KSHK 20 CO 165/2022-77

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Kondra a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Ley Pavlovové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o určení vlastnického práva k nemovitostem ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 25. dubna 2022 č. j. 11 C 30/2021-54

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemků p. číslo zapsaných na listu vlastnictví číslo pro obec anonymizováno katastrální uzemí v katastru nemovitostí vedeném pro územní celek, stát. instituce (výrok I), a žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení 3 029 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Předně namítal, že ke dni účinnosti zákona o půdě nebyl schopen zjistit, že sporné pozemky patřily jméno příjmení, resp. jejím právním nástupcům. Jsou totiž součástí jím obhospodařovaného velkého funkčního celku, v ucelených půdních blocích, v terénu nejsou nijak vyznačeny a nevede k nim přístupová cesta. Dále namítal, že v řízení nevyšlo spolehlivě najevo (zejména z výslechu svědka jméno příjmení), že se žalobce o vlastnici jméno příjmení dozvěděl už v roce 2000. Navrhl proto, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání bez jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 214 odst. 3 o. s. ř. a oba účastníci s tímto postupem souhlasili. Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalobce jakožto odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.

5. Krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobu zamítl. Pro stručnost může plně odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku (zejména v jeho bodech 12, 18, 22 a 23) a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám žalobce dodává následující.

6. Primárním a zásadním důvodem, proč nebylo možno žalobě vyhovět, je skutečnost, že žalobce v řízení vůbec netvrdil a v něm ani jinak najevo nevyšlo, že by mu k vydržení někdy ve smyslu ať již § 134 odst. 1 obč. zák. nebo § 1089 odst. 1 ve spojení s § 1090 odst. 1 o. z. svědčil nějaký konkrétní právní důvod (např. smlouva, zákonné ustanovení, apod.), třeba i jen domnělý – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2000 sp. zn. 22 Cdo 417/98 nebo jeho usnesení ze dne 28. 2. 2001 sp. zn. 22 Cdo 2077/99 apod. Dle nich se oprávněná držba nemusí nutně opírat o existující právní důvod; postačí, aby tu byl domnělý právní důvod, tedy jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí.

7. K takové situaci ale v projednávané věci vůbec nedošlo, neboť žalobce nikdy nemohl získat objektivní přesvědčení, resp. dobrou víru o tom, že sporné nemovitosti drží a užívá jako své vlastní. Nebyl nikdy zapsán v katastru nemovitostí jako jejich vlastník, neboť v něm byla zapsána do roku 2019 jméno příjmení (byť zemřela už v roce 1970) a pak stát. Od samého začátku, cca od roku 1960, je žalobce vždy užíval (on, i jeho právní předchůdci JZD) jen skrze institut družstevního užívání, tedy jen jako jejich detentor, přičemž jejich držitelem byla nejprve jejich vlastnice jméno příjmení a po její smrti datum nadále jako vlastník již jen stát z titulu odúmrti – srov. už okresním soudem správně zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010 sp. zn. 22 Cdo 2676/2008 nebo i jeho rozsudek ze dne 30. 3. 2005 sp. zn. 22 Cdo 1824/2004 či ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. 22 Cdo 3249/2011 a další. Dle nich sdružením pozemků k hospodaření v jednotném zemědělském družstvu se družstvo stalo detentorem sdružených pozemků, jejichž držitelem byl nadále ten, kdo je sdružil, tj. držitelem pozemků v užívání zemědělského družstva byl i v době před rokem 1990 ten, kdo byl jejich vlastníkem, případně ten, kdo vykonával tzv. vlastnickou držbu.

8. Již jen z tohoto pohledu napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný obstojí a byl tak proto krajským soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzen. Naopak právě proto jsou zcela bezpředmětné odvolací námitky žalobce.

9. Není totiž vůbec významné, kdy se žalobce dozvěděl o tom, komu sporné pozemky dříve patřily nebo nyní patří, neboť se i tak nikdy nemohl v dobré víře poctivě domnívat, že by mohly patřit výlučně a jen jemu a že je takto i dlouhodobě drží a užívá. Je rovněž i vyloučeno, aby se žalobce domníval, že mu vlastnické právo k pozemkům mohlo vzniknout na základě § 22 odst. 2 zákona o půdě, dle nějž mohl být nadále držitelem pozemků jen z titulu nájmu, v žádném případě ale ne z titulu jejich vlastnictví. Navíc žalobce ve své podstatě namítal, že v terénu nebyl ani schopen identifikovat konkrétní polohu a výměru jednotlivých pozemků, a proto ani nemohl zjišťovat jejich vlastníka, což ale ovšem tím spíše vylučuje jeho dobrou víru. Konečně pokud nikdy netvrdil, že mu k vydržení svědčil konkrétní, způsobilý právní důvod, vylučuje to (spolu s absencí držby) i mimořádné vydržení dle § 1095 o. z., pro něž je rovněž nutnou podmínkou tvrzení o právním důvodu držby, který toliko nemusí být prokázán (na rozdíl od řádného vydržení, kde musí být nejen tvrzen, ale i prokázán).

10. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že procesně plně úspěšnému žalovanému v něm žádné nevznikly.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen za splnění podmínek daných § 237 a násl. o. s. ř., přičemž přípustnost dovolání je zde oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku u Okresního soudu v Náchodě a rozhoduje o něm Nejvyšší soud se sídlem v Brně jako soud dovolací.