KSHK 26 Co 259/2025-219

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného Hradec Králové, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 227 795,40 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. června 2025 č. j. 8 C 15/2024-184,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II potvrzuje.

II. Ve výrocích III, IV a V se rozsudek okresního soudu mění takto:

1. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v adresa náklady státu vzniklé v řízení před okresním soudem částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady vzniklé v řízení před okresním soudem částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částka s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu o zaplacení dalších částka s příslušenstvím zamítl (výrok II). Žalobkyni i žalovaného zavázal nahradit České republice náklady řízení, a to každý z nich částka (výrok III a IV). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně vlastní pozemky o rozloze cca 10 ha, které jsou součástí Správčického písníku tak, jak vznikl po skončení těžby štěrkopísku v oblasti, kde se nachází. Na tomto písníku je vyhlášen rybářský revír 451 034 – adresa – název o velikosti 60,41 ha. Rybářské právo zde vykonává žalovaný (§ 8 zákona o rybářství). Žalobkyně se domáhá náhrady za užívání svých pozemků v sazbě částka/ha/rok s tvrzením, že žalovaný jí hradil za toto užívání pouze částka/ha/rok. Žalobkyně uplatnila nárok za roky rok. Omezení vlastnického práva žalobkyně hodnotil okresní soud jako souladné s limity stanovenými v článku 11 odstavce 4 Listiny základních práv a svobod, neboť se tak děje ve veřejném zájmu na základě zákonů a za náhradu. Jádrem sporu se stala otázka výše náhrady. Při rozhodování tohoto sporu vycházel okresní soud ze závěru znaleckého posudku, který byl v řízení vypracován a ze zjištění, že vlastníci obdobných vodních ploch přijali náhradu v posledních letech ve výši cca částka/ha/rok. Okresní soud uvedl, že v souzené věci jde o velmi specifickou oblast trhu, kde na jedné straně stojí variabilita subjektů (vlastníků) a na druhé straně převažuje subjekt právnická osoba v různých územních celcích. Za adekvátní náhradu za užívání pozemku tedy shledal částku částka/ha/rok v celém zažalovaném období (roky rok). Protože bylo nesporně zjištěno, že žalovaný hradil náhradu v sazbě částka/ha/rok a po zaslání předžalobní výzvy doplatil žalobkyni jednorázově částka za všechny tři roky, okresní soud uzavřel, že zbývá doplatit částka (výši nedoplatku vysvětlil) a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Žádala-li žalobkyně zaplacení dalších částka, žalobu zamítl.

3. Proti výroku II a nákladovým výrokům podala žalobkyně včas odvolání. Ztotožnila se se závěrem okresního soudu, že její nárok je třeba posuzovat jako právo na přiměřenou náhradu za omezení vlastnického práva ve veřejném zájmu dle článku 11 odstavec 4 Listiny základních práv a svobod. Nesouhlasila však s tím, že okresní soud založil své rozhodnutí o výši náhrady primárně na závěrech znaleckého posudku znalce Kretka, s jehož závěry se neztotožnila. Poukazovala na formální chyby posudku, na vazbu znalce na žalovaného a na tendenční omezený výběr srovnávacích smluv. Namítala, že znalec nehodnotil smlouvy, které sama předložila, a to řadu smluv a nabídek pachtu rybníků, kde je výše ceny za užívání podstatně vyšší. Nesouhlasila s tím, že žalovaný byl nezákonně zvýhodněn s přihlédnutím k povaze jeho činnosti. Uváděla, že existence veřejného zájmu neznamená bezplatnost jeho realizace a měla za to, že stanovenou výší náhrady byla poškozena, neboť nebyla respektovaná cena pozemků, byla ignorována inflace a dynamika trhu, a pokud byla stanovena náhrada částka/ha/rok, představuje tato náhrada nárůst jen o 83 % za 16 let, což odpovídá průměrnému ročnímu růstu přibližně o 3,8 % a nepokrývá ani inflaci v České republice za dané období. Poukazovala na postup znalce Matějíčka, který o výši náhrady rozhodoval v předchozím soudním sporu účastníků a měla za to, že přiznání náhrady ve výši menší než 0,5 % hodnoty nemovitosti ročně je zjevně nepřiměřené. Navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl ve výroku II změněn a žalobě bylo vyhověno. Sporovala rovněž závěry okresního soudu týkající se rozhodnutí o nákladech řízení, když nárok žalobkyně byl v základu důvodný a soud její návrh aproboval. Rozhodnutí, dle kterého by jí nepříslušelo právo na náhradu nákladů řízení tedy hodnotila jako nespravedlivé a navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši celkem částka.

4. Žalovaný při odvolacím jednání navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu, jeho závěry považoval za věcně správné. K odvolání žalobkyně do rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení se blíže nevyjádřil.

5. Odvolání žalobkyně je přípustné, ale ve věci samé není důvodné. V části rozhodnutí okresního soudu, jíž bylo rozhodováno o nákladech řízení (výrok III až V) bylo odvolání žalobkyně shledáno důvodným.

6. V souzené věci není sporu o tom, že žalobkyně je vlastníkem části pozemků, na kterých se nachází Správčický rybník, a není rovněž sporu o tom, že rybník je užíván žalovaným. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že protiprávním užíváním cizí hodnoty (§ 2991 odst. 2 o. z.) je i stav, kdy je cizí pozemek užíván subjektem odlišným od jeho vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje. Výše bezdůvodného obohacení se přitom odvozuje od prospěchu, jež získal obohacený, který je povinen vydat vše, co sám získal. Za výši tohoto tzv. bezdůvodného obohacení tedy není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci teoreticky dosáhnout, ale pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený zvýšil svůj majetkový stav anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil (viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka nebo sp. zn. spisová značka). Obohacení neoprávněného uživatele je determinováno srovnatelností předmětu užívání (sp. zn. spisová značka).

7. V souzené věci není sporu o tom, že obohacenému žalovanému vznikl prospěch užíváním pozemku žalobkyně, tj. ve výkonu práva užívání cizí věci a toto právo není schopen vrátit a logicky je tedy povinen nahradit vzniklé obohacení peněžitou formou. Pro určení výše tzv. obvyklého nájemného je rozhodným aktuální stav užívané věci a její skutečné využití bezdůvodně obohaceným (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka nebo sp. zn. spisová značka). Nelze tedy vycházet z obvyklé ceny nezatopených pozemků (volných pozemků) ani z toho, co mohla žalobkyně v případě, že by pozemky nebyly zatopené a pronajala je na volném trhu, pronájmem získat. Jednoduše řečeno výše nárok se neodvíjí od toho „o co přišla žalobkyně“, ale od toho, „co získal žalovaný“. Soudní praxe v obdobných sporech vychází zpravidla z podkladu, kterým je znalecký posudek. Znalecký posudek by pak měl být založen na zjištění o ceně užívacího práva srovnatelných nemovitostí, tj. v souzené věci pozemků, které jsou zatopeny, a vznikly přírodní cestou (nikoli např. rybníků jako uměle vytvořeného díla člověkem), protože vždy je třeba zohlednit specifický a individuální charakter užívané věci. Okresní soud svůj závěr o výši náhrady o vypracovaný znalecký posudek opřel.

8. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který se od jiných důkazů liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásady uvedené v § 132 o. s. ř., ale soud musí hodnotit přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a eventuální soulad s ostatními provedenými důkazy. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem uzavírá, že v souzené věci jsou závěry posudku náležitě odůvodněny, jsou podloženy nálezem znalce, přičemž znalci s ohledem na shora uvedené nezbylo než vycházet ze smluv, jimiž bylo dohodnuto nájemné obdobných pozemků, tj. pozemků zatopených vodou. Pokud je závěr posudku v rozporu s důkazy, které předložila žalobkyně, je třeba uvést, že se jednalo o nájemní smlouvy nikoli obdobných pozemků, ale pozemků, na kterých je vybudována stavba, a to rybník jako výsledek stavební činnosti a odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěry znaleckého posudku, že tyto smlouvy nemůžou právě pro odlišnost předmětu nájmu, ovlivnit závěry znalce. Znalec dodržel soudem uložené zadání, zodpověděl na jeho otázky, vysvětlil, jak ve věci postupoval a odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že ze závěru znalce je možno při rozhodování o výši náhrady vycházet. Jinými slovy, odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že za bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného nelze považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci (žalobkyně) teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav nebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil. Poukazuje-li odvolatelka na cenu pozemků, je třeba uvést, že hodnotu užívané věci je při určení náhrady za užívání použít jen podpůrně, pokud není žádný srovnatelný údaj. V dané věci byly ale ceny užívacího práva srovnatelných nemovitostí k dispozici.

9. Se zřetelem k výše uvedeným závěrům odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil (§ 219 o. s. ř.), když do samotného výpočtu celkového nároku nebyly vzneseny žádné námitky a na odůvodnění rozhodnutí okresního soudu lze odkázat.

10. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem okresního soudu, pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení.

11. Žalobkyně požadovala náhradu za užívání svých pozemků za rok rok. Základ nároku byl dán za celé zažalované období a závěr o výši úhrady závisel na znaleckém posudku, a proto je třeba o nákladech řízení rozhodnout dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Rozhoduje-li soud o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o. s. ř., je třeba za tarifní hodnotu považovat částku přisouzenou, nikoli částku, která byla předmětem sporu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). V souzené věci proto vycházel odvolací soud z tarifní hodnoty částka a uzavřel, že odměna za jeden úkon právní pomoci činí částka (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „AT“). Nárok na odměnu za jeden úkon právní služby ve výši částka shledal odvolací soud u úkonů: převzetí zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, žaloba, vyjádření, ve kterém zástupkyně žalobkyně formulovala otázky na znalce tak, jak je založeno na č. l. 72, účast zástupkyně žalobkyně při místním šetření, vznesené námitky proti znaleckému posudku založené na č. l. 156, a účast zástupkyně žalobkyně u jednání ve dnech datum a datum. Pokud jde o jednání dne datum, vycházel odvolací soud z protokolu založené na č. l. 52 spisu, ze kterého zjistil, že jednání nebylo zahájeno, k žádosti účastníků bylo jednání odročeno na účelem mimosoudního jednání a zástupkyni žalobkyně tak náleží odměna pouze ve výši ½, tj. částka (§ 11 odst. 2, 3 AT). Odvolací soud nepřiznal žalobkyni náhradu odměny za vyjádření založeném na č. l. 56 a vznesené námitce podjatosti znalce (č. l. 77 spisu), neboť se nejednalo o účelně vynaložené náklady. Z vyjádření na č. l. 56 vyplývá, že se jednalo o zopakování toho, co bylo uvedeno v žalobě a uplatněná námitka podjatosti znalce nebyla úspěšná (viz rozhodnutí okresního soudu č. l. 82). Celkem tedy byla přiznána žalobkyni náhrada za odměnu její zástupkyně částka (6× částka + částka). Dále byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů za 7 úkonů po částka a po částka za dva úkony právní pomoci, které byly poskytnuty po datum. Náhrada cestovného za jízdu zástupkyně žalobkyně z jejího sídla (adresa) do sídla soudu (adresa) k jednání dne datum (částka), k místnímu šetření dne datum (částka), k jednání soudu dne datum (částka) a k jednání dne datum (částka), vše při použití vozidla značka reg. zn. SPZ při spotřebě 5,4 l/100 km pohonné hmoty dle vyhláškové ceny. Dále náhrada za ztrátu času k jednání dne datum ve výši částka, za cestu na místo místního šetření dne datum ve výši částka, za cestu k jednání soudu ve dnech datum a datum ve výši 2× částka. Celkem částka. K takto určené odměně a náhradě je třeba připočítat náhrada 21 % DPH (částka) a dále náhradu za zálohu složenou za znalecký posudek ve výši částka a náhrada za soudní poplatek, který by z tarifní hodnoty částka činil částka. Účelné náklady žalobkyně vzniklé v řízení před okresním soudem tedy činí celkem částka a žalovaný je povinen nahradit tyto náklady do tří dnů k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 160 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).

12. Ve shodě se shora uvedeným závěrem bylo žulovému uloženo hradit náklady vzniklé v řízení státu, tak jak nebyly uhrazeny složenou zálohou, tj. částka (§ 148 o. s. ř.).

13. V odvolacím řízení ve věci samé nebyla žalobkyně s odvoláním úspěšná a vznikla jí naopak povinnost hradit náklady odvolacího řízení vzniklé na straně žalované. Protože žalovaný dle pokynu odvolacího soudu své náklady za odvolací řízení ve lhůtě 3 dnů od vyhlášení rozhodnutí nevyúčtoval (a neučinil tak ani dodatečně do doby vypracování písemného odůvodnění rozhodnutí), mohl odvolací soud při určení výše nákladů odvolacího řízení vzniklých na straně žalovaného vycházet pouze z obsahu spisu. Zjistil, že v odvolacím řízení poskytl zástupce žalovaného jeden úkon právní pomoci (účast při odvolacím jednání) a náleží mu odměna částka (určeno z tarifní hodnoty částka) a paušální náhrada hotových výdajů částka. Odvolací soud proto uložil žalobkyni nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení částka (jiné náklady a skutečnost, zda je zástupce žalovaného plátcem DPH, z obsahu spisu nelze zjistit).

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové.