KSHK 21 Co 476/2024-366

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Petržálka a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Michaely Novákové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1/ jméno žalovaného, narozený dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený opatrovníkem advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ 2/ jméno žalovaného, narozený dne datum ⟪LB:lb_011⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_012⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta C ⟪LB:lb_013⟫ sídlem Adresa advokáta C ⟪LB:lb_014⟫ o zaplacení náhrady škody 363.210 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_015⟫ k odvolání žalovaného 2/ proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. listopadu 2023 č. j. 11 C 286/2019-303

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadených výrocích I, II a V potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady odvolacího řízení částka do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žalovaní 1/ a 2/ jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částka, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalovaný 2/ je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum, úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení (výrok II), žaloba, kterou se žalobce po žalovaném 1/ domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum, se zamítá (výrok III), žaloba, kterou se žalobce po žalovaném 2/ domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum, se zamítá (výrok IV) a žalovaní 1/ a 2/ jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok V).

2. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný 2/. Namítal, že neodpovídá za škodu způsobenou žalovaným 1/, neboť jako provozovatel vozidla dle § 2929 o. z. ani z nedbalosti neumožnil žalovanému 1/ jeho řízení v opilosti a následnou dopravní nehodu, resp. dle § 10 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (z. p. v.) nemohl jeho jednání v této souvislosti ovlivnit. Navrhl proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že vůči němu žalobu zamítne.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil jako správný a ztotožnil se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech. Poukázal na to, že žalovaný 2/ umožnil neoprávněné užití svého vozidla už jen tím, že je ponechal odemčené s klíčky v zapalování, tj. pro žalovaného 1/ neexistovala žádná překážka k užití vozidla.

4. Žalovaný 1/ ve vyjádření k odvolání bez dalšího navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil jako správný.

5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), a to i ve vztahu k žalovanému 1/, neboť se na straně žalovaných jedná o solidární odpovědnost za škodu, vyplývající určitým způsobem z právního předpisu (§ 212 písm. c/ o. s. ř.). Přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.

6. V projednávané věci krajský soud zcela sdílí správné skutkové a právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobě vůči oběma žalovaným vyhověl. Pro stručnost zde může odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku (zejména v bodech 17 a 18 jeho odůvodnění) a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám žalovaného 2/ dodává následující.

7. Podle § 10 odst. 3 z. p. v. provozovatel vozidla odpovídá společně a nerozdílně s osobou podle odstavce 1 za pohledávku pojistitele na náhradu částky vyplacené podle odstavce 1 písm. g), h), i) a j), neprokáže-li, že nemohl jednání této osoby ovlivnit.

8. Podle § 2929 o. z. místo provozovatele nahradí škodu ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel nahradí škodu společně a nerozdílně s ním, pokud mu takové užití dopravního prostředku z nedbalosti umožnil.

9. Osobou, která je objektivně odpovědná za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků, je zásadně provozovatel dopravního prostředku, a to i tehdy, jestliže v okamžiku vzniku škody sám neřídil. Pouze v případě, že dopravní prostředek byl použit bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, odpovídá za škodu ten, kdo tímto způsobem dopravního prostředku použil. Společná a nerozdílná odpovědnost původce škody a provozovatele pak nastupuje v těch případech, kdy provozovatel zneužití svého dopravního prostředku umožnil svou nedbalostí (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012 sp. zn. 23 Cdo 4550/2011).

10. Za nedbalost provozovatele se v soudní praxi nejčastěji považuje porušení povinnosti uložené provozovateli právním předpisem, např. vzdálení se od vozidla bez možnosti okamžitě zasáhnout v případě potřeby a bez náležitého zabezpečení vozidla, např. uzamčením (srov. Zhodnocení úrovně rozhodování soudů ve věcech odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků, spisová značka aAnonymizovánospisová značka, uveřejněné pod č. 3/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že ustanovení § 2929 věta druhá o. z. výslovně porušení povinnosti na straně provozovatele nevyžaduje, odpovídá provozovatel společně a nerozdílně s původcem škody i tehdy, jestliže zneužití dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil jiným způsobem než porušením právní povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. 25 Cdo 2157/2004 nebo ze dne 26. 9. 2013 sp. zn. 23 Cdo 1766/2012, jehož právní závěry týkající se předchozího § 430 obč. zák. jsou plně použitelné i v poměrech stávajícího § 2929 o. z.).

11. Okresní soud se projednávanou věcí ve smyslu všech výše uvedených zákonných a judikaturních hledisek důsledně zabýval a jeho skutkovým, ani právním závěru z tohoto pohledu nelze ničeho vytknout. Krajský soud s ním plně souhlasí zejména v tom, že i žalovaný 2/ odpovídá společně a nerozdílně s žalovaným 1/ za jím způsobenou škodu při dopravní nehodě, kterou žalovaný 1/ pod vlivem alkoholu způsobil řízením vozidla provozovaného žalovaným 2/.

12. V té souvislosti je nutno předně uzavřít, že žalovaný 2/ odpovídá za škodu jako provozovatel vozidla dle § 2929 věty druhé o. z., neboť žalovanému 1/ užití svého vozidla značka z nedbalosti umožnil. Takovou nedbalost krajský soud v naprosté shodě s okresním soudem i žalobcem spatřuje v tom, že žalovaný 2/ po společné oslavě s žalovaným 1/ opilý (s alkoholem minimálně 2 g/1 kg, resp. 2 promile v krvi) usnul v daném autě a nechal klíčky od něj v jeho zapalování, čehož pak využil rovněž opilý žalovaný 1/ k následné jízdě autem a způsobení dopravní nehody datum s vozidlem značka.

13. Občanské právo nevymezuje pojem zavinění a tradičně při zkoumání této otázky vychází z hmotného práva trestního (§ 15 a § 16 trestního zákona č. 40/2009 Sb., t. z. a srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2014 sp. zn. 25 Cdo 2593/2011). Zavinění je právní naukou definováno jako vnitřní, psychický vztah jednajícího k jeho vlastnímu protiprávnímu jednání a k výsledku tohoto jednání. Je založeno jednak na prvku poznání, spočívajícího ve vědomosti a předvídání určitého výsledku, jednak na prvku vůle, spočívajícího v tom, že subjekt projevuje svou vůli tím, že něco chce, ale také tím, že je s něčím srozuměn. Jde-li o nedbalost, platí ve smyslu § 16 odst. 1 t. z., že trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a/ věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo b/ nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

14. Z tohoto pohledu je na straně žalovaného 2/ nutno spatřovat minimálně tzv. nevědomou nedbalost ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) t. z., spíše však tzv. vědomou nedbalost ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) t. z. Žalovaný 2/ ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) t.z. vzhledem k okolnostem (společné oslavě s žalovaným 1/, kde oba ve velkém množství pili alkohol) i ke svým osobním poměrům (kde vědět měl a mohl, že když je opilý, není k probuzení), musel a mohl vědět, že nemůže nechat klíče od svého vozidla v jeho zapalování, neboť by bez jeho vědomí a souhlasu mohla jiná osoba (v daném případě žalovaný 1/) s jeho vozidlem odjet. Spíše se však krajskému soudu jeví, že žalovaný zde jednal v tzv. vědomé nedbalosti, tj. musel velmi dobře vědět (§ 4 odst. 1 o. z.), že ve svém stavu pod silným vlivem alkoholu, resp. ve stavu tzv. výrazné opilosti může jeho nezabezpečeným vozidlem dojít k ohrožení zájmu chráněného zákonem (způsobení dopravní nehody), ale bez přiměřených důvodů (bez důkladného zajištění svého vozidla proti jeho užití k jízdě jinou osobou, tj. žalovaným 1/) spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí (ponechal vozidlo odemčené a klíče od něj v jeho zapalování, tj. neměl vozidlo zamčené a klíče od něj například schované u sebe či uložené na jiném, zabezpečeném místě, kde by nebylo možno objektivně předpokládat jejich nalezení a zneužití k jízdě vozidlem bez jeho vědomí).

15. Nicméně a bez ohledu na právě uvedené krajský soud příliš nevěří vyjádření žalovaného 2/ v tom, že jen opilý spal na zadním sedadle svého vozidla, které bez jeho vědomí řídil žalovaný 1/. Naopak je krajský soud spíše toho názoru, že žalovaný 1/ řídil vozidlo žalovaného 2/ na základě jeho vědomí a souhlasu, s cílem dopravit je oba po proběhlé oslavě na předem určené místo. To ale ve výsledku na solidární odpovědnosti žalovaných nic nemění.

16. V návaznosti na to pak krajský soud dále uzavírá, že žalovaný 2/ ve smyslu § 10 odst. 3 z. p. v. odpovídá společně a nerozdílně s žalovaným 1/ za pohledávku žalobce jakožto pojistitele na náhradu částky vyplacené podle odstavce 1 písm. i) (tj. za řízení vozidla žalovaným 1/ pod vlivem alkoholu), neboť v řízení neprokázal, že nemohl jednání žalovaného 1/ ovlivnit. Žalovaný 2/ by totiž mohl už z výše podrobně popsaných důvodů ovlivnit jednání žalovaného 1/ právě tím, že by se jednak sám neopil natolik, že by neusnul a nevěděl, že jiná osoba bez jeho vědomí a souhlasu řídí jeho vozidlo. Jednak ale i mohl zabezpečit své vozidlo proti jeho zneužití jinou osobou např. tím, že je uzamkne, anebo sice ponechá otevřené, ale klíče od jeho zapalování uloží na takovém bezpečném místě, kde bude vyloučeno jejich nalezení a zneužití k neoprávněnému provozu vozidla. Jinak řečeno (jak naprosto správně poukazuje žalobce) žalovaný 2/ nevytvořil žádnou, sebemenší překážku k tomu, aby své vozidlo zabezpečil proti jeho zneužití jinou osobou, a naopak k tomu svým jednáním vytvořil ideální podmínky.

17. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek v odvoláním dotčených výrocích I, II a V jako věcně správný potvrdil.

18. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalobci přiznal vůči oběma neúspěšným žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, tj. v částce částka, kterou tvoří 1/ odměna advokáta částka za 1 úkon právní služby dle § 7 bod 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 (viz. přechodné ustanovení čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.), spočívající v sepisu vyjádření k odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t., 2/ náhrada hotových výdajů částka dle § 13 odst. 3 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 za citovaný úkon právní služby a 3/ 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze všech předchozích částek v celkové výši částka. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou zde náklady odvolacího řízení splatné k rukám zástupce žalobce ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní jsou povinni je nahradit společně a nerozdílně, což odpovídá i jejich solidární odpovědnosti v režimu § 10 odst. 3 z. p. v. a § 2929 o. z.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen za splnění podmínek daných § 237 a násl. o. s. ř., přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku u název soudu a rozhoduje o něm název soudu jako soud dovolací.