KSHK 26 CO 146/2022-194

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_006⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. února 2022 č. j. 13 C 346/2016-147

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení 60 984 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobkyni uložil nahradit žalované náklady řízení 53 542,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II).

2. V odůvodnění rozhodnutí okresní soud uvedl, že žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky z titulu smluvní pokuty s tím, že ze strany žalované došlo k porušení povinnosti poskytnutí součinnosti k zajištění geometrického plánu dle smlouvy o smlouvě budoucí kupní (dále též jen„ smlouva“) uzavřené mezi účastníky řízení 28. 6. 2013. Žalovaná nárok žalobkyně sporovala, namítala, že to byla žalobkyně, která porušila svou smluvní povinnost, když zůstala nečinná a ve sjednané době nezajistila vypracování geometrického plánu, tedy nedošlo k naplnění smluvní sjednané podmínky a žalobkyně sama zmařila účel smlouvy.

3. Okresní soud odkazoval na skutkový stav zjištěný v řízení vedeném Okresním soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 14 C 347/2016, v němž se žalobkyně domáhala po žalované poskytnutí součinnosti k vyhotovení geometrického plánu dle smlouvy, a uzavřel, že ujednání o smluvní pokutě mezi účastnicemi je neplatné, neboť nebyla jednoznačně vymezena povinnost žalované, na jejíž porušení je smluvní pokuta vázána, tedy nebylo mezi účastnicemi smlouvy konkrétně ujednáno, jakou povinnost měla žalovaná zanedbat při poskytnutí součinnosti k zajištění geometrického plánu. Bylo pouze obecně stanoveno, že obě účastnice této smlouvy společně zajistí geometrický plán, kterým se oddělí pás z pozemku parcelní číslo podle situačního nákresu tvořícího neoddělitelnou součást a přílohu článku 1 smlouvy, aniž by v této smlouvě bylo konkretizováno, jakou povinnost má každá z účastnic smlouvy tak, aby došlo ve svém důsledku ke společnému zajištění geometrického plánu. V řízení bylo prokázáno, že ani po necelých devíti letech od ujednání nemá sama žalobkyně jasno v tom, jakou povinnost při společném zajištění geometrického plánu měla žalovaná porušit, není zde shodný projev vůle obou stran (§ 34 a násl. občanského zákoníku). S ohledem na neplatnost sjednání smluvní pokuty spočívající v neurčitosti ujednání stran, tedy nebylo prokázáno porušení povinnosti žalované a okresní soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

4. Žalobkyně se proti rozsudku odvolala. Namítala, že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, věc nesprávně právně posoudil a napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důkazů. Uvedla, že okresní soud měl provést dokazování ve vztahu k obsahu vůle účastnic ohledně obsahu závazku„ společné zajištění geometrického plánu“, zejména měli být slyšení navrhovaní svědci jméno příjmení a jméno příjmení Okresní soud skutečnou vůli účastnic nezkoumal (ač dle žalobkyně k jejímu návrhu tak učinit měl), a to ani k okamžiku podpisu smlouvy, ani co do následných projevů vůle účastnic ve vztahu k závazku„ společné zajištění geometrického plánu“, aniž by k tomuto byly dány důvody, a neprovedl žalobkyní k tomuto označené a navržené důkazy, ani se nezabýval možností objektivizovaného výkladu smlouvy (objektivizovaného výkladu obsahu závazku„ společné zajištění geometrického plánu“). Řádně se nevypořádal s argumentací žalobkyně, napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, protože okresní soud neprovedl žalobkyní navržené důkazy, odkazoval se na„ zjištěný skutkový stav“ v řízení sp. zn. 14 C 347/2016, v němž však bylo pravomocně odvolacím soudem rozhodnuto toliko na základě právního posouzení otázky promlčení, a nevypořádal se s tím, jaký je objektivizovaný výklad smlouvy. Závěr okresního soudu o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě pro neurčitost ujednání o„ společném zajištění geometrického plánu“ neobstojí, když právní posouzení je prováděno nad nesprávně a neúplně zjištěným skutkovým stavem a nesprávně nezahrnuje právní posouzení možného objektivizovaného výkladu smlouvy. Doplnila, že za situace, kdy v řízení vedeném Okresním soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 14 C 347/2016 byla zamítnuta žaloba pro promlčení nároku, nelze nyní vyjít z toho, že ujednání o této povinnosti bylo neplatné, neboť v případě neexistujícího závazku logicky nemůže začít plynout promlčecí doba a nemůže dojít k jeho promlčení. Ostatně z rozsudku ve věci 14 C 347/2016 vyplývá, že žalovaná věděla, co je obsahem jejího závazku, neboť kdyby jej neznala, nemohla by tvrdit, proč jej nesplnila. Rovněž v tomto řízení je argumentace žalované založena na tom, že svoji povinnost ze smlouvy nesplnila, protože tato její povinnost zanikla. Okresní soud měl zjišťovat skutečnou vůli účastnic při uzavírání smlouvy a zjistit skutečný obsah závazku utvrzeného smluvní pokutou. Teprve poté mohl činit relevantní zjištění k otázce, zda žalovaná smluvně převzatou povinnost splnila a pokud nikoli, zda toto nesplnění zavinila.

5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila. Rozsudek okresního soudu shledala správným, zdůraznila, že text smlouvy připravila žalobkyně, případné nejasnosti v jeho výkladu je proto nutno interpretovat výhradně k její tíži. Okresní soud se dostatečně zabýval skutečnou vůlí stran, ať již z listinných důkazů, tak i ze souvisejícího řízení (sp. zn. 14 C 347/2016). Pokud sama žalující strana není schopna formulovat, jakou povinnost měl ten který z účastníků smlouvy, nelze požadovat sankci v podobě smluvní pokuty za porušení povinnosti, která není konkretizována. V řízení nadto vyšlo najevo, že mezi stranami nebyl spor, jak postupovat při plnění povinností ze smlouvy, pokud by mělo dojít k zajištění geometrického plánu, tj. že žalobkyně měla zpracování geometrického plánu objednat a uhradit náklady s tím spojené (viz výzva právního zástupce žalobkyně ze dne 23. 8. 2016) a na žalované mohla být žádána pouze případná součinnost formou souhlasu jako majitelky pozemku, vše v pevně stanoveném termínu do 29. 11. 2013. Do tohoto termínu však žalobkyně geometrický plán neobjednala, dokonce nezaplatila ani sjednané zálohy, až do 23. 8. 2016 byla zcela nečinná a o naplnění smlouvy nejevila zájem. Uvedené vyplývá z jednostranného charakteru smlouvy, obsahu předchozí smlouvy o společné investici ze dne 8. 2. 2012 uzavřené mezi stranami, dopisu zástupce žalobkyně ze dne 23. 8. 2016 i z procesního podání žalobkyně, jakož i dosavadní praxe stran sjednané v předchozí smlouvě o společné investici. Po uzavření smlouvy bylo na žalobkyni, aby projevila zájem o její naplnění, žalobkyně sama k uzavření kupní smlouvy sjednaného obsahu zavázána nebyla. Pokud však žalobkyně neměla o naplnění smlouvy zájem, logicky nebyl důvod k tomu, aby byl geometrický plán objednáván a zpracován. Žalovaná zdůraznila, že žádnou povinnost ze smlouvy neporušila. Dodala, že ve smlouvě bylo výslovně sjednáno, že ke zpracování geometrického plánu dojde„ nejpozději do 29. 11. 2013“, jednalo se tak o závazek sjednaný na dobu určitou, marným uplynutím doby došlo k jeho zániku. K zániku smlouvy došlo též v důsledku podstatné změny poměrů, kterou lze spatřovat především v chování žalobkyně, jež byla po uzavření budoucí smlouvy pasivní, nezaplatila sjednané zálohy, nepřistoupila k objednání geometrického plánu a svým jednáním zmařila účel smlouvy. Za této situace je tak požadavek žalobkyně výkonem práva, jenž naplňuje znaky zneužití práva, které nepožívá právní ochrany ve smyslu ust. § 6 a § 8 o. z. Dále žalovaná z procesní opatrnosti uplatnila námitku promlčení vůči žalobkyní tvrzenému právu na zaplacení smluvní pokuty s tím, že pokud je promlčeno právo žalobkyně na uzavření kupní smlouvy, nelze se u soudu úspěšně domáhat ani jiné akcesorické povinnosti. Pokud by ujednání o smluvní pokutě bylo in eventum shledáno platným, namítla, že neporušila žádnou smluvní povinnost, neboť objednání a zhotovení geometrického plánu ve sjednaném termínu do 29. 11. 2013 bylo případnou povinností žalobkyně a iniciativu k případnému naplnění podmínky budoucí koupě (tj. objednání geometrického plánu ve sjednaném termínu) měla vyvinout žalobkyně. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně dne 28. 6. 2013 uzavřela se žalovanou smlouvu o smlouvě budoucí kupní (dále jen„ smlouva“). Dle článku B této smlouvy se obě účastnice dohodly, že nejpozději do 29. 11. 2013 společně zajistí geometrický plán, kterým se oddělí pás z pozemku parcelní číslo v k. ú. obec, jehož výlučným vlastníkem byla (a je) žalovaná, podle situačního nákresu, který tvoří neoddělitelnou součást a přílohu uzavřené smlouvy. Dle článku C smlouvy si účastnice sjednaly povinnost, že nejpozději do 29. 11. 2013 společně zajistí geometrický plán, kterým se oddělí pás z pozemku parcelní číslo podle situačního nákresu tvořícího neoddělitelnou součást a přílohu č. 1 smlouvy. Tamtéž si strany sjednaly smluvní pokutu 1 000 000 Kč splatnou ve lhůtě 14 dnů po zaslání výzvy k její úhradě pro případ, že by účastnice smlouvy porušily tuto smlouvu nebo by došlo k jednání, které by zmařilo účel této smlouvy. Žalobkyně se domáhala po žalované poskytnutí součinnosti žalobou, která byla projednávaná před Okresním soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 14 C 347/2016. Žaloba byla zamítnuta a rozsudek okresního soudu byl poté potvrzen odvolacím soudem (rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2021 č. j. 21 Co 103/2021-431, který nabyl právní moci 18. 11. 2021, a bylo proti němu podáno dovolání) s odůvodněním, že se žalobkyně nemůže proti žalované domáhat u soudu povinnosti poskytnout jí součinnost k zajištění geometrického plánu, která má vycházet ze smlouvy, protože její právo na uzavření budoucí kupní smlouvy je promlčeno a nelze jej žalobkyni přiznat (§ 50a odst. 2 věta první, § 100 odst. 1 věta třetí občanského zákoníku).

8. Odvolací soud se předně neztotožnil se závěrem okresního soudu stran neplatnosti ujednání o smluvní pokutě z důvodu neurčitosti ujednání účastnic o jejich povinnosti„ společně zajistit geometrický plán“, jejíž splnění bylo utvrzeno smluvní pokutou. V tomto směru se odvolací soud ztotožnil se závěrem zdejšího soudu v souvisejícím řízení vedeném Okresním soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 14 C 347/2016, kdy zdejší soud v usnesení ze dne 27. 11. 2019 č. j. 21 Co 230/2019-344 vyslovil právní závěr, že smlouva o smlouvě budoucí není v části ujednání účastnic o jejich povinnosti„ společně zajistit geometrický plán“ neplatná pro neurčitost věcného obsahu podle § 37 odst. 1 obč. zák. Pokud toto ujednání do jisté míry neurčité je (nikoli tak, aby bylo neplatné), pak je třeba se zabývat výkladem obsahu podle interpretačních pravidel ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák., když základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Není ústavně konformní a je v rozporu s principy právního státu taková praxe, kdy obecné soudy upřednostňují výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy, před výkladem neplatnost smlouvy nezakládající (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 625/03, sp. zn. IV. ÚS 1783/11).

9. Odvolací soud dále uzavřel, že okresní soud při jednání konaném 2. 2. 2022 žalobkyni řádně poučil (vč. poučení o následcích nesplnění) ve smyslu ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. stran konkretizace smluvně zakotvené povinnosti účastnic smlouvy„ společně zajistit geometrický plán“, tedy aby přesně konkretizovala, co přesně tato formulace znamená, o jakou součinnost se mělo konkrétně jednat, co konkrétně měla zajistit žalobkyně a co žalovaná. Žalobkyně i přes poučení okresního soudu se k obsahu povinnosti nebyla schopna konkrétně vyjádřit, uvedla, že tyto skutečnosti zcela konkrétně ze smlouvy nevyplývají, ujednání stran je formulováno obecně s tím, že účastnice se neshodly, jaký je obsah tohoto ujednání a poukázala na své předchozí vyjádření, v němž poukazovala na nutnost zkoumat, jaký by byl obvyklý výklad ujednání a co konkrétně vyplývá při zajištění součinnosti z právních předpisů. Pokud jde o výzvu k součinnosti ze dne 23. 8. 2016 adresovanou žalované, jíž žalovanou vyzvala k udělení souhlasu vlastníka s vypracováním geometrického plánu s tím, že je žalobkyně v souladu se smlouvou připravena nést náklady na vypracování geometrického plánu, žalobkyně uvedla, že se jednalo z její strany o vstřícnou nabídku, jdoucí nad rámec smlouvy, kdy žalobkyně chtěla, aby se naplnil účel smlouvy. Jinými slovy, i po poučení okresním soudem se žalobkyně vyjadřovala k obsahu uvedené smluvené povinnosti toliko obecně a její tvrzení zůstala nekonkrétní. Okresní soud k tomuto žalobkyni pod následkem zamítnutí žaloby pro neunesení břemene tvrzení (a s ním spojeného břemene důkazního) dále nepoučil, své rozhodnutí založil na jiném právním závěru.

10. Při odvolacím jednání žalobkyně k dotazu odvolacího soudu uvedla, že žalovaná měla poskytnout součinnost spočívající v tom, že umožní geodetovi vstoupit na svůj pozemek s tím, že ji žalobkyně vyzývala, aby toto umožnila, ale žalovaná součinnost neposkytla. Kdy a jak žalobkyně žalovanou vyzývala k poskytnutí součinnosti, nebyla žalobkyně při jednání odvolacího soudu schopna upřesnit. Dále žalobkyně potvrdila, že mezi účastnicemi bylo dohodnuto, že geometrický plán objedná a zaplatí žalobkyně. Vzhledem k tomu, že tvrzení žalobkyně zůstala nekonkrétní, odvolací soud při odvolacím jednání žalobkyni poučil ve smyslu odstranění vady, resp. nedostatku žalobního tvrzení (§ 213b o. s. ř.), konkrétně že nebylo tvrzeno, jakou konkrétní součinnost žalovaná v době od 28. 6. 2013 do 29. 11. 2013 neposkytla, resp. k jaké součinnosti a zda byla žalobkyní žalovaná vyzývána, neboť toto období bylo dle odvolacího soudu rozhodné ve vztahu k povinnosti žalované, která může být sankcionována smluvní pokutou. Žalobkyni bylo rovněž dáno poučení o tom, že v případě nedoplnění konkrétního žalobního tvrzení nemůže být ve sporu úspěšná. K žádosti zástupce žalobkyně bylo odvolací jednání odročeno s tím, že se poradí s klientkou, jakým způsobem bude žalobkyní tvrzení konkretizováno. Žalovaná při jednání odvolacího soudu uvedla, že po podpisu smlouvy se nic do 29. 11. 2013 nedělo. Žalobkyně jí netelefonovala, osobně za ní nebyla, písemně ji k žádné součinnosti nevyzývala. Potvrdila, že sporný pozemek je oplocen a že by musela umožnit geodetovi vstup, ale v tomto směru o nic žádána nebyla. Sama telefonovala žalobkyni na číslo, které jí žalobkyně sdělila, vzala jí to nějaká žena, myslela si, že sekretářka, a sdělila jí, že žalobkyně je na anonymizována dvě slova. Takto telefonovala žalobkyni až po 29. 11. 2013. Od konce roku 2013 do písemné výzvy z roku 2016 s žalobkyní nemluvila, žalobkyně se na ni neobrátila, nic po ní nežádala. V roce 2016 si žalovaná myslela, že už je její povinnost promlčena, a proto vyhledala advokáta. Po termínu, kdy měly být zaplaceny zálohy, opakovaně telefonovala žalobkyni, mluvila buď s žalobkyní, nebo jejím manželem, a dožadovala se zaplacení záloh. Bylo jí řečeno, že nemají peníze, že je shánějí, poté se již nic nedělo.

11. Po poskytnutí lhůty k doplnění žalobního tvrzení žalobkyně uvedla, že při přípravě smlouvy se s žalovanou nejprve dohodly, že žalovaná zajistí geometrický plán a žalobkyně vše zaplatí. V období od 29. 11. 2013 žalovanou několikrát vyzývala, aby geometrický plán co nejdříve zajistila, čemuž byl přítomen svědek jméno příjmení. Žalovaná se však vymlouvala, že má osobní problémy, žalobkyně se jí proto snažila vyjít vstříc a navrhovala různá, co nejjednodušší řešení, např. že žalovaná podepíše plnou moc ke generálnímu zastoupení či pustí zeměměřiče na svůj pozemek a podepíše objednávku. Nic z toho však žalovaná nesplnila. Žalobkyně doplnila, že podpisem smlouvy zanikla dříve uzavřená smlouva o společných investicích s tím, že účastnice se dohodly, že žalobkyně nebude po žalované požadovat zaplacení investic do pozemku žalované. Důvodem pro vymáhání smluvní pokuty je tedy to, že žalovaná do 29. 11. 2013 nezajistila geometrický plán a ani následně nepřistoupila na kompromisní návrhy žalobkyně a neumožnila zpracování geometrického plánu společnými silami. Konečně žalobkyně uvedla, že povinnost žalované ze smlouvy uplynutím dne 29. 11. 2013 nezanikla, závazek stran společně zajistit geometrický plán trval i nadále, výši smluvní pokuty žalobkyně považovala za zcela přiměřenou významu smluvní povinnosti. Doplnila, že hrazení záloh dle smlouvy bylo podmíněno zpracováním geometrického plánu. Předžalobní výzva vycházela z následné modifikace dohody, resp. následného ústupku žalobkyně.

12. Žalovaná tvrzení žalobkyně odmítla s tím, že se jedná o účelovou a zcela nepravdivou skutkovou konstrukci. Uvedla, že svědka příjmení nezná a nikdy s ním nejednala, žalobkyně ji k žádné součinnosti nezbytné pro zpracování geometrického plánu až do srpna 2016 nevyzývala. Měla za to, že z procesního hlediska se jedná o nová tvrzení rozhodných skutečností, která nejsou dle ust. § 205a o. s. ř. v odvolacím řízení přípustná, neboť o povinnosti doplnit rozhodná tvrzení byla žalobkyně v řízení před okresním soudem ve smyslu ust. § 118 odst. 1 až 3 o. s. ř. řádně poučena. Nová tvrzení žalobkyně jsou též v příkrém rozporu s provedenými důkazy, z nichž jednoznačně vyplývá, že vyhotovení geometrického plánu měla po podpisu smlouvy zajistit na své náklady žalobkyně a povinností žalované bylo poskytnout pouze potřebnou součinnost (souhlas z pozice majitelky pozemku). Shodným způsobem věc vnímala i žalobkyně, což je patrné z obsahu výzvy jejího zástupce ze dne 23. 8. 2016. Skutečnost, že geodetické činnosti bude zajišťovat žalobkyně, vyplývala též z dosavadní praxe, která byla sjednána v předchozí Smlouvě o společné investici. Fakt, že objednání geometrického plánu bylo věcí žalobkyně, bylo zřejmé též z jednostranného charakteru smlouvy, po uzavření smlouvy tedy bylo na žalobkyni, aby projevila zájem o její naplnění. Pokud žalobkyně neměla o naplnění smlouvy zájem, logicky nebyl důvod k tomu, aby byl oddělovací geometrický plán objednán a zpracován. Skutková konstrukce žalobkyně je nadto v příkrém rozporu s jejím tvrzením při odvolacím jednání konaném 11. 10. 2022, kde uvedla, že„ bylo dohodnuto, že geometrický plán objedná a zaplatí žalobkyně“ a že„ to byla žalobkyně, kdo sestavil smlouvu budoucí kupní“, resp. s obsahem žaloby. Poukazovala na absenci procesních tvrzení žalobkyně danou tvrzením skutečností, které se reálně nestaly. Dodala, že podstata věci je ta, že žalobkyně nebyla schopna smlouvu plnit z finančních důvodů, nesložila sjednané zálohy, a proto zůstala nečinná. Skutková tvrzení žalobkyně zůstala velmi obecná a neurčitá, bylo by v rozporu s logikou věci, proč by žalovaná měla objednávat geometrický plán, když nevěděla, zdali vůbec bude vyzvána k uzavření smlouvy, šlo o jednostranný závazek, bylo na žalobkyni, aby kroky k naplnění smlouvy učinila. Nadto měla za to, že došlo k zániku kontraktačního závazku žalované, neboť po ní nebylo možno spravedlivě žádat uzavření smlouvy za situace, kdy žalobkyně nesložila ani zálohy na kupní cenu. Smlouva byla nadto formulována pro žalovanou nevýhodně, formulovala ji žalobkyně, tato nikdy nedoložila, že by jí z nerealizované smlouvy vznikla jakákoli škoda. Byla si vědoma, že smluvená povinnost„ společně zajistit geometrický plán“ připouští různé interpretační možnosti, nicméně, je třeba ji vykládat v kontextu s ostatními v řízení provedenými důkazy, zejm. s obsahem výzvy učiněné zástupcem žalobkyně z 23. 8. 2016, z níž jasně vyplývá, že žalobkyně si byla vědoma toho, že je to ona, kdo má zpracování geometrického plánu zajistit a nese náklady s tím spojené a po žalované se toliko žádá souhlas jako vlastníka pozemku. Navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen.

13. Z obsahu spisu a jednotlivých vyjádření žalobkyně je zřejmé, že žalobkyně v průběhu řízení opakovaně měnila svá žalobní tvrzení. Původně k obsahu smluvního ujednání stran povinnosti„ společně zajistit geometrický plán“ tvrdila, že součinnost žalované měla spočívat v umožnění vstupu geodetovi na svůj pozemek s tím, že geometrický plán objedná a zaplatí žalobkyně, poté po poučení odvolacím soudem nově tvrdila, že geometrický plán měla zajistit žalovaná s tím, že jej žalobkyně zaplatí. K tomu žalobkyně později vysvětlila, že její počáteční tvrzení odpovídalo pozdější fázi jednání mezi stranami, původně byla dohoda taková, že geometrický plán zajistí žalovaná. Po poučení, aby svá tvrzení konkretizovala, tj. konkrétně uvedla, kdy se tak účastnice dohodly, zda se tak stalo ústně či písemně, kde to bylo, z jakého projevu žalované žalobkyně usuzuje na uvedený obsah dohody, žalobkyně uvedla, že v písemné smlouvě takové ujednání stran vtěleno není, účastnice se takto dohodly ústně, krátce (cca týden, maximálně měsíc) předtím, než byla smlouva podepsána, u dohody byly přítomny jen ony dvě. V období do 29. 11. 2013 byla žalovaná žalobkyní několikrát ústně vyzývána k zajištění geometrického plánu, bližší podrobnosti nebyla schopna konkretizovat. Zástupce žalobkyně uvedl, že po devíti letech od jednání stran není ani ve spolupráci s klientkou schopen uvést, jak jednání probíhala, předpokládal, že si účastnice telefonovaly a setkaly se rovněž osobně, u čehož byl přítomen svědek příjmení. Kde se jednání odehrávala, nebyl schopen upřesnit. Rovněž nebyl schopen upřesnit, zda jiná jí uváděná (pro žalobkyni jednodušší) řešení zajištění geometrického plánu byla žalobkyni navrhována do 29. 11. 2013 či po tomto datu. Konečně zástupce žalobkyně uvedl, že původně se chybně domníval, že smlouvu sepisovala žalobkyně, ale pracovaly na ní obě strany, k tomu, kdo dodal primární text a kdo se k čemu vyjadřoval, se nebyl schopen vyjádřit.

14. Smluvní pokuta představuje jeden z nejčastějších způsobů utvrzení závazku, kdy se jedna strana zavazuje vůči straně druhé k zvláštnímu, konkrétně specifikovanému plnění pro případ, že poruší určitou ze smluvních povinností. Jinými slovy, jde o peněžitou částku, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli v případě, že nesplní povinnost (závazek) smluvní pokutou zajištěnou, a to i tehdy, nevznikne-li z tohoto porušení věřiteli žádná škoda. Je-li vymáhána smluvní pokuta, věřitel musí nejprve tvrdit (a prokázat), na porušení jaké konkrétní smluvní povinnosti je smluvní pokuta vázána, tedy tvrdit (a prokázat), o jakou konkrétní povinnost, která stíhala protistranu a jejíž porušení je sankcionováno smluvní pokutou, se jednalo. To se žalobkyni nepodařilo. Tvrzení žalobkyně v řízení zůstala velmi obecná a neurčitá, žalobkyně nebyla schopna konkretizovat obsah ani okolnosti smluvního ujednání stan, svá (neurčitá) tvrzení nadto v průběhu řízení měnila. Účastník řízení je přitom povinen rozhodné skutečnosti, které mají být předmětem dokazování, nejprve tvrdit. Jinými slovy, proces objasňování skutečností musí být započat tvrzením účastníka řízení, v řízení lze totiž objasňovat jen skutečnosti tvrzené některou ze stran (k tomu příjmení, anonymizováno příjmení břemeno v civilním řízení soudním. Praha: Leges, 2017, s. 75, dle něhož Mají-li být rozhodné skutečnosti objasňovány, je zásadně nezbytné, aby je strany nejprve tvrdily.), případně skutečnosti, jejichž relevance pro posouzení uplatněného nároku nebo vznesené obrany vyplynula z předchozího dokazování. S tvrzením či netvrzením skutkových okolností spojuje právo významné procesní následky. V řízení soud vede dokazování ke zjištění jen těch skutečností, jež některá ze sporných stran v rámci svého skutkového přednesu předložila jako významné pro řízení. Obsah skutkových zjištění soudu je tedy do značné míry závislý na skutkových tvrzeních samotných účastníků řízení. Netvrzení rozhodných skutečností je spojeno se zásadními negativními dopady na výsledek řízení. Soudní praxe chápe břemeno tvrzení jako vyjádření procesní odpovědnosti účastníka řízení za to, že za řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. Jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že neunesl břemeno tvrzení (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2008 sp. zn. 21 Cdo 2725/2007 či ze dne 26. 8. 2014 sp. zn. 29 Cdo 1043/2012). Jinak řečeno, účastník řízení, který z určitých skutkových okolností dovozuje pro sebe příznivé následky, nese ohledně těchto skutečností břemeno tvrzení s tím, že s netvrzením těchto okolností v řízení je (zpravidla) spojena ztráta sporu. Neunesení břemena tvrzení spočívá v neúspěchu v řízení, který byl způsoben netvrzením skutečností potřebných k prokázání existence uplatněného nároku. Tvrzení žalobkyně k rozhodným skutečnostem zůstala i přes poučení soudem obecná a neurčitá, v tomto směru žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a nemohla být proto ve sporu úspěšná. Při absenci konkrétních skutkových tvrzení pak není důvodná námitka žalobkyně stran neprovedení navrhovaných důkazů výslechy svědků či nutnosti zabývat se objektivizovaným výkladem smluvního ujednání stran. Pokud i přes poučení soudu žalobkyně neuvedla konkrétní tvrzení k rozhodným skutečnostem stran obsahu a okolností smluvního ujednání stran a její tvrzení zůstala neurčitá, nebylo zřejmé, k jakým skutečnostem mají být jí navrhované důkazy prováděny, a odvolací soud proto ani neprováděl důkaz výslechem svědka příjmení.

15. Se zřetelem k výše uvedenému proto odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. potvrdil, když neshledal ani pochybení okresního soudu, pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení.

16. V odvolacím řízení byla procesně úspěšná žalovaná. Odvolací soud proto uložil neúspěšné žalobkyni nahradit žalované náklady odvolacího řízení v plné výši, tedy celkem 60 984 Kč, které tvoří odměna advokáta 49 200 Kč za čtyři úkony právní služby spočívající v sepisu vyjádření k odvolání a vyjádření k podání žalobkyně ze dne 26. 10. 2022 a dále účasti na jednání odvolacího soudu 11. 10. 2022 a 8. 11. 2022 (§7 bod 6, § 11 odst. 1, písm. d/ a g/ adv. tarifu), paušální náhrada hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 adv. tarifu), tj. 1 200 Kč, a 21 % DPH z odměny a náhrad, tj. 10 584 Kč Náklady řízení odvolací soud uložil žalobkyni nahradit ve lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně.