KSHK 47 CO 10/2022-478

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 138.085 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_006⟫ k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 1. 12. 2021, č. j. 12 C 138/2018-400

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje ve výroku I v části, kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 137.108 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 28. 11. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

Ve zbylé části výroku I se rozsudek okresního soudu mění tak, že se žaloba zamítá.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady řízení před okresním soudem 191.151 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit státu na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou náklady řízení ve výši 28.731,67 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady řízení před krajským soudem ve výši 18.075 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud výrokem I rozsudku uložil žalované obci zaplatit žalobci částku 138.085 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 138.085 Kč od 28. 11. 2017 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II okresní soud zavázal žalovanou povinností nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 191.151 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III uložil žalované nahradit náklady řízení státu ve výši 28.731,67 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou.

2. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení ceny díla, a to dvou dřevěných soch pašeráků a čtyř znaků obcí, které zhotovil na základě ústní smlouvy o dílo. Okresní soud zjistil, že dne 14. 10. 2011 byla mezi žalovanou jako objednatelkou a žalobcem jako zhotovitelem uzavřena písemná smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení betlému se sochami v životní velikosti. Dne 20. 11. 2011 byl podepsán předávací protokol. Žalovaná zaplatila sjednanou cenu díla ve výši 399.900 Kč. Následně byla ze strany žalované u žalobce objednána prezentace řezbářského řemesla. Tato akce (název název) proběhla dne 18. 8. 2012. Za zajištění řezbářské prezentace žalovaná na základě faktury číslo zaplatila žalobci částku 2.000 Kč. Dne 19. 6. 2015 žalobce dodal žalované první sochu pašeráka a instaloval čtyři znaky obcí. Dne 16. 5. 2016 dodal druhou sochu pašeráka. Dne 13. 11. 2017 žalobce vystavil fakturu číslo na částku 138.085 Kč za 4 znaky obcí a 2 sochy pašeráků. Okresní soud z provedeného dokazování dovodil, že mezi účastníky probíhala komunikace ohledně vyhotovení soch, nejprve sochy Jana Křtitele a Sv. Floriána, a to již od konce roku 2011. Od tohoto záměru žalovaná nakonec ustoupila. Následně byla řešena akce název název a znaky obcí. Tvrzení žalované, že sochy a znaky měly být darem či kompenzací žalobce žalované za vady díla, jehož předmětem byl betlém, nebylo v řízení prokázáno. Toto tvrzení sice zopakovali i svědci navržení žalovanou, avšak všichni svědci uvedli, že jim to takto bylo sděleno starostou a že se to následně probíralo na zastupitelstvu. Avšak zápisy z jednání zastupitelstva z dotčených let 2011 – 2013 nebyly předloženy. Žádný ze svědků neslyšel přímý rozhovor mezi žalobcem a starostou žalované. Skutečnost, že žalobce betlém řádně nesestavil, byla taktéž vyvrácena výslechy svědků, když ti uvedli (svědek příjmení příjmení, jméno příjmení, atd.), že betlém je nutné stavět minimálně ve 2-3 lidech. Nelze tedy předpokládat, že by bylo v silách žalobce jej sestavit sám, a proto pomoc ze strany zaměstnanců žalované byla logická a zcela na místě. Jiné nedodělávky nebyly prokázány, neboť svědkyně jméno příjmení potvrdila, že sochy natírala a zbytky nátěru byly na sochách shledány i znalcem. Ani z předávacího protokolu betléma nevyplynulo, že by toto dílo nebylo dodáno včas a že by snad mělo mít vady a nedodělky. Sám starosta při svém výslechu uvedl, že byli s prací žalobce spokojeni. Ostatně to potvrzuje i sama skutečnost, že si u žalobce následně žalovaná objednala prezentaci řezbářského řemesla a výrobu znaku územní celek Okresnímu soudu se jevilo nepravděpodobné, že by si žalovaná u žalobce objednala znaky obce, pokud by s předchozí prací žalobce byly problémy. Okresní soud se zabýval spornou otázkou, zda a v jakém rozsahu žalovaná žalobci dodala materiál – dubové dřevo na výrobu znaků. Z výslechu svědků vyplynulo, že žalobci bylo dřevo dodáno pouze jednou (respektive dvě várky po dvou kusech), a to ještě před započetím prací na výrobě betlému (výslech jméno příjmení). Toto tvrzení potvrdil i svědek jméno příjmení, který taktéž uvedl, že dřevo bylo dodáno žalobci před vyrobením betlému, pomáhal jej nakládat. Dle tohoto svědka bylo dřeva určitě méně, než bylo potřeba na výrobu betlému. Z těchto svědeckých výpovědí svědků navržených ze strany žalované spolu s dalšími výpověďmi okresní soud uzavřel, že žalobci od žalované nebylo dodáno dostatečné množství dřeva, které by žalobce mohl využít na výrobu znaků. Dřevo na výrobu soch pašeráků nebylo dodáno, to mezi účastníky nebylo sporné. Okresní soud se soud zabýval hodnotou daného díla – 2 soch pašeráků a 4 znaků obcí. K tomuto byl nejprve zadán znalecký posudek u znalce jméno příjmení. Ten se však ve svém znaleckém posudku číslo dopustil nepřesností, které nebyly vyjasněny ani v rámci jeho výslechu ani v následném dodatku jeho znaleckého posudku. S ohledem na následné úmrtí tohoto znalce nemohly být již rozpory objasněny. Znalec jméno příjmení určil cenu za dílo, tedy za 4 znaky obcí a dvě sochy pašeráků na částku 137.108 Kč včetně DPH. Znalec uvedl, že výtvarná díla nelze hodnotit cenou obvyklou, ta jsou závislá od nabídky a poptávky. U výtvarných děl je třeba vycházet při stanovení hodnoty vycházet z předchozího díla daného autora. Proto znalec stanovil hodnotu čtyř znaků obcí a dvou soch pašeráků podle sjednané ceny předchozího díla žalobce pro žalovanou, a to dřevěného betlému. Poměrem k celkové ceně betlému a počtu a velikosti jednotlivých prvků stanovil hodnotu pašeráků (jako soch v životní velikosti) a hodnotu čtyř znaků (jako menších prvků v betlému). Okresní soud nevyhověl návrhu žalované na revizní znalecký posudek, neboť tento důkaz měl za nadbytečný a nehospodárný. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena ústní smlouva o dílo na výrobu 2 soch pašeráků a 4 znaků obcí. Předmětem této smlouvy o dílo byly specifické předměty uměleckého charakteru. Dílo bylo dokončeno a předáno, žalovaná jej užívá, a proto má žalobce právo na zaplacení ceny za provedení díla (§ 2604, § 2605 o. z.). Žalobce po žalované na základě vystavené faktury číslo ze dne 27. 11. 2017 požadoval úhradu částky 138. 085 Kč se splatností do 27. 11. 2017. Tato částka v zásadě odpovídala závěrům zjištěným znalcem jméno příjmení, a proto okresní soud žalobě vyhověl v plném rozsahu a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku. Podle § 1970 o. z. má žalobce právo na úroky z prodlení v zákonné výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 28. 11. 2017, kdy byla žalovaná v prodlení s úhradou požadované částky. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., o náhradě nákladů státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání. Namítla, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. c/, d/, e/ a g/ o. s. ř.). Žalobce neprokázal uzavření smlouvy o dílo. Podstatné skutečnosti logicky vylučují uzavření smlouvy o dílo, a to dosavadní běžná praxe mezi stranami, kdy tyto měly na každé dílo písemné podklady. V případě zhotovení Betléma existoval časový sled uzavření smlouvy, dodání a fakturace díla. V případě dodání soch od dovozeného započetí komunikace do vystavení faktury se má jednat o dobu šesti let, od dodání první sochy do vystavení faktury pak o dobu téměř dva a půl roku. Žalobce neprokázal ujednání o ceně díla. Okresní soud se neztotožnil s tvrzením žalované, že se jednalo o dar, který měl kompenzovat nedodělky Betléma. Mohlo se teoreticky jednat o bezdůvodné obohacení. K bezdůvodnému obohacení však dojít nemohlo, neboť žalobcem byly předmětné sochy a erby předány žalované bez požadavku na zaplacení a bez jakéhokoliv jednání o ceně. Pokud by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované, pak by žalovaná podle zákona měla být povinna vydat sochy a erby zpět, což žalovaná žalobci opakovaně nabízela. Žalovaná dále tvrdila, že na výrobu erbů dodala žalobci vlastní dřevo. Závěr okresního soudu nevyplynul z výpovědí svědků. Žalobce připustil, že dřevo dostal, avšak sporoval jeho kvalitu, když však tak učinil až před soudem, aniž by na případnou nevhodnost dřeva upozornil včas samotnou žalovanou. Z dokazování nevyplynulo, že dřeva nebylo dodáno dostatečné množství. Obec dřevo poskytla, jak vyplývá z výslechu jméno příjmení („ na znaky obec zajistila dřevo, kvalitní dub, 4 velké špalky,“), z výslechu svědka jméno příjmení („ obec strýci měla poskytnout nějaké dřevo, ale to bylo nevhodné,“), z výslechu svědkyně jméno příjmení („ od žalované byl přivezen jen jeden metrový špalek, který byl sukovitý, ze kterého to zhotovit nešlo,“), z výslechu svědka jméno příjmení („ vozili mu na zakázku nějaké dřevo, svědek žalobci přímo dřevo nevezl, ale pomáhal jej starostovi nakládat, dřeva bylo méně než na výrobu celého Betlému, cca 3-4 kmeny každý 2 m dlouhý,“), z výslechu svědka jméno příjmení („ žalobci osobně vezl dříví, pomáhal mu s tím hajný příjmení, vezli nadvakrát dva kusy zdravého dubu,“). Žalovaná nesouhlasila s určením hodnoty znalcem. Závěry znaleckých posudků jsou odlišné. Zatímco první posudek znalce příjmení byl řádně odůvodněn a vycházel z logických výpočtů, i když obsahoval (snadno odstranitelné) početní chyby, druhý posudek znalce příjmení nejen že byl nepřezkoumatelný a vycházel pouze z hodnoty betléma bez zohlednění skutečného provedení soch a erbů, ale nadto vůbec nesplnil zadání soudu. Znalec uvedl, že obvyklou cenu díla nelze vyhodnotit. Dílo žalobce je přitom nedokončený polotovar běžného řemeslníka. Žalovaná odkázala na původní znalecký posudek znalce jméno příjmení. Ten sochy i znaky měl za povrchově nedokončené práce, navíc vykazující už i známky poškození. Žalovaná nesouhlasila s porovnáním ceny posuzovaných soch a erbů s cenou betléma. Žalovaná betlém objednala písemnou objednávkou, a cena za jeho výrobu byla stranami předem odsouhlasena. Oproti tomu cena posuzovaných soch a tří erbů sjednána nebyla. Betlém byl financován z dotace, žalovaná sama by si betlém za takovou cenu nemohla nikdy dovolit objednat z vlastních prostředků. Skutečnost, že betlém byl financován z dotace, byla také důvodem, proč žalovaná sama prostřednictvím třetích osob zajistila dokončení betléma, neboť žalobce jej dodal nekompletní. Znalec vychází z toho, jak betlém vypadá po úpravách (resp. dokončení a nátěru) třetími osobami, dle pokynu žalované. Žalovaná již ve svém prvním písemném vyjádření uvedla, že s provedením betlému spokojena nebyla, avšak došlo k zaplacení sjednané ceny, a to pouze proto, že tento betlém byl součástí projektu obce a jako takový jej bylo třeba uzavřít v daném termínu. S ohledem na to nemohlo dojít k vyjednávání o odstranění vad, a žalovaná proto zajistila okamžité dokončení prací. Znalec zcela rezignoval na srovnání cen děl jiných řezbářů a žalobce. Závěry okresního soudu jsou absurdní. Žalovaná připomněla k demonstraci svého tvrzení příklad Lavičky Ferdinanda Vaňka (alias Václava Havla) v ceně 850.000 Kč. Autoři vyhotovili jednu lavičku, za kterou městská část Praha 6 zaplatila 850.000 Kč. Následně by autoři bez objednávky vyhotovili dalších sto laviček, za které by objednatelka musela zaplatit 850.000.000 Kč. Žalovaná namítla, že znalec příjmení ve svém posudku používá procenta a zlomky dle svého uvážení, což znemožňuje kontrolu. V celém posudku nejsou odůvodněny částky připadající na materiál, práci a dopravu. Přes odlišné závěry obou znalců okresní soud odmítl zadat revizní znalecký posudek. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobní návrh žalobce se zamítá v celém rozsahu a žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení, a nahradit státu náklady řízení anebo, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobce s odvoláním žalované nesouhlasil. Veškerá jednání o této zakázce probíhala s panem starostou Ing. příjmení. Poprvé předběžně jednali o výrobě jednoho znaku v souvislosti s akcí název název. Na této akci v roce 2012 žalobce znak nevyřezal. Nebyl tam vhodný materiál. Další jednání s panem starostou proběhlo v květnu 2013, kdy se již dojednalo, že by žalobce vyhotovil čtyři znaky obcí a sochu sv. Floriána, sv. Jana Křtitele nebo sochu pašeráka. Práci nemohl zahájit z důvodu nedostatku vhodného materiálu. Zároveň bylo řečeno panem starostou, že rozměry sochy sv. Floriána ještě upřesní. Jednalo se o to, že sv. Florián měl být umístěn na hasičské zbrojnici. Starostovo vyjádření nepřicházelo. Zhruba v polovině roku 2014 žalobce kontaktoval starostu s tím, že má materiál na sochy. Chtěl po něm, aby upřesnil rozměry sv. Floriána. Tehdy starosta sdělil, že sochu sv. Floriána již nechtějí, protože hasiči si sehnali sochu z kamene. Místo toho měl žalobce vyřezat další sochu pašeráka. Cena byla dohodnuta tak, že bude odpovídat ceně soch v betlémě, o čemž byl žalobce starostou ujištěn, a to ještě při dodávce a montáži 4 znaků a prvního pašeráka v červnu 2015. Starosta sdělil žalobci, že zaplaceno bude, až bude všechno hotové, čímž mínil i druhého pašeráka. Tehdy starosta dokonce řekl žalobci, že obec uvažuje o zadání vyřezání třetího pašeráka. Od toho úmyslu obec upustila. Naposledy žalobce se starostou jednal o placení v roce 2015. O tom vypovídala i svědkyně příjmení. Samotnému jednání se starostou nebyl nikdo další přítomen. Žalobce po předchozích zkušenostech neměl žádný důvod, aby si vzal nějakého svědka, či trval na tom, aby smlouva byla uzavřena písemně. Žalobce nezhotovil obdobné sochy. Žalobci se podařilo nalézt pouze dva doklady soch, včetně fotografií. Žalovaná si ve svých vyjádřeních v mnoha směrech odporovala. Svými vyjádřeními nebo i prostřednictvím navržených svědků potvrzovala tvrzení žalobce ohledně uzavření smlouvy o dílo. Starosta územní celek v dopisu z 16. 11. 2017, který byl reakcí na fakturu číslo uvedl nepravdivé údaje, a to:„ Znaky obcí Vám jsou uhrazeny v rámci akce název název 2012“. Jak mohly být uhrazeny v rámci akce konané v roce 2012, když se poprvé o jejich zhotovení dohodli v roce 2013 a namontovány byly spolu se sochou pašeráka až v roce 2015. Dále uvádí, že betlém není dodnes dodělaný a že měla být dodána spolu s betlémem socha sv. Floriána pro hasiče, sv. Jana Křtitele a socha pašeráka před obecní úřad. V období od 14. 10. 2011 do 20. 11. 2011 nebylo možné zhotovit celý betlém a ještě další tři sochy. Žalovaná nikdy nespecifikovala, v čem mělo spočívat„ nedodělání“ betléma. V dopise z 16. 11. 2017 uváděl starosta obce, že„ následně nám byla dodána další socha pašeráka po dohodě místo sochy sv. Jana Křtitele.“ Žalovaná ve vyjádření z 27. 8. 2019 uvedla, že nesouhlasí s tvrzením ohledně uzavření smlouvy o dílo, když k údajnému uzavření smlouvy mělo dojít 29. 5. 2013 a k předání soch 29. 5. 2015 a 16. 5. 2016. Žalovaná uvádí, že jde o velkou prodlevu a že by sochy již nechtěla. Proč si je tedy obec nechala namontovat před obecní úřad, a to jak v roce 2015 tak v roce 2016 Na prodlevu měly vliv i další okolnosti. To, co mělo být vyřezáno, bylo upřesňováno, zejména pokud jde o sochu sv. Floriána. Žalobce neměl k dispozici dřevo, a pokud jde o betlém, ten žalobce nebyl schopen vyřezat za období od 14. 10. 2011 do 20. 11. 2011. Pracoval na něm již před podpisem smlouvy, zpracovával návrh. Pod bodem V. pak žalovaná trvá na tom, že mi poskytla dřevo na vyřezání soch pašeráků i řezbu znaků, což se ukázalo rovněž jako tvrzení nepravdivé. Ve svém podání z 12. 7. 2018 pak žalovaná uvádí, že betlém měl nedostatky, které bylo třeba opravit a dovozuje z toho svoji obranu, že všechny další řezby byly mým darem obci, případně kompenzací za nezdařilé dílo betléma. Sám starosta obce hodnotil betlém jako dílo zdařilé, ať již ve svém výslechu v rámci řízení, nebo pro regionální tisk. Opět na žádné konkrétní vady nebylo poukázáno. Byl vyslechnut jméno příjmení či jméno příjmení, kteří dle tvrzení žalované měli provést dokončení betléma. Dokončení betléma znamenalo sestavit díly k sobě, což není v silách jednoho člověka, jak se o tom vyjádřili i svědci. Pod bodem VII. vyjádření obec uvádí, že znaky obcí byly již uhrazeny. Dále sděluje, že k dodání nedošlo na základě smlouvy o dílo ale„ po dohodě“ čímž vysvětluje znění dopisu starosty z 16. 11. 2017. Dále pak uvádí, co mělo být obsahem dohody, že měla opatřit dřevo na výrobu, ale ani to nikdy nedodala. I v tomto směru je její tvrzení nepravdivé, ale svědčí o tom, že obec s žalobcem jednala. Žalovaná potvrdila i tvrzení žalobce ohledně změny vyřezávaných postav. Dřevo je živý materiál, který je třeba ošetřovat, nebo ho mít před povětrnostními vlivy chráněné přístřeškem. I kdyby byla pravda, že by betlém nebyl chráněn lakem, (byť to bylo před předávkou provedeno dvakrát), jak by mohl někdo soudný považovat takovou práci za rovnocennou k výrobě čtyř znaků obcí a k výrobě dvou pašeráků? Žalovaná měla sochy pašeráků umístěny před vchodem do budovy obecního úřadu bez jakékoliv ochrany, a není proto divu, že změnami teplot a přímým osvětlením sluncem došlo k určité destrukci dřeva. Ta je nikoliv vinou výrobce, ale tím, že dřevo má tuto vlastnost. O tom byla žalovaná poučena. Přesto nevěnovala údržbě převzatých děl náležitou péči a došlo k zásadnímu zhoršení stavu dodaných děl. Svědek jméno příjmení potvrdil, že betlém sestavují dva až tři lidé, protože některé sochy by ani jeden člověk neuzvedl. Žalobce navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen a žalobci nahrazeny náklady řízení.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.) při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

6. Okresní soud se zabýval nárokem žalobce na zaplacení ceny díla, jehož předmětem byly dvě dubové sochy pašeráků a čtyři dubové znaky obcí. Žalobce tvrdil, že smlouva o dílo byla uzavřena ústně se starostou žalované obce v květnu 2013 a při jejím uzavření nebyla přítomna třetí osoba. Žalovaná taková tvrzení popírala. Dvě sochy pašeráků a čtyři znaky obcí však byly žalovanou obcí převzaty a instalovány na veřejném místě (což potvrdil starosta obce i svědci žalované ve svých výpovědích).

7. Okresní soud zjišťoval, zdali byly sochy a znaky obcí dodány žalobcem žalované na základě smlouvy o dílo (jak tvrdil žalobce), nebo jako kompenzace za vady předchozího díla (jak tvrdila žalovaná). Vzhledem k tomu, že písemné podklady chyběly a jednání mezi žalobcem a starostou žalované nebyla přítomna třetí osoba, záleželo rozhodnutí okresního soudu na posouzení věrohodnosti účastníků a jimi navrhovaných svědků.

8. Krajský soud se shoduje s okresním soudem, že žalovaná svoji verzi o přijetí soch a znaků jako kompenzace za vady díla, jehož předmětem byl betlém, neprokázala. Žalovaná neprokázala konkrétní vytčení vad betlému. Převzetí tohoto díla bez vad žalovaná stvrdila písemně v protokolu ze dne 20. 11. 2011. Bezvadné předání betlému vyplynulo i z předložených novinových článků. Starosta žalované jméno příjmení vypověděl, že s betlémem byla žalovaná spokojena, některé části bylo třeba natřít, část natíral žalobce a část zaměstnanci žalované. Svědkyně jméno příjmení vypověděla, že některé prvky betlému byly žalobcem předány dodatečně a žalovaná žádala zpevnění konstrukce sluje, chyběl nátěr. V tomto smyslu vypovídali i další svědci žalované. To však nepotvrzuje řádnou reklamaci vad díla ani dohodu o kompenzaci vad díla náhradním plněním.

9. Žalovaná ke svému tvrzení, že předmětné sochy žalobce nabídl žalované jako kompenzaci za vady betlému, navrhla výpověď svědkyně jméno příjmení a jméno příjmení, kteří měli být jednání přítomni.

10. Svědkyně jméno příjmení popřela, že by byla takovému jednání přítomna. Svědek jméno příjmení vypověděl, že se starostou žádali žalobce o dodání dalších soch za opožděné dodání některých částí Betléma, žalobce tehdy návrh neakceptoval (žalobce měl odpovědět, že to se nějak domluví). Skutkovou verzi žalované obce tak svědci nepotvrdili.

11. Pokud šlo o čtyři znaky obcí, žalovaná nepopírala dohodu o objednání a dodání znaku územní celek v rámci prezentace řezbářského řemesla. Žalovaná tvrdila, že všechny znaky byly v rámci kompenzace předány v září 2012.

12. K tomu starosta vypověděl, že znak územní celek nebyl dodán v rámci prezentace řezbářského řemesla, ale později. Svědkyně jméno příjmení potvrdila tvrzení žalobce, že všechny 4 znaky byly předány až v roce 2015 Ani tvrzení žalované o předání znaků jako kompenzace za vady betlému nebylo prokázáno.

13. Žalovaná neprokázala ani své tvrzení uváděné ve vyjádření ze dne 12. 7. 2018, že na dřevěné znaky a pašeráky dodala žalobci dřevo. Toto tvrzení změnila ve vyjádření ze dne 16. 4. 2019 tak, že dřevo dodala žalobci pouze na výrobu znaků. Tvrdila, že dřevo poprvé vezl žalobci starosta obce a podruhé jméno příjmení.

14. Starosta žalované jméno příjmení vypověděl, že osobně vezl žalobci čtyři velké špalky dřeva na výrobu znaků. Svědek jméno příjmení vypověděl, že 3-4 dvoumetrové kmeny dřeva o průměru 80-90 cm pomohl naložit starostovi obce, bylo to ještě před stavbou betlému, dřevo nestačilo na výrobu betlému. Svědek jméno příjmení uvedl, že dřevo vezl společně se starostou, a to nadvakrát, poprvé dvoumetrový tunový blok dřeva s průměrem 60-70 cm. Dřevo bylo dodáno na betlém a znaky ještě před stavbou betlému v průběhu jednoho měsíce. Pokud tedy žalovaná tvrdila, že znaky obcí a pašeráci měli být kompenzací za vady díla betlému, nemohlo být dřevo na tyto prvky dodáno ještě před samotnou výrobou betlému.

15. Z dokladů předložených žalovanou, a to z objednávky žalované ze dne 2. 1. 2019 a ze dne 10. 7. 2020, dodacího listu ze dne 10. 8. 2019 a faktury ze dne 10. 8. 2019 a ze dne 8. 8. 2020 (řezbářské práce jméno příjmení), z objednávky ze dne 10. 7. 2020, předávacího protokolu ze dne 8. 8. 2020 a z faktury ze dne 8. 8. 2020 (řezbářské práce jméno příjmení) vyplynulo, že v těchto případech existovala písemná objednávka žalované řezbářských prací za částku 7.500 Kč a že mezi objednávkou a dodávkou existovala časová souvislost. Tím však žalovaná neprokázala, že neuzavřela s žalobcem smlouvu ústně a že uzavřená smlouva vylučovala dodání soch a znaků v průběhu tří let a za odlišnou cenu.

16. Okresní soud nepochybil, když ze svědeckých výpovědí svědků žalované nedovodil tvrzení o dohodě mezi žalovanou a žalobcem o poskytnutí dvou soch pašeráků a čtyřech znaků obcí jako kompenzace za vady betlému a tvrzení o dodávce dřeva žalovanou žalobci. Svědci se ve svých výpovědích lišili. Některá tvrzení žalované obce se měnila, některá byla vyvracena i jejími svědky. Oproti tomu stálo neměnné stanovisko žalobce po celou dobu řízení. Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že žalobce prokázal, že čtyři znaky obcí a dvě sochy pašeráků byly žalované obci předány na základě ústní smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a starostou obce v květnu 2013 s tím, že smlouva byla později změněna tak, že původně objednané dubové sochy sv. Jana Křtitele a sv. Floriána byly změněny na dubové sochy dvou pašeráků. Krajský soud uvěřil žalobci i ohledně ujednání o ceně díla, která měla odpovídat ceně původně dodaného betlému. Tvrzení žalobce o uzavření ústní smlouvy o dílo nepřímo potvrdila svědkyně jméno příjmení, která zaslechla sdělení starosty obce žalobci při montáži znaků, že vše bude žalobci zaplaceno po dodání celé zakázky. Vhodné dřevo na sochy pašeráků a znaky obcí žalovaná žalobci nedodala.

17. Vzhledem k uzavření smlouvy o dílo v květnu 2013 bylo třeba posoudit smluvní vztah podle § 261 odst. 2 a § 536 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák:“).

18. Podle § 536 odst. 1 obch. zák. smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení. Podle odst. 3 musí být cena ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto určení.

19. Podle § 546 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zhotoviteli zaplatit cenu dohodnutou ve smlouvě nebo určenou způsobem stanoveným ve smlouvě. Není-li cena takto dohodnutá nebo určitelná a smlouva je přesto platná (§ 536 odst. 3), je objednatel povinen zaplatit cenu, která se obvykle platí za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných obchodních podmínek.

20. Cena díla spočívajícího v dodání čtyřech dubových znaků obcí a dvou dubových soch pašeráků byla ujednána s odkazem na sjednanou cenu dodaného betlému sestávajícího z šesti soch v životní velikosti (Maria, Josef, anděl, tři králové), sochy Ježíška v jesličkách, tří ovcí, sluje a padající hvězdy za 399.900 Kč. Předmětem díla sjednaného v květnu 2013 byly dvě sochy v životní velikosti a čtyři znaky obcí. Krajský soud v tomto směru uvěřil žalobci, jehož tvrzení byla po celou dobu řízení neměnná.

21. Pokud strany sjednaly cenu díla s odkazem na zhotovený betlém, byla cena stanovena způsobem jejího určení. Jak vyplynulo ze znaleckého posudku jméno příjmení, z typu a počtu prvků v betlému lze dovodit cenu sochy pašeráka i znaku obce. Znalec počítal figury a jejich velikost v betlému a rozdělil cenu 399.900 Kč na 7,5 dílu, když 6 dílů odpovídalo sochám v životní velikosti a zbylé prvky představovaly čtvrtinu ze šesti figur, to je 1,5 figury. Tak znalec stanovil cenu jednoho pašeráka částkou 53.320 Kč, za dva pašeráky 106.640 Kč. Pokud šlo o znaky obcí, ty znalec stanovil podle časové náročnosti jako u ostatních fragmentů betlému a určil jeden erb jako jednu sedminu figury částkou 7.617 Kč, za čtyři erby 30.468 Kč. Znalec určil cenu 137.108 Kč. Pokud tedy účastníci sjednali cenu díla odkazem na betlém, činila cena díla podle znaleckého posudku jméno příjmení částku 137.108 Kč.

22. Krajský soud ze znaleckého posudku dovodil, že cena díla byla sjednána platně a určitě, neboť sjednaným způsobem (odkazem na předchozí dílo) šlo cenu díla dovodit s ohledem na podobnost jednotlivých prvků. Nestanovil proto cenu díla jako cenu obvyklou, jak vyplynulo ze znaleckého posudku znalce jméno příjmení, ale cenu sjednanou v souladu s § 536 odst. 1 obch. zák.

23. Žalobce doložil fotkami a dvěma příjmovými doklady, že zhotovil obdobnou dřevěnou sochu Krakonoše dne 10. 1. 2009 za částku 54.000 Kč a velikostí poloviční sochu vodníka dne 19. 5. 2017 za 28.000 Kč Odvolací soud proto nepřisvědčil námitce žalované, že cena betléma byla sjednána pouze s ohledem na výši přidělené dotace. Žalobce účtoval obdobnou cenu za sochu v životní velikosti již před uzavřením smlouvy s žalovanou obcí.

24. Krajský soud ještě dodává, že znalec jméno příjmení stanovil obvyklou cenu jednotlivých znaků obcí částkami 5.600 Kč, 6.480 Kč, 5.590 Kč a 7.940Kč, sochy pašeráků 17.730 Kč a 19.370 Kč, kdy ke všemu připočítal další náklady 12.600 Kč na dopravu materiálu a na pomocníky (2.100 Kč na jednotlivý prvek). Pokud šlo o znaky obcí, cena sjednaná s odkazem na betlém ve výši 7.617 Kč za jednotlivý znak se od obvyklé ceny stanovené znalcem příjmení zásadně nelišila. Pokud šlo o cenu soch pašeráků, krajský soud nehodnotil vady díla tvrzené znalcem jméno příjmení. Žalovaná vady díla nevytkla včas po převzetí, neuplatnila nároky z vad díla. Soud přihlédl i k námitce žalobce, že dílo nebylo udržováno (nebylo opatřováno sanačními nátěry a bylo vystaveno klimatickým změnám).

25. Odvolací soud proto uzavřel, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci cenu díla ve výši 137.108 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 28. 11. 2017 do zaplacení (§ 340 odst. 2, § 365, § 369 odst. 1 obch. zák., § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). Proto potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku I v části, kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 137.108 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 28. 11. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 219 o. s. ř.).

26. V zbylé části výroku I byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že žaloba byla zamítnuta (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.)

27. S ohledem na změnu rozsudku okresního soudu krajský soud znovu rozhodoval o náhradě nákladů řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalobce byl v řízení převážně úspěšný, proto mu podle § 142 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada nákladů řízení. Okresní soud správně stanovil výši účelně vynaložených nákladů řízení žalobcem částkou 191.151 Kč. Náhrada sestávala z odměny advokáta za 21,5 úkonů po 6.600 Kč a náhrady hotových výdajů po 300 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby, sepis repliky k vyjádření žalované dne 26. 7. 2018 a dne 19. 12. 2018, jednání u soudu dne 30. 10. 2018, 9. 1. 2019 (2 úkony), 26. 3. 2019 (2 úkony), 19. 5. 2020 (2 úkony), 28. 7. 2021, 6. 10. 2020, 16. 11. 2021, 1. 12. 2021 (0,5 úkon); dále za porady s klientem dne 6. 2. 2020, 16. 6. 2020, 28. 8. 2021, za vyjádření ke ZP příjmení dne 20. 2. 2020, vyjádření se k dodatku ZP příjmení 18. 6. 2020 a za sepis závěrečného návrhu (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/, odst. 2 písm. f/ a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Žalobci náleží náhrada 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 31.456 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Žalobce má právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 6.905 Kč a náhradu za zálohy na důkazy na znalecké posudky zaplacené žalobcem v celkové výši 3.000 Kč. Žalovaná nahradí náklady řízení ve výši 191.151 Kč žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

28. Krajský soud znovu rozhodoval podle § 148 odst. 1 o. s. ř. i o nákladech státu sestávajících z částky 7.388 Kč za znalecký posudek jméno příjmení, 744 Kč za znalečné spojené s výslechem znalce příjmení dne 19. 5. 2020, 5.500 Kč za doplněk znaleckého posudku jméno příjmení, 14.989 Kč za znalecký posudek jméno příjmení, 3.111 Kč za znalečné spojené s výslechem znalce příjmení dne 28. 7. 2021, celkem 31.732 Kč. Po odečtení zálohy ve výši 3.000 Kč zbylo k úhradě 28.732 Kč. Tuto částku krajský soud uložil zaplatit žalované.

29. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. uložil krajský soud žalované nahradit žalobci i náklady odvolacího řízení. Žalobce má právo na náhradu odměny advokáta a hotových výdajů za vyjádření k odvolání ze dne 10. 2. 2022 a účast u jednání odvolacího soudu dne 22. 3. 2022 ve výši po 6.660 Kč a 300 Kč, celkem 13.920 Kč (§ 7 bod 5, 11 odst. 1 písm. d/, g/ a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Žalobci náleží i jízdné k jednání soudu z Rychnova nad Kněžnou do Hradce Králové a zpět (84 km) vozem Kia registrační značka se spotřebou 7,2 l benzinu Natural 95 na 100 km ve výši 618 Kč podle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhl. č. 511/2021 Sb. a náhrada ztráty času advokáta ve výši 400 Kč za 4 půlhodiny strávené cestou k jednání soudu (§ 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Součástí náhrady je 21% DPH ve výši 3.137 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) Krajský soud uložil žalované nahradit žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 18.075 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí.