KSHK 19 CO 70/2022-247

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudců Mgr. Martiny Nyplové a JUDr. Jana Fifky ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený obecným zmocněncem titul jméno příjmení, titul. ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o určení vlastnictví k nemovitosti ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 5. listopadu 2021 č. j. 2 C 45/2019-206

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 6 431 Kč.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem části pozemku parcelní číslo v k. ú. obec anonymizováno obec, označené jako nově zamýšlený pozemek parcelní číslo o výměře 8 m2 v geometrickém plánu vyhotoveném titul jméno příjmení dne 15. 5. 2019 pod číslo, s vysloveným souhlasem stát. instituce, stát. instituce s očíslováním parcel ze dne 27. 5. 2019 (výrok I). Žalobci uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 5 551 Kč (výrok II).

2. Žalobce se domáhal jím požadovaného určení s odůvodněním, že ohledně části pozemku parcelní číslo v k. ú. obec anonymizováno obec evidovaného ve výlučném vlastnictví žalovaného, kterou vymezil prostřednictvím předmětného geometrického plánu jako nově označený pozemek parcelní číslo o výměře 8 m2 (dále též„ předmětná část pozemku“ nebo„ sporná část pozemku“) byla mezi otcem účastníků jméno příjmení a žalovaným sjednána blíže nespecifikovaná smlouva, podle níž měla tato část pozemku příslušet k domu adresa na pozemku parcelní číslo, sousedícím s pozemkem p. číslo přičemž otec účastníků předmětnou část pozemku užíval, vybetonoval zde celistvou plochu a do betonu vsadil plotové kůly, které jsou zde dodnes. Žalobce v roce 1988 nabyl pozemek st. parcelní číslo s domem adresa děděním po otci, předmětnou část pozemku parcelní číslo převzal v domnění, že je součástí pozemku anonymizováno číslo nerušeně ji užíval. Měl tedy za to, že předmětnou část pozemku parcelní číslo nabyl do vlastnictví vydržením nejpozději v roce 1997, tj. uplynutím 10 let od úmrtí otce účastníků, případně že by bylo možné zohlednit i dobrou víru jméno příjmení.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Bránil se tvrzením, že žalobce byl žalovaným, příp. jeho manželkou z předmětné části pozemku parcelní číslo vykazován, a že to byl sám žalobce, kdo až v roce 1993 bez souhlasu žalovaného a v jeho nepřítomnosti (v době dovolené) přibetonoval na značnou část sporné části pozemku parcelní číslo další betonovou plochu, a to k ploše, kterou v pruhu pouze cca 50 cm od budovy adresa a řádně na anonymizováno parcelní číslo zhotovil otec účastníků. Silné kůly umístěné v linii mezi anonymizováno parcelní číslo a parcelní číslo tak, jak hranici mezi anonymizováno číslo spornou parcelou parcelní číslo zaměřil titul příjmení, osadil žalovaný někdy v letech 1978 – 1985. Žalovaný dále namítl, že pozemkovou parcelu anonymizováno číslo k níž žalobce přiřazoval zamýšlenou parcelu anonymizováno číslo nevlastnil výlučně otec účastníků, nýbrž vlastníky pozemku anonymizováno číslo domu adresa byli oba rodiče. Po smrti otce účastníků se pak spoluvlastníkem ideální 1/2 uvedených nemovitostí stala od 4. 5. 1988 manželka žalobce jméno příjmení.

4. Okresní soud po provedeném dokazování posoudil žalobou uplatněný nárok podle příslušných ustanovení z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 a učinil následující skutkové a právní závěry.

5. Okresní soud vzal za prokázáno, že žalobce je vlastníkem anonymizováno parcelní číslo a na něm stojícího domu adresa, žalovaný je vlastníkem pozemku anonymizováno číslo obojí v k. ú. obec anonymizováno obec. Žalobce nabyl vlastnictví k anonymizováno parcelní číslo a domu adresa z ideální 1/2 děděním po otci, který zemřel v roce 1987, a z ideální 1/2 darovací smlouvou uzavřenou dne 4. 5. 1988 s matkou. Darovací smlouvou uzavřenou téhož dne daroval žalobce ideální 1/2 těchto nemovitostí své tehdejší manželce jméno příjmení. Výlučným vlastníkem pozemkové parcely anonymizováno parcelní číslo a domu adresa se žalobce stal až na základě dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví z 26. 4. 2016 s právními účinky k 2. 5. 2016. Žalovaný nabyl vlastnictví k pozemku parcelní číslo na základě darovací smlouvy uzavřené s jeho rodiči dne 26. 2. 1971. Sporná část pozemku anonymizováno číslo ohledně níž žalobce tvrdí, že k ní nabyl vlastnictví vydržením, byla vymezena geometrickým plánem titul příjmení, specifikovaným ve výroku I rozsudku okresního soudu. Hranice mezi pozemkem anonymizováno parcelní číslo ve vlastnictví žalobce a parcelní číslo ve vlastnictví žalovaného je v něm zaznačena jako zcela přímá linie (úsečka) mezi body 109 – 3 a 63 –232 (když tento bod je zároveň společným hraničním bodem severní hranice anonymizováno parcelní číslo s pozemkem parcelní číslo), přičemž vzdálenost krajních bodů této hranice je 19,15 m2. Předmětná sporná část pozemku – uvažovaný pozemek anonymizováno číslo pak představuje téměř obdélníkový tvar, resp. lichoběžník se severní hranicí mezi body 1 a 3 o délce toliko 70 cm, jižní hranicí mezi bodem 109 – 3 a bodem 2 o délce 1,4 m, západní a východní hranice jsou vyznačeny mezi bodem 109 – 3 a bodem 3 (tj. v linii části katastrální hranice mezi anonymizováno parcelní číslo a parcelní číslo) v délce 7,85 m a mezi body 2 a 1 v délce 7,38 m. Výměra geometrickým plánem vyznačené uvažované parcely parcelní číslo představuje 8 m2. Celá její plocha je pokryta betonem.

6. S ohledem na okolnost, že žalobce nebyl v letech 1988 – 2016 výlučným vlastníkem pozemku anonymizována dvě slova, okresní soud nejprve posuzoval, zda se též tehdejší manželka žalobce jméno příjmení fakticky chopila držby předmětné části pozemku anonymizováno číslo zda jí svědčila dobrá víra ve vlastnické právo k ní. Žalobce byl proto při prvním jednání soudu dne 22. 1. 2020 a opětovně po změně obsazení soudu při jednání dne 7. 1. 2021 vyzván k tomu, aby uvedl rozhodné skutečnosti ohledně kontinuity jeho oprávněné držby a vlastnického práva, a byl poučen, že musí tvrdit a prokazovat uchopení se držby a dobrou víru také u dalších spoluvlastníků, kteří v období od roku 1987, případně 1988, vlastnili pozemek anonymizováno parcelní číslo a zároveň v dobré víře drželi spornou část pozemku parcelní číslo. Žalobce však na uvedené poučení nijak nereagoval, neboť jeho tvrzení se týkala jen jeho vlastní držby a dobré víry. Okresní soud proto dospěl k závěru, že i bez ohledu na posouzení podmínek vydržení vlastnického práva u samotného žalobce se tento nemohl stát z titulu vydržení vlastníkem více než ideální 1/2 předmětné části pozemku anonymizováno číslo vymezené geometrickým plánem titul příjmení jako nově zamýšlená parcelní číslo. Nelze-li totiž skutkově a právně vyhodnotit, že u jméno příjmení nastaly podmínky pro vydržení spoluvlastnického práva k předmětné části pozemku, není možné dospět ani k závěru, že jako spoluvlastnice následně na žalobce tuto část pozemku parcelní číslo převedla v rámci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku anonymizováno parcelní číslo.

7. Ve vztahu k posouzení podmínek vydržení vlastnického práva k předmětné části pozemku anonymizováno číslo v rozsahu ideální 1/2 okresní soud uzavřel, že žalobce přes opakovaná poučení nepředložil důkazy, které by dostatečně osvědčily jeho tvrzení o tom, že byl po celou dobu od roku 1988 v dobré víře, že ke anonymizováno parcelní číslo přísluší předmětná sporná část pozemku žalovaného, dále že ji bez existence skutečností, které by narušily jeho dobrou víru ve vlastnictví, držel a v rámci toho i užíval, natož že by takovým způsobem předmětnou část pozemku číslo držel a oprávněným vlastníkem se v dobré víře mohl cítit jeho otec. Žalobce nepřednesl tvrzení o konkrétní smlouvě, podle které mělo mezi otcem účastníků a žalovaným dojít k dohodě, že k parcele anonymizováno parcelní číslo přísluší i pozemek označený nyní dle GP titul příjmení jako parcelní číslo. V letech 1985 – 1987, kdy mělo podle žalobce dojít k uzavření této smlouvy, právní úprava jednoznačně uváděla, že smlouva, prostřednictvím které se má nabýt vlastnické právo k nemovitosti, musí být registrována státním notářstvím. Pozemek parcelní číslo byl v roce 1971 v souladu se zákonem darovací smlouvou, registrovanou patřičně státním notářstvím, převeden rodiči účastníků do vlastnictví žalovaného. V poměrech projednávané věci tudíž nelze připustit, že se snad otec účastníků mohl domnívat, že bez uzavření řádné smlouvy, která by byla následně také registrována státním notářstvím, se mohl stát vlastníkem údajně oddělené části pozemku parcelní číslo v těsném sousedství s pozemkem anonymizováno parcelní číslo. Pokud by tomu tak přesto bylo, jednalo by se z jeho strany o neomluvitelný právní omyl a dobrá víra jako podmínka vydržení vlastnického práva by u otce účastníků vůbec nenastala. Tvrdil-li žalobce, že taková smlouva byla prapůvodem chopení se držby i tvrzené dobré víry ve vlastnické právo na straně otce, pak ani žalobci nelze v jeho prospěch zohlednit, že pokud neměl v době dědění po otci a obdarování ze strany matky jistotu, že existuje řádná smlouva uzavřená mezi otcem účastníků a žalovaným o převodu předmětné části pozemku, která by byla registrována státním notářstvím, ničeho pro ověření její existence neučinil. Žalobce nemohl být v dobré víře o tom, že do pozemku anonymizováno parcelní číslo přísluší – oproti přímé linii hranice pozemků účastníků – na jihu vybočující předmětná část pozemku anonymizováno číslo ani vzhledem k obsahu situačního výkresu stavby garáže zpracovaného výslovně pro žalobce a jeho tehdejší manželku v roce 1989 titul příjmení. V tomto situačním výkresu byla tučnými liniemi zaznačena stavba garáže na anonymizováno parcelní číslo přilehlá jednou svojí stěnou těsně k anonymizováno číslo byť v jiném místě než u sporné části parcelní číslo. Hranice mezi anonymizováno parcelní číslo a parcelní číslo byla v tomto plánu zaznačena jednoznačnou přímkou, která posléze pokračovala v severní části přímou linií také mezi parcelní číslo (severní sousední pozemek k anonymizováno parcelní číslo) a mezi parcelní číslo. Stavebním povolením vydaným anonymizována dvě slova obec dne 23. 5. 1989 ve prospěch žalobce a jméno příjmení pak byla předmětná stavba garáže na základě této dokumentace stavby povolena. Pokud si snad žalobce při seznámení se s tímto grafickým znázorněním nikoli rozsáhlého území svého pozemku anonymizováno parcelní číslo skutečně nevšiml přímého vedení jižní části linie hranice s pozemkem anonymizováno číslo šlo – pro závěr o jeho dobré víře – o neakceptovatelnou nedbalost. Jestliže žalobce argumentoval souhlasem žalovaného s vedením hranice plotem v rámci šetření pozemkové hranice v průběhu obnovy katastrálního operátu v roce 1990, v soupisu nemovitostí číslo vyhotoveném při zjišťování průběhu hranic v rámci obnovy katastrálního operátu nebyly vymezeny jakékoli údaje, ze kterých by mohlo být dovozeno, že vlastníci – a tudíž též žalovaný – se vyjádřili k vedení hranice mezi anonymizováno parcelní číslo a parcelní číslo konkrétním způsobem, např. plotem. V měřičském náčrtu číslo k soupisu číslo je sice na hranici parcel číslo anonymizováno parcelní číslo i ve sporném místě schematicky zaznačené grafické znázornění plotu po celé délce hranice těchto pozemků, ale současně je také jednoznačné, že linie vlastnické hranice i v tomto měřickém náčrtu byla (oproti linii potencionálně zahrnující i silné plotové kůly v hypotetické hranici sporného pozemku anonymizováno číslo pozemku žalovaného číslo) zcela přímá. Žalovaný podal proti obnovenému katastrálnímu operátu v k. ú. obec u obec námitky, o nichž bylo rozhodnuto stát. instituce, anonymizováno obec dne 15. 1. 2004 tak, že jeho námitka proti zaměřené hranici při obnově katastrálního operátu se zamítá, dále tak, že anonymizováno parcelní číslo a parcelní číslo v tomto k. ú. budou v katastru nemovitostí evidovány podle výsledků obnovy katastrálního operátu s výměrami 358 m2 a 530 m2. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný zpochybnil hranici mezi uvedenými parcelami. Úřad vyhodnotil, že hranice byla šetřena v říjnu 1990 při tvorbě Základní mapy velkého měřítka (ZMVM) a byla vyznačena plotem, přičemž vlastníci pozemků byli přizváni ke zjišťování průběhu hranic a souhlas s vyznačením průběhu hranice pozemků (anonymizováno parcelní číslo a anonymizováno číslo ale též anonymizováno parcelní číslo a anonymizováno parcelní číslo) podepsali v soupise nemovitostí číslo. Katastrální úřad neshledal důvody ke změně výsledků obnovy katastrálního operátu poté, kdy přezkoumal katastrální operát a výsledky jeho obnovy a dospěl na základě toho k závěru, že hranice mezi anonymizováno parcelní číslo a parcelní číslo byla v době šetření vyznačena plotem a vlastníci s jejím průběhem souhlasili. Není zřejmé, z čeho katastrální úřad v rozhodnutí z 15. 1. 2004 o zamítnutí námitky vycházel, jde-li o souhlas s vedením hranice po celé délce plotem, jestliže toto nebylo v soupisu číslo uvedeno, v měřičském náčrtu číslo je rozpor mezi zaznamenanou přímou linií celé předmětné hranice a mezi faktickým umístěním plotu na části hranice a silných kůlů na hranici sporné části pozemku a pozemku anonymizováno číslo jestliže i po obnově katarálního operátu zůstala zachována přímá linie v katastru nemovitostí zaznamenané hranice. Podle názoru okresního soudu však z této listiny plyne s vysokou pravděpodobností pravdivost tvrzení žalovaného, že podstatou jeho námitky proti obnovenému operátu byl nesouhlas s vedením hranice mezi anonymizováno parcelní číslo a parcelní číslo nikoli v předmětném místě uvažované parcely anonymizováno číslo nýbrž v opačné části – na severu, tedy při zobrazení geometrického plánu titul příjmení u hranice anonymizováno parcelní číslo a parcelní číslo. Pouze v této části totiž byl přerušovanou linkou zaznamenán autorem listiny uvažovaný rozdíl mezi hranicí původního a obnoveného katastrálního operátu, s poznámkou, že anonymizováno parcelní číslo„ je o 16 m2 větší“ a„ parcelní číslo je menší“. Odůvodnění předmětného rozhodnutí tak podle přesvědčení okresního soudu při zohlednění všech dalších okolností nemůže představovat dostatečný podklad pro žalobce o utvrzení dobré víry (ve své existenci však tak jako tak dle soudu nedostačující před vydáním tohoto rozhodnutí) v jeho vlastnické právo. Ze všech těchto důvodů okresní soud nevzal za prokázané, že žalovaný při obnově katastrálního operátu v roce 1990 souhlasil s tím, že součástí anonymizováno parcelní číslo je předmětná část jeho pozemku parcelní číslo. Jednotlivá vyhotovení katastrální mapy až do vyhotovení z 19. 9. 2017 pak dokládají, že ani po předmětné obnově katastrálního operátu v roce 1990 v něm nedošlo k jakékoli úpravě přímého vedení linie hranice mezi anonymizováno parcelní číslo a parcelní číslo.

8. Okresní soud vzal po provedeném dokazování dále z výslechu žalovaného a svědka – jeho syna jméno příjmení – za prokázané, že žalobce část sporného pozemku dovybetonoval v době nepřítomnosti žalovaného při dovolené v roce 1993, vůči čemuž se žalovaný jednoznačně ohradil s argumentací, že nově vybetonovaná plocha je na jeho pozemku. Poté následovaly i další výtky vůči neoprávněnému užívání předmětné části pozemku – byť ze strany manželky žalovaného – jakož i faktické přesouvání věcí žalobce ze sporné části pozemku žalovaným, případně svědkem jméno příjmení. Se skutkovým závěrem o dovybetonování sporné plochy žalobcem koresponduje i detailní zjištění soudu z místního šetření o jejím stavebním provedení, zejména o jejím složení z jednotlivých dílů přerušených spárami, jakož i o stavebně odděleném základu pro silné kůly umístěné v inkriminovaném místě a o stavební odlišnosti svrchní části tarasu přilehlé k betonové ploše v místě severozápadního bodu sporného pozemku parcelní číslo – u žebříku z pozemku anonymizováno parcelní číslo v terénní nerovnosti, jakož o napojení odlišného materiálu v tarasu na jižní hranici obou předmětných pozemků ve vztahu k pozemkům třetích osob. Místním šetřením bylo dále prokázáno, že kůly plotu na tarasu podpírajícím terénní odlišnost pozemků v části hranice mezi anonymizováno parcelní číslo a anonymizováno číslo v níž dle nesporných stanovisek stran plot budoval otec účastníků, se zásadně liší od kůlů, které se nacházejí na východní potencionální hranici sporné části pozemku anonymizováno číslo pozemku anonymizováno číslo přičemž právě s ohledem na tuto odlišnost, jakož i na shodnost silných kůlů s kůly plotu na jižní hranici pozemku žalovaného anonymizováno číslo sousedního pozemku anonymizováno číslo okresní soud neměl pochybnosti o tom, že kůly do linie na východní části sporné části pozemku umístil nikoli otec účastníků, nýbrž žalovaný. Veškerá tato zjištění tak vyvracejí tvrzení žalobce, že betonová plocha na předmětné části pozemku byla vytvořena zcela celistvě ve stejnou dobu, včetně zapuštění silných plotových kůlů, otcem účastníků, a že žalobce podle již zbudované celistvé plochy mohl být při dědění a při uzavření darovací smlouvy 4. 5. 1988 v dobré víře o tom, že sporná část pozemku číslo přísluší k anonymizováno parcelní číslo. Žalobcem předložené písemné prohlášení jméno příjmení pak pouze stvrzuje existenci plotu za uhelnou domu adresa v roce 1987, ale k betonové ploše ani ke kůlům nic neuvádí, a tudíž tvrzení žalobce o plném vybetonování plochy předmětné části pozemku neprokazuje.

9. S ohledem na výše uvedené skutkové a právní závěry okresní soud dospěl k závěru, že žalobce v řízení neprokázal, že by vydržením nabyl výlučné vlastnické právo k předmětné části pozemku, resp. že by spoluvlastnictví k ideální jedné polovině nabyl dohodou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, uzavřenou s bývalou manželkou jméno příjmení, poté, kdy došlo k vydržení spoluvlastnického práva manželkou, ani že by žalobce vydržel spoluvlastnické právo k ideální 1/2 předmětné části pozemku. Proto byla žaloba jako celek zamítnuta.

10. Žalobci bylo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uloženo nahradit žalovanému plně náklady řízení, které okresní soud vyčíslil co do jednotlivých položek včetně odkazu na příslušné procesní předpisy a jejich ustanovení, o které se právo na jejich náhradu opírá.

11. Žalobce v podaném odvolání zopakoval, že sporný prostor nerušeně užíval od svého nastěhování do domu adresa v roce 1988 až do podzimu roku 2018, kdy chtěl natáhnout nové pletivo na plotové kůly tvořící hranici mezi parcelou číslo stavební parcelou číslo která nebyla do podzimu roku 2018 žalovaným ani nikým jiným zpochybněna, a pozemek byl žalobcem nepřetržitě užíván. Až v souvislosti se záměrem žalobce natáhnout nové pletivo na existující plotové kůly projevil žalovaný obavy o ostružiny na svém pozemku a žalobce upozornil, že v evidenci katastru nemovitostí je hranice mezi zmíněnými pozemky vedena jako rovná linie a sporná plocha dle evidence katastru je součástí parcely číslo. Tento plot byl postaven ve dvou fázích, nejprve v šedesátých letech v severní části a poté následně asi v roce 1978 jej dostavěl žalovaný tak, že vznikl prostor přiléhající k domu adresa a oplocením vyhotoveným žalovaným oddělený od jeho parcelní číslo. Na otázku soudu při místním ohledání, proč žalovaný umístil plot právě zde, žalovaný nevysvětlil, proč se takto dobrovolně plotem připravil o přístup k ploše, jejíž vlastnictví je nyní sporné. Při projednávání dědictví nebyl žalobce nikým upozorněn na to, že by snad plocha plotem oddělená od bratrova pozemku patřila bratrovi. Nepravdivá je také výpověď žalovaného a jeho syna jméno příjmení, že žalobce spornou plochu dovybetonoval v době jejich dovolené a že následně bylo žalobci bráněno v užívání sporné plochy a že ji obdělávali. Otázka doby a autora vybetonování sporné plochy je přitom z pohledu rozhodnutí soudu prvního stupně klíčová. Pokud by žalobce v roce 1993 dovybetonoval pozemek za jeho domem do výměry celé sporné plochy, pak by musela být vidět návaznost na povrchu i z boku betonování. Při místním ohledání sice byla v betonu zjištěna spára od plotu až k místu, kde je vývod okapové roury, ale jde o betonování dělané v jediném období, což dosvědčuje jeho stejná barva před i za údajnou spárou, která ve skutečnosti představuje vyspádování za účelem odtoku dešťové vody či roztátého sněhu ve směru do díry v betonu, nad níž byla později umístěna okapová roura. Jestliže by betonování proběhlo ve dvou etapách, pak by v boku zdi musela být svislá spára v místě napojení nové části betonové plochy na původní plochu, jejíž existence však zjištěna nebyla. Soud navíc vyslovením odborných závěrů o odlišnosti materiálu použitého k vybetonování a o spárách majících představovat postupné vybetonování sporné plochy postupoval v rozporu s § 127 o. s. ř. Žalobce proto s odkazem na § 205a písm. c) o. s. ř. navrhl, aby byl opatřen důkaz posudkem znalce v oboru stavebnictví, zda taras a betonová plocha byly budovány najednou či nejprve cca v roce 1978 a poté v roce 1993, a dále za jakou dobu mohla být tato stavba prostředky užívanými v roce 1993 zhotovena. Mimoto při místním ohledání byla shledána na severní straně sporné plochy nízká betonová zídka, ohledně které žalovaný uvedl, že byla vybudována jím a otcem zhruba v 80. letech. Tato zídka vymezuje severní hranici sporné plochy a i ona vedla žalobce k přesvědčení, že je vybetonovaná plocha jeho vlastnictvím. Soud dále pominul okolnost, že v říjnu 1990 při tvorbě Základní mapy velkého měřítka žalobce i žalovaný sdělili pracovníkům Střediska geodezie, že hranici tvoří plot, což potvrdil i žalovaný při svém výslechu. Dále mělo být přihlédnuto k prohlášení sestry účastníků jméno příjmení, potvrzující stav sporného pozemku v roce 1987. S ohledem na citlivost celé záležitosti nechtěl žalobce sestru vystavovat účasti při jednání, když jí bylo žalovaným po vystavení prohlášení telefonicky sprostě vyhrožováno, avšak s ohledem na to, že soud překvapivě v rozsudku vyšel z výpovědí žalovaného a jeho syna, který nemůže být nestrannou osobou, navrhuje žalobce výslech této svědkyně. Žalobce vyslovil přesvědčení, že předloženými důkazy prokázal, že od roku 1988 do roku 2018 byl v dobré víře, že hranici jeho a bratrových pozemků představuje plot, který byl kompletní po celé délce již v roce 1978. Výměra 8 m2 je vzhledem k výměrám stavební parcely číslo parcely číslo natolik malá, že omyl žalobce, na který přišel až po třiceti letech, je omluvitelný. K tomu žalobce poukázal na závěry ohledně omluvitelného omylu vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2065/2005. Při správném hodnocení provedených důkazů měl tudíž soud prvního stupně dospět k závěru, že žalobce se stal na základě oprávněné držby do podzimu 2018 vlastníkem sporného pozemku nejen podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ale i podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Žalobce navrhl změnu jím napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno a žalovanému bude uloženo nahradit mu náklady řízení před soudy obou stupňů. Při jednání před odvolacím soudem žalobce doplnil odvolací námitky tak, že běžela-li vydržecí doba nepřetržitě od roku 1988 do roku 2018, došlo na jeho straně k mimořádnému vydržení sporné části pozemku číslo.

12. Žalovaný se v písemném vyjádření k odvolání žalobce ztotožnil se všemi skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Žalobce pak v odvolání pouze opakuje již uplatněná tvrzení, která důkazně nedoložil. V těchto tvrzeních si žalobce navíc vzájemně odporuje, neboť pokud by byl sporný pozemek po celou dobu oplocen, nemohl by ho užívat jím popsaným způsobem. Žalovaný zdůraznil, že žalobce přes poučení soudu neprokázal, že by u něho došlo ke skutečné a oprávněné držbě předmětného pozemku po dobu 10 let. Nad rámec důkazů, o které se opírají závěry soudu prvního stupně, poukázal žalovaný na znalecký posudek pořízený žalobcem v roce 2014 za účelem vypořádání majetku s jeho bývalou manželkou. Nové důkazní návrhy žalobce pak byly vzneseny po poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř., přičemž požadavek přibrání znalce z oboru stavebnictví by bylo dalším rozšiřováním vleklého sporu. K věrohodnosti svědkyně příjmení se vyjádřil již soud prvního stupně. Žalovaný navrhl, aby byl rozsudek tohoto soudu jako věcně správný potvrzen.

13. Odvolání bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou (§ 201, § 204) a obsahuje způsobilé odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto při nařízeném jednání přezkoumal jím napadený rozsudek, a to i z důvodů v odvolání výslovně neuplatněných (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.). Odvolání žalobce neshledal opodstatněným.

14. Odvolací soud nejprve ověřil, zda řízení před soudem prvního stupně netrpí vadami vyjmenovanými v § 212a odst. 5 o. s. ř. ani jinými vadami řízení ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř., ať již v odvolacím řízení odstranitelnými či nikoli. Žádný z účastníků vady řízení před soudem prvního stupně výslovně nenamítal, za vadu řízení by však bylo třeba považovat i žalobcem uplatněnou okolnost, že soud sám v rozporu s ustanovením § 127 o. s. ř. posoudil skutečnosti, k jejichž posouzení bylo třeba odborných znalostí. Odvolací soud však tento jeho závěr nesdílí. Z obsahu přepisu hlasového záznamu o místním ohledání (č. l. 148) i z bodu 26 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku je totiž zřejmé, že skutková zjištění učiněná při místním ohledání nejsou odborného rázu, neboť soud popisuje pouze zrakové vjemy učiněné na místě samém, a to zcela laickým způsobem bez uplatnění jakýchkoli odborných znalostí či závěrů (viz např. plocha je v plném rozsahu vybetonována, nachází se v ní několik spár, a to výrazná podélná cca uprostřed plochy, v podstatně delším severo-jižním směrování zamýšleného pozemku anonymizováno číslo po celé délce tohoto směru až k místu, kde je vývod okapové roury ze střechy domu žalobce …, kůly jsou zapuštěné do samostatného betonového základu, který se – už jen díky další v plné délce se nacházející spáře – nejeví stavebně spojený s betonovou plochou…, v stavební skladbě, resp. na povrchovém vzezření svislé jižní stěny této zídky soud zkonstatoval přítomnost různých trhlin v rozsahu cca centimetr až výrazného otvoru přibližně v místech bodu 109 – 3… atd.), přičemž všechny popisné údaje obsažené v protokolu o místním ohledání jsou doplněny konkrétním odkazem na příslušnou fotodokumentaci založenou ve spise. Stejně tak skutkové závěry soudu prvního stupně vyvozené z důkazu místním ohledáním postrádají jakýkoli rys odbornosti, když soud hodnotí nejvýše pouhým okem viditelnou odlišnou strukturu jednotlivých částí betonové plochy a na ni navazujících zídek, aniž by činil závěry např. o jejich stáří. Vada řízení uplatněná žalobcem tudíž shledána nebyla, stejně jako nebyly shledány ani jiné, účastníky neuplatněné vady řízení.

15. Žádná pochybení soudu prvního stupně nebyla shledána ani v rozsahu a způsobu, jímž zjistil skutkový stav věci. Soud přihlédl ke všem tvrzením žalobce a jím označeným důkazům, přičemž při zjištění absence určitých tvrzení nebo je prokazujících důkazů byl žalobce vždy řádně vyzván k jejich doplnění postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Všechny účastníky navržené důkazy byly řádně provedeny a z nich zjištěný skutkový stav věci popsaný v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku odpovídá jejich obsahu. Soud prvního stupně se taktéž řádně a přesvědčivým způsobem vypořádal s rozpory mezi tvrzeními účastníků a s obsahem důkazů, které každý z nich předložil k prokázání svojí skutkové verze věci. Z popisu jeho skutkových závěrů je současně zřejmé, že provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.), přičemž vždy přesvědčivě a logicky popsal, z jakých důkazů vzal za prokázány po hmotněprávní stránce rozhodné skutečnosti. Odvolací soud proto plně odkazuje na soudem prvního stupně správně zjištěný skutkový stav věci, jak byl podrobně popsán v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. Jestliže žalobce soudu prvního stupně vytýká, že nedůvodně uvěřil obsahu důkazů předložených žalovaným, zatímco rozhodné důkazy předložené žalobcem pominul, odvolací soud nemůže přisvědčit žádné z jeho odvolacích námitek. Žalobce v nich totiž pouze opakuje svoje skutková tvrzení, ohledně nichž soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že se mu je nepodařilo prokázat, případně která vzal tento soud za prokázaná, avšak vyvodil z nich jiné právní závěry, než z nich dovozuje žalobce.

16. Žalobce v odvolání opakovaně uplatňuje tvrzení, že sporný prostor nerušeně užíval od svého nastěhování do domu adresa v roce 1988 až do podzimu roku 2018, kdy chtěl natáhnout nové pletivo na plotové kůly tvořící oporu pro ostružiny nacházející se na zahradě žalovaného. V replice k vyjádření žalovaného ze dne 22. 7. 2019 (č. l. 71 – 72) však v rozporu s tímto tvrzením sám uvádí, že změna v postoji žalovaného ke skladování palivového dříví a dalšího materiálu žalobcem na sporné ploše nastala v roce 2003. Jestliže soud prvního stupně uvěřil za této situace obsahu důkazů předložených žalovaným k jeho tvrzení, že držba žalobce nebyla pokojná přinejmenším do roku 1993, nelze jeho myšlenkovým pochodům cokoli vytknout. Soud prvního stupně přitom nevycházel pouze z obsahu výslechu žalovaného a jeho syna, ale i z poznatků získaných místním ohledáním, které dostatečně odůvodňují závěr, že sporná betonová plocha nebyla vybudována najednou jako celistvá, ale po částech, o čemž svědčí nejen podélné spáry v ní (dle žalobce sloužící k odtoku vody z předmětné plochy), ale i stav zídky, která vytváří část linie jižní hranice pozemků účastníků na jedné straně a pozemků třetích osob, kdy je zřejmé, jak z jižního pohledu na svislou část zídky, tak z pohledu na vodorovnou plochu v těsné blízkosti hraničního bodu 109 – 3 a též v těsné blízkosti ohybu plotového dílu, že kolem bodu 109 – 3 je zřejmé napojení odlišného zdiva. Další odlišnost materiálu byla soudem prvního stupně zjištěna též v místě u severozápadního bodu č. 3 geometrického plánu titul příjmení (bod ležící na reálné hranici mezi anonymizováno parcelní číslo a parcelní číslo dle katastrální mapy), a to v místě, kam vyúsťuje svislý žebřík z širokých kovových skob – kramlí, zabudovaných do tarasu, podpírajícího výraznou terénní nerovnost mezi anonymizováno parcelní číslo a parcelní číslo.

17. Žalobce dále vytýká soudu prvního stupně, že nepřihlédl k okolnosti, že plot byl postaven ve dvou fázích, nejprve v šedesátých letech v severní části a poté následně asi v roce 1978 jej dostavěl žalovaný tak, že vznikl prostor přiléhající k domu adresa a oplocením vyhotoveným žalovaným oddělený od jeho parcelní číslo. Soud prvního stupně však takovéto skutkové zjištění učinil, a to na základě místního ohledání ve spojení s při něm poskytnutým vysvětlením žalovaného ohledně důvodů, pro které jím zbudovanou část plotu neumístil na hranici pozemků anonymizováno číslo anonymizováno parcelní číslo (bod 26 rozsudku). S ohledem na nedůvodnost této odvolací námitky žalobce ztrácí relevanci i jeho námitky proti způsobu, jakým soud prvního stupně vyhodnotil věrohodnost prohlášení jméno příjmení, s nímž navíc odvolací soud plně souhlasí.

18. Soud prvního stupně měl podle žalobce dále pominout okolnost, že v říjnu 1990 při tvorbě Základní mapy velkého měřítka žalobce i žalovaný sdělili pracovníkům Střediska geodezie, že hranici pozemků tvoří plot, což měl potvrdit i žalovaný při svém výslechu. Ani tato námitka žalobce není důvodná, neboť ve prospěch jím tvrzeného skutkového stavu vyzdvihuje pouze část skutečností sdělených v řízení žalovaným. Ten totiž opakovaně jednoznačně uvedl, že za hranici pozemků považoval plot zbudovaný otcem účastníků na zídce tarasu vyrovnávající výraznou terénní nerovnost mezi pozemky anonymizováno číslo anonymizováno parcelní číslo s tím, že v přímé ose s ním dále tvořila přirozenou hranici pozemků stěna domu adresa.

19. Žalobce dále v odvolání s odkazem na § 205a písm. c) o. s. ř. navrhl doplnit dokazování posudkem znalce v oboru stavebnictví, zda taras a betonová plocha byly budovány najednou či nejprve cca v roce 1978 a poté v roce 1993, a za jakou dobu mohla být tato stavba prostředky užívanými v roce 1993 zhotovena, a výslechem svědkyně jméno příjmení. Jak sdělil odvolací soud již při jednání před ním, provedení těchto důkazů nepřicházelo v úvahu, neboť jimi neměla být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně. Zpochybněním věrohodnosti důkazních prostředků se rozumí tvrzení, a pomocí důkazů prokázání, takových skutečností, které vyvrací závěry soudu prvního stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nevěrohodný nebo že je věrohodný, popřípadě které vedou k závěru, že důkazní prostředek měl být správně z hlediska své věrohodnosti hodnocen soudem prvního stupně jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2003 sp. zn. 21 Cdo 818/2003), zatímco s pomocí žalobcem nově navržených důkazů měl být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně. Vzhledem k tomu, že účastníkům se dostalo ze strany soudu prvního stupně řádného poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř., nelze tyto nově navržené důkazy připustit ani podle § 205a odst. 1 písm. e) o. s. ř.

20. Soud prvního stupně se nedopustil žádného pochybení ani při právním posouzení věci. S ohledem na jednoznačné tvrzení žalobce, že vydržecí doba mu počala běžet od nastěhování do domu adresa v roce 1988, případně že by měla být započítána vydržecí doba běžící již jeho otci, správně posoudil žalobou uplatněný nárok podle příslušných ustanovení z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (viz § 3028 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 – dále o. z.). Ohledně jím aplikovaných zákonných ustanovení odvolací soud odkazuje na body 32 – 39 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, přičemž soud prvního stupně tato ustanovení též zcela správně vyložil a aplikoval na jím zjištěný skutkový stav věci, k čemuž odvolací soud odkazuje na vyčerpávající odůvodnění jeho právních závěrů popsaných pod body 41 – 54 odůvodnění jeho rozsudku. Žalobce sice konkrétní odvolací námitky vůči právnímu hodnocení věci provedenému soudem prvního stupně neuplatnil, vyslovil však přesvědčení, že jeho právní závěr měl být správně takový, že žalobce byl oprávněným držitelem sporné části pozemku parcelní číslo označené v geometrickém plánu titul příjmení ze dne 15. 5. 2019 jako pozemek parcelní číslo od roku 1988 do roku 2018, a proto došlo na jeho straně bezesporu k vydržení, případně k mimořádnému vydržení podle § 1095 o. z. Odvolací soud se však plně ztotožňuje s právním posouzením věci soudem prvního stupně, který uzavřel, že jím zjištěný skutkový stav vylučuje závěr o existenci dobré víry žalobce v oprávněnou držbu sporné části pozemku parcelní číslo již od samého počátku jeho držby v roce 1988, neboť nejen že držel pouhou ideální 1/2 předmětného pozemku, ale nepřednesl, natož aby prokázal, konkrétní tvrzení o právních skutečnostech, které mohly přivodit jeho dobrou víru ve vlastnictví alespoň ideální 1/2 pozemku. I bez přihlédnutí k tomuto správnému právnímu závěru soudu prvního stupně však muselo v každém případě dojít ke ztrátě dobré víry žalobce v souvislosti se stavbou garáže na jeho pozemku p. č. st. 16 v roce 1989, kdy obdržel situační výkres stavby garáže zpracovaný výslovně pro žalobce a jeho tehdejší manželku příjmení příjmení, v němž byla hranice mezi anonymizováno parcelní číslo a parcelní číslo zaznačena přímkou, která posléze pokračovala v severní části přímou linií také mezi parcelní číslo (severní sousední pozemek k anonymizováno parcelní číslo) a mezi parcelní číslo. Při hodnocení dobré víry je totiž vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou dobu vydržení důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra pak zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002 sp. zn. 22 Cdo 1843/2000). Pokud si snad žalobce při seznámení se s tímto grafickým znázorněním nikoli rozsáhlého území svého pozemku anonymizováno parcelní číslo skutečně nevšiml přímého vedení jižní části linie hranice s pozemkem anonymizováno číslo šlo o neakceptovatelnou nedbalost způsobující ztrátu dobré víry, jak správně uzavřel již soud prvního stupně. Odvolací argument žalobce, že výměra sporného pozemku je natolik malá, že jeho omyl ohledně jejího vlastnictví je omluvitelný, pak nemůže obstát již z toho důvodu, že pro posouzení dobré víry žalobce byl významný i tvar sporné části pozemku anonymizováno číslo kdy se nejedná o pouhý faktický posun přímky tvořící vlastnickou hranici, ale žalobce tvrdí dobrou víru v držbu plochy ve tvaru nepravidelného lichoběžníku vybudované na pozemku žalovaného, která přiléhá ke zdi domu žalobce. Ve vztahu k okolnosti, že žalobce se ujal držby předmětné plochy poté, co tak činil již otec účastníků, dodává odvolací soud nad rámec odůvodnění prvoinstančního rozsudku následující: Žalovaný v řízení potvrdil, že otci účastníků a následně i žalobci umožňoval a umožňuje vstup na pozemek parcelní číslo za účelem obvyklé údržby domu adresa, o čemž koneckonců svědčí i žebřík umístěný na zídce tarasu vedle domu adresa. Žalovaný však vyloučil existenci jakékoli smlouvy o době a podmínkách užívání jeho pozemku vlastníkem domu adresa, přičemž žalobce svoje tvrzení o její existenci neprokázal. Nebyla-li však v ujednání mezi vlastníkem a tím, komu bylo umožněno užívat cizí věc, určena ani doba ani účel užívání, nevzniká skutečná smlouva, nýbrž nezávazná výprosa a vlastník může kdykoliv žádat vrácení půjčené věci, přičemž současně platí, že věc přenechanou uživateli z důvodu výprosy nemůže uživatel vydržet (viz usnesení Nejvyššího soudu z 10. 10. 2002 sp. zn. 22 Cdo 421/2001). Skutkové okolnosti přezkoumávané věci pak podle přesvědčení odvolacího soudu odpovídají závěru, že mezi otcem účastníků a žalovaným byla sjednána výprosa, jejíž existenci se žalobce neoprávněně snaží proměnit v jeho vlastnické právo vzniklé vydržením.

21. Ze všech shora popsaných důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je ve věci samé věcně správný, přičemž žádné jeho pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o nákladech řízení před ním. Proto byl tento rozsudek potvrzen jako věcně správný v obou jeho výrocích (§ 219 o. s. ř.).

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce v něm neuspěl, a proto mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení vzniklé žalovanému a jeho obecnému zmocněnci. Podle § 1 odst. 1, 3, a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. žalovanému takto náleží 3 x 300 Kč za vyjádření k odvolání, přípravu na jednání před odvolacím soudem a účast při tomto jednání. Do nákladů řízení žalovaného přísluší dále cestovní výlohy žalovaného a jeho zástupce při jízdě absolvované se souhlasem odvolacího soudu osobním automobilem žalovaného značka automobilu registrační značka, a to na trase obec – obec – obec a zpět, spočívající v náhradě ceny za spotřebované pohonné hmoty. Celkem bylo ujeto 682 km (2 x 341 km), přičemž při ceně benzínu Natural 95 ve výši 44,90 Kč za litr (doloženo účtenkou čerpací stanice ze dne 30. 5. 2022) a průměrné spotřebě vozidla 6,4 l /100 km činí takto vynaložené náklady žalovaného 1 974 Kč. Žalovanému a jeho zástupci dále náleží náhrada nocležného z 30. 5. na 31. 5. 2022 v hotelu v obec v doložené celkové výši 2 898 Kč a náhrada stravného, a to při počátku cesty dne 30. 5. 2022 ve 12.00 hodin a jejím ukončení dne 31. 5. 2022 v 18.00 hodin ve výši 2 x 99 Kč dne 30. 5. 2022 a 2 x 151 Kč dne 31. 5. 2022 (§ 29 odst. 1, § 32 vyhl. č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, § 163 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce). K jednotlivým položkám takto vynaložených nákladů žalovaného a jeho obecného zmocněnce odvolací soud dodává, že je posoudil jako účelné s ohledem na vzdálenost jejich bydlišť od sídla odvolacího soudu a jejich vyšší věk, vzhledem k čemuž po nich nebylo možno spravedlivě požadovat, aby zahájili cestu k odvolacímu soudu až v den jeho jednání. Odůvodněným nákladem žalovaného je dále poštovné 159 Kč vynaložené na odeslání vyjádření k odvolání Okresnímu soudu v Semilech, doložené dokladem o transakci potvrzeným anonymizována dvě slova Celkové náklady žalovaného v odvolacím řízení tak činí 6 431 Kč. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 3 o. s. ř bylo žalobci uloženo veškeré takto vynaložené náklady žalovaného a jeho zástupce zaplatit přímo žalovanému. Lhůta k plnění byla žalobci stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Semilech.