KSHKPA 27 CO 106/2022-108

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1. jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ 2. jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_009⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_010⟫ zastoupená obecným zmocněncem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_011⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_012⟫ 3. jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_013⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_014⟫ 4. jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_015⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_016⟫ zastoupená opatrovníkem - advokátem jméno příjmení ⟪LB:lb_017⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_018⟫ o vypořádání spoluvlastnictví, ⟪LB:lb_019⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9. 12. 2021, č. j. 10 C 263/2019-68,

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto:

1. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně, žalovaného 1/, žalované 2/, žalované 3/ a žalované 4/ k nemovitým věcem, pozemku anonymizována dvě slova, jehož součástí je stavba obec, adresa, a k pozemku anonymizováno číslo zapsaným v katastru nemovitostí u stát. instituce, stát. instituce, na listu vlastnictví číslo pro katastrální uzemí, se zrušuje.

2. Nařizuje se prodej pozemků zapsaných v katastru nemovitostí u stát. instituce, stát. instituce, na listu vlastnictví číslo pro katastrální uzemí, ve veřejné dražbě.

3. Výtěžek dražby bude rozdělen mezi účastníky řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním ani odvolacím soudem.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku anonymizována dvě slova, jehož součástí je stavba obec, adresa, rodinný dům a pozemku anonymizováno číslo zahrada, zapsaným na listu vlastnictví číslo v obci a katastrální uzemí u stát. instituce, stát. instituce (výrok I.). Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1/ - 3/ určil, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Advokátovi jméno příjmení jako opatrovníku žalované 4/ přiznal náhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování v částce 29 040 Kč (výrok III.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách náhradu nákladů řízení žalované 4/ ve výši 29 040 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku anonymizována dvě slova, jehož součástí je stavba obec, adresa, a pozemku anonymizováno číslo zapsaným na listu vlastnictví číslo v obci a katastrální uzemí (dále i„ předmětné nemovité věci“). Tvrdila, že je podílovým spoluvlastníkem jedné ideální dvanáctiny předmětných nemovitých věcí, stejně jako žalovaní 1/ a 3/. Spoluvlastnický podíl nabyla v dražbě příklepem soudního exekutora. Žalobkyně navrhla zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a žádala od žalovaných spoluvlastníků zaplatit vypořádací podíl ve výši 100 000 Kč, který odpovídá ceně předmětných nemovitých věcí ve výši 1 200 000 Kč. V případě, že by žalovaní nebyli schopni vypořádací podíl zaplatit, pak navrhla vypořádání zrušeného spoluvlastnictví prodejem v dražbě. K námitkám žalovaných uvedla, že podle judikatury Nejvyššího soudu ČR musí být nepříznivé důvody dány povahou věci, a nikoliv osobními důvody, a rovněž není splněna podmínka přechodnosti zdravotního či jiného stavu žalované 4/, která by mohla z výtěžku prodeje nemovitých věcí žít v důstojnějších podmínkách pečovatelského domu.

3. Žalovaný 1/ se zrušením podílového spoluvlastnictví souhlasil, pokud by se do budoucna stal spoluvlastníkem s podílem 1/11 namísto podílu 1/12 O větší navýšení svého podílu však neměl zájem, a rovněž s ohledem na stáří a nemoc žalované 4/nesouhlasil s vypořádáním spoluvlastnictví prodejem v dražbě.

4. V podobném duchu jako žalovaný 1/ se vyjádřila i žalovaná 3/.

5. Žalovaná 2/ se žalobou nesouhlasila a prohlásila, že nemá zájem o navýšení svého spoluvlastnického podílu, protože předmětné nemovité věci neužívá a nemá finanční prostředky na zaplacení vypořádacího podílu. Se žalovaným 1/ a žalovanou 3/ nekomunikuje, nicméně z lidského hlediska má za to, že je třeba žalobu zamítnout z důvodů zvláštního zřetele hodných s přihlédnutím k věku žalované 4/, která v předmětném domě žije celý život. Žalovaná 2/ rovněž poukázala na spekulativní důvody, které zřejmě žalobkyni vedly k vydražení spoluvlastnického podílu ve výši 1/12 k předmětným nemovitým věcem.

6. Žalovaná 4/, které byl usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 5. 5. 2021, č.j. 10 C 263/2019-44, ustanoven opatrovník, navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že nemá zájem o navýšení svého spoluvlastnického podílu a ani na to nemá finanční prostředky. Zároveň však nesouhlasila s prodejem předmětných nemovitých věcí, které dlouhá léta užívá, je na ně zvyklá a nebyla by schopna se adaptovat na nové bydlení. V domě bydlí s vnučkou jméno příjmení, na kterou je zcela odkázaná. Žalovaná 4/ poukázala na ustanovení § 1140 odst. 2 občanského zákoníku, které přesně dopadá na projednávanou věc. Právní jednání žalobkyně, které je nemravné, navíc nemůže požívat právní ochrany, protože se stala spoluvlastnicí předmětných nemovitých věcí, aby spoluvlastníky v situaci, kdy dům obývá žalovaná 4/, která je stará, nemocná a nemůže si zajistit jiné bydlení, donutila k vyplacení vypořádacího podílu, případně dosáhla prodeje nemovitostí.

7. Po provedeném dokazování okresní soud žalobu zamítl. Z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí, a to žalobkyně a žalovaní 1/ a 3/ jedné ideální dvanáctiny, žalovaná 2/ jedné ideální čtvrtiny a žalovaná 4/ jedné ideální poloviny. Z usnesení soudního exekutora titul jméno příjmení ze dne 12. 2. 2019, č.j. číslo jednací, které nabylo právní moci dne 20. 3. 2019, vyplynulo, že žalobkyně vydražila spoluvlastnický podíl povinné jméno příjmení za nejvyšší podání ve výši 56 000 Kč. V průběhu řízení před soudem prvního stupně byla jako svědkyně slyšena jméno příjmení, která potvrdila, že babička (žalovaná 4/) je zcela odkázaná na její pomoc, je fixována na dům a na vnučku, se kterou v domě bydlí již 15 – 17 let, a není schopna zvládnout přechod do jiného bydlení. Svědkyně poukázala na špatnou zkušenost s léčebnou dlouhodobě nemocných v obec, kde se zdravotní stav babičky v průběhu asi dvaceti dnů trvajícího pobytu velmi zhoršil. Lékařské zprávy praktického lékaře žalované 4/ a nemocnice územní celek, anonymizováno nemocnice, potvrdily, že žalovaná 4/ trpí senilní nebo Alzheimerovou demencí a léčí se s kardiologickými obtížemi.

8. Okresní soud uzavřel, že není sporné, že předmětné nemovité věci nelze podle § 1144 odst. 1 a 2 občanského zákoníku reálně rozdělit a že žádný ze spoluvlastníků je nechce vlastnit jako výlučný vlastník, resp. nestojí o spoluvlastnický podíl žalobkyně. Pokud by mělo dojít ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, musela by být podle § 1147 občanského zákoníku nařízená dražba předmětných nemovitých věcí. Žalovaná 4/ trpí podle předložených lékařských zpráv a výpovědi svědkyně příjmení demencí, na předmětné nemovité věci je silně citově vázána a přechod do jiného bydlení by zřejmě psychicky nezvládla. Na pravdivosti výpovědi svědkyně příjmení, která koresponduje s lékařskou zprávou titul příjmení, nic nemění ani skutečnost, že svědkyně se žalovanou 4/ v předmětném domě žije a je závislá na spoluvlastnictví žalované 4/ k předmětným nemovitým věcem. Okresní soud připustil, že zdravotní problémy a psychický stav žalované 4/ jsou trvalého rázu, ale s ohledem na věk žalované 4/ se zároveň jedná o přechodný stav, a proto je dán důvod k zamítnutí žaloby, protože zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je žádáno jen k újmě žalované 4/.

9. Jednání žalobkyně, která vydražila spoluvlastnický podíl 1/12 k předmětným nemovitým věcem je rovněž možné považovat za zneužití práva, které podle § 8 občanského zákoníku nepožívá právní ochrany. Žalobkyně si totiž v době dražby musela být vědoma skutečnosti, že spoluvlastníkem s podílem jedné ideální poloviny na předmětných nemovitých věcech je žena ve věku číslo let, u níž lze předpokládat zdravotní či jiné problémy. Přesto žalobkyně spoluvlastnický podíl vydražila a během sedmi měsíců od právní moci usnesení o příklepu žádala o oddělení ze spoluvlastnictví, resp. o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Okresní soud proto přistoupil k zamítnutí žaloby i z tohoto důvodu.

10. Okresní soud nezjistil, že by úspěšným žalovaným 1/ až 3/ vznikly náklady řízení, proto rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1/ až 3/ nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Žalované 4/, která byla zastoupena advokátem jako opatrovníkem, přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 29 040 Kč a uložil žalobkyni povinnost zaplatit ji České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách.

11. Žalobkyně podala proti rozsudku okresního soudu včas odvolání, které podle jeho obsahu směřovalo jen do výroků I, II a IV, a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání, případně rozsudek změnil, zrušil spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných a nařídil prodej předmětných nemovitých věcí. Podle přesvědčení žalobkyně nejsou dány důvody pro zamítnutí žaloby, protože nepříznivé důvody musí být podle judikatury Nejvyššího soudu ČR dány povahou věci a nikoliv osobními důvody na straně některého ze spoluvlastníků. Závěr o změně bydlení k újmě žalované 4/ vyplynul jen z výslechu svědkyně příjmení, která sama předmětné nemovité věci užívá a je na nich závislá. Existující stav by pominul jedině v případě, že žalovaná 4/ zemře, nicméně to nelze považovat za přechodný stav, protože pomíjivost lidského života dopadá na všechny fyzické osoby. Zisk z vypořádání spoluvlastnictví by žalované 4/ mohl zajistit potřebu bydlení v mnohem lepší kvalitě např. v pečovatelském domě. Žalovaná 4/ by bydlení neztratila, musela by si jen za obdržené finanční prostředky ve značné výši najít jiné. Ani soudem prvního stupně uváděná judikatura napadené rozhodnutí nepodporuje.

12. Žalovaná 2/ ve vyjádření k odvolání žalobkyně souhlasila s rozsudkem okresního soudu, který navrhla potvrdit. Soud prvního stupně podle ní správně přihlédl k věku žalované 4/, která by neměla být nucena měnit způsob života a přestěhovat se do pečovatelského domu, kde by se o ni starali cizí lidé, kteří neznají její zvyky a potřeby. O spekulativním jednání žalobkyně nemůže být pochyb, jestliže nabyla nepatrný spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech, které jsou v užívání jednoho ze spoluvlastníků.

13. Žalovaná 4/ rovněž navrhla rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Připomněla, že její nepříznivý zdravotní stav byl kromě výpovědi svědkyně příjmení doložen i lékařskými zprávami. Pravdivost svědecké výpovědi vnučky žalované 4/ nebyla vyvrácena jinými důkazy. Pro žalovanou 4/ by prodej předmětných nemovitých věcí představoval nepřiměřenou zátěž, protože je k nim silně citově poutána. Závěry žalobkyně o možnosti žalované 4/ získat značné finanční prostředky z prodeje spoluvlastnického podílu jsou spekulativní a neberou ohled na špatný technický stav nemovitostí, které se nachází v záplavové oblasti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 5159/2014 ani úprava obsažená v § 1140 odst. 2 občanského zákoníku nevylučuje výjimečné zamítnutí žaloby o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z důvodu zjevného zneužití práva podle § 8 občanského zákoníku. Žalobkyně zneužila právo tím, že svůj spoluvlastnický podíl zakoupila spekulativně za účelem dalšího prodeje podílu.

14. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek okresního soudu přezkoumal, když přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).

15. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou dostatečně podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají; odvolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně též srozumitelným způsobem uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil.

16. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále„ občanský zákoník“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

17. Podle § 1140 odst. 2 občanského zákoníku každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

18. Podle § 1143 občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

19. Podle § 1144 odst. 1 občanského zákoníku je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

20. Podle § 1147 občanského zákoníku není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

21. Podle § 8 občanského zákoníku zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

22. Okresní soud správně posuzoval vztah účastníků dle občanského zákoníku a dospěl ke správnému závěru o nerozdělitelnosti předmětných nemovitých věcí (srov. § 1144 odst. 1 občanského zákoníku) Krajský soud však již nesouhlasí s právním závěrem okresního soudu o tom, že zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je podle § 1140 odst. 2 občanského zákoníku žádáno jen k újmě žalované 4/ a že se ze strany žalobkyně jedná o zneužití práva (§ 8 občanského zákoníku), pokud spoluvlastnický podíl nabyla pouhých 7 měsíců před požádáním o oddělení ze spoluvlastnictví.

23. Okresní soud se správně zabýval možností zamítnout žalobu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví pro existenci speciálních důvodů pro zamítnutí žaloby podle § 1140 odst. 2 občanského zákoníku i z důvodu zjevného zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (§ 8 občanského zákoníku), neboť obecná aplikovatelnost úpravy obsažené v § 8 občanského zákoníku nevylučuje navzdory speciálním důvodům pro zamítnutí žaloby uvedeným v § 1140 odst. 2 občanského zákoníku její aplikaci v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014). Právní závěry okresního soudu však nejsou správné.

24. Ustanovení § 1140 odst. 2 občanského zákoníku patří mezi právní normy s relativně neurčitou hypotézou. Soud proto musí podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR k ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále„ obč. zák“), byla otázka zajištění bydlení pro spoluvlastníky, kteří mohou ztratit právní důvod k bydlení ve vypořádávaném domě, vždy významná, nicméně bylo ji třeba posuzovat v kontextu všech dalších relevantních okolností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1236/2009). V této souvislosti mohl být pro rozhodnutí významným i špatný zdravotní stav účastníků a nutnost zachovat bydlení rodinným příslušníkům (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2744/2011). Judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahující se k ustanovení § 142 odst. 2 obč. zák. však není bez dalšího uplatnitelná na ustanovení § 1140 odst. 2 občanského zákoníku, protože obě právní úpravy vycházejí z odlišných východisek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014), i když na podstatě práva na bydlení jako základního práva se nic nezměnilo.

25. Zásadním východiskem nové úpravy spoluvlastnictví je zásada, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (§ 1140 odst. 1 občanského zákoníku). To znamená, že kterýkoliv ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o oddělení či zrušení spoluvlastnictví (§ 1140 odst. 2 věta první občanského zákoníku). Výjimky z tohoto pravidla představuje ustanovení § 1140 odst. 2 věta druhá občanského zákoníku, které stanoví, že o oddělení či zrušení spoluvlastnictví nelze žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Nevhodnost se posuzuje se zřetelem na společnou věc, její účelové určení, způsob jejího využití apod. Neprospěch ostatních podle § 1140 odst. 2 věty druhá občanského zákoníku je nutno posuzovat objektivně. Překážkou zrušení spoluvlastnictví jsou pouze okolnosti přechodného rázu. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014) nejsou vyšší věk, zdravotní stav a úzké citové vazby na dům okolnostmi dočasného charakteru, nýbrž naopak charakteru trvalého. Okolnosti trvalé povahy pak nemohou být důvodem pro zamítnutí žaloby podle § 1140 odst. 2 občanského zákoníku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 674/2018). Z výše uvedeného je zřejmé, že v projednávané věci nemohl okresní soud dospět k zamítnutí žaloby podle § 1140 odst. 2 občanského zákoníku z důvodu, že zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je žádáno jen k újmě žalované 4/, která je vysokého věku, trpí zdravotními obtížemi a v předmětném domě bydlí a je na něj citově vázána.

26. Ze strany žalobkyně, která se domáhá zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, se zároveň nejedná o zjevné zneužití práva ve smyslu ustanovení § 8 občanského zákoníku. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně nabyla 1/12 předmětných nemovitých věcí usnesením titul jméno příjmení, soudního exekutora exekutorský úřad, o příklepu ze dne 12. 2. 2019, které nabylo právní moci dne 20. 3. 2019, za nejvyšší podání 56 000 Kč. Výzvou ze dne 5. 9. 2019 požadovala po žalovaných vypořádání předmětného spoluvlastnictví s tím, že svůj podíl přenechá za odpovídající tržní cenu ve výši 100 000 Kč. Je třeba si uvědomit, že samotná podstata spoluvlastnického poměru je z povahy věci spojena s nutností vědomí, že o společných záležitostech týkajících se společných věcí rozhodují vždy spoluvlastníci. Každý ze spoluvlastníků musí vždy, a zejména v případě neshod, počítat s tím, že jiný spoluvlastník využije svého práva a podá u soudu žalobu na zrušení spoluvlastnictví. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2135/2016, neshledal důvod pro zamítnutí žaloby ani v situaci, kdy, podobně jako v projednávané věci, nabytí podílu na nemovitostech nebylo ze strany žalobce primárně motivováno realizací práva spoluvlastníka nemovitost užívat, ale bylo založeno ekonomickou úvahou směřující k odkupu podílu druhého spoluvlastníka nebo naopak k nabídce prodeje nabytého spoluvlastnického podílu. Krajský soud tak jako správný neshledal ani právní závěr soudu prvního stupně o tom, že nabytí spoluvlastnického podílu žalobkyní jen za účelem jeho dalšího zpeněžení představuje zneužití práva podle § 8 občanského zákoníku.

27. Z výše uvedených důvodu proto krajský soud přistoupil ke změně rozsudku okresního soudu ve (§ 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.) a zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku anonymizována dvě slova, jehož součástí je stavba obec, adresa, a k pozemku anonymizováno číslo zapsaným v katastru nemovitostí u stát. instituce, stát. instituce, na listu vlastnictví číslo pro katastrální uzemí. Jelikož předmětné nemovité věci nemohou být reálně rozděleny a nelze je vzhledem k nezájmu přikázat ani žádnému ze spoluvlastníků, nezbylo krajskému soudu než přistoupit k nařízení prodeje věci ve veřejné dražbě (§ 1147 občanského zákoníku). Prodej věci a rozdělení výtěžku podle podílů zajišťuje, že se každému ze spoluvlastníků dostane majetkové hodnoty odpovídající výši jeho podílu z výtěžku, získaného prodejem věci. K prodeji společné věci a rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky však nelze přistoupit bez nařízení výkonu rozhodnutí, neboť předpokladem pro zahájení řízení o prodej společné věci po zrušení spoluvlastnictví je nařízení výkonu rozhodnutí soudem na návrh některého ze spoluvlastníků. Jestliže však k podání návrhu nedojde, nemůže nastat ani soudní výkon rozhodnutí. Oprávněným k návrhu na jeho výkon může být jak žalobkyně, tak i každý ze žalovaných. Jestliže návrh na výkon rozhodnutí nebude podán, nebrání to možnosti prodeje společné věci tržním způsobem. Dokud nedojde k prodeji věci, zůstává věc ve spoluvlastnictví a spoluvlastníci k ní vykonávají spoluvlastnická práva do doby jejího faktického prodeje. V této souvislosti se i s ohledem na ekonomickou nevýhodnost prodeje společné věci ve veřejně dražbě, a zejména na okolnosti na straně žalované 4/, která v předmětném domě bydlí a která by s ohledem na vysoký věk, zdravotní stav a citovou vazbu k domu obtížně snášela přemístění do jiného prostředí, nabízí, aby účastníci znovu začali jednat o přenechání podílu žalobkyně za nabízenou cenu ve výši 100 000 Kč, čímž by došlo k navýšení spoluvlastnického podílu některého ze žalovaných na společné věci a žalované 4/ by byla ponechána možnost předmětné nemovitosti podle dohody všech spoluvlastníků nadále užívat.

28. S ohledem na provedenou změnu v rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Plný úspěch ve věcech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22 dán pouze tehdy, zamítne-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví z důvodů uvedených v § 1140 odst. 2 věta druhá občanského zákoníku. Procesní úspěch účastníka však nelze odvozovat od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví, protože žádná procesní strana výsledkem řízení po finanční stránce neztrácí. Všichni účastníci řízení odchází od soudu se stejnou majetkovou hodnotou, přičemž žádnému z účastníků řízení nelze klást k tíži, že z jakýchkoliv důvodů odmítá určitý způsob vypořádání spoluvlastnictví. Pravidlem v řízeních o vypořádání spoluvlastnictví proto bude nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení. Výjimku z obecného použití § 142 odst. 2 o.s.ř. budou představovat případy obstrukčního chování spoluvlastníka, kdy půjde např. o šikanózní výkon práva či zneužití práva (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 572/19 a sp. zn. I. ÚS 262/20). Žalobkyně byla v řízení s návrhem na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví úspěšná, nicméně krajský soud neshledal, že by žalovaní v projednávané věci přistoupili k obstrukčnímu chování. Za to, jak bylo shora vyloženo, nelze považovat jejich nesouhlas s navýšením svých spoluvlastnických podílů. Krajský soud proto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani odvolacím soudem.

29. O nároku advokáta jméno příjmení na odměnu a náhradu hotových výdajů za výkon funkce opatrovníka žalované 4/ v odvolacím řízení rozhodne v samostatném usnesení soud prvního stupně, který je také povinen přiznané plnění advokátu zaplatit. Vzhledem k tomu, že žalovaná 4/ nebyla v řízení úspěšná, tak Česká republika nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladu řízení státu za odměnu a náhradu hotových výdajů za výkon funkce opatrovníka žalované 4/.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v ust. § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).