KSHK 21 Co 122/2025-89

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Petržálka a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Michaely Novákové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená datum bytem adresa zastoupena jméno, narozeným datum obecným zmocněncem bytem adresa adresa pro doručování adresa ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1/ jméno, narozený datum bytem adresa adresa pro doručování adresa ⟪LB:lb_004⟫ 2/ jméno, IČO: číslo soudní exekutor, Exekutorský úřad adresa sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o uložení povinnosti zdržet se zveřejnění fotografií ⟪LB:lb_006⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 5. září 2024 č. j. 6 C 41/2024-42,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zakázat třetím osobám dostupnost fotodokumentace interiérů nemovitosti na adrese adresa, publikovanou ve znaleckém posudku a případně v dražební vyhlášce (výrok I), žalobkyni uložil do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalovanému 2/ náklady řízení ve výši 300 Kč (výrok II) a ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1/ žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III).

2. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Předně namítala, že okresní soud postupoval procesně nesprávně, když k její žádosti neodročil první jednání, k němuž nebyla řádně předvolána a v důsledku čehož neměla dostatek času na přípravu k němu. Dále nesouhlasila se závěrem okresního soudu v tom, že pokud zatím nedošlo ke zpřístupnění fotodokumentace jejího domu třetím osobám, je to bez dalšího důvod k zamítnutí žaloby. Navrhla, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

3. Žádný z žalovaných se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřil a nedostavil se ani k odvolacímu jednání.

4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání dne 19. 5. 2025 (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), v nepřítomnosti všech účastníků, neboť k odvolacímu jednání se nedostavila ani žalobkyně a její zástupce.

5. Neshledal přitom důvodnou v pořadí druhou žádost zástupce žalobkyně doručenou krajskému soudu ve středu 14. 5. 2025 o odročení druhého odvolacího jednání nařízeného na pondělí 19. 5. 2025, kterou hodnotí jako zjevně obstrukční, zneužívající a opožděnou, mající za cíl jen účelové prodloužení tohoto řízení a oddálení rozhodnutí ve věci samé, a proto nepožívající právní ochrany ve smyslu § 2 ve spojení s § 101 odst. 3 o. s. ř. V dané věci totiž už bylo nařízeno první odvolací jednání na 14. 4. 2025, které bylo k první žádosti zástupce žalobkyně z důvodu jeho nemoci odročeno na 19. 5. 2025. Krajský soud proto nevěří zástupci žalobkyně, že žádá o odročení druhého odvolacího jednání z důvodu své dlouhodobě plánové zahraniční obchodní cesty do město, neboť kdyby tomu tak skutečně bylo, nic by mu nebránilo to sdělit krajskému soudu včas, podstatně dříve, už v rámci jeho první žádosti o odročení či bezprostředně po vyrozumění o odročení prvního odvolacího jednání (nadto z jím předložených listin vůbec nevyplývá, že by jeho cesta byla plánovaná předem a dlouhodobě).

6. Krajský soud tudíž přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v části a mezích, ve kterých se žalobkyně jakožto odvolatel domáhala jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.

7. V projednávané věci krajský soud v zásadě zcela sdílí správné závěry okresního soudu, na základě nichž žalobu zcela zamítl. Pro stručnost může odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, k jehož doplnění, upřesnění a k odvolacím námitkám žalobkyně dodává následující.

8. Předně krajský soud nesouhlasí s žalobkyní v tom, že by okresní soud postupoval procesně vadně při projednání a rozhodnutí věci. V tomto směru, tj. ohledně první odvolací námitky žalobkyně, krajský soud plně odkazuje na druhý a třetí odstavec odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožňuje a bezezbytku souhlasí. Může jen opakovat, že žalobkyně měla dle § 115 odst. 2 o. s. ř. dostatek času k přípravě na první jednání okresního soudu (více než 10 dnů), neboť předvolání k němu jí bylo doručeno 8. 7. 2024, to bylo nařízeno nejprve na 13. 8. 2024 a k její žádosti odročeno na 5. 9. 2024, o čemž byla vyrozuměna 28. 8. 2024 (což sama přiznává).

9. Jinak řečeno, tímto postupem okresního soudu nedošlo u žalobkyně ke zkrácení lhůty na přípravu k prvnímu jednání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2006 sp. zn. I. ÚS 207/05, uveřejněný v jeho Sbírce nálezů a usnesení pod č. R 6/2006 a týkající se velmi obdobné skutkové situace, kde dokonce první jednání bylo odročeno jen o 2 dny). Žalobkyně tak měla k přípravě na první jednání cca 2 měsíce, a to bez ohledu na případné pochybení pošty při doručování písemností s předvoláním, resp. při vyznačování údajů na doručence a doručované písemnosti.

10. Dále pak krajský soud souhlasí s okresním soudem v tom, že žaloba není důvodná za situace, kdy žalobkyně ani netvrdila, že by fotodokumentace jejího domu obsažená ve znaleckém posudku už byla nebo s vysokou mírou pravděpodobnosti měla být v dohledné době některým z žalovaných nepřípustně zpřístupněna třetí osobě (viz doplnění tvrzení ze dne 10. 7. 2024 na č. l. 29 spisu). Na tomto místě tedy krajský soud v obecné rovině sice nesouhlasí s kategorickým závěrem okresního soudu v tom, že by taková žaloba nemohla být ani preventivní, tj. na místě tam, kde už existuje vyšší hrozba bezprostředního, nepřípustného zásahu do osobnosti žalobkyně (když smyslem žaloby je zde zabránit i jen potencionálně, ale vysoce očekávanému hrozícímu zásahu do osobnosti). Nicméně ve skutkových poměrech této věci krajský soud ve shodě s okresním soudem žalobu neshledává důvodnou, a to s přihlédnutím k níže uvedenému.

11. Po právní stránce je žalobu nutno v rovině hmotného práva posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), a to především dle jeho ustanovení týkajících se osobnosti člověka. Jedná se totiž o civilní žalobu dle § 79 o. s. ř., k jejímuž projednání a rozhodnutí má pravomoc soud v občanském soudním řízení dle § 7 odst. 1 o. s. ř. Právě z těchto důvodů nelze žalobu po právní stránce posuzovat dle žalobkyní namítaného Nařízení Evropského parlamentu a rady o ochraně osobních údajů č. 2016/679/EU, tzv. GDPR, případně dle zákona č. 110/2019 Sb. o zpracování osobních údajů, který citované nařízení zapracovává do českého právního řádu. Řízení dle posledně citovaného zákona totiž probíhá primárně ve správním režimu a před Úřadem pro ochranu osobních údajů (soud v něm má pravomoc jen ohledně přezkumu správního rozhodnutí v režimu správního soudnictví). Byť okresní soud v tomto směru o žalobě v právní rovině neuvažoval, resp. v napadeném rozsudku v rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. vůbec neuvedl, jak věc po právní stránce posuzoval, přesto napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný obstojí.

12. Podle § 86 o. z. nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

13. Podle § 88 odst. 1 o. z. svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Podle odst. 2 svolení není třeba ani v případě, když se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu.

14. Podle § 90 o. z. zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

15. Z tohoto pohledu nemůže být žaloba (v její obecné poloze, resp. znění žalobního návrhu) v zásadě důvodná za situace, kdy je vůči žalobkyni jako povinné vedena ze strany žalovaného 1/ jako oprávněného exekuce prováděná žalovaným 2/ jako soudním exekutorem a žalobkyně se dle § 86 o. z. domáhá zákazu, resp. zdržení se zpřístupnění třetím osobám fotodokumentace jejího domu obsažené ve znaleckém posudku vypracovaném v exekuci. Zde je ovšem nutno rozlišovat mezi postavením každého z žalovaných.

16. V případě postupu žalovaného 2/ jakožto soudního exekutora se totiž uplatní tzv. zákonná licence předvídaná § 88 odst. 2 o. z., tj. možnost šíření obrazových záznamů o soukromých prostorách žalobkyně i bez nutnosti jejího souhlasu, a to na základě zákona k úřednímu účelu. Zákonem se zde rozumí občanský soudní řád a exekuční řád. Úředním účelem se zde rozumí exekuce prováděná žalovaným 2/ jako soudním exekutorem vůči žalobkyni jako povinné.

17. Konkrétně tak jde ze strany žalovaného 2/ o možnost nejen pořízení, ale i šíření obrazových záznamů o soukromých prostorách žalobkyně (zachycených ve znaleckém posudku) pro účely vydání a doručení o ceně dle § 336a odst. 2 a 3 o. s. ř. nebo dražební vyhlášky dle § 336c odst. 1, 3 a 4 o. s. ř., tj. doručení nejen oprávněnému, ale i dalším osobám, včetně možnosti jejich dalšího, zákonem předvídaného zveřejnění vhodným a přiměřeným způsobem (§ 336c odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 90 o. z.). Rovněž nelze vyloučit možnost nahlédnutí třetích osob, např. přihlášených věřitelů či potencionálních dražitelů do spisu soudního exekutora v režimu § 94 a § 95 e. ř., a to včetně právě nahlédnutí do znaleckého posudku obsahujícího obrazových záznamů o soukromých prostorách žalobkyně (a to za účelem dražby domu žalobkyně v exekuci).

18. V případě žalovaného 1/ jakožto oprávněného se pak rovněž uplatní tzv. zákonná licence, ovšem jiná, předvídaná § 88 odst. 1 o. z., směřující k výkonu právem chráněného zájmu na jeho straně, spočívajícího v uspokojení vymáhané pohledávky v exekuci vůči žalobkyni. Jinak řečeno, žalovaný 1/ je zde oprávněn i bez souhlasu žalobkyně šířit obrazové záznamy o jejich soukromých prostorách (zachycené ve znaleckém posudku), bude-li tak činit vhodným a přiměřeným způsobem (např. sám je poskytne případnému zájemci o dražbu nemovitostí žalobkyně, apod.).

19. Z právě vysvětlených důvodů se proto žalobkyně nemůže domáhat vůči žalovaným jen obecného zákazu zdržet se vůči všem třetím osobám šíření fotodokumentace jejího domu, obsažené ve znaleckém posudku vypracovaném v průběhu exekuce. Tím spíše tak nemůže činit v situaci, kdy ani netvrdí, že by některý z žalovaných mínil fotodokumentaci šířit nebo už dokonce šířil určitým, konkrétním způsobem v rozporu s možností danou mu v tomto směru zákonem, tj. § 88 odst. 1 a 2 o. z. (způsobem vymykajícím se zákonným licencím předvídaným tímto ustanovením).

20. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že procesně úspěšným žalovaným v něm žádné nevznikly.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen za splnění podmínek daných § 237 a násl. o. s. ř., přičemž přípustnost dovolání je zde oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku u Okresního soudu v Semilech a rozhoduje o něm Nejvyšší soud se sídlem v Brně jako soud dovolací.