KSHK 47 Co 71/2026-146

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně, narozena datum sídlem adresa zastoupena advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupen advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 19 044 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. ledna 2026, č. j. 14 C 196/2024-116

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žaloba na zaplacení částka s úrokem z prodlení číslo % ročně od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem ve výši částka a před krajským soudem ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částka s blíže uvedeným příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení částka.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně se v roce datum ústně dohodla s žalovaným, že zprostředkuje prodej půdního prostoru v domě na adrese adresa. Žalobkyně byla žalovaným pověřena k provedení přípravných prací směřujících k prodeji, které zahrnovaly i zjištění stavebně-technického stavu podkroví (půdního prostoru). Náklady na toto šetření měly být dle dohody účastníků hrazeny z provize za zprostředkování prodeje podkrovní místnosti. K tomu však nedošlo, neboť bylo zjištěno, že kromě překážek stavebně-technického charakteru brání prodeji i okolnost, že půdní prostor není samostatnou věcí. Žalobkyně v rámci zjišťování technického stavu půdního prostoru nechala mimo jiné provést sondy do trámů, což si vyžádalo jejich předchozí obnažení, tedy odbourání části zdiva. Za provedení těchto prací zaplatila žalobkyně třetí osobě (společnosti právnická osoba) částka. Na základě provedených sond zhodnotil stav nemovitosti a možnost provedení půdní vestavby tituly před jménem jméno FO, jehož odměnu za vykonanou činnost žalovaný uhradil, a to přímo k jeho rukám. Náhradu nákladů zaplacených žalobkyní společnosti právnická osoba však žalovaný odmítl provést. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný byl provedením sond v podkroví domu ve smyslu § 2991 obč. zák. bezdůvodně obohacen a je povinen částku částka žalobkyni zaplatit. Vyhověl proto žalobě a požadovanou povinnost žalovanému uložil.

3. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný. Namítal, že okresní soud pominul skutečnost, že podle ústní dohody měla nést náklady průzkumu žalobkyně s tím, že jí budou zaplaceny v rámci provize. To potvrdila sama žalobkyně v předžalobní výzvě. Není proto správný závěr okresního soudu, že mezi účastníky nebylo dohodnuto, který subjekt bude vynaložené náklady hradit. Tak to odpovídá i podstatě institutu provize dle § 9 odst. 2 zák. č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování, a § 2449 obč. zák. Mezi účastníky tedy bylo dohodnuto, že náklady ponese žalobkyně. Z tohoto důvodu je nesprávné i právní hodnocení okresního soudu, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů z titulu bezdůvodného obohacení. Provedení sond představuje případ nepřikázaného jednatelství (§ 3009 obč. zák.), neboť žalobkyně žalovaného neseznámila s prováděním přípravných prací, ani s jejich cenou. Jednání žalobkyně navíc nepřineslo žalovanému žádný užitek. Kromě toho náklady, jichž bude třeba k odstranění následků provádění sond, budou vyšší než náklady na provedení případných prací (sond), a to přibližně devítinásobně. Žalovaný o provádění přípravných prací vůbec nevěděl. Dle § 3009 obč. zák. je třeba posuzovat užitek z nepřikázaného jednatelství nikoli objektivně, ale se zřetelem k pochopitelným zájmům a záměrům pána věci, jíž se nepřikázané jednatelství týkalo. O charakteru sond a jejich masivnosti neměl žalovaný žádnou představu. Žalobkyně jej nikterak neinformovala. Žalovaný se tak vůbec nemohl rozhodnout, zda sondy provedeny být mají, či nikoli. Vůbec nebylo na místě posoudit věc dle § 2991, resp. § 2993 obč. zák. Mezi účastníky nebyla uzavřena žádná smlouva, která byla později zrušena, nebyla uzavřena ani žádná neplatná smlouva, na jejímž základě by bylo plněno. Takovou smlouvou by musela být zprostředkovatelská smlouva, ale ta uzavřena nebyla. Musela by být navíc uzavřena písemně (§ 9 odst. 2 zák. o realitním zprostředkování). I okresní soud měl za zjištěné, že zprostředkovatelská smlouva uzavřena nebyla. I kdyby k majetkovému obohacení žalovaného došlo, nebylo by je možno ztotožnit s částkou, kterou žalobkyně zaplatila společnosti právnická osoba Žalovanému se i přes jeho konzistentní obranu nedostalo poučení, že soud bude věc posuzovat jinak než jako nepřikázané jednatelství. Okresní soud naopak přisvědčil žalobkyni, ač jí předtím poučil způsobem, z něhož se podávala nedostatečnost jejích tvrzení. Rozhodnutí je pro žalovaného překvapivé a nepředvídatelné. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl.

4. Žalovaný dodatečně doplnil své odvolání podáním, v němž uvedl, že již uhradil náklady spojené s opravou půdních prostor, kterou si vyžádalo poničení způsobené provedenými sondami. Jednalo se o částku přesahující částka, tedy mnohonásobně vyšší, než kterou představuje žalobkyní požadovaná náhrada jí vynaložených nákladů. Z uvedeného plyne, že provedení sond nepředstavovalo pro žalovaného žádný majetkový prospěch. Žalovaný tudíž nebyl provedeným plněním obohacen. Nejde ani o situaci, kdy by jednání žalobkyně přineslo žalovanému převážně užitek.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalovaný pouze opakuje výhrady přednesené již před okresním soudem. Jeho argumentace je nepřípadná a vnitřně rozporná. Okresní soud se s ní již vypořádal v rámci rozhodnutí. Není např. pravda, že se účastníci dohodli, že náklady na přípravné práce ponese žalobkyně. Dohoda zněla tak, že náklady budou žalobkyni uhrazeny v rámci provize za zprostředkování prodeje půdního prostoru, s nímž se počítalo, k němuž však nedošlo. Rozhodnutí okresního soudu tomuto skutkovému stavu odpovídá. Správné není ani hodnocení žalovaného, že věc by měla být posouzena jako nepřikázané jednatelství. Žalovaný se na jedné straně dovolává ústní dohody, na druhé straně požadavkem aplikace úpravy vztahující se k nepřikázanému jednatelství existenci jakékoli dohody popírá. Prověření technického stavu půdního prostoru se dělo na základě dohody mezi účastníky, žalovaný dokonce za tím účelem předal žalobkyni klíče. O jednotlivých krocích byl následně informován. O nepřikázané jednatelství se proto nemohlo jednat. Posouzení technického stavu se stalo nepochybně ve prospěch žalovaného, který by bez něho neznal stav půdního prostoru a nemohl by zvažovat jeho event. rekonstrukci, vymezení jako samostatné věci a případný prodej. Žalovaný získal v důsledku činnosti žalobkyně odborné informace, za které by jinak musel zaplatit. Při určení výše peněžité náhrady je přitom třeba vycházet především z nákladů, které by bylo třeba vynaložit na stejné plnění (spisová značka). Nesprávná je i výtka, že žalovaný nebyl okresním soudem řádně poučen a rozhodnutí je pro něho překvapivé. Žalobkyně od počátku požadovala plnění z titulu bezdůvodného obohacení. Tak byl nárok posouzen i okresním soudem a žalovaný měl příležitost se k této právní kvalifikaci vyjádřit, což ostatně i učinil. Závěr okresního soudu proto nemohl být pro žalovaného překvapivý. To, že žalovaný sám kvalifikoval nárok tak, že plyne z nepřikázaného jednatelství, je nerozhodné. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání a shledal odvolání důvodným.

7. Rozsudek okresního soudu stojí na závěru, že se žalovanému dostalo jednáním žalobkyně bezdůvodného obohacení, které je povinen jí vrátit. Odvolací soud nepovažuje uvedené hodnocení okresního soudu se zřetelem ke konkrétním okolnostem posuzovaného případu za přiléhavé, a proto ani za správné. Žalobkyně jako realitní zprostředkovatelka, tedy osoba hlásící se k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání (§ 5 obč. zák.), měla postupovat korektně, tj. transparentně. Měla tedy žalovaného předem seznámit s povahou průzkumu, jemuž hodlá podkrovní prostory podrobit, včetně alespoň odhadem stanovených nákladů, které si takový zásah vyžádá. Měla tak podle názoru odvolacího soudu učinit tím spíše, že při provádění sond došlo ke stavebnímu zásahu do půdního prostoru, po němž zůstal na místě vybouraný stavební materiál, který by třeba odklidit, a že bylo poté třeba místa dotčená provedeným zásahem opravit, což si vyžádalo další nemalé náklady, jež musel žalovaný následně vynaložit. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně na tyto skutečnosti žalovaného předem upozornila. Žalovaný oprávněné namítá, že neměl příležitost se k takovému zásahu do půdních prostor vůbec vyjádřit a rozhodnout se, zda provedení sond za těchto okolností chce, či nikoliv. Ze strany žalobkyně tak šlo o svévolné jednání, jehož náklady, pokud se pro jejich vynaložení rozhodla, musí nést sama.

8. Lze podle názoru odvolacího soudu přisvědčit žalovanému, že v tomto rozsahu se jednalo o nepřikázané jednatelství ve smyslu § 3009 obč. zák. Pokud si žalobkyně k provedení sond vyžadujících stavební zásah tohoto konkrétního rozsahu neopatřila souhlas žalovaného, je nutno uzavřít, že se ve smyslu citovaného ustanovení ujala záležitosti žalovaného bez jeho svolení. Žalobkyni by tak svědčilo právo na náhradu nákladů, avšak jen za předpokladu, že by bylo možné dospět k závěru, že zařídila záležitost žalovaného k jeho převážnému užitku. Tuto podmínku však nelze považovat podle názoru odvolacího soudu za splněnou. Představovaly-li náklady na provedení sond částku částka, žalovaný tvrdil a prokázal, že podstatně vyšší částku vynaložil na odstranění následků tohoto stavebního zásahu. Pokud by tedy měl žalovaný zaplatit náklady vlastního provedení sond a pokud dále vynaložil v rozsahu převyšujícím tyto náklady ještě finanční prostředky na odstranění následků provedení sond, nelze mít za to, že žalobkyně zařídila záležitost žalovaného k jeho převážnému užitku. Užitkem žalovaného měla být podle názoru žalobkyně informace o technickém stavu podkroví. Je ovšem otázkou, zda náklady na pořízení této informace jsou adekvátní, a zejména zda by je za takové ve smyslu uvedeného ustanovení považoval sám žalovaný. Stále je třeba mít na zřeteli, že pokud by žalovaný měl možnost uvážit předem rozpočet celé stavební akce, je možné, že by se pro ni vůbec nerozhodl. Citované ustanovení výslovně stanoví, že není-li užitek osoby, jejíž záležitosti se nepřikázaný jednatel ujal, převážný, nemá nepřikázaný jednatel právo na náhradu nákladů. Právě o takovou situaci se v daném případě jedná. Žalobkyni proto právo na náhradu vynaložených nákladů nevzniklo.

9. Odvolací soud pro úplnost pouze doplňuje, že uplatněné právo by nebylo možné žalobkyni přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení, jak ona sama svůj nárok právně kvalifikovala. Předně není zřejmé, čím a o kolik byl žalovaný jednáním žalobkyně obohacen. Hodnota majetku žalovaného se jednáním žalobkyně nikterak nezvýšila, spíše naopak. Odvolacímu soudu neuchází, že za obohacení v uvedeném smyslu je soudní praxí považována i skutečnost, že nedošlo ke snížení majetku tam, kde by se tak při pravidelném běhu věcí mělo stát. Žalobkyně má za to, že žalovaný v důsledku její činnosti získal informaci o technickém stavu podkroví v domě. Měl by proto zaplatit náklady, které byly k takovému zjištění potřebné. O náklady na provedení šetření technického stavu podkroví se měl snížit majetek žalovaného, k čemuž nedošlo. Odvolací soud má za to, že tomuto závěru by bylo možné přisvědčit, pokud by byl žalovaný seznámen předem alespoň přibližně s výší nákladů, které obstarání takového zjištění bude obnášet, a pokud by bylo možné uzavřít, že o provedení sond za těchto podmínek stojí. To však prokázáno nebylo. Žalovaný tak mohl být celkovými náklady potřebnými pro zjištění technického stavu podkroví překvapen, neboť byly vynaloženy jen z vůle žalobkyně a bez jeho souhlasu, tedy svévolně. Žalovanému tak byly v podstatě vnuceny. I kdyby tedy měl být uplatněný nárok na náhradu nákladů vynaložených žalobkyní posouzen z titulu bezdůvodného obohacení, jejich vymáhání by představovalo zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (§ 7 obč. zák.). Dovolávání se příslušných ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení tak představuje dle odvolacího soudu výklad a použití právního předpisu, který je v tomto případě v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 obč. zák.).

10. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl (§ 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.).

11. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení úspěšný, měl proto právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu, rozhodl zároveň znovu i o nákladech řízení před okresním soudem.

12. Náklady žalovaného před okresním soudem představovaly odměnu za zastupování za 2 úkony právní služby po částka (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. – převzetí věci, odpověď na předžalobní výzvu z datum), 11 úkonů právní služby po částka (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. – podání odporu, 4x vyjádření ve věci samé, 5 x zastoupení u jednání, z toho 1x v rozsahu přesahujícím 2 hodiny), 6 paušálních náhrad hotových výdajů po částka (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném k datum), 7 paušálních náhrad hotových výdajů po částka (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném k datum), jízdné zástupce žalovaného za cestu vykonanou osobním automobilem k okresnímu soudu na trase adresa a zpět v celkové délce 50 km ve výši částka (§ 137 odst. 1 o. s. ř.) a náhradě za promeškaný čas za 2 půlhodiny po částka (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném k datum ). Odvolací soud dodává, že sazbu odměny za převzetí věci a za vyjádření k předžalobní výzvě (§ 11 odst. 1 písm. d), § 11 odst. 3 vyhl. č. 177/1993 Sb.) stanovil z tarifní hodnoty částka, neboť tuto částku žalobkyně po žalovaném v předprocesní fázi řízení požadovala a tato částka tedy představovala hodnotu plnění, jehož se úkon právní služby týkal. Odvolací soud přiznal žalovanému náhradu jen za první vyjádření, nikoliv za druhé v pořadí, též účtované, v němž již bylo základní stanovisko žalovaného k žalobě víceméně jen opakováno a náklad s ním spojený nelze považovat za účelně vynaložený. Všechny další úkony byly již činěny po zahájení řízení, jehož předmětem byla částka částka. Odvolací soud proto nadále vycházel při určení sazby odměny z této nižší tarifní hodnoty. Náhradu jízdného a náhradu za ztrátu času přiznal odvolací soud žalovanému v souladu s jeho vyúčtováním jen ve vztahu k jednání dne datum, neboť náklady vzniklé v souvislosti s účastí advokáta žalovaného u ostatních jednání nebyly tvrzeny. Celkem činily náklady žalovaného před okresním soudem po zaokrouhlení na celé koruny částka.

13. Obdobně na základě stejných principů a právních předpisů rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení. Odvolací náklady žalovaného spočívaly v zaplaceném soudním poplatku z odvolání ve výši částka (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), odměně za zastupování za 2 úkony právní služby po částka (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. – odvolání, zastoupení při jednání) a 2 paušálních náhradách hotových výdajů po částka (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Celkem představovaly odvolací náklady žalovaného částka.

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.