KSHKPA 23 Co 230/2024-120

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_007⟫ Adresa zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_008⟫ o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu soudní úschovy, ⟪LB:lb_009⟫ k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 4. 2024, č. j. 7 C 138/2023-89,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho advokátky náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud nahradil souhlas žalovaného s vydáním předmětu úschovy – osobního motorového vozidla značky jméno FO Anonymizováno, VIN: VIN kód, složeného Okresního soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka žalobci – přihlašovateli (výrok I) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14.932 Kč k rukám Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 (výrok II).

2. Soud prvého stupně rozhodoval o výše uvedeném požadavku žalobce, jenž svůj návrh odůvodnil tím, že je prvním vlastníkem vozidla, které bylo v roce datum zaregistrováno v název veřejném registru vozidel. V roce datum vozidlo inzeroval k prodeji na portálu jméno FO.it za prodejní cenu částka. Na základě inzerátu jej kontaktoval jméno FO, byla sjednána kupní smlouva. Kupující zaplatil kupní cenu cenným papírem (specifickým druhem vlastní směnky vystaveným bankou). Dne datum došlo k předání vozidla kupujícímu. Žalobce následně zjistil, že směnka není krytá. Protože došlo ke spáchání podvodu, podal dne datum v adresa trestní oznámení na jméno FO. Dne datum bylo vyhlášeno po vozidle pátrání v rámci Schengenského informačního systému. Vozidlo bylo policií zajištěno od žalovaného, kterému měl jméno FO vozidlo prodat za částka. Státní zastupitelství obecného soudu v adresa vydalo dne datum nařízení o navrácení zabavených věcí ve prospěch žalobce. Policie České republiky dne datum rozhodla o uložení vozidla do úschovy u Okresního soudu v adresa.

3. Protože žalovaný nesouhlasí s vydáním vozidla z úschovy, domáhá se žalobce nahrazení jeho souhlasu. Žalobce poukázal na to, že žalovaný nemohl nabýt vlastnické právo k automobilu, neboť nebyl v dobré víře. Žalovaný nebyl schopen upřesnit inzerci, na základě které se kontaktoval s osobou jméno FO. Nelze pominout další okolnosti: automobil byl přistaven v místě trvalého bydliště žalovaného již několik dní před uzavřením kupní smlouvy; k úhradě kupní ceny mělo dojít v hotovosti; rozporná tvrzení žalovaného o tom, kdy vozidlo zapsal do registru. Veškeré skutečnosti vedou k pochybnostem o okolnostech nabytí daného vozidla.

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Trval na tom, že automobil zakoupil od jméno FO v dobré víře. Vozidlo prověřil na příslušných portálech, zda není hlášeno jako kradené. Uvedl, že automobil zakoupil v hotovosti z vlastních prostředků. Datum přepsání v registru vozidel si spletl, stejně jako při dodatečném vyplnění data uzavření kupní smlouvy.

5. Z osvědčení o registraci předmětného vozidla v název registru (technického průkazu) okresní soud zjistil, že žalobce byl dne datum registrován jako první vlastník vozidla. Z inzerce na portálu jméno FO Anonymizováno bylo zjištěno, že vozidlo bylo nabízeno k prodeji v adresa za kupní cenu částka.

6. Z nařízení Státního zastupitelství obecného soudu v adresa ze dne datum okresní soud zjistil, že bylo rozhodnou o navrácení zabaveného automobilu žalobci, a to v souvislosti s oznámením nalezené věci v České republice (vzhledem k pokynům trestního řízení vedeného vůči jméno FO za trestný čin podle čl. 640 trestního zákona a čl. 61 č. hodnota trestního zákona spáchaného v adresa dne datum).

7. Z rozhodnutí adresa České republiky, č. j. Anonymizováno, ze dne datum bylo zjištěno, že bylo rozhodnuto o uložení předmětného vozidla do úschovy soudu, kdy žalovaný vozidlo na základě výzvy dle § 34a zákona č. 273/2008 Sb. vydal vozidlo policii s tvrzením, že vozidlo koupil dne datum od osoby jméno FO za částka, dne datum provedl s vozidlem povinnou kontrolu na registru, kde proběhla kontrola technického stavu vozidla, původ vozidla včetně VIN a vozidlu byla přiřazena registrační značka.

8. Ze spisu Okresního soudu v adresa sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že oba účastníci uplatňují nárok na vydání předmětného vozidla a nesouhlasí s tím, aby bylo vydáno druhému z nich.

9. Ze záznamu z GPS sledování vozidla za období od datum do datum bylo zjištěno, že se předmětné vozidlo dne datum nacházelo v adresa, v brzkých ranních hodinách se pohybovalo přes adresa směrem do adresa, kde datum v 5:15 hodin bylo zaznamenáno na adrese adresa, odtud vozidlo přejelo do Polska, odkud se dne datum vrátilo na území ČR v 12:39 hodin a téhož dne v 16:01 hodin bylo zaparkováno na adrese adresa, z této adresy vozidlo přejelo dne datum na adresu adresa (adresa bydliště žalovaného), aby se na adresu adresa vrátilo v 18:45 hodin. Na adrese adresa bylo vozidlo zachyceno i ve dnech 10. 10., 11. 10., 12. 10., 13. 10., 14. 10., 15. 10., 17. 10., 20. 10., 21. 10., 22. 10., 25. 10., 29. 10., 30. 10., 31. 10., 1. 11., 2. 11., 3. 11., 4. 11., 5. 11., 6. 11., 7. 11., 8. 11., 9. 11., 10. 11., 13. 11., 14. 11., 16. 11., 19. 11., 20. 11., 24. 11., 25. 11., 26. 11., 27. 11., 30. 11., datum. Na adrese adresa bylo vozidlo zaznamenáno ve dnech 9. 10., 13. 10., 19. 10., 22. 10., 5. 11., 1. 12., datum. Na adrese adresa bylo vozidlo zaznamenáno dne 27. 10., 11. 11., 1. 12., 3. 12., 4. 12., 5. 12., datum. Na adrese adresa bylo vozidlo zaznamenáno ve dnech 28. 10., 30. 10., datum. Dne datum bylo vozidlo zaznamenáno na adrese adresa v 10:31 hodin a ve 14:05 hodin.

10. Soud prvého stupně poté žalovaného vyzval k doplnění tvrzení o podrobnostech předkontraktačního procesu a kontraktačního procesu o koupi vozidla, tj. kdy došlo k uzavření kupní smlouvy, co bylo jejím obsahem, jak byl ujednán přechod vlastnického práva, jakým způsobem došlo k úhradě kupní ceny, jakým způsobem si žalovaný ověřil totožnost osoby převodce a jak si prověřoval vozidlo.

11. Žalovaný na podporu svých tvrzení předložil kupní smlouvu, fotokopii osobního dokladu prodávajícího, technický průkaz název původu, screenshot o výhře v loterii. Žádná další tvrzení neposkytl.

12. Dle fotokopie občanského průkazu, vydaného adresa republikou, byl průkaz pod č. Anonymizováno vydán osobě jméno FO dne datum, který byl v technickém průkazu vozidla evidován jako jeho vlastník.

13. Z protokolu o technické prohlídce ze dne datum a protokolu ze dne datum bylo zjištěno, že předmětné vozidlo bylo Stanicí technické kontroly adresa shledáno pro další provoz způsobilé a z hlediska evidenční kontroly bylo vyhověno, žádné závady nebyly zjištěny, stejně tak při měření emisí dne datum.

14. Z kupní smlouvy, předložené žalovaným, bylo zjištěno, že se jedná o smlouvu formulářového typu s ručně vypsanými údaji o smluvních stranách - jako prodávající byla uvedena osoba jméno FO, jako kupující žalovaný, předmětem prodeje bylo dotčené vozidlo. Kupní cena částka měla být zaplacena v hotovosti. Smlouva je opatřena datem datum, s místem jejího uzavření v adresa a obsahuje parafy podpisů.

15. Žalovaný dále předložil screenshoty z Anonymizováno obsahující odkazy na výsledky vyhledávání v počtu 1.422.966 a 58.657 bez bližší specifikace, a screenshot od právnická osoba o tom, že byl žalovaný informován dne datum o tom, že vyhrál částku částka a dne datum byl o výhře ve výši částka informován jméno FO.

16. Soud prvého stupně poté postupoval dle ustanovení § 298, § 299 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a nahradil souhlas žalovaného s vydáním předmětu úschovy. Vyložil, že v dané věci je dána aktivní i pasivní legitimace účastníků a nebyla prokázána důvodnost obrany žalovaného spočívající v tom, že předmět úschovy nabyl v dobré víře.

17. Okresní soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. 2. 2022Anonymizovánosp. zn. 21 Cdo 181/2021, ze dne 26.11.2020, sp. zn. 29 ICdo 144/2018 a odbornou komentářovou literaturu, k výkladu ust. § 1111 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), z níž vyplývají zvýšené nároky na aktivitu nabyvatele movité věci zejména v těch případech, kdy je zvýšená pravděpodobnost, že převodce nemusí být vlastníkem.

18. Soud prvého stupně uzavřel, že přestože byl žalovaný vyzván k doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů k výše uvedeným okolnostem, tak svá tvrzení nedoplnil. Předložené screenshoty neobsahují žádné zadávací parametry, které by vedly k předmětnému vozidlu. Odkazují pouze na obecné vyhledávání. Výhra v loterii nedokládá, že by šlo o přímé toky finančních prostředků na kupní cenu vozidla. K úhradě kupní ceny částka mělo dojít v hotovosti v rozporu se zákonem č. 254/2004 Sb. a nelze pominout ani to, že v blízkosti bydliště žalovaného se vozidlo nacházelo již datum, tedy po uskutečněném převozu z adresa v noci z datum. na datum. Žalovaný také nepříliš přesvědčivě vysvětloval datum uzavření kupní smlouvy, které dopisoval dodatečně. Tyto skutečnosti nesvědčí o tom, že by jednání, týkajícího se koupě vozidla z ciziny od cizího státního příslušníka, věnoval náležitou pozornost. Protože žalovaný nesplnil svou povinnost tvrzení a důkazní o nabytí vozidla v dobré víře, soud žalobě vyhověl a nahradil souhlas žalovaného s vydáním vozidla ze soudní úschovy žalobci.

19. Rozsudek okresního soudu napadl odvoláním žalovaný. Zopakoval, že vozidlo koupil v dobré víře od jméno FO. Spolu s vozidlem mu byly předány klíče, osvědčení o registraci a technický průkaz na jméno prodávajícího. Vozidlo prověřil na internetových portálech, veškeré údaje byly v pořádku. Měl k dispozici ofocený průkaz totožnosti majitele auta. Komunikoval s ním prostřednictvím mobilního telefonu přes překladač. Nemohl tušit, že se jedná pouze o údajného majitele auta a podvodníka, neboť automobil nebyl evidován v žádném policejním systému jako hledané. Žalovaný dále uvedl, že realizoval první nákup automobilu z ciziny, neměl zkušenosti. Splnil potřebné náležitosti dle právních předpisů České republiky - realizoval technickou prohlídku, evidenční kontrolu a měření emisí. Následně automobil používal pro potřeby své rodiny, což by jistě nečinil, pokud by měl automobil pocházet z trestné činnosti. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil.

20. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu. Poukázal na další pochybnosti, vyplývající z listin předložených žalovaným. Kupní smlouva byla předložena pouze v českém znění, datum na ní bylo doplněno ze strany žalovaného, a to až tehdy, kdy datum zjevně nezapadalo do jeho skutkových tvrzení. Ke kupní smlouvě není připojen předávací protokol, ač měl být podle smlouvy vyhotoven samostatně. Je pochybné, zda skutečně došlo k předání kupní ceny částka, neboť skutečný tok finančních prostředků není nijak doložen. Pokud žalovaný tvrdí, že dodržel veškeré předpisy České republiky, tak pomíjí, že zjevně porušil zákon č. 254/2004 Sb., kde je explicitně stanoven limit pro platby v hotovosti. Podle předložené kupní smlouvy na kupujícího vlastnické právo k vozidlu přechází až zaplacením kupní ceny, to ale nebylo prokázáno. Žalovaný také nijak neprokázal, jakým způsobem dohledával vozidlo, zdroj financování, ani jakým způsobem prověřoval původ vozidla. Nedokázal vysvětlit, z jakého důvodu parkovalo vozidlo v místě jeho bydliště ještě před datem uzavření kupní smlouvy, ani nevysvětlil, proč nesplnil povinnost vrátit název státní poznávací značku a vymazat vozidlo z název veřejného registru vozidel, ve kterém bylo ještě ke dni datum vozidlo registrováno. Není také zřejmé, zda se vůbec jméno FO v předmětnou dobu na území České republiky nacházel. Žalovaný nebyl také schopen nijak doložit kontakt s touto osobou a komunikaci s ní (například formou SMS, e-mailu, výpisem hovorů), a to přes poučení soudu. Z rychlosti převezení vozidla z adresa do České republiky a předání automobilu žalovanému se jeví jako pravděpodobné, že se jednalo o předem domluvený převod na nabyvatele. Z GPS záznamu vozidla vyplývá rovněž to, žalovaný uváděl mnohé nepřesné skutečnosti.

21. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu dle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

22. Soud prvého stupně provedl ve věcech potřebné dokazování z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění a věc správně po právní stránce posoudil (§ 1111 o. z.). Odvolací soud odkazuje na jeho skutková zjištění, skutkové a právní závěry.

23. Z judikatury Nejvyššího soudu České republiky, citované okresním soudem a dalších rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí ze dne 29.10.2109, sp. zn. 22 Cdo 240/2019, či obdobně starší rozhodnutí k výkladu ust. § 446 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění platném do 31.12.2013, např. ze dne 14.3.2016, 20 Cdo 1543/2015, ze dne 15. 8. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1227/2010) vyplývá, že ustanovení § 1111 o. z. představuje obecnou skutkovou podstatu nabytí movité věci od neoprávněného. Předpokladem takového nabytí vlastnického práva je jednak existence platného právního titulu, a dále existence dobré víry v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. Dobrou víru je tak v uvedeném případě povinen prokázat nabyvatel, čímž dochází k odchylce od zásady stanovené v ustanovení § 7 o. z., podle kterého se dobrá víra presumuje. Při posuzování dobré víry hraje roli to, zda při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl nebo mohl mít pochybnosti, že převádějící subjekt není oprávněn vlastnické právo převést. Podle toho, jakou míru zavinění je třeba nabyvateli přičíst, by měl i on sám vyvinout jistou přezkumnou aktivitu ke zjištění toho, zda je převodce vlastníkem nebo jinak oprávněným k převodu věci. Chce-li být nabyvatel považován za poctivého nabyvatele, je to přímo jeho povinností (investigativní povinnost). Nabytí od neoprávněného je totiž zřejmě vyloučeno již v případě lehké nedbalosti (culpa levis – tj. průměrná péče starostlivého hospodáře), a proto je nutné nabyvateli jisté investigativní povinnosti uložit. Investigativní povinnost se uplatní v případech, kde je zvýšená pravděpodobnost, že převodce nemusí být vlastníkem (typicky při prodeji ojetých vozů a při prodeji věcí, u kterých se obvykle sjednává výhrada vlastnického práva). Je vždy nutné, aby v situacích, kdy existují o dobré víře kupujícího sebemenší pochybnosti, kupující prokázal, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné věci, a že tedy byl skutečně v dobré víře.

24. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvého stupně, že žalobce prokázal důvodnost svého požadavku o nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním předmětu úschovy (své vlastnické právo) a naproti tomu žalovaný neprokázal, že by vlastnické právo k předmětu úschovy nabyl, neboť neprokázal, že byl při uzavření kupní smlouvy s jméno FO v dobré víře. Žalovaný přes poučení okresního soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nedoplnil svá tvrzení o předkontraktačním a kontraktačním procesu, neuvedl inzerát, kde zjistil údaje o inzerování vozidla (lze mít pochybnosti, že taková inzerce proběhla s ohledem na to, že jméno FO měl datum automobil zakoupit od žalobce v adresa a již dne datum měla být uzavřena kupní smlouva mezi jméno FO a žalovaným v České republice). Žalovaný neprokázal svou komunikaci s prodávajícím, ani vysvětlil další pochybnosti týkající se uzavření kupní smlouvy - úhradu kupní ceny, ani nevyvrátil pochybnosti o tom, z jakého důvodu se vozidlo již od datum (tj. 2 dny od uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a jméno FO) nacházelo v blízkosti jeho bydliště. Na těchto pochybnostech nemůže změnit ani vysvětlení žalovaného, že realizoval první nákup automobilu za zahraničí, neboť pokud by byla jeho skutková verze pravdivá, disponoval by alespoň elementárními údaji o tom, jakým způsobem a z jakého portálu kontaktoval jméno FO a prokázal by tok finančních prostředků k úhradě jméno FO komunikoval pouze prostřednictvím překladače mobilního telefonu). Všechny tyto důvody vedou k závěru, že okresní soud správně uzavřel, že žalovaný neprokázal soudu dobrou víru, nemohl se stát tak vlastníkem předmětného automobilu dle § 1111 o. z.

25. S ohledem na výše uvedené soud prvého stupně rozhodl správně, pokud požadavku žalobce vyhověl, a odvolací soud dle § 219 o. s. ř. věcně správné rozhodnutí okresního soudu potvrdil.

26. Podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal odvolací soud procesně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, spočívajících v nákladech na zastoupení advokátkou, tj. odměna advokátky za dva úkony právní služby po 1.500 Kč (§ 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 2 x 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů, náhrada za promeškaný čas 6 x 100 Kč (§ 13 odst. 4, § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), dále náhrada jízdného 214 Kč a daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za odvolací řízení představují částku 5.296 Kč, tyto náklady je žalovaný povinen nahradit žalobci k rukám jeho advokátky v zákonné třídenní lhůtě dle § 149 odst. 1 ve spojení s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, rozhodoval by o něm Nejvyšší soud České republiky v Brně.