KSHK 21 Co 373/2024-45

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Petržálka a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Evy Drahorádové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ manžela: titul. Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ a ⟪LB:lb_003⟫ manželky: Jméno zainteresované osoby 1/0, datum narození bytem adresa zastoupena advokátkou titul. jméno a příjmení sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_004⟫ o rozvod manželství ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání manželky proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. května 2024 č. j. 8 C 50/2024-15

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Návrh manžela na opravu odůvodnění rozsudku okresního soudu se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že manželství účastníků Jméno zainteresované osoby 1/0, rozené rodné příjmení, a Jméno zainteresované osoby 0/0, uzavřené dne datum před Magistrátem města adresa, se rozvádí (výrok I) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Proti rozsudku podala manželka odvolání. Trvala na tom, že manželství by mělo zůstat zachováno s ohledem na její věk blízký starobnímu důchodu, zdravotní stav a nemožnost sehnat zaměstnání. Rozvod manželství tak pro ni má vážné existenční dopady, jichž si je i manžel vědom. Navrhla proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že návrh manžela na rozvod manželství zamítne.

3. Manžel ve vyjádření k odvolání navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil. Uvedl, že pravým důvodem odvolání je jen protahování řízení, resp. prodlužování doby trvání manželství s cílem manželky vylepšit si svoji finanční situaci a pozici pro přiznání sankčního výživného dle § 762 odst. 1 o. z. Opětovně poukazoval na to, že manželství je dlouhodobě nefunkční, manželé spolu nežijí a nevedou společnou domácnost nejpozději od léta 2022, kdy se z ní manželka trvale odstěhovala (intimně spolu nežijí 5 let), a že nemá zájem o další soužití s ní.

4. Dále manžel podle § 165 o. s. ř. navrhl opravu odůvodnění napadeného rozsudku, a to jednak v bodě 13 jeho odůvodnění (v části týkající se závěrů okresního soudu o příčinách rozvratu manželství) a jednak v bodě 15 jeho odůvodnění (v části týkající se závěrů okresního soudu o újmě, kterou manželka rozvodem utrpí).

5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení (§ 397 z. ř. s. a § 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.

6. V projednávané věci krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž manželství účastníků rozvedl. Plně odkazuje na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám manželky dodává následující.

7. Podle § 655 o. z. manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.

8. Podle § 687 odst. 2 o. z. manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.

9. Podle § 755 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

10. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

11. Společné soužití manželů v manželství je otázkou jejich osobního (včetně intimního), ale i majetkového společenství, tj. společného sdílení radostí i problémů, společného trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společného nakládání s finančními prostředky apod.

12. Jediným důvodem rozvodu manželství je pak objektivní, kvalifikovaný rozvrat. Jeho kvalifikovanost je dána nejenom jeho délkou a intenzitou, ale i skutečností, že v důsledku tohoto rozvratu spolu manželé nežijí. Jestliže zákon předpokládá povolení rozvodu tam, kde nelze očekávat obnovení manželského soužití, znamená to potřebu prokázání definitivního ukončení osobního společenství manželů a společného hospodaření bez naděje na smíření.

13. V projednávané věci předně není sporu o tom, že manžel opakovaně a velmi důrazně prezentuje svůj jednoznačný a neměnný názor dále v manželství s manželkou nežít, a to z důvodu vzájemných hádek, netrávení společného času, neshod a ztráty porozumění. Již na tomto místě lze podotknout, že dost dobře nelze jednoho z manželů, tj. v daném případě manžela, nutit setrvávat v manželském svazku, ve kterém není spokojen a který odmítá nadále udržovat. Na tom nemůže ničeho změnit skutečnost, zda manžel manželské soužití nadále odmítá jen ze svých subjektivních či objektivně existujících důvodů. Obdobně na tom nemůže nic změnit ani snaha manželky o zachování manželství.

14. Jestliže manžel odmítá s manželkou nadále žít, resp. s ní již delší dobu, od léta 2022, nebydlí ve společné domácnosti (z níž se navíc odstěhovala manželka, protože se jí dle jejího vlastního tvrzení dělalo z manžela špatně), nezachovává jí věrnost, odmítá ji podporovat a pomáhat (vyjma placení výživného 11 000 Kč měsíčně) a tím vytvářet zdravé rodinné prostředí pro ně oba, tak tím dochází k absenci čtyř předpokladů, které jsou v § 687 odst. 2 o. z. uvedeny jako jedny ze zcela základních a nezbytných podmínek pro úspěšné manželské soužití. Již jen z tohoto důvodu je namístě manželství účastníků rozvést, neboť rozpad manželství se zde jeví trvalým co do jeho intenzity i doby trvání. Pro dlouhodobě setrvalé, neměnné odmítavé stanovisko manžela prezentované v řízení před okresním i krajským soudem je současně vyloučena jakákoliv naděje na možnost obnovy manželského soužití (§ 755 odst. 1 o. z.).

15. Co se týče příčiny rozvratu manželství, zde krajský soud na rozdíl od okresního soudu má za to, že tu je nutno spatřovat primárně ve stávající neslučitelnosti životních očekávání účastníků od soužití v manželství, tj. v jejich současných rozdílných názorech a představách ohledně vedení dalšího společného manželského soužití (§ 756 o. z.). Naproti tomu krajský soud jako příčinu manželství nespatřuje manželův přehnaný postoj k vedení domácnosti a jeho nadměrnou konzumaci alkoholu, resp. hádek pod jeho vlivem, neboť zde se dle jeho názoru jedná až o následek, resp. skutkové projevy nespokojenosti manžela v manželství, nikoliv o pravou příčinu jeho nespokojenosti.

16. Nelze mít samozřejmě pochyb o tom, že příčinu rozvratu manželství nezřídka kdy nebude možno postavit zcela najisto. Jde totiž mnohdy o těžko postihnutelné příčiny, mající původ v intimní sféře, a i zprvu zdánlivě jasné příčiny rozvratu mají své další, skryté příčiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2007 sp. zn. 22 Cdo 2921/2005). Nicméně z provedeného dokazování spíše vyplývá, že základním důvodem rozpadu manželství je dlouhodobá nespokojenost manžela s průběhem soužití s manželkou, se způsobem trávení volného času, hospodařením i vzájemným chováním vůči sobě i s nimi žijícím dětem apod. Pokud pak manžel později začal pít, v důsledku toho se hádat či mít zvýšené požadavky na úklid, jednalo se zde nikoliv o základní příčinu, ale až druhotný následek jeho předchozí dlouhodobé nespokojenosti s průběhem manželství.

17. Další dokazování v tomto směru má krajský soud ve shodě s okresním soudem za nadbytečné. Stěží se totiž mohou třetí osoby vyjadřovat k ryze subjektivním názorům, vnímáním, prožitkům a pocitům manžela týkajícím se jeho spojenosti v manželství. Jen pro úplnost na tomto místě krajský soud podotýká, že pro rozvod manželství není vůbec významné, zda manželka objektivně svým chováním zapříčinila nespokojenost manžela v manželství. Podstatné je jen to, že k této nespokojenosti u manžela došlo, byť by na tom třebas i manželka neměla vůbec žádné zavinění (což ale v poměrech souzené věci uzavřít nelze).

18. Konečně je správný závěr okresního soudu i v tom, že v dané věci není namístě postup dle § 755 odst. 2 písm. b/ o. z., tj. nevyhovění návrhu na rozvod manželství pro rozpor se zájmy manželky za situace, kdy se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílela a kdy by jí byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma při existenci dalších, mimořádných okolností svědčících ve prospěch zachování manželství. V tomto směru krajský soud plně souhlasí se závěry okresního soudu uvedenými v bodech 12 a 13 odůvodnění napadeného rozsudku, tj. v tom, že manželce rozvodem žádná mimořádná újma způsobena nebude.

19. Zejména se zde krajský soud ztotožňuje s okresním soudem v tom, že snížení životní úrovně, resp. majetkových poměrů manželky po rozvodu manželství nelze považovat za závažnou újmu předvídanou § 755 odst. 2 písm. b/ o. z. Takovou újmu by naopak bylo možno spatřovat např. v předchozím dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu manželky spojeném s neschopností se o sebe bez pomoci manžela postarat co do základních životních úkonů spojených s pohybem, základní hygienou, přijímáním stravy apod.

20. Nic takového ale nebylo manželkou tvrzeno, ani v řízení prokázáno, neboť ta zde spatřovala své zájmy výlučně a jen v rovině materiálního zabezpečení. Tyto finanční problémy jsou samozřejmě pro ni jistě nepříjemné, nicméně se nejedná o skutečnosti, které by bylo možno hodnotit jako zvlášť závažnou újmu vylučující rozvod. Takové potíže naopak běžně provázejí při rozvodu naprostou většinu manželů, neboť se jedná o zákonný důsledek rozpadu manželství. Je tudíž nutno uzavřít, že minimálně dvě ze tří kumulativních podmínek daných § 755 odst. 2 písm. b/ o. z. pro výjimečné zamítnutí návrhu na rozvod manželství nebyly v projednávané věci splněny.

21. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný potvrdil.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo krajským soudem rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na § 23 z. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu. Uvedené ustanovení neplatí, odůvodňují-li okolnosti případu přiznání náhrady nákladů řízení. Takové, objektivně vážné a důvodné okolnosti však v projednávané věci nebyly žádným z účastníků blíže tvrzeny, ani nevyplývají z obsahu spisu.

23. Nemůže jimi být sama o sobě manželem namítaná snaha manželky k jejímu odvolání docílit přezkumu napadeného rozsudku, neboť se jedná toliko o využití zákonem upravené možnosti v její prospěch. Z postoje a chování manželky v odvolacím řízení pak nelze vůbec, natož pak s vyšší intenzitou vysledovat, že by vůči manželovi postupovala nějakým konkrétním, nevhodným až šikanózním způsobem, který by jej poškozoval či odvolací řízení neúměrně prodlužoval, případně jej pro něj činil jinak náročným (naopak ve věci proběhlo jen jediné, krátké odvolací jednání bez nutnosti dalšího dokazování). Krajský soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.

24. Závěrem krajský soud podle § 165 odst. 2 o. s. ř. zamítl návrh manžela na opravu odůvodnění napadeného rozsudku.

25. Podle § 165 odst. 1 o. s. ř. pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, může účastník před tím, než rozsudek nabude právní moci, navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno.

26. Ve smyslu citovaného ustanovení se oprava může týkat jen skutkových zjištění soudu, tedy skutkového výkladu uvedeného v odůvodnění napadeného rozsudku o tom, které skutečnosti má soud za prokázané a které nikoliv, resp. o které důkazy soud opřel svá skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu věci. Naopak taková oprava není přípustná v části, v níž soud uvedl, čeho se účastník domáhal a z jakých důvodů, v níž vylíčil úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a právním posouzením věci (srov. § 157 odst. 2 o. s. ř.).

27. Z tohoto pohledu návrh manžela na opravu odůvodnění napadeného rozsudku zcela zjevně není důvodný (jak už správně uzavřel i okresní soud, který mu rovněž nevyhověl). Manželem navržená oprava se totiž vůbec netýká skutkových zjištění, nýbrž jejich hodnocení, tj. skutkových úvah okresního soudu týkajících se jednak vyhodnocení skutkových příčin rozvratu manželství (bod 13 odůvodnění) a jednak újmy, která by tím měla vzniknout manželce (bod 15 odůvodnění).

28. Jinak řečeno, manžel se opravou odůvodnění rozsudku postupem dle § 165 odst. 1 o. s. ř. nemůže domáhat přehodnocení skutkových závěrů a úvah učiněných okresním soudem na základě výsledků dokazování, z nějž ale skutkově vyšlo najevo, že manžel konzumoval alkohol a požadoval po manželce úklid domácnosti (z čehož okresní soud učinil svůj navazující, ale už ryze hodnotící skutkový závěr o příčině rozvratu manželství). Na tom nic nemění, že krajský soud se, v rámci přezkumu napadeného rozsudku, se skutkovými závěry okresního soudu ohledně příčin rozvratu manželství neztotožnil z důvodů výše podrobně vysvětlených.

Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání (§ 30 odst. 1 z. ř. s.).