KSHK 17 Co 73/2026-136

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Čipery a soudců JUDr. Jiřího Hanuše a Mgr. Tomáše Šintáka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem v Adresa žalobkyně zastoupená advokátem advokát sídlem v adresa ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem v Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem v Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o výživné neprovdané matky ⟪LB:lb_005⟫ k odvoláním žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové z 16. února 2026, č. j. 8 C 341/2025-51 a proti usnesení téhož soudu z 19. února 2026, č. j. 8 C 341/2025-53

I. V části, v níž směřuje proti výroku III rozsudku okresního soudu, se odvolání žalovaného odmítá.

II. Ve výroku I se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že dlužné výživné za období od datum do datum činí částka a žalovanému se povoluje splácet jej žalobkyni v pravidelných splátkách po částka měsíčně, splatných pod ztrátou výhody splátek vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení před okresním soudem a před krajským soudem v celkové výši částka, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Ve výroku V se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala příspěvku na výživu částka měsíčně za období od datum do datum.

2. Vyložila, že je matkou společného syna účastníků Václava, narozeného datum, a protože o něj pečuje (rozsudkem Okresního soudu v adresa z datum, č. j. spisová značka jí byl schválením dohody rodičů svěřen do výlučné péče a žalovaný se zavázal platit mu k jejím rukám výživné částka měsíčně), není schopna v běžném rozsahu zajišťovat úhradu všech svých základních potřeb. Po zaplacení výdajů na bydlení jí z jejích příjmů zbývá jen něco přes částka měsíčně a právě prochází oddlužením. Účastníci spolu nikdy nežili a žalovaný jí na náklady spojené s porodem, pořízením výbavy pro dítě ani na její výživu nikdy nepřispěl.

3. Žalovaný se v prvostupňovém řízení k věci nijak nevyjádřil a k jednání okresního soudu se nedostavil.

4. Rozsudkem č. j. spisová značka okresní soud uložil žalovanému přispívat žalobkyni v období od datum do datum na výživu vždy ke každému 15. dni v měsíci částkou částka měsíčně (výrok I), dlužné výživné za dobu od datum do datum vyčíslil na částka a povolil žalovanému splácet je žalobkyni „v pravidelných měsíčních splátkách“ od právní moci rozsudku vždy do datum. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek (výrok II), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném výživného také za období číslo (výrok III), a uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení částka (výrok IV) a do číslo dnů od právní moci rozsudku zaplatit státu soudní poplatek částka (výrok V).

5. V odůvodnění především shrnul svá skutková zjištění, citoval § 920 odst. 1, § 913 a § 922 odst. 2 občanského zákoníku a podal obecný výklad institutu výživného neprovdané matky. Popsal, že podle jeho zjištění měla žalobkyně v daném období průměrný čistý měsíční příjem částka (skládající se z rodičovského příspěvku, příspěvku na bydlení a přídavku na syna jméno; vysvětlil, proč do této částky nezapočítal porodné a jméno výživné) a výdaje částka (platila částka za bydlení a částka v rámci probíhajícího oddlužení). Konstatoval, že podle tvrzení žalobkyně a rozsudku o úpravě poměrů syna účastníků Václava obnáší průměrný čistý měsíční příjem žalovaného v rozhodném období částka. K tomu poznamenal, že nedostavení se žalovaného k jednání lze zřejmě vykládat i jako jeho srozumění s tím, že bude žalobě vyhověno, a že by dokonce byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Za popsané skutkové situace pokládal žalobkyní požadovanou částku částka měsíčně za všem známým okolnostem přiměřenou. Uznal totiž, že žalobkyně nebyla schopna si své potřeby (charakterizované souslovím výživa v širším smyslu) po dobu bezprostředně navazující na narození společného dítěte účastníků v odpovídajícím rozsahu obstarat z vlastních zdrojů; i vzhledem k tomu, že také ona je povinna zajišťovat i část výdajů na jméno (protože výživné od žalovaného nepokrývá chlapcovu výživu zcela), nemá dostatečně zajištěno vlastní ošacení, jídlo a drogerii. Okresní soud také připomněl, že podmínkou přiznání uplatněného nároku není, aby byla žalobkyně na požadovaný příspěvek odkázána. Dále podal výpočet nedoplatku na výživném, odůvodnil částečné zamítnutí žaloby (tím, že příspěvek neprovdané matce přísluší teprve od data narození dítěte) a odůvodnil výrok o nákladech. Jejich náhradu žalobkyni přiznal vzhledem k výsledku řízení a z téhož důvodu – s přihlédnutím k poplatkovému osvobození žalobkyně – uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení.

6. Usnesením č. j. spisová značka pak okresní soud opravil (s odkazem na § 164 občanského soudního řádu) výrok II rozsudku spisová značka doplněním, že výše povolených měsíčních splátek nedoplatku činí částka.

7. Žalovaný podal proti rozsudku, a to výslovně do všech jeho výroků, i proti usnesení okresního soudu odvolání a zároveň přednostně navrhl, aby byl rozsudek – jako tzv. rozsudek pro zmeškání – zrušen podle § 153b odst. 4 o. s. ř. V první řadě líčil, že jednání zmeškal z důvodu, který je podle něj omluvitelný. Advokát, kterého ještě před jednáním zmocnil k zastupování v této věci, byl už dřív na stejný termín předvolán k jinému soudnímu roku, jej ujistil, že kvůli tomu na jeho žádost okresní soud jednání v této věci určitě odročí a žalovaný se tedy k soudu dostavit nemusí. Posléze však advokát kvůli stěhování kanceláře o odročení požádat zapomněl a žalovaného o tom nezpravil. Dále žalovaný namítl, že byl žalobní požadavek žalobkyně od počátku nejasný a tato vada nebyla odstraněna. Žalobkyně při vymezování období, za které příspěvek požaduje, v žalobě uvedla zjevně nesmyslný údaj, totiž že výživné chce do „31. 63. 2026“. Okresní soud ji k nápravě této procesní vady podle všeho nikdy nevyzval a žalobkyně tak sama neučinila. I proto bylo podle žalovaného vydání rozsudku pro zmeškání vyloučeno. Okresní soud rozhodně nebyl oprávněn odstraňovat uvedený nedostatek žaloby pouze vlastní úvahou, byť třeba logickou. Tím, že tak učinil, překročil svou pravomoc, porušil procesní práva žalovaného a zatížil tím řízení závažnou procesní vadou. A navíc žalobkyně vydání rozsudku pro zmeškání zřejmě ani nenavrhla. Žalovaný nesouhlasil ani se skutkovými závěry okresního soudu. Pokládal je za neúplné. Popisoval, že jeho příjmy v rozhodném období ve skutečnosti obnášely jen asi částka měsíčně a že měl i nemalé výdaje, zejména na syna Víta, jehož má ve výlučné péči. Upozornil také, že v datum očekávají s jeho současnou partnerkou narození dalšího dítěte a že s nimi ve společné domácnosti žijí další tři partnerčiny děti. Mínil, že je okresním soudem stanovené výživné částka měsíčně vzhledem k uvedeným okolnostem drakonické. Soud prvního stupně podle něj byl povinen řádně objasnit, jestli je žalobkyně schopna sama se živit, resp. zda příspěvek opravdu potřebuje a jestli navrhovaná suma odpovídá životní úrovni obou účastníků. Dovozoval, že žalobkyně určitě schopna živit se je a že i nyní dochází na své pracoviště. Odpovídat by tak podle něj mohl příspěvek nanejvýš částka měsíčně. Podotkl také, že s ním okresní soud původně korespondoval na adresách, kde se nezdržuje, a že přitom žalobkyně jeho skutečné bydliště znala. Za vyloučené pokládal napravovat chybu, spočívající v neuvedení výše splátek nedoplatku, opravným usnesením ve smyslu § 164 o. s. ř. Měl za to, že tak je možno učinit jen doplňujícím rozsudkem, který by ovšem musel být veřejně vyhlášen. Vytkl okresnímu soudu i to, že jeho usnesení obsahuje chybné (a nijak neodůvodněné) poučení, že proti němu není odvolání přípustné. Pro případ, že okresní soud napadený rozsudek nezruší podle § 153b odst. 4 o. s. ř., navrhl zrušení tohoto rozhodnutí i opravného usnesení a vrácení věci k dalšímu prvostupňovému řízení odvolacím soudem.

8. Žalobkyně pokládala obě rozhodnutí okresního soudu za správná. Primárně měla za to, že je návrh žalovaného na zrušení napadeného rozsudku jako rozsudku pro zmeškání podle § 153b odst. 4 o. s. ř. zmatečný, a tudíž neprojednatelný. Podtrhla, že rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé povahu rozsudku pro zmeškání nemá. A podal-li žalovaný také odvolání, nesplňuje tento úkon podle žalobkyně požadavky vyplývající z § 205 o. s. ř. Přitakala okresnímu soudu, že proti jeho – podle ní správnému – opravnému usnesení není odvolání přípustné, a mínila, že pokud by přípustné bylo, žalovaný by je podal opožděně.

9. Žalovaný v odpovědi žalobkyni přisvědčil, že rozhodnutí okresního soudu o věci samé rozsudkem pro zmeškání vskutku není. Nově sdělil, že se jemu a jeho partnerce datum narodila dcera jméno. Tím se podle něj jeho finanční možnosti ještě více zhoršily, protože vyživovací povinnosti k dětem určitě mají přednost před vyživovací povinností k žalobkyni. Jinak zopakoval, že okresní soud rozhodl, aniž v potřebném rozsahu zjistil příjmy a výdaje obou účastníků. Trval na tom, že jeho finanční situace je horší než situace žalobkyně. Argumentoval, že ze svého čistého měsíčního příjmu částka platí výživné na syna jméno částka Kč a na pokrytí vlastních životních nákladů (bydlení, strava apod.) mu tedy zbývá jen částka, kdežto celkový měsíční příjem žalobkyně činí částka (částka rodičovský příspěvek, částka příspěvek na bydlení, částka přídavek na jméno a částka jeho výživné), a to ještě žalobkyně obdržela porodné částka. Výživné neprovdané matky nemá zajistit shodnou životní úroveň rodičů a přiměřená výživa žalobkyně je plně zajištěna. Netrpí finančním nedostatkem, který by musel dorovnávat. Naopak, po narození posledního dítěte je jeho životní úroveň z hlediska příjmů dokonce nižší než životní úroveň žalobkyně. A žalobkyně navíc prochází oddlužením, takže částka, která by jí byla v tomto řízení přisouzena, by se tak jako tak stala součástí majetkové podstaty a sama žalobkyně by z ní fakticky neobdržela nic. Nejlepším řešením by tak podle žalovaného bylo, kdyby žalobkyně vzala žalobu zpět a obě strany by se vzdaly práva na náhradu nákladů řízení.

10. Krajský soud při svém procesním postupu v první řadě vyšel z faktu, že rozsudek okresního soudu není rozsudkem pro zmeškání. Okresní soud jej totiž takto neidentifikoval (pouze uvedl, že byly splněny předpoklady pro vydání tohoto typu soudního rozhodnutí), nezdůvodnil jej (také) okolnostmi, které jsou podle § 153b o. s. ř. pro vydání rozsudku pro zmeškání klíčové (tedy především tím, že žalovaný bez důvodné a včasné omluvy zmeškal jednání, ačkoli mu byly nejpozději deset dnů před jeho konáním řádně do vlastních rukou doručeny žaloba a předvolání, byl o následcích nedostavení se poučen a žalující strana vydání rozsudku pro zmeškání navrhla), a svá skutková zjištění nezaložil na fikci nespornosti žalobních tvrzení (vyšel z výsledků dokazování). Prioritní návrh žalovaného, aby byl napadený rozsudek jakožto rozsudek pro zmeškání (okresním soudem) podle § 153b odst. 4 o. s. ř. zrušen proto, že se k jednání nedostavil z omluvitelného důvodu, tak byl ze své povahy (obsoletní) a ve smyslu § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřípustný. Platná procesní úprava totiž vůbec neumožňuje, aby soud prvního stupně svůj rozsudek, když nejde o rozsudek pro zmeškání, z žalovaným uvedeného důvodu zrušil. Krajský soud proto k návrhu žalovaného na zrušení rozsudku podle § 153b odst. 4 o. s. ř. nepřihlížel, a tedy ani nevrátil předložený spis okresnímu soudu, aby přednostně o tomto návrhu rozhodl (jak by v případě relevance návrhu bylo zapotřebí).

11. Dále krajský soud uzavřel, že odvolání žalovaného proti rozsudku i proti usnesení okresního soudu jsou objektivně přípustná a byla podána včas. Ve vztahu k usnesení č. j. spisová značka při tomto úsudku vzal v potaz, že výrokem tohoto rozhodnutí okresní soud nesporně zasáhl do výroku svého rozsudku (k tomu srovnej § 202 odst. 1 písm. i/ a § 204 odst. 2 větu druhou o. s. ř. ).

12. Jedním ze stěžejních předpokladů věcné projednatelnosti odvolání, obecně vzato, je, aby bylo podáno osobou k tomu oprávněnou. Podle § 201 o. s. ř. může podat odvolání jen účastník řízení (a to i tzv. účastník vedlejší – srovnej § 93 odst. 3 o. s. ř. ). Soudní praxe dovodila, že k podání odvolání proti určitým rozhodnutím je legitimována i osoba, která sice jinak účastníkem řízení není, ale dotčeným rozhodnutím je přesto rozhodováno o jejích právech a povinnostech (tím se totiž účastníkem řízení v daném úseku stává; takto je např. znalec oprávněn brojit odvoláním proti usnesení o znalečném). Ovšem protože smyslem odvolání je napravit či odstranit újmu, která byla způsobena rozhodnutím soudu odvolateli na jeho právech, logicky nepřísluší odvolání těm z výše uvedených osob, kterým daným rozhodnutím újma způsobena být nemohla.

13. V projednávané věci se žalovaný, jak shora uvedeno, výslovně odvolal proti rozsudku okresního soudu jako celku. Tedy i proti výroku, jímž byla žaloba částečně zamítnuta. I při odvolacím jednání na dotaz krajského soudu potvrdil, že svůj opravný prostředek opravdu míní právě takto. Výrokem o částečném zamítnutí žaloby mu ale žádná újma na jeho právech způsobena být nemohla, protože mu tento výrok neukládá žádné povinnosti, jeho právního postavení nezhoršuje ani jinak a je mu ze své podstaty z hlediska procesního výsledku příznivý. Právo odvolat se proti němu proto žalovanému nepřísluší.

14. Proto krajský soud rozhodl, že se odvolání žalovaného v části, v níž směřovalo proti výroku III rozsudku okresního soudu, odmítá (§ 218 písm. b/ o. s. ř. ).

15. Jinak ovšem byly nezbytné formální předpoklady pro věcný přezkum obou napadených rozhodnutí z podnětu žalovaným uplatněných opravných prostředků splněny.

16. Za účelem přezkoumání rozsudku krajský soud nařídil odvolací jednání.

17. Žalobkyně na něm především vysvětlila, že v žalobě uvedený údaj „31. 63. 2026“ je jen písařskou chybou a správným datem je datum. Dále poukázala na to, že se žalovanému dcera jméno narodila už po uplynutí rozhodného období.

18. Žalovaný na dotazy krajského soudu popsal, že je od datum zaměstnán v restauraci adresa a pobírá zde celkem asi částka čistého měsíčně. Zaměstnání takto změnil poté, co se u svého předcházejícího zaměstnavatele v restauraci jméno FO v adresa marně domáhal zvýšení příjmu. Pracoval tam 11 let a v období od datum až do skončení pracovního poměru tu dosahoval čistého příjmu asi částka měsíčně. Mimo to měl také dvakrát příjem z brigády ve výši asi částka. Měl ale také několik exekucí a z tohoto titulu od datum splácel částka měsíčně a posléze do datum částku částka měsíčně. Do datum bydlel v družstevním bytě v adresa, avšak o byt v exekuci přišel. Od datum bydlí v pronajaté dřevostavbě rodinného domu, kde bydlení celkově měsíčně vyjde na částka. Vlastní sedmimístný automobil Ford Galaxy (protože má teď velkou rodinu), ale žádnou jinou cennější věc nemá. Ve výlučné péči stále má syna jméno, nyní ve věku 17 let, na kterého v současnosti pobírá od jeho matky výživné částka měsíčně (do doby zhruba před rokem šlo o částka měsíčně). Na syna jméno k rukám žalobkyně stále platí částka měsíčně. S matkou dcery jméno sdílí společnou domácnost, kde kromě nich, jméno a jméno bydlí i tři partnerčiny děti. Je zdravý, s žádným chronickým onemocněním se neléčí. Žalobkyni na jí požadované výživné zatím nic nezaplatil.

19. Žalobkyně doplnila, že po datum brigádně pracovala zhruba dvakrát až třikrát týdně po tři hodiny a takto vydělávala přibližně částka měsíčně čistého. S prací skončila, když žalovaný na do té doby společném pracovišti navázal známost se servírkou, kterou zaučovala. Následně nárazově brigádně pracovala za barem, od té doby uklízí. Takto vydělává částka měsíčně. Po celé rozhodné období bydlí v nájemním bytě s měsíčními náklady asi částka měsíčně. V rámci oddlužení stále splácí částka a její matka platí dalších částka měsíčně. Oddlužení by mělo trvat ještě zhruba datum roku. V době jeho zahájení měla kvůli několika exekucím dluhy kolem částka. Úspěch v tomto řízení by její postavení v oddlužení podle ní vylepšil.

20. Jinak účastníci setrvali na svých stanoviscích.

21. Krajský soud dospěl k následujícím závěrům:

22. Okresní soud postupoval naprosto správně, když věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Postupoval, jak přiléhavě uvedl, v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., podle něhož nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Žalobu a předvolání k jednání, které se konalo datum, žalovaný osobně převzal datum, k jednání se nedostavil a o jeho odročení nepožádal.

23. Dodat je třeba, že žalovaný nakonec v plném rozsahu využil možnost uplatnit svou obranu v odvolacím řízení.

24. Žalovanému lze přisvědčit, že okresní soud měl především žalobkyni (včas) vést k opravě zjevně nesmyslného časového údaje v jejím žalobním návrhu rozsudečného výroku. Z žaloby však zároveň mimo jakoukoli pochybnost vyplývalo, že žalobkyni jde o výživné za dvouleté období, počínající datum, a jistě i právě proto okresní soud bez dalšího – a nesporně věcně správně – dovodil, že ono období končí datem datum. V odvolacím řízení každopádně žalobkyně definitivně uvedla věc na pravou míru.

25. Jak dále okresní soud správně uvedl, podle § 920 odst. 1 věty první občanského zákoníku platí, že není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.

26. Přiléhavě také konstatoval, že žalobkyni v tomto řízení jde výhradně o výživné (nikoli tedy o příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím) a že se při rozhodování o takovém nároku uplatní i § 922 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož lze výživné pro neprovdanou matku přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu. Bezesporu velmi správně také v obecné rovině, avšak vcelku podrobně vyložil, že smyslem ustanovení § 920 odst. 1 věty první občanského zákoníku je spravedlivá podpora neprovdaných žen, jejichž socioekonomická situace je významně ztížená kvůli potřebě intenzivní péče o dítě nejútlejšího věku, a že prioritním kritériem pro určení výše výživného je tu hledisko přiměřenosti výživy ve vztahu k odůvodněným potřebám oprávněných matek (nikoli tedy např. hledisko dorovnání životní úrovně oprávněné a povinné osoby, podílení se oprávněné osoby na životní úrovni osoby povinné nebo tzv. slušná úroveň výživy). Rozumí se zároveň samozřejmě, že pro výši dávek výživného jsou důležité i schopnosti, resp. možnosti a majetkové poměry povinného otce dítěte (§ 913 občanského zákoníku).

27. Okresní soud při hodnocení finančních možností žalovaného vyšel z toho, že jeho příjmy v rozhodném období obnášejí kolem částka čistého měsíčně. To sám žalovaný nakonec v odvolacím řízení (navzdory původně jinému tvrzení a obsahu zprávy jeho zaměstnavatele) výslovně potvrdil s tím, že od datum má po změně zaměstnavatele příjem dokonce ještě o něco vyšší. Při zvažování jeho finančních schopností v době, za niž žalobkyně výživné žádala, je jistě nezbytné vzít náležitě v potaz především jeho vyživovací povinnosti k synům jméno a jméno (§ 910 a následující občanského zákoníku), vlastní nezbytné výdaje žalovaného v jejich přiměřené výši a za odpovídající část období i jeho finanční povinnosti k matce dcery jméno, jejíž narození společně očekávali (§ 920 občanského zákoníku). Při hodnocení, zda a případně v jakém rozsahu je schopen plnit svou zákonnou povinnost vůči žalobkyni, však nelze bez dalšího zohledňovat jeho exekučně vymáhané dluhy. Plnění vyživovacích povinností totiž v principu musí mít (vzhledem k jejich zákonné povaze a účelu) před uspokojováním jiných platebních povinností přednost. Žalobkyně své poměry před soudem prvního stupně popsala, dostatečně doložila a v odvolacím řízení svůj popis doplnila. Je důležité zmínit, že při hodnocení, jaké byly její přiměřené materiální potřeby, není možno, v konečném důsledku ve prospěch žalovaného, zohledňovat příspěvek na bydlení, protože tato dávka státní sociální podpory není určena k tomu, aby jejím vyplácením stát nahrazoval plnění vyživovací povinnosti, kterou vůči žalobkyni jakákoli třetí osoba má. Tím, že tuto dávku žalobkyni v rozhodném období vyplácel, bylo naopak přesvědčivě dokumentováno, jak tíživá její sociální, resp. ekonomická situace byla.

28. Krajský soud důkladně uvážil všechny relevantní okolnosti, které vyšly v průběhu řízení najevo, a uzavřel, že je, a to i se zřetelem k výsledkům odvolacího řízení, úsudek soudu prvního stupně, že žalobkyni uplatněný nárok svědčí a požadovaná částka všem zákonným instrukcím odpovídá, správný. O tom, že suma částka měsíčně z hlediska potřeb žalobkyně nepřesahuje kritérium přiměřenosti, podle krajského soudu vzhledem ke skutkovým zjištěním o příjmových a výdajových poměrech žalobkyně nemůže být rozumných pochyb. A stejně tak bylo po celé rozhodné období v objektivně nazíraných možnostech žalovaného uvedenou částku žalobkyni platit. Že tato platební povinnost je pro žalovaného nesporně významnou finanční zátěží, není určující. Nelze zapomínat, že ekonomická situace žalobkyně a její možnosti vlastním přičiněním ji zlepšit byly ještě složitější.

29. Z uvedených důvodů krajský soud přezkoumaný rozsudek ve výroku I potvrdil (§ 219 o. s. ř. ).

30. Okolnost, že žalobkyně prochází oddlužením, při rozhodování o přiznání výživného a o jeho výši neměla žádný význam. K jakémukoli jinému přístupu totiž platný právní řád nezakládá důvod. Jak bude s plněním, které bylo žalobkyni přisouzeno, v procesu jejího oddlužení naloženo, resp. jaký konkrétní prospěch z toho pro žalobkyni ve vztahu k oddlužení snad vyplyne, není při posuzování, zda a případně v jaké výši jí výživné jako neprovdané matce žalovaný má ve smyslu § 920 odst. 1 věty první poskytnout, v žádném ohledu významné.

31. Změnit (§ 220 odst. 1 o. s. ř. ) musel krajský soud napadený rozsudek ve výroku o nedoplatku, který zpětným stanovením výživného vznikl. V důsledku plynutí času a toho, že žalovaný, jak v odvolacím řízení potvrdil, žalobkyni dosud nic nezaplatil, za celé již uzavřené období od datum do datum, za něž k vyměření výživného došlo, nedoplatek činí částka (částka za číslo dnů datum po částka). Krajský soud jej vzhledem k jeho výši a poměrům žalovaného (a to i se zřetelem k jeho nové vyživovací povinnosti), stejně jako okresní soud, povolil splácet po částka měsíčně pod ztrátou výhody splátek (§ 160 odst. 1 o. s. ř. ).

32. Sousloví „pod ztrátou výhody splátek“ znamená, že pokud žalovaný nezaplatí některou ze splátek včas (tedy do 15. dne toho kterého kalendářního měsíce), bude se moci žalobkyně domáhat nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě exekuce, pro celý existující zbytek nedoplatku, jako kdyby splátky povoleny nebyly.

33. Tím, že krajský soud změnil (z výše uvedeného důvodu tak jako tak musel změnit) výrok napadeného rozsudku, do něhož okresní soud zasáhl usnesením č. j. spisová značka, ztratil smysl věcný přezkum tohoto usnesení. Ať už by totiž krajský soud dospěl v záležitosti usnesení okresního soudu k jakémukoli závěru, zůstal by obsah jeho rozhodnutí o změně výroku II rozsudku okresního soudu týž a úsudek o usnesení č. j. spisová značka by se do něj nijak nepromítl. Krajský soud proto nepokládá za potřebné se usnesením okresního soudu zabývat blíže. Jen na okraj k procesní stránce věci pro pořádek připomíná, že ta část výroku soudu prvního stupně, jejíž zjevná vada byla usnesením č. o. s. ř. j. spisová značka odstraněna, řešila otázku splatnosti vyčísleného nedoplatku a sama o sobě tedy měla povahu usnesení, nikoli rozsudku (podobně jako rozhodnutí okresního soudu o lhůtách k plnění, o nákladech a o poplatkové povinnosti; § 152 odst. 1 věta první, 167 odst. 1 věta první o. s. ř. ). Každopádně nedůvodná tedy byla námitka žalovaného, že o odstranění vady výroku II rozsudku měl okresní soud rozhodnout rozsudkem, který bylo nezbytné vyhlásit (srovnej § 156 odst. 1 a § 168 odst. 1 o. s. ř. ).

34. Protože rozhodnutí okresního soudu zčásti změnil, musel krajský soud rozhodnout i o nákladech celého řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř. ).

35. Žalobkyně v řízení uspěla a je to tudíž ona, kdo má vůči protistraně náhradové právo (§ 142 odst. 1, pro odvolací řízení se zřetelem k § 224 odst. 1 o. s. ř. ).

36. Z tohoto hlediska tak není důvod revidovat nákladový výrok soudu prvního stupně, proti němuž neměl nikdo z účastníků výhrady, a krajský soud proto toto rozhodnutí převzal.

37. Za řízení odvolací má žalobkyně nárok na náhradu odměny svého advokáta za dva úkony právní služby po částka (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služby, v nyní platném znění, dále jen „advokátní tarif“), na paušální náhradu advokátových režijních výdajů dvakrát částka (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a na náhradu daně, kterou advokát odvede částka (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. ). Za odvolací řízení jí tedy krajský soud přiznal náhradu částka.

38. Celková náhrada částka je splatná k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ). Žádné mimořádné důvody k jejímu výjimečnému odepření nebo snížení (§ 150 o. s. ř. ) krajský soud neshledal.

39. Správný výrok soudu prvního stupně o poplatkové povinnosti žalovaného krajský soud potvrdil. Bez výhrad odkazuje na zcela přiléhavé a účastníky ani nekritizované odůvodnění soudu prvního stupně, resp. na § 2 odst. 3 a § 11 odst. 2 písm. c) zákona o soudních poplatcích a položku 7 bod b) sazebníku soudních poplatků, účinného ke dni podání žaloby.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Dovolání je přípustné pouze proti výrokům II a III rozsudku, avšak jen pokud rozsudek v těchto výrocích závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Lze je podat do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku, a to k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí.