KSHK 25 CO 137/2022-578

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudkyní JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyní: a) jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ b) jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ obě zastoupené advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ o zdržení se průchodu a průjezdu přes pozemek a o náhradu škody 75 915 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_010⟫ k odvolání žalobkyní a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 3. 2022 č. j. 14 C 211/2017-516

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zdržet se průjezdu jakýmikoliv stavebními stroji a stavební technikou přes pozemek p. číslo zapsaný v katastru nemovitostí pro katastrální území a územní celek na listu vlastnictví číslo, a dále povinnost zdržet se umisťování stavebních kontejnerů a stavebního materiálu na tomto pozemku (výrok I). Pokud se žalobkyně domáhaly, aby žalovaný byl uznán povinným zdržet se průchodu a průjezdu přes pozemek parcelní číslo nad rámec uvedený ve výroku I, soud prvního stupně v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok II). Žalovaného zavázal k tomu, aby z titulu náhrady škody zaplatil každé ze žalobkyní po 37 957,50 Kč s úroky z prodlení 8,05 % ročně od 9. 9. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). V neposlední řadě rozdělil mezi účastníky náhradovou povinnost vůči státu, přičemž na každou ze žalobkyní připadlo po 2 527,71 Kč a na žalovaného 5 055,42 Kč (výroky V a VI).

2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně jsou rovnodílnými spoluvlastnicemi pozemku p. č. St. číslo, jehož součástí je rodinným dům adresa, a dále pozemků p. číslo (vždy trvalý travní porost), to vše zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území a územní celek na listu vlastnictví číslo. Žalobkyně získaly vlastnické právo k těmto nemovitým věcem na základě kupní smlouvy ze dne 16. 4. 2015 od titul jméno příjmení. Žalovaný vlastní sousední pozemek p. č. St. číslo, jehož součástí je objekt k bydlení adresa, a dále pozemky p. číslo (vždy trvalý travní porost), to vše zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území a územní celek na listu vlastnictví číslo. Žalovaný nabyl vlastnické právo k těmto nemovitým věcem na základě kupní smlouvy ze dne 28. 2. 2017 od manželů jméno a jméno příjmení. Právní předchůdci žalobkyní – manželé jméno a jméno příjmení (rodiče titul jméno příjmení) jako povinní a právní předchůdce žalovaného – jméno příjmení jako oprávněný uzavřeli dne 21. 5. 1994 smlouvu o zřízení věcného břemene odpovídajícího právu jízdy a chůze přes služebný pozemek parcelní číslo ve prospěch panujícího pozemku p. číslo, a to po stávající komunikaci v délce 22 m a v šíři 3,5 m. Věcné břemeno bylo zřízeno za náhradu 5 000 Kč a bylo sjednáno pro každého dalšího vlastníka pozemku panujícího. Vklad věcného břemene byl povolen rozhodnutím anonymizována tři slova obec číslo jednací ze dne 10. 2. 1995 s právními účinky vkladu ke dni 21. 7. 1994. Obě procesní strany o existenci smluvně zřízeného věcného břemene chůze a jízdy věděly přímo z kupních smluv (viz čl. 6 a čl. 15 písm. f/ kupní smlouvy ze dne 16. 4. 2015 mezi žalobkyněmi a titul jméno příjmení a čl. IV bod 13 kupní smlouvy z 28. 2. 2017 mezi žalovaným a jméno a jméno příjmení). Právní předchůdci žalovaného využívali k přístupu na pozemek p. číslo ke stavbě číslo libovolně buď služebný pozemek, nebo pozemek parcelní číslo ve vlastnictví třetích osob, byť preferovali přístup přes posledně uvedený pozemek; ten však využívali toliko na základě odvolatelného souhlasu (výprosy) vlastníků. Stávající vlastníci pozemku parcelní číslo odňali ve vztahu k žalovanému souhlas k chůzi přes tento pozemek, a to zejména v důsledku probíhajících stavebních prací na tomto pozemku. Žalobkyně na sklonku roku 2016 zbudovaly na vlastní náklady na pozemku parcelní číslo terénní úpravy a parkovací plochu u jejich rodinného domu číslo. Žalovaný po skončení zimní sezóny 2016 /2017 ve spojitosti se stavebními úpravami jeho domu adresa začal užívat buď sám, nebo užívání umožnil zhotoviteli díla, pozemek žalobkyní parcelní číslo. Na pozemek tak vjížděla těžká stavební technika, silniční vozidla přepravující stavební materiál a byl zde také umístěn objemný kontejner na stavební suť. V důsledku této činnosti došlo k poškození vrchní zpevněné části pozemku p. číslo přičemž náklady potřebné pro uvedení pozemku do původního stavu činí dle znaleckého šetření celkem 75 915 Kč. Žalobkyně, ani jejich právní předchůdci nedali, byť i konkludentně, souhlas s užíváním pozemku parcelní číslo veřejností, ať již chůzí či jízdou silničními vozidly. Tento pozemek se nadto bezprostředně dotýká pozemku ve vlastnictví žalovaného p. číslo a nemá zde již pokračování. Žalovanému se nenabízí reálná možnost přístupu k jeho nemovitým věcem jinak než přes místní komunikaci na pozemku parcelní číslo a účelovou komunikaci p. číslo (oboje ve vlastnictví územní celek) a konečně přes pozemek parcelní číslo ve vlastnictví žalobkyní.

3. Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dovodil, že žalovanému, ani jeho právním předchůdcům nesvědčil k užívání pozemku parcelní číslo veřejnoprávní institut obecného užívání účelové komunikace ve smyslu ustanovení § 7 a § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPK“). Přijal závěr, že pozemek parcelní číslo nenaplňuje definiční znaky pojmu „účelová komunikace“ (viz § 7 ZPK), jež musí být naplněny kumulativně, a to dopravní cesta, zákonný účel, souhlas vlastníka s obecným užíváním a nutná komunikační potřeba.

4. Soud prvního stupně však uzavřel, že žalovaný smí užívat pozemek parcelní číslo na základě soukromoprávního titulu – věcného břemene chůze a jízdy. Věcné břemeno chůze a jízdy sice nevzniklo již na základě smlouvy ze dne 21. 5. 1994 mezi právními předchůdci účastníků, protože za služebný pozemek byl označen pozemek p. číslo, a nikoliv pozemek p. číslo, ale z titulu vydržení podle § 134 odst. 1 a § 151o odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Argumentoval, že právní předchůdci žalovaného v minulosti zpočátku užívali cestu po pozemku právních předchůdců žalobkyní (manželů jméno a jméno příjmení) pouze na základě souhlasu jmenovaných vlastníků. Své právní postavení umocnili uzavřením smlouvy o zřízení věcného břemene dne 21. 5. 1994, kdy sice ve smlouvě za služebný pozemek obě smluvní strany označily pozemek p. číslo nikoliv pozemek p. číslo nicméně s ohledem na způsob vymezení rozsahu věcného břemene ve smlouvě („po stávající komunikaci v délce 22 m a v šíři 3,5 m“) a na skutečnost, že jiná komunikační spojnice mezi pozemky p. číslo přímo v terénu neexistuje, je třeba na právní předchůdce žalovaného hledět jako na oprávněné držitele ve smyslu ustanovení § 129 odst. 1 a § 130 odst. 1 obč. zák. O reálném stavu se přímo v terénu přesvědčil soud prvního stupně v rámci místního ohledání a navíc se mohl opřít o geometrický plán ze dne 7. 12. 1994 číslo, vypracovaný společností právnická osoba; ten sloužil pro zaknihování věcného břemene do katastru nemovitostí. Právní předchůdci žalovaného, jejich rodinní příslušníci a další jim blízké osoby, popř. zásobovatelé (např. dovoz uhlí) minimálně po celých 10 let nerušeně užívali pozemek parcelní číslo k přístupu na pozemek p. číslo by právní předchůdci žalobkyní proti tomu jakkoli protestovali či v užívání tohoto pozemku jim bránili.

5. Soud prvního stupně ovšem na druhé straně uzavřel, že povaha a rozsah vydrženého věcného břemene chůze a jízdy má své limity. Před i po uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene užívali právní předchůdci žalovaného cestu po zatíženém pozemku parcelní číslo pro občasný průchod, průjezd běžnými silničními vozidly, popř. pro sezónní dovoz uhlí. Přístupová cesta nebyla nikdy využívána pro pohyb stavebních strojů, těžké mechanizace či pro vláčení či umisťování kontejnerů na stavební suť. V době, kdy právní předchůdci účastníků uzavřeli smlouvu o zřízení věcného břemene, byly oba jejich domy zánovní bez potřeby rozsáhlých stavebních úprav s využitím těžké techniky.

6. Soud prvního stupně zatížil žalovaného povinností nahradit žalobkyním, každé rovným dílem, škodu v úhrnné výši 79 915 Kč. Žalovaný podle úsudku soudu prvního stupně zaviněně porušil svoji zákonnou povinnost počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na vlastnictví žalobkyní tím, že jako objednatel dopustil, aby zhotovitel díla při rekonstrukci jeho domu adresa stavebními stroji, stavební technikou a umístěním a vláčením velkoobjemových kontejnerů na stavební suť poškodil terénní úpravy na pozemku parcelní číslo ve vlastnictví žalobkyní. Žalovaný nemohl přenést svoji odpovědnost za škodu na zhotovitele díla s obranou, že si pouze k vlastnímu provedení stavebních prací sjednal nějaký další subjekt (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2000 sp. zn. 25 Cdo 422/99 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2003 sp. zn. 25 Cdo 2102/2002). Odpovědnost žalovaného za škodu tak upravuje ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a nikoliv snad ustanovení § 2924 o. z. o škodě z provozní činnosti.

7. Soud prvního stupně nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že úspěch a neúspěch účastníků ve sporu byl srovnatelný.

8. Soud prvního stupně uložil oběma procesním stranám ve vztahu ke státu náhradovou povinnost na zálohované náklady (svědčené a znalečné) v celkové výši 10 110,84 Kč, a to každému rovným dílem (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).

9. Sluší se poznamenat, že shora označený rozsudek soudu prvního stupně je v pořadí třetí jeho rozsudek. Předešlý rozsudek ze dne 16. 5. 2019 č. j. 14 C 211/2017-301 byl zrušen usnesením krajského soudu jako soudu odvolacího (dále jen „odvolací soud“) ze dne 23. 1. 2020 č. j. 25 Co 225/2019-349 a rozsudek ze dne 13. 5. 2021 č. j. 14 C 211/2017-417 byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 11. 11. 2021 č. j. 25 Co 174/2021-455 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Proti shora označenému rozsudku soudu prvního stupně (poslednímu v pořadí) podali odvolání obě žalobkyně i žalovaný.

11. Žalobkyně svým odvoláním brojily vůči zamítavému výroku pod bodem II a na něm závislým nákladovým výrokům pod body IV, V a VI. Skutková a právní argumentace žalobkyní stran existence věcného břemene chůze a jízdy přes služebný pozemek ve prospěch panujícího pozemku, vyjma průjezdu jakýmikoliv stavebními stroji a stavební technikou a umisťování stavebních kontejnerů, se v zásadních bodech shodovala s argumentací v průběhu celého předešlého řízení. Žalobkyně se snažily zpochybnit právní postavení žalovaného, resp. jeho právních předchůdců jako oprávněných držitelů, zejména s důrazem na absenci dobré víry. Se soudem prvního stupně se naopak ztotožnily v otázce odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou na terénních úpravách a stavebních prvcích na pozemku parcelní číslo. Žádaly, aby napadený rozsudek byl v odvoláním dotčeném zamítavém výroku pod bodem II změněn tak, že žalovanému bude uloženo zdržet se jakéhokoliv průchodu a průjezdu přes pozemek parcelní číslo.

12. Žalovaný cílil své odvolání proti pro něj nepříznivým výrokům o věci samé pod body I a III a na nich závislým nákladovým výrokům. Opětovně se vrátil k otázce právní povahy pozemku parcelní číslo jako účelové komunikace ve smyslu ustanovení § 7 ZPK a k souvisejícímu institutu obecného užívání podle § 19 odst. 1 ZPK. Pro případ, že by mu nesvědčilo právo obecného užívání tohoto pozemku, je mu k dispozici soukromoprávní titul v podobě věcného břemene chůze a jízdy, který získali jeho právní předchůdci vydržením. Jeho nesouhlasná argumentace stran odpovědnosti za škodu se znovu pohybovala v mantinelech vytyčených v průběhu dosavadního řízení. Navrhl, aby napadený rozsudek byl v odvoláním dotčených výrocích o věci samé pod body I a III změněn tak, že žaloba bude v tomto rozsahu zamítnuta.

13. Odvolací soud poté, co se ujistil, že odvolání podaly oprávněné osoby a včas a že odvolání bylo přípustné a obsahovalo všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204 odst. 1, § 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek v mezích odvolání včetně řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k závěru, že žádné z odvolání nebylo opodstatněné.

14. Podle § 3028 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (2).

15. Podle § 118 odst. 1 obč. zák. předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.

16. Podle § 119 obč. zák. věci jsou movité nebo nemovité (1). Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem (2).

17. Podle § 120 odst. 1 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

18. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

19. Podle § 151o odst. 1 obč. zák. věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí.

20. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

21. Podle § 27 písm. a/ zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů pro účely tohoto zákona se rozumí pozemkem část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí území správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí rozsahu zástavního práva, hranicí druhu pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků.

22. Podle § 27 písm. b/ posledně citovaného zákona pro účely tohoto zákona se rozumí parcelou pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem.

23. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého práva, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného.

24. Podle § 2910 o. z škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

25. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

26. Odvolací soud nepřikročil k revokaci svého právního názoru ohledně neexistence veřejnoprávního titulu k užívání pozemku parcelní číslo v podobě obecného užívání tohoto pozemku coby účelové komunikace ve smyslu ustanovení § 7 a § 19 odst. 1 ZPK. Odvolací soud v tomto směru odkazuje na odůvodnění svých dvou předchozích kasačních usnesení ze dne 23. 1. 2020 č. j. 25 Co 225/2019-349 a ze dne 11. 11. 2021 č. j. 25 Co 174/2021-455. Pokračující polemiku v tomto směru již nepovažuje za přínosnou a právně významnou pro rozhodnutí ve věci samé.

27. Odvolací soud neshledal rozumných a obhajitelných důvodů pro odklon od svého právního názoru stran vydržení věcného břemene chůze a jízdy přes služebný pozemek parcelní číslo ve prospěch panujícího pozemku parcelní číslo. Odvolací soud v tomto směru odkazuje zejména na odůvodnění zrušujícího usnesení ze dne 11. 11. 2021 č. j. 25 Co 174/2021-455, kde se mimo jiné zaměřil na rozdíly mezi zákonem používaných pojmů „pozemek“ a „parcela“, ať již ve světle tehdejší právní úpravy (viz § 27 písm. a/ a b/ zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů), nebo ve světle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2001 sp. zn. 20 Cdo 20/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2003 sp. zn. 22 Cdo 100/2002); stejně tak lze zaměřit pozornost na judikaturu Ústavního soudu zosobněnou např. nálezem ze dne 25. 4. 2000 sp. zn. I. ÚS 28/99.

28. Odvolací soud rovněž poukazuje na nástin judikatury dovolacího soudu v otázce oprávněné držby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2003 sp. zn. 22 Cdo 1417/2001).

29. Odvolací soud připomíná jeden ze svých závěrů vtělených do zrušujícího usnesení ze dne 11. 11. 2021 č. j. 25 Co 174/2021-455, kdy dovodil, že nesoulad v označení služebného pozemku ve smlouvě o zřízení věcného břemene ze dne 21. 5. 1994 a následně ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí) se stavem reálným nemohl bez dalšího přivodit ztrátu dobré víry právních předchůdců žalovaného. Opačný závěr by mohl obstát jen za situace, že by se přímo v terénu nabízely dvě a více cest sloužících jako komunikační spojnice z účelové komunikace p. číslo ve vlastnictví územní celek k pozemku p. číslo tehdy ve vlastnictví právních předchůdců žalovaného (a nyní žalovaného), z nichž alespoň jedna by buď zcela, nebo v podstatném rozsahu míjela pozemek parcelní číslo. Posledně nastíněná situace však v době uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 21. 5. 1994 neexistovala, protože jedině možná cesta vedla přes předmětný pozemek p. číslo, což ostatně seznal i soud prvního stupně. Jednalo se stále o jeden a tentýž pozemek ve smyslu ustanovení § 27 písm. a/ zákona č. 344/1999 Sb. a judikatury dovolacího soudu a Ústavního soudu. Stěží si lze proto představit, že by smluvci při uzavírání oné smlouvy o zřízení věcného břemene měli na mysli jiný než předmětný pozemek parcelní číslo.

30. Je třeba zdůraznit, že sám soud prvního stupně při místním ohledání a také po provedení důkazu geometrickým plánem ze dne 7. 12. 1994 číslo, který využil příslušný katastrální úřad v rámci správního řízení o povolení vkladu věcného břemene, seznal, že komunikační koridor využitelný pro realizaci věcného břemene chůze a jízdy byl jeden a tentýž jako ve smlouvě o zřízení věcného břemene z 21. 5. 1994 i přímo v terénu samotném. Odvolací soud proto sdílí závěr soudu prvního stupně o existenci všech zákonných předpokladů pro originární vznik věcného břemene chůze a jízdy přes služebný pozemek parcelní číslo ve prospěch panujícího pozemku parcelní číslo.

31. Odvolací soud je stejně tak zajedno se soudem prvního stupně v otázce povahy a rozsahu věcného břemene chůze a jízdy. Soud prvního stupně správně argumentoval, že právní předchůdci žalobkyní a žalovaného zamýšleli zřídit věcné břemeno chůze a jízdy k obvyklému užívání a obsluze panujícího pozemku parcelní číslo. Obstojí argument, že právní předchůdci účastníků tehdy vybudovali v nedávné minulosti stavby určené k bydlení, popř. rekreaci a nepociťovali žádnou potřebu upravit své vzájemné právní poměry i za účelem nikoliv jednorázových a krátkodobých stavebních akcí. Jinak řečeno právo odpovídající věcnému břemenu chůze a jízdy přes služebný pozemek v sobě neobsahovalo oprávnění k průjezdu stavebními stroji a stavební technikou, popř. umisťováním stavebních kontejnerů a stavebního materiálu, jak to učinil žalovaný na přelomu let 2016 /2017. Soud prvního stupně proto nepochybil, když žalobě vyhověl potud, pokud žalovanému uložil povinnost zdržet se průjezdu jakýmikoliv stavebními stroji a stavební technikou přes služebný pozemek a rovněž zdržet se umisťování stavebních kontejnerů a stavebního materiálu na tomto pozemku (viz výrok I napadeného rozsudku).

32. S nadlimitní a nezákonnou realizací práva odpovídajícího věcnému břemeni chůze a jízdy přes služebný pozemek úzce souvisí uplatněný nárok na náhradu škody způsobenou žalovaným na stavebních úpravách a stavebních prvcích na služebném pozemku. Nemohla obstát obrana žalovaného, že to nebyl přímo on osobně, kdo obsluhoval stavební techniku, stavební stroje a umisťoval na služebném pozemku stavební kontejnery, protože skutečnost, zda konkrétní stavební práce zajišťoval on sám nebo prostřednictvím svého smluvního partnera, jemuž zadal provedení díla, byla právně irelevantní (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2000 sp. zn. 25 Cdo 422/99 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2003 sp. zn. 25 Cdo 2102/2002). Vznik a rozsah škody byl spolehlivě prokázán. Žalovaný zde nedostál své zákonem aprobované preventivní povinnosti (§ 2900 o. z.), kdy vzhledem ke konkrétním okolnostem nepostupoval tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku škody. Odvolací soud se rozchází se soudem prvního stupně v názoru, že se jednalo o škodu způsobenou úmyslně; odvolací soud má za to, že ve smyslu § 2911 o. z se tu jednalo o škodu zaviněnou z nedbalosti. To ovšem nic nemění na odpovědnosti žalovaného za jím způsobenou škodu podle § 2910 o. z.

33. Odvolací soud se zřetelem na shora uvedené závěry napadený rozsudek jako celek potvrdil.

34. Odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení dovodil, že míra úspěchu a neúspěchu procesních stran je vyvážená a že žádnou z procesních stran nelze považovat za procesního vítěze či poraženého (§ 142 odst. 2, § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání.

Dovolání je přípustné tehdy, jestliže napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu k Okresnímu soudu v Trutnově; o dovolání by rozhodoval Nejvyšší soud České republiky v Brně.