KSHK 47 CO 136/2022-679

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částky 1.643.433 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_006⟫ k odvolání žalované i žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 3. 2022 č. j. 17 C 301/2017-646

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I a IV potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady řízení před okresním soudem ve výši 709.333 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 49.998 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud uložil žalované výrokem I rozsudku zaplatit žalobci 1.643.433 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 847.000 Kč za dobu od 7. 10. 2015 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 796.433,13 Kč za dobu od 5. 6. 2017 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 353.490,90 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku II zamítl žalobu v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení dalších 3.986,18 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení. Výrokem III okresní soud zavázal žalovanou povinností nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení 654.156,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku IV uložil žalované nahradit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady řízení 47.457 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud zjistil, že mezi žalovanou jako objednatelkou a žalobcem jako zhotovitelem byla dne 19. 9. 2012 uzavřena smlouva o dílo ústní formou. Předmětem smlouvy bylo zpracování obrazových souborů a tvorba popisných metadat knižních dokumentů v rozsahu stanoveném veřejnou zakázkou na digitalizaci knižního fondu anonymizována dvě slova obec (dále jen „anonymizováno“). Okresní soud věc právně posoudil podle § 536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), vycházeje z § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Strany sjednaly předmět díla a cenu díla ve výši 2,20 Kč za zpracovávanou stranu. Předmět smlouvy vycházel ze smlouvy uzavřené mezi objednatelkou právnická osoba, a žalovanou jako zhotovitelkou v srpnu 2012. Dále se vedla jednání o převzetí záruk a případných sankcí, které měly být ujednány písemně. Žalovaná tvrdila, že jejím úmyslem bylo uzavřít písemnou smlouvu o dílo. Žalovaná jednala s žalobcem od dubna 2012, na přelomu února až března 2013 zadávala žalobci zkušební vzorky a požadovala plnění. Z výpovědi jednatele žalované jméno příjmení okresní soud zjistil, že k dohodě o spolupráci se žalobcem došli dne 19. 9. 2012, kdy byly domluveny podmínky spolupráce a bylo dohodnuto, že bude uzavřena písemná smlouva, v níž bude vše popsáno. Cena díla byla sjednána ve výši 2,20 Kč za stranu. Z e-mailů a výpovědi jednatele žalované jméno příjmení vyplynulo, že žalobce na písemný návrh smlouvy od žalované z dubna 2013 reagoval až za více než 6 měsíců. Žalobce nesouhlasil se sankcemi navrženými žalovanou. Žalobce dle dohody se žalovanou plnil. Přebíral od žalované podklady, tyto zpracovával a žalované předával. Předávacími protokoly žalobce prokázal, že předal žalované do 15. 4. 2014 plnění v 15 dílčích předávkách v rozsahu minimálně 1.299.186 stran s metadaty. Následně žalobce vyúčtoval cenu za poskytnuté plnění fakturou vystavenou na výslovnou žádost žalované až dne 31. 10. 2013, a to na 1 milion zpracovaných stran za cenu 2,20 Kč/strana s připočtením DPH, tedy na částku 2.662.000 Kč. Žalovaná zařadila fakturu do své účetní evidence a uplatnila z ní odvod DPH. Na tuto fakturu zaplatila dne 25. 3. 2015 částku 726.000 Kč, dne 8. 9. 2015 částku 500.000 Kč a dne 7. 10. 2015 částku 589.000 Kč. Nárok na zaplacení ceny ze strany žalobce vznikl řádným ukončením a předáním díla podle § 554 odst. 1 obch. zák. Okresní soud neměl nárok žalobce za promlčený. Promlčecí doba začala běžet od předání celého díla dne 15. 4. 2014 (nikoliv již od dat dílčích plnění). Čtyřletá promlčecí doba (§ 398 obch. zák.) do data podání žaloby dne 9. 10. 2017 neuplynula. Pokud by bylo na pohledávku žalobce pohlíženo jako na bezdůvodné obohacení žalované plněním žalobce, ani takový nárok není promlčen. Žalovaná na dluh žalobce postupně částečně plnila a neurčila, na který z dluhů plní. Plnila tak dluh nejdříve splatný (§ 330 odst. 3 obch. zák.). Nadto částečným plněním dluh vůči žalobci uznala. K ceně díla okresní soud zjistil z posudku znalec A, že znalec stanovil obvyklou cenu žalobcem odevzdaného plnění na částku 2,11 Kč – 2,44 Kč/strana. Data vytvořená žalobcem nebyla běžně obchodovatelná a jejich využitelnost byla omezená. Znalec uvedl, že se mu v datových zdrojích anonymizováno nepodařilo nalézt přesně ta data, která byla knihovně zhotovitelem dodána, a proto zjištění ohledně chyb v předaných datech zakázky nebyla objektivně možná. Žalovaná tvrdila, že vady plnění způsobil žalobce, neboť žalovaná na převzatém plnění ničeho neměnila a hned jej odevzdávala anonymizováno. Žalovaná však nekontrolovala kvalitu plnění žalobce. Žalovaná měla a mohla plnění od žalobce kontrolovat za pomoci validátoru, který nevlastnila, ale mohla jej pořídit. Okresní soud ze znaleckého posudku zjistil, že anonymizováno některá data zpracovaná patrně žalobcem za chybná považovala, e-maily z knihovny však bylo prokázáno, že anonymizováno požadovala po žalované – kromě doplnění některých údajů – např. i opakované dodání některých dat, která již jednou dodána byla, což znalec vysvětlil tak, že i duplicita záznamu, tedy opakované dodání se pak hlásí jako chyba. V době zpracování znaleckého posudku již nebylo možné rozklíčovat, v jakých formátech, od koho jaké plnění knihovně došlo – zda bylo zpracováno v systému Sirius nebo Proarc, a tím pádem nebylo ani možné vady zjistit. Standard anonymizována dvě slova anonymizováno se během času také měnil, a to i během zakázky. Z tohoto posudku okresní soud uzavřel, že cena, od níž žalobce odvíjí svůj nárok na zaplacení, je cenou obvyklou. Žalovaná neprokázala, že plnění u žalobce reklamovala. Reklamace byly uplatňovány ze strany anonymizováno vůči žalované, nikoliv žalovanou vůči žalobci. Knihovna požadovala doplnění některých údajů. Žalovaná, aniž by řešila oprávněnost reklamace, zadávala provedení oprav u právnická osoba. E-mail k opravě chyb od knihovny žalované byl odeslán více než 8 měsíců od poskytnutí posledního plnění žalobce žalované. Byla-li by reklamace oprávněná, byla opožděná. Okresní soud uzavřel, že žaloba je podána po právu, a proto uložil žalované zaplatit žalobci dlužné částky za poskytnuté plnění v rozsahu 2,20 Kč/strana plnění a počet stran odevzdaného plnění, tj. částku 847.000 Kč, a částku 796.433,13 Kč včetně zákonných úroků z prodlení za opožděné poskytnuté dílčí platby (§ 369 obch. zák.).

3. Okresní soud zamítl žalobu v části, ve které žalobce požadoval vyšší úrok z prodlení. Podle výpočtu okresního soudu činil zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 2.662.000 Kč od 16. 12. 2013 do 25. 3. 2015 částku ve výši 273.000,80 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 1.936.000 Kč od 26. 3. 2015 do 8. 9. 2015, tj. částku ve výši 71.305,70 Kč; zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 1.436.000 Kč od 9. 9. 2015 do 7. 10. 2015, tj. částku ve výši 9.184,40 Kč. Šlo tedy o nesrovnalost v numerickém výpočtu, v němž se okresní soud lišil od žalobce, když žalobce navíc požadoval u poslední platby úrok z prodlení od data 8. 9. 2015, na rozdíl od správného data 9. 9. 2015.

4. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu Okresní soud nepřiznal žalobci odměnu za podání, která zhodnotil jako stručná procesní vyjádření, příp. jednu otázku na znalce (navíc opakující se), když tyto nebyly kvalifikovanými úkony právní služby, jak má na mysli advokátní tarif. Jednalo se o stručnou repliku k vyjádření žalované ze dne 5. 2. 2018, sdělení žalobce o výsledku mimosoudního jednání ze dne 1. 11. 2019, otázky žalobce na znalce ze dne 1. 11. 2019, vyjádření žalobce ke znaleckému posudku ze dne 29. 6. 2020, vyjádření žalobce ze dne 18. 9. 2020, vyjádření žalobce ze dne 7. 12. 2020 a souhlas žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání ze dne 3. 12. 2021 Okresní soud uložil žalované nahradit státu náklady za znalecké dokazování, a to ve výši 47.457 Kč podle § 148 odst. 1 občanského soudního řádu.

5. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu o tom, že došlo k uzavření smlouvy o dílo v ústní podobě se sjednanou rámcovou cenou 2,20 Kč za stranu a že pro takto uzavřenou ústní smlouvu jsou stanoveny zákonné záruky, pokud nebyly smluvně ujednány záruky jiné. Takový výklad soudu je v rozporu s provedeným dokazováním a posouvá právní hodnocení nepatřičně do jiné polohy. Žalovaná tvrdila, že k uzavření smlouvy o dílo nikdy nedošlo, ačkoli byla o smlouvě o dílo vedena opakovaná jednání. Žalovaná získala veřejnou zakázku, která zahrnovala mimo jiného i vytvoření metadat ve formě PSP balíku, vše pro anonymizována dvě slova obec, v rozsahu dle zadávací dokumentace. Veřejná soutěž byla vyhlášena v březnu 2012, zakázku získala právnická osoba, a v srpnu stejného roku uzavřela žalovaná se společností právnická osoba, samostatnou smlouvu o dílo, která obsahovala veškeré parametry předepsané pro veřejnou zakázku. Z důvodu daných veřejnou zakázkou nebylo možné se ani v rámci subdodavatelských smluv od smluvních ujednání předepsaných pro veřejnou zakázku odklonit. Žalovaná žalobci sdělila, že musí být uzavřena písemná smlouva s podmínkami danými zadávacími dokumenty. Žalovaná prokázala, že žalobci zaslala tři písemné návrhy smlouvy o dílo. Žalobce s návrhy žalované nesouhlasil, navrhoval jiná znění. Jeho návrhy na uzavření smlouvy vždy postrádaly ujednání o odpovědnosti za vady, ujednání o zárukách, o smluvních pokutách a další. Jednání žalované nesměřovalo k uzavření smlouvy o dílo v ústní podobě. Okresní soud dospěl k závěru o uzavření ústní smlouvy o dílo překvapivě až v rámci rozsudku. Před jeho vynesením stranám sporu v jednací síni sděloval svůj právní náhled jinak, jak vyplývá z protokolu o jednání ze dne 12. 4. 2018 a 19. 9. 2019. Tento závěr odůvodnil strohým sdělením, že převážily argumenty, které ho o takovém uzavření smlouvy o dílo v ústní podobě přesvědčily. Okresní soud neoznačil žádný důkaz, který by tento závěr podpořil. Nabídka žalované na komplexní uzavření smlouvy o dílo žalobcem nikdy akceptována nebyla. Žalobce jen sliboval, že k uzavření písemné smlouvy o dílo nakonec dojde. Proto mu žalovaná předávala podklady pro zpracování a tvorbu metadat a PSP balíků. Okresní soud měl v průběhu soudního řízení za to, že k uzavření smlouvy o dílo s ujednáním o ceně 2,20 Kč za stranu nedošlo. Proto zadal znalecký posudek znalce znalec A. Plnění žalobce s příslibem uzavření smlouvy bylo plněním bezesmluvním a nebylo proto možné uplatňovat reklamaci díla. Bylo pouze nutné zjistit, jakého rozsahu a kvality bylo plnění žalobce, jaká byla jeho obvyklá cena, zda mělo plnění vady a zda žalované vznikla z převzetí tohoto plnění nějaká škoda a zda obvyklá cena by měla být ještě snížena. Žalobce nepředal jím tvrzených 1.300.000 stran, předal pouze 1.158.097 stran, což soud také nevyhodnotil. Předaná metadata a PSP balíčky měly vady (neodpovídaly zadávací dokumentaci). Vady byly reklamovány anonymizována dvě slova obec. Žalované hrozily značné smluvní sankce podle smlouvy o dílo se společností právnická osoba Proto žalovaná musela soudu doložený počet stran metadat a PSP balíčků nechat opravit. Náklad na tuto opravu byl jednoznačně prokázán fakturami právnická osoba a doklady o jejich zaplacení. To bylo také prokázáno listinami a i výpovědí svědka příjmení příjmení ze právnická osoba. Soudem ustanovený znalec znalec A, zjistil, že celkový počet dodaných stran nepředstavoval 1.300.000 digitalizovaných stran, ale jen 1.158.097 digitalizovaných stran. V rámci dodatku ke znaleckému posudku č. 090/2020 pak znalec připustil, že již v původním posudku uvažoval o obvyklé ceně za poskytnuté plnění tak, že se vždy jedná o plnění se zárukou na dodané plnění. Z dodatku znaleckého posudku č. 091/2020 a z doplňku ke znaleckému posudku č. 092/2021 vyplynulo, že plnění žalobce bylo z části vadné, bylo nekvalitní a nebylo v požadovaném rozsahu. Znalec dospěl k průměrné ceně 2.425 Kč za jednu stranu. Přitom výslovně uvedl, že tato cena by byla adekvátní pouze ve chvíli, kdy by žalobce jako dodavatel byl zavázán písemnou smlouvou o dílo k odpovědnosti za vady, byl by vázán k bezchybným dodávkám pod sankcí smluvních pokut a s časovým termínem pro splnění zakázky a pro opravy. K tomu ale nedošlo. Pokud by bylo plnění bezvadné, žalobci by náležela částka 1.808.385,22 Kč za dodaných 1.158.097 stran. Ve znaleckém posudku bylo stanoveno, že plnění mělo prokazatelně vady a že je nutno snížit zjištěnou cenu u každé strany o 25,02 %. Z výslechu znalce nadto vyplynulo, že toto snížení znalec vypočetl nesprávně a podhodnotil jej. Toto snížení vypočítával totiž z celkového počtu 1.300.000 stran, jejichž dodání žalobce pouze tvrdil. Správně ale žalobce dodal pouze 1.158.097 stran a v takovém případě by stejnou metodikou výpočtu, kterou použil znalec, představovalo snížení ceny za nekvalitu dokonce 27,24 % ze zjištěné ceny jedné strany. Ze zjištěné a znalcem stanovené ceny 2, 425 Kč za stranu by měla představovat cena dodaného plnění pouze 2.043.381,09 Kč Ani tato snížená cena ale pořád nemůže být, s ohledem na další názory znalce, považována za konečnou. Podle dodatku znaleckého posudku ze dne 25. 10. 2020 znalec vedle již shora uvedeného dospěl také k dalšímu názoru, že zjištěnou cenu je nutno ponížit i o další částku související s náklady na opravu ve výši 480.600 Kč. Po odpočtu této částky tak vycházelo k zaplacení žalobcem dodaného plnění pouze 1.562.781,09 Kč. Taková částka byla již žalobci zaplacena. Zjišťování dalšího snížení ceny působilo nadbytečně, přesto znalec v rámci doplňku znaleckého posudku ještě zdůraznil, že by mělo dojít k dalšímu snížení jím stanovené obvyklé ceny a na toto další snížení ceny by mělo být odpočteno ještě snížení za nepřevzetí záruk a za nepřevzetí sankcí za chyby dodávky a opožděnost dodávky. Výši takového dalšího snížení ceny za jednu stranu prozatím ale znalec ani nevyčíslil a soudem zadáno nebylo. Plnění, které žalobce předal, nebylo nijak zjištěno a prokázáno. Žalovaná sporovala rozsah plnění a jeho kvalitu. Protokoly, které si žalobce nechával potvrzovat ohledně předávaných PSP balíčků, nemohou být dostatečným důkazem o obsahu předaného plnění na nosičích. Bylo prokázáno, že při přebírání dat nebylo technicky možné zkontrolovat rozsah a kvalitu předávaného plnění. Sám znalec pak jednoznačně zjistil a v posudku uvedl, že plnění předané žalobcem není nikde k dispozici, a to ani na datových úložištích anonymizována dvě slova obec. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci již před započetím sporu na jeho plnění zaplatila částku 1.815.000 Kč, nemá na další plnění nárok a žaloba by měla být zcela zamítnuta. Žalovaná navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek okresního soudu zrušil a v celém rozsahu vrátil věc okresnímu soud k dalšímu řízení, popřípadě, aby napadený rozsudek změnil, žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal jí plnou náhradu nákladů za řízení před okresním i krajským soudem.

6. Žalobce s odvoláním žalované nesouhlasil. Mezi stranami byla uzavřena ústní smlouva o dílo, jak žalobce od začátku řízení konzistentně tvrdil. Je sice pravdou, že se názor soudu I. stupně na otázku právního základu nároku žalobce vůči žalované v průběhu řízení vyvíjel, nicméně napadené rozhodnutí soudu I. stupně nemůže být pro žalovanou překvapivé. Soud I. stupně se v něm totiž vypořádal i s tím, zda by žalobci vznikl nárok na zaplacení žalované částky i při neuzavření smlouvy o dílo a dospěl k názoru, že ano. Námitky žalované v odvolání jsou zcela liché, vesměs opakující argumenty uvedené již v řízení před soudem I. stupně. Žalovaná závěry znalce znalec A účelově překrucuje a vykládá zcela nekriticky a nesprávně ve svůj prospěch. Znalec znalec A ohodnotil poskytnuté plnění žalobcem žalované v každém případě na částku vyšší než 2,20 Kč stránka bez DPH, což je částka, ze které žalobce vycházel při sepisu žaloby. Je tedy nasnadě, že nárok žalobce na doplacení plnění má oporu v hmotném právu a provedeném dokazování. Žalovaná údajné vady díla (plnění) u žalobce nikdy řádně nereklamovala. Žalovaná nesplnila ve vztahu k jí tvrzeným údajným vadám plnění povinnost tvrzení, ani povinnost důkazní, což potvrdil i znalec znalec A. Žalobce v řízení před soudem I. stupně jednoznačně prokázal, že poskytl žalované 15 dílčími plněními uvedenými v žalobě a jejím doplnění ze dne 14. 5. 2018 minimálně 1.299 186 zpracovaných stran s metadaty a i v tomto směru jsou zjištění soudu I. stupně úplná a správná. Žalobce navrhl, aby odvolací soud ve výroku I. napadený rozsudek potvrdil a uložil žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalobce se odvolal proti výroku III napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení, neboť tento výrok spočíval na nesprávném právním posouzení věci. Soud I. stupně přiznal žalobci napadeným výrokem III částku ve výši 654.156,70 Kč, ačkoli žalobce požadoval na náhradě nákladů řízení částku ve výši 849.356,04 Kč. Diference mezi požadovanou a přiznanou náhradou nákladů řízení spočívá zejména v přiznané náhradě nákladů za právní zastoupení, kde žalobce požadoval částku ve výši 735.999,44 Kč a soud I. stupně mu přiznal částku ve výši 550.787,70 Kč Okresní soud měl při stanovení tarifní hodnoty za 1 úkon právní služby vycházet ze součtu jistiny a kapitalizovaného příslušenství, tedy celkem částky ve výši 2.000.910 Kč. Soud I. stupně takto pak dospěl k nesprávné hodnotě za 1 úkon právní služby v částce 14.900 Kč, místo správné částky ve výši 16.340 Kč účtované žalobcem. Soud I. stupně dále nepřiznal žalobci některé úkony právní služby, když se podle něj nejednalo o kvalifikované úkony právní služby ve smyslu advokátního tarifu. S tímto názorem soudu I. stupně se žalobce neztotožnil. Za tyto úkony měla být přiznána buď plná náhrada, nebo alespoň náhrada nákladů za půl úkony, tak jak bylo uvedeno ve vyúčtování žalobce ze dne 29. 12. 2021. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil výrok III napadeného rozsudku soudu I. stupně tak, že se žalobci přiznává vůči žalované náhrada nákladů řízení ve výši 849.356,04 Kč, a dále zavázal žalovanou k náhradě nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána oprávněnými osobami, v zákonné lhůtě a že jsou přípustná (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Odvolání žalované neshledal důvodným, odvolání žalobce bylo částečně důvodné.

9. Závěr okresního soudu týkající se uzavřené smlouvy o dílo v ústní formě v souladu s § 536 a násl. obch. zák. měl krajský soud za správný. Žalobce od počátku řízení tvrdil, že přestože strany jednaly o písemné smlouvě o dílo, měl za to, že 19. 9. 2012 došlo k ujednání konkrétního předmětu díla (přípravě a tvorbě metadat specifikovaných veřejnou zakázkou Olomouckého kraje spočívající v digitalizaci knižního fondu anonymizována dvě slova obec v maximálním množství 1.300.000 stran) a ceny díla 2,20 Kč za stranu digitalizovaného dokumentu a že tak došlo k uzavření smlouvy o dílo s podstatnými náležitostmi v ústní formě. Dále tvrdil, že strany jednaly o uzavření písemné smlouvy o dílo, ve které by byly upraveny další náležitosti smlouvy (odpovědnost za vady, smluvní pokuty za prodlení). Z jednání žalované v září 2012 dle žalobce nevyplývalo, že by bez písemné formy smlouva uzavřena nebyla. Okresní soud se správně zabýval otázkou, lze-li ujednat část smlouvy s podstatnými náležitostmi ústně a zbylou část smlouvy písemně. Vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 14/2001 a dospěl k závěru, že ano, pokud by takový byl úmysl stran. Přestože okresní soud ve svém rozsudku neargumentoval k úmyslu a výkladu projevů vůle obou stran podle § 266 a násl. obch. zák., jeho skutková zjištění k tomu směřovala.

10. Podle § 266 odst. 1 obch. zák. projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám.

11. Nejprve je třeba prokázat samotný úmysl jednání a posléze i to, že takový úmysl jedné strany byl druhé straně znám. Žalovaná tvrdila, že jejím úmyslem od počátku jednání bylo uzavřít smlouvu výhradně písemnou formou. Žalobce, přestože i on uvedl, že se o písemné smlouvě o dílo hovořilo v souvislosti s odpovědností žalobce za plnění, vyložil jednání žalované tak, že po dosažení shody o předmětu a ceně díla došlo k uzavření smlouvy o dílo v ústní formě. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že taková ústní dohoda byla stvrzena s jednatelem žalované podáním ruky. K tomu došlo po dlouhodobějším jednání o rozsahu díla žalobce i o jeho ceně. I z výpovědi svědka titul jméno příjmení vyplynulo, že na schůzce, na které byl dohodnut předmět a cena díla, jednatel titul jméno příjmení stvrdil uzavření smlouvy podáním ruky. titul jméno příjmení přitom odmítl ve věci vypovídat. Žalovaná poté začala zasílat žalobci podklady pro tvorbu metadat, žalobce podle dohody plnil. Z e-mailové komunikace (zejména z návrhů smlouvy o dílo) mezi stranami ze dne 2. 4. 2013, 29. 10. 2013 nebo 29. 1. 2014 přitom vyplynulo, že žalobce nesouhlasil se sankčními ujednáními navrhovanými žalovanou v písemných návrzích smlouvy, a to s ohledem na plnění žalobce, které se lišilo od plnění zadaného v rámci celé veřejné zakázky. Takový postoj žalobce je pochopitelný. I když nedošlo k uzavření písemné smlouvy o dílo týkající se odpovědnosti za vady a smluvních pokut za prodlení, odpovědnost žalobce za vady vyplývala z § 560 a násl. obch. zák. Nešlo o plnění bez záruk, jak tvrdila žalovaná v průběhu soudního řízení. Zejména je však třeba zdůraznit, že žalovaná žádala uzavření písemné smlouvy o dílo v době, kdy se fakticky podle smlouvy o dílo chovala a předávala žalobci podklady k jeho plnění. I v e-mailu ze dne 29. 1. 2014 jednatel žalované jméno příjmení odkazuje na ústní dohody mezi žalobcem a žalovanou. Ze znaleckého posudku znalec B ze dne 15. 11. 2014, který byl zadán žalovanou, vyplynulo, že znalec, který vycházel z informací žalované, uvedl, že smlouva byla uzavřena ústně. I ze znaleckého posudku znalec C, zpracovaného k objednávce žalobce dne 1. 10. 2016, uvedl znalec informaci od žalobce, že mezi stranami došlo k ústní smlouvě o dílo. Žalobce i žalovaná před podáním žaloby tak sdělili znalcům, že mezi nimi byla uzavřena smlouva o dílo v ústní formě (s uvedenou specifikací). Žalovaná začala po dohodě na podzim 2012 zasílat žalobci podklady k přípravě a tvorbě metadat, tím se začala fakticky podle smlouvy chovat. Pokud by trvala na písemné smlouvě, bez jejího uzavření neměla důvod objednávat plnění žalobce. Nemohla spoléhat na to, že posléze k uzavření písemné smlouvy dojde. V průběhu roku 2015 nadto částečně plnila žalobci na jeho vystavenou fakturu, ve které účtoval 1.000.000 stran po 2,20 Kč (cena smluvená ústně), aniž by sporovala uzavření smlouvy s touto cenou tak, jak činila v soudním řízení. Žalovaná neprokázala, že by žalobce jako smluvní strana žalované byl vázán podmínkami veřejné zakázky nebo smlouvou uzavřenou mezi žalovanou a právnická osoba, ze dne 30. 8. 2012.

12. Z výše uvedených důkazů okresní soud správně dovodil, že nebyl prokázán úmysl žalované trvat na písemnosti smlouvy o dílo v září 2012 s tím, že bez písemné formy uzavřena nebude. Skutečnost, že smlouva o dílo nebyla pro neshody ohledně smluvních pokut pro prodlení žalobce uzavřena písemně, nevede ani krajský soud k závěru, že smlouva o dílo nebyla uzavřena vůbec. Vycházel proto shodně s okresním soudem z uzavřené smlouvy o dílo v ústní formě.

13. Při jednání dne 12. 4. 2018 okresní soud sdělil účastníkům, že vychází z ústně uzavřené smlouvy o dílo. Při jednání dne 19. 9. 2019 konstatoval, že bude provádět důkazy i k ceně plnění. Rozsudek okresního soudu nemohl být pro žalovanou překvapivý.

14. Okresní soud také správně zjistil, že žalobce vyúčtoval plnění spočívající v přípravě a tvorbě metadat v rozsahu 1.000.000 stran fakturou č. 13010146 ze dne 31. 10. 2013 na částku 2.662.000 Kč splatnou dne 13. 4. 2014. Vystavení faktury předcházela plnění žalobce podle předávacího protokolu ze dne 26. 7. 2013 ohledně 22.409 předaných stran, předávacího protokolu ze dne 5. 8. 2013 ohledně 44.136 stran, předávacího protokolu ze dne 22. 8. 2013 na 58.233 stran a 14.412 stran, předávacího protokolu ze dne 12. 9. 2013 na 67.407 stran, předávacího protokolu ze dne 30. 9. 2013 na 405.930 stran, předávacího protokolu ze dne 8. 10. 2013 na 114.241 stran, předávacího protokolu ze dne 15. 10. 2013 na 84.632 stran, předávacího protokolu ze dne 22. 10. 2013 na 99.296 stran a předávacího protokolu ze dne 29. 10. 2013 na 106.327 stran. Celkem tak žalobce do vystavení faktury dne 31. 10. 2013 předal žalované 1.017.023 stran. I když předávací protokol ze dne 26. 7. 2013 nebyl podepsán žalovanou, obsahoval poznámku o doručení metadat poštou a žalobce doložil doručení zásilky na sídlo žalované. Jednatel žalované jméno příjmení ve své výpovědi potvrdil, že některá data přišla žalované poštou. Vzhledem k tomu, že předávací protokol ze dne 26. 7. 2013 jako jediný nebyl podepsán žalovanou, dovodil z toho krajský soud, že i plnění podle předávacího protokolu ze dne 26. 7. 2013 žalovaná převzala. Faktura byla splatná dne 13. 4. 2014 (§ 340 odst. 2 obch. zák.).

15. Žalobce žádal zaplacení další částky 796.433 Kč za metadata předaná předávacími protokoly ze dne 8. 11. 2013 (předáno 221.238 stran), ze dne 26. 11. 2013 (předáno 23.466 stran), ze dne 27. 11. 2013 (předáno 4.996 stran), ze dne 14. 12. 2013 (předáno 30.564 stran), ze dne 14. 4. 2014 (předáno 21.361 stran). Všechny tyto dodací listy byly opatřeny podpisem žalované a předání potvrdil i jednatel žalované jméno příjmení ve své výpovědi. Bylo potvrzeno předání dalších 301.625 stran. Pohledávka žalobce na zaplacení částky 796.433 Kč se stala splatnou po výzvě žalobce ze dne 26. 5. 2017 dne 4. 6. 2017 v souladu s § 340 odst. 2 obch. zák.

16. Žalobce prokázal plnění podle smlouvy o dílo v rozsahu 1.318.648 stran digitalizovaných dokumentů předávacími protokoly. Žalobce požadoval zaplatit pouze 1.299.186 stran. Ze znaleckého posudku znalec A, nevyplynulo, že by žalobce předal žalované pouze 1.158.097 stran.

17. Faktura byla splatná dne 13. 4. 2014, druhá pohledávka se stala splatnou dne 4. 6. 2017. Do dne podání žaloby 9. 10. 2017 neuplynula čtyřletá promlčecí doba (§ 397 obch. zák.).

18. Žalovaná tvrdila vady díla. Podle § 562 odst. 1 obch. zák. je měla vytknout žalobci co nejdříve po předání díla. Vytčení vad žalobci žalovaná neprokázala. Proto jí nemohlo být přiznáno právo z vad díla (§ 562 odst. 2 písm. b) obch. zák.).

19. Tvrzení žalované, že nebyla schopna fakticky překontrolovat metadata předaná žalobcem, neboť k tomu neměla technické prostředky, nemůže vést k závěru, že žalobce neprokázal předání díla. Rezignace žalované na vytčení vad žalobci nelze překlenout tvrzením o snížení hodnoty bezdůvodného obohacení.

20. Vytčení vad v soudním řízení je opožděné. K námitce opožděnosti vytčení vad ze strany žalobce nemohlo být právo z vad díla žalované přiznáno. Žalovaná přitom netvrdila, že by o vadách musel žalobce vědět (§ 562 odst. 3, § 428 odst. 2, 3 obch. zák.). Žalobce trval na tom, že dílo vady nemělo, řádnost plnění žalobce technicky kontroloval prostřednictvím validátoru.

21. Okresní soud se pro případ odlišného právního posouzení jednání účastníků v září 2012 zabýval pohledávkou žalobce jako pohledávkou z bezdůvodného obohacení a dospěl k závěru, že i tak je pohledávka žalobce po právu. Přes výše uvedený závěr o prokázání smlouvy o dílo přistoupil krajský soud k přezkumu i této části prvoinstančního rozhodnutí týkající se posouzení pohledávky žalobce jako pohledávky z bezdůvodného obohacení podle § 1 odst. 2 obch. zák. a § 451 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

22. Podle § 457 o. z. je-li smlouva neplatná nebo je-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

23. Podle § 458 odst. 1 o. z. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

24. Bezdůvodné obohacení žalované spočívalo v získání metadat vytvořených žalobcem a prodeji těchto metadat objednatelce žalované. Bezdůvodné obohacení tak nebylo možné žalobci zpět vydat. Proto bylo třeba stanovit výši peněžité náhrady za tato metadata. Zásadní bylo, o co se žalovaná převzetím plnění obohatila.

25. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 200/2000 je bezdůvodným obohacením mj. prospěch získaný plněním bez právního důvodu např. tehdy, bylo-li plněno na základě smlouvy o dílo, která nevznikla. Podmínkou získání bezdůvodného obohacení nemusí být skutečnost, že věc, na které byly provedeny určité úpravy tvořící základ majetkového prospěchu, patří tomu, kdo se obohatil. Pokud budou úpravy např. dále předány a vyúčtovány tím, pro něhož byly prováděny, vlastníku věci jakožto odměna (cena) za jejich provedení, je bezdůvodně obohaceným ten, pro něhož byly úpravy prováděny. Výše peněžité náhrady se musí odvozovat od prospěchu, jenž byl získán plněním bez právního důvodu a obohacený je povinen vydat vše, co sám získal. Při posuzování výše peněžité náhrady nelze proto mechanicky vycházet z předpokládané ceny poskytnutého plnění, ale při jejím určením je třeba vycházet především z nákladů, které by bylo třeba vynaložit na získání stejného plnění a přihlédnout k event. nedostatkům plnění apod.

26. Okresní soud vyšel z prokázaného plnění žalobce v období od 26. 7. 2013 do 14. 4. 2014 v rozsahu 1.318.648 stran digitalizovaných dokumentů (z nichž žalobce požadoval zaplatit pouze 1.299.186 stran). Námitku promlčení neshledal důvodnou. Žalovaná zaplatila žalobci na fakturu č. 13010146 znějící na částku 2.662.000 Kč (tedy 1.000.000 stran po 2,20 Kč a 21 % DPH) splatnou do 13. 4. 2014 v průběhu roku 2015 částku 1.815.000 Kč Okresní soud správně konstatoval, že touto částkou byly zaplaceny nejstarší dodávky, když žalovaná neurčila, na které plnění platba směřuje (§ 330 odst. 1 obch. zák.) Částkou 1.815.000 Kč tak byly zaplaceny dodávky v rozsahu 825.000 stran. Jak vyplynulo z předávacích protokolů, toto množství stran bylo žalované dodáno do 22. 10. 2013. Nezaplacena tak zůstala část dodávky ze dne 22. 10. 2013 a dodávky pozdější. Do podání žaloby dne 9. 10. 2017 čtyřletá promlčecí doba neuplynula. K tomu nutno připomenout že i v případě pohledávky z bezdůvodného obohacení vzniklého mezi podnikateli činila promlčecí doba čtyři roky (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 35 Odo 619/2002).

27. Žalovaná zaplatila žalobci na fakturu č. 13010146 vystavenou na částku 2.662.000 Kč splatnou dne 13. 4. 2014 první částku ve výši 726.000 Kč dne 25. 3. 2015, částku ve výši 500.000 Kč dne 8. 9. 2015 a částku 589.000 Kč dne 7. 10. 2015. Těmito částečnými platbami tak uznala pohledávku žalobce z faktury ve zbylé výši 847.000 Kč (§ 323 odst. 2 a § 407 odst. 3 obch. zák.). Pohledávka žalobce v té době nebyla promlčena, i kdyby šlo o pohledávku z bezdůvodného obohacení vzniklou plněním podle předávacích protokolů ze dne 26. 7. 2013 až 29. 10. 2013. Do data placení neuběhla čtyřletá promlčecí doba. Žalovaná částečně fakturu platila, aniž by tvrdila a prokazovala, že zároveň s platbami sporovala důvod nebo výši pohledávky žalobce (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2914/2015). Od data uznání (částečným placením) v průběhu roku 2015 neuplynula do data podání žaloby 9. 10. 2017 čtyřletá promlčecí doba (§ 407 odst. 1 obch. zák.).

28. Uznáním závazku ve výši 847.000 Kč došlo k přenesení důkazního břemene ohledně tvrzení o jeho neexistenci v době uznání na žalovanou. Bylo na žalované, aby prokázala, že plnění žalobce nemělo takovou hodnotu (je-li pohledávka posuzována jako bezdůvodné obohacení) nebo že mělo vady. Pokud šlo o zbylou část žalobou uplatněné pohledávky žalobce ve výši 796.433 Kč, v této části by tížilo důkazní břemeno k prokázání pohledávky z bezdůvodného obohacení žalobce.

29. Okresní soud zkoumal výši bezdůvodného obohacení žalované. Žalobce v řízení předložil znalecký posudek znalec C, který uvedl hodnotu plnění žalobce částkou 5,30 Kč bez DPH u formátu A2-A1, a 4,40 Kč bez DPH u formátu A3-A5. Žalovaná předložila znalecký posudek znalec B, ze kterého vyplynula hodnota plnění žalobce 2 Kč za stranu, při vadném plnění 1,45 Kč za jednu stranu digitalizovaného dokumentu. Proto okresní soud zadal znalecký posudek znalci znalec A. Z tohoto znaleckého posudku č. 086/2020 okresní soud zjistil obvyklou cenu plnění žalobce ve výši 5,15 Kč za stranu textu. V doplňku znaleckého posudku č. 092/2021 znalec určil obohacení žalované, když vycházel i z ceny plnění ve smlouvě uzavřené mezi právnická osoba, a žalovanou a zohlednil podíl žalované na koordinaci projektu, marži a částky za distribuci. Tak stanovil obohacení žalované částkou ve výši 2,41 Kč až 2,44 Kč bez DPH za stranu digitalizovaného dokumentu. I taková hodnota je vyšší než cena 2,20 Kč za stranu, kterou žádal za poskytnuté plnění žalobce.

30. Zbývalo posoudit, zdali žalovaná prokázala existenci vad plnění žalobce. Vady plnění způsobené žalobcem by ovlivnily hodnotu plnění. Pro případ posouzení plnění jako bezdůvodného obohacení žalované by vady nemusely být u žalobce včas a řádně reklamovány.

31. Žalovaná tvrdila vady plnění spočívající v chybách v jednotlivých souborech. Svědek žalobce titul jméno příjmení ze právnická osoba, která na žádost žalované opravovala chyby souborů vytčených anonymizována dvě slova obec, vyloučil, že by k chybě mohlo dojít na cestě od žalované ke knihovně. Pro krajský soud však byly zásadní odborné závěry znaleckého posudku znalec A ohledně poskytnutého plnění. Ze znaleckého posudku k vadám plnění vyplynulo, že nelze jednoznačně prohlásit, že vady díla vytčené žalovanou u jednotlivých souborů jsou vadami souborů dodaných žalobcem. Znalec své závěry podrobně a logicky vysvětlil. Žalovaná po převzetí datových nosičů se soubory od žalobce tyto nekontrolovala (neměla k tomu technické prostředky). Žalovaná předala datové nosiče knihovně, knihovna přehrála tyto datové nosiče na svoje datové nosiče, s daty se dále pracovalo, ověřovala se jejich správnost, poté se nahrávala do repozitáře, případně do systému Kramerius. Žalovaná po vytčení vad knihovnou posílala soubory právnická osoba, která do souborů dále zasahovala. Chybové hlášení mohla vyvolat i duplicita záznamu. Přestože se znalec v dalších dodatcích a doplnění posudku a výpovědi před okresním soudem obecně vyjadřoval k hodnotě oprav prováděných právnická osoba, setrval na svém původním závěru, že nelze určit, že žalovanou uváděné vady plnění způsobil žalobce.

32. Nadto žalovaná po opakovaném poučení okresního soudu podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ke specifikaci vad plnění nedoplnila tvrzení uvedením konkrétních vad u každé jednotlivé dodávky žalobce. Nebylo tak možné určit, ohledně kterých vad tíží důkazní břemeno žalovanou (v části uznaného závazku) a ohledně kterých vad žalobce (prokázáním, že plnění bylo řádné).

33. Krajský soud zpochybňuje odvolací námitku žalované, že na hodnotu plnění (v tomto případě přípravu a tvorbu metadat) má vliv ujednání o odpovědnosti za vady či o smluvních pokutách. Hodnota plnění se odvíjí od množství a druhu vykonané práce, hodnoty technického zázemí a know-how. Smluvní pokuty stanovené pro prodlení zhotovitele s předáním díla nebo odstraněním vad díla hodnotu samotného díla nezvyšují. Mohou ovlivnit rozhodnutí stran smlouvy, zdali smlouvu uzavřou či nikoli. Pokud by žalovaná bez ujednání smluvních pokut v navrhované výši nechtěla smlouvu o dílo uzavřít, nepředávala by po ujednání předmětu a ceny díla žalobci podklady k tvorbě metadat.

34. Odvolací soud shrnuje, že žalobce prokázal, že mezi stranami byla uzavřena platná smlouva o dílo v ústní formě. Prokázal, že dílo žalované řádně předal. I pro případ posouzení jeho nároku jako nároku z bezdůvodného bohacení znalecky prokázal výši své pohledávky. Žalované se nepodařilo prokázat, že vymínila písemnou smlouvu o dílo, ani že dílo žalobce mělo vady.

35. Krajský soud potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku I včetně zákonných úroků z prodlení podle § 219 o. s. ř.

36. Pokud šlo o náhradu nákladů řízení před okresním soudem, krajský soud se zabýval odvolacími námitkami žalobce. Okresní soud převážně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Odměnu advokáta stanovil podle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.

37. Podle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.

38. Okresní soud stanovil správně výši odměny z žalobou uplatněné pohledávky ve výši 1.643.433 Kč částkou 14.900 Kč podle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. Okresní soud nepřiznal žalobci náhradu odměny advokáta a hotových výdajů za vyjádření žalobce ze dne 5. 2. 2018, sdělení žalobce o výsledku mimosoudního jednání ze dne 1. 11. 2019, otázky žalobce na znalce ze dne 1. 11. 2019, vyjádření žalobce ke znaleckému posudku ze dne 29. 6. 2020, vyjádření žalobce ze dne 18. 9. 2020, vyjádření žalobce ze dne 7. 12. 2020 a souhlas žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání ze dne 3. 12. 2021.

39. Vyjádření žalobce ze dne 5. 2. 2018 bylo reakcí žalobce na vyjádření žalované k žalobě. Žalobce po doručení vyjádření žalované společně s předvoláním k jednání soudu sděluje, že žalovaná nepředložila písemné důkazy, důkazy nebyly ve vyjádření řádně označeny. Žalobce proto upozorňuje, že nebude schopen při prvním jednání na tvrzení žalované reagovat. Sporoval promlčení svého nároku. Takové vyjádření splňuje náležitosti písemného úkonu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. Žalobce vyjádřil svůj nesouhlasný názor k tvrzením žalované a v rámci zásady hospodárnosti řízení upozornil na nedostatečnou přípravu prvního jednání ve věci, neboť před již nařízeným prvním jednáním neznal důkazní návrhy žalované. V podání ze dne 1. 11. 2019 žalobce formuloval 6 otázek na znalce, k čemuž byl vyzván okresním soudem při jednání dne 19. 9. 2019 Tyto otázky okresní soud následně znalci v usnesení ze dne 29. 1. 2020 uložil zodpovědět. I toto podání splňuje náležitosti písemného úkonu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. V podání ze dne 29. 6. 2020 žalobce reagoval na výzvu okresního soudu k vyjádření se ke znaleckému posudku znalec A. Žalobce se k posudku vyjádřil, když rozebral, v čem znalecký posudek podporuje jeho tvrzení. Za vyjádření náleží žalobci odměna podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. Sdělení žalobce ze dne 1. 11. 2019 o negativním výsledku mimosoudního vyjednávání s žalovanou, doplnění vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 18. 9. 2020 (když se žalobce vyjadřoval zároveň dne 29. 6. 2020), připomenutí jedné otázky znalci v podání ze dne 7. 12. 2020 a souhlas žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání ze dne 13. 12. 2021 nepovažuje ani krajský soud za vyjádření ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. Podání nesplňují náležitosti jiných procesních úkonů uvedených v § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. Proto za tyto úkony náhrada odměny advokáta žalobce nepřísluší. Krajský soud přiznal žalobci nad rámec nákladů stanovených okresním soudem náhradu odměny advokáta 14.900 Kč a náhradu hotových výdajů 300 Kč za výše uvedené tři úkony právní služby v celkové výši 45.600 Kč zvýšené o 21 % DPH ve výši 9.576 Kč. Změnil tak výrok III o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaná nahradí žalobci k rukám jeho advokáta náklady řízení před okresním soudem ve výši 709.333 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

40. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. vzniklo žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. d), g) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží žalobci náhrada odměny advokáta ve výši 14.900 Kč a náhrada hotových výdajů 300 Kč za odvolání (v poloviční výši), vyjádření k odvolání žalované a účast u jednání ve výši 38.150 Kč. Dále žalobce žádal nahradit ztrátu času v souvislosti s cestováním k jednání soudu v rozsahu 10 půlhodin a jízdné z obec do obec a zpět (350 km) vozem Toyota RAV 4, registrační značka s průměrnou spotřebou 6,3 l benzinu Natural 95 na 100 km. Podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží žalobci náhrada za promeškaný čas advokáta ve výši 1.000 Kč. Podle § 157 zák. č. 262/2006 Sb. a § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhl. č. 511/2021 Sb. má žalobce právo na náhradu jízdného k jednání soudu ve výši 2.626 Kč. Soud uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení včetně 21% DPH ve výši 8.222 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.) v celkové výši 49.998 Kč, a to k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů do právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.