KSHKPA 22 CO 124/2022-84

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D. a Mgr. Radka Kopsy ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení, titul. ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o určení existence věcného břemene – pozemkové služebnosti inženýrské sítě, ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 16. 3. 2022, č.j. 10 C 453/2021-59,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 9 078 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. zamítl žalobu o určení existence umístění kanalizačního potrubí PVC 160 a vyústního objektu – kamenné rovnaniny, kterým je kanalizační potrubí zaústěno do vodního toku anonymizována dvě slova (IDVT číslo) v říčním km 258,7, to vše ve služebném pozemku p. číslo zapsaném na list vlastnictví pro k.ú. a územní celek, okres okres, v rozsahu geometrického plánu číslo ze dne datum, který vyhotovil a ověřil úředně oprávněný zeměměřičský inženýr titul jméno příjmení, IČO, místem podnikání/sídlem adresa.

Ve výroku II. okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen strpět provozování kanalizačního potrubí PVC 160 a vyústního objektu – kamenné rovnaniny, provádění úprav, oprav, údržby, rekonstrukce, modernizace a odběru vzorků, za účelem zajištění jeho správného provozu a zlepšení funkčnosti, jakož i vstup a vjezd na služebný pozemek, a to i pro smluvní partnery osoby oprávněné, kteří pro ni tyto činnosti budou vykonávat.

Ve výroku III. okresní soud uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 13 133 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud uvedl, že žalobkyně se domáhala žalovaného určení, že je kanalizační potrubí umístěno na služebném pozemku zřízením služebnosti a dále uložení povinnosti žalovanému strpět označené provozování kanalizačního potrubí, jakož i vstup a vjezd na služebný pozemek p. číslo v k.ú. a obci obec, na němž je toto kanalizační potrubí umístěno. Dle tvrzení dřívější vlastník služebného pozemku s jejím právním předchůdcem – právnická osoba – právnická osoba - uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene pozemkové služebnosti inženýrské sítě, ale k uzavření samotné smlouvy nedošlo, neboť soudním rozhodnutím došlo k převodu služebného pozemku na třetí osobu. Stavba kanalizačního potrubí však byla provedena a žalovaný jako současný vlastník služebného pozemku na výzvy k uzavření smlouvy nereagoval. Žalovaný podanou žalobu označil za zcela nedůvodnou a navrhl její úplné zamítnutí s tím, že žalobkyně nemá na žalovaném určení naléhavý právní zájem a nemá ani nárok na uzavření smlouvy o zřízení služebnosti k pozemku ve vlastnictví žalovaného.

3. Okresní soud po provedeném dokazování předloženými listinami uzavřel, že do vlastnictví žalobkyně byl kupní smlouvou ze dne datum od právnická osoba – právnická osoba převeden předmět koupě - anonymizována tři slova. Žalobkyně dále byla ke dni datum vlastníkem pozemků st. parcelní číslo, p. číslo p. číslo vše v obci a k.ú. obec. Žalovaný byl ke dni 21. 7. 2021 vlastníkem v žalobě označeného služebného pozemku (dále služebný pozemek), ohledně něhož byl dle pravomocného rozsudku okresního soudu ze dne 23. 8. 2019, č.j. číslo jednací, ve spojení s rozsudkem zdejšího krajského soudu ze dne 13. 5. 2020, č.j. číslo jednací, nahrazen projev vůle České republiky, Státního pozemkového úřadu, k uzavření smlouvy s titul jméno příjmení o převodu dle zákona o půdě. Služebný pozemek byl následně kupní smlouvou ze dne 6. 8. 2020 převeden do vlastnictví žalovaného.

4. Okresní soud zjistil, že byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene pozemkové služebnosti inženýrské sítě číslo ze dne datum, podle níž se právní předchůdce žalovaného - Česká republika, Státní pozemkový úřad, zavázal pro právního předchůdce žalobkyně - právnická osoba – právnická osoba – zřídit ke služebnému pozemku věcné břemeno služebnosti inženýrské sítě pro stavbu ČOV u domu adresa v k.ú. obec - odpadní potrubí. Rozhodnutím stát. instituce, Odboru životního prostředí, ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo spisová značka bylo pro právního předchůdce žalobkyně vydáno stavební povolení k provedení stavby Čistírna odpadních vod u domu adresa, situované na pozemcích p. číslo v k.ú. obec a k této stavbě byl dne datum rozhodnutí pod č.j. spisová značka spisová značka vydán kolaudační souhlas. Situování této stavby ve služebném pozemku okresní soud zjistil z geometrického plánu titul jméno příjmení číslo. Další důkazní návrhy žalobkyně okresní soud zamítl jako nadbytečné s tím, že i při prokázání záměru žalovaného zastavět služebný pozemek by se právní posouzení věci nezměnilo.

5. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyní navrhovaný petit není formulován zcela přesně, ale v souladu s § 79 odst. 1 o.s.ř. z něho je patrno, čeho se žalobkyně domáhá. K tomu uvedl, že žalobce není povinen formulovat navrhovaný výrok soudu naprosto precizně, neboť k projednatelnosti žaloby postačí, pokud bude z žaloby zřejmé, čeho se žalobce domáhá. V dané věci je dle okresního soudu z obsahu žaloby zřejmé, že se žalobkyně domáhá zřízení služebnosti inženýrské sítě (kanalizačního potrubí) a určení, že na služebném pozemku je toto kanalizační potrubí umístěno. Proto žaloba netrpí vadami a lze ji projednat.

6. Při právním posouzení okresní soud uvedl, že vycházel z občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. K žalovanému určení, že je kanalizační potrubí umístěno na služebném pozemku okresní soud shledal, že žalobkyně nemá na tomto určení naléhavý právní zájem ve smyslu. § 80 o.s.ř., podle něhož určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem dán. Okresní soud s odkazem na citovanou odbornou literaturu a soudní judikaturu uvedl, že základním předpokladem pro vyhovění určovací žalobě je, že její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. V dané věci uzavřel, že je zřejmé, že na služebném pozemku byla část kanalizačního vedení vystavěna. Žalované určení, že se zde kanalizace nachází, však ničeho neřeší, neboť nezakládá žalobkyni žádná práva odpovídající služebnosti, ani žalovanému žádné povinnosti ze služebnosti. Takové určení nijak nereguluje vztahy mezi účastníky, ani by nemohlo být podkladem pro zápis v katastru nemovitostí. Proto dle okresního soudu žalobkyně nemá na žalovaném určení naléhavý právní zájem a tento nedostatek je zcela zjevný. Okresní soud proto uvedl, že žalobkyni neposkytoval poučení dle § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. a žalobu v této části zamítl.

7. Ve zbývající části okresní soud citoval právní úpravu § 1267 odst. 1 o.z., podle níž služebnost inženýrské sítě zakládá právo vlastním nákladem a vhodným i bezpečným způsobem zřídit na služebném pozemku nebo přes něj vést vodovodní, kanalizační, energetické nebo jiné vedení, provozovat je a udržovat. Vlastník pozemku se zdrží všeho, co vede k ohrožení inženýrské sítě, a je-li to s ním předem projednáno, umožní oprávněné osobě vstup na pozemek po nezbytnou dobu a v nutném rozsahu za účelem prohlídky nebo údržby inženýrské sítě. Dále odkázal na § 1260 odst. 1 o.z., podle něhož se služebnost nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem. S odkazem na soudní judikaturu i odbornou literaturu proto okresní soud uzavřel, že služebnost se nabývá pouze taxativně vyjmenovanými způsoby a její existence je významným zásahem do práv vlastníka. Při rozhodování o zřízení služebnosti platí, že vlastnické právo je třeba šetřit v nejvyšší možné míře, a proto zřídit služebnost rozhodnutím soudu (orgánu veřejné moci) lze pouze tehdy, je-li to zákonem výslovně předpokládáno. V dané věci okresní soud shledal, že žalobkyně (její právní předchůdce) nepochybně byla při provádění stavby v dobré víře, že po provedení stavby a jejím zaměření bude ke služebnému pozemku zřízena služebnost. Nicméně ani v takovém případě soud nemůže z vlastní úvahy přiznat žalobkyni právo nad rámec zákona, když ani občanský zákoník, ani stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb.) či vodní zákon (zákon č. 254/2001 Sb.) nestanoví soudu možnost zřídit služebnost inženýrské sítě, bylo-li na pozemku vystavěno a kolaudováno kanalizační potrubí a noví vlastníci pozemku se o služebnosti nedohodli. Okresní soud proto žalobu i ve zbývající části zamítl.

8. Okresní soud dodal, že nepřehlédl, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s právním předchůdcem žalovaného smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení služebnosti. Přestože se žalobkyně v této věci podanou žalobou nedomáhá uzavření vlastní smlouvy dle smlouvy o smlouvě budoucí, okresní soud uvedl, že v souladu s § 1107 o.z. přechází závady váznoucí na věci, které jsou zapsány ve veřejném seznamu, a jiné pouze tehdy měl-li a mohl-li je ten, kdo nabude vlastnické právo, z okolností zjistit nebo bylo-li to ujednáno, anebo stanoví-li tak zákon, přičemž závady, které nepřejdou, zanikají. Dle ustálené judikatury platí, že závazky ze smlouvy o smlouvě budoucí na nového vlastníka nepřecházejí. Ačkoliv tedy žalobkyně svá práva v dobré víře předem zajistila závazkem ze smlouvy o smlouvě budoucí, ani z tohoto důvodu by (případně podané) žalobě nebylo možné vyhovět.

9. O náhradě nákladů okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť v dané věci byl žalovaný plně úspěšný a byla mu přiznána plná náhrada nákladů řízení, a to za tři úkony právní služby s odměnou po 2 500 Kč a paušální náhradou nákladů po 300 Kč dle § 7, § 9, § 11 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Okresní soud zdůvodnil, že žalovanému nebyla přiznána náhrada za další úkon právní služby spočívající v přípravě na jednání, neboť se nejedná o úkon předvídaný § 11 citované vyhlášky, ale o úkon, který je částečně zahrnut v úkonu spočívajícím v převzetí a přípravě zastoupení. Dále okresní soud žalovanému přiznal náhradu za promeškaný čas za 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 citované vyhlášky a náhradu cestovného ve výši 2 001 Kč za cestu ze sídla advokáta žalovaného k jednání okresního soudu a zpět v délce celkem 320 km vozidlem dle předloženého technického průkazu s průměrnou spotřebou 4,3 l /100 km nafty, a to oproti žalovaným účtované spotřebě 4,7 l /100 km. Současně okresní soud přiznal navýšení o 21% DPH dle § 137 o.s.ř., tj. celkem na náhradě nákladů žalovaného částku 13 133 Kč. Tuto náhradu uložil žalobkyni dle § 149 o.s.ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného.

10. Proti citovanému rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že oproti závěrům okresního soudu se podanou žalobou nedomáhala zřízení služebnosti konstitutivním rozhodnutí soudu, ale navrhla deklaratorní rozhodnutí, které bude konstatovat již existující kanalizaci uloženou ve služebném pozemku žalovaného, tedy potvrzující existujícího stav. Žalobkyně zdůraznila, že kanalizační potrubí již bylo zřízeno a vzniklo zcela v souladu s předpisy stavebního práva a rozhodnutím příslušného správního orgánu ve stavebním řízení, a to rovněž zčásti na pozemcích ve vlastnictví žalobkyně. Stavební povolení bylo vydáno rovněž se souhlasem předcházejícího vlastníka služebného pozemku – státu a dle kolaudačního souhlasu byla stavba řádně provedena s dodržením veškerých požadavků. Proto byly dle žalobkyně splněny předpoklady pro řádné a nerušené užívání stavby k určenému účelu. Dle žalobkyně tak služebnost kanalizačního potrubí umístěním do cizího pozemku již v minulosti vznikla na základě speciálního zákona a existuje. Žalobkyně měla za to, že ve věci je třeba vycházet z ustálené a nadále použitelné judikatury dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2005, sp.zn. 22 Cdo 1438/2004 s tím, že okresním soudem citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019, sp.zn. 22 Cdo 2950/2019 na věci nic nemění. Okresní soud rovněž nesprávně uzavřel, že žalované určení o zjištění existence věcného břemene není způsobilé k zápisu do katastru nemovitostí. Dle žalobkyně je kanalizační potrubí přesně vymezeno vyhotoveným geometrickým plánem, který tak jednoznačně určuje rozsah a vedení kanalizace a je podkladem pro zápis věcného břemene do katastru nemovitostí, a to spolu s navrhovaným deklaratorním soudním rozhodnutím, které potvrzuje jeho existenci dle geometrického plánu. Žalobkyně namítla, že jiným způsobem nelze věcné břemeno kanalizace do katastru vložit, a to ani na základě v minulosti vydaného kolaudačního souhlasu správního orgánu. Současně měla žalobkyně za to, že je dán také její naléhavý právní zájem na žalovaném určení existence kanalizace, neboť již okresnímu soudu řádně doložila situační plán výstavby bytových, apartmánových domů, kterou žalovaný plánuje na služebném pozemku uskutečnit a předložil ji zastupitelstvu územní celek. Je tedy zřejmé, že žalovaný výstavbu hodlá uskutečnit, čímž z jeho strany hrozí zásah do kanalizačního potrubí umístěného ve služebném pozemku, neboť žalovaný odmítá vzít na vědomí, že kanalizační potrubí existuje a na opakované výzvy žalobkyně ke smírnému jednání nereaguje. Tímto postupem žalovaného je proto dán naléhavý právní zájem, neboť záměr výstavby domů v případě realizace může ohrozit zájem žalobkyně na nerušeném výkonu jejího práva provozu kanalizace, tedy i provozu jejího domu adresa, pokud by k poškození či zničení kanalizačního potrubí došlo. Uvedený postup žalovaného odpovídá tomu, že existence kanalizačního potrubí dosud není zapsána v katastru nemovitostí, a proto se žalovaný tváří, že neexistuje. Okresní soud sice situační plán kanalizačního potrubí provedl k důkazu, ale v rozsudku jej zcela pominul, tedy se jím nezabýval. Existující právní zájem žalobkyně na zjištění existence věcného břemene spočívajícího v uložení kanalizačního potrubí ve služebném pozemku odůvodňuje dle žalobkyně také její právní zájem na uložení povinnosti žalovanému strpět označené provozování kanalizačního potrubí, včetně vstupu a vjezdu na služebný pozemek. K tomu žalobkyně odkázala na své povinnosti dle nařízení vlády č. 401/2015 Sb. a vodního zákona, zejména jeho § 38 s tím, že v souladu s tím žalobkyně řádně zajišťuje provoz a odkanalizování odpadních od ze svého domu adresa, což je proto žalovaný povinen strpět, neboť v opačném případě by žalobkyně nebyla schopna řádný provoz zajistit a odlišné závěry okresního soudu jsou nesprávné. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla změnu napadeného rozsudku a plné vyhovění žalobě.

11. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu, s jehož závěry se plně ztotožnil. Dle žalovaného nebyla doložena aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby, ani její naléhavý právní zájem na žalovaném určení, resp. její nárok na uzavření smlouvy o zřízení služebnosti k předmětnému pozemku ve vlastnictví žalovaného. K tomu žalovaný zdůraznil, že žádný z účastníků nebyl smluvní stranou předložené smlouvy o smlouvě budoucí a žalobkyně ani nedoložila, že by právní nástupkyní právnická osoba – právnická osoba Ze smlouvy o smlouvě budoucí vznikl pouze závazkový vztah, nikoliv vztah věcně právní, tedy práva a povinnosti se týkaly pouze smluvních stran, nikoliv žalobkyně a žalovaného jako třetích osob. Zároveň nedošlo ani k zajištění práv věcně právními prostředky, zejména vyznačením v katastru nemovitostí. Žalovaný dodal, že o existenci smlouvy o smlouvě budoucí se dozvěděl až ze sdělení žalobkyně v průběhu roku 2021, tedy se smlouvou nikdy nevyjádřil souhlas, ani k ní nijak nepřistoupil. Proto není žalovaný pasivně legitimovaný, když z uvedené smlouvy mu žádné povinnosti, ani na něho nepřešly. Ze stejných důvodů není ani žalobkyně aktivně věcně legitimována. Jako nepodložená žalovaný označil tvrzení žalobkyně o tom, že s ní žalovaný odmítá smírně jednat, když uvedl, že naopak žalobkyně se žalovaným jednala bez náležitého respektu, ačkoliv si musela být vědoma, že jí žádné právo uzavřít se žalovaným pozemkovou služebnost nesvědčí. Rovněž nepodložené je tvrzení žalobkyně o tom, že v budoucnu může dojít k ohrožení provozování jejího domu adresa ze strany žalovaného. Účastníci se tak na zřízení služebnosti nedohodli, soudně ji zřídit nelze a žalobkyně je navíc v dané lokalitě vlastnicí šesti pozemků dostatečné rozlohy, na nichž by si mohla zřídit potřebné kanalizační potrubí.

12. Krajský soud k podanému odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených. Poté krajský soud shledal odvolání zcela nedůvodné.

13. Krajský soud shledal, že okresní soud řádně a v potřebném rozsahu zjistil rozhodný skutkový stav, když správně a přiléhavě zdůvodnil, proč další navrhované důkazy jako nadbytečné neprovedl. Krajský soud proto ze skutkového stavu tak, jak byl prokázán okresním soudem, vycházel. Krajský soud dále přisvědčil závěru okresního soudu, že podaná žaloba splňuje zákonné náležitosti řádně žaloby v souladu s § 79 ve spojení s § 42 o.s.ř., zejména je v potřebném rozsahu srozumitelná a určitá, včetně toho, že je z ní zřejmé, čeho se žalobkyně proti žalovanému domáhá a o jaké konkrétní a nezaměnitelné rozhodující skutečnosti svůj žalobní návrh opírá a jakých konkrétních důkazních návrhů se dovolává. Ve shodě s odvolacími námitkami žalobkyně krajský soud shledal, že žalobkyně se podanou žalobou nedomáhá vydání konstitutivního rozhodnutí soudu, kterým by byla (jako hmotněprávním důvodem) zřízena na služebném pozemku ve vlastnictví žalovaného služebnost kanalizačního potrubí dle geometrického plánu číslo ze dne datum titul jméno příjmení. Dle obsahu podané žaloby a jemu zcela odpovídajícího znění výroku I. citovaného rozsudku okresního soudu se žalobkyně žalobou domáhá deklaratorního soudního rozhodnutí, a to určení, že uvedené kanalizační potrubí je umístěno ve služebném pozemku p. číslo v k.ú. a obci obec. Zároveň s tímto deklaratorním určením existence umístění kanalizačního potrubí se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalovanému strpět jeho označené provozování, včetně vstupu a vjezdu na služebný pozemek.

14. Krajský soud shledal, že okresní soud se správným procesním postupem v prvé řadě zabýval tím, zda v souladu s § 80 o.s.ř. je v dané věci dán naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není. Okresní soud k tomu zejména odkázal na přiléhavé závěry odborné literatury, které jsou zcela v souladu se závěry ustálené soudní judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.1.2017 sp.zn. 30 Cdo 3875/2016). Okresní soud proto správně vycházel z toho, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k příslušné nápravě nelze dospět jinak, nebo když účinněji než jiné procesní prostředky vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu a právě jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, představující určitý právní rámce, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že toto bude určovací žaloba plnit, nebude splněna podmínka naléhavého právního zájmu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2003 sp.zn. 28 Cdo 2290/2003, ze dne 14. 3. 2006 sp.zn. 30 Cdo 483/2006, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.3. 2007 sp.zn. 26 Cdo 1255/2006 a nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1440/14 ze dne 11. 7. 2017). Proto také platí, že žaloba na určení není zpravidla opodstatněna tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Okresní soud zcela správně uzavřel, že v dané věci nebylo sporné a bylo prokázáno, že kanalizační potrubí (jeho část) se nachází na pozemku ve vlastnictví žalovaného p. číslo v k.ú. obec, a to na základě toho, že jeho stavba byla povolena a provedena dle vydaného stavebního povolení a kolaudačního souhlasu. Žalobkyně se žalobou domáhá určení právě toho, že takto je zhotovené kanalizační potrubí na pozemku žalovaného p. číslo umístěno ve shodě s předloženým geometrickým plánem. Takovéto určení však dle krajského soudu není určením ani právního poměru, ani práva, na němž by (objektivně) mohl být dán ve vztahu mezi účastníky naléhavý právní zájem ve smyslu citovaných závěrů soudní judikatury a odborné literatury. Ostatně žalobkyně žádné k tomu rozhodné skutečnosti ani netvrdila, a to ani v podaném odvolání, neboť její tvrzení a námitky se zjevně zcela míjejí se všemi důvody, pro které může být naléhavý právní zájem na žalobě na určení objektivně dán. Okresní soud proto správně uzavřel, že žalobou požadované určení ohledně existence umístění kanalizačního potrubí na uvedeném pozemku žalovaného postrádá jakýkoliv právní smysl i účel, neboť neřeší existenci či neexistenci nějakého právního vztahu či práva mezi účastníky, ale týká se právě a jen (faktické) existence umístění zhotoveného kanalizačního potrubí. Proto takto podaná určovací žaloba nemá, resp. ani nemůže mít jakýkoliv preventivní účinek na právní vztahy či právní postavení účastníků. Z těchto důvodů je rovněž zcela mylná představa žalobkyně, že by žalované určení mohlo být (spolu s geometrickým plánem) podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, neboť předmětem případného zápisu do katastru jsou také práva k zapsaným nemovitostem a žalované určení se žádného takového práva, příp. právního vztahu netýká.

15. K odvolacím námitkám žalobkyně krajský soud dále uvádí, že na uvedené závěry nemá ani nemůže mít žádný vliv, že bylo prokázáno, že stavba předmětného kanalizačního potrubí byla řádně v příslušném veřejnoprávním stavebním řízení povolena a zkolaudována, neboť tento veřejnoprávní výsledek a provedení stavby samo o sobě nijak nezakládá ani nijak neovlivňuje soukromoprávní vztahy a práva či povinnosti mezi účastníky, která jsou předmětem tohoto civilního soudního řízení (§ 1 až § 7 o.s.ř.). Proto je zřejmé, že žalobkyně se mýlí také v tom, když má za to, že na základě speciálního zákona již v minulosti vznikla služebnost kanalizačního potrubí tím, že byla umístěna do cizího pozemku se souhlasem jeho předcházejícího vlastníka a že dle kolaudačního souhlasu existuje, a to proto, že kanalizační potrubí bylo zřízeno a vzniklo v souladu s předpisy stavebního práva a rozhodnutím příslušného správního orgánu ve stavebním řízení, příp. že jen na základě toho byly splněny předpoklady pro řádné a nerušené užívání stavby k určenému účelu. Žalobkyně při těchto závěrech nesprávně pomíjí, že z titulu soukromoprávních vztahů a jejich ochrany je třeba mít (také) náležitý soukromoprávní titul k cizímu pozemku, byť je zřejmé, že i tohoto si byla žalobkyně vědoma, když takto potřebný soukromoprávní titul sama v dané věci správně a přiléhavě odvozuje z předložené smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení odpovídajícího věcného břemene pozemkové služebnosti inženýrské sítě číslo ze dne datum. Současně však sama žalobkyně v éto věci tvrdí a je si vědoma toho, že takto předpokládaná budoucí smlouva o zřízení služebnosti uzavřena nebyla, tedy potřebný soukromoprávní titul ve vztahu k pozemku ve vlastnictví žalovaného nevznikl. Na základě závazných a v dané věci úplných skutkových tvrzení žalobkyně je tak v dané věci zřejmé, že žádný soukromoprávní titul žalobkyni ve vztahu k žalovanému nevznikl a nesvědčí, když krajský soud přisvědčil také tomu, že nedošlo k naplnění podmínek pro procesní postup dle § 118a o.s.ř. Na základě žalobkyní tvrzeného a prokázaného skutkového stavu je však třeba dospět k závěru, že ve vztahu mezi účastníky není dán žádný (soukromoprávní) titul, na jehož základě by mohla být žalovanému v tomto civilním soudním řízení uložena žalobou požadovaná povinnost strpět označené provozování kanalizačního potrubí. V této části je třeba ve shodě s okresním soudem zdůraznit, že žalobkyní namítaných práv ze služebnosti lze nabýt dle správně citovaného § 1260 odst. 1 o.z. jen smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po zákonem stanovenou dobu a dále ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci v případech, kdy to zákon stanoví. V dané věci je zřejmé, že takto taxativně stanovenými způsoby nedošlo k žádnému nabytí práv žalobkyně, jimž by odpovídala povinnost žalovaného strpět označené provozování kanalizačního potrubí dle podané žaloby. Pro tuto žalovanou soukromoprávní povinnost žalovaného zároveň nesvědčí ani žádná jiná právní opora, včetně toho, že okresní soud správně a přiléhavě zdůvodnil, že pro vztah mezi účastníky je zcela irelevantní prokázaná smlouva o smlouvě budoucí, neboť z této smlouvy vznikl právě a jen závazkový vztah mezi jejími konkrétními smluvními stranami, jimiž ani žalobkyně, ani žalovaný nebyli, a proto žádnému z účastníků z této smlouvy žádná práva či povinnosti nevznikly a žádným způsobem na ně ani nepřešly.

16. Ze všech uvedených důvodů krajský soud ve shodě s okresním soudem shledal podanou žalobu zcela nedůvodnou, a proto uzavřel, ž okresní soud správně žalobu v celém rozsahu zamítl. Krajský soud proto napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu dle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně věcně správného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, neboť i v této části okresní soud rozhodl na základě úplných a správných závěrů jak skutkových, tak právních, včetně toho, že srozumitelně a správně zdůvodnil žalovanému přiznanou výši náhrady nákladů řízení.

17. Dále krajský soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, a to dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť v odvolacím řízení byl žalovaný rovněž plně úspěšný. Proto krajský soud žalovanému přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly za jeho právní zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalovanému proto byla přiznána náhrada nákladů ve shodě s jeho vyúčtováním za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání krajského soudu) s odměnou po 2 500 Kč a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč, což je v souladu s § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 a 4 a § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Současně byla žalovanému přiznána také náhrada za promeškaný čas na cestě advokáta žalovaného z jeho sídla k jednání krajského soudu a zpět v délce 232 km vozidlem značka automobilu, registrační značka, za celkem 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 citované vyhlášky, to vše navýšené o 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Zároveň byla žalovanému přiznána náhrada cestovních výdajů na uvedené cestě ve výši 1 576 Kč, a to na základě průměrné spotřeby vozidla dle předloženého technického průkazu 4,7 l /100 km benzinu 95 v ceně 44,50 Kč a pevné náhrady 4,70 Kč/km v souladu s vyhláškou č. 511/2021 Sb., ve znění účinném od 14. 5. 2022. Proto byla žalovaného přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové částce 9 078 Kč s tím, že výše náhrady byla v souladu s § 151 odst. 5 o.s.ř. určena v písemném vyhotovení rozsudku. Žalobkyni byla dle § 149 odst. 1 a § 160 odst.1 o.s.ř. uložena povinnost k zaplacení náhrady k rukám zástupce žalovaného v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o. s. ř. podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení. Dovolání se podává dvojmo k Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí O přípustnosti dovolání a o dovolání samém rozhoduje Nejvyšší soud.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.