KSHKPA 23 CO 246/2021-343

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců Mgr. Jiřího Kopeckého a JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_006⟫ zastoupený advokátkou titul jméno příjmení ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 306.948 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_009⟫ k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 10. 6. 2021, č. j. 8 C 109/2019-248,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit České republice – Krajskému soudu v Hradci Králové náklady řízení státu ve výši 12.938 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 306.948 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně za dobu od 1.11.2016 do 25.6.2017 a za dobu od 6.12.2017 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15.347,50 Kč (výrok II.).

2. Rozhodl tak o požadavku žalobce na zaplacení částky 306.948 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdil, že žalovaný je vlastníkem pozemku p.č. st. anonymizováno v katastrální uzemí, na němž je vybudována opěrná zeď. V roce 2016 stavební odbor anonymizováno úřadu obec zjistil, že tato opěrná zeď je narušená, uvolňují se z ní pískovcové kvádry, z kterých je postavena a sesouvají se na pozemky p. číslo v k.ú. obec, které jsou ve vlastnictví žalobce. Stavební úřad oznámil tuto skutečnost právní předchůdkyni žalobce jméno příjmení a upozornil ji na nutnost zajištění řádné údržby zdi, kterou je povinen provádět vlastník stavby na své náklady. Protože jméno příjmení nijak nereagovala, uložil stavení úřad žalobci provést bezodkladně zabezpečovací práce a zamezit přístupu veřejnosti na pozemky, na něž se uvolněné zdivo sesouvá. Žalobce pod poškozenou opěrnou zdí vybudoval zábrany k zamezení sesuvu pískovcových bloků na veřejnou komunikaci, a dále zhotovil oplocení k zamezení přístupu osob na místní komunikaci, kam umístil i dočasné dopravní značení. Za tyto činnosti vynaložil částku 306.948,87 Kč. Dopisem ze dne 22.9.2016 pak vyzval právní předchůdkyni žalobce jméno příjmení k zaplacení této částky, ta ji zaplatit odmítla a dne datum zemřela. Žalobce svoji pohledávku uplatnil v dědickém řízení, žalovaný (jako jediný dědic) ji neuznal a tvrdil, že opěrná zeď je ve vlastnictví žalobce. Žalovaný dosud na žalované pohledávce ničeho nezaplatil.

3. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout, protože předmětná opěrná zeď není součástí pozemku anonymizována dvě slova v k.ú. obec, nýbrž je součástí hradeb města, na což upozorňovala i jeho právní předchůdkyně. Z tohoto důvodu ani ona opěrnou zeď spolu s domem adresa a pozemkem p.č. st. anonymizováno v roce rok nenabyla a nenabyli ji do svého vlastnictví ani její právní předchůdci, neboť ve smlouvě trhové ze dne 22.8.1929 nejsou vedle domu adresa a st. parc. číslo v k.ú. obec uvedeny žádné další stavby.

4. Soud prvého stupně vyšel ze zjištění, že na pozemku p.č. st. anonymizováno v katastrální uzemí, jehož součástí je stavba rodinného domu adresa, je postavena zeď plnící funkci opěrné zdi. Byla vybudována někdy ve 13. až 15. století, a to průběžně i na pozemcích sousedících s pozemkem parc. č. st. anonymizováno, patrně jako součást nově budovaných hradeb obec v obec. Tomuto závěru nasvědčuje nejen výška zdi, ale i jednotnost použitého stavebního materiálu, kterým jsou pískovcové bloky a je nepravděpodobné, že by se vlastníci sousedních domů domluvili na takto jednotném díle, aby zabezpečili své pozemky ve svahu a rozšířili dvorky svých domů. V pozemkové knize jsou zápisy o vlastnictví domu adresa spolu se stavební parcelou č. kat. anonymizováno a zahradou č. kat. anonymizováno od roku 1904. příjmení kniha obsahuje i záznam o sloučení těchto parcel. Opěrná zeď nivelitu pozemku p.č. st. anonymizováno zvyšuje o mnoho metrů a zajišťuje jeho rovinnost a využitelnost. Užívání pozemku vlastníky domu adresa vylučuje z užívání (držby) ostatní subjekty. Došlo ke zhoršení stavebně technického stavu této opěrné zdi natolik, že stavební úřad žalobce, po neúspěšném vyzývání právní předchůdkyně žalovaného ke zjednání nápravy závadného stavu zdi, musel zajistit zhotovení zábran bránících sesuvu pískovcových kvádrů na místní komunikaci, vybudování provizorního oplocení a osazení dopravního značení, to vše k zabránění vzniku škod. S tím byly spojeny náklady ve výši žalované částky, kterou požadoval zaplatit po právní předchůdkyni žalovaného a po její smrti tento svůj nárok uplatnil v dědickém řízení. Přesto, že jej žalovaný, jako jediný dědic, neuznal, v dědickém řízení právo výhrady soupisu neuplatnil.

5. Po právní stránce vyhodnotil soud prvého stupně projednávanou věc následovně. Pokud byla opěrná zeď budována jako součást hradeb města, stala se i jeho majetkem. Minimálně od účinnosti obecného zákoníku občanského z roku 1811, který upravil podmínky vydržení vlastnického práva, byla tato zeď podle historických pramenů držena vlastníky pozemku p.č. st. anonymizováno. A protože jimi byla takto držena déle než 40 let, došlo z jejich strany k vydržení vlastnického práva ke zdi. S ohledem na právní úpravu obecného občanského zákoníku z roku číslo k pravosti držby trvající déle než 40 let, nebylo třeba prokazovat konkrétní skutečnosti, jako např. existenci smluv apod. Není pak ani pochyb o tom, že držba byla i poctivá a řádná (§ 1477 obecného občanského zákoníku z roku 1811). Během doby docházelo následně k řadě převodů vlastnictví (i děděním) jak k domu adresa, tak i k pozemkům s příslušenstvím. Žalobce se k vlastníkům pozemku v sousedství pozemku p.č. st. anonymizováno, i k právním předchůdcům žalovaného, choval tak, že respektoval jejich vlastnictví k předmětné zdi. S účinností občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., tj. dnem 1.1.2014, se stal díl zdi v hranicích pozemku p.č. st. anonymizováno ve smyslu § 3054 odst. o.z. součástí pozemku p.č. st. anonymizováno. příjmení této stavby měl povinnost podle § 2900 o.z. zeď udržovat ve stavu, který byl neohrožoval zdraví, životy a majetek ostatních. S ohledem na zhoršení stavebně technického stavu musel stavební úřad žalobce podle § 135 odst. 2 stavebního zákona vyzvat žalobce k provedení nutných zabezpečovacích prací pro prevenci škod na zdraví a majetku osob, protože právní předchůdkyně žalovaného zjištěný závadný stav zdi nenapravila. Provedením zabezpečovacích prací vznikly žalobci náklady, které byly podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodným obohacením právní předchůdkyně žalovaného. Po její smrti svůj nárok uplatnil žalobce v dědickém řízení, v němž žalovaný jako dědic nevyužil svého práva na výhradu soupisu, a proto podle § 1704 o.z. odpovídá za dluhy dědictví v plném rozsahu. Žalobce vyzval právní předchůdkyni žalovaného výzvou ze dne 22.9.2016 k vydání takto vzniklého bezdůvodného obohacení do 31.10.2016. Právní předchůdkyně žalovaného tento nárok žalobce odmítla a k zaplacení bezdůvodného obohacení nedošlo ani ze strany žalovaného, považoval soud prvého stupně žalobu za důvodnou, a to včetně požadovaných zákonným úroků z prodlení.

6. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný odvolání. Namítal, že skutkové, ale i právní závěry okresního soudu jsou nesprávné. Tvrdil, že žalobce požadoval nahrazení vynaložených nákladů na odstranění závad, ale tyto závady byly na jeho vlastních pozemcích, nikoliv na pozemku žalovaného nebo předtím na pozemku jeho právní předchůdkyně. Dále namítal, že pro případ posuzování nároku žalobce z titulu náhrady škody, bylo třeba zabývat se otázkou příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalovaného a vzniklými náklady. K tomu žalobce ani neprokázal, že sesunuté pískovcové kvádry pocházejí skutečně z opěrné zdi žalovaného, když mezi jeho pozemkem a pozemkem žalobce se nachází svah, který není ve vlastnictví žalovaného. Na tomto svažitém terénu dochází k erozi a k pádu dalších předmětů na místní pozemek, proto žalovaný zpochybňuje, že by náklady musel žalobce vynaložit na zajišťovací práce vyvolané právě padajícími pozůstatky opěrné zdi z pozemku žalovaného. Pro případ posuzování nároku žalobce jako bezdůvodného obohacení brání naplnění tohoto titulu právě ta okolnost, že žalobce vynaložil náklady na odstranění závad na svých vlastních pozemcích, nikoliv na pozemku žalovaného, resp. jeho právní předchůdkyně. Nalézací soud tak vedl řízení včetně dokazování k titulu, který nebyl jasný. Dále zopakoval též svou obranu z řízení před soudem prvého stupně, podle níž byla opěrná zeď součástí městské hradby, která, případně ani její segmenty, nemohla v průběhu staletí připadnout do vlastnictví fyzických osob. Zjevnost, že opěrná zeď je pozůstatkem hradebního opevnění, dovozoval z toho, že stávající zdi na sebe navazují a drží velmi příkrý svah v dané lokalitě. Žalovaný argumentoval i tak, že v případě předmětné zdi jde o rozhradu mezi pozemkem žalovaného a pozemky žalobce. A neměl by to být pouze žalovaný, kdo by měl nést zcela odpovědnost za případnou škodu. Namítal též, že se soud prvého stupně nijak nevypořádal s jeho argumentací o nedostatku pasivní věcné legitimace v daném řízení, neboť předmětné nemovitosti již nevlastní, daroval anonymizováno jméno příjmení, a to na základě darovací smlouvy ze dne datum s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí k datum. Setrval též na svém důkazním návrhu znaleckým posudkem z oboru zeměměřičství a znaleckým posudkem geotechnickým, který by po provedení vrtu zjistil charakter předmětné zdi. Navrhoval též slyšet majitele sousedních pozemků. Domáhal se, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvého stupně a žalobu zamítnul.

7. Žalobce k odvolání navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. K námitce zpochybnění příčinné souvislosti mezi pádem kusů pozůstatku zdi z pozemku právní předchůdkyně žalovaného a zajišťovacími pracemi připomněl protokoly o místním šetření stavebního úřadu ze dne datum, jako orgánu státní správy, který neměl pochyby o tom, co bylo příčinou nutnosti zajišťovacích prací.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 212, § 212a o.s.ř. a dospěl k následujícím závěrům.

9. V průběhu řízení nebylo sporu o tom, že předmětná zeď plní funkci opěrné zdi, zajišťuje rovinnost a využitelnost pozemku p.č. st. anonymizováno v k.ú. obec. Z hlediska její původní funkce ale okresní soud dovodil, že byla budována jako součást hradeb města, stala se jeho majetkem. A proto z právního hlediska nejpozději od účinnosti obecného zákoníku občanského z roku 1811 počala běžet pravá, poctivá a řádná držba zdi po více než 40 let a v důsledku této držby došlo k vydržení vlastnického práva ke zdi vlastníky pozemků, na kterých byla zbudována, a pak děděním, případně prodejem přecházelo vlastnické právo k ní na další vlastníky pozemku p.č.st. anonymizováno.

10. Odvolací soud však z listin založených ve spise nenabyl přesvědčení, že by opěrná zeď byla součástí, byť přestavěná nebo opravená, původního hradebního systému. Měl za to, že funkční význam této zdi byl v době jejího zřízení zcela jiný, mohlo se jednat např. o rozhradu mezi dvěma pozemky a současně o určité zpevnění poměrně svažitého terénu, které mohlo být ve výsledku přínosné jak pro vlastníka pozemku p.č.st. anonymizováno, tak pro vlastníka pozemku p. číslo. Jeho úvaha odrážela i tu skutečnost, že tato zeď není jedinou osamoceně stojící zdí, ale zapadá do komplexu dalších podobných zdí v tomto prostoru. Jinými slovy mohlo se jednat o společnou hraniční zeď, která funkčně rozdělovala dva sousední pozemky ve svažitém terénu.

11. Ostatně, že zeď nebyla součástí původního hradebního systému, se nabízí i ze zprávy Archeologického ústavu AV ČR ze dne datum, podle níž existenci relativně vysoké opěrné zdi za domy lze vysvětlit jako v minulosti koordinovanou iniciativu vlastníků těchto domů s cílem rozšířit dvorky za domy a zajistit je ve svahu na jižní straně. Podle analogické situace po obvodu městského jádra je pravděpodobné, že zde byla využita nějaká starší konstrukce. Archeologický ústav se přikláněl k té interpretaci zdi, že se jednalo o značně a opakovaně přestavěný pozůstatek hradby – nedokončeného opevnění obec, pravděpodobně z 15. století. Nicméně pokračováním městských hradeb vzniklých postupně v období od 13. Do 15. století, pokud pokračovaly za příjmení anonymizováno, musela hradba vstoupit na svah a probíhat někde v pozadí domů adresa až adresa, tedy i v místech domu adresa.

12. Jinak řečeno, i kdyby v minulosti v místě dnes označeného pozemku p.č.st. anonymizováno probíhala hradba, opěrné zdi v těchto místech by mohly být nanejvýš postaveny v místě nedokončeného opevnění – pozůstatku hradby, ale nejednalo by se o součást městských hradeb vymezujících historické jádro územní celek.

13. Aby odvolací soud vyjasnil umístění a charakter předmětné zdi v daném prostředí, ustanovil ve věci znalce z oboru geodezie a kartografie titul jméno příjmení a provedl šetření na místě samém za účasti účastníků řízení včetně ustanoveného znalce.

14. Obsahem místního šetření bylo zjištění průběhu hranice mezi pozemky p.č.st. anonymizováno a p. číslo v k.ú. obec, dále zjištění na kterém pozemku se nachází opěrná zeď postavená v prostoru těchto pozemků a ke zjištění místních poměrů.

15. Místním šetřením a následně vypracovaným znaleckým posudkem titul jméno příjmení, včetně jeho výslechu před odvolacím soudem, odvolací soud doplnil dokazování podle § 213 odst. 4 o.s.ř. a učinil z nich následující skutková zjištění.

16. V rámci místního šetření bylo zjištěno, že daná lokalita se nachází v širším centru územní celek, jde o mimořádně svažitý a obtížně přístupný terén, který je v daném prostoru zarostlý křovinami (zejména na pozemku p. číslo), v jehož spodní části jsou patrny dřevěné zábrany připevněné k železným traverzám ukotvených do podloží, zjevně bránící pádu předmětů (pozůstatků kamenných zdí) a eroze. V okolních prostorách tam, kde nejsou opěrné zdi obnoveny a kde není relevantní porost, je zjevná výrazně pokračující eroze zeminy. Pozemek p. číslo se svažuje směrem k místní komunikaci - pozemku p. číslo („ ulice“) pro pěší spojující centrum města s jeho okolím (podměstím).

17. Při spodním pohledu na předmětné pozemky a jejich okolí je zřejmé, že v podstatné části svahu se nachází systém zdí, které jsou z valné části opravené a plně funkční, v menším rozsahu jsou starší či přímo rozpadlé. Celý tento systém vytváří dojem opěrných zdí, které mají bránit erozi a současně umožňovat smysluplné využití svažitých pozemků. Jednotlivé zdi netvoří jednotnou linii, u plotů oddělujících pozemky za jednotlivými domy (směrem ke svahu) jsou tzv. odskočeny. adresa je zjevně zanedbaný, delší dobu neobývaný a tomu odpovídá i stav pozemku za domem směrem ke svahu, který není nijak před jeho svažitou částí ukončen a zajištěn. Zbytky opěrné zdi mezi pozemky p. č.st. anonymizováno (dříve ve vlastnictví žalovaného) a p. číslo (ve vlastnictví žalobce) jsou zřetelné ve svých částech na hranicích s vedlejšími pozemky sousedů (p.č. st. anonymizováno a p.č. st. anonymizováno) a jsou vzdáleny od hranice vedoucí mezi pozemky p.č. st. anonymizováno a p. číslo označené geodetickým mezníkem, přibližně více jak dva metry směrem od pozemku p.č.st. anonymizováno k pozemku p. číslo.

18. Ze znaleckého posudku číslo ze dne datum vypracovaného titul jméno příjmení učinil odvolací soud zjištění, že znalec provedl opakovaně kontrolní zaměření za účelem zjištění hranice mezi pozemky p.č. st. anonymizováno a p. číslo v k. ú. obec. Při kontrolním zaměření dne datum, z vnější části zdi parcely zkoumal celkem šest vytyčených bodů, a to v terénu nacházející se mezník v místech rozpadlé zdi, vytyčený roh a kout na místech zachované zdi a body na sousedních zdech a mezníku. Porovnal polohy bodů titul jméno příjmení zachycené ve vytyčovacím náčrtu ze dne datum (č.l. 47 spisu) se stavem bodů vedených v katastru nemovitostí a totéž provedl u všech jím zaměřených bodů. Všechny splňovaly třídu přesnosti 3 (nejpřísnější). Při kontrolním zaměření dne datum, kdy prováděl místní šetření i odvolací soud, provedl znalec zaměření dle oměrných (tj. naměřených hodnot provedených kontrolním měřením) z mapování dle Instrukce A a její hodnoty vyznačil na zeď čárkou. K přímému posouzení došlo na místech zachovaných. Dále zaměřil bod na zdi, bod v koutu zdi, vytyčil rohové body přesně v absolutních hodnotách souřadnice mapy KDM (digitální katastrální mapy) a zjistil odchylku od této hodnoty na rohu zdi. Zjištěné hodnoty kontrolní oměrné vycházely v toleranci 3. (nejpřísnější) třídy přesnosti. Znalec tak v terénu potvrdil vytyčení titul jméno příjmení na plastový mezník a rohy opěrné zdi a na základě šetření při mapování dle instrukce A a následného zaměření v roce 1947 zjistil, že se nadzemní část opěrné zdi nachází na pozemku p.č. st. anonymizováno.

19. Z následného výslechu znalce bylo odvolacím soudem zjištěno, že ke zpřesňování mapování dané lokality docházelo nejprve v průběhu 19. století, posléze v letech 1947 až 1949, kdy byly využity novější postupy a technologie. V příloze číslo znaleckého posudku, zachycující výsledky mapování v období od 2.6. do 14.6.1947 dle instrukce A (návodu, jako vykonávat katastrální měřičské práce pro obnovení pozemkového katastru), jsou na polním náčrtu zachycujícím v dané lokalitě hranice pozemků viditelné již tehdy existující stavby zdí, to včetně zdi na pozemku p.č. st. anonymizováno. Silnou čárou je označena hranice pozemku a nad ní tenkou (slučkovanou) čárou stavba zdi. Tomuto zmapování dané lokality v období od 2.6. do 14.6.1947 předcházelo komisionální místní šetření za účasti komisaře a vlastníků pozemků, případně zástupců obce, event. dalších přizvaných osob. Ti procházeli jednotlivé lokality, vlastníci pozemků vždy odsouhlasili jednotlivé dílčí záležitosti, v daném případě i stavbu zdi, hranice apod. Až poté docházelo na základě tohoto zaměření k vytvoření mapy, která zpřesňovala místní poměry a tento postup v zásadě probíhá do současné doby. Výsledek mapování představovala mapa zpracovaná v roce 1949 a zplatněná 31.12.1949 (mapa na č.l. 333 spisu). Případné změny jsou v této mapě viditelné dodatečně dopisovanými údaji, jako např. u pozemku p. číslo. Platnost této mapy byla ukončena 27.12.2004 a nahrazena mapou DKM.

20. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud ke skutkovému závěru, že předmětná zeď není pozůstatkem městských hradeb, byť není vyloučeno, že historicky v blízkosti jejího místa se nacházela nějaká starší konstrukce, která byla dále využita a přestavována až do dnešní podoby. Ostatně na první pohled je patrné, že jejím základním stavebním prvkem byly opracované pískovcové kvádry pravidelného tvaru, které se pro stavbu hradeb nepoužívaly (viz např. e-mailová zpráva titul jméno příjmení z oddělení památkové péče stát. instituce na č.l. 143 spisu). Svou funkcí se jedná o zeď opěrnou, stejně jako ostatní zdi v daném okolí vytvářející určitý systém zdí, které netvoří jednotnou linii a u plotu oddělujících pozemky za jednotlivými domy (směrem ke svahu) jsou tzv. odskočeny. Mají umožňovat využití svažitých pozemků a zcela zřejmě také bránit erozi půdy. Právě i ta okolnost, že systém těchto zdí netvoří jednotnou linii, podporuje skutkový závěr, že se nemůže jednat o pozůstatek městských hradeb, které měly splňovat zejména bezpečnostní prvek, bránit ohrazený prostor. Takto nepravidelný tvar systému jednotlivých zdí tuto základní funkci opevnění nesplňuje. Opěrná zeď mezi pozemky p.č. st. anonymizováno a pozemkem p. číslo se nachází celá na pozemku p.č. st. anonymizováno a pata zdi se nachází zcela ještě před hranicí pozemku p.č. st. anonymizováno směrem k pozemku p. číslo.

21. S ohledem na tato zjištění odvolacího soudu se v případě předmětné zdi nemůže jednat ani o tzv. rozhradu (§ 1024 odst. 1 o.z.). Tento dílčí právní závěr učinil odvolací soud i se znalostí závěrů Nejvyššího soudu učiněných v usnesení ze dne 27.3.2019, ve věci sp.zn. 22Cdo 4043/2018, podle nichž pojem rozhrada zahrnuje taková rozhraničení, která se nachází v hraniční oblasti„ mezi dvěma pozemky“, tedy jednou částí na jednom a jednou částí na druhém pozemku.

22. Další skutková zjištění soudu prvého stupně týkající se potřeby provést nutné zabezpečovací práce na předmětné zdi, jejich vlastního provedení provedení a zjištění částky nákladů na vybudování zábran bránících sesuvu pískovcových kvádrů na místní komunikaci, dále provizorního oplocení a osazení dočasného dopravního značení, převzal odvolací soud jako správná, učiněná na základě řádného dokazování a odpovídající provedeným důkazům. Právní předchůdkyně žalovaného měla podle § 1026 o.z. povinnost předmětnou zeď udržovat v dobrém stavu, hrozila-li by následkem jejího poškození sousedovi škoda. Dovolací soud v tomto směru v rozsudku ze dne datum, ve věci sp.zn. spisová značka, dovodil, že povinností výlučného vlastníka zdi (rozhrady mezi pozemky) je to, že ji musí udržovat v dobrém stavu, tedy ji opravit, hrozí-li následkem jejího poškození sousedovi škoda, a to ať vniknutím cizích osob a zvířat na pozemek nebo pádem zdi a jejích částí na sousední pozemek anebo jinak. V tomto případě zákon -na rozdíl od § 2903 odst. 2 o. z. - nevyžaduje vážné ohrožení hrozící škodou.

23. Okresní soud pak správně po právní stránce posoudil nárok žalobce podle § 2991 odst. 2 o.z. jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo právní předchůdkyni žalovaného jméno příjmení, zemřelé dne datum, z něhož vzniklý závazek přešel po rozhodnutí název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, na žalovaného. Ten dědictví po jméno příjmení neodmítl, ani v pozůstalostním řízení neuplatnil výhradu soupisu. Na jeho pasivní věcné legitimaci, tedy na postavení dlužníka z titulu bezdůvodného obohacení v dané věci, nemění nic ani okolnost, že v průběhu tohoto řízení daroval pozemek p.č. st. anonymizováno, jehož součástí je předmětná opěrná zeď, své anonymizováno jméno příjmení darovací smlouvou ze dne datum s právními účinky zápisu do katastru nemovitostí k datum. Tento závazek se neváže k předmětné nemovitosti, nýbrž k jejímu vlastníkovi, za nějž žalobce nutné zabezpečovací práce vykonal a následně přešel děděním na žalovaného.

24. Po právní stránce soud prvého stupně správně posoudil nárok žalobce na příslušenství žalované částky v podobě úroků z prodlení v zákonné výši za období od 1.11.2016, tj. za období následujícím po uběhnutí lhůty k plnění dne 31.10.2016, a to podle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Počátek běhu úroků z prodlení je odvozen od marně uplynuté lhůty k plnění určené žalobcem právní předchůdkyni žalovaného ve výzvě ze dne 22.9.2016.

25. Ze shora uvedených důvodů krajský soud napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně nákladového výroku, v němž soud prvého stupně správně určil výši nákladů řízení žalobce představovaného zaplaceným soudním poplatkem.

26. O náhradě nákladů státu rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 148 odst. 1 o.s.ř. a uložil jejich náhradu neúspěšnému žalovanému. Náklady státu jsou představovány znalečným. V řízení před odvolacím soudem bylo na znalečném titul jméno příjmení vyplaceno 18.938 Kč za písemně podaný znalecký posudek a 1.000 Kč za jeho výslech před soudem. Celkovou částku 12.938 Kč (tj. náklady znalce po odečtení žalovaným zaplacené zálohy na provedení znaleckého posudku ve výši 7.000 Kč) je žalovaný povinen nahradit České republice na účet Krajského soudu v Hradci Králové ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1, věta před středníkem, o.s.ř.).

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodováno podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšný žalobce měl právo na jejich plnou náhradu. Protože se však výslovně vzdal práva na náhradu nákladů za řízení před odvolacím soudem, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud, dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, rozhodoval by o něm Nejvyšší soud ČR v Brně.