KSHKPA 23 Co 54/2024-82

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců Mgr. Jiřího Kopeckého a JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne Anonymizováno ⟪LB:lb_007⟫ Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem Anonymizováno ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa zainteresované osoby 0/1 ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 11.971 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 9. 2023, č. j. 9 C 176/2023-37,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku I mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení a smluvní pokutu ve výši částka, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbývající části výroku I se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním ani odvolacím soudem.

1. Okresní soud shora uvedeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení (výrok I); zamítl žalobu na zaplacení dalších částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení (výrok II) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši částka (výrok III).

2. Rozhodl tak o požadavku žalobce na zaplacení částky částka s příslušenstvím, který tvrdil, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka, které byla žalovaná spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši částka povinna zaplatit do datum. Žalovaná však zaplatila pouze částka, a to po částech v období od datum do datum. Z těchto důvodů má žalobce právo nejen na zaplacení jistiny a poplatku, ale i nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši částka a smluvní pokuty částka, to vše po započtení žalovanou zaplacené částky.

3. Žalovaná potvrdila, že si od žalobce zapůjčila celkem částka a do července 2022 zaplatila celkem částka na jistinu a úroky. Poukázala na to, že náklady, navýšení a poplatky účtované žalobcem v konečném součtu přesahují vypůjčenou částku. Tu nad rámec jistiny a úroků neuznává a navrhla, aby soud přezkoumal výši žalované částky a její oprávněnost.

4. Soud prvého stupně učinil zjištění o tom, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce dne datum na částku částka za poplatek ve výši částka, žalovaná se zavázala vrátit tuto zápůjčku nejpozději do datum. Současně bylo dohodnuto, že platby žalované připsané na účet žalobce budou započteny v pořadí: náklady spojení s uplatněním pohledávky, úrok z prodlení, smluvní pokuty, poplatky a jistina (čl. 1.6. smlouvy). Okamžikem prodlení žalované se zaplacením zápůjčky přirůstají veškeré dosud vyúčtované poplatky k jistině a stávají se její součástí a v případě prodlení se žalovaná zavazuje zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Výše nákladů za písemnou upomínku k úhradě byla sjednána na částku částka za výzvu (čl. 2.3. smlouvy). Dodatkem ke smlouvě č. tel. číslo byla dohodnuta zápůjčka dalších částka s tím, že celková výše zápůjčky částka a celkový poplatek částka budou splatné dne datum. Žalobce pak poskytl na základě smlouvy o zápůjčce žalované dne datum částku částka a dne datum částku částka. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána písemnými upomínkami ze dne datum, datum, datum, datum a datum.

5. Soud prvého stupně posoudil daný spor podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále také jen o.z.) ve spojení se zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a nárok na příslušenství v podobě úroku z prodlení podle § 1970 o.z. Dospěl přitom k závěru, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, před nímž žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, která byla s ohledem na její příjem ve výši částka a náklady ve výši částka měsíčně vyhodnocena kladně. Návrh žalobce pak soud prvého stupně shledal z větší části důvodným. Žalovaná měla zaplatit částku částka, kterou si zapůjčila, dále poplatek za půjčení peněz částka (2 x částka), smluvní pokutu ve výši částka (částku částka z tohoto titulu nebylo možné přiznat, neboť podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb, je možné požadovat smluvní pokutu pouze do výše nepřesahující součin 0,5 a celkovou výší spotřebitelského úvěru) a náklady spojené s uplatněním pohledávky částka (5 x částka), což představuje celkovou částku částka. Žalovaná zaplatila celkem částka a zbývá tak doplatit částka. Proto byla žaloba co do částky částka zamítnuta (částka – částka). Jelikož dlužná částka nebyla uhrazena včas, byly žalobci přiznány i úroky z prodlení z částky částka. Právo na náhradu nákladů řízení bylo žalobci přiznáno podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle jeho úspěchu ve věci.

6. Proti výrokům I a III podala žalovaná odvolání. Tvrdila, že soud prvého stupně správně zjistil podstatné skutečnosti, ty však nesprávně právně posoudil. Měla za to, že jednotlivé částky, na které má žalobce podle smlouvy o zápůjčce nárok, jsou stanoveny v rozporu s dobrými mravy, a to včetně úplaty za poskytnutí peněz. Vycházela z názoru, že v případě takto krátkodobého úvěru – zápůjčky – je cena peněž vyšší, než v případě běžných spotřebitelských úvěrů poskytovaných na období 1 až 3 let, a že tedy úplata musí být vyšší. Připustila současně i své dílčí prodlení a s tím spojené sankce. Byla ale přesvědčena, že po zohlednění toho, co zaplatila (celkem částka), by odpovídající dodatečnou platbou, vyjadřující jednak úplatu za poskytnutí zápůjčky a částečně i sankci za prodlení, byla částka částka. Navrhla změnu napadeného rozhodnutí a přiznání žalobci částky, která bude představovat pouze doplatek do celkové částky částka vyjadřující nejen vrácení jistiny, úplatu za poskytnutí zápůjček, ale i sankční nároky.

7. Žalobce k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 212, § 212a o.s.ř., a to v odvoláním napadeném výroku I a dále závislém výroku III, o náhradě nákladů řízení, a dospěl k následujícím závěrům.

9. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

10. Okresní soud správně zjistil, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalované částku částka (čl. 1.1. smlouvy) za poplatek ve výši částka (čl. 1.3. smlouvy), a že se žalovaná zavázala vrátit tuto zápůjčku společně s poplatkem nejpozději do datum (čl. 1.4. smlouvy). Okamžikem prodlení žalované se zaplacením zápůjčky přirůstají veškeré vyúčtované poplatky a přirostlé úroky z prodlení k jistině a stávají se součástí jistiny. V případě prodlení se žalovaná zavazuje zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a náklady za písemné upomínky v částce částka za jednu výzvu (čl. 2.3. smlouvy). Dodatkem k uzavřené smlouvě ze dne datum byla žalované poskytnuta další zápůjčka částka s tím, že celková výše zápůjčky bude činit částka (čl. 1.1. dodatku), a že celkový poplatek ve výši částka (čl. 1.2. dodatku) bude spolu s jistinou splatný dne datum (čl. 1.3. dodatku).

11. Tato smlouva ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. splňuje požadavky na formální náležitosti úvěrové smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na předložené listiny – výpis z účtu (z něhož je vidět příjem žalované) a výpis z exekučního rejstříku - lze také uzavřít, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Z tohoto pohledu není pochyb o platnosti úvěrové smlouvy.

12. Přesto odvolací soud dospěl k závěru, že je třeba zabývat se otázkou, zda se žalovaná v úvěrové smlouvě nezavázala k plnění, které není souladné s dobrými mravy, mimo jiné z toho pohledu, zda sjednaná výše úrokové sazby, jako součást sjednaných úvěrových podmínek, zcela zjevně nevybočuje z akceptovatelného rámce, který požívá právní ochrany. V tomto směru lze odkázat na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle nichž je zpravidla v rozporu s dobrými mravy výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Obdobně lze zmínit i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2841/2018, v němž byl vyjádřen názor, že jde-li o posouzení výše smluvené sazby úroků a jejího souladu s dobrými mravy, i zde platí, že je ji třeba vyhodnotit nejen se zřetelem k její nominální výši, ale i vzhledem ke všem rozhodným okolnostem konkrétního případu.

13. Platí rovněž (a odvolací soud to již v různých senátech opakovaně vyslovil) se zřetelem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3481/2013, že pokud by byla výše sjednaných úroků v rozporu s dobrými mravy (podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., dále také jen obč. zák.), byl by závazek dlužníka zaplatit věřiteli takový úrok neplatným ve smyslu § 39 obč. zák. Tyto závěry přijaté k zákonu č. 40/1964 Sb. jsou přitom aplikovatelné i pro poměry nového občanského zákoníku, tj. zákona č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, neboť i ten v § 547 vyžaduje, aby právní jednání svým obsahem a účelem odpovídalo nejen zákonu, ale i dobrým mravům a případný rozpor je sankcionován podle § 580 o.z. neplatností. Co společnost z pohledu výše zápůjční úrokové sazby (případně celkových nákladů na úvěr v podobě RPSN) považuje za ještě akceptovatelné, a tedy mravné, změnou právní úpravy nebylo dotčeno. Stále by mělo platit, že cena za poskytnutí úvěru má být společensky akceptovatelná a nemá jít v podstatě již o lichvu.

14. Zmínit v této souvislosti je třeba rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, v němž byl vyjádřen názor, že povaha smlouvy o úvěru umožňuje, pokud dojde k neplatnosti ujednání o úrocích, oddělit toto ujednání od zbytku smlouvy, která tak bude považována za platnou. Úroky totiž přiznává sám zákon, a v případě, že bude následné ujednání o nich neplatné, bude jejich výše určena právě zákonným ustanovením. Dříve tímto zákonným ustanovením byl § 502 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., dnes obdobné pravidlo stanovuje § 1802 o.z. Přehlédnout však nelze ani § 577 o.z., kdy platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. I kdyby tedy soud dospěl k neplatnosti ujednání o úrocích, měl by je upravit tak, aby odpovídaly spravedlivému uspořádání vztahů, tedy přiznat úroky podle jeho názoru nejvyšší přípustné, případně obvyklé.

15. V průběhu odvolacího řízení si odvolací soud ověřil z veřejně dostupných údajů České národní banky, a to z databáze časových řad ARAD, že v listopadu 2021 (tedy v období, kdy byla předmětná smlouva o zápůjčce mezi účastníky sjednávána) činila úroková sazba úvěrů z kreditních karet (které patří k nejdražším poskytovaným úvěrům) ve výši 23,83 % ročně.

16. Jestliže v konkrétním případě činí roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) 2 969 % (tomu zhruba odpovídá roční úroková sazba 390 %), pak takto sjednaná sazba ke dni uzavření úvěrového vztahu více než mnohonásobně překračuje obvyklou úrokovou sazbu, která byla běžná k datu uzavření smluvního vztahu. Není přitom sporu, že různé banky, či jiní poskytovatelé úvěrů, poskytují rozdílné úvěrové podmínky, a to v různých aspektech úvěrového vztahu. V případě zápůjční úrokové sazby lze připustit za různých skutkových okolností poměrně široké rozpětí sjednané zápůjční úrokové sazby. Pokud se ale v daném případě jedná o více než 16násobek běžné zápůjční úrokové sazby, jde zcela jistě a bez jakýchkoli pochybností o takové ujednání, které nemůže požívat právní ochrany, a které je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o.z.

17. Ujednání účastníků o výši zápůjční úrokové sazby je ale ujednáním oddělitelným od ostatních částí úvěrového vztahu. Odvolací soud také preferuje takový výklad smluvních ujednání, který vede spíše k výkladu o platnosti smlouvy před absolutní neplatností celého smluvního závazkového vztahu. Tento přístup reflektuje skutečnost, že žalovaná dobrovolně vstupovala do úvěrového vztahu, musela si být vědoma závazků spojených s přijetím úvěru, a to nejen závazku vrátit poskytnutou jistinu, ale s tím zaplatit také cenu, resp. obvyklou cenu peněz v podobě úroků. Lze tak uzavřít, že neplatné je pouze ujednání účastníků v části sjednaných úroků; v ostatních ujednáních lze považovat úvěrovou smlouvu za platnou. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci nejen poskytnutou jistinu, ale také obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytovaly banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy (za takový lze považovat úrok z úvěru z kreditních karet, neboť ten patří mezi nejvyšší a dobře tak odráží tu skutkovou okolnost, že zápůjčka byla poskytnuta soukromou společností bez dalšího zajištění, proto s výrazně vyšší mírou rizikovosti, než je běžné u půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy) ve výši 23,83 % ročně, smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru a náklady za písemné upomínky k úhradě.

18. Konkrétně žalovaná ke dni datum dlužila žalobci: jistinu částka, cenu peněz (úrok 23,83 % ročně z částky částka) ve výši částka, poplatek za písemnou upomínku k úhradě ve výši 5 x částka (částka), úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně v kapitalizované výši částka, celkem tedy částku částka. Žalovaná zaplatila žalobci celkem částka, nedoplatek tak činil částka. Prodlení žalované od datum do datum (den vyhotovení žaloby) trvalo 304 dnů. Za tuto dobu náleží žalobci smluvní pokuta 0,1 % denně (tato sazba je v souladu s § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb.) z částka (dlužné částky) za 304 dnů prodlení ve výši částka spolu s kapitalizovanou smluvní pokutou 0,1 % denně z dlužné částky ve výši částka (136 dnů x 0,1 % x částka + 37 dnů x 0,1 % x částka, 11 dnů x 0,1 % x částka, 2 dny x 0,1 % x částka a 20 dnů x 0,1 % x částka), což představuje smluvní pokutu celkem částka.

19. S ohledem na výše uvedené odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku I změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně (podle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z částky částka za dobu od datum do zaplacení a smluvní pokutu ve výši částka, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a ve zbývající části výroku I žalobu zamítnul.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž žalobce byl převážně procesně neúspěšný, a proto mu právo na náhradu nákladů za řízení nepřísluší, žalované podle obsahu spisu žádné náklady prvostupňového řízení nevznikly a v odvolacím řízení se výslovně tohoto práva vzdala.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Dovolání by bylo možné podat podle § 237 o.s.ř. z důvodu nesprávného právního posouzení věci, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku u soudu, který rozhodoval v prvém stupni.