KSHKPA 27 CO 181/2022-71

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: ⟪LB:lb_009⟫ právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_010⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_011⟫ zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul ⟪LB:lb_012⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_013⟫ o zaplacení částky 590 077,20 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_014⟫ k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 4. 2022, ⟪LB:lb_015⟫ č. j. 17 C 341/2021-36,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení ve výši 39 930 Kč k rukám advokáta titul jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 30 110,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem pro uznání uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku částku 590 077,20 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5% p.a. od 1. 12. 2021 do zaplacení (výrok I.), a dále uložil žalované povinnost nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady řízení ve výši 38 623,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku (výrok II.) a zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích soudní poplatek ze žaloby ve výši 29 504 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku (výrok III.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal peněžité náhrady vyvažující vytrpěné bolesti, další nemajetkové újmy a ztížení společenského uplatnění v celkové výši 500 000 Kč spolu s náhradou mzdy ve výši 80 797,20 Kč. Tvrdil, že dne 15. 12. 2018 si po uklouznutí při pádu způsobil zlomeninu hlezna typu Weber C a poškození vazů v oblasti vnitřního kotníku. Podstoupil operaci v nemocnici ve obec dne 16. 12. 2018 a reoperaci v nemocnici v obec dne 18. 6. 2019. V pracovní neschopnosti byl od 15. 12. 2018 do 15. 3. 2020. Podle znaleckého posudku znalce titul jméno příjmení, titul nebyla první operace provedena lege artis a druhá operace již nemohla napravit důsledky první operace. V důsledku toho má žalobce kratší pravou nohu se sníženou hybností a trpí bolestmi a otoky pravé nohy v kotníku.

3. Okresní soud vydal dne 31. 1. 2022 platební rozkaz, který byl žalované doručen dne 1. 2. 2022 do datové schránky. Žalovaná byla v platebním rozkazu pro případ podání odporu poučena podle § 114b občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) o povinnosti vyjádřit se písemně k žalobě nejpozději ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu. Žalovaná podala dne 3. 2. 2022 odpor, a zároveň navrhla vstup vedlejší účastnice do řízení. Žalovaná poté, co právnická osoba podáním ze dne 21. 2. 2022 souhlasila se vstupem do řízení, sdělila dne 25. 2. 2022 soudu prvního stupně, že s ohledem na smluvně obligatorní projednání a odsouhlasení procesní pozice s pojistitelem, nezašle ve stanovené lhůtě vyjádření ve věci samé.

4. Okresní soud dospěl k závěru, že jsou naplněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o.s.ř. S ohledem na podání odporu proti vydanému platebnímu rozkazu dne 3. 2. 2022 se posledním dnem lhůty pro vyjádření ve věci samé stal den 18. 3. 2022. Žalovaná se do uplynutí této lhůty ve věci samé nevyjádřila a nepožádala o prodloužení lhůty k podání vyjádření. Nutnost projednání věci s pojistitelem nepovažoval okresní soud za vážný důvod ve smyslu § 114b odst. 5 o.s.ř., kterým může být jednak překážka objektivně žalované bránící vyjádřit se ve věci ve stanovené lhůtě, a dále okolnost způsobená žalovanou, kterou lze nečinnost žalované s ohledem na okolnosti případu a poměry žalované považovat za ospravedlňující (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1092/2018). Okresní soud přitom poukázal na skutečnost, že žalovaná je právnickou osobou, která disponuje právním a organizačním odborem a k žalobcem tvrzenému pochybení nemocnic je schopna se alespoň rámcově vyjádřit.

5. Okresní soud proto rozsudkem pro uznání žalobě v plném rozsahu vyhověl, žalobci přiznal podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení v plné výši a žalované s ohledem na osvobození žalobce od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích povinnost zaplatit soudní poplatek.

6. Žalovaná podala proti rozsudku okresního soudu včas odvolání a navrhla jej zrušit. Připomněla, že již v odporu proti platebnímu rozkazu výslovně uvedla, že nárok žalobce neuznává. Dále poukázala na skutečnost, že se jí poučení o poučení vyjádřit se ve věci samé nedostalo v zákonem předepsané formě usnesením, nýbrž jako součást výroku II. platebního rozkazu, ačkoli platební rozkaz vůbec neobsahoval část označenou římskou číslicí I. Podaným odporem byl navíc platební rozkaz v plném rozsahu zrušen. Žalovaná považuje důvod, pro který neposkytla vyjádření ve věci samé, za vážný, neboť léčba probíhala ve dvou různých nemocnicích, odkud žalovaná musela zajistit odborná stanoviska ošetřujících lékařů žalobce. Nakonec žalovaná namítla, že fikce uznání nároku byla použita v rozporu se zásadami projednací a ústnosti. Odkázala i na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1024/15, který uzavřel, že fikce uznání nemůže nastoupit a rozsudek pro uznání nelze vydat v situaci, kdy žalovaný zřetelně projeví nesouhlas s žalobou a zájem účastnit se projednání věci bez jakéhokoliv záměrného oddalování postupu soudu.

7. Žalobce poté, co souhlasil s argumentací okresního soudu, navrhl, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Upozornil na liknavý přístup žalované k celé záležitosti, neboť již dne 25. 11. 2021 zaslal žalované předžalobní výzvu, ze které bylo zřejmé, že žalobce bude podávat žalobu. Na tuto výzvu žalovaná reagovala přípisem ze dne 19. 1. 2022 Ani další odvolací námitky žalované nejsou důvodné. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 616/2003, sp. zn. 28 Cdo 1555/2003 nebo sp. zn. 23 Cdo 3428/2021 plyne, že uložení povinnosti k vyjádření může být vtěleno přímo do platebního rozkazu. Vážným důvodem pro nevyjádření se k podané žalobě nemůže být porada s pojišťovnou, navíc v situaci, kdy pojišťovna jako vedlejší účastnice vstoupila do řízení již dne 21. 2. 2022, tj. více než 25 dní před posledním dnem lhůty k vyjádření se. Pokud jde o argumentaci nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1024/15, tak nelze opomenout, že žalovanou byl v Ústavním soudem projednávané věci právní laik.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.), mezi které však patří jen důvody uvedené v § 205b o.s.ř. (§ 212a odst. 4 o.s.ř.).

9. Za podmínek uvedených v ustanovení § 114b o.s.ř. může soud žalovanou usnesením vyzvat, aby se ve věci vyjádřila. Tyto podmínky jsou v občanském soudním řádu formulovány tak, že tento postup vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu. Povahou věci se rozumí skutková či právní obtížnost věci, která si vyžaduje kvalifikovanou přípravu jednání. Okolnosti případu jsou vymezeny skutečnostmi doprovázejícími konkrétní spor bez ohledu na jeho složitost po stránce skutkové nebo právní. Ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání, je vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o.s.ř. vyloučeno. Vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o.s.ř. je vyloučeno rovněž v případech, kdy se jedná o věc, v níž by nebylo možné uzavřít a schválit smír účastník (srov. § 99 odst. 1 o.s.ř.), anebo v případech kdy žaloba představuje zjevně bezdůvodné uplatňování práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1109/2004). Usnesení podle § 114b odst. 1 o.s.ř. musí být doručeno do vlastních rukou a nelze jej vydat nebo doručit po prvním jednání ve věci (§ 114b odst. 1 o.s.ř.).

10. Za splnění všech výše uvedených zákonných předpokladů může soud usnesení podle § 114b odst. 1 o.s.ř. vydat rovněž ve věci, ve které rozhodl platebním rozkazem. Předpoklad, aby to vyžadovala povaha věci nebo okolnosti případu, v tomto případě neplatí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 382/2004). Povinnost vyjádřit se ve věci a povinnost označit důkazy je žalovanému ukládána za předpokladu, že podá odpor proti platebnímu rozkazu. Lhůta k vyjádření nesmí být kratší než 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu.

11. Odvolací soud uvádí k odvolacím námitkám žalované následující.

12. Krajský soud je přesvědčen, že v projednávané věci byly splněny podmínky pro vydání usnesení podle § 114b o.s.ř., neboť se nejedná o zcela jednoduchou věc nebo zjevně bezdůvodné uplatňování práva, a zároveň je v této věci možné uzavřít a schválit smír účastníků (§ 114b odst. 1 o.s.ř.). Navíc usnesení s výzvou podle § 114b odst. 1 o.s.ř. bylo obsaženo ve výroku II. platebního rozkazu, jak judikatura Nejvyššího soudu ČR akceptuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 616/2003), a to i v případech, kdy není naplněna podmínka, že vydání kvalifikované výzvy vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 382/2004). Na povaze výzvy obsažené ve výroku II. vydaného platebního rozkazu nic nemění ani skutečnost, že v platebním rozkaze nebyl zřejmě nedopatřením označen výrok I. Důvodná není ani obrana žalované, že podaným odporem byl platební rozkaz v plném rozsahu zrušen. Povinnost k reakci podle výzvy dle ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř. je totiž žalované ukládána podmíněně právě jen pro případ, že proti platebnímu rozkazu podá odpor (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2602/2004).

13. Z platebního rozkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31. 1. 2022, č.j. 17 C 341/2021-25, ve spojení s doručenkou prokazující jeho doručení do datové schránky žalované dne 1. 2. 2022 je zřejmé, že žalovaná byla ze strany soudu prvního stupně řádně poučena o povinnosti vyjádřit se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu ve věci samé k žalobě, která byla žalované doručena spolu s platebním rozkazem. Za výzvu ve smyslu ustanovení § 114b o.s.ř. je přitom nutno považovat i takovou výzvu, která přes absenci paragrafového zařazení obsahuje všechny podstatné náležitosti tohoto ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 1703/2005). Žalovaná byla pro případ, že se by se včas písemně nevyjádřila ve věci samé a ani ve stanovené lhůtě nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání, poučena o následku této pasivity, tj. uznání nároku, který je proti ní žalobou uplatňován, na jehož základě soud rozhodne rozsudkem pro uznání (§153a odst. 3 o.s.ř.). Tohoto poučení se žalované dostalo jasně a přehledně v části platebního rozkazu nazvané jako poučení. Z žádného právního předpisu přitom neplyne, že by toto poučení mělo být zahrnuto v jiné části platebního rozkazu.

14. Vážný důvod, který žalované zabránil v písemném vyjádření ve věci samé ve lhůtě stanovené soudem, má ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o.s.ř. a § 153a odst. 3 o.s.ř. význam jen tehdy, jestliže žalovaná ve stanovené lhůtě pro podání vyjádření ve věci samé takový vážný důvod sdělila soudu anebo jestliže šlo o tak vážný důvod, který jí ani neumožnil, aby soudu jen sdělila, že u ní nastal vážný důvod bránící včas podat písemné vyjádření (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2433/2004). Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná ještě v odporu proti platebnímu rozkazu ze dne 2. 2. 2022 uváděla, že se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu vyjádří ve věci samé k žalobě. V podání ze dne 25. 2. 2022 v době plynoucí lhůty 30 dnů podle § 114b odst. 2 o.s.ř. však soudu prvního stupně sdělila, že ve stanovené lhůtě nemůže podat vyjádření ve věci samé s ohledem na smluvně obligatorní projednání a odsouhlasení procesní pozice s pojistitelem. Takový důvod nelze považovat za vážný ve smyslu § 114b odst. 5 o.s.ř., neboť žalovaná, která není právním laikem, mohla alespoň rámcové vyjádření ve věci samé podat i bez projednání s vedlejší účastnicí, anebo záležitost projednat s vedlejší účastnicí tak, aby vyjádření ve věci samé doručila okresnímu soudu ve lhůtě podle § 114b odst. 2 o.s.ř. V této souvislosti nelze přehlédnout, že žalovaná věděla o požadavku žalobce na náhradu škody již z předžalobní výzvy ze dne 25. 11. 2021, na kterou dne 19. 1. 2022, tj. ještě před vydáním platebního rozkazu, odpověděla s tím, že nárok žalobce neuznává, protože ani předložený znalecký posudek titul příjmení, titul nepopisuje postup v poskytování zdravotních služeb žalobci jako postup non lege artis.

15. Důvodný není ani odkaz žalované na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1024/15. Podle tohoto nálezu fikce uznání podle § 114b odst. 5 o.s.ř. nemůže nastoupit v případě, kdy žalovaný zřetelně projeví nesouhlas s žalobou, a zároveň vyjádří zájem účastnit se projednání věci bez záměrného zdržování postupu soudu. Ústavní soud tento nález vynesl ve věci stěžovatelky, která v řízení před obecnými soudy vystupovala v pozici právního laika a podle svých schopností a znalostí se snažila odůvodnit nesouhlas s uplatněným nárokem a dostatečně srozumitelně vyjádřila svůj postoj k uplatněnému nároku. To však není případ projednávané věci, ve které žalovaná není právním laikem a ani neměla snahu ve lhůtě podle § 114b odst. 2 o.s.ř. vyjádřit svůj postoj k projednávané věci, i když jej znala a žalobci jej v odpovědi na předžalobní výzvu sdělila. Aplikace ustanovení § 114b odst. 5 ve spojení s ustanovením § 153a odst. 3 o.s.ř. tak nebyla v projednávané věci vyloučena, zvláště tehdy, když ani Ústavní soud ve shora citovaném nálezu nezpochybnil své předchozí závěry (srov. plenární nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/15) o tom, že ustanovení § 114b odst. 5 o.s.ř. není v rozporu s právem na spravedlivý proces.

16. Nakonec lze nad rámec výše uvedeného poznamenat, že žalovaná nesplnila svou povinnost dle § 114b odst. 1 o.s.ř. ani prostřednictvím vyjádření vedlejší účastnice (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4258/2011), která do řízení vstoupila na straně žalované ještě před uplynutím lhůty podle § 114b odst. 2 o.s.ř., nicméně vyjádření ve věci samé v této lhůtě nepodala.

17. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích I. a III., který se týkal přenesení poplatkové povinnosti ze zákonem osvobozeného žalobce na žalovanou podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

18. O nákladech řízení mezi účastníky okresní soud rozhodl ve výroku III. správně podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, která však vlivem početní chyby nebyla určena ve správné výši. Soud prvního stupně, přestože v době rozhodování již byla vedlejší účastnicí probíhajícího řízení právnická osoba (viz sdělení o vstupu vedlejší účastnice do řízení ze dne 21. 2. 2022 na č.l. 30 spisu), však v souladu s ustanovením § 93 odst. 3 o.s.ř. nerozhodl o povinnosti solidárních dlužníků nahradit společně a nerozdílně náklady řízení úspěšnému žalobci. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení změnil (§ 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.) tak, že žalované i vedlejší účastnici na její straně uložil povinnost nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 39 930 Kč, které představuje odměna za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a podání žaloby ve výši 3x 10 700 Kč (§ 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů /dále„ advokátní tarif“ /), k čemuž přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3x 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty ve výši 6 930 Kč. Žalovaná a vedlejší účastnice na její straně jsou povinny nahradit společně a nerozdílně náklady řízení před soudem prvního stupně ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

19. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované a vedlejší účastnici na její straně. V souzené věci představuje náklady řízení na straně žalobce odměna za dva úkony právní služby spočívající ve vyjádření se k odvolání žalované a v účasti při jednání odvolacího soudu dne 2. 11. 2022 ve výši 2x 10 700 Kč (§ 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu), k čemuž přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2x 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), cestovné zástupce žalobce k jednání odvolacího soudu z obec do obec a zpět značka automobilu, registrační značka, při ujetí 254 km, průměrné spotřebě motorové nafty 8,7 l /100 km za 47,10 Kč, náhradě za amortizaci ve výši 4,70 Kč za 1 km a zaplaceným parkovným ve výši 50 Kč, celkem cestovné činí 2 284,60 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu a vyhl. č. 511/2021 Sb. v platném znění), náhrada za promeškaný čas za cestu k soudu a zpět za celkem 6 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) a 3 advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty ve výši 5 225,80 Kč Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalobce dosáhly částky 30 110,40 Kč, kterou jsou žalovaná společně a nerozdílně s vedlejší účastnicí na její straně povinny nahradit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v ust. § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).