KSHKPA 22 CO 221/2021-361

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ IČO ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení částky 26 400 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_010⟫ k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. 5. 2021, č.j. 116 C 20/2017-326, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 6. 2021, č.j. 116 C 20/2017-335,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění takto:

Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady za řízení před okresním soudem 83 143 Kč k rukám advokátky žalobce do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 11 583 Kč k rukám advokátky žalobce do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 26 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 5. 6. 2016 do zaplacení. Ve výroku II. dále žalované uložil povinnost nahradit žalobci, k rukám jeho advokátky, náklady řízení ve výši 72 821,73 Kč a ve výroku III. také povinnost nahradit České republice, na účet okresního soudu, náklady řízení ve výši 6 159 Kč.

2. Okresní soud zdůvodnil, že žalobce se žalobou ze dne 13. 12. 2017 domáhal proti žalované (jejími právnímu předchůdci) zaplacení dlužné částky na základě uzavřené smlouvy číslo o anonymizováno pojištění (pro účastníky penzijního připojištění) ve variantě V4 úrazové pojištění, ze dne datum s počátkem pojištění dne 1. 4. 2008 na dobu 37 let. Žalobce tvrdil, že při úrazu dne 3. 10. 2015 utrpěl při uklouznutí ve vaně poranění ploténky, resp. disku L5/S1 s vyhřeznutím, toto zranění léčil od 44 dnů (4. - 23. 10. 2015, 2. - 25. 11. 2015 a 25. 2. - 24. 3. 2016), tj. 44 dnů a nahlásil jej jako pojistnou událost číslo. Žalovaná, resp. její právní předchůdce odmítl poskytnout pojistné plnění s tím, že se nejednalo o úraz, ale o léčení onemocnění páteře vzniklé v důsledku úrazu (ploténkového páteřního syndromu s diagnózou M 511), a proto se jedná o výluku z pojištění, kterou nelze odškodnit. Dle žalované jsou znalecké závěry titul příjmení neobjektivní, chorobné změny na páteři žalobce existovaly již před předmětným úrazem a byly podstatnou příčinou jeho zdravotních následků, tj. jsou výlukou z pojištění v souladu se znaleckými závěry titul jméno příjmení.

3. Okresní soud vycházel z toho, že jeho předcházející rozsudek (ze dne 11. 9. 2019 č.j. 116 C 20/2017-204) byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení dle usnesení zdejšího krajského soudu č.j. 22 Co 377/2019-257 s tím, že mezi odbornými znaleckými závěry titul příjmení a titul příjmení (předloženého až v rámci odvolacího řízení) jsou rozpory a není tak dostatečně objasněno, zda u žalobce již v době vzniku úrazu a jeho zdravotních následků byly dány chorobné změny meziobratlové ploténky a zda tyto chorobné změny byly příčinou (důležitou, podstatnou a značnou) vzniku předmětného úrazu a jeho zdravotních následků s tím, že pouze tehdy se jedná o naplnění sjednané výluky z pojištění a není rozhodné, zda vznikly z důvodu onemocnění (degenerativní či nádorových změn) či z důvodu jiného, již předcházejícího úrazu. Okresní soud poukázal také na vyjádřený závazný právní názor, podle něhož ploténkovým páteřním syndromem je chorobná změna meziobratlové ploténky, která tlačí na z páteřní míchy odstupující nervové kořeny. Pokud taková chorobná změna vznikla až v důsledku nesporného úrazu, nemůže být rozhodnou výlukou ze sjednaného úrazového pojištění a nemůže být platným důvodem pro odepření pojistného plnění.

4. S ohledem na to, že k uzavření pojistné smlouvy došlo před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., vycházel okresní soud s odkazem na § 3028 odst. 3 o.z. z právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, tj. z občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., a dále ze zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (zejména citovaných § 2, § 3 a § 60 odst. 2), ve znění ke dni vzniku smlouvy.

5. Na základě provedeného dokazování okresní soud uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o anonymizováno pojištění číslo ze dne datum, ve znění Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění osob anonymizováno (verze 04/2007) a Speciálních pojistných podmínek anonymizováno pojištění pro účastníky penzijního připojištění (verze 01/2008). Podle této pojistné smlouvy žalobce sjednal se žalovanou (jejím právním předchůdcem) pojištění (mimo jiné) denního odškodného pro úraz s minimální dobou léčení 8 dnů nebo hospitalizací alespoň 24 hodin ve výši 300 Kč a pojištění za pobyt v nemocnici (hospitalizaci) v důsledku úrazu minimálně po dobu 24 hodin ve výši 300 Kč denně v souladu s článkem 2, odst. 4 a 5 Speciálních pojistných podmínek. Dle Všeobecných pojistných podmínek, zvláštních ustanovení II. – úrazové pojištění, článku 3, bodu 4 písm. a) a d), bylo sjednáno, že pojistitel z úrazové složky pojištění neplní (mimo jiné) za ploténkové páteřní syndromy a za onemocnění včetně infekčních nemocí, srdečního infarktu a mozkové mrtvice, které se dostavily jako následek úrazu nebo pokud úrazem došlo k jejich rozvoji (zhoršení).

6. Jako nesporné okresní soud shledal, že žalobce nebyl před uzavřením pojistné smlouvy seznámen s oceňovacími tabulkami a že dne 3. 10. 2015 žalobce utrpěl úraz, který mu způsobil výhřez ploténky s dobou léčení a hospitalizací 44 dnů.

7. Okresní soud uzavřel, že mezi účastníky byla platně sjednána pojistná smlouva o životním pojištění ve spojení s úrazovým připojištěním, podle níž se žalovaná (její právní předchůdce) zavázala vyplatit žalobci při pojistné události – úrazu - pojistné plnění ve výši 300 Kč denně po dobu nezbytného léčení v případě, že bylo delší osmi dnů, či hospitalizace trvala více než 24 hodin, a dále ve výši 300 Kč denně za každý den hospitalizace, pokud trvala minimálně 24 hodin. Měl za prokázané, že žalobce utrpěl předmětný úraz ve smyslu § 3 a § 60 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě, a že léčen byl právě tento úraz (úrazové zranění páteře), tedy nikoli onemocnění, na které by dopadala výluka z pojištění. Při tomto závěru okresní soud vycházel ze znaleckého zkoumání, a to z odborných závěrů a doplňující výpovědi titul jméno příjmení, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie a traumatologie, s chirurgickým vzděláním a atestací II. stupně a mnohaletého odborníka v oblasti chirurgie a traumatologie. Okresní soud shledal, že tento znalec přesvědčivě vysvětlil, že žalobce byl v rozhodném období léčen pro traumatické zranění páteře - úrazové roztržení meziobratlové ploténky v bederní oblasti s diagnosou S330 („ úrazová ruptura bederní meziobratlové ploténky“). Okresní soud odkázal na znalecký posudek titul příjmení ze dne 2. 12. 2017 vypracovaný k zadání žalobce a na jeho doplnění k zadání okresního soudu ze dne 6. 10. 2018, z nichž zjistil, že žalobce při úrazu dne 3. 10. 2015 utrpěl roztržení meziobratlové ploténky mezi pátým bederním a prvním křížovým obratlem, došlo k posunu úlomků ploténky, což způsobilo stlačení nervů odstupujících z míchy v oblasti pátého bederního obratle a vyvolalo akutní bolesti na zadní ploše stehna a brnění v plosce pravé dolní končetiny. Na základě předložené zdravotní dokumentace žalobce (zpráv z neurochirurgického a rehabilitačního oddělení nemocnice ze dne 5. 11. 2015 a 25. 11. 2015 a 19. 10. 2015, propouštěcí zprávy neurologie nemocnice z 23. 10. 2015 a závěrečné zprávy Lázně název ze dne 24. 3. číslo) znalec příjmení příjmení uzavřel, že žalobce se před tímto úrazem nikdy neléčil pro bolesti páteře ani s jiným onemocněním zad. Protože prvotní infuzní léčba žalobce byla bez požadovaného efektu, byl žalobce přijat k hospitalizaci. Znalec vysvětlil, že ploténkový páteřní syndrom nelze z odborně lékařské terminologie jednoznačně definovat, neboť není uveden jako diagnóza v mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN).

8. Okresní soud měl za to, že uvedené závěry znalce příjmení příjmení byly prokázány také CT vyšetřením páteře žalobce dva dny po úrazu 5. 10. 2015, v němž je uvedena herniaci disku (roztržení ploténky s výhřezem) a které nezaznamenalo žádné degenerativní změny na obratlových tělech ani měkkých tkáních, jež nebyly vykázány ani operačním protokolem žalobce ze dne 2. 11. 2015. K tomu, že se v lékařských zprávách neobjevila znalcem shledaná správná diagnóza, okresní soud zdůraznil, že to nerozhodovalo o léčbě, ale sloužilo pouze k vyúčtování výkonu pro zdravotní pojišťovnu Okresní soud zjistil, že chybný kód a popis diagnózy je obsažen v propouštěcí zprávě neurologického oddělení nemocnice, a dále také již ve zprávě titul příjmení, která žalobce vyšetřila na urgentním příjmu, podala léky a předala do péče neurologa, při čemž bez znalosti zdravotní dokumentace dovodila zhoršení chronických obtíží páteře, aniž diagnózu slovně vyložila. Vycházela přitom z popisu žalobce o mechanismus traumatu a vzniklých potíží, když zhoršení chronických obtíží s bolestí zad dovodila pouze z anamnestických údajů osobně sdělených žalobcem.

9. Současně okresní soud shledal, že závěry znalce příjmení příjmení nevyvrací ani výpověď svědka příjmení příjmení, neurochirurga, který žalobce vyšetřoval na ambulanci dne 19. 10. 2015 a který potvrdil, že žalobce měl výhřez meziobratlové ploténky, který tlačil na nervový kořen, a současně přisvědčil, že vykazování kódů MKN slouží k úhradě pojišťovnám a nemá vliv na léčbu. Tento svědek pak nevyloučil, že u žalobce došlo k úrazové ruptuře bederní meziobratlové ploténky s kódem S 330 a ponechal toto na znaleckém posouzení. Dle okresního soudu jsou znalecké závěry titul příjmení v souladu i se zjištěním titul příjmení, která zaznamenala mechanismus traumatu (úrazu) pádem ve vaně s dosednutím na zadek a na základě vzniklých obtíží (brnění plosky pravé nohy, vykazující znaky dráždění nervového kořene) predikovala vyhřezlou ploténku.

10. Znalecký posudek titul příjmení nebyl dle okresního soudu zpochybněn ani znaleckými závěry a výslechem titul jméno příjmení, znalce ze stejného oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie a traumatologie. Okresní soud zjistil, že znalecký posudek titul příjmení ze dne 2. 1. 2020 byl podán k zadání žalované a vychází ze stejných pěti lékařských zpráv jako znalecké závěry titul příjmení, jejichž obsah okresní soud rovněž shodně zjistil. Okresní soud shledal, že oba uvedení znalci se shodli na popisu nálezu CT po úrazu žalobce, jímž i dle titul příjmení nebyly zjištěny degenerativní změny předmětné meziobratlové ploténky L5/S1 před úrazem s tím, že toto nelze z CT zjistit a jiná relevantní vyšetření (magnetická rezonance, histologie) nebyla provedena. Dle výslechu titul příjmení pak nebylo možné časově určit vznik případných degenerativních změn (herniace disku v oblasti L4/L5), když tyto zejména neměly vliv na roztržení předmětné ploténky L5/S1. Zároveň nebyla žádná degenerativní změna shledána v další části bederní páteře žalobce (oblasti L3/L4). Oba znalci také shodně uzavřeli, že pracovní diagnóza se nemusí shodovat se závěrečnou diagnózou a že kódy na lékařských zprávách slouží hlavně ke statistice pro zdravotní pojišťovny.

11. Na základě uvedených závěrů měl okresní soud za to, že znalec příjmení příjmení přesvědčivě a objektivně objasnil své úvahy a závěry, výstižně odkázal na jednotlivé lékařské zprávy a náležitě vysvětlil důvodnost svého posouzení, které je logické a vnitřně souladné. Oproti námitkám žalované okresní soud uzavřel, že tento znalec neurčil novou diagnózu, ale na základě předchorobí, zdravotní dokumentace, následků úrazu a průběhu léčby danou diagnózu zpřesnil a doplnil o přiléhavý kód tak, že u žalobce se jednalo o úrazovou rupturu bederní meziobratlové ploténky s kódem S330 s tím, že tomuto odpovídal i způsob následné léčby příznaků této diagnózy, která měla charakter léčby traumatického zranění páteře - úrazového roztržení ploténky. Dle okresního soudu se tak jedná o úraz, který je v souladu s podmínkami uzavřené pojistné smlouvy plně odškodnitelný a nedopadá na něj žádná z výluk. Proto žalobce musí být odškodněn za dobu jeho nezbytného léčení, kterou nelze krátit ani poukazem na oceňovací tabulky, které žalobci nebyly při uzavírání pojistné smlouvy předloženy, a to v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 23 Cdo 2865/2016, ze dne 27. 2. 2018.

12. Okresní soud uvedl, že uzavřenou pojistnou smlouvu mezi účastníky je třeba vykládat dle § 55 odst. 3 obč.zák. jako smlouvu spotřebitelskou, a proto dle citované judikatury platí, že lze-li ji vyložit různým způsobem, je třeba použít výklad pro spotřebitele příznivější. Dle okresního soudu je nepřijatelné, aby žalovaná v postavení silnější strany profitovala na tom, že lékaři při léčbě uvedli chybné či nedostačující kódy diagnózy, které nemají vliv na léčbu a které v zásadě vykazují hlavně pro zdravotní pojišťovnu, resp. z vrozené vady žalobce (zúžení neuroforamin - meziobratlového prostoru), která žalobce nijak nelimitovala a do předmětného úrazu nebyla léčena. Okresní soud zdůraznil, že nejen dle citovaných veřejně dostupných internetových stránek, ale i dle znalce příjmení příjmení se degenerativní změny různého rozsahu nacházejí na páteři každého člověka, jsou projevem přirozených změn meziobratlových plotének, obratlů, kloubů a vazů, které se objevují v průběhu stárnutí, vlivem přetěžování páteře, vadným držením těla apod., a jsou zaznamenatelné již od 20. roku života.

13. Okresní soud také uvedl, že existuje-li odškodnitelná diagnóza v důsledku úrazu, je otázka případné existence onemocnění nevýznamná. Podle sjednané výluky„ z úrazové složky pojištění pojistitel neplní ve vyjmenovaných případech“, tedy výluka není koncipována tak, že pokud jde o souběh několika diagnóz a v rámci souběhu existuje jedna diagnóza vyjmenovaná ve výlukách, ale pojištěnec má i jinou diagnózu, že by v takovém případě pojišťovna neplnila. Dle okresního soudu existuje-li diagnóza S 330 - úrazová ruptura meziobratlové ploténky, ke které dospěli oba znalci a nevyloučil ji ani titul příjmení, je třeba z dané diagnózy při odškodnění vycházet s tím, že jediným limitem plnění je, že nezbytné léčení trvá více než 8 dnů a minimálně 24 hodin a maximální doba plnění je za 365 dnů. Doba léčení v dané věci dle lékařských zpráv trvala 44 dnů od 4. 10. 2015 do 24. 3. 2016, a jednalo se o nezbytnou dobu léčení ve smyslu pojistných podmínek, kdy po celou dobu probíhalo léčení odborným lékařem, který s obvyklou frekvencí realizoval adekvátní a nezbytné úkony a terapii z odborného hlediska nutné ke zlepšení zdravotního stavu, včetně rehabilitace a lázeňské péče odborně prováděné a doložené.

14. Okresní soud shledal, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce trpěl v době vzniku úrazu chorobnými změnami předmětné meziobratlové ploténky L5/S1, natož že by tyto zapříčinily vznik předmětného úrazu a jeho zdravotní následky. Naopak dle zprávy praktické lékařky žalobce příjmení příjmení a výpisu zdravotní pojišťovny žalobce za období před úrazem (od datum do datum) měl okresní soud za nepochybně zjištěné, že žalobce před úrazem netrpěl bolestmi bederní páteře, ani bederní páteř neléčil, když prodělal pouze kontuzy (pohmoždění) kostrče (bez traumatických změn), podvrtnutí krční páteře a úrazy končetin. Okresní soud uvedl, že žalovanému lze přisvědčit pouze v tom, že ploténkový páteřní syndrom mohl vzniknout jako chorobná změna meziobratlové ploténky až v důsledku předmětného úrazu, což nebylo zkoumánu, neboť toto dle závazného právního názoru odvolacího soudu nemůže být rozhodnou výlukou ze sjednaného úrazového pojištění a platným důvodem pro odepření pojistného plnění. Okresní soud proto nevedl další dokazování s tím, že i účastníci považovali revizní znalecký posudek za nadbytečný a nehospodárný.

15. Okresní soud z uvedených důvodů žalobě zcela vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci pojistné plnění za žalovanou dobu 44 dní dvakrát po 300 Kč denně, tj. v celkové částce 26 400 Kč, a to spolu se zákonnými úroky z prodlení od žalovaného dne následujícího po uplynutí patnáctého dne po skončení likvidace pojistné události s odkazem na § 1 odst. 2 zákona č. 37/2004 Sb., § 517 odst. 2 obč.zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení.

16. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že úspěšnému žalobci vznikly účelně vynaložené náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 320 Kč a za znalecký posudek titul příjmení před zahájením sporu ve výši 3 000 Kč. Dále také za zastoupení advokátem v dané věci ve shodě s jeho vyúčtováním a vyhláškou č. 177/1996 Sb., tj. ve výši odměny za 14 úkonů právní služby po 2 180 Kč a za jeden úkon (předžalobní výzvu) s odměnou 1 090 Kč, ve výši paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za uvedených celkem 15 úkonů právní služby, za doložené cestovní výdaje advokáta žalobce při cestě k sedmi soudním jednáním (1x přesahující 2 hod. a 1x odvolacího soudu) osobním automobilem z obec do obec a zpět v celkové výši 14 903 Kč a ve výši náhrady za ztrátu času na těchto cestách po 8 hodinách, tj. za celkem 56 půlhodin po 100 Kč, to vše dle § 7, § 13 odst. 3 a § 14 citované vyhlášky, a vše navýšené o 21 % DPH. Takto okresní soud přiznal žalobci proti žalované náhradu nákladů řízení v celkové částce 72 821,73 Kč, a to ve znění opravného usnesení, jímž za použití § 164 o.s.ř. opravil původně zjevně nesprávně uvedenou částku 66 045,73 Kč.

17. Zdůvodnil, že za další požadované úkony právní služby žalobci náhradu nákladů nepřiznal pro jejich neúčelnost, když vyjádření ze dne 07. 12. 2018 bylo dle okresního soudu pouze stanoviskem k námitkám žalované vůči znaleckému posudku, doplnění skutkových tvrzení ze dne 21. 1. 2019 měla být koncentrována již v podané žalobě, vyjádření ze dne 3. 6. 2019 k navrhovanému reviznímu znaleckému posudku obsahovalo výhrady uplatněné již při jednání dne 29. 5. 2019 a právní rozbor ze dne 5. 4. 2021 je obsahem závěrečného návrhu žalobce.

18. Dále rozhodl okresní soud dle § 148 odst. 1 o.s.ř. o povinnost neúspěšné žalované, která není osvobozena od poplatkové povinnosti, nahradit státu náklady, jež v dané věci platil stát na svědečné svědka příjmení příjmení ve výši 2 637 Kč a na znalečné znalce příjmení příjmení v celkové výši 5 522 Kč, a to v rozsahu, který není kryt zálohou žalované ve výši 2 000 Kč.

19. Dodal, že lhůtu k plnění stanovil jako obvyklou patnáctidenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k výši částek, které je žalovaná povinna plnit.

20. Proti rozsudku podali včasné odvolání jak žalobce, tak žalovaná.

21. Žalobce odvoláním napadl výslovně pouze výrok II. rozsudku ohledně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, neboť měl za to, že okresní soud nesprávně posoudil účelnost úkonů právní služby jeho advokáta. Namítl, že předžalobní výzva ze dne 16. 10. 2017 má náležitosti úplné a řádné výzvy, nikoliv pouze výzvy jednoduché ve smyslu § 11 odst. 2, písm. h) advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb.), jehož použití okresní soud ani nezdůvodnil. Písemným podáním ze dne 7. 12. 2018 žalobce v řízení reagoval na nové tvrzení žalované po poučení ze strany soudu a podání ze dne 21. 1. 2019 bylo oproti závěrům okresního soudu učiněno rovněž účelně na výzvu soudu při jednání 16. 1. 2019. Podáním ze dne 3. 6. 2019 i ze dne 5. 4. 2021 pak žalobce účelně reagoval na situaci, kdy okresní soud zvažoval zadání revizního znaleckého posudku, který dle žalobce nebyl smysluplný, když žalobce takto činil v souladu se svými procesními právy i zásadou hospodárnosti řízení. Písemná závěrečná řeč žalobce byla podána dle výzvy okresního soudu a jejím obsahem jsou i již ve věci uvedené argumenty, neboť tato shrnuje celou podstatu sporu. Dále žalobce namítl nesprávnost také provedeného výpočtu, zejména nesprávnost výpočtu DPH a chybějící zaplacený soudní poplatek a znalečné. Uzavřel, že správná výše jeho účelných nákladů řízení odpovídá odměně ve výši 31 610 Kč, paušální náhradě výdajů 4 500 Kč, cestovním náhradám 14 903 Kč a za ztrátu času částce 5 600, tj. celkem částce 56 613 Kč a s navýšením o DPH celkové částce 68 501,73 Kč. Po připočtení soudního poplatku 1 320 Kč a vynaloženého znalečného 3 000 Kč tedy činí náklady žalobce za řízení před okresním soudem celkem 72 821,73 Kč. Žalobce pak měl ve věci plný úspěch, a proto navrhl změnu napadeného výroku II. tak, že mu bude přiznána plná náhrada účelně vynaložených nákladů. Odvolání žalované žalobce označil za zcela nedůvodné a plně se ztotožnil se závěry okresního soudu.

22. Žalovaná odvoláním napadla rozsudek okresního soudu v celém rozsahu. Měla za to, že žalobce je v této věci veden úmyslem získat v souvislosti s úrazem ze dne 3. 10. 2015 další pojistné plnění, a to z pojištění trvalých následků úrazu, ohledně nichž vede proti žalované od 30. 9. 2019 další spor u název soudu sp.zn. 24 C 231/2019, v němž žalovaná nárok rovněž zcela odmítá. Žalovaná zdůraznila výluky sjednané ve všeobecných pojistných podmínkách, podle nichž pojistitel neplní a) za ploténkové páteřní syndromy a d) za onemocnění, které se dostavila jako následek úrazu. S odkazem na konkrétní judikaturu, u níž měla žalovaná za to, že řeší obdobné případy výluk z pojištění, uvedla, že problémy žalobce nemají příčinu v samotném úrazu a že úraz může mít maximálně vliv na zhoršení zdravotního stavu žalobce, avšak není jeho příčinou, když v souladu se sjednanou výlukou z pojištění pojistitel neplní za projevení nemoci v důsledku úrazu. Dle žalované je nesprávný závěr okresního soudu, že žalobce před úrazem ze dne 3. 10. 2015 netrpěl bolestmi bederní páteře, neboť vychází pouze z absence zdravotní dokumentace ve výpisu u praktického lékaře žalobce. Takové zjištění je dle žalované v rozporu s lékařskou zprávou MUDr. příjmení, podle níž žalobce měl v minulosti potíže s bolestmi zad a na RTG nejsou známky traumatu, když tyto údaje titul příjmení dovodila z údajů sdělených samotným žalobcem a sama si je nevymyslela. Dle žalované toto prokázal také řádný znalecký posudek titul příjmení ze dne 2. 1. 2020, podle něhož chorobné změny na páteři žalobce existovaly již před uklouznutím ve vaně a byly podstatnou příčinou zdravotních následků žalobce, u něhož se jednalo o patologicky změněnou ploténku. Žalovaná měla za to, že znalec příjmení příjmení svůj posudek přesvědčivě obhájil při soudním jednání dne 31. 3. 2021, když také ze svědecké výpovědi titul příjmení ze dne 27. 3. 2019 či ze zdravotní dokumentace žalobce vyplývá, že žalobce byl léčen pro onemocnění. Žalovaná dodala, že tyto závěry potvrzuje i lékařská zpráva nemocnice ze dne 7. 9. 2011, kterou v průběhu odvolacího řízení dne 21. 12. 2021 předložila s tím, že podle ní u žalobce příjmení vyšetření páteře odhalilo dextroskoliozu bederní části páteře, tj. nefyziologické vybočení bederní páteře směrem doprava. Žalovaná dále uvedla, že odlišné závěry okresního soudu, zejména dle bodu 32 odůvodnění napadeného rozsudku, podle nichž otázka případné existence onemocnění je nevýznamná, pokud existuje odškodnitelná diagnóza v důsledku úrazu, jsou v rozporu s rozsudkem zdejšího krajského soudu ze dne 5. 1. 2021, č.j. 23 Co 326/2020-174. Podle tohoto rozsudku, který řeší případ žalobce, jenž po úrazu trpěl dvěma následky (degenerativním onemocněním a pohmožděním páteře), je třeba u každého z následků stanovit dobu jeho léčby tak, aby byla odlišena další léčba zaměřená již na projevy degenerativního onemocnění páteře. Ze všech uvedených důvodů žalovaná navrhla změnu napadeného rozsudku a úplné zamítnutí žaloby s tím, že mezi uklouznutím ve vaně žalobce ze dne 3. 10. 2015 a následným léčením a invaliditou neexistuje příčinná souvislost, neboť hlavní a dominantní příčinou léčení žalobce a jeho invalidity je onemocnění ploténky jako následek úrazu, na který dopadá výluka z pojištění.

23. Krajský soud přezkoumal citovaný rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, včetně řízení předcházejícího, když v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přihlížel jak k odvolacím námitkám, tak k důvodům v odvoláních neuvedeným. Krajský soud poté shledal odvolání žalované ve věci samé zcela nedůvodné a odvolání žalobce ohledně náhrady nákladů řízení jako z převážné části důvodné.

24. Krajský soud shledal, že okresní soud se správně řídil závaznými právními závěry odvolacího soudu v této věci dle předcházejícího zrušujícího usnesení ze dne 14. 5. 2020, č.j. 22 Co 377/2019-257, od nichž krajský soud nemá žádný důvod se odchýlit. Okresní soud v dané věci řádné provedl, resp. doplnil potřebné dokazování, na jehož základě učinil v potřebném rozsahu správná zjištění a dospěl ke správným skutkovým závěrům. Okresní soud takto zejména řádně provedl v souladu s § 127 a § 127a o.s.ř. dokazování písemnými znaleckými posudky, jejich doplněním i výslechy obou příslušných znalců. Takto řádně a v potřebném rozsahu provedené důkazy okresní soud také správně, úplně a logicky zhodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a rovněž s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Krajský soud proto skutkovým závěrům okresního soudu plně přisvědčil a k odvolacím námitkám žalované dodává následující.

25. Okresní soud náležitě, výstižně a přiléhavě zdůvodnil, že vycházel ze znaleckých závěrů titul příjmení, včetně toho, že uvedl, na základě jakých důvodů tyto hodnotil jako odborně, podrobně a logicky zdůvodněné a zejména dostatečně a řádně podložené. Současně také srozumitelně zdůvodnil, že tyto znalecké závěry shledal v souladu s ostatními provedenými důkazy, resp. na základě jakých závěrů a zhodnocení tyto nepovažoval za vyvrácené, resp. ani zpochybněné ani lékařskou zprávou či vyjádřením titul příjmení, ani částečně odlišnými znaleckými závěry titul příjmení. Těmto závěrům a hodnocení provedeného dokazování nelze dle krajského soudu z hlediska logiky a přesvědčivosti ničeho vytknout. Lze pouze ve shodě s okresním soudem zopakovat, že žalovanou namítané odlišné závěry titul příjmení a znalce příjmení příjmení jsou obecné a nepřesvědčivé, neboť nejsou na základě ostatních provedených důkazů ničím konkrétně podloženy. Okresní soud správně poukázal na to, že bylo prokázáno, že titul příjmení uvedla zcela obecný závěr o předcházejících potížích žalobce se zády jen na základě tvrzeného, ale v dané věci neprokázaného vyjádření žalobce, a dále bez jakýchkoliv konkrétních odborných podkladů, zejména bez znalosti dřívější zdravotnické dokumentace žalobce. Obdobně ani znalec příjmení příjmení neměl dle vlastního vyjádření ke svým žalovanou namítaným odlišným závěrům k dispozici veškeré potřebné podklady, a to ani úplnou zdravotnickou dokumentaci žalobce, a jeho odlišné závěry tak v souladu s okresním soudem nelze hodnotit jako přesvědčivé, konkrétní a dostatečně podložené. Okresní soud také správně zdůraznil, že v konkrétních odborných skutečnostech, které byly rozhodné v této věci, se naopak i tento znalec shodl s odbornými závěry znalce příjmení příjmení.

26. Krajský soud proto zcela přisvědčil okresnímu soudu, že v dané věci bylo provedeným dokazováním prokázáno, že v žalovaném období byl u žalobce nezbytně léčen úraz ze dne 3. 10. 2015 a pouze jeho následky. Oproti námitkám žalované tedy bylo v dané věci prokázáno, že v rozhodném období 44 dnů (v době od 4. 10. 2015 do 24. 3. 2016) nebyl žalobce léčen pro onemocnění páteře a jeho projevy, a to ani pro ploténkový páteřní syndrom, za který je třeba dle krajského soudu a výsledků provedeného dokazování považovat chorobné změny meziobratlové ploténky, jež tlačí na z páteřní míchy odstupující nervové kořeny a tím, že mohou být dány na podkladě degenerativních, nádorových či úrazových změn. Takovými chorobnými změnami však žalobce v rozhodném období netrpěl ani pro ně nebyl léčen, když za ně nelze ve shodě se závěry okresního soudu považovat ani prokázané pouze přirozené změny na páteři žalobce dané stárnutím organismu, ani jeho zjištěnou vrozenou odchylku. Zároveň bylo prokázáno, že u žalobce žádné takovéto chorobné změny či onemocnění páteře nebyly dány (neexistovaly) ani v okamžiku předmětného úrazu ze dne 3. 10. 2015, a proto tyto nebyly a nemohly být příčinou vzniku předmětného úrazu a jeho prokázaných zdravotních následků, tj. roztržení meziobratlové ploténky žalobce v bederní oblasti L5/S1, pro které byl žalobce v rozhodném období nezbytně léčen.

27. Pro úplnost krajský soud uvádí, že okresní soud také správně zdůvodnil neprovedení důkazu revizním posudkem, na jehož provedení ostatně ani žádný z účastníků netrval. V odvolacím řízení pak krajský soud neprovedl dokazování žalovanou dodatečně předloženou propouštěcí lékařskou zprávou ze dne 7. 9. 2011, neboť tato byla zjevně předložena jako nepřípustný nový důkaz, pro jehož provedení ve shodě s vlastním vyjádření žalované nebyly splněny podmínky § 205a o.s.ř.

28. Krajský soud současně uzavřel, že okresní soud prokázaný skutkový stav také správně a úplně právně zhodnotil a dospěl k přiléhavým právním závěrům, které rovněž náležitě odůvodnil ve shodě s předcházejícími závaznými právními závěry zdejšího odvolacího soudu Krajský soud na těchto právních závěrech setrvává, pro stručnost na ně odkazuje a znovu pouze shrnuje, že takto byla pojistná smlouva uzavřená mezi účastníky správně posouzena a náležitě vyložena jako smlouva spotřebitelská a při jejím výkladu, včetně všeobecných a speciální smluvních podmínek jako její součásti, bylo správně vycházeno z výkladu pro žalobce jako spotřebitele příznivějšího. Okresní soud zejména správně vyložil prokázaný a mezi účastníky nesporný obsah smluvního ujednání o výlukách z pojištění (dle písm. a) i písm. d) bodu 4, článku 3 všeobecných pojistných podmínek) a dospěl ke správnému závěru, že na základě pojistné smlouvy je žalovaná zavázána poskytnout žalobci ve sjednaném rozsahu pojistné plnění v případě vzniku sjednané pojistné události – úrazu, který u žalobce dne 3. 10. 2015 byl prokázán spolu s jeho zdravotními následky a způsobu i délky jeho nezbytného léčení. Povinnost k poskytnutí sjednaného pojistného plnění by žalované v dané věci nesvědčila pouze tehdy, pokud by byly naplněny podmínky sjednaných výluk z pojištění, které byly mezi účastníky transparentně, srozumitelně a platně sjednány. V souladu se zákonným a sjednaným smyslem a účelem uzavřené pojistné smlouvy je však třeba mít za to, že dle sjednaných výluk by žalovaná nebyla v dané věci povinna plnit pouze tehdy, jestliže vznik úrazu a jeho následky by byly způsobeny právě ve výluce sjednaným ploténkovým páteřním syndromem, či v případě, že by následkem úrazu bylo onemocnění či jeho rozvoj (zhoršení). V dané věci však dle shora uvedených závěrů nebylo naplnění těchto podmínek sjednaných výluk prokázáno. Krajský soud současně již ve svém předcházejícím rozhodnutí podrobně zdůvodnil, že je vyloučeno, aby žalovaná v této věci důvodně odepřela poskytnutí sjednaného pojistného plnění, jestliže u žalobce v okamžiku vzniku úrazu nebyly dány (neexistovaly) žádné chorobné změny páteře ve smyslu sjednaného ploténkového páteřního syndromu ani jiné onemocnění, které by byly – namísto úrazového děje – příčinou vzniku úrazu a jeho následků. Případný vznik takovýchto chorobných změn či jiného onemocnění až jako následek předmětného úrazu ze dne datum, tj. až v jeho důsledku, tak nemá na skutkové ani právní závěry v této věci žádný vliv, neboť již nemůže být relevantní ani pro vznik, ani pro trvání povinnosti žalované poskytnout žalobci sjednané pojistné plnění z důvodu utrpěného úrazu a v příčinné souvislosti s jeho nezbytným léčením. Až následný vznik takovýchto okolností tedy nemůže naplnit rozhodnou výluku ze sjednaného úrazového pojištění a nemůže být oprávněným důvodem pro odmítnutí pojistného plnění v této věci, a proto se okresní soud takovými následnými skutečnostmi správně nezabýval. Z uvedených závěrů je zřejmé, že napadený rozsudek není ani v rozporu se závěry žalovanou namítané soudní judikatury, z níž naopak správně vychází a přiléhavě je aplikuje na prokázané konkrétní okolnosti dané věci.

29. Krajský soud na základě všech uvedených závěrů shledal rozhodnutí okresního soudu ve věci samé správné, a proto napadený rozsudek ve výroku I. dle § 219 o.s.ř. potvrdil. Současně shledal, že okresní soud na základě plného úspěchu žalobce správně i ve správně určené výši uložil žalované povinnosti k náhradě nákladů řízení státu dle § 148 odst. 1 o.s.ř., a proto jako věcně správný potvrdil také výrok III.

30. Ohledně náhrady nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky však krajský soud shledal, že okresní soud správně povinnost k náhradě uložil zcela neúspěšné žalované dle § 142 ods.t 1 o.s.ř., ale nesprávně posoudil rozsah nákladů na straně žalobce, když nesprávně, resp. neúplně zhodnotil účelnost provedených úkonů právní služby advokátky žalobce a tím nesprávně určil výši náhrady žalobce, když jinak správně vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. Krajský soud proto výrok II. napadeného rozsudku změnil dle § 220 odst. 1 o.s.ř., neboť ve shodě s námitkami žalobce a oproti závěrům okresního soudu uzavřel, že předžalobní výzvou ze dne 16. 10. 2017 advokátka žalobce vyzvala žalovanou k plnění s vylíčeným základního skutkového i právního stavu, a proto za tento úkon právní služby náleží plná odměna advokáta dle § 11 odst.1, písm. d) citované vyhlášky. Účelným úkonem právní služby v dané věci je dle krajského soudu také vyjádření žalobce ze dne 7. 12. 2018 k písemnému doplnění znaleckého posudku titul příjmení, a to vzhledem k námitkám uplatněným proti němu ze strany žalované. Jako účelné je rovněž třeba hodnotit vyjádření žalobce ze dne 21. 1. 2019 s doplněním tvrzení a důkazních návrhů žalobce v souladu s výzvou a lhůtou poskytnutou okresním soudem při ústním jednání dne 16. 1. 2019. Jako účelné v dané věci krajský soud shledat také písemné podání žalobce ze dne 5. 4. 2021 s jeho vyjádřením k opětovně zvažovanému provedení důkazu revizním znaleckým posudkem v dalším řízení okresního soudu po předcházejícím zrušujícím usnesení zdejšího krajského soudu.

31. Pouze písemné podání žalobce ze dne 3. 6. 2019 krajský soud ve shodě s okresním soudem hodnotil jako neúčelné, neboť z jeho obsahu je zřejmé, že žalobce se jím pouze shodně jako při bezprostředně předcházejícím ústním jednání dne 29. 5. 2019 vyjadřoval k provedení dalšího dokazování revizním znaleckým posudkem, a to v původním řízení před okresním soudem před zrušujícím usnesením zdejšího krajského soudu. Proto pouze za tento jeden úkon právní služby krajský soud ve shodě s okresním soudem žalobci oproti jeho vyúčtování nepřiznal náhradu nákladů předcházejícího řízení.

32. Krajský soud tak uzavřel, že plně úspěšnému žalobci náleží za řízení před okresním soudem, včetně předcházejícího odvolacího řízení, plná náhrada účelně vynaložených nákladů, a to odměna po 2 180 Kč a paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za celkem účelně učiněných 18 úkonů právní služby advokátky žalobce dle § 11 odst. 1, písm. a), d), g) ve spojení s § 7 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Zároveň žalobci náleží dle § 13 odst. 4 a § 14 citované vyhlášky také okresním soudem správně přiznaná a advokátkou žalobce řádně vyúčtovaná náhrada cestovných výdajů za celkem sedm cest s jejího sídla k soudu a zpět doloženým osobním vozidlem, a to v celkové výši 14 903 Kč a dále náhrada za ztrátu času při těchto cestách za celkem 56 započatých půlhodin po 100 Kč. Spolu s navýšením o 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. tak žalobci náleží za právní zastoupení náhrada celkem 78 823 Kč, k níž žalobci dále náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 1 320 Kč a náhrada účelně vynaložených nákladů za podání jím předloženého znaleckého posudku titul příjmení ze dne 2. 12. 2017 v souladu s § 127a o.s.ř. v doložené výši 3 000 Kč. Proto krajský soud shledal, že žalobci takto náleží náhrada nákladů v celkové částce 83 143 Kč a takto rozhodl o změně odvoláním napadeného výrok II. citovaného rozsudku okresního soudu. Povinnost k zaplacení této náhrady krajský soud žalované uložil dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokátky žalobce, a to v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí, neboť soud v dané věci neshledal žádné důvody pro jinou lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

33. Zároveň krajský soud rozhodl o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení dle § 224 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť i v tomto odvolacím řízení byl žalobce plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů. Ve shodě se shora uvedenými závěry tak žalobci náleží náhrada právního zastoupení za tři úkony právní služby s odměnou dvakrát po 2 180 Kč (za vyjádření k odvolání žalované ve věci samé a za účast na jednání krajského soudu) a s jednou odměnou v poloviční výši 1 090 Kč (za odvolání žalobce pouze proti náhradě nákladů řízení), to vše v souladu s § 11 odst. 1, písm. d), g) a odst. 2, písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále žalobci náleží paušální náhrada hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 300 Kč, náhrada řádně vyúčtovaných a doložených cestovních výdajů za cestu ze sídla advokátky žalobce k ústnímu jednání krajského soudu a zpět v částce 2 423 Kč (dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vyhlášky č. 511/2021 Sb.) a náhrada za ztrátu času na této cestě za 8 započatých půlhodin po 100 Kč (dle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Spolu s navýšením o 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. tak žalobci náleží za toto odvolací řízení náhrada účelně vynaložených nákladů v celkové částce 11 583 Kč. Povinnost k zaplacení této náhrady krajský soud žalované rovněž uložil dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokátky žalobce v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když její výši krajský soud v souladu s § 151 odst. 5 o.s.ř. určil v tomto písemném vyhotovení rozsudku.

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení. Dovolání se podává u Okresního soudu v Pardubicích O přípustnosti dovolání a o dovolání samém rozhoduje Nejvyšší soud.