KSHKPA 27 CO 184/2022-140

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ⟪LB:lb_001⟫ ve věci ⟪LB:lb_002⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_003⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_004⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_009⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_010⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_011⟫ za účasti vedlejšího ⟪LB:lb_012⟫ účastníka na straně jméno příjmení, narozený dne datum, IČO ⟪LB:lb_013⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_014⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_015⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_016⟫ o vyklizení a předání pozemků, ⟪LB:lb_017⟫ k odvolání žalovaného proti částečnému rozsudku pro uznání Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 4. 2022, č. j. 6 C 282/2021 – 102,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. O nákladech za řízení před okresním a odvolacím soudem bude rozhodnuto v konečném rozsudku.

1. Shora označeným částečným rozsudkem pro uznání okresní soud uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizené řádně předat žalobci ⟪LB:lb_001⟫ -) část pozemku p. č. st. anonymizováno, která se nachází mezi stodolou bez č.p./č.e., stojící na tomto pozemku, a mezi pozemkem p. číslo s tím, že příslušná část pozemku je na plánku tvořícím nedílnou součást tohoto rozsudku vyznačená zelenou barvou a označena textem„ st. anonymizováno zadní část“; ⟪LB:lb_002⟫ -) prostřední část stodoly bez č.p./č.e. stojící na pozemku p. č. st. anonymizováno, s tím, že příslušná část stodoly je na plánku tvořícím nedílnou součást tohoto rozsudku vyznačena červenou barvou a označena„ H 1“; ⟪LB:lb_003⟫ -) pozemek parcelní číslo; ⟪LB:lb_004⟫ -) pozemek parcelní číslo; ⟪LB:lb_005⟫ -) pozemek parcelní číslo; kteréžto všechny tyto pozemky se nachází v obci, části obce a katastrální uzemí, okres okres, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Ze žaloby i odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalobce domáhá proti žalovanému vyklizení a předání pozemků, jež se nacházejí v obci, části obce a k.ú. obec, které byly blíže označeny v žalobním návrhu žalobce. Uvedl, že je vlastníkem mimo jiné pozemků parcelní číslo – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, zemědělská stavba a několik dalších staveb bez č.p., pozemku parcelní číslo – ovocný sad, pozemku parcelní číslo – trvalý travní porost a pozemku parcelní číslo – ostatní plocha. Právní předchůdce žalobce (otec) dlouhodobě pronajímal žalovanému mimo jiné pozemky uvedené v žalobě, naposledy pachtovní smlouvou ze dne 1. 10. 2014, jejímž dodatkem č. 4 ze dne 20. 9. 2017 byl pacht prodloužen do 30. 9. 2020. Žalobce žalovanému opakovaně nabídl možnost pachtu příslušné části statku a několika dalších pozemků i po 30. 9. 2020, avšak žalovaný ani do konce roku 2020 neprojevil dostatečnou aktivitu k uzavření nové smlouvy. Žalobce proto žalovaného vyzval k vyklizení jím užívané části statku. Ze žaloby je dále mimo jiné patrno, že žalovaný stále (od 1. 10. 2020) neoprávněně užívá část statku, a to prostřední část stodoly (v plánku označena„ H 1“ a zvýrazněna červenou barvou), zadní část pozemku st. parcelní číslo (v plánku zvýrazněna zelenou barvou) a pozemky p. číslo. Protože žalovaný nehodlá svou povinnost splnit dobrovolně, snaží se vyklizení neustále oddalovat a žalobce přimět k uzavření nové pachtovní či nájemní smlouvy, domáhá se žalobce ochrany svého vlastnického práva, tj. vyklizení a předání shora uvedených nemovitostí, mimo jiné nemovitostí označených v petitu I. žaloby.

3. Z odůvodnění napadeného rozsudku je dále zřejmo, že okresní soud usnesením ze dne 26. 1. 2022 žalovanému uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení vyjádřil, zda nárok uplatněný v žalobě uznává či nikoliv. Usnesení, v němž byl dle § 114b odst. 5 o.s.ř. poučen o následku nesplnění uložené povinnosti, bylo žalovanému spolu se žalobou řádně doručeno do vlastních rukou v souladu s ust. § 114b odst. 4 o.s.ř. dne 2. 2. 2022. Ve shora uvedené 30denní lhůtě však žalovaný písemné vyjádření k petitu I. žalobního návrhu okresnímu soudu nezaslal, ani nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání. Okresní soud proto ve vztahu k nároku žalobce uvedenému ve výroku tohoto rozsudku dovodil, že žalovaný tuto část nároku žalobce uznal (na základě fikce uznání nároku uplatněného žalobou, která je sankcí za nečinnost žalovaného), neboť námitky žalovaného v podání ze dne 9. 2. 2022 se vztahovaly k části nároku žalobce, který není předmětem rozsudku okresního soudu. Po marném uplynutí procesní lhůty k vyjádření se k žalobě (4. 3. 2022) nemohl okresní soud k opožděným skutkovým přednesům a návrhům žalovaného přihlédnout. Ostatně ani podání právního zástupce žalovaného ze dne 4. 4. 2022 se nevztahovalo k té části nároku žalobce, o němž bylo rozhodnuto částečným rozsudkem.

4. Z výše uvedených důvodů měl okresní soud v souladu s ust. § 114b odst. 5 o.s.ř. za to, že nárok, který byl žalobou proti žalovanému uplatněn, žalovaný uznal, a proto rozhodl podle § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání, když ohledně vydání částečného rozsudku odkázal na ust. § 152 odst. 2 o.s.ř.

5. Ve včas podaném odvolání žalovaný (dále též„ odvolatel“) namítal, že v roce 2003 uzavřel s právním předchůdcem žalobce (jeho otcem) ústní dohodu o bezplatném užívání části objektů statku adresa, potřebného k zajištění chovatelských a šlechtitelských aktivit při chovu kamerunských ovcí. Zmíněná dohoda se týkala užívání přípravny krmiv, průjezdu – seníku, části stodoly pro ustájení ovcí a výběh – zahrady, též nádvoří pro uskladnění dřeva a byla uzavřena na dobu chování ovcí, tj. dobu určitou. K tomu žalovaný předložil čestné prohlášení ze dne 16. 4. 2022 (č. l. 110 spisu). Písemná pachtovní smlouva z roku 2014 se týkala jen zemědělských pozemků pro zemědělskou výrobu, nikoli pozemku st. parcelní číslo (není zemědělská půda), nájmu budov, ohledně nichž i po roce 2014 platila dřívější ústní dohoda, s níž souhlasil i žalobce. Z tohoto důvodu žalovaný předkládané návrhy na uzavření písemné smlouvy o užívání vymezených prostor se současným vlastníkem odmítal, takovou smlouvu nikdy neuzavřel. Dle odvolatele tak není pravdivé tvrzení žalobce, že žalovanému ke dni 18. 10. 2021 (den podání žaloby) nesvědčí právo užívání k předmětným nemovitostem. Naopak jednání žalobce není poctivé, jde – zejména po vstupu vedlejšího účastníka do řízení – o nemravný nátlak, související se sporem mezi vedlejším účastníkem a žalovaným, vedeným u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 123 C 45/2019. Stran své nečinnosti k vyjádření se k žalobě v projednávané věci žalovaný namítl, že má dlouhodobé, zdravotní, sociální a jiné potíže. Od 3. 9. 2020 je omezen v pohybu po nehojící se anonymizována dvě slova pravé dolní končetiny. Nadto žalovaný po pádu smrku na dům adresa v obec dne 29. 6. 2021 věnuje zbývající energii a čas opravě poškozeného domu k bydlení. Zmíněný strom byl přitom ve vlastnictví územní celek, přičemž vedlejší účastník (starosta obce) odmítá řešit odpovědnost obce za škodu v přibližné výši 180 000 Kč. Žalovaný konečně poukázal i na to, že dne 19. 1. 2022 se neznámý pachatel vloupal do domu adresa v obec, pročež se odvolateli koncem února 2022 nepodařilo dohledat korespondenci vedenou po roce 2000 s právním předchůdcem žalobce o sjednání dohody o nájmu. Žalovaný se proto domnívá, že mu byla spolu s dalšími listinami odcizena. Odvolatel navrhoval, aby odvolací soud provedl nabízený důkaz o ústní dohodě o nájmu na dobu určitou a akceptoval důvody jeho nečinnosti, pro které se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k části žaloby. Domáhal se zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení mu věci k dalšímu řízení.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného mimo jiné uvedl, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání byly splněny, když nastala fikce uznání, neboť žalovaný se v zákonné lhůtě, která uplynula dne 4. 3. 2022, nijak nevyjádřil k bodu I. žaloby (pouze se vyjádřil k bodu II. žaloby, to učinil i v opožděném podání ze dne 4. 4. 2022). Stejně tak byly splněny podmínky pro vydání částečného rozsudku, když jde o samostatné nároky (různé nemovitosti, různé části téhož pozemku, tj. oddělitelná plnění), žalobce vydání částečného rozsudku navrhl a rovněž je takový postup účelný z hlediska ekonomie řízení, zejména pokud se žalovaný hodlá přít o jednotlivé předměty nacházející se v „ prostoru T 1“, což žalobce považuje za pokračování sporu mezi žalovaným a vedlejším účastníkem jméno příjmení. Pokud jde o žalovaným uváděné důvody nečinnosti, pak žádný z nich mu nebránil učinit v rozhodné době (2. 2. – 4. 3. 2022) alespoň stručné vyjádření k věci, uvést základní důvody nesouhlasu se žalobou. To platí jak ve vztahu k údajnému vloupání do domu žalobce (policejní orgán věc odložil, z příslušného usnesení vyplývá, že pachatel v domě nic neodcizil), tak ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalovaného. Žalovanému byl sice v roce 2020 anonymizována dvě slova na noze, nicméně zdravotní stav žalovanému nebránil v péči o stádo ovcí (do léta 2022 i tři býky), ani podat vyjádření k žalobě v rozhodné době, když lékařské zprávy doložené žalovaným pocházejí z roku 2020. Žalobce opětovně zdůraznil, že v krátkém vyjádření ze dne 9. 2. 2022 se žalovaný vyjádřil jen k bodu II. žaloby. Jeho část uznal, další část rozporoval, avšak nikoliv z důvodu, že by tvrdil, že mu k nemovitosti svědčí užívací právo, a proto není povinen nemovitosti vyklidit, ale z důvodu, že popírá vlastnictví některých předmětů, které má dle žaloby odstranit. Jím uvedený důvod by tak ani nebylo možno uplatnit jako obranu proti bodu I. žaloby. Naopak z uznání části nároku bodu II. žaloby je patrné, že žalovaný si je vědom, že jeho užívací právo zaniklo. Žalobce dále poukázal na to, že žalovaný byl od 9. 2. 2022 řádně zastoupen advokátem (ten téhož dne také nahlédl do spisu). Pokud žalovaný z vážného důvodu nemohl sám podat vyjádření, ani sdělit svému zástupci ve stručnosti rozhodné skutečnosti, jimiž se hodlá bránit, měl jeho zástupce povinnost v dané lhůtě sdělit soudu takový vážný důvod, doložit jej a požádat o prodloužení lhůty. O této povinnosti, jakož i o následcích jejího nesplnění byl žalovaný ve výzvě dle § 114b o.s.ř. řádně poučen. Lhůta k vyjádření k bodu I. žaloby tak žalovanému uplynula marně, v důsledku čehož došlo k fikci uznání. V dané věci konečně nelze aplikovat ani ust. § 58 o.s.ř., neboť žádost o prominutí zmeškání lhůty k vyjádření by musela být učiněna do 15 dnů ode dne, kdy odpadl důvod. Právní zástupce žalovaného však ani v podání ze dne 4. 4. 2022 neuvádí důvody, proč se žalovaný nemohl vyjádřit k bodu I. žaloby. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu.

7. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o.s.ř.“), ovšem pouze v mezích možných odvolacích důvodů stanovených v § 205b o.s.ř. (srov. § 212a odst. 4 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (srov. § 114b odst. 5 o.s.ř.). Uznání na základě fikce je důsledkem nečinnosti, resp. zmeškání žalovaného tam, kde byl prokazatelně (doručením do vlastních rukou, bez možnosti náhradního doručení) vyzván k vyjádření k žalobě. Důsledkem uznání je povinnost soudu rozhodnout podle tohoto uznání, tj. vydat rozsudek pro uznání (v případě částečného uznání jen na návrh žalobce tzv. částečný rozsudek pro uznání). Vydání takového částečného rozsudku pro uznání k návrhu žalobce je namístě dovodit i tehdy, kdy uznání se zakládá na fikci, že žalovaný nárok částečně uznal (srov. § 153a odst. 3 o.s.ř.). Podle fikce uznání soud rozhodne bez ohledu na to, zda jsou tvrzení žalobce podložena důkazy, zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se jeví požadavky žalobce jako nedůvodné. O žalobě nelze rozhodnout rozsudkem pro uznání ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.), dále tehdy, je-li žaloba neprojednatelná nebo zjevně nedůvodná, jsou-li zde pochybnosti o tom, že uznání žalovaného odporuje kogentním právním předpisům (v takovém případě není ani přípustné, aby byl žalovaný vyzván k vyjádření k žalobě, neboť to neodůvodňují povaha věci a ani okolnosti případu).

9. Podle § 205b o.s.ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b).

10. Žalovaný v odvolání neuplatnil žádné skutečnosti či důkazy, jimiž by prokazoval, že by byl dán nějaký přípustný odvolací důvod proti částečnému rozsudku pro uznání. Z obsahu spisu se nepodává žádná procesní vada uvedená v § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. (nedostatek podmínky řízení, rozhodování věcně nepříslušným soudem, rozhodování vyloučeného soudce, nesprávné obsazení soudu). V dané věci lze nepochybně uzavřít a schválit smír a nejde o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o.s.ř. (viz § 153a odst. 2, § 114b odst. 1 o.s.ř.). Z tvrzení žalobce uvedených v žalobě a též k ní připojených listin (viz např. výpis z katastru nemovitostí, pachtovní smlouva a její dodatky, předžalobní výzva, korespondence účastníků) nepochybně vyplývá průkaz aktivní věcné legitimace žalobce k nároku uplatněnému v žalobě (viz článek VII., bod I. žaloby, č. l. 4 spisu), vtěleného do výroku tohoto rozsudku), stejně tak se z nich podává pasivní věcná legitimace žalovaného, tj. skutečnost, že žalovanému zaniklo užívací právo ke sporem dotčené části nemovitostí (pozemku p. č. st. anonymizováno a pozemků p. číslo), že je od 1. 10. 2020 užívá bez právního důvodu. Byly taktéž splněny předpoklady § 114b odst. 1 o.s.ř., za nichž mohl okresní soud vyzvat žalovaného k vyjádření k žalobě, když výzva obsahovala všechny potřebné náležitosti včetně příslušné lhůty k vyjádření a byla doručena žalovanému spolu se žalobou do vlastních rukou dne 2. 2. 2022 (§ 114b odst. 4 o.s.ř.). Je skutečností, že žalovaný se k žalobnímu nároku, který je předmětem částečného rozsudku pro uznání, ve stanovené lhůtě (nejpozději do 4. 3. 2022) nevyjádřil, neboť podání žalovaného ze dne 9. 2. 2022 se uvedeného nároku vůbec nedotklo, což taktéž platí i o opožděném podání právního zástupce žalovaného ze dne 4. 4. 2022 Okresní soud proto správně vyšel z fikce uznání tohoto nároku (nároku oddělitelného od zbývající části předmětu řízení, vůči němuž nastala fikce uznání ve smyslu § 114b odst. 5 samostatně, resp. kde okresní soud samostatně vůči tomuto nároku posoudil i předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 3 o.s.ř.) a žalobě částečným rozsudkem pro uznání vyhověl, když takový postup je odůvodněn návrhem žalobce učiněným v podání ze dne 18. 3. 2022 (č. l. 91-92 spisu), resp. koresponduje ust. § 153a odst. 1 větě druhé o.s.ř. ve spojení s ust. § 153a odst. 3 o.s.ř.

11. Dle obsahu odvolání a doplňujících vyjádření žalovaného (č. l. 108-109, 131 a 132 spisu) byly odvolací námitky žalovaného namířeny proti správnosti skutkových a právních zjištění okresního soudu, konkrétně ve vztahu k otázce existence užívacího práva žalovaného (nájemního či pachtovního práva) ke sporem dotčené části nemovitostí (jeho právního důvodu užívat tyto nemovitosti). Tyto věcné námitky žalovaného jsou však v této fázi řízení již zcela bezpředmětné a jako takové nemohou založit způsobilý odvolací důvod (zde možno opět zdůraznit, že způsobilý odvolací důvod v podobě existence shora uvedených procesních vad či absence formálních předpokladů pro vydání částečného rozsudku pro uznání nebyl žalovaným tvrzen a v odvolacím řízení nevyšel ani jinak najevo). Z tohoto důvodu se danými věcnými námitkami žalovaného odvolací soud blíže nezabýval, tudíž nemohl připustit ani dokazování žalovaným předloženým čestným prohlášením ze dne 16. 4. 2022. V intencích shora podaného výkladu nutno připomenout, že v odvolacím řízení se nelze zabývat otázkou, zda uznaný nárok ve skutečnosti existoval, neboť podmínkou pro vydání rozsudku pro uznání není existence nároku uplatněného v žalobě. Odvolání proti rozsudku pro uznání, založené na zpochybnění uznaného nároku (vymezeného žalobními tvrzeními, která zde byla v době uznání) ze skutkového hlediska, nemůže být úspěšné.

12. Ke zbývající odvolací argumentaci žalovaného stran opožděného vyjádření se k žalobě nutno uvést následující.

13. Fikce uznání nároku nenastane, pokud žalovaný na výzvu nezareaguje včas z vážného důvodu (srov. § 114b odst. 5 o.s.ř.; prominutí zmeškání lhůty postupem dle § 58 odst. 1 o.s.ř. nepřipadá v úvahu – viz judikatura Nejvyššího soudu, např. rozhodnutí pod sp. zn. 29 Odo 544/2001 či 23 Cdo 2954/2009). Vážný důvod, pro který není možné se k věci na základě kvalifikované výzvy písemně vyjádřit, musí žalovaný soudu sdělit ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření. Výjimečně se tak může stát později, pokud žalovaný osvědčí, že tuto skutečnost nebyl objektivně schopen soudu sdělit před uplynutím lhůty (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2433/2004). K osvědčení musí dojít bez zbytečného odkladu poté, co je žalovaný schopen sdělit soudu vážný důvod, který mu zabránil ve včasné reakci na výzvu. Zároveň s tímto sdělením musí žalovaný dodat listiny, které tento vážný důvod osvědčují.

14. Nic takového (v intencích shora uvedeného) v projednávané věci dovodit nelze. Žádný vážný důvod, proč se nemohl žalovaný písemně vyjádřit k žalobě (k návrhu, který je předmětem částečného rozsudku pro uznání) žalovaný okresnímu soudu ve stanovené lhůtě pro vyjádření (končící dne 4. 3. 2022) nesdělil. Neučinil tak ani později, do vydání napadeného rozsudku. Odvolací soud musí přisvědčit žalobci, že žalovaným uváděné důvody mu nebránily ve včasné reakci na výzvu soudu (k tomu viz čas vzniku těchto překážek i jejich hodnocení ve světle žalobcem uváděných skutečností, s nimiž se odvolací soud jinak ztotožňuje). Dále nutno uvést, že v žádném případě nebyly uplatněny bez zbytečného odkladu, to zvláště s přihlédnutím k tomu, že žalovaný byl od 9. 2. 2022 zastoupen osobou práva znalou (advokátem), který se nejen nevyjádřil k věci samé, k nároku dotčenému částečným rozsudkem pro uznání (ani případně nepožádal o prodloužení lhůty k vyjádření ve věci), ale taktéž okresnímu soudu nesdělil (nedoložil) žádné vážné důvody, pro které se žalovaný k dotčené části žaloby nevyjádřil.

15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil.

16. O zbývajícím žalobcem uplatněném nároku bude rozhodnuto v konečném rozsudku. To samé platí o náhradě nákladů za řízení před soudy obou stupňů (viz výrok II. tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozsudku je za podmínek uvedených v § 237 o.s.ř. přípustné dovolání. Dovolání se podává do 2 měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání posoudí Nejvyšší soud ČR jakožto soud dovolací (§ 239 o.s.ř.).