KSHKPA 27 Co 185/2025-232

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 153 177,35 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 11. 2024, ⟪LB:lb_012⟫ č. j. 20 C 136/2024-209,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky částka s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15% ročně od datum do zaplacení (výrok I.), a dále uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku (výrok II.).

2. V odůvodnění rozsudku vysvětlil, že se žalobkyně domáhala zaplacení ve výroku rozsudku uvedené částky s příslušenstvím, kterou uhradila za žalovaného. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne datum s právnická osoba. úvěrovou smlouvu, která byla zajištěna zástavní smlouvou ze stejného dne. Zástavci a vlastníky nemovitostí byli rodiče žalovaného, tj. žalobkyně a tituly před jménem právnická osoba, který však zemřel a jediným vlastníkem zastavených nemovitostí se stala žalobkyně. Poté, co právnická osoba. vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši částka, žalobkyně této výzvě z obavy před realizací zástavy vyhověla, a předmětnou částku dne datum uhradila. Přes výzvu žalobkyně k vydání bezdůvodného obohacení ze dne datum žalovaný neuhradil dlužnou částku.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Nečinil sporným, že dne datum uzavřel s právnická osoba. úvěrovou smlouvu, ke které byla zřízena zástavní smlouva ze dne datum, kde na straně zástavců byla žalobkyně a tituly před jménem právnická osoba. Žalovaný si bral hypoteční úvěr na koupi nemovitosti a opravu domu, který jeho rodiče vlastnili. Na tuto opravu z úvěru čerpal částku ve výši částka. Žalovaný se následně dostal do úpadku.

4. Soud prvního stupně provedl důkazy listinami, zejména smlouvou o hypotečním úvěru číslo tel. číslo ze dne datum a zástavní smlouvou číslo hodnota z téhož dne, výzvou banky k zaplacení ze dne datum, dokladem o provedení platby předmětné částky dne datum z účtu paní tituly před jménem jméno FO s poznámkou, že jde o platbu z ručení Jméno žalobkyně, a nakonec rozhodnutími Krajského soudu v adresa z insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému pod spisovou značkou Anonymizováno spisová značka.

5. Smlouvou o hypotečním úvěru uzavřenou dne datum mezi žalovaným a právnická osoba. bylo prokázáno, že banka poskytla žalovanému úvěr ve výši částka na koupi pozemků v katastrálním území adresa a na rekonstrukci rodinného domu čp. Anonymizováno na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno v katastrálním území adresa, který byl ve vlastnictví žalobkyně a jejího (dnes již zesnulého) manžela tituly před jménem jméno FO. Žalovaný měl přitom na adrese adresa až do rozhodnutí stavebního úřadu ze dne datum trvalý pobyt.

6. Zástavní smlouvou k nemovitostem číslo hodnota ze dne datum měl soud prvního stupně prokázáno, že žalobkyně a tituly před jménem právnická osoba uzavřeli zástavní smlouvu k zajištění peněžité pohledávky ze smlouvy o hypotečním úvěru číslo tel. číslo ze dne datum. Předmětem zástavy se staly pozemky parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a parc. č. st. Anonymizováno s budovou č.p. Anonymizováno v katastrálním území Anonymizováno.

7. Z detailu insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému okresní soud zjistil, že insolvenční soud pravomocně rozhodl o úpadku žalovaného spojeného s povolením oddlužení dne datum. Do insolvenčního řízení přihlásila své pohledávky z titulu půjček z období let 2011 – 2013 jak žalobkyně, tak i Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno.Anonymizováno. Krajský soud v adresa vzal usnesením ze dne datum, č.j. Anonymizováno spisová značka-Anonymizováno-Anonymizováno, na vědomí splnění oddlužení žalovaného, kterého osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Toto se osvobození se vztahovalo i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku právo postihu.

8. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný není povinen nahradit žalobkyni částku, kterou uhradila dne datum bance. Zástavní smlouva k nemovitostem totiž opravňovala právnická osoba. k tomu, aby v případě, že jí dlužná částka ze smlouvy o hypotečním úvěru nebude uhrazena, mohla plnění žádat po zástavcích, kteří byli o možnosti zpeněžení předmětu zástavy informováni ve smlouvě. Ustanovení § Anonymizováno zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění účinném do datum (dále „insolvenční zákon“), se vztahuje nejen na ručitele, ale i na zástavce, ačkoliv nejsou v tomto ustanovení výslovně zmíněni. Žalovaný byl insolvenčním soudem osvobozen od placení dosud neuhrazených pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení, proto žalobkyně po něm nemůže uplatňovat to, co platila bance.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení ve výši částka, které představuje odměna advokáta za šest úkonů právní služby podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále „advokátní tarif“) ve výši 6x částka, dále paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 6x částka dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% daň z přidané hodnoty ve výši částka.

10. Žalobkyně podala proti rozsudku okresního soudu včas odvolání, které doplnila podáním ze dne datum, a navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobě vyhoví. Vysvětlila, že žalobou uplatnila pohledávku, kterou nebylo možné přihlásit do insolvenčního řízení, a zároveň se nejedná o pohledávku z titulu ručení. Žalobkyni nelze klást za vinu, že do insolvenčního řízení nepřihlásila pohledávku, kterou až na základě následné výzvy banky po skončení insolvenčního řízení musela uhradit. Přitom se jednalo o neuhrazenou část úvěru, která byla výlučným obligačním závazkem žalovaného. Nebyla uhrazena částka odpovídající ceně zastavené věci, a proto se nemůže jednat o pohledávku, na kterou by se podle § 414 insolvenčního zákona hledělo jako na ručitelskou. Žalovanou pohledávku nelze podřadit pod ustanovení § 414 odst. 3 insolvenčního zákona. Jde o pohledávku sui generis (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka).

11. Žalovaný navrhl potvrdit rozsudek soudu prvního stupně. Ve vyjádření k odvolání žalobkyně shrnul, že okresní soud na věc správně aplikoval § 414 insolvenčního zákona o osvobození žalovaného od placení pohledávek. Žalobkyně nyní uplatňovanou pohledávku mohla do insolvenčního řízení přihlásit jako podmíněnou s tím, že jí jako zástavci vznikne povinnost vyplatit dluh insolvenčního dlužníka. To však neučinila. Žalovaný odkázal i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, který řeší právní problematiku pohledávek zástavních dlužníků. Nakonec zdůraznila nutnost zamítnout žalobu i z důvodu nedostatku aktivní legitimace na straně žalobkyně, neboť předmětná částka byla poukázána z účtu tituly před jménem jméno FO, a nikoliv z prostředků žalobkyně.

12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).

13. V posuzované věci okresní soud provedl veškeré důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu vztahující se ke sporným otázkám, tj. zejména předmětnou smlouvu o hypotečním úvěru a zástavní smlouvu, a dále rozhodnutí z insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému. Soud prvního stupně též na věc správně aplikoval ustanovení § 414 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění účinném do datum o osvobození žalovaného jako dlužníka od placení pohledávek. Krajský soud proto z výše uvedených důvodů na správná skutková zjištění a právní závěry okresního soudu pro stručnost odkazuje.

14. K odvolacím námitkám žalobkyně dodává krajský soud následující.

15. Podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.

16. Podle § 414 odst. 3 insolvenčního zákona se osvobození podle odstavců 1 a 2 vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

17. Žalovaný jako dlužník byl rozhodnutím insolvenčního soudu ze dne datum osvobozen od placení pohledávek, a to i pohledávek svých ručitelů a jiných osob, které za něj plnili jeho věřitelům na dluhy, k nimž se jinak vztahuje osvobození. Typicky se za takovou jinou osobu ve smyslu § 414 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění účinném do datum považuje i zástavní dlužník. Tato úprava ustanovení § 414 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění účinném do datum odpovídá cílům zákonodárce chránit nadále především zvýhodněné postavení zajištěných věřitelů. Pokud žalobkyně argumentovala odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, pak k tomu lze uvést, že není pochyb o tom, že platí závěry Nejvyššího soudu ČR o tom, že zástavci vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči zástavnímu dlužníkovi v případě, že za zástavního dlužníka dobrovolně uhradil jeho závazek. V této souvislosti však nelze pominout, že tyto závěry se netýkají dlužníků osvobozených od placení pohledávek podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona. K tomu lze odkázat i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, který uzavírá, že rozhodnutí vydaná podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona (osvobození dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny) nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Osvobození dlužníka se pak podle § 414 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění účinném do datum vztahuje i na zástavce, kteří by (nebýt osvobození dlužníka v insolvenčním řízení) měli vůči dlužníku právo postihu.

18. Vycházeje ze shora rozvedených skutečností a veden zásadou stručnosti krajský soud v podrobnostech dále odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu, který shledává věcně správným, a proto jej dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil včetně správného výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, který odpovídá zásadám ustanovení § 142 o.s.ř.

19. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni. V souzené věci představuje náklady řízení na straně žalovaného odměna za dva úkony právní služby spočívající ve vyjádření žalovaného ze dne datum k odvolání žalobkyně a v účasti zástupce žalovaného na jednání odvolacího soudu dne datum ve výši 2x částka (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ advokátního tarifu). K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2x částka (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty ve výši částka. Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalovaného dosáhly částky částka, kterou je žalobkyně povinna nahradit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v ust. § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).