KSHK 25 CO 207/2021-508

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudkyní JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o vydání náhradních pozemků ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 14. 5. 2021 č. j. 6 C 151/2019-378

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 1 470 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zastavil řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o převodu pozemků p. číslo v katastrální uzemí, pozemku parcelní číslo v katastrální uzemí a pozemku parcelní číslo v katastrální uzemí (výrok I). Pokud se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o převodu pozemků parcelní číslo v katastrální uzemí, p. číslo v katastrální uzemí a p. číslo v katastrální uzemí, žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II). Ve spojitosti s výsledkem sporu zavázal žalobkyni k náhradě nákladů ve prospěch žalované ve výši 2 186 Kč (výrok III).

2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že na základě nabídky bezplatného odevzdání do vlastnictví státu a rozhodnutí finančního odboru anonymizována čtyři slova v obec o přijetí této nabídky z 2. 2. 1965 číslo přešlo vlastnictví mimo jiné k pozemku dle PK p. číslo (dnes podle katastru nemovitostí se jedná o pozemky s. t. číslo až číslo, st. číslo až číslo, st. číslo až číslo, st. číslo až číslo, p. číslo část p. číslo v katastrální uzemí) z jméno příjmení na stát. Podle zadání jméno příjmení byl dne 6. 12. 1952 zpracován geometrický plán na oddělení parcel č. kat. číslo, obec, okres okres, na 12 menších parcel p. číslo až číslo za účelem budoucí výstavby rodinných domů. Rozhodnutím anonymizována tři slova v obec ze dne 8. 7. 1970 č. j. výst číslo bylo rozhodnuto o přípustnosti stavby garáží na pozemcích p. číslo. V rozhodnutí je poznámka, že navržené garáže jsou situovány na stávající kanalizaci, která v tomto prostoru byla vybudována pro dříve plánovanou výstavbu rodinných domů. Nárok na vydání odňatého nemovitého majetku přešel na žalobkyni jakožto na dědičku jméno příjmení (viz usnesení Okresního soudu v Kolíně č. j. D 905/99-37). Rozhodnutím anonymizována dvě slova v obec, anonymizována tři slova číslo jednací (anonymizováno číslo) ze dne 25. 11. 1994 byla přiznána náhrada za odňatý nemovitý majetek, který však žalobkyni nebylo možné vydat pro překážku zastavěnosti. Znalecký ústav právnická osoba, vypracoval k zadání žalobkyně dne 28. 12. 2017 pod číslo znalecký posudek k ocenění odňatého pozemku PK číslo. Zpracovatel posudku měl k dispozici zejména geometrický plán z roku 1952, programové studie, technicko-hospodářské a architektonické směrnice. Dovodil, že se jednalo o pozemek určený k zastavění v ceně 314 160 Kč. Žalovaná naopak ocenila restituční nárok žalobkyně částkou 36 629,60 Kč a považovala ho za zcela uspokojený, protože žalobkyni v období od 21. 5. 2018 do 23. 5. 2019 v rámci veřejné nabídky poskytla náhradní pozemky v uvedené ceně. Žalobkyně začala brát účast na veřejných nabídkách až v roce 2018, přičemž žalovaná reagovala při uspokojování restitučního nároku žalobkyně poměrně rychle, kdy žalobkyni se dne 21. 5. 2018 dostalo náhradního pozemku v ceně 17 120,60 Kč, dne 17. 7. 2018 v ceně 1 268,60 Kč, 20. 5. 2019 v ceně 17 913,20 Kč a 25. 3. 2019 v ceně 326,20 Kč. Jedinou znatelnější aktivitu před podáním žaloby vyvinula žalobkyně zasláním výzvy žalované v roce 2014, k níž připojila jako důkaz Technicko-hospodářskou a architektonickou směrnici z roku 1955, příslušnou část územního plánu, kopii geometrického plánu původního vlastníka z roku 1952, geometrický plán z roku 1974 a stavební povolení č. j. výst číslo ze dne 8. 7. 1970 anonymizována čtyři slova obec. Jednalo se o tytéž listiny, jimiž byl proveden důkaz v jiném restitučním sporu mezi žalobkyní a žalovanou, který probíhal u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2 C 96/2019 a u Krajského soudu v Českém Krumlově jako soudu odvolacího pod sp. zn. 7 Co 589/2020; soudy obou stupňů přijaly závěr, že předložené listinné důkazy neprokázaly stavební charakter odňatého pozemku. Lze sice připustit, že v důsledku nižšího ocenění odňatého pozemku ze strany žalované se žalobkyně nemohla v dostatečné míře zúčastnit veřejné nabídky náhradních pozemků, ale za nižším oceněním nebylo možné hledat neochotu, liknavost či svévoli žalované. Sama žalovaná totiž oslovila příslušné orgány se žádostí stran existence příslušné územně plánovací dokumentace, která by dokládala stavební charakter odňatého pozemku, nicméně se nedočkala kladné odpovědi. Teprve krátce před vyhlášením rozsudku žalobkyně dohledala a soudu prvního stupně předložila směrný územní plán, z něhož (spolu s dalšími provedenými důkazy) soud prvního stupně dovodil stavební charakter odňatého pozemku. Odvolací soud proto žalobu zamítl.

3. Proti rozsudku se odvolala žalobkyně, přičemž brojila vůči zamítavému výroku o věci samé ad II a na něm závislému nákladovému výroku ad III. Soudu prvního stupně vytýkala, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, v důsledku čehož spočívá rozsudek na nesprávném právním posouzení věci. Přednesla, že žalovaná neodmítla přecenit její restituční nárok pro absenci podkladů, ale s poukazem na to, že pozemky evidované jako zemědělská půda žalovaná nepřeceňuje. Již tento postup žalované lze označit za postup liknavý a svévolný. Poznamenala, že ke své žalobě na vydání náhradních pozemků, kterou původně podala dne 20. 3. 2018 u Okresního soudu v Domažlicích, připojila množství listin včetně znaleckého posudku vyhotoveného znaleckým ústavem právnická osoba (viz shora), který ocenil odňatý nemovitý majetek na 331 940 Kč. Snažila se opatřit relevantní územně plánovací dokumentaci od příslušných institucí, které mají za povinnost tyto dokumenty archivovat, leč marně. Se žádostí o poskytnutí úplné územně plánovací dokumentace se na příslušné instituce obrátily i Okresní soud v Jindřichově Hradci a Okresní soud v Českém Krumlově (těm byla věc postoupena od Okresního soudu v Domažlicích pro nedostatek jeho místní příslušnosti) a následně i Krajský soud v Českých Budějovicích, ale ani ony se svými žádostmi neuspěly. Žalobkyně však ve své snaze neustala a v průběhu řízení před vyhlášením napadeného rozsudku se jí podařilo získat od stát. instituce, odboru výstavby, stavebního úřadu okres, směrný územní plán aglomerace příjmení z roku 1957, z něhož jednoznačně vyplynulo, že odňatý pozemek byl ke dni jeho přechodu na stát určen k zastavění, protože se nacházel v ploše RIZPZ (rezerva individuální zástavby pro zemědělský průmysl). Liknavý a svévolný přístup žalované k uspokojení restitučního nároku žalobkyně spočíval v tom, že žalovaná ocenila odňaté pozemky chybně, na chybném ocenění setrvala a fakticky tak žalobkyni znemožnila po mnoho let uspokojit její nárok v plné výši v rámci veřejné nabídky; žalobkyně v tomto směru odkázala na judikaturu dovolacího soudu. Žádala, aby napadený rozsudek byl v odvoláním dotčené části změněn tak, že žalobě bude vyhověno.

4. Žalovaná se s napadeným rozsudkem v odvoláním dotčené části ztotožnila a navrhla jeho potvrzení.

5. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen„ odvolací soud“) poté, co se ujistil, že odolání podala oprávněná osoba a včas a že odvolání bylo přípustné a obsahovalo všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204 odst. 1, § 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek v mezích odvolání (§ 206 odst. 2, § 212 věta první o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

6. Nárok oprávněné osoby na poskytnutí náhradního pozemku je právem, které je vymožitelné, je soudem chráněno a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu. Ani postup podle nového ustanovení § 11a zákona o půdě (jež zásadně předpokládá převod pozemku oprávněným osobám na základě veřejných nabídek Pozemkového fondu) nemusí být vždy zárukou řádného plnění povinností Pozemkového fondu k převodu náhradních pozemků. Poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem Pozemkového fondu, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí státní orgán přesouvat na osoby oprávněné. Uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (srov. § 11a zákona o půdě), je ovšem třeba mít za výjimečné, podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup Pozemkového fondu ČR (nyní pozemkového úřadu) lze kvalifikovat jako liknavý či svévolný; uspokojení nároků převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015 sp. zn. 28 Cdo 5389/2014 a tam uvedené odkazy na judikaturu).

7. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyně vydáváním náhradních pozemků nelze kvalifikovat jako liknavý či svévolný ve světle ustálené judikatury dovolacího soudu. Jak správně uzavřel soud prvního stupně, začala žalobkyně vyvíjet hmatatelnou snahu o přecenění odňatého pozemku s tvrzením, že v době odnětí byl pozemek určen k zastavění, až v roce 2018 jednak v rámci veřejných nabídek, a jednak podáním žaloby na vydání náhradních pozemků dne 20. 3. 2018 u Okresního soudu v Domažlicích. Žalovaná poté začala uspokojovat žalobčinin restituční nárok v poměrně rychlém sledu, kdy 21. 5. 2018 poskytla pozemkovou náhradu v ceně 17 120,60 Kč, dne 17. 7. 2018 v ceně 1 268,60 Kč, 20. 5. 2019 v ceně 17 913,20 Kč a 25. 3. 2019 v ceně 326,20 Kč. Do té doby žalobkyně zadala u znaleckého ústavu právnická osoba, vypracování znaleckého posudku o ceně odňatého pozemku. Zpracovatel posudku dospěl k částce 331 940 Kč s tím, že se jednalo o pozemek stavební (viz znalecký posudek ze dne 28. 12. 2017 č. 2407/283/2017). Zpracovatel posudku měl přitom k dispozici stejné listiny, s nimiž později pracovaly Okresní soud v Českém Krumlově a Krajský soud v Českých Budějovicích při zjišťování skutkového stavu ve sporech o vydání náhradních pozemků žalobkyni. Jmenované soudy a spolu s nimi souběžně z vlastní iniciativy i žalovaná se pokoušely získat od příslušných státních orgánů relevantní (úplnou) územně plánovací dokumentaci aglomerace okres z doby před přechodem vlastnického práva k odňatému pozemku z právního předchůdce žalobkyně na stát, ale jejich aktivita vyzněla naprázdno. Soudy obou stupňů proto uzavřely, že žalobkyni se nepodařilo unést důkazní břemeno stran tvrzení o stavebním charakteru odňatého pozemku v době před přechodem vlastnického práva na stát (viz rozsudky Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. 2. 2020 č. j. 2 C 96/2019-425 a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 7. 2020 č. j. 7 Co 589/2020-472). Žalobkyně poté neuspěla s dovoláním proti rozsudku odvolacího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020 č. j. 28 Cdo 3400/2020-557). Lze proto shrnout, že obrana žalované, že odňatý pozemek nebyl pozemkem stavebním a že jeho cena uváděná žalobkyní je tudíž nadnesená, prošla v rámci občanského soudního řízení testem správnosti. Jiná situace nastala během řízení před soudem prvního stupně, kdy žalobkyně v samém závěru předložila do té doby nedohledatelný směrný územní plán aglomerace okres z roku 1957, z něhož dovodil soud prvního stupně závěr o stavebním charakteru odňatého pozemku. Nastalou situaci klást k tíži žalované a její výhrady k argumentaci žalobkyně o stavebním charakteru odňatého pozemku a jeho ceně lze pokládat za ospravedlnitelné.

8. Odvolací soud se zřetelem na shora uvedené závěry napadený rozsudek v odvoláním dotčené části jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

9. Vzhledem k tomu, že žalovaná se s úspěchem ubránila odvolání, vznikl jí na úkor žalobkyně nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů této fáze řízení (§ 137, § 142 odst. 1, § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Jednalo se o čtyři paušální náhrady hotových výdajů (dvě podání ve věci samé, příprava na jednání před odvolacím soudem a účast na jednání před odvolacím soudem 6. 1. 2022) po 300 Kč (§ 1 odst. 1 a odst. 3 písm. a/, b/ a c/, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.) a o náhradu cestovních výdajů prostředkem hromadné veřejné dopravy na cestě z obec do obec a zpět ve výši 270 Kč, tj. celkem 1 470 Kč. Sluší se dodat, že žalovaná dodatečně požádala o přiznání cestovních výdajů při použití osobního motorového vozidla, ale učinila tak s několikadenním zpožděním; rozsudek byl vyhlášen 13. 1. 2022 a žádost došla odvolacímu soudu až dne 18. 1. 2022.

Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání.

Dovolání je přípustné tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu k Okresnímu soudu v Semilech; o dovolání by rozhodoval Nejvyšší soud České republiky v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuční návrh.