KSHK 25 Co 148/2025-146

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Moravce a soudkyň JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: právnická osoba zastoupená advokátem Jméno advokáta B., identifikační číslo IČO advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 29.262,90 Kč s Anonymizováno ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 30. ledna 2025, č. j. 15 C 4/2023-129

I. Rozsudek okresního soudu se vyjma odvoláním nedotčeného výroku II. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 3.037 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 23.412,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23.412,90 Kč od 23. 12. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 6.050 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok pod bodem I. rozsudku okresního soudu); zamítl žalobu ve vztahu k požadavku žalobce vůči žalované na zaplacení částky 5.850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5.850 Kč od 23. 12. 2022 do zaplacení (bod II.); žalobci uložil povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě na nákladech řízení částku 961,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (bod III.); žalované uložil povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v adresa na nákladech řízení částku 3.847,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (bod IV.) a žalované uložil povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení částku 29.126 Kč k rukám tituly před jménem, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (bod V.).

2. V odůvodnění svého rozsudku okresní soud reprodukoval obsah procesních podání účastníků a podal přehled v řízení provedených důkazů a zjištění z nich čerpaných. Vzal za prokázané, že se žalovaná na základě ústní objednávky žalobce (zastoupeného zmocněncem jméno FO) ze dne 26. 7. 2021 zavázala provést pro žalobce dílo spočívající v opravě vozidla tovární značky Mercedes-Benz GL 320 CDI 4 Matic přesně označené registrační značky a VINu (dále jen „vozidlo“), z něhož vytékala kapalina a tzv. šlo ztuha řízení. Prvostupňový soud citoval znění na věc dopadajících zákonných ustanovení. Dospěl k závěru, že žalovaná provedla opravu vozidla vadně, žalobce uplatnil právo z vadného plnění, a to odstraněním vady spočívající v odstranění úniku kapaliny. V řízení bylo výpovědí svědka jméno FO), žalobce i statutárního zástupce žalované prokázáno, že žalobce tak učinil ústně při návštěvě v servise žalované (čímž byla současně vyvrácena procesní obrana žalované, že byly uzavírány dílčí smlouvy o dílo). Žalovaná v rozporu s ust. § 19 odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon“) nevydala žalobci (který ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. a/ zákona vystupoval jako spotřebitel) písemné potvrzení s datem uplatnění reklamace, obsahu reklamace a požadovaným způsobem vyřízení, jakož i potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy, a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. Okresní soud dále uvedl, že oprava byla dle závěrů znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO a výpovědi svědka jméno FO provedena vadně, protože kapalina stále unikala. Žalobce uplatnil včas právo z vadného plnění, kdy žádal opravu. Navzdory tomu žalovaná žalobci vyúčtovala částku ve výši 6.037,90 Kč, kterou žalobce zaplatil. Protože byla žalovaná povinna odstranit vadu díla bezplatně, avšak přijala od žalobce uvedenou částku (bylo prokázáno, že všechny platby související s vozidlem hradil žalobce, čímž se procesní obrana žalované o nedostatku věcné aktivní legitimace žalobce vyjevila jako lichá), bezdůvodně se na úkor žalobce obohatila. Jelikož žalovaná částku 6.037,90 Kč od žalobce přijala bez právního důvodu, je nucena ji vrátit, neboť opravu vozidla byla povinna provést bezplatně.

3. K části nároku žalobce představující náhradu škody ve výši 6.160 Kč, vzal okresní soud za prokázané, že činností žalované na vozidle žalobce došlo ke vzniku škody, a to stržením závitu trubky řízení a ztrátou součásti hřebene řízení (krytky) při manipulaci s vozidlem žalobce při opravě. Žalovaná je proto povinna nahradit žalobci škodu vzniklou z jejího provozu ve smyslu ust. § 2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z“). Výše škody odpovídá částce, kterou žalobce vynaložil (skutečná škoda dle ust. § 2952, § 2894 o. z.) za opravu závitu tyče řízení, nastavení správného úhlu hřebene řízení, kontrolu stavu přední nápravy a řízení, kontrolu a základní nastavení sbíhavosti přední nápravy, diagnostiku a zkoušky. Obdobně je žalovaná povinna nahradit žalobci škodu odpovídající částce 11.215 Kč (ust. § 2894 o. z.) za poškozený nárazník (ust. § 2924 o. z.), jak bylo vyčísleno znaleckým posudkem, kdy žalovaná učinila nesporným, že žalobci újmu svou činností způsobila. Liberační důvod žalovaná netvrdila. Nárok na zaplacení částky 6.050 Kč představující náklady na vypracování znaleckého posudku okresní soud posoudil dle ust. § 513 o. z. jako příslušenství pohledávky žalobce vůči žalované, když bez vypracování znaleckého posudku by žalobce svůj nárok nebyl s to vyčíslit. Okresní soud tedy žalobě vyhověl co do požadavku na zaplacení celkové částky 23.412,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí sedmidenní lhůty k plnění po doručení urgence předžalobní výzvy ze dne 15. 12. 2022 (právnímu zástupci žalované byla výzva doručena do datové schránky dne 15. 12. 2022), tj. od 23. 12. 2022. Dále přiznal žalobci právo na zaplacení nákladů v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku ve výši 6.050 Kč (viz výrok pod bodem I. rozsudku prvostupňového soudu). Ve zbytku žalobu zamítl (viz výrok pod bodem II.). Žalobce měl ve věci úspěch částečný, a proto okresní soud náhradu nákladů mezi účastníky poměrně rozdělil dle ust. § 142 odst. 2, § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „OSŘ“). Žalobce byl ve věci úspěšný z 80 %, žalovaná z 20 %, čistý úspěch žalobce tedy činí 60 %. K tomu okresní soud připojil přehled výpočtu náhrady (viz výrok pod bodem V.). O nákladech státu pak bylo rozhodnuto ve vztahu k účastníkům řízení podle ust. § 148 odst. 1 OSŘ (opětovně s poukazem na procentuálně vyčíslený částečný žalobcův úspěch v řízení /viz výroky pod body III. a IV./).

4. Proti rozsudku okresního soudu, a to výslovně proti jeho výrokům I., IV. a V., se odvolala žalovaná. Žalobce podle ní nárok na zaplacení dlužné částky neměl, žaloba byla nedůvodná; pokud toto okresní soud nedovodil, pak pochybil. Podle odvolatelky neexistoval právní titul pro úhradu žalované částky. Je pravdou, že žalovaná pro žalobce prováděla objednanou opravu na jeho vozidle. Tu ale řádně provedla. Žalobce pak neprokázal vadnost provedené opravy. I pokud by tuto vadnost prokázal, měl závadu reklamovat dle příslušných ustanovení o. z. Pak by žalovaná závadu posoudila a v případě, že by jí uznala, potom by ji bezplatně odstranila. Žalobce neprokázal ani to, že by mu žalovaná způsobila nějakou škodu či že by se bezdůvodně obohatila. Znalecký posudek tituly před jménem jméno FO je podle odvolatelky nepoužitelný. Znalec vozidlo neviděl bezprostředně po opravě provedené žalovanou. Znalec fyzicky nezkoumal příčinu úniku oleje, vycházel pouze z listinných podkladů. Nemohl tak zjistit, co se vlastně stalo, co je příčinou úniku oleje, zda je touto příčinou skutečně oprava provedená žalovanou. Navíc, kdyby snad oprava byla vadná, nejednalo by se v případě zaplacení ceny opravy žalobcem žalované, či někomu jinému o bezdůvodné obohacení, jak se mylně domnívá okresní soud, ale pouze by tato skutečnost zakládala právo žalobce na postup dle o. z. Není možné uplatnit přímo právo na vydání bezdůvodného obohacení, a to ani v případě, že by za žalovanou provedl opravu někdo jiný. Stejně tak nebylo prokázáno, že by žalovaná strhla nějaký závit a tím způsobila žalobci na jeho vozidle škodu. Stejně tak není možné uplatňovat právo na uhrazení znaleckého posudku, který je nepoužitelný – když nezjistil příčinu úniku oleje a tedy vadnost práce žalované. Žalovaná ze všech těchto důvodů navrhla rozsudek okresního soudu v odvoláním dotčených výrocích změnit tak, že žaloba bude zcela zamítnuta.

5. Žalobce se s rozsudkem okresního soudu ztotožnil a navrhl jej potvrdit. Z odvolání žalované nelze podle žalobce seznat, jaká odvolací argumentace se vztahuje k jakému odvolacímu důvodu; odvolání žalované je tak v podstatě neprojednatelné. Žalovaná provedla opravu vozidla vadně, a proto žalobce (prostřednictvím svého zmocněnce) uplatnil právo z vadného plnění, a to odstraněním vady spočívající v odstranění úniku kapaliny. Žalobce tedy uplatnil včas právo z vadného plnění, když žádal opravu. Navzdory tomu žalovaná žalobci vyúčtovala částku ve výši 6.037,90 Kč, kterou žalobce zaplatil, resp. musel zaplatit. Protože byla žalovaná povinna odstranit vadu díla bezplatně, avšak přijala od žalobce uvedenou částku, bezdůvodně se na úkor žalobce obohatila. K části nároku žalobce představující náhradu škody ve výši 6.160 Kč, vzal prvoinstanční soud správně za prokázané, že činností žalované na vozidle žalobce došlo ke vzniku škody, a to stržením závitu trubky řízení a ztrátou součásti hřebene řízení (krytky) při manipulaci s vozidlem žalobce při opravě. Výše škody odpovídá částce, kterou žalobce vynaložil za opravu závitu tyče řízení, nastavení správného úhlu hřebene řízení, kontrolu stavu přední nápravy a řízení, kontrolu a základní nastavení sbíhavosti přední nápravy, diagnostiku a zkoušky. Obdobně je žalovaná povinna nahradit žalobci škodu odpovídající částce 11.215 Kč za poškozený nárazník, jak bylo vyčísleno znaleckým posudkem, kdy žalovaná učinila nesporné, že žalobci újmu svou činností způsobila. Nárok na zaplacení částky 6.050 Kč, představující náklady na vypracování znaleckého posudku, soud posoudil dle ust. § 513 o. z. jako příslušenství pohledávky žalobce vůči žalované, když bez vypracování znaleckého posudku by žalobce svůj nárok nebyl s to vyčíslit.

6. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání podala osoba k tomu oprávněná, včas, že se jedná o odvolání přípustné a obsahuje náležitosti řádného opravného prostředku (ust. § 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1, § 205 OSŘ), přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího, v odvoláním dotčené části (zde je nutno zdůraznit, že i přes žalovanou uvedený rozsah přezkumné činnosti /viz jí výslovně označené výroky pod body I., IV. a V./ byl z hlediska procesní i logické provázanosti současně tímto odvoláním napaden též výrok žalovanou neoznačený, a to bod III. rozsudku okresního soudu) přihlížel přitom k možným vadám, ke kterým je povinen přihlížet (ust. § 212 a § 212a OSŘ), bez nařízení jednání (ust. § 214 odst. 3 OSŘ, když účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas tzv. fikcí) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné.

7. Na tomto místě se sluší doplnit, že podaným odvoláním nebyl napaden výrok II. rozsudku okresního soudu, který tak samostatně nabyl právní moci dnem následujícím poté, co poslednímu z účastníků uplynula lhůta pro podání odvolání (ust. § 159, § 206 odst. 2 a § 212 OSŘ).

8. Odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně uvedenými v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. Prvostupňový soud podle ust. § 6, 120 a 153 odst. 1 OSŘ úplně a řádně zjistil skutkový stav, provedené důkazy hodnotil v souladu s ust. § 132 OSŘ a vyvodil z nich adekvátní právní závěry. Na odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí proto odvolací soud odkazuje a k odvolacím námitkám žalované zaujímá následující stanovisko.

9. Podle ust. § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem (ust. § 2587 věta první o. z.). Zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a obstará vše, co je k provedení díla potřeba (ust. § 2590 odst. 1 o. z.).

10. Dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě (ust. § 2615 odst. 1 o. z.). Podle ust. § 2615 odst. 2 věta první o. z. o právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě.

11. Podle ust. § 2106 odst. 1 o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy. Kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady (ust. § 2106 odst. 2 věta první o. z.). Je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny (ust. § 2107 odst. 1 o. z.).

12. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (ust. § 2991 odst. 1 o. z.). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za někoho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (ust. § 2991 odst. 2 o. z.).

13. K žalobcově výhradě o neprojednatelnosti odvolání žalované předně odvolací soud uvádí, že její odvolání obsahuje náležitosti vyžadované pro takový procesní úkon (ust. § 42, § 79 odst. 1 a § 205 OSŘ); proto nebyly shledány předpoklady pro postup podle ust. § 43 OSŘ (použitého podle ust. § 211 OSŘ).

14. Odvolatelka prvostupňovému rozsudku vytýká vady při hodnocení důkazů, zejm. znaleckého posudku; a dále mu vytýká vadné právní posouzení povahy hmotněprávního vztahu mezi účastníky. Žalovaná v odvolání proti rozsudku okresního soudu brojí proti hodnocení důkazů provedenému okresním soudem, pokládá jej za nesprávné a předkládá hodnocení vlastní. Podle ust. § 132 OSŘ důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. V uvedeném ustanovení je promítnuta zásada volného hodnocení důkazů, která se uplatňuje v nynějším občanském soudním řízení. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí.

15. Protože hodnocení důkazů je vnitřní myšlenkovou činností soudce - soudu, nemusí se pochopitelně shodovat s představami účastníků. Odvolací soud však může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z ust. § 132 OSŘ. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být proto považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo. Dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ust. § 133 až § 135 OSŘ. Nelze-li soudu prvního stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nesmí odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti napravovat.

16. Z odůvodnění přezkoumávaného rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že okresní soud své úvahy založil na skutečnostech, které vyplynuly z provedeného dokazování; v souladu s ust. § 132 OSŘ nepominul zahrnout do rámce svých úvah všechny provedené důkazy a přihlédl i k argumentaci uplatněné účastníky řízení. Rozhodnutí není založeno pouze na tvrzeních přednášených žalobcem. Žalovaná proti skutkovým závěrům okresního soudu v podstatě staví vlastní skutkovou verzi, opírající se o jí samotnou provedené hodnocení důkazů. Sama přitom při hodnocení důkazů vychází pouze z některých z nich, popř. z částí těchto důkazů; vůbec pak nebere v úvahu vzájemnou souvislost mezi jednotlivými provedenými důkazy.

17. Žalovaná v odvolání výslovně zpochybňovala skutkové závěry o vadném provedení opravy a vzniku škody. K těmto, mezi účastníky sporným skutečnostem provedl okresní soud dokazování znaleckým posudkem, přihlížel k poznatkům, které vyšly najevo. Odvolací soud neshledal žádný důvod pro revizi skutkových závěrů okresního soudu. Žalovaná pak zvláště brojila proti závěrům znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO a jejich hodnocení prvostupňovým soudem. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na konstantní judikaturu, týkající se specifik znaleckého posudku jako důkazního prostředku ve smyslu ust. § 127 odst. 1 OSŘ i limitů jeho přezkumu soudem, akcentující skutečnost, že soudy nedisponují zpravidla odbornými znalostmi a nejsou kompetentní k přezkumu věcné správnosti znaleckého posudku, či k nahrazování jeho závěrů závěry vlastními. Soud samozřejmě výsledek znaleckého zkoumání nepřejímá bez dalšího; poměřuje ho jinými provedenými důkazy a znalci může, má-li o jeho poznatcích pochybnosti, uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil, či jinak eliminoval jeho nedostatky (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2016, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1888/2019, a judikaturu v nich zmiňovanou). Hodnocení znaleckého posudku provedené okresním soudem se těmto připomenutým tezím nepříčí; okresní soud poměřoval znalecké závěry s dalšími důkazy. Postup okresního soudu v tomto směru je patrný z odůvodnění jeho rozsudku. Pro objasnění mezi účastníky sporných skutečností považoval okresní soud znalecké závěry za upotřebitelné. Správně pak přihlédl i ke konkrétním okolnostem této posuzované věci tak, jak je konkrétně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku.

18. Ohledně žalobního požadavku na zaplacení částky 6.037,90 Kč je meritum sporu založeno na posouzení povahy hmotněprávního vztahu mezi účastníky; konkrétně na určení, zda mezi nimi vznikl závazkový vztah ze smlouvy, či závazkový vztah z bezdůvodného obohacení. Okresní soud náležitě zohlednil rozdíly mezi těmito dvěma druhy závazkových vztahů, a to mezi závazkem vzniklým na základě právního úkonu (typicky smlouvy) a závazkem vzniklým z jiného zavazovacího důvodu (v důsledku bezdůvodného obohacení). Je notorietou, že oba druhy závazkových vztahů mají rozdílný obsah (tj. soubor práv a povinností mezi účastníky), který je při posuzování nároků z příslušného závazkového vztahu nutno plně respektovat. Z toho také vyplývá, že odpovědnost za vady se může uplatnit jen tam, kde dlužník porušil svoji primární závazkovou povinnost splnit dluh řádně a včas. Taková povinnost však neexistuje mimo právní vztah, proto se nemůže uplatnit tehdy, vznikne-li závazek v případě bezdůvodného obohacení; tehdy je namístě pouze posouzení rozsahu obohacení, tedy skutečného rozsahu zvětšení majetku povinného subjektu (tj. osoby povinné bezdůvodné obohacení vydat /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 301/09/). Prvostupňový soud přiléhavě zohlednil jedinečné skutkové okolnosti posuzované věci, kdy žalobce částku 6.037,90 Kč zaplatil mimo rámec dříve vzniklého právního vztahu z odpovědnosti za vady, zaplatil ji bez právního důvodu. Tomu pak odpovídá právní závěr o bezdůvodném obohacení žalované na žalobcův úkor.

19. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené tudíž prvostupňový rozsudek podle ust. § 219 OSŘ v odvoláním výslovně dotčených výrocích a v závislém výroku III. (o náhradové povinnosti žalobce ve vztahu k nákladům státu) jako věcně správný potvrdil (viz výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení (viz výrok pod bodem II. tohoto rozsudku) bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 3 a § 142 odst. 1 OSŘ. V odvolacím řízení byl plně úspěšný žalobce, který se ubránil odvolání žalované a který vynaložil náklady za právní zastoupení – za jeden úkon právní služby za 2.060 Kč (za úkon písemné vyjádření k odvolání – ust. § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění /dále jen „AT“/) a za jednu paušální náhradu hotových výdajů 450 Kč (ust. § 13 odst. 1 a 4 AT), to vše zvýšeno o 21% daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobce plátcem (ust. § 14a AT, § 137 OSŘ). Povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení v celkové výši 3.037 Kč pak byla žalované uložena s místem plnění k rukám žalobcova zástupce (viz ust. § 149 odst. 1 OSŘ) v obecné, pariční lhůtě tří dnů (tj. lhůtě totožné, jak, o ní rozhodl soud prvního stupně) od právní moci tohoto rozsudku (viz ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem OSŘ).

Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či nařízení exekuce.