KSHK 25 CO 199/2021-134

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudkyní Mgr. Miroslavy Lanžhotské a JUDr. Miluše Krejzlíkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ b) jméno příjmení, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem tamtéž ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zřízení služebnosti a určení existence věcného břemene ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 5. 2021 č. j. 18 C 183/2017-79, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 9. 2021 č. j. 18 C 183/2017-101

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 6.776 Kč k rukám advokáta žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zřízení služebnosti bezplatného užívání části pozemku číslo v katastrální uzemí, která by byla vyznačena v geometrickém plánu zpracovaným soudem ustanoveným znalcem, ve prospěch panujícího pozemku p. č. St. číslo, jehož součástí je stavba adresa – rodinný dům, v katastrální uzemí, anebo na určení, že žalobcům svědčí právo věcného břemene spočívající v bezplatném užívání části pozemku p. číslo v katastrální uzemí v rozsahu vymezeném plotem zbudovaným na základě rozhodnutí stát. instituce ze dne 1. 3. 2001 č. j. spisová značka, který by měl být vyznačen v geometrickém plánu zpracovaném soudem ustanoveným znalcem (výrok I). Ve spojitosti s výsledkem sporu zavázal žalobce k tomu, aby společně a nerozdílně zaplatili žalovanému náklady v částce 20.328 Kč (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci vlastní v režimu společného jmění manželů pozemek St. číslo, jehož součástí je rodinný dům adresa, vše zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální uzemí na listu vlastnictví anonymizováno. Žalovaný je nositelem vlastnického práva k sousednímu pozemku p. číslo zapsanému v katastru nemovitostí pro katastrální uzemí na listu vlastnictví číslo. Žalobci, resp. jejich právní předchůdce, obehnali část pozemku žalovaného plotem bezprostředně přiléhajícím k jejich rodinnému domu adresa. Právní předchůdce žalobců – jméno příjmení – žalovanému dne 21. 2. 2001 ohlásil drobnou stavbu, a to sice oplocení v podobě jednoduchého provizorního plotu s ocelovými sloupky a dřevěnou výplní o výšce 130 cm s lícem 60 cm od hrany obrubníku. Účel ohlašované stavby spočíval dle stavebníka v tom, že bude plnit doplňkovou funkci k užívání rodinného domu adresa. Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 3. 2021 č. j. Ds 01/01 nevznesl námitky proti ohlášené drobné stavbě. Právní předchůdci žalobců i žalobci věděli, že oplocená část pozemku p. číslo je ve vlastnictví žalovaného. Dotčená část posléze uvedeného pozemku je tvořena zeleným pásem; žalovaný od zbudování oplocení v roce 2001 právním předchůdcům žalobců ani žalobcům v užívání dotčené části pozemku nebránil.

3. Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu věci právně kvalifikoval dotčenou část pozemku žalovaného p. číslo jako veřejné prostranství ve smyslu ustanovení § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Pod pojem veřejné prostranství lze zahrnout i ostatní komunikace, které jsou veřejným statkem a uvnitř obcí představují zpravidla jeden z typů veřejného prostranství. S veřejným prostranstvím se spojuje zejména práva veřejnosti na jejich obecné užívání, přičemž v případě ostatní komunikace se jedná o obecné užívání pozemní komunikace. Vlastník komunikace, která má znaky účelové komunikace, která není v uzavřeném prostoru nebo objektu (§ 7 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů) není ani při zřízení (účelové) komunikace oprávněn omezit užívání této komunikace na určitou skupinu subjektů a vyloučit tak její obecné užívání. Z řečeného lze dovodit, že k veřejnému prostranství nemůže být nikdy zřízená služebnost bezplatného užívání či zřízeno právo věcného břemene spočívající v bezplatném užívání, a to z jakéhokoliv důvodu, neboť by tím došlo k omezení přístupu pro ostatní. Soud prvního stupně proto žalobu ohledně obou alternativních nároků zcela zamítl.

4. Sluší se dodat, že žalobci v otázce zřízení služebnosti nejprve ve své žalobě ze dne 16. 10. 2017 požadovali zřídit služebnost stezky a cesty ve prospěch panujícího pozemku St. číslo k tíži pozemku žalovaného p. číslo. Soud prvního stupně k návrhu žalobců v rámci ústního jednání konaného dne 2. 6. 2020 usnesením připustil změnu žaloby, kdy žalobci nově požadovali namísto zřízení služebnosti stezky a cesty zřízení služebnosti bezplatného užívání části pozemku číslo ve prospěch panujícího pozemku St. číslo, to vše v katastrální uzemí.

5. Proti rozsudku se odvolali žalobci, přičemž brojili vůči výroku o věci samé a na něm závislému nákladovému výroku. Soudu prvního stupně vytýkali, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že v důsledku toho spočívá napadený rozsudek na nesprávném právním posouzení věci. Zdůraznili, že v řízení vyšlo najevo, že se souhlasem žalovaného byla dotčená část služebného pozemku obehnána plotem bezprostředně přiléhajícím k rodinnému domku žalobců. Takto ohraničenou plochu neužíval nikdo jiný, než žalobci. Po dobu více jak deset let je dotčená část pozemku žalovaného užívána pouze jako přístupová cesta a obslužný prostor k přední straně rodinného domu žalobců tak, aby bylo možné nerušeně vyjíždět osobním automobilem na panující pozemek a chodit tudy, aby bylo lze rodinný dům nerušeně užívat a udržovat ho. Pro ilustraci uvedli, že na dotčenou část služebného pozemku se skládá palivové dříví a je z něj také zajištěna potřebná obslužnost k opravám střechy, okapu či fasády jejich rodinného a v krajním případě i k otevírání širokých vrat z domu do prostoru pozemku žalovaného. Podotkli, že v minulosti čelili nesčetným naschválům ze strany sousedů, kteří se snažili dotčenou část pozemku žalovaného opanovat a bránit jim tak v přístupu do jejich rodinného domu. Sousedi kupř. složili před příjezd do rodinného domu palivové dřevo či hrozili, že před vjezd do jejich rodinného domu zaparkují svoje osobní vozidla a znemožní tak žalobcům v průjezdu do domu. Tvrdili, že oplocenou část služebného pozemku nerušeně užívali jejich právní předchůdci jméno příjmení a poté jeho dědičky jméno příjmení a jméno příjmení, a to již nejméně od roku 2001, tedy více než deset let. Žádali, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že jejich žalobě bude vyhověno.

6. Žalovaný se s napadeným rozsudkem ztotožnil a navrhl jeho potvrzení. Přednesl, že dotčená část jeho pozemku p. číslo plně spadá do veřejného prostranství ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o otcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů a že jako taková podléhá institutu obecného užívání a je přístupná všem osobám bez výluky. Žalobci nezákonným záborem této části pozemku žalovaného vyvolali stav, kdy sousedé mají ztížený přístup ke svým nemovitostem, ačkoli v minulosti tento přístup měli zcela volný. To vše vedlo k napětí mezi sousedy a konfliktům mezi nimi, pročež žalovaný nechce dopustit další eskalaci sousedských sporů.

7. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen„ odvolací soud“) poté, co se ujistil, že odvolání podaly oprávněné osoby a včas a že odvolání bylo přípustné a obsahovalo všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204 odst. 1, § 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

8. Žalobci v řízení uplatnili dva alternativní nároky, které se do značné míry navzájem popíraly. Žalobci totiž na straně jedné usilovali o zřízení služebnosti obecného užívání části služebného pozemku žalovaného p. číslo rozhodnutím orgánu veřejné moci, zatímco na straně druhé se domáhali určení existence téže služebnosti z titulu vydržení.

9. Odvolací soud se nejprve zaměřil na prvně zmíněný nárok, tj. na zřízení platného užívání služebného pozemku rozhodnutím orgánu veřejné moci – civilního soudu.

10. Podle § 1257 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.

11. Podle § 1260 odst. 1 o. z. služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.

12. Nabytí služebnosti ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci je principiálním narušením jejich soukromoprávního charakteru, kdy je sjednáván průchod pro uplatnění veřejného zájmu před zájmem konkrétního jednotlivce. Jelikož se jedná o výjimečnou konstrukci, je nutné, aby každá taková služebnosti měla oporu v zákoně a aby byly splněny i procedurální požadavky zákona. Některá věcná břemena (služebnosti) mají oporu ve veřejnoprávních normách, jako např. v zákoně č. 458/2000 Sb., energetickém zákoně, ve znění pozdějších předpisů, § 5a odst. 2 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů.

13. Služebnost lze také nabýt rozhodnutím soudu, kdy je možné zřídit právo nezbytné cesty (§ 1029 odst. 2 o. z.), popř. je možné zřídit služebnost také při rozdělení společné věci (§ 1145 o. z.). Občanský zákoník však neupravuje služebnost toho druhu, jehož zřízení se žalobci domáhají, na rozdíl od služebnosti nezbytné cesty (§ 1029 a násl. o. z.), jejíhož zřízení se žalobci dovolávali původně před změnou žaloby. Jinak řečeno, žalobci se ucházejí o zřízení zákonem neupravené a neaprobované služebnosti bezplatného užívání cizího pozemku. Neobsahuje-li občanský zákoník možnost zřídit požadovanou služebnost rozhodnutím soudu, nemůže soud svým rozhodnutím služebnost zřídit, a to ani tehdy, pokud by se z okolností daného případu jevilo zřízení služebnosti jako nutné či vhodné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004 sp. zn. 22 Cdo 2186/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005 sp. z. 22 Cdo 2317/2004). Z konstantní judikatury dovolacího soudu (jak k právní úpravě v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, tak již za účinnosti o. z.) navíc vyplývá, že zřízení služebnosti rozhodnutím orgánu veřejné moci na základě analogické aplikace zákona je postupem zásadně nepřípustným (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2005 sp. zn. 22 Cdo 1438/2004, nebo ze dne 24. 4. 2018 sp. zn. 22 Cdo 4843/2017). Nejednalo-li se v souzené věci o případ, kdy by bylo možné zřídit služebnosti rozhodnutím orgánu veřejné moci na základě zákona, nebylo lze žalobě na zřízení služebnosti bezplatného užívání služebného pozemku vyhovět.

14. Druhý uplatněný nárok směřoval k určení existence služebnosti bezplatného užívání služebného pozemku ve prospěch pozemku panujícího z titulu vydržení. Podmínky oprávněné držby a tvrzeného vydržení služebnosti (věcného břemene) žalobců k (části) pozemku ve vlastnictví žalovaného se ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. posuzují podle dosavadní právní úpravy, tedy podle § 129 odst. 1, § 130 odst. 1, věty první, § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).

15. Předpokladem vydržení (§ 134 odst. 1 obč. zák.) je oprávněná držba. Oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc (nebo právo) patří a že je v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem (§ 130 odst. 1 obč. zák.). Posouzení, je-li držitel v dobré víře, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (z hlediska osobního přesvědčení) samotného držitele. O dobré víře lze tedy uvažovat tam, kde držitel věc drží v omylu, že mu věc (právo) patří, a jde přitom o omyl omluvitelný, tedy takový, k němuž došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu konkrétního případu po každém požadovat. Je proto nezbytné vždy brát v úvahu, zda držitel neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc (právo) patří.

16. Dobrá víra oprávněného držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo či právo odpovídající věcnému břemeni (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002 sp. zn. 22 Cdo 1398/2000).

17. Pojmové vymezení oprávněné držby je významné zejména proto, že pouze oprávněný držitel může nabýt právo vydržením. Naproti tomu neoprávněná držba je dána tehdy, kdy držitel vykonává faktické panství nad věcí a má vůli s touto věcí nakládat jako s věcí vlastní, se zřetelem ke všem okolnostem mu však musí být známo, že není vlastníkem věci (práva). Taková osoba je držitelem neoprávněným.

18. Právní omyl spočívá v neznalosti anebo neúplné znalosti obecně závazných právních předpisů a z toho vyplývajícího nesprávného posouzení právních důsledků právních skutečností. Právní omyl je omluvitelný, jestliže se držitel věci (práva) nemusel omylu vyhnout ani při vynaložení obvyklé opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti případu po každém požadovat (může jít např. o nejasné znění zákona). O nejasné znění zákona jde i v případě, že obsah právní normy nevyplývá přímo ze znění zákonného ustanovení, ale za výkladu provedeného rozhodnutím či stanoviskem publikovaným v Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek; zásada, že neznalost zákona neomlouvá, se totiž nevztahuje na judikaturu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2008 sp. zn. 22 Cdo 3000/2008 a tam uvedené odkazy na judikaturu).

19. Za právní titul, který u právního předchůdce žalobců i žalobců samotných vzbudil omluvitelný právní omyl, nemůže být požadováno souhlasné stanovisko žalovaného k ohlášené drobné stavbě ze dne 1. 3. 2001 č. j. Ds 01/01. Žalovaný tehdy vyslovil pouze souhlas s tím, aby stavebník jméno příjmení realizoval jím ohlášenou drobnou stavbu dočasného charakteru, a to plot s ocelovými sloupky a dřevěnou výplní ve výšce 130 cm s lícem 60 cm od hrany obrubníku, nic více. Ze souhlasu žalovaného s vybudováním této drobné stavby nemohl průměrný člověk při zachování obvyklé opatrnosti vyvodit ten závěr, že žalovaný kromě dání výslovného souhlasu s realizací drobné stavby mlčky souhlasil i se vznikem věcného břemene odpovídající právu ohlašovatele drobné stavby bezplatně užívat část pozemku žalovaného (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2004 sp. zn. III. ÚS 50/04 a tam uvedené odkazy na judikaturu).

20. Pravou vůlí právního předchůdce žalobců jméno příjmení nebyl vznik věcného břemene odpovídající právu bezplatného užívání části pozemku žalovaného před rodinným domem adresa, nýbrž možnost zbudovat drobnou stavbu dočasného charakteru v podobě oplocení části pozemku žalovaného před tímto rodinným domem. Tam, kde nebyl návrh domnělého žadatele o vznik věcného břemene, nemohl být neexistující návrh akceptován žalovaným.

21. Obavy žalobců, že bez možnosti přístupu na dotčenou část pozemku žalovaného by pozbyly možnosti údržby jejich rodinného domu, jsou s ohledem na ustanovení § 1021 o. z. liché. Zmíněné ustanovení totiž ukládá vlastníkům sousedících pozemků povinnost umožnit na nezbytnou dobu a nezbytné míře vstup na své pozemky, popř. na stavby na nich stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb.

22. Žalovaného nelze podezírat z nedostatku dobré vůle při jednáních se žalobci o nerušeném přístupu k rodinnému domu žalobců adresa. Žalovaný uvedl, že stejně jako ostatním vlastníkům na dotykové linii s pozemkem žalovaného p. číslo nabídl možnost sjednání nájmu potřebné části pozemku umožňujícího hladký vjezd a chůzi k nemovitosti žalobců za vlídné nájemné 1 Kč ročně/ m2; žalobci však tento návrh neakceptovali.

23. Odvolací soud se zřetelem na shora uvedené závěry napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

24. Vzhledem k tomu, že žalovaný se s úspěchem ubránil odvolání, vzniklo mu právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů této fáze řízení (§ 137, § 142 odst. 1, § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Jednalo se o odměnu advokáta za poskytnutí placené právní služby za jeden úkon (účast na jednání před odvolacím soudem 20. 1. 2022) ve složené sazbě 2.500 Kč a 3.100 Kč, tj. 5.600 Kč, a o náhradu za daň z přidané hodnoty 1.176 Kč, tj. úhrnem o 6.776 Kč (§ 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. c/ a odst. 4 písm. b/, § 11 odst. 1 písm. g/, § 12 odst. 3 advokátního tarifu).

Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání.

Dovolání je přípustné tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu k Okresnímu soudu v Hradci Králové O dovolání by rozhodoval Nejvyšší soud České republiky v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuční návrh.