KSHKPA 27 CO 144/2022-927

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ⟪LB:lb_001⟫ ve věci ⟪LB:lb_002⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_003⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa, ulice anonymizováno ⟪LB:lb_009⟫ zastoupený škodním zástupcem anonymizováno 5 slov právnická osoba, anonymizována tři slova, ⟪LB:lb_010⟫ IČO ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_012⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení, titul. ⟪LB:lb_013⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_014⟫ o zaplacení 270 505 Kč s přísl., ⟪LB:lb_015⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 2. 2022, ⟪LB:lb_016⟫ č. j. 6 C 203/2014 – 875,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení 12 965 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 270 505 Kč (výrok I), žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení 91 992,55 Kč k rukám zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), dále žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení 31 085 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a konečně rozhodl, že stát nemá vůči účastníkům řízení právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky s tvrzením, že dne 30. 7. 2011 se stal účastníkem dopravní nehody prostřednictvím svého vozidla anonymizována dvě slova, které řídil jméno příjmení, jednatel společnosti Dopravní nehoda se stala mezi 19. a 20. kilometrem silnice číslo od územní celek do územní celek, kdy došlo ke srážce vozidla žalobce a vozidla paní jméno příjmení. K nehodě došlo za situace, kdy žalobce s vozidlem popojížděl v koloně po uvedené silnici. Tuto kolonu začalo vyjetím do protisměrného pruhu předjíždět vozidlo, jehož identifikaci se nepodařilo policii určit. V protisměru v tu chvíli jela rovněž se svým vozidlem paní příjmení. Ta podle žalobce nasměrovala řízení bez zřejmého důvodu do protisměru do kolony, tedy do automobilu žalobce. V důsledku nehody vznikla na automobilu žalobce a dalších předmětech umístěných na automobilu škoda, která byla vyčíslena na 590 497 Kč. Škoda byla částečně uhrazena anonymizována dvě slova pojišťovnou, a to z havarijního pojištění žalobce. Žalobci bylo poukázáno 319 992 Kč. Zbývající částky 270 505 Kč se touto žalobou žalobce domáhá. Žalobce je přesvědčen, že škoda vznikla v přímé souvislosti s jednáním paní příjmení a nárazem jejího vozidla do vozidla žalobce. Proto se se svým nárokem z titulu náhrady škody obrátil na žalovaného. Pojištění odpovědnosti způsobené provozem motorového vozidla má paní příjmení uzavřené s anonymizováno pojišťovnou osobní údaje žalovaného Jejím škodním zástupcem ve smyslu § 9c zák. č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů je žalovaný. Žalobce si nechal vypracovat znalecký posudek, z něhož vyplynulo, že nehoda měla být zapříčiněna nepřiměřenou rychlostí jízdy anonymizováno řidičky a dále nepředvídanou závadou pneumatiky levého zadního kola jejího vozidla. Ze závěrů posudku plyne, že dopravní nehodu zavinila právě jméno příjmení.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a tvrzený nárok na úhradu v žalobě uvedené částky sporoval co do jeho důvodu i výše. Potvrdil, že dne 30. 7. 2011 došlo na území země k dopravní nehodě, kdy v protisměru do jízdního pruhu, ve kterém jela jako řidička paní příjmení, vjelo neznámé vozidlo, které jí bezprostředně ohrozilo v plynulé jízdě a vytvořilo pro ni nebezpečnou situaci. Řidička ve snaze vyhnout se střetu s tímto protijedoucím vozidlem začala brzdit, dostala smyk a střetla se s vozidlem žalobce. Řidič, který uvedenou událost vyvolal, mezitím ujel, není znám a jeho vozidlo nebylo identifikováno. Případ řešila místní policie, která jej odložila, aniž by řidičku příjmení obvinila ze zavinění dopravní nehody. Pojišťovna, u níž bylo anonymizováno vozidlo pojištěno, odmítla dát škodnímu zástupci souhlas k likvidaci škody, neboť dle platné právní úpravy obsažené v anonymizováno občanském zákoníku nepovažuje řidičku vozidla za odpovědnou za způsobenou škodu žalobci. Na rozdíl od české právní úpravy totiž neexistuje v země právní úprava objektivní odpovědnosti z provozu. Případ tak byl ukončen jako nelikvidní. Žalovaný dále namítal, že nemá za prokázané, že by žalobce zohlednil ve výši požadované částky cenu použitelných zbytků vozidla v hodnotě 74 000 Kč a ani u tvrzené škody není zřejmé, zda se jedná o částku včetně DPH či nikoliv a zda se jedná o škodu skutečnou. Žalovaný nebyl seznámen s pořizovacími doklady k jednotlivým nárokovaným položkám.

4. Okresní soud ve věci prováděl dokazování výslechem jméno příjmení, jednatele žalobce a tehdejšího řidiče poškozeného vozidla anonymizováno, který mimo jiné vyslovil přesvědčení, že vina byla na straně řidičky anonymizováno vozidla, ale protože při nehodě zemřel její manžel, celá záležitost byla uzavřena tak, že pachatel je neznámý. Dále potvrdil, že jeho auto jedoucí v koloně předjížděla bílá dodávka, která se po dokončení předjížděcího manévru zařadila před vozidlo žalobce, a následně došlo ke střetu s vozidlem anonymizováno řidičky. Podle jednatele žalobce mohla řidička anonymizováno vozidla sjet doprava do příkopu, avšak zazmatkovala, když byla pravým kolem na krajnici. Dále okresní soud vyslechl svědka jméno příjmení, spolujezdce jméno příjmení, sedícího na předním sedadle vozidla anonymizováno v době střetu obou vozidel, který shodně s jméno příjmení vyslovil přesvědčení, že řidička anonymizováno vozidla nezvládla řízení a vozidlo strhla do protisměru. Okresní soud se seznámil se zápisem o provedení ohledání místa dopravní nehody, rozhodnutím Policejního kapitanátu župy anonymizováno – anonymizováno – anonymizováno, z něhož mimo jiné vyplynulo, že řidička jméno příjmení na 19. kilometru sjela na krajnici z důvodu neznámého vozidla, které v protisměru nedovoleným způsobem předjíždělo kolonu vozidel. Ztratila kontrolu nad vozidlem, které se vrátilo zpět na vozovku a obrátilo se napříč a do jeho pravé strany narazilo vozidlo žalobce řízené jméno příjmení. Dále se okresní soud seznámil se závěry plynoucími ze znaleckého posudku strojního inženýra, dopravního znalce, technického soudního znalce příjmení jméno vypracovaného na žádost Policejního útvaru anonymizováno. Ze závěrů tohoto znaleckého posudku mimo jiné vyplynulo, že otočení vozu značka auta značka auta anonymizováno řidičky napříč vozovkou lze dát do přímé souvislosti s předjížděním neznámého vozu. Řidič značka auta značka auta (vozidlo žalobce) srážce zabránit nemohl. Vznik dopravní nehody byl vyvolán tím, že neznámý vůz bílé barvy s neznámou státní poznávací značkou předjížděl kolonu, v níž se mimo jiné pohybovalo vozidlo značka auta značka auta a s předjížděcím manévrem neustal ani v okamžiku, kdy se v protisměru vynořil osobní vůz značka auta značka auta patřící anonymizováno řidičce. Ta nepochybně situaci vyhodnotila jako kritickou, neboť nemohla předpokládat, zda se protijedoucímu vozidlu podaří dokončit předjížděcí manévr a vrátí se zpět do svého jízdního pruhu. Uvedená situace podle znalce mohla vyvolat předem nepromyšlené instinktivní způsoby řízení od řidičky značka auta, v jejichž důsledku vyjel vůz z vozovky na krajnici a tam nevhodným točením volantu a současným bržděním ztratil rovnováhu na mokré vozovce v dešti a otočil se napříč. Žalobce mimo jiné k prokázání svých tvrzení předložil expertní posudek vypracovaný titul jméno příjmení, který ve svém závěru spatřoval důvody pro vyjetí řidičky jméno příjmení s vysokou pravděpodobností v nepředvídané závadě pneumatiky levého zadního kola značka automobilu, která způsobila výraznou změnu ve směrové ovladatelnosti vozidla. Při prudkém brždění v mírné zatáčce pak odstředivé síly překonaly vodící schopnosti pneumatik na zadní nápravě, došlo k výraznému přetáčení zádní části značka automobilu do protisměru a následné nehodě.

5. Okresní soud následně ustanovil znalce z oboru doprava, strojírenství a ekonomika titul jméno příjmení, jemuž uložil vypracovat znalecký posudek, který by osvětlil příčiny vzniku dopravní nehody. Ze závěrů znaleckého posudku titul příjmení a jeho výpovědi před okresním soudem bylo zjištěno, že bezprostředně před střetem vozidla značka auta a vozidla značka auta, bylo vozidlo žalobce předjížděno neznámým dodávkovým vozidlem. Toto vozidlo bezprostředně ohrozilo v protisměru jedoucí motorové vozidlo značka auta značka auta, jehož řidička ve snaze zabránit čelnímu střetu s tímto vozidlem musela strhnout řízení a vjet napravo mimo vozovku. Následně při jízdě po krajnici se snažila vrátit zpět na vozovku, a to stočením volantu směrem doleva. Vlivem rozdílných adhezních podmínek na nezpevněné krajnici vozovky však došlo k typickému levotočivému smyku, který je běžný při těchto situacích. Vyjetí na krajnici je rizikovým manévrem. Řidič jede mimo normální jízdní režim, neví, kam jede a po čem jede, či do čeho narazí. Proto se snaží docílit vrácení na vozovku dalším větším stočením volantu. Natočení kol je tak větší než pro jízdu po vozovce a pokud dojde k najetí nejdříve levého předního kola a následně pravého předního kola na vozovku, tak natočení kol způsobí okamžitý efekt rychlé změny směru pohybu přední části směrem doleva a vznik smyku. I velmi zkušení řidiči málokdy dokáží zvládnout tento manévr, pokud natočí volant z důvodu snahy vrátit se na vozovku více, než je potřebné. V posuzované věci při snaze o navrácení se na vozovku došlo u vozidla značka auta ke ztrátě stability, smyku vozidla a jeho přejetí ve smyku bokem směrem do protisměru s následným dokumentovaným a popsaným střetem boční části s přijíždějícím vozidlem značka auta. Vozidlo značka auta značka auta vjelo do protisměru na základě snahy řidičky dokončit vyhýbací manévr, kdy se řidičce vozidla podařilo vyhnutím zabránit čelnímu střetu s neznámým protijedoucím předjíždějícím vozem. Řidička vozidla odvracela tímto vyhýbacím manévrem bezprostřední ohrožení a srážku s protijedoucím vozidlem. Jedinou technickou příčinou srážky vozidel značka auta značka auta a značka auta byl podle znalce popsaný vznik smyku vozidla značka auta v poslední fázi vyhýbacího manévru prováděného řidičkou vozidla značka auta za účelem vyhnutí se protijedoucímu vozidlu. Znalec současně na základě analýzy dat spolu s detailním prověřováním vzniku příčiny smyku vyloučil jakoukoliv nepředvídatelnou technickou závadu na vozidle značka auta, která by zapříčinila vznik dopravní nehody. Vozidlo značka auta značka auta jelo ve svém jízdním pruhu a přímo proti němu v tomto jízdním pruhu přijíždělo z protisměru neznámé předjíždějící vozidlo. Řidička vozidla značka auta neměla jinou možnost, než se vyhnout čelnímu střetu vyhnutím směrem doprava a jízdou po krajnici. Pokud by tento manévr řidička neprovedla, tak by muselo dojít k čelnímu střetu s neznámým vozidlem. Řidička vozidla značka auta značka auta neměla časový prostor k tomu, aby pouze intuitivně brzdila bez vyhnutí se směrem doprava. Současně podle znalce nebylo možné, aby se všechna tři vozidla vešla vedle sebe na vozovku při dodržení bezpečné vzdálenosti včetně využití celé teoretické šířky krajnice. Reakce řidičky vozidla značka auta tak byla podle přesvědčení znalce včasná, adekvátní a odpovídající situaci. K nehodě došlo za deště, v noci, podmínky pro zkoumání nějaké jiné možnosti zabránění střetu byly prakticky nulové. Řidička nemohla dobře vidět, jak je hluboký příkop v místě, neboť na nějaké pozorování neměla časový prostor. Prvotní příčinou nehody tedy nebyl nějaký nezvládnutý manévr, ale naopak zvládnuté vyhnutí se neznámému předjíždějícímu vozidlu s nutností vyjetí vozidla značka auta mimo vozovku a až s následnou ztrátou plné jízdní stability a následný smyk při vracení se vozidla na vozovku. Řidička reagovala včas, nikoliv opožděně a na jejím vozidle nebyla zjištěna žádná bezprostřední technická závada, která by mohla zapříčinit vznik dopravní nehody. Způsobem, jakým jednala řidička vozidla značka auta značka auta, by jednal každý řidič, jednalo se o přirozenou reakci. Postup zvolený řidičkou byla jediná možná cesta, jak se vyhnout střetu s protijedoucím vozidlem. V místě nehody byl navíc i výškový rozdíl. Nelze spravedlivě chtít po řidičce, aby jela někam do tmy a riskovala převrácení vozidla. I při návratu na vozovku řidička postupovala vhodným způsobem. Pakliže titul příjmení jméno uvedl, že ze strany řidičky došlo k nevhodnému točení volantem, pak titul příjmení tento závěr považoval za nesprávný. Znalec současně odmítl závěry titul příjmení, který konstatoval, že řádně nahuštěná pneumatika se při nehodě nesvlékne. Podle znalce na pneumatiku působí obrovské síly, stačí, když se pneumatika od paty ráfku v jednom případě odchýlí, vyteče tlakový vzduch a dojde ke svléknutí pneumatiky. To, že na vozidle značka auta značka auta byly pneumatiky s různými vzorky a s různým rozměrem, nemělo v běžném provozu žádný vliv, anonymizováno policie se tímto zjištěním ostatně ani nezabývala. Uvedená skutečnost současně neměla žádný vliv na průběh nehodového děje.

6. Okresní soud na základě takto provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobnímu žádání nelze vyhovět.

7. Mezi účastníky bylo nesporným, že dne 30. 7. 2011 došlo na území země k dopravní nehodě, střetu vozidel značka auta značka auta a značka auta značka auta, přičemž žalobci byla z titulu uzavřené smlouvy o havarijním pojištění vyplacena částka 319 992 Kč.

8. Sporným pak byl nejen rozsah a výše škody, ale především to, zda je dána odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu, a proto se okresní soud zabýval úvahou, zda je v posuzované věci dána objektivní odpovědnost řidičky vozidla značka auta značka auta příjmení jméno.

9. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu okresní soud aplikoval ust. § 339, § 345 a 355 občanského zákoníku č. IV z roku 1959 (tedy právní úpravy země platné ke dni 30. 7. 2011, týkající se úhrady škody při dopravních nehodách). V rámci své úvahy a vycházeje z provedeného dokazování dospěl k závěru, že základ nároku žalobkyně na náhradu škody není dán, a proto žalobu zamítl. Podle okresního soudu žalobce v řízení tvrdil, že příčinou dopravní nehody byla jednak nepřiměřená rychlost jízdy řidičky vozu značka auta značka auta a dále nepředvídaná závada pneumatiky levého zadního kola vozu značka auta. Tato tvrzení žalobce vycházela ze závěrů posudku zpracovaného na žádost žalobce příjmení jméno příjmení. Uvedená tvrzení však v průběhu řízení nebyla provedenými důkazy prokázána, resp. byla vyvrácena. Nepřiměřená rychlost jízdy řidičky anonymizováno vozidla nebyla prokázána žádným z v řízení provedených důkazů a technická závada na vozidle byla vyloučena znaleckými posudky titul příjmení a titul příjmení. K závěru podávajícímu se z expertního posudku titul příjmení okresní soud nemohl přihlédnout, neboť nejenže zpracovatel tohoto posudku nebyl zapsán v seznamu znalců, ale jím předložená listina neměla ani zákonem požadované náležitosti a neobsahovala doložku znalce.

10. Okresní soud uvedl, že dle právní úpravy anonymizováno občanského zákoníku dopadajícího na posuzovanou věc, je od povinnosti hradit škodu osvobozen škůdce pokud se prokáže, že jednal očekávaně k dané situaci. Bylo tudíž nutno zjistit, co bylo příčinou předmětné dopravní nehody. Závěry okresního soudu ve vztahu k této skutečnosti pak vyplynuly především z obsahu znaleckého posudku titul příjmení a jeho výpovědi před okresním soudem. Podle okresního soudu bylo bez pochybností prokázáno, že k dopravní nehodě došlo za situace, kdy řidička anonymizováno vozidla odvracela vyhýbacím manévrem bezprostřední ohrožení a srážku s protijedoucím vozidlem. Při snaze o návrat na vozovku bezprostředně po vyhnutí se protijedoucímu vozu došlo k předmětnému smyku. Že by se na vozidle značka auta značka auta projevila jakákoliv nepředvídatelná technická závada, znalec jednoznačně vyloučil. Stejně tak konstatoval, že řidička vozidla značka auta značka auta neměla časový prostor k tomu, aby pouze intuitivně brzdila bez vyhnutí se směrem doprava. Za okolností, které doprovázely vznik dopravní nehody, nebyla technická možnost jak střetu zabránit. Reakce řidičky vozidla značka auta byla včasná, adekvátní a odpovídající situaci. Prvotní příčinou nehody tudíž nebyl nezvládnutý manévr, ale naopak zvládnuté vyhnutí se neznámému předjíždějícímu vozidlu s nutností vyjetí vozidla značka auta mimo vozovku a následně pak ztrátou plné jízdní stability a vzniku smyku při vracení se na vozovku. Úvahy znalce titul příjmení jméno o nevhodném točení volantu titul příjmení vyloučil, neboť znalec příjmení se nevěnoval tomu, jak mohla nehoda vzniknout. Při návratu vozidla značka auta neudělala řidička nic neobvyklého a nic nesprávného. Z její strany se jednalo o běžné stočení volantu tak, aby se mohla vrátit zpět na vozovku. K dané situaci došlo za tmy, řidička nevěděla, co se nachází za krajnicí. Je zcela přirozenou reakcí, když se řidič dostane na krajnici, že se snaží vrátit zpět na vozovku.

11. Z příslušných ustanovení anonymizováno hmotného práva (§ 339 odst. 1 občanského zákoníku č. IV.) vyplývá, že od povinnosti k náhradě škody je osvobozen ten, kdo jedná očekávaně k dané situaci. Podle okresního soudu ze závěru provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že řidička vozidla značka auta značka auta při snaze o návrat na vozovku bezprostředně po provedení vyhýbacího manévru, kdy se jí podařilo zabránit čelnímu střetu s neznámým protijedoucím vozidlem, neudělala nic neobvyklého či nesprávného a její reakce byla včasná, adekvátní a odpovídající situaci. Pakliže řidička při úhybném manévru a při návratu na vozovku postupovala adekvátně, tedy tak, jak se dalo v takovém případě očekávat, je možné učinit spolehlivý závěr o tom, že paní příjmení není odpovědná za žalobci vzniklou škodu. Okresní soud tudíž nepřistoupil ani k provedení důkazu revizním znaleckým posudkem, jak navrhoval žalobce, kterým mělo být prokázáno či vyvráceno pochybení na straně řidičky vozu značka auta značka auta. Navíc v případě revizního znaleckého posudku se předpokládá revize předchozího zpracovaného znaleckého posudku, kdy má být přezkoumán celý tento posudek a zjišťována jeho správnost. Zároveň nebyl proveden ani důkaz výslechem anonymizováno znalce příjmení jméno. Výslech jmenovaného znalce a provedení takového důkazu ostatně nepřicházelo v úvahu z důvodu objektivní odpovědnosti, ze které vychází právní úprava vztahující se k projednávané věci. Podle okresního soudu se navíc zpracovatel znaleckého posudku titul příjmení podrobně, pečlivě a současně přesvědčivě vyjádřil k okolnostem průběhu dopravní nehody i k její příčině. V řízení provedené znalecké dokazování tak podle okresního soudu bylo dostatečné pro objektivní zjištění skutkového stavu. Okresní soud proto vycházeje ze shora naznačených úvah žalobu zamítl. Ve věci úspěšnému žalovanému pak okresní soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

12. Neúspěšnému žalobci okresní soud současně podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil povinnost zaplatit České republice náklady řízení, které státu vznikly v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku a výslechu znalce při jednání.

13. Další náklady, které státu vznikly v souvislosti s uplatněním práva plynoucího z ust. § 18 odst. 1 o.s.ř., pak okresní soud České republice nepřiznal.

14. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. Okresnímu soudu vytýkal nesprávnou aplikaci rozhodného práva, nesprávné a neúplné zjištění skutkového stavu a konečně i nesprávné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

15. Namítal, že okresní soud své rozhodnutí o tom, že řidička vozu značka auta značka auta neodpovídá za škodu vzniklou žalobci, opřel o ust. ustanovení pr. předpisu Okresní soud konstatoval, že předmětné ustanovení obsahuje koncept objektivní odpovědnosti škůdce s možností liberace, která nastupuje v případě, že se prokáže, že škůdce jednal očekávaně k dané situaci. To, že řidička vozu značka auta značka auta jednala očekávaně k dané situaci, okresní soud dovodil ze znaleckého posudku titul příjmení. Žalobce je však přesvědčen o tom, že ust. ustanovení pr. předpisu nemělo být v posuzované věci aplikováno. Žalobce namítal, že ust. § 339 odst. 1 je použitelné pouze v situacích, kdy by bylo možné připsat chování jednoho provozovatele jemu za vinu a druhému ne. Pakliže měl soud za to, že řidička anonymizováno vozidla jednala očekávaně k dané situaci, což však dle žalobce nebylo prokázáno a nelze tak klást vinu ani jedné ze stran, tedy ani žalobci, tak bylo nutné zkoumat, zda v rámci činnosti se zvýšeným nebezpečím některé ze stran nastala nějaká„ porucha“. Namístě tak bylo vycházet z ust. ustanovení pr. předpisu. Z uvedeného ustanovení totiž plyne, že pokud vznik škody nelze přičítat ani jedné ze zúčastněných stran, ale škoda vznikla v důsledku nebezpečné činnosti jedné ze stran, tak vzniklou škodu je povinna uhradit ta strana, která takovou činnost vyvíjela. Za„ poruchu“ přitom podle žalobce, jak plyne z dožádání okresního soudu, lze považovat nepředvídatelnou technickou poruchu, defekt způsobený ostrým předmětem na vozovce, nevolnost řidiče či jinou poruchu provozu. Podle žalobce je proto zjevné, že okresní soud měl přistoupit k aplikaci ust. ustanovení pr. předpisu a shledat řidičku vozu značka auta značka auta odpovědnou za způsobení škody žalobci. Z provedeného dokazování totiž jednoznačně vyplynulo, že příčinou vzniku škody na vozidle žalobce bylo přejetí vozidla značka auta značka auta do protisměru, které bylo způsobené dopravním manévrem řidičky vozu značka auta značka auta. V jednání řidičky lze tudíž spatřit onu„ poruchu“, v důsledku níž škoda v majetkové sféře žalobce vznikla. Riziko těchto poruch má přitom nést vždy provozovatel, a to i v takovém případě, pokud to objektivně při daném stavu techniky bylo neodvratitelné. Ust. ustanovení pr. předpisu tedy obsahuje objektivní odpovědnost škůdce za škodu bez možnosti jakékoliv liberace. Z dožádání dále plyne, že ust. ustanovení pr. předpisu říká, že pokud škoda vznikla v důsledku nebezpečné činnosti obou zúčastněných stran, resp. pokud nelze určit pochybení ani u jedné ze zúčastněných stran, tak každá strana si uhradí škodu vzniklou na svém vozidle. Uvedené ustanovení tedy vyžaduje, aby bylo zkoumáno pochybení jednotlivých stran a podle žalobce proto nebylo namístě zamítnout jím navržené důkazy.

16. Okresní soud se dopustil pochybení i ohledně řádného zjištění skutkového stavu, kdy nedůvodně ustanovil revizního znalce k zodpovězení celkem jedenácti otázek shodných s otázkami, na něž již odpovídal znalec titul příjmení a žalobci uložil zaplatit zálohu na provedení důkazu ve výši 80 000 Kč. Pro nezaplacení zálohy žalobcem pak tento důkaz soudem proveden nebyl. Žalobce je toho názoru, že je nadbytečné znovu znalecky zkoumat otázky, které již byly prokázány českým a anonymizováno znaleckým posudkem. V rámci revizního znaleckého posudku není nutné přezkoumávat vždy celý předcházející znalecký posudek. Je standardní, že po provedení důkazních prostředků může zůstat spornou jediná otázka, která může být podrobena přezkumu v rámci revizního znaleckého posudku. Takový postup je souladný se zásadou procesní ekonomie. Žalobce nesouhlasí ani s tím, že okresní soud neprovedl výslech anonymizováno znalce, neboť je toho názoru, že mělo být zkoumáno případné pochybení řidičky značka auta značka auta a důvody, pro které vozidlo jí řízené vyjelo z vozovky na krajnici a následně nevhodným točením volantu došlo ke smyku vozidla. Okresní soud úvahu o tom, že řidička jednala očekávaně k dané situaci, opřel o závěry plynoucí ze znaleckého posudku titul příjmení. Ze závěru posudku příjmení jméno naopak plyne, že řidička při svém dopravním manévru pochybila. Žalobci však není zřejmé, z jakého důvodu okresní soud upřednostnil závěry znalce příjmení před závěry znalce příjmení. Neobstojí ani úvaha okresního soudu o tom, že dopustila-li by se řidička vozu značka auta značka auta jakéhokoliv pochybení, nemohlo by dojít k zastavení pátrání a odložení celé věci. Podle žalobce nelze směšovat trestněprávní a civilní odpovědnost. Okresní soud též nikterak nevysvětlil, z jakého důvodu neučinil žádný skutkový závěr z expertního posudku titul příjmení. Skutkové závěry o pochybení řidičky značka auta značka auta však soud neučinil ani z výslechu jednatele žalobce a svědka příjmení Okresní soud tudíž pochybil, pakliže neprovedl žalobcem navržené důkazy a důkazy provedené nesprávně vyhodnotil, čímž dospěl k nesprávnému závěru o skutkovém stavu.

17. Podle žalobce konečně okresní soud pochybil i v otázce rozhodnutí o nákladech řízení, neboť nepřistoupil k moderaci nákladů řízení dle ust. § 150 o.s.ř. Žalobce zdůraznil, že v době podání žaloby existoval ve věci toliko anonymizováno znalecký posudek, který konstatoval pochybení řidičky. Naopak ze strany žalobce k žádnému pochybení nedošlo a snahy žalobce o smírné řešení věci byly neúspěšné. Žalobci tudíž nezbylo než ve věci podat žalobu. Bylo by proto nepřiměřeně přísné a v rozporu s obecnou představou spravedlnosti požadovat po žalobci, aby nahradil žalovanému náklady řízení. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil, žalobě vyhověl a žalobci přiznal náklady za řízení před soudy obou stupňů.

18. Žalovaný při jednání odvolacího soudu uvedl, že se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry rozsudku okresního soudu, který považuje za správný. Odvolání žalobce je podle žalovaného nedůvodné, rozsudek okresního soudu by měl být tudíž potvrzen a žalobci přiznány náklady odvolacího řízení.

19. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání nelze považovat za důvodné.

20. Okresní soud ve věci prováděl zevrubné dokazování, přičemž z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů i obsahu spisu odpovídající skutková zjištění, která následně promítl do logického a výstižného závěru o skutkovém stavu a věc i správně právně posoudil. Okresní soud provedené důkazy hodnotil nejen jednotlivě, ale současně v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.) a logicky a srozumitelně vyložil své myšlenkové úvahy, na základě nichž dospěl k závěru, které z důkazů jsou relevantní pro učinění co nejobjektivnějšího závěru o skutkovém stavu a které důkazy nikoliv. Okresní soud současně v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, z jakého důvodu považoval další žalobcem navrhované dokazování za nadbytečné, vedoucí toliko k protahování řízení a vzniku dalších nákladů řízení.

21. Odvolací soud sdílí skutkové závěry okresního soudu a za v zásadě správné považuje i jím učiněné právní posouzení věci, resp. závěr okresního soudu o tom, že v posuzované věci nebyly naplněny předpoklady pro vyhovění žalobě. Vycházeje ze zásady stručnosti proto odvolací soud v podrobnostech odkazuje na výstižné a přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí okresního soudu a toliko s ohledem na charakter odvolacích výhrad žalobce, byť do jisté míry jde o opakování tvrzení žalobce z řízení před okresním soudem, s nimiž se okresní soud v odůvodnění rozhodnutí vypořádal, považuje krajský soud za vhodné poznamenat k věci následující.

22. Odvolací soud předně nesdílí přesvědčení žalobce, že okresní soud nesprávně a neúplně zjistil skutkový stav zejména z toho důvodu, že neprovedl důkazy navržené žalobcem (výslech znalce příjmení jméno, vypracování revizního znaleckého posudku), resp. že nečinil žádné závěry z expertního posudku titul příjmení či nedostatečně přihlédl ke skutečnostem podávajícím se z výpovědi jednatele žalobce jméno příjmení a svědka jméno příjmení Okresní soud předně ve svém rozhodnutí dostatečně vyložil, z jakých důkazů činil stěžejní skutková zjištění a proč, resp. proč neprováděl další navržené důkazy a stejně tak vysvětlil (viz bod 18. odůvodnění rozsudku), proč nebylo lze přihlédnout k závěrům podávajícím se z expertního posudku titul příjmení. V průběhu řízení není povinností soudu provést všechny účastníky označené či navržené důkazy, ale pakliže těmto návrhům nevyhoví, musí soud vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal. K výhradám žalobce lze poznamenat, že soud na určitou námitku vznesenou účastníkem řízení v průběhu trvání sporu může a obvykle reaguje tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentuje od názoru žalobce či žalovaného odlišný názor, který také srozumitelně, logicky a přesvědčivě zdůvodní, čímž se s námitkami účastníka řízení vždy – minimálně implicite – vypořádá. Není tudíž nutné reagovat na každou jednotlivou námitku či každé tvrzení, pakliže z rozhodnutí samotného či kontextu odůvodnění plyne, že soud při svém rozhodování argumentaci či výhrady účastníka řízení ve svých úvahách zohlednil. Podle přesvědčení odvolacího soudu odvoláním napadený rozsudek tímto (žalobcem tvrzeným) deficitem netrpí, okresní soud se vypořádal s argumentací žalobce a současně vyložil, z jakého důvodu neprováděl další navržené důkazy.

23. Pakliže okresní soud nepřistoupil k vypracování revizního znaleckého posudku, učinil tak z důvodu přesvědčivosti závěrů posudku titul příjmení a jeho výslechu při jednání, neboť z obsahu spisu plyne, že závěry, k nimž jmenovaný znalec dospěl, nebyly v průběhu řízení žalobcem přesvědčivě vyvráceny. Z obsahu spisu dále plyne i to, že okresní soud byl ostatně ochoten z iniciativy žalobce k vypracování revizního znaleckého posudku přikročit, žalobce však neuhradil (lhostejno z jakých důvodů) zálohu na náklady znaleckého posudku a znalecký posudek tudíž vypracován být nemohl. Jeho vypracování však podle přesvědčení odvolacího soudu nebylo namístě, neboť účelem revizního znaleckého posudku v obecné rovině je prověření správnosti jiného znaleckého posudku v řízení, ať již jde o posudek vyžádaný soudem nebo posudek předložený účastníkem za podmínek dle ust. § 127a o.s.ř. Zákon sám nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu. Jeho vypracování proto bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku, přičemž tyto pochybnosti mohou být vyvolány kupříkladu předložením oponentního znaleckého posudku vypracovaného mimo řízení či za situace, kdy závěry znaleckého posudku se budou jevit vzájemně rozpornými, neúplnými, při jednání soudu se znalci nepodaří tyto pochybnosti odstranit apod. V projednávané věci z mimořádně obsáhlého posudku titul příjmení plyne, že znalec se posuzovanou věcí obšírně zabýval, je zjevné, z jakých zjištění v posudku vycházel, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru. Odvolací soud tudíž sdílí přesvědčení soudu prvního stupně, že v posuzované věci nebylo namístě zadat vypracování revizního znaleckého posudku. Okresní soud pochybnosti o závěrech znalce titul příjmení neměl a tyto pochybnosti nemá ani soud odvolací.

24. Žalobce okresnímu soudu vytýkal i nesprávné právní posouzení věci, skutečnost, že okresní soud věc nepřiléhavě právně posoudil podle na věc nedopadajícího ust. ustanovení pr. předpisu. Na žádost okresního soudu bylo v průběhu řízení poskytnuto vyjádření Ministerstva spravedlnosti země, z něhož plyne, jaká ustanovení anonymizováno občanského zákoníku, resp. zákona o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla, jsou v obdobných skutkových situacích obvykle aplikovány. Z anonymizováno právní úpravy mimo jiné plyne, že pokud nehodu jednoznačně zaviní jedna strana, viník je povinen uhradit vzniklou škodu poškozenému, a to v souladu s nařízením a všeobecnými pravidly ust. § 339 odst. 1 a ustanovení pr. předpisu. Z ust. § 346 odst. 1 občanského zákoníku plyne, že prvotně je nutno zkoumat na základě pravidel všeobecné odpovědnosti, zda lze připsat za vinu chování provozovatelům, totiž zkoumat to, zda postupovali při své činnosti se zvýšeným nebezpečím tak, jak to od nich v dané situaci lze očekávat. Tedy pokud bylo možné připsat chování jednoho provozovatele jemu za vinu a druhého ne, pak provinilá strana nese celou škodu podle všeobecných pravidel odpovědnosti (§ 339 odst. 1 a § 340 občanského zákoníku) Okresní soud dovodil, že v posuzované věci je tudíž namístě zkoumat, zda řidička anonymizováno vozidla, která nehodu„ zavinila“ jednala očekávaně k dané situaci. Logicky a obšírně pak v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil úvahy vedoucí k závěru, že řidička jméno příjmení učinila vše pro to, aby nehodě zabránila a jednala zcela adekvátně a očekávatelně vzhledem k nastalé kritické situaci. Na základě tohoto závěru okresní soud žalobu zamítl.

25. I pro případ, že by bylo namístě zvažovat právní posouzení věci způsobem, které činí žalobce, tedy aplikovat ust. § 346 občanského zákoníku, vycházeje z úvahy, že nelze chování (střet vozidel) klást za vinu ani jedné ze stran a nebylo by namístě aplikovat všeobecná pravidla občanskoprávní odpovědnosti, bylo by nutno zkoumat, zda v rámci činnosti se zvýšeným nebezpečím některé ze stran nastala nějaká„ porucha“. Odvolací soud v tomto směru ponechává stranou otázku přesnosti či výstižnosti v právním slova smyslu překladu části anonymizováno občanského zákoníku a absenci znalosti komentářové či další literatury, resp. judikatury anonymizováno soudů vyšších stupňů dopadajících na skutkově obdobné záležitosti. Za„ poruchu“ však lze dle vyjádření anonymizováno Ministerstva spravedlnosti považovat i nepředvídatelnou technickou poruchu, defekt či nečekanou nevolnost řidiče. Pokud by však škodu způsobila„ porucha“ nastalá v rámci činnosti se zvýšeným nebezpečím obou stran, případně pokud takovou„ poruchu“ nelze zjistit ani u jedné ze stran, vlastní škodu nese – pro absenci možnosti klást za vinu některé – každá strana samostatně. Tedy každá strana si uhradí škodu vzniklou na svém vozidle (viz § 346 odst. 3 občanského zákoníku).

26. Odvolací soud tudíž sdílí přesvědčení žalovaného, že řidička anonymizováno vozidla pojištěného u žalovaného by odpovídala za škodu pouze tehdy, pakliže by bylo prokázáno, že v okamžiku nehody nepostupovala při řízení tak, jak to lze od ní dané situaci očekávat (což bylo provedeným dokazováním vyloučeno) nebo pokud by bylo prokázáno, že k „ poruše“ došlo při řízení vozidla anonymizováno řidičky. Pakliže by tyto skutečnosti prokázány nebyly, lze dospět k závěru, že řidička anonymizováno vozidla za škodu vzniklou na vozidle žalobce neodpovídá a žalobcem uplatněný nárok vůči žalovanému je tudíž nedůvodný.

27. V tomto směru se tudíž opět lze vrátit k závěrům podávajícím se ze znaleckého posudku titul příjmení i skutečnostem plynoucím z dokumentace anonymizováno policejních orgánů, z nichž jednoznačně vyplynulo, že dopravní nehodu zavinilo riskantním a hazardním předjížděcím manévrem neznámé vozidlo bílé barvy předjíždějící kolonu vozu, v níž se pohybovalo vozidlo žalobce. Za této situace je odvolací soud přesvědčen, že nelze spatřovat„ poruchu“ na straně anonymizováno řidičky, neboť tak by tomu bylo pouze v případě (což plyne z části v dožádání zmíněné judikatury), kdy by srážka s motorovým vozidlem předjíždějícím způsobem předpisům neodpovídajícím v době vnímání objektivně odvratitelná provedením nějakého dopravního manévru (v posuzované věci anonymizováno řidička způsobem odpovídajícím situaci kritickou hrozbu střetu řešila) nebyla stranou (řidičem) včas a adekvátně řešena, resp. tato možnost odvrácení střetu by byla promeškána. Je tomu tak proto, že nastalá srážka by ještě v tomto okamžiku byla objektivně odvratitelná a pakliže by, jak je výše uvedeno, řidič tuto možnost promeškal, byl by odpovědný za škodu vzniklou v majetkové sféře řidiče, s jehož řidičem se následně střetl. I pro případ posouzení zjištěného skutkového stavu optikou ust. § 346, zejména jeho odstavce 3, neboť v posuzované věci nelze určit pochybení ani u žalobce ani řidičky jméno příjmení, by bylo nutno žalobu shledat nedůvodnou a rozsudek okresního soudu tudíž věcně správným.

28. Konečně odvolací soud nesdílí ani přesvědčení žalobce o tom, že okresní soud nesprávně rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky. Poukaz na údajný rozpor mezi výroky III a IV rozsudku je nepřiléhavý s ohledem na ust. § 18 odst. 1 o.s.ř., který okresní soud v odůvodnění rozhodnutí správně zmiňuje, a zejména pak ust. § 141 odst. 2 o.s.ř., když v posuzované věci bylo nutno využít služeb tlumočníka za účelem vyhotovení překladu listin z anonymizováno jazyka. Žalovaným je přitom anonymizováno právnická osoba zastoupena škodním zástupcem, společností právnická osoba

29. Žalobce stran nákladů řízení argumentoval nutností aplikace § 150 o.s.ř. odůvodněnou tím, že vycházeje z expertního posudku titul příjmení a vyjádření řidiče a spolujezdce poškozeného vozidla při neochotě žalovaného vzniklou škodu uhradit, neměl jinou možnost než podat žalobu k okresnímu soudu. Ačkoliv lze připustit, že žalobci zpočátku nezbylo než tímto způsobem postupovat, je nepochybné, že v průběhu řízení, po vyžádání listinných důkazů z země, sdělení stanoviska anonymizováno Ministerstva spravedlnosti či vypracování znaleckého posudku titul příjmení, žalobce své představy nerevidoval, nadále v řízení pokračoval, navrhoval provedení dalších důkazů, včetně vypracování revizního znaleckého posudku, výslechu znalce příjmení jméno apod., a za této situace nelze dovodit naplnění předpokladů pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř. Současně nelze přehlédnout, že žalovaný byl po značnou dobu řízení zastupován toliko pověřeným zaměstnancem a teprve v průběhu řízení pro složitost věci a nutnost seznámení se s anonymizováno právní úpravou využil služeb advokátní kanceláře. Podle přesvědčení odvolacího soudu tudíž není namístě, aby žalovaný, který toliko vycházel z ústavně zakotveného práva na právní pomoc, byl nucen hradit ze svého náklady řízení, které účelně vynaložil za účelem bránění svého práva. I tuto odvolací výhradu proto krajský soud shledal nedůvodnou.

30. Vycházeje ze shora rozvedených skutečností proto krajský soud rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně závislých nákladových výroků.

31. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci. V souzené věci jsou náklady odvolacího řízení na straně žalobce tvořeny odměnou zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby – účast při jednání odvolacího soudu v částce 9 420 Kč (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb), jednou paušální náhradou hotových výdajů v částce 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), šesti půlhodinami za ztrátu času po 100 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 21% DPH ze součtu uvedených částek (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a jízdným zástupce žalovaného k jednání odvolacího soudu vlakem a městskou hromadnou dopravou na trase obec – obec a zpět v celkové částce 478 Kč Náklady odvolacího řízení na straně žalovaného dosáhly celkem 12 965 Kč. Uvedenou částku je žalobce povinen nahradit žalovanému ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).