KSHKPA 18 Co 184/2025-204

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Pokorné a soudců JUDr. Víta Pejška a Mgr. Miloše Zdražila ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobce A, narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce ⟪LB:lb_006⟫ o určení vlastnického práva, ⟪LB:lb_007⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 2. 2025, č.j. 15 C 59/2022-172,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parcelní číslo číslo o výměře 21 m² (zahrada), pozemku parcelní číslo číslo o výměře 5 m² (zahrada), a dílu „a“ o výměře 2 m², které se oddělují od pozemku parcelní číslo číslo o původní výměře 3 887 m² (zahrada), vše v katastrálním území adresa, a které jsou vyznačeny na základě geometrického plánu pro rozdělení pozemku, vyznačení obvodu budovy číslo hodnota-číslo, vyhotoveného právnická osoba, tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, se sídlem adresa ze dne datum, ověřeném zeměměřičským inženýrem tituly před jménem jméno FO dne datum pod číslem číslo (výrok I.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud rozhodoval k žalobě, kterou se žalobce žalobou podanou u soudu dne datum domáhal proti žalované určení vlastnického práva k části pozemku parc. č. číslo v obci adresa a katastrálním území (k.ú.) adresa, zapsané na LV č. hodnota u právnická osoba právnická osoba Katastrální pracoviště adresa, konkrétně k pozemku parc. č. číslo o výměře 3 m² dle geometrického plánu tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, č. číslo, který ověřil úředně oprávněný zeměměřický jméno FO/1 v k.ú. adresa, obec adresa, paní jméno FO provést zaměření pozemku, při němž bylo z geometrického plánu č. číslo zjištěno, že levá část strany domu, se kterou je spojena garáž, stojí na jejím pozemku a zabírá z něj plochu 3 m². Žalobce o tomto problému s majitelkou pozemku jednal a chtěl od ní pozemek odkoupit, paní jméno FO však onemocněla, a proto ji žalobce nechtěl zatěžovat dalšími problémy, v průběhu roku 2014 žalobce zjistil, že původní majitelka prodala pozemek parc. č. číslo žalované, která však neměla zájem s žalobcem o prodeji jednat a na žádný návrh, jak problém vyřešit, nepřistoupila. Žalobce dále tvrdil, že byl v dobré víře od roku 1986, a jelikož jeho dobrá víra trvala až do července 2008, měl za to, že se stal vlastníkem sporné části pozemku z titulu mimořádného vydržení.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a namítala, že je nutno postupovat dle ustanovení o vydržení dle občanského zákoníku – zákona č. 40/1964 Sb. a zpochybnila otázku dobré víry žalobce, a to s ohledem na skutečnost, že dle projektové dokumentace právnická osoba v adresa, stavebního odboru - konkrétně dle výkresu č. hodnota projektanta jméno FO – umístění rodinného domu žalobce do terénu, měl dům žalobce stát minimálně metr od hranice sousedního pozemku a žalobce tedy nepostavil dům v souladu se stavebním povolením, a tudíž na jeho straně nemůže být splněna podmínka dobré víry, když navíc na sousedním pozemku se nenachází pouze část garáže, nýbrž i další součásti či příslušenství rodinného domu, například kanalizační jímka, zpevněná plocha před domem atp.

4. Žalobce v reakci na vyjádření žalované její závěry zpochybnil s tím, že od počátku stavebních prací nespoléhal na to, že když bude stavět na cizím, tak mu to projde, když skutečnost, že dům nestojí na místě podle výkresu pro osazení do terénu, není dle něho rozhodující; firma, která provedla výkop základu, se držela kolíků, které vyznačovaly hranici pozemku, a měl za to, že při tehdejších technických možnostech mohlo k mírné odchylce dojít velmi snadno a několikacentimetrový rozdíl tvořící celkem hodnota m² při délce zdi 7,92 m a celkové velikosti pozemku nemusel být vůbec postřehnutelný. Uvedl, že za celé období od roku 1986 do roku 2008, kde bylo provedeno tehdejší majitelkou paní jméno FO zaměření, nikdo hranici pozemku nezpochybňoval a žalobce byl výsledky měření značně překvapen. To, že žalobce má na sousedním pozemku kanalizační jímku, respektive užívá plochu před domem, která je žalované, a je jediným možným přístupem k němu, není chybou žalobce, ale tehdejších úřadů, které rozhodnutím o umístění stavby a dohodou o zřízení práva osobního užívání pozemku tento stav umožnily. To, že dům nebyl dosud zkolaudován, je částečně vinou žalované, neboť jednání na Městském úřadu v adresa váznou od roku 2015 právě kvůli neochotě žalované věc vyřešit.

5. Žalovaná označila veškerá tvrzení žalobce za lživá a vypočítavá, když se úmyslným posunutím stavby pro sebe snažil získat majetkový prospěch, a proto také dům nebyl za 30 let zkolaudován. Za lživé označila i tvrzení žalobce, že byl s původní majitelkou paní jméno FO dohodnut na prodeji pozemku, neboť jmenovaná by mu nenechala ani centimetr navíc za to, že celá léta neoprávněně užíval a znečišťoval její zahradu, na níž měl uskladněné všelijaké věci a pozemek proto prodala žalované, neboť měla již dost trápení s žalobcem. Za lež označila i to, že žalobce zabral 3 m², neboť ve skutečnosti je to 44 m², stavba žalobce se navíc rozpadá a ohrožuje své okolí, takže brání žalované v užívání jejího pozemku, a proto také nemůže být stavba zkolaudována. Žalobce žije v nezkolaudované stavbě, neplatí daň z nemovitosti, za 30 let neměl revizi komína, vypouští vodu na pozemek, a protože je pozemek z kopce, voda stéká na pozemek žalované. Žalovaná kupovala nemovitosti od paní jméno FO v dobré víře, že vše stojí tam, kde legálně má. Jímku také stavěl žalobce a není možné svalovat vinu na tehdejší úřady.

6. Okresní soud rozhodl ve věci rozsudkem ze dne datum, č.j. číslo, a žalobě žalobce vyhověl, ale k odvolání žalované byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení (usnesení Krajského soudu v adresa - pobočky v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka).

7. Po zrušení rozsudku okresního soudu v dané věci a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení žalobce navrhl připuštění změny žaloby a požadoval, aby bylo určeno, že je vlastníkem více pozemků, a to parcelního čísla číslo o výměře 21 m² (zahrada), pozemku parcelní číslo číslo o výměře 5 m² (zahrada) a dílu o výměře 2 m², které se oddělují od pozemku parcelní číslo číslo o původní výměře 3 887 m², vše v katastrálním území adresa, s okresní soud tuto změnu žaloby v dané věci připustil - usnesením ze dne datum, č.j. číslo.

8. Okresní soud provedl dokazování listinnými důkazy – výpisy z katastru nemovitostí, geometrickými plány tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, spisem právnická osoba v adresa sp. zn. číslo, v němž je založena stavební dokumentace k domu žalobce, stavební povolení z roku 1986, ale také nákres situace osazení domu do terénu, jakož i technická správa, dále vyslechl jako svědky Jméno zmocněnce a jméno FO (stavební dozor na stavbě domu žalobce) a na základě těchto důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, tj. že žalobce získal do osobního užívání (spolu se svou manželkou) pozemek parc. č. st. číslo - zastavěná plochá nádvoří o výměře 18 m², jejíž součástí je rozestavěná stavba čp. číslo a dále pozemek parc. č. číslo - zahrada o výměře 382 m², vše zapsáno na listu vlastnictví (LV) č. hodnota pro obec a adresa, k.ú. adresa u právnická osoba, Katastrální pracoviště adresa, a to na základě rozhodnutí Okresního národního výboru ve adresa - odboru finančního, o přidělení pozemku do osobního užívání ze dne datum, č. j. číslo, ve spojení s rozhodnutím o umístění stavby právnická osoba v adresa – odboru výstavby ze dne datum, č.j. číslo jakož i na základě stavebního povolení právnická osoba v adresa ze dne datum, č. j. číslo; z výpisu z katastru nemovitostí dále zjistil, že žalovaná je výlučným vlastníkem nemovitosti - pozemku parc. č. číslo - zahrada o výměře 3 887 m², vše zapsáno na LV č. hodnota pro obec adresa, k.ú. adresa, u právnická osoba, Katastrální pracoviště adresa, přičemž žalovaná nabyla předmětnou nemovitost na základě kupní smlouvy ze dne datum od jméno FO, která zemřela dne datum; z geometrického plánu právnická osoba - tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, č. číslo ze dne datum byl zjištěn zřejmý přesah stavby žalobce na pozemek parc. č. číslo ve vlastnictví žalované, konkrétně se jedná o díl „a“ o výměře 2 m², a v souladu s tímto geometrickým plánem došlo k úpravě petitu žaloby; přitom tento přesah zachycoval již geometrický plán geodézie adresa - tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem č. hodnota a stejně tak byl zřejmý i ze zakreslení obvodu stavby do platné katastrální mapy z roku 2008 a z vytyčovacího náčrtu jméno FO z roku 2015; ze spisu právnická osoba v adresa sp. zn. spisová značka, zejména ze stavební dokumentace – rodinný domek STAMO 821 – technická zpráva ze dne datum, č.j. číslo, pak okresní soud zjistil dispoziční provozní řešení nemovitosti žalobce, a z nákresu situace osazení rodinného domu do terénu zpracovaného projektantem jméno FO z května 1986 zjistil, jakým způsobem měl být rodinný dům žalobce osazen do terénu, kdy se zjevně tento rodinný dům neměl na západní straně dotýkat hranice pozemku parc. č. číslo resp. dle měřítka nákresu, tj. 1:200 se měla hrana domu, resp. garáže, nacházet minimálně 1,4 metru od hranice předmětného pozemku na západní straně. Na východní straně pak prostor od hranice domu k hranici pozemku parc. č. číslo činil dle uvedeného měřítka 6,4 m; požadavek stavebního úřadu, jak vyplývá z oznámení právnická osoba v adresa – odboru výstavby ze dne datum, byl, aby stavba byla umístěna minimálně 6 m od hranice pozemku přiléhajícího k parcele číslo na východní straně a dále 5 m od hranice pozemku přiléhající k místní komunikaci; západní hranice striktně stanovena nebyla. Ze stavebního spisu rovněž bylo zjištěno, že žalobce žádal o prodloužení tříletého termínu dokončení stavby, neučil tak nicméně včas, jak vyplývá ze sdělení právnická osoba v adresa dne datum. Svědeckou výpovědí jméno FO a účastnickou výpovědí žalobce byl okresním soudem zjištěn postup výstavby nemovitosti žalobce - jméno FO jako projektant a současně stavební dozor osadil dům do terénu dle projektové dokumentace do pozemku vytyčeném geodézií a dle jeho vyjádření tak zcela jistě učinil do tohoto prostoru. Vytyčování pozemku přítomen nebyl, na místě již byly kolíky. Připustil, že chyba v měření a vytyčení pozemku nastat mohla, dříve se to tolik neřešilo, vše bylo všech. Žalobce de facto odkázal na jméno FO jakožto projektanta. Na to že pozemek přesahuje se tehdy nepřišlo, nepřišel na to ani pan jméno FO ani paní jméno FO a přišlo se na to, až když pozemek získala žalovaná. Svědek Jméno zmocněnce, t. č. obecný zmocněnec a zároveň syn žalované uvedl, že paní jméno FO si stěžovala toliko na to, že jí tam žalobce dělá nepořádek, nestěžovala si nicméně na to, že by spolu vedly spor o hranici pozemku. O tom, že je sporná hranice se dozvěděla žalovaná od žalobce poté, co pozemek koupili, tehdy ovšem nevěděli, o jak velký přesah se jedná. Z účastnické výpovědi žalobce a svědeckých výpovědí jméno FO a Jméno zmocněnce lze dle okresního soudu uzavřít, že hranice pozemku žalobce, resp. přesah na pozemek parc. č. číslo ve vlastnictví žalované, nebyl v minulosti předmětem sporů a sporným se stal až poté, co došlo k přeměření hranic pozemku. Zatímco žalobce i s ohledem na výpověď jméno FO dovozoval svou dobrou víru, žalovaná jí i prostřednictvím výpovědi svého zmocněnce rozporovala, neboť posun nemovitosti je takový, že dobrá víra žalobci nikdy nemohla svědčit. Z vyjádření žalobce ze dne datum, které je de facto ve shodě s jeho účastnickou výpovědí a shora uvedenými žádostmi k MNV adresa o povolení prodloužení doby dokončení stavby bylo zjištěno, že žalobce nemovitost v termínu nestihl dokončit pro zdravotní komplikace své a svojí manželky, dům dostavoval postupně, přičemž zkolaudován nebyl z těchto důvodů ani do roku 2008, kdy poprvé byl zjištěn přesah na pozemek parc. č. číslo.

9. Na danou věc poté okresní soud aplikoval ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. o. z.) a § 134 odst. 1, § 129 odst. 1 a § 130 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb. - obč. zák.) a § 80 o. s. ř. a vysvětlil, že se nejprve zabýval otázkou, zda na určení vlastnictví existuje naléhavý právní zájem a dospěl k závěru, že tento je nepochybně dán, neboť část nemovitostí žalobce zasahuje na pozemek žalované, a to aniž by pro to existoval zákonný podklad, existuje tedy stav, který není souladný s právem a zápisem v katastru nemovitostí, které je na místě řešit určovací žalobou, jejíž výsledek má význam i pro případné řízení o odstranění stavby, které by mělo probíhat u právnická osoba v adresa – stavebního odboru. Uvedl, že posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoliv, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka a je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné - normální opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, respektive nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří, přičemž dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří, a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. spisová značka.

10. Okresní soud poté uzavřel, že ze spisu stavebního úřadu sp. zn. spisová značka, zejména z nákresu situace osazení rodinného domu do terénu zpracovaného projektantem jméno FO z května 1986, který je součástí dokumentace ke stavebnímu povolení ze dne datum, a porovnáním tohoto nákresu s oběma geometrickými plány založenými ve spisu, zejména geometrickým plánem č. hodnota, vyhotoveného právnická osoba, tituly před jménem jméno FO, je zjevné, že dům žalobce byl postaven jinak než podle situace, která byla součástí stavebního povolení. Rozdíl je přitom zcela zásadní, neboť posun k němuž došlo, dosahuje více než 1,4 m na západní straně, byť požadavku zachování odstupu od hranice pozemku na východní i jižní straně bylo zjevně vyhověno, když odstup na východě činí 6,4 m. Při délce pozemku 18,8 m, odečtu vzdálenosti domu od východní hranice (6,4 m), zůstává při délce domu 10,8 m na západní straně domu prostor 1,6 m. Reálně však dle shora uvedeného geometrického plánu činí délka pozemku parc. č. číslo při jižní hranici 19,99 m (3 + 16,99), při severní pak 19,74 m (4,75 + 14,99). Délka domu při jižní hranici pak činí 11,36 m (2,78 + 8,58), při severní 11,69 m (5,30 + 3,80 + 2,59), s připočtením přesahu na pozemek parc. č. číslo na jižní hranici celkem hodnota m (11,36 + 0,39) a při severní hranici 11,91 m (11,69 + 0,22), a tedy pokud by byl zachován požadavek stavebního úřadu na umístění domu nejméně 6 m od východní hranice, měl by dle nákresu situace zbývat prostor na západní straně o délce 2 m. Pokud by tak bylo učiněno v poměrech shora uvedeného geometrického plánu, činil by prostor na západní straně dokonce 2,24 m. Z uvedeného je zřejmé, že prostor pro osazení domu tak, aniž by došlo k jeho posunu na pozemek parc. č. číslo ve vlastnictví současné žalované, byl více než dostačující. Okresní soud uvedl, že si je vědom toho, že stavební povolení je z roku 1986, avšak přesto lze jen stěží uvěřit, že by i při tehdejších možnostech měření mohlo dojít k posunutí domu o více než 1,4 m, aniž by si toho kdokoliv všiml. Soud by v tomto směru byl ochoten akceptovat posun o centimetry, nikoliv však o takovouto vzdálenost, když problematičnost stavby nepřímo dokládá skutečnost, že dům žalobce nebyl do dnešního dne zkolaudován; žalobce sám jako důvody uváděl de facto výlučně důvody podezřelý výraz; stavba však měla být dokončena nejpozději v roce 1989, a okresní soud měl za to, že jen stěží lze uvěřit, že by po dobu takřka 26 let (resp. 19 let do roku 2008) nebyl prostor pro kolaudaci, pokud by jí nebránily jiné důvody než žalobcem uváděné. Okresní soud dodal, že ostatně ze svědecké výpovědi Jméno zmocněnce vyplynulo, že již při koupi pozemku se jim žalobce svěřil s tím, že část jeho stavby se nachází právě na pozemku vlastněném žalovanou. Dle okresního soudu navzdory poučení žalobce nepředložil žádné relevantní důkazy, pro které doposud nedošlo ke zkolaudování jeho nemovitosti, a i tato skutečnost tedy nepřímo svědčí v jeho neprospěch. Ač tedy mezi žalobcem a původní majitelkou pozemku paní jméno FO spor o hranici pozemku zjevně nebyl (navíc by to nebylo pro posouzení věci podstatné), muselo být žalobci s ohledem na takto výrazný posun stavby zřejmé, že nestaví na svém. Z uvedeného důvodu proto ani nemohl být v dobré víře již od počátku, a tedy nelze hovořit o tom, že by desetiletá doba, kterou zákon vyžaduje došla svého uplatnění, neboť její běh de facto vůbec nezapočal. Okresní soud proto žalobu žalobce zamítl a úspěšné žalované přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení za její zastoupení advokátem (po určitou dobu byla advokátem zastoupena), dále za paušální náhradu nákladů v době zastoupení žalované obecným zmocněncem a náhradu za zaplacený soudní poplatekAnonymizováno

11. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. Namítal, že je přesvědčen, že požadované pozemky č. číslo o výměře 21 m², č. číslo o výměře 5 m² a díl „a“ o výměře 2 m², které se oddělují od pozemku parcelní číslo číslo v k.ú. adresa, vydržel, neboť při výstavbě domu byl jednoznačně přesvědčen o tom, že výstavba je prováděna pouze na jeho pozemku a nebyly zde žádné pochybnosti o tom, že dům bude stát částečně i na sousedním pozemku, což jednoznačně potvrdil i svědek jméno FO, který předmětnou stavbu projektoval a následně ji i vedl jako stavbyvedoucí a stavební dozor, byl u zakládání stavby a jejího zaměření. Žalobce považoval jméno FO za odborníka v oboru stavebnictví, a i z tohoto důvodu nemohla být narušena jeho dobrá víra o tom, že jeho dům celý stojí pouze na jeho pozemku. Poukázal i na to, že v době zahájení výstavby domu nebyly digitalizované ani digitální mapy, hranice pozemku v terénu nebyly nijak vyznačeny a z tohoto důvodu nebylo a nemohlo být zřejmé, že stavba mírně zasahuje na cizí pozemek. A na této skutečnosti nic nemění ani to, že oproti původnímu výkresu byla stavba částečně posunuta k sousednímu pozemku, který je v současné době ve vlastnictví žalované. Zdůraznil, že jeho vlastnictví k uvedeným pozemkům nikdo nezpochybňoval, žalobce nebyl projektantem stavby a vždy byl přesvědčen o tom, že staví na svém, geodézií vyznačeném pozemku a byl tedy v dobré víře o skutečnosti, že mu předmětná část pozemku náleží, což potvrzuje i samotné prohlášení žalované, že předchozí majitelkou paní jméno FO nebyla upozorněna na to, že by stavba žalobce stála zčásti na jejím pozemku a k přeměření a upřesnění hranic mezi pozemky žalobce a pozemky žalované došlo až následně. Dle žalobce bylo tudíž v řízení prokázáno, že nepřetržitě minimálně od roku 1986 do roku 2008 nakládal s věcí (částí zastavěného pozemku) jako s věcí vlastní, nerušeně ji užíval a v tomto období nikdo jeho vlastnické právo nezpochybňoval a z tohoto důvodu nabyl vlastnické právo k předmětným pozemkům na základě ust. § 134 obč. zák.; upozornil i na ust. § 130 obč. zák., které stanoví navíc právní domněnku, že v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a jeho žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost nahradit mu náklady řízení před soudy prvního i druhého stupně.

12. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že je považuje za nedůvodné a rozsudek okresního soudu měla za správný, a proto se s ním zcela ztotožňuje. Poukázala na to, že předchozí vlastnice, tak i ona, celé roky platily daň z nemovitostí a nemohly tyto v plné míře využít, neboť po celou dobu jsou omezovány v plném užívání, když i černá stavba žalobce, která je v havarijním stavu, je omezuje. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil.

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení, které jeho vyhlášení předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.).

14. Dle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku - zákon č. 89/2012 Sb. (o.z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

15. Dle § 134 odst. 1 občanského zákoníku – zák. č. 40/1964 Sb. (obč. zák.) oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

16. Dle § 129 odst. 1 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

17. Dle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

18. Dle ust. § 123 obč. zák. vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.

19. Dle ust. § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

20. Okresní soud správně uzavřel, že žalobce má na určení svého vlastnického práva k pozemkům naléhavý právní závěr (§ 80 o.s.ř.). Na danou věc také správně, pokud jde o vydržení vlastnického práva, aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného do datum, tedy zákon č. 40/1964 Sb. – obč. zák., konkrétně ust. § 129, § 130 a § 134 obč. zák.

21. Odvolací soud však má za to, že okresní soud měl ještě na danou věc aplikovat ust. § 1095 o. z. o mimořádném vydržení, které je shora citováno.

22. Odvolací soud uvádí, že vydržení je originární způsob nabytí vlastnického práva (vlastnické právo vzniká nezávisle na nějakém předchůdci), které se jinak obvykle nabývá kupní, darovací nebo jinou smlouvou či děděním – tzv. derivativní, tj. odvozený způsob nabytí vlastnického práva (předchozí vlastník se svého vlastnického práva vzdává a u nabyvatele vzniká nové vlastnické právo). K vydržení pozemku, tedy nemovité věci, je přitom třeba, aby držba trvala nepřetržitě po dobu 10 let a držitel byl tzv. oprávněným držitelem, tedy se zřetelem ke všem okolnostem byl v dobré víře o tom, že mu věc patří. Nepřetržitá držba by přitom měla spočívat v tom, že po celou dobu 10 let se oprávněný držitel k věci chová jako by byla v jeho vlastnictví, tedy vykonává vlastnické právo (např. věc drží, užívá, požívá její plody a užitky a nakládá s ní).

23. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry okresního soudu, a proto na ně odkazuje. I odvolací soud má za to, že z připojeného spisu stavebního úřadu v adresa sp. zn. spisová značka především ze situace, tedy výkresu - osazení rodinného domu do terénu, který je součástí dokumentace ke stavebnímu povolení, a porovnáním tohoto nákresu s geometrickým plánem, na základě něhož byly odděleny pozemky, jejichž určení vlastnického práva se žalobce v dané věci domáhá, měl okresní soud správně za nepochybné, že dům žalobce byl postaven jinak než podle situace, která byla součástí stavebního povolení, což je na první pohled zjevné.

24. Odvolací soud věc po právní stránce posoudil jinak než soud okresní. Řádné vydržení podle § 134 odst. 1 obč. zák. není dle odvolacího soudu v dané věci možné, neboť žalobce neměl pro vydržení žádný domnělý právní titul (např. kupní či darovací smlouvu…), od kterého by své vlastnické právo odvozoval. Předpokladem pro oprávněnost držby je to, aby ten, kdo s věcí nakládá jako se svou, byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří jako vlastníkovi. Vědomost užívání věci z jiného titulu odlišného od práva vlastnického (např. z titulu práva osobního užívání či nájmu) tedy dobrou víru uživatele (nájemce), že mu věc patří jako vlastníkovi, vylučuje. Držba opírající se o jiný právní titul než o vlastnické právo není pro nabytí vlastnictví vydržením podstatná. I kdyby totiž žalobce byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu právo osobního užívání k předmětným pozemkům vzniklo, neměnilo by to nic na tom, že chybí dobrá víra ve vztahu k vlastnictví a že tato nezbytná podmínka vydržení vlastnického práva není splněna. Žalobce netvrdí, že by měl jiný důvod k přesvědčení, že se stal vlastníkem pozemků než domněnku o tom, že byla uzavřena dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2002 sp. zn. 22 Cdo 1317/2002).

25. Odvolací soud má však dále za to, že s ohledem na skutkový stav věci žalobce zjevně věděl, že staví na cizím pozemku, a tudíž zde byl nepoctivý úmysl od počátku, když stavba je úplně jinak postavena, a to na několika místech, než vyplývá ze stavebního spisu, a lze to zjistit z pouhého nahlédnutí na situaci stavby a geometrický plán. A nepoctivý úmysl, jak vyplývá z ust. § 1095 o. z., není možné chránit ani institutem mimořádného vydržení. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem okresního soudu, že také z toho, že žalobce nemá přes 30 let zkolaudovaný dům, je možné dovodit, že věděl, že staví na cizím pozemku, že jeho dům je úplně jinak postaven, což by zjevně vyšlo najevo při kolaudaci stavby.

26. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

27. Odvolací soud musel změnit rozsudek okresního soudu ve výroku II. (§ 220 o. s. ř.), a to nikoliv proto, že by okresní soud úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci, ale proto, že výše nákladů řízení byla stanovena nesprávně. Žalované náleží právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), a to za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši částka (proti prvnímu rozsudku okresního soudu), dále za náklady za zastoupení žalované advokátem tituly před jménem jméno FO, a to za jeho odměnu za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a zastupování při jednáních okresního soudu dne datum a datum) po částka (§ 7 bod 5. a § 9 odst. 4 písm. b/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif ve znění účinném do datum), za čtyři paušální náhrady hotových výdajů advokáta po částka (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do datum), za ztrátu času za dvě půlhodiny po částka (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) a cestovné ve výši částka automobilem Octavia při ujetí 64 km ze sídla advokáta v adresa do adresa a zpět průměrné spotřebě 5,03 l nafty na 100 km a 21% DPH advokáta; dále žalované náleží náhrada za zastoupení obecným zmocněncem, a to za paušální náhradu za šest úkonů po částka dle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (jednání dne datum, podání odvolání, jednání odvolacího soudu dne datum, jednání u okresního soudu dne datum, vyjádření ze dne datum a jednání dne datum). Celkem tedy žalované náleží náhrada nákladů řízení ve výši částka. Povinnost nahradit tyto náklady řízení žalované uložil odvolací soud žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.).

28. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal proti neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to za dvě paušální náhrady nákladů - za vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne datum, opět dle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tedy 2 paušální náhrady po částka. Náhradu cestovného částka, parkovného částka a ztrátu času 3x po částka odvolací soud nemohl žalované přiznat, neboť výši těchto nákladů nedoložila, a právě proto jí byla přiznána uvedená paušální náhrada hotových výdajů. I povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení uložil odvolací soud žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání u Okresního soudu ve Svitavách ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. O dovolání by rozhodoval Nejvyšší soud ČR. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.