KSHKPA 18 CO 205/2021-495

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců JUDr. Aleny Pokorné a JUDr. Víta Pejška ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa, obec ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa, obec ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o vypořádání společného jmění manželů, ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 24. června 2021, č. j. 11 C 67/2015-464,

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že soud schvaluje smír účastníků tohoto znění:

Žalobkyni se ze zaniklého společného jmění manželů přikazuje do výlučného vlastnictví: pozemek č. st. číslo, jehož součástí je rodinný dům číslo popisné a pozemky číslo vše v obci a katastrální uzemí, zapsané na listu vlastnictví číslo vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, stát. instituce, pohledávka vůči právnická osoba ke smlouvě číslo pohledávka vůči právnická osoba ke smlouvě číslo.

Žalovanému se ze zaniklého společného jmění manželů přikazuje do výlučného vlastnictví: pohledávka vůči právnická osoba ke smlouvě číslo.

Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádacím podílu částku 600 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na nákladech řízení částku 79 723 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ani právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem žalobkyni ze zaniklého společného jmění manželů přikázal do výlučného vlastnictví: pozemek č. st. číslo, jehož součástí je rodinný dům číslo popisné a pozemky číslo vše v obci a katastrální uzemí, zapsané na listu vlastnictví číslo vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, stát. instituce; pohledávku vůči právnická osoba ke smlouvě číslo pohledávku vůči právnická osoba ke smlouvě číslo (výrok I.), žalovanému ze zaniklého společného jmění manželů přikázal do výlučného vlastnictví pohledávku vůči právnická osoba ke smlouvě číslo (výrok II.), žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na vypořádacím podílu částku 376 271,60 Kč, a do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok III.), žalobkyni i žalovanému uložil nahradit České republice na nákladech řízení každému 39 861,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (výroky IV. a V.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).

2. Žalobkyně se domáhala vypořádání společného jmění manželů se žalovaným. Manželství bylo uzavřeno dne datum, rozvedeno bylo rozsudkem s právní mocí ke dni datum. Žaloba byla podána dne 22.4.2015.

3. Pokud žalobkyně učinila předmětem vypořádání nemovitosti označené ve výrokové části rozsudku okresního soudu, okresní soud s poukazem m.j. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.11.2008, sp.zn. 22 Cdo 3174/2007, zohlednil, že v tomto případě byly nemovitosti značné hodnoty přímo vloženy z majetku žalobkyně do společného jmění, její přínos je tedy nezanedbatelný, přímý a zřejmý. I když nebyla nucena takový krok učinit, nešlo dle jeho názoru pominout její zásluhu na získání majetku, to by nebylo v souladu s obecně vnímaným pojetím dobrých mravů. Žalovaný se jistě zasloužil o rekonstrukce (které však sloužily i k podnikání) a údržbu nemovitostí, proto také mu byl okresním soudem přiznán podíl 35% na nemovitostech.

4. Okresní soud vypořádal tato aktiva společného jmění: nemovitosti s hodnotou 2 200 000 Kč (při výše uvedené disparitě pro žalobkyni 1 430 000 Kč, pro žalovaného 770 000 Kč), aktiva na pojistné smlouvě číslo na jméno žalobkyně ve výši 56 547 Kč a 108 478,76 Kč, aktiva na pojistné smlouvě číslo na jméno žalovaného ve výši 13 097 Kč a prostředky z pojistné smlouvy číslo na jméno žalovaného, které byly následně převedeny, ve výši 135 135,40 Kč. Dále soud do vypořádání zahrnul kladnou hodnotu podniku žalovaného 91 200 Kč a hodnotu již prodaných automobilů ve výši 65 000 Kč Celkem tedy aktiva v částce 2 669 458,10 Kč. Z toho dle jeho názoru náleží žalobkyni 1 664 729 Kč (65% nemovitostí a 50% ostatních aktiv), žalovanému 1 004 729 Kč (35% nemovitostí a 50% ostatních aktiv). Žalovanému se tak mělo dostat hodnoty v částce 304 432,40 Kč (podnik, pojištění, automobily) s právem na vypořádací podíl ve výši 700 296,60 Kč Okresní soud se však také zabýval vyplaceným pojistným za škodu na majetku ve společném jmění manželů – tedy domu, který byl poškozen požárem. Žalovanému bylo vyplaceno 507 000 Kč, polovina pojistného plnění, žalovaný však na rekonstrukci domu ničím nepřispěl. Okresní soud poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 2597/2008, podle něhož se právní vztahy mezi bývalými manžely, popř. mezi nimi a třetími osobami týkající se majetku a závazků, které tvořily předmět společného jmění manželů, v době mezi zánikem a vypořádáním společného jmění manželů řídí právními předpisy o společném jmění manželů. Toto rozhodnutí také odkazuje na starší rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 1476/2000, podle kterého pokud nenásledovalo po zániku společného jmění manželů ve vztahu k těmto věcem jejich vypořádání ve smyslu § 149 a 150 OZ, platí ohledně těchto věcí režim společného jmění manželů, proto stejně jako za trvání společného jmění manželů nemůže v rámci užívání společných věcí jeden z manželů požadovat na druhém, aby mu nahradil škodu, kterou způsobil na společném majetku, nebo vydal to, oč se obohatil (zvýhodnil) oproti druhému z manželů z užitků ze společné věci, a to až do doby, než je společné jmění manželů ke sporným věcem vypořádáno. Nemovitosti ve společném jmění manželů byly poškozeny požárem, na němž žalovaný nenesl vinu, znalec pak k poškození věcí přihlédl při stanovení jejich hodnoty. Byly tedy ohodnoceny ve stavu po požáru, na jehož reparaci bylo vyplaceno pojistné plnění. Pokud by k požáru nedošlo, byla by hodnota majetku vyšší a žalovanému by náležela tato vyšší hodnota, požárem se jeho podíl na majetku snížil, bylo mu však vyplaceno plnění, které do nemovitosti nevložil. Okresní soud dále zohlednil, že hodnota nemovitosti by ani po případné opravě nevzrostla o částku opravy, neboť pojistné se vyplácí v reprodukčních cenách, nikoliv v cenách obvyklých. Cena nemovitosti by vzrostla cca o polovinu ceny opravy, v případě podílu žalovaného o 253 500 Kč. Zbytek by měl být zahrnut do vypořádání jako hodnota, která se žalovanému dostala z majetku ve společném jmění. Ze zbývající částky 253 500 Kč se mu mělo dostat 35%, když v tomto poměru soud vypořádal nemovitost a vyplaceno dostal 50% pojistného plnění, je tedy třeba zahrnout do jeho podílu i již vyplacených 15% části pojistného plnění nad rámec jeho podílu na společném jmění manželů, tedy 38 025 Kč Celkem okresní soud zahrnul do podílu žalovaného část vyplaceného pojistného plnění ve výši 291 525 Kč. Žalobkyně dále po zániku společného jmění uhradila o 65 000 Kč více na společný dluh (který nelze vypořádat, neboť již neexistuje a nebyl ani k vypořádání požadován) a z toho odečetl jednu polovinu, o kterou zaplatila více, tedy 32 500 Kč. Pokud by vypořádací podíl žalovaného měl činit 629 877,93 Kč, pak od tohoto podílu je nutné odečíst dle okresního soudu 150 000 Kč z pojistného a 32 500 Kč ze zaplaceného úvěru. Žalobkyni ve výsledku uložil zaplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 376 271,60 Kč Lhůtu k zaplacení vypořádacího podílu okresní soud stanovil na tři měsíce, neboť se jedná o vyšší částku a žalobkyně by měla mít možnost si peníze obstarat např. úvěrem. Okresní soud pak nepřihlédl ke vnosům žalobkyně do společného jmění, spočívajícím v prodeji dřeva a pozemků, neboť tyto prostředky již byly spotřebovány a jednalo se o výnosy z odděleného majetku žalobkyně (shodně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1109/2016), nikoliv o vnosy.

5. O nákladech řízení mezi účastníky okresní soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když měl za to, že oba účastníci měli ve věci úspěch téměř shodný. Dále rozhodl o nákladech řízení státu dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., když tyto náklady jsou tvořeny znalečným a svědečným v celkové výši 81 723 Kč, oba účastníci však již zaplatili zálohu ve výši 1 000 Kč každý. Zbývá tak doplatit 79 723 Kč. Povinnost k náhradě nákladů řízení státu uložil soud oběma účastníkům rovným dílem s ohledem na výše uvedený téměř totožný úspěch ve věci.

6. Žalovaný podal proti rozsudku okresního soudu včas odvolání. Zejména brojil proti uplatnění disparity, když se žalovaný letitým úsilím zasloužil o to, že nemovitost má oproti původní hodnotě hodnotu patnáctinásobnou. Při principu spravedlnosti, který okresní soud zmiňuje, nepřihlédl k řadě hodnot, které připadly žalobkyni, aniž by byly vypořádány, a to v důsledku žalobkyní uplatněného postupu, který okresní soud nejprve hodnotil jako možný rozpor s dobrými mravy. Za naprosto nelogické a vedené nesmyslnou úvahou hodnotil vypořádání pojistného plnění s výsledkem, že žalobkyni z něho připadá částka 798.525 Kč a žalovanému částka 215.475 Kč. Požadoval změnu napadeného rozsudku vyjádřením správné hodnoty vypořádacího podílu v částce 950.000 Kč a tomu odpovídající rozhodnutí o nákladech řízení, přičemž nesporoval rozdělení předmětu vypořádání mezi účastníky.

7. Žalobkyně navrhla ve svém vyjádření k odvolání potvrzení rozsudku okresního soudu, který měla za správný.

8. Krajský soud z podnětu včas podaného a přípustného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, a to včetně řízení, které mu předcházelo a nejen z uplatněných odvolacích důvodů (§ 212, § 212a odst. 1 o.s.ř.).

9. Vzhledem k tomu, že společné jmění účastníků (SJM) zaniklo v roce 2012, vypořádání se řídí ustanoveními občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (§ 3028 o.z.), jmenovitě ust. § 149 odst. 2, 3 obč. zák. Podle § 149 odst. 2 obč. zák. zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů, vzniklé za trvání manželství, jsou povinni manželé splnit rovným dílem. Podle ust. § 149 odst. 3 obč. zák. při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Pokud tedy okresní soud na projednávanou věc vztáhl úpravu uvedenou v § 742 odst. 1 o.z., aplikoval nesprávný hmotněprávní předpis, byť co do principů vypořádání SJM jde o úpravu v zásadě shodnou.

10. V době před zrušujícím usnesením (prvého rozhodnutí okresního soudu) krajského soudu soudní praxe vycházela ze zásady, že při oceňování věcí, které náležejí do vypořádávaného SJM, se vychází ze stavu věci ke dni zániku SJM, ale z její ceny v době, kdy se provádí vypořádání. Tato zásada platila v případě, že nejde o věc, kterou užíval na základě dohody ten účastník, kterému je přikazována, a nedošlo k jejímu nadměrnému opotřebení či poškození. Podstata výjimek z uvedené zásady spočívá v tom, že v určitých mezních situacích je namístě, aby při vypořádání bylo přihlédnuto k ceně věci ke dni rozhodování soudu, ale podle stavu nikoli ke dni zániku SJM, nýbrž taktéž ke dni rozhodování soudu (22 Cdo 4276/2014).

11. Rozhodnutím NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1205/2019 z 28.4.2020 se dovolací soud přiklonil k řešení, dle něhož při vypořádání společného jmění manželů se zásadně vychází z obvyklé ceny věci a jejího stavu v době rozhodování soudu. Uvedená zásada se dle názoru krajského soudu uplatní i v řízení o vypořádání SJM dle předchozí právní úpravy, která je, jak již řečeno, v principu shodná. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podávají racionální důvody, které k uvedené zásadě vedou.

12. Krajský soud účastníkům předestřel, že ke zjištění takto stanovené obvyklé ceny bude třeba doplnit dokazování. Rovněž tak jim předestřel, že bez dalšího nesdílí názor okresního soudu na důvody jím zvolené disparity podílů (co do důvodů i rozsahu), jež okresní soud nesrozumitelnou úvahou vztáhl i na hodnotu pojistného plnění směřující k reparaci vypořádávaného nemovitého majetku. Vnímání„ spravedlivého uspořádání“ ze strany okresního soudu, které se jednostranně týká toliko jednoho z účastníků a přehlíží se zásluhy druhého z účastníků na společném jmění (např. proč stejnou logikou nebyla disparitně vypořádána hodnota podniku žalovaného), krajský soud nesdílel.

13. Účastníky vedl ke smíru za stavu, kdy rozdělení jednotlivých majetkových hodnot SJM mezi nimi není sporné a jde již jen o správné určení hodnoty vypořádacího podílu, který se má dostat žalovanému. Za účelem jednání o smíru odročil jednání.

14. Účastníci následně uzavřeli smír, který se podává z výrokové části tohoto usnesení a navrhli jej změnou rozsudku okresního soudu schválit.

15. Podle ust. § 220 odst. 2 o.s.ř. odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé také tehdy, jestliže schválí smír.

16. Podle § 99 o.s.ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky. Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.

17. Krajský soud shledal, že uzavřený smír mezi účastníky není v rozporu s právními předpisy, povaha řízení smír nevylučuje. Proto změnou rozsudku okresního soudu uzavřený smír schválil.

18. Návrh smíru obsahoval ujednání o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, tak že si hradí náklady řízení ze svého (to ostatně odpovídá i ust. § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř.) Krajský soud proto žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

19. Výrok o nákladech řízení, které vynaložil stát (§ 148 o.s.ř.), vychází z toho, že účastníci se rovněž na úhradě těchto nákladů dohodli tak, že neuhrazené náklady řízení státu ponese žalobkyně a uhradí je částkou 79.723 Kč na účet okresního soudu v třídenní lhůtě.

Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné.