KSHKPA 27 Co 226/2025-197

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 42 724 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17. 4. 2025, ⟪LB:lb_012⟫ č. j. 23 C 154/2024-151,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované k rukám její advokátky náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím (výrok I.), a uložil žalobci povinnost nahradit žalované k rukám její právní zástupkyně náklady řízení ve výši částka ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku (výrok II.).

2. V odůvodnění rozsudku uvedl, že se žalobce domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši částka s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od datum do zaplacení. Tvrdil, že s žalovanou uzavřel dne datum smlouvu o investičním životním pojištění Anonymizováno Anonymizováno+ číslo hodnota (dále i „pojistná smlouva“), ve které bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou s pojistným ve výši částka čtvrtletně. Pojištění zaniklo dne datum a žalovaná poté vyplatila žalobci odkupné ve výši částka. Žalobce namítal, že ujednání pojistné smlouvy jsou nejasná a netransparentní. V souladu s článkem 6 Zvláštních pojistných podmínek docházelo ke snižování pojistného o některé poplatky a pojistné bylo následně převedeno na základě alokačního poměru do jednotlivých programů investování. Další poplatky se odečítaly přímo z hodnoty pojištění. Žalobce nebyl seznámen s výší odečtu na rizika a se sazebníkem administrativních poplatků a limitů, na který pojistná smlouva odkazuje, před jejím uzavřením. Ujednání pojistné smlouvy o nakládání s pojistným nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele. Požadované bezdůvodné obohacení představuje rozdíl mezi zaplaceným pojistným a vyplaceným odkupným, když nárok žalobce není promlčen.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Učinila nesporným, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o investičním životním pojištění Anonymizováno Anonymizováno+ číslo hodnota poté, co zprostředkovatelka žalované vyhodnotila potřeby žalobce a před uzavřením pojistné smlouvy ho seznámila s rozsahem pojištění, pojistnými podmínkami a s informacemi o pojištění. Žalobce to podpisem pojistné smlouvy potvrdil. Byla sjednána celkem hodnota pojištění (pro případ smrti nebo dožití, pro případ smrti následkem úrazu s dvojnásobným plněním při dopravní nehodě, pro případ trvalých následků úrazu s progresivním plněním a pro případ léčení úrazu s limitem plnění od 8. dne zpětně) s pojistným ve výši částka čtvrtletně, které žalobce hradil po dobu Anonymizováno let. Žalovaná každoročně zasílala žalobci informace o stavu pojistné smlouvy, tzv. rekapitulace, které obsahovaly i informace o případném nároku na odkupné a o druhu a výši všech poplatků a odečtů na rizika. Žalovaná poskytovala žalobci pojistnou ochranu po dobu Anonymizováno let a po ukončení pojištění mu vyplatila odkupné ve výši částka. Žalobce od počátku věděl, jakou cenu za pojištění platí. Pojistné bylo primárně spotřebováno na krytí rizik. Investiční složka tvořila minimální hodnotu. O přesné částce hrazené na rizika a přesné částce hodnoty pojištění byl žalobce navíc pravidelně informován. Žalovaná nakonec uplatnila námitku promlčení části nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. Za rozhodující pro běh promlčecí lhůty považovala nejpozději přečtení výročního dopisu ze dne datum. Takto by zůstala nepromlčena částka ve výši částka, na kterou by musela být započtena hodnota pojistné ochrany a vyplacené odkupné.

4. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka se soud prvního stupně nezabýval uplatněnou námitkou promlčení, neboť vyřešení otázky promlčení by v projednávané věci nevedlo k rychlejšímu rozhodnutí.

5. Po provedeném dokazování účastnickou výpovědí žalobce a listinnými důkazy, zejména pojistnou smlouvou, všeobecnými a zvláštními pojistnými podmínkami, které byly její součástí, informacemi o stavu pojistné smlouvy, které byly žalobci zasílány v letech Anonymizováno – Anonymizováno, výpovědí pojistné smlouvy ze dne datum, přehledem plateb na pojistnou smlouvu a potvrzením o vyplacení odkupného, dospěl okresní soud k závěru, že žaloba není důvodná.

6. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o investičním životním pojištění a že žalobce platil pojistné ve výši částka čtvrtletně. Žalovaná ho pravidelně informovala o stavu pojistné smlouvy. Na pojistném až do zániku pojistné smlouvy dne datum zaplatil celkem částka. Žalovaná mu po ukončení pojištění vyplatila odkupné ve výši částka.

7. Předmětnou pojistnou smlouvu posuzoval okresní soud podle dosavadní právní úpravy (srov. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), neboť pojistná smlouva byla uzavřena v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do datum (dále „obč. zák.“) a zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. Při výkladu textu pojistné smlouvy vycházel soud prvního stupně ze skutečné vůle účastníků při uzavření pojistné smlouvy (§ 35 odst. 2 obč. zák.), na kterou bylo možné usuzovat z vnějších okolností spojených zejména s podpisem pojistné smlouvy a jednáním účastníků po jejím podpisu. Okresní soud přihlédl k judikatuře Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1783/11), podle níž je prioritní takový výklad, který nezakládá neplatnost smlouvy. Tím je podporován princip autonomie smluvních stran s tím, že smluvní strany si musí být vědomy své odpovědnosti ve smluvních vztazích a nemohou smlouvy uzavírat a následně namítat jejich neplatnost dle své vlastní vůle (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3900/12). I když žalobce namítal neplatnost uzavřené pojistné smlouvy z důvodu, že se neseznámil s výší poplatků, tak z jeho účastnické výpovědi vyplynulo, že měl od počátku v úmyslu uzavřít s žalovanou smlouvu o úrazovém pojištění. Investice a následně vyplacené odkupné pro něj představovaly jen bonus. Nakonec i pojistná částka byla z větší části spotřebována na krytí rizik. Neplatnost pojistné smlouvy dle přesvědčení soudu prvního stupně není způsobilá vyvolat skutečnost, že žalobci nebyla známa výše odečtů na rizika a poplatků strhávaných z pojistného. Neexistuje totiž žádná zákonem stanovená povinnost pojistitele rozklíčovat při uzavírání smlouvy jednotlivé složky pojistného. Žalobce byl navíc v průběhu několika let informován o tom, jaká část pojistného byla spotřebována na krytí rizik. Přitom nelze odhlédnout od skutečnosti, že smluvní vztah trval déle než Anonymizováno let, kdy žalobce platil pojistné a očekával smluvenou pojistnou ochranu, kterou mu žalovaná byla připravena poskytnout. Žalobce namítal, že ujednání článku 6 Zvláštních pojistných podmínek jsou pro neurčitost neplatná, nicméně vedle sebe nemůže obstát tvrzená neurčitost ustanovení smlouvy a zároveň jejich nepřiměřenost. Tento závěr potvrzuje i rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, který uvádí, že pokud je pojistná smlouva neplatná v důsledku absence určitého ujednání, pak takové neexistující ujednání logicky nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti podle § 56 obč. zák. Okresní soud proto požadavek žalobce na vydání bezdůvodného obohacení zamítl, protože pojistná smlouva je platná.

8. Okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) a žalované přiznal proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši částka, kterou představuje odměna advokátky za 6 úkonů právní služby, 6 režijních paušálů, cestovné ke dvěma jednáním k okresnímu soudu a zpět, náhrada za promeškaný čas a daň z přidané hodnoty.

9. Žalobce podal proti rozsudku včas odvolání, které doplnil podáním ze dne datum. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví, pokud neshledá důvody pro kasaci napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu. Poukázal na to, že okresní soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, pokud jde o seznámení žalobce se sazebníkem administrativních poplatků a s výročními zprávami žalované, a nesprávně věc právně posoudil, neboť pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání podle § 55 a násl. obč. zák. V pojistné smlouvě ani ve Zvláštních pojistných podmínkách nebyla stanovena výše odečtů na rizika a další poplatky. Zvláštní pojistné podmínky pouze odkazovaly na zásady a sazebník poplatků. Těmito dokumenty se však okresní soud nezabýval. Ačkoliv je sazebník poplatků v pojistných podmínkách zmíněn, tak žalobce s ním nebyl seznámen a neměl možnost do jednotlivých ustanovení pojistné smlouvy zasahovat. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka platí, že v případě pojistných podmínek začleněných do pojistné smlouvy musí pojišťovna prokázat, že s nimi byl pojistník před uzavřením pojistné smlouvy výslovně seznámen, čímž se nemyslí umožnění do nich nahlédnout. Žalobce sice znal výši pojistného, nicméně nevěděl, jaká část z něj bude použita na tvorbu hodnoty pojištění. Žalobce tak nebyl schopen učinit informované rozhodnutí o skutečné výhodnosti produktu. Žalobce se to nedozvěděl, jak vyplývá z jeho účastnického výslechu, ani z výročních dopisů hromadně rozesílaných žalovanou, protože nelze učinit jednoznačný závěr, že dopisy byly žalobci doručeny. I pokud by je obdržel, nemohly zhojit vady pojistné smlouvy.

10. Okresní soud neučinil závěr o tom, že pojistná smlouva či její jednotlivá ujednání jsou neurčitá, proto bylo jeho povinností přezkoumat případnou zneužívající povahu sporných ujednání, která jsou uvedena zejména v části A článku 6 Zvláštních pojistných podmínek. Žalobce se uzavřením pojistné smlouvy se spornými ujednáními zavázal k plnění poplatků za podmínek, se kterými se nemohl seznámit před uzavřením pojistné smlouvy. Žalovaná tyto poplatky žalobci jako spotřebiteli fakticky zamlčela. Žalovaná to činila záměrně, protože chtěla před spotřebiteli skrýt skutečnou výhodnost pojistného produktu. Nepřiměřenost ujednání může spočívat i v nejasné a neurčité formulaci, která znemožňuje, aby spotřebitel vyhodnotil důsledky z této formulace plynoucí. V důsledku zneužívajících ujednání je pojistná smlouva absolutně neplatná.

11. Žalovaná navrhla rozsudek okresního soudu potvrdit. Okresní soud se v souladu s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 625/03) podrobně zabýval vůlí žalobce při uzavírání pojistné smlouvy. Zdůraznila, že žalobce si sjednal úrazové pojištění za pojistné ve výši částka čtvrtletně, protože se při provozování zámečnické činnosti obával úrazu. Tím byl pro žalobce účel pojistné smlouvy naplněn. Sám považoval investiční složku za bonus. Ani žalovaná nerozumí tomu, proč by zamlčovala existenci ustanovení, která dělají z pojistné smlouvy výhodný produkt. Žalobce přistupoval po celou dobu k pojistné smlouvě jako k platné. Nic na tom nemění ani skutečnost, že obdržel odkupné, i když původně neměl zájem o investiční složku pojištění. Výše rizikového pojistného byla řádně sjednána v článku 6 odst. 6 Zvláštních pojistných podmínek žalované. Z účastnické výpovědi žalobce je zřejmé, že informace o celkové výši čtvrtletního pojistného byla pro žalobce v době uzavření pojistné smlouvy úplná a srozumitelná. Žalobce proti struktuře pojistné smlouvy nic nenamítal, a naopak potvrdil, že byl s plněním poskytnutým žalovanou spokojen. Pojistná smlouva nemůže být neplatná jen proto, že běžné pojistné není rozčleněno na složku rizikovou a složku investiční (srov. rozsudky Krajského soudu v adresa sp. zn. spisová značka a Městského soudu v Praze sp. zn. spisová značka). Rovněž Krajský soud v adresa – pobočka v adresa v rozsudku sp. zn. spisová značka dovodil, že poplatková struktura je z právního hlediska zcela irelevantní. Žalobce, který argumentoval, že soud prvního stupně nepodrobil ujednání pojistné smlouvy přezkumu přiměřenosti, přehlédl, že podle § 56 obč. zák. požadovanému přezkumu nepodléhají ujednání vymezující předmět nebo cenu plnění smlouvy (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka). Hlavním plněním pojistitele bylo poskytnout žalobci pojistnou ochranu, která dokonce byla poskytována ve vyšší variantě.

12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).

13. V posuzované věci okresní soud provedl veškeré důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu, což nečinil sporným ani žalobce, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů odpovídající skutková zjištění, která promítl do správného závěru o skutkovém stavu. Proto na ně krajský soud pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně též srozumitelným způsobem uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, a rovněž jeho právní úvahy jsou správné. Krajský soud k odvolacím námitkám žalobce uvádí následující.

14. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

15. Podle § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni uzavření pojistné smlouvy, pojistná smlouva je smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

16. Podle § 3 písm. x) zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni uzavření pojistné smlouvy, se odkupným rozumí část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého pojištění.

17. Podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni uzavření pojistné smlouvy, pojistná smlouva vždy obsahuje výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové,

18. Podle § 35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

19. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

20. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

21. Podle § 56 odst. 2 obč. zák. ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

22. Zásadní pro posouzení platnosti pojistné smlouvy byl obsah závazkového vztahu účastníků. Ze samotné pojistné smlouvy a zejména z účastnické výpovědi žalobce je zřejmé, že vůle účastníků při uzavření smlouvy směřovala k uzavření smlouvy o pojištění rizik, neboť žalobce chtěl být úrazově pojištěn z důvodu provozování firmy se zámečnictvím. V pojistné smlouvě byly přesně uvedeny pojistné události, pojistné částky i výše pojistného. Žalobce měl povinnost hradit čtvrtletně pojistné ve výši částka na celkem čtyři sjednaná pojištění. Za celé období od datum do datum zaplatil na běžném pojistném celkem částku částka. Žalovaná zaslala žalobci dne datum částku ve výši částka poté, co z odkupného bylo odečteno dlužné pojistné ve výši částka. Součástí pojistné smlouvy byly i Všeobecné pojistné podmínky a Zvláštní pojistné podmínky. V článku 6 Zvláštních pojistných podmínek bylo stanoveno, že běžné pojistné je snižováno o alokační a inkasní poplatky. Nebylo přitom povinností žalované přesně uvádět, jak se zaplaceným pojistným nakládala. Žalobce se to přesto dozvěděl z informací o stavu pojistné smlouvy, které obsahovaly mimo jiné údaje o poplatcích v daném období, o investiční složce pojištění, a také aktuální výši odkupného ke konci kalendářního roku, za který byla informace o stavu pojistné smlouvy zpracována. Z provedeného dokazování před okresním soudem vyplynulo, že žalovaná zasílala informace o pojistné smlouvě na adresu, kterou jí žalobce sdělil.

23. Žalobce přistoupil k ukončení pojistné smlouvy až po odchodu do starobního důchodu poté, co byl přes Anonymizováno let u žalované rizikově pojištěn. Oba účastníci tak dlouhodobě považovali smlouvu za platnou a podle toho se k ní chovali. Sám žalobce, který měl za to, že sjednal jen úrazové pojištění, byl s vyplaceným odkupným spokojen. Přitom odkupným se podle § 3 písm. x) zákona o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni uzavření pojistné smlouvy, rozumí část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého pojištění. Údaj o odkupném není základní náležitostí pojistné smlouvy (srov. § 4 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě) a vypočítává se až k datu zániku soukromého pojištění.

24. Náhled o platnosti uzavřené pojistné smlouvy lze podpořit i odkazem na závěr Ústavního soudu o tom, že „základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá jejich neplatnost, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie vůle smluvních stran, povaha soukromého práva a s ním spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Neplatnost smlouvy má být výjimkou, nikoliv zásadou. Není tedy ústavně konformní a je v rozporu s principy právního státu taková praxe, kdy obecné soudy preferují zcela opačnou tezi, upřednostňující výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy před výkladem neplatnost smlouvy nezakládajícím“ (viz nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 658/18). Smluvní strana si musí být vědoma své odpovědnosti ve smluvních vztazích a nemůže smlouvy uzavírat a později namítat jejich neplatnost dle své vlastní vůle (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3900/12).

25. Úprava ustanovení § 56 obč. zák. vychází ze Směrnice Rady 93/13/EHS z datum o nekalých podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Členské státy musí zajistit, aby smlouvy uzavírané se spotřebiteli neobsahovaly nekalá ujednání. Na hodnocení nekalosti by měla mít vliv povaha zboží nebo služeb. Smluvní ujednání spotřebitelské smlouvy vymezující předmět plnění a cenu však budou platná, i když budou v rozporu s ustanovením § 56 odst. 1 obč. zák. Námitky žalobce ohledně nepřiměřenosti ujednání se dotýkají právě pojistného jako ceny plnění, proto přezkumu dle § 56 obč. zák. nepodléhají.

26. Vycházeje ze shora rozvedených skutečností a veden zásadou stručnosti krajský soud v podrobnostech dále odkazuje na logické a přesvědčivé odůvodnění rozsudku okresního soudu, který shledává věcně správným, a proto jej dle § 219 o.s.ř. potvrdil včetně správného závislého výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídal zásadám ustanovení § 142 o.s.ř.

27. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalované přiznal účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. V souzené věci představuje náklady řízení na straně žalované odměna za dva úkony právní služby spočívající ve vyjádření se k odvolání žalobce a v účasti na jednání odvolacího soudu dne datum ve výši 2x částka (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, dále i „advokátní tarif“), k čemuž přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2x částka (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty ve výši částka. Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalované dosáhly částky částka, kterou je žalobce povinen nahradit žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalované (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

28. Žalovaná předložila vyúčtování nákladů odvolacího řízení, ve kterém uplatnila i výdaje za cestovné a náhradu za promeškaný čas na cestě k odvolacímu soudu a zpět. Vyúčtování, jak je zřejmé ze žurnalizace listin, se však do spisu dostalo až po vyhlášení rozsudku. Nicméně odvolací soud k vyúčtované náhradě cestovních výdajů a náhradě za promeškaný čas dodává, že žalovanou v této věci i ve věci vedené u Krajského soudu v adresa – pobočky v adresa pod sp. zn. spisová značka zastupovala při jednáních dne datum advokátka tituly před jménem jméno FO, za kterou se v substituci v obou věcech dostavila tituly před jménem jméno FO. Advokátka žalované přitom v obou projednávaných věcech vyúčtovala cestovné a náhradu za promeškaný čas, ačkoliv je zřejmé, že cestovné do adresa a zpět uhradila jen jednou. Ve věci projednávané u Krajského soudu v adresa – pobočky v adresa pod sp. zn. spisová značka byla žalované přiznána i náhrada za cestovné a promeškaný čas. Z toho je zřejmé, že v této věci účtované cestovné a náhrada za promeškaný čas nepředstavují účelně vynaložené náklady odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v ust. § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).