KSHKPA 27 CO 182/2022-704

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ⟪LB:lb_001⟫ ve věci ⟪LB:lb_002⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_003⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalovaným: 1) anonymizována tři slova právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ zastoupený opatrovníkem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_010⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_011⟫ 2) právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_012⟫ sídlem adresa, ulice ⟪LB:lb_013⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_014⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_015⟫ o určení vlastnického práva k nemovitostem, ⟪LB:lb_016⟫ k odvolání žalobce a žalovaného 1) proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29. 6. 2021, č. j. 4 C 65/2016 – 612,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I, II, III, části výroku IV, jíž byla žalobci uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách na náhradě nákladů řízení 13 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a ve výroku V potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v části výroku IV, jíž byla žalobci uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení 3 614,10 Kč, mění tak, že žalobci se neukládá povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení 3 614,10 Kč.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 2) náklady odvolacího řízení 9 196 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného 2).

IV. Žalobce a žalovaný 1) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, ve které se žalobce domáhal určení vlastnického práva k nemovitým věcem specifikovaným ve výroku rozsudku (výrok I), žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému 1) náklady řízení 50 244 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1) (výrok II), dále povinnost nahradit žalovanému 2) náklady řízení 104 089 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), žalobci uložil též povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení 3 614,10 Kč a 13 900 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV) a konečně advokátce titul jméno příjmení přiznal odměnu za zastupování žalovaného 1) v řízení ve výši 13 900 Kč s tím, že odměna bude vyplacena po právní moci rozsudku z účtu Okresního soudu ve Svitavách (výrok V).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se podanou žalobou domáhal určení vlastnického práva žalovaného 1) k nemovitým věcem specifikovaným v rozsudku s tvrzením, že žalovaný 1) byl vlastníkem těchto nemovitých věcí, na nichž byl realizován projekt rekonstrukce devíti rodinných domů, čtyř bytových jednotek a přístavba rodinného domu, jedné bytové jednotky a pěti garáží. Za účelem financování projektu byla uzavřena smlouva o úvěru s právnická osoba, a na jejím základě poskytnut úvěr 36 431 000 Kč k financování tohoto projektu. Žalovaný 1) jednající tehdejším jednatelem titul jméno příjmení však bez vědomí žalobce - společníka žalovaného 1), uzavřel v dubnu 2016 za krajně nevýhodných podmínek s žalovaným 2) smlouvu o zřízení zástavního práva smluvního k předmětným nemovitostem pro částku 30 000 000 Kč a současně také kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej těchto nemovitých věcí. Sjednaná kupní cena 30 000 000 Kč bez DPH jej však podle žalobce značně podhodnocená, a to v řádu milionů Kč. Jednatel žalovaného 1) tak prodejem předmětných nemovitých věcí poškodil žalovaného 1) a současně i žalobce jako společníka žalovaného 1). Žalobce je přesvědčen, že převod těchto nemovitých věcí na základě uvedené kupní smlouvy je neplatným právním jednáním, neboť úmyslem obou stran smlouvy bylo dosáhnout výsledku, jenž odporuje zákonu. Tedy převést nemovité věci za výrazně nižší cenu, než je cena obvyklá, v čemž lze spatřovat porušení povinnosti bývalého jednatele žalovaného 1) jednat s péčí řádného hospodáře. Žalobce dále tvrdil, že ze strany žalovaných došlo k obcházení zákona, neboť k platnému uzavření kupní smlouvy je třeba schválení valnou hromadou žalovaného 1), což se nestalo. Kupní smlouva je podle žalobce současně v rozporu s dobrými mravy, neboť jednatel žalovaného 1) se obdobným způsobem pokusil za značně podhodnocenou cenu převést také jiné nemovité věci ve vlastnictví žalovaného 1). Žalobce dále popsal, v jakých skutečnostech spatřuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

3. Žalovaný 1) považoval žalobu za nedůvodnou. Potvrdil realizaci developerského projektu žalovaným 1) i čerpání úvěru od výše uvedeného peněžního ústavu. Po dokončení výstavby pak realizoval to, k čemu směřoval její účel, a to prodej všech bytových jednotek a rodinných domů. Předmětné nemovité věci byly prodány za cenu obvyklou, odpovídající expertnímu posudku, který si žalovaný 1) před prodejem nemovitosti nechal zpracovat. Žalovaný 1) odmítl tvrzení žalobce, že by prodejem došlo k poškození žalovaného 1), případně žalobce, neboť k realizaci prodeje žalovaný 1) přistoupil za situace, kdy se blížila splatnost poskytnutého úvěru, který měl být původně splácen z prodeje jednotlivých bytových jednotek a rodinných domů. To se však v důsledku neúspěšnosti zprostředkovatelských aktivit žalobce nestalo. Nesplacením úvěru v termínu hrozil žalovanému 1) vznikl škody v podobě sankčních úroků a pokut a realizace zástavního práva na předmětných nemovitostech a zástavního práva k obchodním podílům společníků žalovaného 1). Uzavřením kupní smlouvy nebyl porušen zákon. Jednatel žalovaného 1) nepostupoval v rozporu s povinností jednat s péčí řádného hospodáře, ale byl nanejvýš loajální ke společnosti, když se mu podařilo zabránit reálně hrozícím škodám. Z expertního posudku neplyne, že by kupní cena sjednaná mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) byla podhodnocená. Naopak jde o cenu v místě a čase obvyklou. K převodu ostatně dala souhlas i úvěrující banka. Veškeré výnosy z prodeje nemovitých věcí pak byly použity na splacení pohledávek žalovaného 1).

4. Původní žalovaný 2) žalobní tvrzení odmítal, odkázal na uzavřenou kupní smlouvu a zdůraznil, že částka, za níž nemovité věci koupil, byla podle jeho názoru cenou na trhu maximálně dosažitelnou v době uzavření kupní smlouvy. V žádném případě nešlo o cenu podhodnocenou. Kupní smlouvu uzavřel žalovaný zcela v souladu se zákonem. Co bylo důvodem prodeje, to bylo žalovanému lhostejné. Pravděpodobně šlo o fakt, že finanční situace žalovaného 1) nebyla příznivá, majetek společnosti byl zatížen úvěrem, obchodní podíly společníků byly zastaveny ve prospěch banky a žalovaný 1) měl problém úvěr splácet. Žalovaný 2) uhradil sjednanou kupní cenu, která byla použita k úhradě úvěru poskytnutého žalovanému 1). V uvedeném jednání žalovaný nespatřuje jakékoliv porušení dobrých mravů, neboť realizací tohoto obchodního případu žalovaný 1) prodal majetek určený k prodeji a žalovaný 2) majetek koupil. Podle žalovaného by navíc v případě vyhovění žalobě měla být ve prospěch žalovaného 2) vyslovena povinnost zaplatit částku 30 000 000 Kč, která by představovala bezdůvodné obohacení z neplatného právního jednání.

5. Žalobce v průběhu řízení svá tvrzení doplnil tak, že podle jeho přesvědčení titul příjmení po dohodě a ve vzájemné spolupráci se žalovaným 2) vyvedl nemovité věci z majetku žalovaného 1) a údajný prodej mezi právnická osoba a žalovaným 1) proběhl za výrazně nižší cenu než cenu obvyklou. To muselo být oběma smluvním stranám zřejmé. Účelem převodu bylo získání výhody pro titul příjmení a žalovaného 2) na úkor společnosti žalovaného 1). Závěry plynoucí z expertního posudku právnická osoba právní forma žalobce odmítl a nechal vypracovat znalecký posudek titul jméno příjmení, z něhož vyplynulo, že obvyklá cena předmětných nemovitých věcí činila 44 032 339 Kč bez DPH.

6. Okresní soud při posuzování opodstatněnosti žalobního žádání vyšel dílem z mezi účastníky nesporného skutkového stavu, a sice toho, že žalobce a titul příjmení jsou společníky žalovaného 1). Nesporným bylo též to, že žalovaný 1) byl vlastníkem předmětných nemovitých věcí, které byly vloženy společníky jako nepeněžitý vklad do této společnosti. Vlastnictví k předmětným nemovitým věcem bylo převedeno kupní smlouvou uzavřenou mezi žalovaným 1) a společností právnická osoba ze dne 20. 4. 2016 za cenu 30 000 000 Kč bez DPH. Nesporným bylo konečně i to, že titul příjmení byl v době uzavření smlouvy jednatelem společnosti žalovaného 1), jeho jednatelské oprávnění nebylo nijak omezeno společenskou smlouvou a uzavření kupní smlouvy nepředcházelo schválení valnou hromadou společnosti žalovaného 1).

7. Ke zbývajícím mezi účastníky sporným skutečnostem okresní soud prováděl dokazování výslechy jednatelů žalobce a žalovaného 1) a dále se seznámil s obsahem listinných důkazů, které účastníci předložili či označili k prokázání svých skutkových tvrzení. Rozsudkem ze dne 26. 6. 2017, č. j. 4 C 65/2016-339 žalobu zamítl, neboť neshledal, že by kupní smlouva byla absolutně neplatným právním jednáním a za neprokázané považoval tvrzení žalobce o porušení péče řádného hospodáře jednatelem žalovaného 1). Postup žalovaného 1) neshledal neloajálním ve vztahu k zájmu společnosti či společníkům a snížení obvyklé ceny předmětných nemovitých věcí pod částku plynoucí ze znaleckého posudku titul příjmení posoudil jako běžné opatření odrážející možnost rychlosti prodeje všech nemovitých věcí najednou i potřeby poměrně značného kapitálu k úhradě sjednané kupní ceny. Okresní soud zdůraznil, že je třeba chránit dobrou víru žalovaného 2) jako dobrověrného nabyvatele. Znalecký posudek předložený žalobcem v době uzavření kupní smlouvy neexistoval, žalovaný 2) neměl důvod nedůvěřovat ceně stanovené expertním posudkem. Z žádného z důkazů provedených v průběhu řízení nevyplynulo, že by žalovaný 2) znal situaci ve společnosti žalovaného 1) a této využil ve zlém úmyslu poškodit zájmy žalobce jako společníka žalovaného 1).

8. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudek okresního soudu potvrdil. Nejvyšší soud ČR z podnětu žalobcem podaného dovolání rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud předně vyslovil závěr, podle něhož nebylo k platnosti kupní smlouvy zapotřebí souhlasu valné hromady žalovaného 1), avšak vytkl soudům, že neprovedly výslech zpracovatele žalobcem předloženého posudku titul příjmení, přestože odpověď na klíčovou otázku obvyklosti kupní ceny za převod předmětných nemovitých věcí byla v expertním posudku a posudku znalce příjmení výrazně odlišná.

9. Okresní soud po zrušení rozsudku dokazování doplnil o další listiny předložené žalobcem, do řízení přibral znalce titul příjmení, kterého podrobně vyslechl k závěrům vypracovaného znaleckého posudku, a opětovně dospěl k přesvědčení, že žalobnímu žádání nelze vyhovět.

10. Okresní soud konstatoval, že pro právní posouzení a rozhodnutí věci je stěžejním argumentace žalobce o absolutní neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným 1) a 2) z toho důvodu, že jednatel žalovaného 1) porušil uzavřením této smlouvy povinnost péče řádného hospodáře, jak žalobce tvrdí. Okresní soud v rámci posouzení této skutečnosti vycházel z úvah prezentovaných v odůvodnění rozsudku NS ČR sp. zn. 29 Cdo 2531/2008. Konstatoval, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný 1) společně s žalobcem na základě úvěrové smlouvy uzavřené s právnická osoba, realizovali developerský projekt„ anonymizována čtyři slova“, přičemž podle smlouvy o zprostředkování měly být nemovitosti průběžně nabízeny k prodeji. Splatnost bankovního úvěru poskytnutého ve výši 31 295 000 Kč byla sjednána do 31. 8. 2016. Část realizovaného projektu – bytové jednotky se podařilo ještě v průběhu realizace projektu prodat a k prodeji zbývajících nemovitostí došlo v dubnu 2016 za částku 30 000 000 Kč bez DPH. Z provedeného dokazování podle okresního soudu nikterak nevyplynula spřízněnost či propojenost jednatelů žalovaných 1) a 2) či obou společností. Expertním posudkem právnická osoba právní forma z 1. 4. 2016 byla obvyklá cena předmětných nemovitostí stanovena na částku 38 580 000 Kč včetně DPH. Při prodeji všech nemovitostí jako celku pak na částku 33 620 000 Kč včetně DPH. Ze znaleckého posudku titul jméno příjmení vyplývá, že obvyklá cena měla činit 50 660 000 Kč. Při jednání okresního soudu znalec připustil, že při prodeji celého souboru nemovitých věcí najednou lze uvažovat o slevě cca do 10 % z kupní ceny.

11. Obvyklá cena předmětných nemovitých věcí plynoucí z posudku znalce titul příjmení tedy činí 50 660 000 Kč. To za situace, kdy by probíhal jednotlivý prodej každého z devíti řadových domů. Okresní soud poznamenal, že developerský projekt byl realizován od roku 2013. Již v průběhu výstavby byly jednotlivé nemovitosti na realitním trhu nabízeny, avšak nepodařilo se uskutečnit prodej ani jednoho z domů a pozemků. Pakliže na jaře 2016 bylo zřejmé, že ke splacení bankovního úvěru ve sjednaném termínu splatnosti nemá žalovaný 1) dostatek vlastních zdrojů, bylo v zájmu společnosti realizovat urychlený prodej předmětných nemovitých věcí. Znalec titul příjmení připustil určitou korekci obvyklé ceny formou obchodní slevy, a to cca ve výši 10 % při prodeji celého souboru nemovitostí. Pak by šlo o částku 45 594 000 Kč včetně DPH. Expertní posudek pro tento případ hovořil o částce 38 580 000 Kč včetně DPH. S ohledem na skutečnost, že šlo toliko o expertní posudek, okresní soud z hlediska důkazní síly přisoudil větší váhu posudku znaleckému a při závěru o obvyklé ceně předmětných nemovitých věcí vycházel právě ze závěrů do řízení přibraného znalce titul příjmení. Dospěl tak k přesvědčení, že obvyklá cena souboru nemovitých věcí při hromadném prodeji mohla činit 45 594 000 Kč včetně DPH.

12. K otázce kupní (prodejní) ceny okresní soud uvedl, že není povinností kupujícího zajišťovat si před realizací koupě znalecké ocenění předmětu koupě, ani zjišťovat vnitřní poměry společnosti prodávajícího. Pochopitelný by takový krok mohl být z pohledu jednatele žalovaného 1), který ostatně před uzavřením kupní smlouvy expertní posudek právnická osoba právní forma zpracovat nechal. V rámci realitní činnosti žalobce se nepodařilo od roku 2013 do roku 2016 prodat žádný dům a ke dni uzavření kupní smlouvy také nebyl k dispozici žádný jiný znalecký posudek o ceně nemovitých věcí. Pokud pak jde o žalobcem tvrzenou spřízněnost žalovaných 1) a 2) a jimi dohodnutý postup v úmyslu vyvést předmětné nemovité věci z majetku žalovaného 1), tak tato tvrzení v řízení prokázána nebyla. O spřízněnosti žalovaných nesvědčí samy o sobě okolnosti nakontaktování jednatelů obou společností, ani další způsob kontraktace či samotná realizace prodeje, natož pak sdělení územní celek (o tom, komu bude adresována výzva k zajištění pořádku v okolí vystavěných domů) jednateli žalobce. Tvrzení žalobce, že žalovaný 2) realizoval prodej souboru nemovitostí s úmyslem vyvést nemovitosti z majetku žalovaného 1) za výrazně nízkou cenu, tak v řízení prokázáno nebylo. Okresní soud žalovaného 2) proto shledal dobrověrným nabyvatelem. Na kupní smlouvu uzavřenou mezi žalovanými tudíž nelze nahlížet jako na absolutně neplatnou. Žalovaný 2) splnil řádně a včas veškeré povinnosti kupujícího plynoucí ze smlouvy včetně zaplacení kupní ceny a žalobcem tvrzený zlý úmysl obou žalovaných v řízení prokázán nebyl.

13. K žalobcem tvrzenému porušení péče řádného hospodáře ze strany jednatele žalovaného 1) okresní soud vycházeje z rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 5036/2015 uvedl, že je nutno při posuzování splnění této povinnosti nahlížet na činnost jednatele z pohledu ex ante, tedy prizmatem skutečností, které jednateli byly či při vynaložení příslušné péče mohly a měly být známy v okamžiku, v němž dotčená podnikatelská rozhodnutí činil. Jednateli žalovaného 1) je vytýkáno porušení péče řádného hospodáře při prodeji souboru nemovitých věcí za kupní cenu 30 000 000 Kč bez DPH. K tomu okresní soud poznamenal, že matematicky vyjádřeno realizovaný prodej za částku 34 500 000 Kč včetně DPH představuje 75,60 % ze znalcem titul příjmení stanovené obvyklé ceny souborů předmětných nemovitých věcí po zohlednění znalcem připuštěné korekce 10% slevy za prodej celého souboru nemovitostí, tedy částky 45 594 000 Kč včetně DPH. Rozdíl mezi uskutečněným prodejem realizovanou kupní cenou proti znalcem uvažované upravené obvyklé ceně tedy činí 24,33 %. To sice ve finančním vyjádření představuje 11 094 000 Kč, avšak za situace, kdy rozdíl sjednané kupní ceny nepřevýšil 25 %, nelze hovořit o mimořádně nevýhodných podmínkách ani výrazně nižší ceně oproti ceně obvyklé. Takové jednání jednatele žalovaného 1) tudíž nelze hodnotit jako jednání směřující k dosažení výsledku, který odporuje zákonu a ani dosaženou kupní cenu nelze považovat za výrazně nižší než cenu obvyklou. V kontextu celého obchodního jednání, situace, ve které se žalovaný 1) nacházel, toho, že byl vypracován expertní posudek a blížila se splatnost poskytnutého úvěru, aniž by byť jediný dům byl prodán, nelze jednání jednatele žalovaného 1) motivované snahou dostát smluvním povinnostem plynoucím z uzavřené smlouvy o úvěru a zabránění dalším škodám na straně žalovaného 1) považovat za jsoucí v rozporu s principem péče řádného hospodáře. Okresní soud vycházeje z těchto shora rozvedených skutečností proto žalobu opětovně zamítl a ve věci úspěšným žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci pak dále uložil povinnost nahradit náklady řízení vzniklé na straně České republiky a ustanovenému opatrovníku žalovaného 1) přiznal náklady řízení, které opatrovníkovi v souvislosti se zastupováním žalovaného 1) v řízení vznikly.

14. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce.

15. Po vyhlášení rozsudku okresního soudu byl Krajským soudem v Brně žalovanému 1) jmenován hmotněprávní opatrovník, který po doručení rozsudku okresního soudu podal též proti rozsudku včasné odvolání.

16. Žalobce v odvolání předně zrekapituloval dosavadní průběh řízení před soudy všech stupňů a rozsudek hodnotil po věcné i právní stránce jako nesprávný. Okresní soud ve svých úvahách pominul důkazy předložené žalobcem, část důkazů pro nadbytečnost neprovedl a naopak veškerá vyjádření a argumentaci jednatele žalovaného 1) vzal jako dogma. Žalobce během řízení prokazoval každé své jednotlivé tvrzení, k němuž předložil důkazy, a rozsudek přesto vyznívá jako obhajoba nezákonného postupu obou žalovaných. Především pak obhajoba postupu bývalého jednatele žalovaného 1). Okresní soud ve svých úvahách vycházel z obsahu expertního posudku právnická osoba, ačkoliv žalobcem byla opakovaně zpochybňována pravost a správnost tohoto listinného důkazu. Žalovaný 1) nenavrhl žádné důkazy k prokázání pravosti a správnosti této listiny. Žalobce je tudíž přesvědčen, že za této situace okresní soud neměl z expertního posudku vyvozovat žádné závěry. V tomto směru okresní soud podle přesvědčení žalobce pochybil. Nesprávné závěry okresní soud ostatně činil i stran posudku znalce titul příjmení, o němž uváděl, že neobsahuje znaleckou doložku, ačkoliv opak je pravdou a jde tedy o posudek splňující předpoklady ust. § 127a o.s.ř. Znalec v posudku došel k závěru, že obvyklá cena předmětných nemovitostí byla 50 660 000 Kč včetně DPH a tato zjištěná cena by měla být beze zbytku respektována. Skutečnost, že okresní soud od ceny zjištěné znalcem odečetl slevu 10 %, nemá podle přesvědčení žalobce oporu v provedeném dokazování. Znalec sice v rámci svého výslechu při jednání 5. 5. 2020 před okresním soudem uvedl, že prodej souboru nemovitostí by mohl mít vliv na kupní cenu ve smyslu její slevy, avšak maximálně do 10 %, nikoliv tedy 10 %, jak uvádí soud prvního stupně. Není zřejmé, z jakého důvodu se okresní soud přiklonil k maximální možné slevě. Své úvahy v tomto směru nikterak nevysvětlil. V odůvodnění rozhodnutí absentuje i úvaha okresního soudu o tom, proč je přesvědčen, že cca 25% rozdíl mezi kupní cenou a cenou stanovenou znalcem příjmení je přiměřený a nelze hovořit o mimořádně nevýhodných podmínkách či výrazně nižší ceně oproti ceně obvyklé. Žalobce v tomto směru považuje rozsudek okresního soudu za nedostatečně odůvodněný.

17. Okresní soud se stejně tak nedostatečně zabýval žalobcem tvrzeným porušením péče řádného hospodáře jednatelem žalovaného 1). Toto tvrzení okresní soud ve svém rozhodnutí odmítl, považoval jej za neprokázané, avšak k uvedenému závěru dospěl podle přesvědčení žalobce při naprosté absenci jakýchkoliv důkazů. S náhledem okresního soudu, že bývalý jednatel žalovaného 1) společnost svým postupem zachránil, jako spasitel realizoval prodej nemovitých věcí, žalobce nesouhlasí. Žalobce současně odmítá, že by prodej jednotlivých domů, ohledně nichž měl se žalovaným 1) uzavřenou zprostředkovatelskou smlouvu, nerealizoval z důvodu nepřiměřené ceny. Důvody, proč nemovitosti prodány nebyly, spočívaly v nekalém jednání bývalého jednatele žalovaného 1). Šlo zejména o zpožďování výstavby, nejasné finanční toky, absenci vzájemné komunikace, nehrazení smluvních závazků apod. Samotný úvěr poskytnutý právnická osoba, na realizaci tohoto developerského projektu byl plně vyčerpán a byl řádně splácen. Je pravdou, že úvěr byl splatný ke dni 31. 8. 2016, avšak ze samotné této skutečnosti nelze dovozovat jakousi tíseň žalovaného 1). Splatnost úvěru byla žalovaným 1) opakovaně prodlužována a ze žádných důkazů nevyplývá, že nemohlo dojít k opakovanému prodloužení splatnosti úvěru. Závěry okresního soudu jsou v tomto směru tudíž ničím nepodloženou dedukcí. Žalobce odmítá i úvahy okresního soudu, že okruh zájemců disponujících potřebným objemem finančních prostředků pro realizaci koupě celého souboru předmětných nemovitostí je v poměrech České republiky relativně úzký či že nelze předpokládat při inzerci nabídky prodeje širší zájem veřejnosti o koupi nemovitostí. Žalobce je přesvědčen, že předpokládaný zisk z developerského projektu, který měl být realizován, byl jednáním žalovaného 1) zcela přenesen do sféry žalovaného 2), který nemovité věci koupil za cenu, za níž není reálné dané nemovité věci ani postavit. Žalobce je tudíž jednoznačně přesvědčen o tom, že záměrem obou žalovaných bylo při uzavření kupní smlouvy dosáhnout výsledku, který poškodí majetkovou podstatu společnosti – žalovaného 1) a tímto následně samozřejmě i žalobce. Taková smlouva je absolutně neplatným právním jednáním dle ust. § 588 o.z. Okresní soud svým jednáním a rozhodnutím de facto potvrdil nekalý úmysl stran.

18. Žalobce konečně okresnímu soudu vytýkal i neprovedení důkazů, které žalobce ve svých podáních označil, a které byly způsobilé prokázat tvrzení žalobce o propojení žalovaného 1) a žalovaného 2). Okresní soud k důkazu provedl toliko úřední záznamy o podaných vysvětleních, které žalobce předložil, avšak z těchto úředních záznamů neučinil žádné závěry a nijak je ve svých úvahách nehodnotil. V odůvodnění rozsudku pouze uvedl, že výslech osob podávajících vysvětlení považoval za nadbytečné. Okresní soud žalobce nepoučil o tom, že neprokazuje svá tvrzení, případně neoznačuje důkazy k jejich prokázání a absencí poučení řízení zatížil vadou.

19. Naposledy žalobce za vadné považoval i závislé nákladové výroky, což platí jak pro náklady žalovaných 1) a 2), tak i náklady opatrovníka, který dosud žádné náklady nevyúčtoval, avšak k překvapení žalobce mu byly přiznány. Náklady 3 614,10 Kč, které má žalobce uhradit na účet Okresního soudu ve Svitavách jako náklady znalečného, jsou již zcela uhrazeny ze zálohy v částce 10 000 Kč, kterou žalobce na účet okresního soudu složil. Tento výrok rozsudku je pak zcela nesprávný. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

20. Hmotněprávní opatrovník žalovaného 1) v odvolání proti rozsudku okresního soudu předně uvedl, že má pochybnosti o tom, zda procesní opatrovník řádně hájil zájmy žalovaného 1). Po seznámení se s projednávanou věcí má opatrovník za to, že rozhodnutí okresního soudu není v souladu se provedenými důkazy, případně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Opatrovník žalovaného 1) při formulaci svých odvolacích výhrad vycházel v zásadě ze stejných úvah jako žalobce, kdy upozorňoval na dle svého přesvědčení neodpovídající kupní cenu za prodej souboru nemovitostí, zpochybňoval ekonomickou situaci a tvrzenou tíseň žalovaného 1), která měla vést jeho bývalého jednatele k prodeji nemovitých věcí, zmiňoval znalecký posudek titul příjmení, z něhož dle opatrovníka plyne obvyklá cena souboru nemovitostí a uzavření smlouvy o jejich prodeji mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) za cenu výrazně nižší je i z pohledu opatrovníka žalovaného 1) porušením péče řádného hospodáře. Uvedená skutečnost tudíž nutně vede k závěru o neplatnosti předmětné kupní smlouvy. Opatrovník žalovaného 1) připustil, že si je vědom poněkud nestandardní situace, kdy souzní s argumentací žalobce, nicméně tento postup považuje za souladný se zájmy žalovaného 1). Navrhl proto, aby rozsudek okresního soudu byl změněn a žalobě vyhověno.

21. Procesní opatrovník žalovaného 1) ještě před jmenováním opatrovníka žalovanému 1) Krajským soudem v Brně dle ust. § 486 o.z. k odvolání žalobce uvedl, že rozsudek okresního soudu považuje za správný a navrhuje jeho potvrzení. Opatrovník byl přítomen všem jednáním okresního soudu po svém jmenování opatrovníkem a ztotožňuje se se závěry okresního soudu, že žalobce neunesl své důkazní břemeno a žaloba tak byla právem zamítnuta.

22. Žalovaný 2) k odvolání opatrovníka žalovaného 1) uvedl, že je hodnotí jako nedůvodné a ztotožňuje se se závěry rozsudku okresního soudu. Ten považuje za správný jak po stránce skutkové, tak i po stránce právní. Podle žalovaného 2) bylo odvolání podáno neoprávněnou osobou, neboť opatrovníkem žalovaného 1) ustanoveným soudem byla titul příjmení. Opatrovník žalovaného 1) nyní uvádí zcela opačná tvrzení, než jaká uváděl v průběhu řízení před okresním soudem, a z pohledu žalovaného 2) je takový postup zcela nepřípustný. Odvolací řízení je ovládáno zásadou neúplné apelace a tvrzení, která nezazněla v řízení před okresním soudem, nejsou v odvolacím řízení přípustná.

23. Samotné odvolání opatrovníka žalovaného 1) je podle přesvědčení žalovaného 2) subjektivně nepřípustné, neboť není možné, aby účastník, kterému bylo rozsudkem zcela vyhověno, podával proti takovému rozsudku odvolání. K vlastnímu obsahu odvolání opatrovníka žalovaného 1) žalovaný 2) uvedl, že jde o spekulace a domněnky opsané z odvolání žalobce a argumentace odvolatele je tudíž shodná jako argumentace žalobce. Znalecký posudek titul příjmení, na něž žalobce i opatrovník žalovaného 1) odkazují, je nesprávný, podložený irelevantními podklady, nikoliv uskutečněnými obchody, ale pouze inzercí, nevypovídá nic o ceně obvyklé. Znalec ignoruje fakt, že nemovitosti byly několik let neúspěšně prodávány a nebyly prodány ani za cenu o více než jeden milion korun (za jednotlivý dům) nižší, než uvedl znalec. S obvyklou cenou stanovenou znalcem příjmení nelze vůbec kalkulovat. Znalec obhlídku nemovitostí provedl pouze zvenku, domy zevnitř vůbec neviděl. Za této situace nebylo ani nutno vypracovávat revizní znalecký posudek k posudku titul příjmení, neboť všechny osoby zúčastněné na řízení z dokazování musely bez pochybnosti seznat, že znalcem stanovená cena je zcela nereálná, nesmyslná, uměle vytvořená tak, aby vyhověla potřebám žalobce, který posudek zadal. Pokud pak jde o vytýkané jednání titul příjmení, na něj je nutno, vycházeje ze závěrů rozhodnutí NS ČR, pohlížet tzv. ex ante, s čímž si ani jeden z odvolatelů zjevně nedělá žádné starosti a tuto zásadu nebere vůbec v úvahu. V úvahu neberou ani to, že nemovitosti byly dlouhodobě nabízeny neúspěšně k prodeji, a to žalovaným 1), ale i samotným žalobcem. Odvolání jsou tudíž nedůvodná. Rozsudek okresního soudu by podle žalovaného 2) měl být potvrzen a žalovanému 2) přiznány náklady odvolacího řízení.

24. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé nelze považovat za důvodná.

25. Odvolací soud předně považuje za vhodné poznamenat k žalovaným 2) namítanému nedostatku subjektivní legitimace opatrovníka žalovaného 1) k podání odvolání, že titul příjmení byl jmenován žalovanému 1) usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2021, č. j. 18 Cm 110/2021 – 21 dle ust. § 486 o. z. Podle ust. § 487 o. z. pro práva a povinnosti opatrovníka právnické osoby platí obdobně ustanovení o právech a povinnostech člena statutárního orgánu. Působnost opatrovníka se tak přiměřeně řídí ustanoveními o právech a povinnostech člena statutárního orgánu. V posuzované věci tedy opatrovník vystupuje v postavení obdobném postavení jednatele společnosti. Nelze mít pochyb o tom, že opatrovník žalovaného 1) je oprávněn podat odvolání proti rozhodnutí okresního soudu.

26. K věci samé krajský soud uvádí následující.

27. Odvolací soud se již v předchozím rozhodnutí následně zrušeném Nejvyšším soudem ČR vyjádřil ke stěžejní argumentaci žalobce a jeho výhradám vůči závěrům rozsudku okresního soudu, které žalobce (a s ním nyní shodně i opatrovník prvého žalovaného) do značné míry opakuje a rozvíjí i v nyní podaném odvolání. Odvolací soud nesdílí přesvědčení žalobce o nepřezkoumatelnosti rozsudku okresního soudu, naopak je přesvědčen o tom, že okresní soud dostatečně vysvětlil svoji myšlenkovou úvahu a důvody, které jej vedly k opakovanému zamítnutí žaloby. Ačkoliv lze žalobci přisvědčit v tom, že okresní soud nehodnotil každé jednotlivé tvrzení či žalobcem navržený (označený) důkaz, nelze tuto skutečnost považovat za vadu, která by sama o sobě vedla k závěru o nepřezkoumatelnosti rozsudku okresního soudu. V tomto směru lze ostatně odkázat na úvahy odvolacího soudu obsažené v rozsudku ze dne 18. 4. 2018, když nesprávnosti těchto úvah nebyly krajskému soudu ve zrušujícím rozsudku NS ČR vytýkány. Stejně tak odvolací soud nepovažuje za nutné opakovat důvody, které okresní soud a následně soud odvolací vedly k závěru o tom, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, v tomto směru ostatně mezi účastníky nebylo žádného sporu a ze zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu současně bez pochybnosti vyplynulo, že k platnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) nebylo zapotřebí souhlasu valné hromady žalovaného 1).

28. Okresní soud v souladu se závaznými pokyny Nejvyššího soudu ČR za účelem odstranění pochybností o závěrech expertního posudku právnická osoba právní forma přibral jako znalce do řízení zpracovatele posudku vyhotoveného na žádost žalobce titul příjmení, kterého též podrobně vyslechl. V odůvodnění svého rozhodnutí (viz zejména body 24. a 25. rozsudku) okresní soud podrobně hodnotil expertní posudek a znalecký posudek titul příjmení, vyčerpávajícím způsobem se vypořádal s odlišnostmi plynoucími ze závěrů posudků, zejména tedy rozdílnostmi stran výše obvyklé ceny. Dostatečně vysvětlil, z jakého důvodu přihlédl při úvaze o na trhu dosažitelné kupní ceně k závěrům posudku titul příjmení namísto ke skutečnostem plynoucím z expertního posudku, a do znalcem stanovené ceny promítl i úvahu znalce o jejím případném snížení cca o 10 % v případě prodávání celého souboru nemovitých věcí. Odvolací soud je přesvědčen, že v tomto směru okresnímu soudu nelze ničeho vytýkat. Závěr o tom, zda bude výsledná cena stanovena znalcem titul příjmení snížena o 10 % či 9 %, event. 8 % apod., je odrazem úvahy okresního soudu učiněné na základě poznatků plynoucích z úřední činnosti soudu, skutečností vyplynuvších v průběhu řízení najevo, toho, za jaké částky byly jednotlivé domy k prodeji nabízeny s přihlédnutím ke skutečnosti, že za dobu více než tří let žádný dům nebyl, ani za cenu o jeden milion nižší, než plyne z posudku titul příjmení, prodán. Za této situace jsou současně irelevantní výtky žalobce vůči expertnímu posudku právnická osoba právní forma, neboť ze závěrů tohoto expertního posudku okresní soud nevycházel, jak v odůvodnění rozhodnutí vysvětlil, neboť při úvaze o obvyklé ceně souborů předmětných nemovitých věcí vycházel právě ze závěru znalce titul jméno příjmení (viz bod 25. věta poslední odůvodnění rozhodnutí okresního soudu).

29. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem okresního soudu o tom, že v řízení nebylo prokázáno takové propojení žalovaného 1) a žalovaného 2), které by opodstatňovalo úvahu o snaze vyloučit prodej souboru nemovitostí na volném trhu s úmyslem dosáhnout jeho prodeje hluboko pod obvyklou cenou prostřednictvím spřízněných osob navázaných na bývalého jednatele žalovaného 1) titul příjmení. Žalobce předmětné osoby, které podle jeho přesvědčení byly ve věci zainteresovány, v řízení jako svědky označil, a předložil v rámci trestního řízení vyhotovené protokoly o podání vysvětlení těchto osob, když dovozoval, že jím tvrzené propojení žalovaného 1) a žalovaného 2) z obsahu těchto podaných vysvětlení plynou. Okresní soud tato tvrzení považoval za neprokázaná a odvolací soud tento závěr sdílí. Z provedeného dokazování je zřejmé pouze tolik, že žalobce se prostřednictvím podaného trestního oznámení (aniž by bylo ze spisu patrno, vůči komu trestní oznámení směřuje) se pokouší zajistit důkazy, které by mohly být použity i v civilním nalézacím řízení. Okresnímu soudu lze však přisvědčit v konstatování, že z obsahu vyjádření žalobcem označených osob v rámci trestního řízení závěr o jakémsi spolčení bývalého jednatele žalovaného 1) a žalovaného 2) za účelem vyvedení majetku ze společnosti žalovaného 1) a poškození této společnosti a potažmo žalobce, prozatím učinit nelze.

30. Jestliže pak jednatel žalovaného 1) celý soubor nemovitých věcí prodal za cenu, kterou okresní soud neshledal jako nepřiměřeně nízkou, což plyne i z procentuálního vyjádření rozdílu mezi kupní cenou a cenou, která podle znalce titul příjmení byla na trhu dosažitelná, nelze takové jednání považovat za jsoucí v rozporu s péčí řádného hospodáře. V tomto směru okresní soud opět výstižně a přiléhavě své úvahy vyložil a odvolací soud je přesvědčen, že v poměrech posuzované věci tento závěr okresního soudu může obstát. Ačkoliv v absolutním vyjádření, řeči čísel je rozdíl mezi dosaženou kupní cenou a cenou, která v ideálním případě dle znaleckého posudku titul příjmení dosažitelná byla, relativně velký, jde fakticky o cenu o 1/4 nižší, než jaká by údajně být dosažena mohla. A to odvolací soud ponechává stranou veškeré případné výhrady, které ze strany zejména žalovaného 2) vůči znaleckému posudku titul příjmení zazněly. Nelze však přehlédnout, že předmětné nemovitosti, jednotlivé domy, nebyly po dobu několika let prodány ani za částky výrazně nižší a přesvědčení žalobce, že tomu tak bylo především vinou jednatele žalovaného 1), odvolací soud nesdílí. To, že domy byly nedokončené, případně nebyla zcela průhledně financována jejich výstavba apod., jsou skutečnosti, které podle znalostí soudu získaných z úřední činnosti a plynoucí i z obecného povědomí o situaci na realitním trhu, nejsou pro jejich případný zásadně významné. Je obecně známým faktem, že k prodeji jsou standardně nabízeny domy či byty rozestavěné, dokonce i teprve ve fázi projektu, a přesto jsou prodávány a k realizaci prodeje tudíž není nutné, aby šlo o dům dostavěný, případně zkolaudovaný. Skutečnost, že ani jeden z domu prodán nebyl, naopak nasvědčuje nulovému zájmu o jejich koupi ve obec či blízkém okolí. Pakliže tedy okresní soud uzavírá, že prodej souboru nemovitostí solventnímu zájemci, který prakticky obratem uhradil kupní cenu v částce o 1/4 nižší, než jaká byla za ideální situace podle závěru znaleckého posudku na trhu dosažitelná, byl racionální krok, jsoucí v souladu s péčí řádného hospodáře, jde o závěr správný. Ani odvolací soud v jednání a postupech jednatele žalovaného 1) nespatřuje porušení povinností řádného hospodáře, a to obzvláště za situace, kdy na jednání titul příjmení je nutné, vycházeje ze závěrů zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu, nahlédnout ex anté, tedy optikou v době realizace tohoto obchodu známých a podstatných skutečností. Žalobce, který v odvolání okresnímu soudu vytýká hypotetičnost jeho úvah stran dosažitelnosti co nejvyšší možné kupní ceny či možných zájemců o koupi na relativně úzkém nemovitostním trhu v poměrech okresního města, se pak sám hypotetických úvah dopouští v tom směru, že namítá, že bylo možné prodloužit splatnost poskytnutého úvěru, že bylo možné vyhnout se smluvně sjednaným sankcím apod.

31. Žalobcem vytýkané skutečnosti ve vztahu k jednateli žalovaného 1) pak podle přesvědčení odvolacího soudu nikterak nedopadají na žalovaného 2), na nějž je slovy okresního soudu nutno nahlédnout jako na dobrověrného nabyvatele (viz ust. § 7 o.z.), neboť z důvodu výše rozvedených nelze uzavřít, že by žalovaný 2) postupoval v jakékoliv součinnosti s jednatelem žalovaného 1) a úmyslu vyvést majetek ze společnosti žalovaného 1) za výrazně podhodnocenou cenu, v úmyslu se obohatit a žalovaného 1) a žalobce poškodit. Samu skutečnost, že jednatel žalovaného 2) byl seznámen s jednatelem žalovaného 1), osloven s nabídkou prodeje těchto nemovitých věcí, kterou vyhodnotil jako ekonomicky zajímavou, nelze nikterak k tíži žalovaného 2) přičítat. Žalovaný 2) nebyl povinen nechat si před uzavřením kupní smlouvy zpracovat znalecký posudek, ani jakýkoliv jiný posudek či odborné vyjádření, a takový postup, který žalobce považuje za očekávatelný, se nepochybně zcela vymyká standardní a obvyklé praxi. Odvolací soud si v tomto směru dovoluje konstatovat, že naprosto převažující počet zájemců o koupi jakékoliv věci, o této koupi uvažuje z pohledu atraktivity věci pro sebe jako kupujícího a z pohledu schopnosti obchod (koupi) financovat. Rozhodně nebývá pravidlem, že si takovýto zájemce nechá před uzavřením kupní smlouvy vypracovat znalecký posudek, aby následně (výlučně) na základě závěrů posudku a po úhradě ceny za jeho vypracování, případně přehodnotil atraktivitu koupě a od zvažovaného obchodu ustoupil. Jak odvolací soud uvádí, takový postup se zcela vymyká obvyklé praxi.

32. Žalobce zmíněná skutečnost, že v jiném, dílem s věcí souvisejícím řízení, se žalobce domohl určení vlastnického práva žalovaného 1) ke garážím, nemá pro posuzovanou záležitost žádný význam. Odvolacímu soudu je známo, že v tomto řízení vedeném pod sp. zn. 23 Co 323/2017 byly nemovité věci prodány za 1/4 jejich obvyklé hodnoty, nikoliv jako v této posuzované věci za 75 % maximální dosažitelné ceny na trhu. Ani poukaz žalobce na toto související řízení proto nemůže vyvolat pochybnosti o platnosti mezi žalovanými uzavřené kupní smlouvy.

33. Konečně pokud jde o žalobcem tvrzenou absenci poučení ze strany okresního soudu, tak nelze přehlédnout, že okresní soud při jednání (viz č. l. 583p) žalobce poučil dle ust. § 118a o.s.ř., že dosud nebylo prokázáno úmyslné jednání žalovaného 1) a 2) ve snaze vyvést majetek a zkrátit žalovaného 1) prodejem nemovitých věcí pod cenou. Na toto poučení okresního soudu žalobce reagoval podáním (viz č. l. 589) a poskytl všechna tvrzení a označil veškeré důkazy, které byly způsobilé žalobcem popsaný skutkový stav prokázat. Že se tomu tak nestalo, není dáno absencí poučení ze strany okresního soudu, ale nezpůsobilostí důkazů poskytnutých žalobcem prokázat jím uvedená tvrzení. Z obsahu spisu je současně zjevné, že veškerá tvrzení a veškeré důkazy nezbytné pro učinění spolehlivého závěru o skutkovém stavu v průběhu řízení před soudy všech stupňů již zazněly.

34. Protože odvolací soud dospěl k identickému závěru jako soud prvního stupně, a sice že předmětný soubor nemovitých věcí byl prodán za cenu, která odpovídala realitě na nemovitostním trhu, nešlo o prodej za mimořádně nevýhodných podmínek pro žalovaného 1), ani za cenu výrazně nižší než cenu obvyklou, a postup žalovaného 1) byl tudíž v souladu s péčí řádného hospodáře, rozhodl tak, jak je shora uvedeno a rozsudek okresního soudu ve výrocích I, II, III a části výroku IV, jíž byla žalobci uložena povinnost zaplatit České republice na účet okresního soudu náklady řízení 13 900 Kč, jako věcně správný potvrdil (§ 219 odst. 1 o.s.ř.).

35. Pokud pak jde o náklady ustanoveného opatrovníka (částku 13 900 Kč), lze se v tomto směru zcela ztotožnit s odůvodněním rozhodnutí okresního soudu a jeho odkazem na ust. § 149 odst. 2 o.s.ř. Náklady řízení procesního opatrovníka, který byl žalovanému 1) ustanoven, odpovídají příslušným ustanovením vyhl. č. 177/1996 Sb. Okresním soudem byly přiznány ve výši odpovídající obsahu spisu a ostatně i následnému vyčíslení těchto nákladů opatrovníkem, a to bez ohledu na skutečnost, že v průběhu řízení byl žalovanému 1) ustanoven hmotněprávní opatrovník a opatrovnictví ustanoveného procesního opatrovníka tak zaniklo.

36. Naopak jako nesprávný je nutno hodnotit výrok rozsudku okresního soudu pod bodem IV v té části, kde byla žalobci uložena povinnost zaplatit České republice na účet okresního soudu náklady řízení 3 614,10 Kč, neboť tato částka – doplatek státem vynaloženého znalečného je zcela pokryta zálohou v částce 10 000 Kč, kterou žalobce na výzvu okresního soudu složil. V této části proto odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) tak, že žalobci se povinnost uhradit uvedenou částku České republice neukládá.

37. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému 2) přiznal právo na náhradu nákladů vůči neúspěšnému žalobci. Náklady řízení na straně žalovaného 2) jsou tvořeny odměnou advokáta za dva úkony právní služby po 3 100 Kč (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b/ vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb), s nimž se pojí dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), osmi půlhodinami za ztrátu času po 100 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a k uvedeným částkám je nutno připočíst i 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalovaného 2) dosáhly 9 196 Kč. Uvedenou částku je žalobce povinen nahradit žalovanému 2) k rukám jeho zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

38. O nákladech žalobce a žalovaného 1) krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že nemají vzájemně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobce v odvolacím řízení úspěšný nebyl, což z pohledu formulace odvolacích výhrad platí i pro žalovaného 1), kterému ostatně, jak plyne z obsahu spisu, v průběhu odvolacího řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).