KSHK 16 C 17/2021-258

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl Mgr. Leou Pavlovovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o 8 351,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 964,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 12. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobce v části, ve které se domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu dalších 387 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 12. 12. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 2 688,40 Kč od 12. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvého stupně v částce 29 280 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a k rukám advokátky žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu 11 040 Kč spolu s úrokem z prodlení. Žalobce tvrdil, že je společně se svými třemi sourozenci dědicem autorských práv po otci jméno příjmení. jméno příjmení byl společně se jméno příjmení spoluautorem dramatického textu tzv. název příjmení příjmení a žalobci tak náleží podíl na těchto právech po jeho otci v rozsahu jedné čtvrtiny. Žalovaný realizoval dne 27. 4. 2019 představení divadelní inscenace název A a dne 7. 3. 2020 představení divadelní inscenace název B. Obvyklá odměna z hrubých tržeb činí podle žalobce pro autory 14 %. To znamená, že na žalobce připadá odměna ve výši 1,75 % z hrubých tržeb z každého představení. Protože uvedená představení byla realizována bez jeho souhlasu jako dědice jednoho ze spoluautorů, má žalobce vůči žalovanému právo na dvojnásobek této odměny (§ 40 odst. 4 autorského zákona). Žalovaný by mu tak měl podle žalobce uhradit celkem 14 000 Kč (odměna ve výši 1,75 % z odhadované tržby 200 000 Kč za každé z těchto představení představuje 3 500 Kč). Žalovaný mu však uhradil toliko částku 2 960 Kč, proto se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu zbývající částku 11 040 Kč spolu s úrokem z prodlení ode dne 12. 12. 2020, neboť žalobce žalovaného vyzval k úhradě tohoto bezdůvodného obohacení a byla mu stanovena lhůta do 11. 12. 2020. Pokud mu žalovaný zaslal částku 2 960 Kč dvakrát za představení název B anonymizováno ze dne 7. 3. 2020 a on mu tuto částku vrátil, stalo se tak proto, že bezdůvodné obohacení, na které má za toto představení vůči žalovanému žalobce nárok, nebylo dosud splatné. Žalobce zdůraznil, že jej nezastupuje ani název agentury anonymizováno právnická osoba (dále jen název agentury anonymizováno) a ani agentura název anonymizováno právnická osoba, proto se na něho dohody ani praxe určované těmito subjekty nevztahují, a není tudíž pravdou, že by obvyklá odměna za užití dramatického textu představovala 12 %. Žalobce vyjádřil nesouhlas s rozhodovací praxí Krajského soudu v Hradci Králové, který opakovaně jeho žaloby zamítá. Těmto rozhodnutím soudu nerozumí a nesouhlasí s tím, že by příkazní smlouva nezanikla smrtí jeho otce. Poukázal i na to, že sama agentura název anonymizováno právnická osoba uznává, že žalobce již nezastupuje. V této souvislosti poukázal i na to, že vede desítky dalších sporů s dalšími provozovateli divadelních představení, které končí dohodou o narovnání, uzavřeným smírem, jsou v jeho prospěch vydávány elektronické platební rozkazy či bylo jeho žalobám vyhověno i rozsudky jiných soudů. Z tohoto důvodu opětovně vznesl i námitku podjatosti soudkyně Mgr. Ley Pavlovové, které byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Žalovaný potvrdil odehrání obou představení s tím, že žalobci zaslal nejen v žalobě přiznanou částku 2 960 Kč za představení název A ze dne 27. 4. 2019, ale i částku 2 688,33 Kč za představení název B anonymizováno ze dne 7. 3. 2020, která byla dokonce žalobci zaslána dvakrát a vždy se žalovanému vrátila zpět. Žalovaný dodal, že je mu známo, že žalobce nejen s ním, ale i s jinými kulturními zařízeními vede řadu sporů, ve kterých se domáhá různých plnění z různých důvodů. Žalovaný postupoval v souladu se smlouvou, kterou uzavřel s název agentury anonymizováno a veškeré povinnosti si z této smlouvy i splnil. Vyjádřil pochybnost ohledně své pasivní legitimace, když žalovaný žádné dílo nepředváděl, ale bylo to„ název divadla příjmení příjmení“ a žalovaný si veškeré povinnosti, které měl vůči zprostředkovateli tohoto divadelního představení, i splnil. Jaká je obvyklá výše odměny za užití dramatického textu, mu není známo. Poukaz žalobce na řešení sporů s jinými pořadateli považuje žalovaný za nepřípadný, neboť většina z nich neskončila meritorním soudním rozhodnutím.

3. Krajský soud v Hradci Králové v této věci již jednou rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 14. 9. 2021 č. j. 16 C 17/2021-157, kterým uložil žalovanému povinnost žalobci zaplatit částku 2 688,40 Kč a v části, ve které se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu 8 351,60 Kč s příslušenstvím a úrok z prodlení z částky 2 688,40 Kč, žalobu zamítl, přičemž žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení v částce 8 888 Kč Krajský soud uzavřel, že žalobce, jakožto dědic autorských práv, vstoupil do práv a povinností po svém otci. Aby mohla být změněna dosud zavedená praxe, muselo by dojít k dohodě mezi všemi dědici a druhým spoluautorem jméno příjmení, to se však nestalo. Krajský soud proto měl za to, že žalobce zneužívá svých práv, když po žalovaném vyžaduje dvojnásobek obvyklé odměny, ačkoliv žalovaný k provozování díla získal souhlas ostatních dědiců i druhého spoluautora. Upozornil také na to, že pokud by se žalobci dostalo ochrany, v podstatě by tím byl dvojnásobně zvýhodňován oproti ostatním dědicům autorských práv a druhému ze spoluautorů. Rozpory mezi spoluautory, potažmo dědici autorských práv, by neměly být přenášeny na třetí osoby. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Vyhověl jí pouze co do částky 2 688,40 Kč, která představovala odměnu za realizované představení název B anonymizováno ze dne 7. 3. 2020. Žalobci však nebyly přiznány úroky z prodlení, neboť krajský soud měl za to, že žalovaný nebyl v prodlení, předmětnou částku žalovaný žalobci dvakrát uhradil, žalobce mu ji však vždy vrátil zpět, proto nebyly shledány důvody pro přiznání úroku z prodlení. O nákladech řízení rozhodl krajský soud v souladu s § 142 a § 143 a procesně úspěšnějšímu žalovanému přiznal jejich náhradu.

4. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce přezkoumal rozsudek krajského soudu a usnesením ze dne 7. 6. 2022 č. j. 3 Co 2/2022-210 tento rozsudek ve výrocích II a III zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu projednání, zároveň též rozhodl o námitce podjatosti soudkyně, přičemž v této otázce dospěl k závěru, že soudkyně Mgr. Lea Pavlovová není vyloučena z projednání a rozhodnutí této věci. Co se týká merita věci, dospěl odvolací soud k závěru, že skutečnosti, na kterých postavil své rozhodnutí krajský soud, nepovažuje za významné. Uzavřel, že žalovaný realizoval předmětná představení, při nichž užil díla, k nimž část práv náleží žalobci, bez předchozího souhlasu žalobce, jednalo se tedy o neoprávněné užití díla a nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení se jeví důvodný. Soudu prvého stupně uložil zabývat se výší obvyklé odměny a výší hrubých tržeb, ze kterých bude odměna vypočítána.

5. Krajský soud, vázán názorem odvolacího soudu, se v dalším řízení zabýval výší hrubých tržeb, když žalobce vycházel z odhadu a žalovaný s tímto odhadem nesouhlasil. Soud prvého stupně si vyžádal zprávu název společnosti anonymizováno právnická osoba, ze které vyplývá, že hrubé tržby činily za představení název A (27. 4. 2019) 193 450 Kč a za představení název B anonymizováno (7. 3. 2020) 195 515 Kč. Žalovaný se s touto zprávou ztotožnil, žalobce navrhoval k důkazu další doklady od žalovaného za účelem verifikace této zprávy. Tomuto důkaznímu návrhu nebylo vyhověno, neboť soud má za to, že z vyžádané zprávy od název společnosti anonymizováno právnická osoba jsou hrubé tržby jasně seznatelné a sama tato společnost vycházela z hlášení žalovaného o hrubých tržbách za předmětná představení, bylo z nich vycházeno i při výpočtu odměn ostatních dědiců a spoluautora jméno příjmení a žalovaný uhradil odměnu vypočtenou právě z této částky.

6. Co se týká výše obvyklé odměny, k tomu žalobce předložil množství dohod o narovnání, licenčních smluv a rozhodnutí soudu, ve kterých byla obvyklá výše odměny určena ve výši 14 %. Vrchní soud ve svém usnesení poukázal na skutečnosti, že tato výše odměny byla v jiných soudních řízeních akceptována a odkázal na rozsudek ze dne 19. 1. 2022 č. j. 3 Co 9/2021-116. Podle názoru odvolacího soudu není rozhodné, jakou výši obvyklé odměny účtují ostatní dědicové a spoluautor. Z toho důvodu je nevýznamný i poukaz žalovaného nejen na to, že se žalobci oproti ostatním dostává odměny vyšší, ale i na to, že se mu takové odměny dostává obvykle až později - až následně jsou uzavírány dohody o narovnání s kulturními zařízeními, vydávána soudní rozhodnutí atd. Důvodná není ani ta námitka žalovaného, že se nejedná o obvyklou odměnu i proto, že v těchto případech se jedná o ústupek kulturních zařízení toliko vůči žalobci jako jen jednomu z dědiců spoluautorských práv. Krajský soud proto též vycházel z předložených listinných důkazů, ze kterých plyne, že žalobce účtuje obvyklou odměny ve výši 14 % z hrubých tržeb.

7. Vzhledem k výše uvedenému soud přepočítal obvyklou odměnu podle zjištěných hrubých tržeb. Hrubá tržba za představení název A byla 193 450 Kč, z toho žalobci náleží 1,75 % (14:2=7, 7:4=1,75), tedy 3 385 Kč. Hrubá tržba za představení název B anonymizováno byla 195 515 Kč, žalobci náleží 1,75%, tedy 3 421,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný provozoval díla bez souhlasu žalobce, náleží žalobci dvojnásobek obvyklé odměny, tedy za představení název A 6 770 Kč a za představení název B anonymizováno 6 843 Kč, celkem 13 613 Kč. Žalovaný před zahájením řízení zaplatil žalobci 2 960 Kč a rozsudkem ze dne 14. 9. 2021 č. j. 16 C 17/2021-157 bylo žalobci přiznáno 2 688,40 Kč. Žalobce tedy má nárok ještě na 7 964,60 Kč.

8. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 7 964,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 12. 2020. Ve zbývající části ohledně 387 Kč žalobu zamítl. Co se týká úroků z prodlení z částky 2 688,40 Kč, zde krajský soud setrval na svém názoru z předchozího rozhodnutí, když má za to, že se žalovaný nedostal s touto částkou do prodlení, když ji žalobci 2x uhradil a platba se mu 2x vrátila zpět. Vrchní soud rozsudek krajského soudu v tomto zrušil, nicméně v rámci odůvodnění se k této části výroku nijak nevyjádřil. Krajský soud tedy připomíná § 1968 občanského zákoníku, podle kterého dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Protože žalovaný žalobci tuto částku uhradil již dvakrát, nelze učinit závěr, že by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou této částky, ale je třeba učinit závěr, že žalobce žalovanému neposkytl příslušnou součinnost.

9. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 a § 143 o. s. ř., když procesně úspěšnějším účastníkem byl žalobce. Žalovaný po rozhodnutí odvolacího soudu vznesl námitku, že mu nebyla doručena předžalobní upomínka, a proto by žalobci neměla být přiznána náhrada nákladů řízení. Krajský soud považuje tuto námitku za účelovou, neboť byla vznesena až poté, co se žalovaný seznámil s názorem odvolacího soudu, nadto žalobce předložil detail datové zprávy, která byla žalovanému odeslána, ze kterého je patrno, že přílohou byla plná moc zástupce žalobce a soubor nazvaný„ název souboru anonymizováno obec anonymizováno rok anonymizováno rok“.

10. Žalobci náleží náhrada nákladů řízení, a to jak před soudem prvního stupně, tak i před soudem odvolacím. Sestávají se z uhrazených soudních poplatků a nákladů spojených se zastoupením advokátem. Žalobce zaplatil soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 1 000 Kč a za podané odvolání ve výši 1 000 Kč. Náklady se zastoupením v první fázi řízení jsou tvořeny odměnou advokáta za 5 úkonů právní služby – převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba, replika k vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu, a to ve výši stanovené podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), tedy 5x 1 580 Kč (tarifní hodnota 11 040 Kč). Dále právní zástupce podal odvolání, které směřovalo co do částky 8 351,60 Kč, a odměna za 1 právní úkon tak činí 1 500 Kč. K tomu náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT ve výši 6 x 300 Kč. Mezi hotové výdaje byly dále započteny náhrady cestovních výdajů za cestu k jednání dne 7. 9. 2021 a náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT. Cestu zástupce žalobce vykonal osobním vozidlem SUBARU FORESTER při průměrné spotřebě 9,3 l benzinu (dle TP) na 100 km. Cesta z obec (sídla advokáta žalovaného) do obec a zpět měřila 278 km, cena pohonné hmoty dle vyhlášky činila 27,80 Kč za litr a sazba základní náhrady 4,40 Kč za km, tedy částka 1 942 Kč. Cesta trvala 5 hodin, náleží tedy náhrada za promeškaný čas za 10 započatých půlhodin, tedy ve výši 1 000 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů byly dále zvýšeny o náhradu za DPH, které je původní zástupce žalobce plátcem. Za tuto fázi řízení náleží žalobci náhrada ve výši 17 112 Kč. V další fázi řízení, tedy před odvolacím soudem a následně i opětovné projednání před soudem prvního stupně byla tarifní hodnota 8 351,60 Kč a odměna tedy činí 1 500 Kč za jeden právní úkon. Právní zástupkyně provedla 2 úkony právní služby – účast na jednání odvolacího soudu a účast na jednání u krajského soudu, žalobci tedy náleží 2 x 1 500 Kč (tarifní hodnota 8 351,60 Kč) a náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč. Mezi hotové výdaje byly dále započteny náhrady cestovních výdajů za cestu k jednání odvolacího soudu a k jednání krajského soudu a náhrada za promeškaný čas. Cesta z obec do obec a zpět měřila 350 km, cena pohonné hmoty dle vyhlášky činila 44,50 Kč a sazba základní náhrady 4,70 Kč. Cestovné za cestu k odvolacímu soudu činí 2 657 Kč. Cesta trvala 4 hodiny, proto náleží též náhrada za promeškaný čas za celkem 8 započatých půlhodin, tedy ve výši 800 Kč. Cesta z obec do obec a zpět měřila 278 km, cena pohonné hmoty dle vyhlášky činila 44,50 Kč a sazba základní náhrady 4,70 Kč. Cestovné činí 2 111 Kč. Cesta trvala 5 hodin, náleží tedy náhrada za promeškaný čas za celkem 10 započatých hodin v celkové výši 1 000 Kč. Za fázi řízení před odvolacím soudem a následně nové projednání před soudem prvního stupně náleží žalobci náhrada nákladů řízení spočívající v zastoupení advokátem ve výši 10 168 Kč Celkem bylo uloženo žalovanému, aby žalobci nahradil 29 280 Kč.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).