KSHKPA 27 CO 129/2022-228

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ⟪LB:lb_001⟫ ve věci ⟪LB:lb_002⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul. ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_010⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_011⟫ o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_012⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 7. 3. 2022, ⟪LB:lb_013⟫ č. j. 4 C 19/2021 – 193,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení 33 916,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení 100 987 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud vyložil, že žalobkyně se zaplacení uvedené částky domáhala po žalovaném jako bezdůvodného obohacení s tvrzením, že předmětnou částku předala žalovanému na základě rezervační smlouvy ze dne datum jako rezervační poplatek. Do 30 dnů od uzavření rezervační smlouvy mělo mezi účastníky dojít k uzavření kupní smlouvy, avšak z důvodu ležících na straně žalovaného k uzavření smlouvy nedošlo. Marným uplynutím rezervační doby zanikla rezervační smlouva a uvedená částka měla být žalobkyni vrácena, což se nestalo. Okresní soud ve věci rozhodl platebním rozkazem, proti němuž žalovaný podal včas odpor. Potvrdil zaplacení částky 500 000 Kč žalobkyní s tím, že uvedená částka by v případě uzavření kupní smlouvy byla považována za částečnou úhradu kupní ceny. Dne 9. 9. 2020 byla žalobkyně vyzvána, aby splnila svou povinnost plynoucí ze smlouvy a prokázala schopnost uhradit kupní cenu 17 500 000 Kč. Žalobkyně schopnost uhradit kupní cenu neprokázala ani ke dni 18. 9. 2020, tedy v dodatečné lhůtě, která jí byla poskytnuta. Porušila proto ustanovení smlouvy, následně byla vyzvána k úhradě smluvní pokuty ve výši 500 000 Kč a dne 29. 9. 2020 v okamžiku, kdy povinnost žalobkyně uhradit smluvní pokutu dospěla, započetl žalovaný svou pohledávku na zaplacení smluvní pokuty proti pohledávce žalobkyně na vrácení rezervačního poplatku. Žaloba by tudíž měla být zamítnuta.

3. Žalobkyně s argumentací žalovaného nesouhlasila. Namítala, že ve smlouvě nebylo dohodnuto, jak konkrétně má být prokázána schopnost žalobkyně zaplatit kupní cenu. Žalobkyně vícekráte žádala žalovaného o potvrzení, že řádně prokázala schopnost uhradit kupní cenu, a to způsobem, který žalovaný akceptuje. Žalovaný však opakovaně tvrdil, že tuto schopnost žalobkyně neprokázala. Žalobkyně měla snahu kupní smlouvu uzavřít, k tomu žalovaného ostatně vyzvala.

4. K tvrzení žalobkyně žalovaný namítal, že návrh rezervační smlouvy vzešel ze strany žalobkyně. Celý obchod měl proběhnout velmi rychle, v rezervační době měla být uzavřena vlastní kupní smlouva a měly se stihnout veškeré kroky potřebné k realizaci tohoto záměru. Po 18. 9. 2020, kdy žalobkyni uplynula lhůta k doložení schopnosti uhradit kupní cenu, žalovaný ztratil důvěru ve schopnost žalobkyně tuto cenu uhradit.

5. Okresní soud po provedeném dokazování, seznámení se s obsahem listinných důkazů, které účastníci předkládali k prokázání svých tvrzení, a po vysvětlení, z jakého důvodu neprovedl i další, zejména žalobkyní označené důkazy, dospěl k závěru, že žalobu nelze považovat za opodstatněnou.

6. Podle okresního soudu bylo provedeným dokazováním prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena rezervační smlouva, na základě níž poskytla žalobkyně žalovanému rezervační poplatek 500 000 Kč. Žalovaný požadoval po žalobkyni doložení schopnosti zaplatit kupní cenu, přičemž žalobkyně si vyžádala lhůtu do 18. 9. 2020. Do tohoto data však poskytla doklady svědčící o schopnosti zaplatit toliko část kupní ceny. Listiny, z nichž by vyplývala možnost žalobkyně mít k dispozici celou kupní cenu, byly žalovanému doručeny až poslední den rezervační lhůty. Žalovaný v rezervační lhůtě nechal vypracovat geometrický plán, který ovšem nebyl zapsán do katastru nemovitostí. Současně nedošlo k uzavření vlastní kupní smlouvy.

7. Za stěžejní pak podle okresního soudu bylo posoudit, zda žalovanému vznikl nárok na smluvní pokutu podle článku VI 6.2 smlouvy. To, že žalobkyně zaplatila rezervační poplatek v částce 500 000 Kč, nebylo v řízení sporným. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovanému nárok na smluvní pokutu vznikl. Z ustanovení článku VI 6.2 rezervační smlouvy plyne, že pokud nedojde k uzavření kupní smlouvy do konce rezervační doby z důvodu, který leží na straně zájemce, je zájemce povinen zaplatit vlastníkovi smluvní pokutu ve výši 500 000 Kč. Pokuta je splatná nejpozději do 10 dnů ode dne porušení zajištěné povinnosti. Jednou z povinností zájemce o uzavření kupní smlouvy je povinnost na výzvu vlastníka prokázat schopnost zaplatit kupní cenu (článek IV 4.4) Rezervační smlouva byla uzavřena dne datum a rezervační doba činila 30 dnů. V této době mělo dojít k uzavření kupní smlouvy. Dne 9. 9. 2020 žalovaný vyzval žalobkyni, aby do 3 dnů doložila svoji schopnost zaplatit celou kupní cenu, tedy částku 17 000 000 Kč. Současně ve výzvě sdělil, že takovým způsobilým dokladem je aktuální výpis z účtu. Žalobkyně kromě tvrzení, že prostředky, jimiž disponuje, jsou na několika účtech a banky musí požádat o vystavení potvrzení, navrhovala prokázání schopnosti uhradit kupní cenu svým čestným prohlášením. Podle okresního soudu však čestné prohlášení nelze považovat za doklad, který prokazuje schopnost uhradit jakoukoliv částku, natož 17 500 000 Kč. To ostatně muselo být jasné i samotné žalobkyni minimálně z průběhu vzájemné korespondence účastníků. Proto také na úvodní výzvu žalovaného k prokázání schopnosti zaplatit kupní cenu reagovala tím, že není schopna dodržet třídenní lhůtu, a potřebuje čas do 18. 9. Tuto lhůtu si tedy žalobkyně sama stanovila a měla ji bezpodmínečně dodržet. Avšak ani v této lhůtě žalobkyně schopnost uhradit celou kupní cenu neprokázala. Doložila pouze existenci investičního portfolia ve výši 13 000 000 Kč a k jejímu dotazu, zda je to dostatečné, dostala odpověď, že jde o prokázání schopnosti zaplatit kupní cenu ve výši 17 000 000 Kč. Současně byla žalovaným upozorněna, že existuje limit hotovostních plateb a v případě portfolia je otázkou, jaká je doba převedení na disponibilní prostředky. Žalobkyni tudíž muselo být zřejmé, že uvedeným způsobem svoji schopnost uhradit kupní cenu neprokazuje. Teprve poslední den rezervační lhůty, tedy 23. 9. 2020, zaslala žalobkyně žalovanému další dokumenty. Ty ovšem mimo jiné zpochybňují tvrzení žalobkyně z 9. 9. 2020, že prostředky na uhrazení kupní ceny má na několika účtech. Z předmětných dokumentů totiž vyplývá, že žalobkyně celou částku odpovídající kupní ceně nemá na účtech, ale finanční prostředky shromažďuje za pomoci zápůjček od svých příbuzných a společnosti právnická osoba Z textu smluv o zápůjčce je pak podle okresního soudu zřejmé, že s těmito prostředky žalobkyně nedisponovala ani ke dni 23. 9. 2020. I pro případ, že by snad tyto listiny prokazovaly schopnost žalobkyně uhradit celou kupní cenu, tak byly předloženy až poslední den rezervační lhůty, několik dní po uplynutí lhůty, kterou si žalobkyně pro splnění povinnosti sama stanovila. K uzavření kupní smlouvy v rezervační době tak již pro nedostatek času dojít nemohlo. Logickým se proto jeví i tvrzení žalovaného, že k žalobkyni ztratil důvěru, neboť nebyla schopna dostát své povinnosti ani v prodloužené lhůtě.

8. Okresní soud tudíž konstatoval, že to byla právě žalobkyně, kdo porušil ustanovení rezervační smlouvy, neboť ani v dodatečné lhůtě, kterou si sama stanovila, neprokázala, že je schopna uhradit celou kupní cenu. Prokázání schopnosti zaplatit kupní cenu přitom není ničím složitým za předpokladu, že žalobkyně potřebnými prostředky skutečně disponovala. Prokázání schopnosti zaplatit kupní cenu mělo přitom pro žalovaného velký význam, což plyne nejen z textu rezervační smlouvy, ale i z ujednání o smluvní pokutě, a je to patrné i z e-mailu ze dne 22. 8. 2020, který žalovaný adresoval zástupci realitní kanceláře zprostředkující uzavření kupní smlouvy. Žalovaný naopak své povinnosti plynoucí ze smlouvy neporušil. Zajistil rozdělení pozemku, nechal vypracovat příslušný geometrický plán, a to, že tato skutečnost nebyla promítnuta v evidenci katastru nemovitostí, neznamená porušení smlouvy. Rozdělení pozemku zajištěno bylo. Do katastru nemovitostí by pak předmětný plán byl vložen společně s vlastní kupní smlouvou. Okresní soud na základě shora rozvedených skutkových zjištění proto konstatoval, že žalovanému vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 000 Kč a byl tak oprávněn svoji pohledávku na smluvní pokutu započítat na pohledávku žalobkyně na vrácení rezervačního poplatku. Okresní soud proto žalobu zamítl a v řízení neúspěšné žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení.

9. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. V odvolání a jeho doplnění okresnímu soudu vytýkala, že nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, stejně jako neprovedl všechny důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Okresní soud zejména nevyslechl svědka jméno příjmení, jehož výslech je podle žalobkyně podstatný pro posouzení schopnosti žalobkyně uhradit kupní cenu nemovitostí. Okresní soud proto na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc i nesprávně právně posoudil. Současně po vyhlášení rozhodnutí okresního soudu nastaly nové skutečnosti a objevily se nové důkazy, jichž logicky nemohlo být využito v řízení před soudem prvního stupně. Žalobkyně má na mysli zejména tu skutečnost, že u Okresního soudu v Chrudimi mezi účastníky probíhá další spor o zaplacení smluvní pokuty, a to pod sp. zn. 8 C 69/2021, přičemž dne datum rozhodnutí proběhlo ve věci jednání. Průběh jednání je zachycen v protokolu o jednání a rozsudku okresního soudu vydaného dne datum. Při tomto jednání okresní soud vyslechl svědka jméno příjmení, realitního makléře právnická osoba právnická osoba. Z jeho výslechu bylo mimo jiné zjištěno, že žalovaný již 25. 8. 2020, tedy den následující po uzavření rezervační smlouvy, kontaktoval svědka s pokynem, aby opatřil jiného zájemce o koupi nemovitých věcí specifikovaných ve smlouvě. Žalovaný nadto inzeroval nemovitost na realitních portálech určených k prodeji movitých a nemovitých věcí, jako je server webová adresa či webová adresa. To podle žalobkyně prokazuje zjevnou snahu žalovaného vyhnout se uzavření kupní smlouvy právě s žalobkyní. Tato snaha žalovaného vedla k jeho neúčasti na plánovaných schůzkách s žalobkyní a neochotě činit kroky vedoucí k uzavření kupní smlouvy. Žalovaný právě tímto svým obstrukčním jednáním v konečném důsledku způsobil, že k uzavření kupní smlouvy mezi účastníky nedošlo, ačkoliv žalobkyně poskytla veškerou potřebnou součinnost. Žalovaný se snažil najít fiktivní důvody, jak se uzavření smlouvy vyhnout a žalobkyni obejít. V konečném důsledku tedy není možné neuzavření kupní smlouvy a s tím spojené domnělé porušení kupní smlouvy vůbec přičítat žalobkyni, neboť to byl právě žalovaný, kdo svým jednáním způsobil, že kupní smlouva uzavřena nebyla. Okresním soudem zjištěný skutkový stav tudíž neobstojí, jeho zjištění jsou nesprávná a rozsudek je tak zatížen vadou.

10. Za nesprávný je třeba považovat i závěr okresního soudu o tom, že žalobkyně neprokázala schopnost zaplatit kupní cenu. Tuto povinnost ovšem smlouva žádným způsobem nerozvádí ani nespecifikuje. Proto je také irelevantní argumentace okresního soudu, že žalobkyně v době trvání rezervační smlouvy nedisponovala s peněžními prostředky určenými k prokázání schopnosti zaplatit kupní cenu, neboť žalobkyně měla prokazovat schopnost hradit kupní cenu, nikoliv možnost s prostředky v rezervační době disponovat. Ani tento závěr okresního soudu tudíž nemůže obstát, je nepřípadný a nemá žádnou spojitost s jakýmkoliv porušením či neporušením smlouvy ze strany žalobkyně. Nesprávný je pak i závěr soudu, že k uzavření vlastní kupní smlouvy v rezervační době již pro nedostatek času nemohlo dojít. Smlouva nikterak neupravuje, že by prokázání schopnosti hradit kupní cenu mohlo být žalobkyní učiněno pouze do určitého data či do určitého počtu dní před uběhnutím rezervační doby dle smlouvy. Okresní soud zamítl důkaz výslechem svědka jméno příjmení, aniž by se v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vypořádal s důkazním návrhem, kterému nevyhověl. Podle žalobkyně se tudíž jedná o opomenutý důkaz. Bylo povinností okresního soudu řádně zdůvodnit, a to přezkoumatelným způsobem, své úvahy o tom, proč se okresní soud rozhodl výslech svědka neprovést. To se ovšem v posuzované věci nestalo. Žalobkyně je tudíž přesvědčena, že okresní soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému závěru, že žalobkyně ustanovení smlouvy porušila. Rozsudek okresního soudu tudíž trpí vadami, pro něž v odvolacím řízení nemůže obstát. Žalobkyně navrhla jeho změnu tak, že žalobě se vyhovuje a žalobkyni budou přiznány náklady za řízení před soudy obou stupňů.

11. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že jej hodnotí jako nedůvodné a sdílí skutkové i právní závěry rozsudku okresního soudu. Žalovaný odmítl tvrzení žalobkyně o nových skutečnostech, které měly nastat po vyhlášení v odvolání zmíněného rozsudku Okresního soudu v Chrudimi. Žalovaný předně závěry rozsudku okresního soudu považuje za nesprávné a proti rozsudku podal odvolání, které je u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích vedeno pod sp. zn. 18 Co 169/2022. Nicméně ani v rozsudku nepravdivě uvedené skutečnosti nejsou žádným způsobem relevantní pro rozhodnutí nyní posuzované věci. Žalobkyně zcela záměrně opomíjí jednoznačně prokázanou skutečnost, že to byla právě ona, kdo nesplnil svoji povinnost plynoucí ze smlouvy, na čemž celá transakce mezi stranami ztroskotala. Žalobkyně nebyla schopna prokázat schopnost uhradit kupní cenu, k čemuž se v rezervační smlouvě zavázala. Ačkoliv tvrdila, že má finanční prostředky připravené na účtu, tak přes opakované výzvy nebyla schopna řádně a zejména včas schopnost uhradit kupní cenu prokázat. K tomu postačoval zcela jednoduchý úkon v podobě výpisu z účtu, pakliže žalobkyně tvrdila, že má finance na účtu připravené. To ovšem neodpovídalo realitě, neboť žalobkyně finančními prostředky nedisponovala, a to přesto, že při jednáních mezi účastníky tvrdila, že je schopna cenu uhradit do 3 dnů, čímž žalovaného vědomě uváděla v omyl. Na základě tohoto porušení smlouvy ze strany žalobkyně žalovaný nárokoval smluvní pokutu, kterou započetl proti pohledávce žalobkyně na vrácení rezervačního poplatku.

12. Podle žalovaného navíc žalobkyní tvrzené skutečnosti či označené důkazy nemají pro rozhodnutí nyní posuzované věci žádnou relevanci. Je-li žalobkyně odlišného názoru, tak pak tato tvrzení a návrhy měla učinit ve lhůtě pro koncentraci řízení, když je z druhého sporu vedeného Okresním soudem v Chrudimi patrné, že taková údajná tvrzení a důkazní návrhy činila. Návrh provedení důkazu rozsudkem, resp. protokolem z ústního jednání je toliko snahou žalobkyně nepřípustně obejít koncentraci řízení. Žalovaný vylučuje, že by se dopouštěl jakéhokoliv obstrukčního jednání či s žalobkyní nekomunikoval. Z důkazů provedených v řízení před okresním soudem vyplývá přesný opak. Žalovaný navíc v řízení prokázal, že rychlost průběhu celé transakce pro něho byla zcela zásadní, neboť na pana jméno příjmení byl podán věřitelský insolvenční návrh, který jméno příjmení hodlal odvrátit finančními prostředky z prodeje nemovitostí žalovaného, jejímž 90% společníkem je. S ohledem na deklarovanou připravenost žalobkyně k úhradě celé kupní ceny poskytl žalovaný při sjednávání rezervační smlouvy žalobkyni výraznou slevu, neboť jméno příjmení jednal za velmi tísnivé situace způsobené tehdy podaným a v oné době neprojednaným insolvenčním návrhem. Skutečností zůstává, že žalobkyně řádně a včas na výzvu žalovaného neprokázala schopnost uhradit kupní cenu. Byla k tomu žalovaným opakovaně vyzývána, byla ji poskytnuta přiměřená lhůta, která na žádost žalobkyně byla prodloužena, avšak žalobkyně svoji povinnost nesplnila ani ve lhůtě, kterou sama navrhovala. Poskytnutá lhůta navíc dalece přesahovala lhůtu přiměřenou, zvláště za situace, kdy žalobkyně tvrdila, že má prostředky připravené na účtu. Zajištění výpisu z účtu a jeho zaslání žalovanému je otázkou několika minut. Důvodem, proč žalobkyně svoji povinnost nesplnila, byla však skutečnost, že finančními prostředky vůbec nedisponovala a schopnost uhradit kupní cenu neměla. To se žalovaný dozvěděl záhy po uzavření rezervační smlouvy, čímž se žalovaný, resp. jméno příjmení dostal s ohledem na podaný insolvenční návrh do ještě složitější a nepříjemnější situace.

13. Žalovaný konečně doplnil, že upřednostňování potencionálních kupců, kteří disponují finančními prostředky a jsou na koupi připraveni, patří k naprosto běžné a zavedené realitní praxi. Právě z toho důvodu se taková ujednání obecně v rezervačních smlouvách objevují a bylo také zakomponováno do rezervační smlouvy sjednané mezi účastníky řízení. Jeho důležitost byla stranám o to zřejmější, když žalovaný, resp. jméno příjmení na provedení celé transakce velmi spěchal, z důvodu podaného insolvenčního návrhu. Výslech svědka jméno příjmení byl pak podle žalovaného zjevně nadbytečný, neboť tento svědek tvrzení o splnění povinnosti žalobkyně prokázat schopnost uhradit kupní cenu nemohl svojí výpovědí nijak prokázat. Žalobkyně ostatně ani neuvedla, k jakému konkretizovanému způsobu prokázání její schopnosti hradit kupní cenu by svědek měl vypovídat. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu.

14. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Okresní soud provedl v posuzované věci dokazování dostatečné k objektivnímu zjištění skutkového stavu, přičemž z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů i obsahu spisu odpovídající skutková zjištění, která následně promítl do logického, srozumitelného a současně výstižného závěru o skutkovém stavu a věc i správně právně posoudil. Okresní soud současně vyložil své úvahy, na základě nichž dospěl k závěru, že žalobu nelze považovat za opodstatněnou a výstižně a logicky popsal, na základě jakých v řízení provedených důkazů své úvahy vybudoval. Správně vycházel z mezi účastníky nesporného faktu, že žalobkyně uhradila žalovanému rezervační poplatek ve výši 500 000 Kč a svoji pozornost upřel na pro posouzení věci stěžejní skutečnost, tedy to, zda se žalobkyni v průběhu řízení podařilo prokázat tvrzení, že ve stanovené lhůtě žalobci prokázala svoji schopnost uhradit celou kupní cenu 17 000 000 Kč. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že v žalovaným stanovené lhůtě ani ve lhůtě dodatečné, kterou žalovaný na žádost žalobkyně poskytl, schopnost uhradit kupní cenu neprokázala.

16. Odvolací soud tyto stěžejní skutkové závěry okresního soudu sdílí, považuje je za správné a shodně s okresním soudem je tak přesvědčen o tom, že to byla právě žalobkyně, kdo porušil příslušná ustanovení rezervační smlouvy. Žalobkyně ve stanovené lhůtě (ani lhůtě dodatečně vyžádané) přesvědčivým a jednoznačným způsobem neprokázala, že disponuje částkou k úhradě kupní ceny. Provedeným dokazováním byl ostatně prokázán opak, tedy že ani k poslednímu dni lhůty žalobkyně nebyla schopna kupní cenu uhradit. Okresní soud (v souladu s argumentací žalovaného) přiléhavě poznamenává, že předložit výpis z účtu s odpovídající částkou je otázkou minut. Žalobkyně však svoji smluvně zakotvenou povinnost (čl. IV. bod 4.4 smlouvy) porušila a přes výzvy žalovaného schopnost uhradit kupní cenu neprokázala. Za této situace proto žalobkyni stíhá povinnost uhradit žalovanému smluvně sjednanou smluvní pokutu, tudíž v žalobě uplatněný nárok na zaplacení (vydání) částky 500 000 Kč, který žalobkyně opírala o ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník, dále jen o.z.), není důvodný. Žalovaný postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními rezervační smlouvy (článek VI smlouvy) a svůj důvodně vzniklý nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 500 000 Kč opodstatněně započetl proti pohledávce žalobkyně na vrácení rezervačního poplatku v téže výši.

17. Protože okresní soud se v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě a výstižně vypořádal s argumentací žalobkyně, považuje odvolací soud za nadbytečné dále rozvádět to, co již bylo okresním soudem výstižně řečeno, a proto vycházeje ze zásady stručnosti v podrobnostech odkazuje na přesvědčivé a vyčerpávající odůvodnění rozsudku okresního soudu.

18. Toliko s ohledem na odvolací výhrady žalobkyně, a to především ve vztahu k argumentaci žalobkyně stran okresním soudem nedostatečně zjištěného skutkového stavu, přezkoumatelnosti dílčích závěrů rozsudku či důkazům, které dle žalobkyně nově vyšly najevo po vyhlášení rozsudku okresního soudu, považuje krajský soud za vhodné dodat k věci následující.

19. Odvolací soud předně nesdílí výhradu žalobkyně, že by okresní soud nedostatečně vysvětlil důvody, na základě nichž se rozhodl neprovádět další žalobkyní označené důkazy, zejména tedy výslech zmiňovaného svědka jméno příjmení a že by se, jak žalobkyně tvrdí, mělo jednat o opomenuté důkazy. Podle judikatury Ústavního soudu, na níž ostatně žalobkyně poukazuje, se za tzv.„ opomenuté důkazy“, považují důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval. Takové důkazy typicky zakládají nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, nýbrž i jeho protiústavnost, neboť procesním právům účastníka odpovídá povinnost soudu o jím navržených důkazech rozhodnout, jakož i - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal. S žalobkyní lze souhlasit, že pokud tak soud neučiní nebo učiní nedostatečně, resp. nesrozumitelně, zatíží řízení vadami ve smyslu porušení obecných procesních předpisů, jež jsou způsobilé současně založit kolizi se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny. V posuzované věci však okresní soud vyložil, byť stručně, z jakého důvodu další dokazování neprováděl a jeho postup tedy nelze hodnotit jako procesně vadný.

20. Odvolací soud tudíž neshledává úvahy okresního soudu a ani jeho závěry, k nimž dospěl při zvažování nutnosti dalšího dokazování, nepřezkoumatelnými. Skutkový stav věci byl okresním soudem zjištěn dostatečně a okresní soud náležitě a přesvědčivě vyložil, na základě jakých skutkových zjištění plynoucích z konkrétních důkazů učinil závěr o skutkovém stavu. Odvolací soud sdílí přesvědčení soudu prvního stupně, že další provádění dokazování by neústilo v přesvědčivější závěr o skutkovém stavu. Opodstatněně se lze domnívat, že výsledkem takového postupu by bylo toliko prodlužování řízení a navyšování jeho nákladů na straně obou účastníků.

21. Odvolací soud nepovažuje za přiléhavou ani argumentaci žalobkyně stran nově najevo vyšlých důkazů, které žalobkyně bez své viny nemohla uplatnit v řízení před okresním soudem. V tomto směru se lze ztotožnit s výstižnou argumentací žalovaného ve vyjádření k odvolání žalobkyně, kde žalovaný poznamenává, že žalobkyni nic nebránilo uplatnit tvrzení či důkazy, která v řízení před okresním soudem uplatnila v paralelně běžícím řízení pod sp. zn. 8 C 69/2021. Návrh na provedení důkazu rozsudkem okresního soudu vydaného pod výše označenou spisovou značkou či protokolem o jednání z téhož řízení, lze proto důvodně považovat za nepřípustnou snahu žalobkyně obejít ust. § 119a odst. 1 a § 205 odst. 1 o.s.ř.

22. Odvolací soud proto vycházeje ze všech shora rozvedených skutečností rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

23. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni. V posuzované věci jsou náklady odvolacího řízení na straně žalovaného tvořeny odměnou zástupce žalovaného za dva úkony právní služby po 10 300 Kč (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb), a to za vyjádření k odvolání žalobkyně a účast na jednání odvolacího soudu, odměnou ve výši 5 150 Kč (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb.) za účast zástupce žalovaného na jednání odvolacího soudu při němž byl toliko vyhlášen rozsudek, dále pak třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovným osobním automobilem zástupce žalovaného k jednání odvolacího soudu a k vyhlášení rozhodnutí soudem na trase obec – obec a zpět v částce 2 x 490 Kč a náhradou za ztrátu času celkem za 4 půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). K uvedeným částkám je třeba připočíst i 21% DPH ze součtu uvedených částek (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalovaného dosáhly 33 916,30 Kč. Uvedenou částku je žalobkyně povinna nahradit žalovanému ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).