KSHKPA 27 CO 22/2022-85

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) titul jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ b) titul jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1/ příjmení příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ 2/ jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_009⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_010⟫ oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_012⟫ o určení vlastnického práva nabytého vydržením, ⟪LB:lb_013⟫ k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. 10. 2021, č. j. 7 C 91/2021-51,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 256 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem ze dne 12. 10. 2021 určil, že žalobci jsou vlastníkem pozemku pozemkové parcely číslo o výměře 31 m2 a pozemku pozemkové parcely číslo o výměře 9 m2 oddělených geometrickým plánem číslo rok ze dne datum vyhotoveným právnická osoba, se sídlem adresa, z pozemkové parcely číslo v katastrální uzemí, zapsané na listu vlastnictví číslo, ve vlastnictví – SJM příjmení jméno, rodné číslo a příjmení jméno, rodné číslo, ulice a číslo, obec, PSČ obec (výrok I.). Okresní soud dále deklaroval, že nedílnou součástí rozsudku je geometrický plán číslo rok ze dne datum vyhotovený právnická osoba, se sídlem adresa) a uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že se žalobci domáhali určení vlastnického práva ke shora uvedeným nemovitostem v katastrální uzemí (dále i„ předmětné pozemky“). Tvrdili, že se na základě kupní smlouvy ze dne 7. 6. 1999 stali vlastníky pozemku parcelní číslo v katastrální uzemí, který sousedí mimo jiné i s pozemkem parcelní číslo ve vlastnictví žalovaných. Ti hned od začátku činili spornou správnost hranice mezi pozemky, kterou představovalo oplocení z drátěného pletiva. Účastníci se proto dohodli, že hranici nechají zaměřit a vytyčit geodetem. Hranice byla zaměřena anonymizováno obec, vyznačena kovovými mezníky s plastovými zábranami proti vytažení a protokolárně předána účastníkům řízení dne 29. 11. 1999. Od tohoto okamžiku začali žalobci o pozemek pečovat a následně na pozemku parcelní číslo postavili rodinný dům. V roce 2004 přistoupili k vybudování oplocení. Podáním ze dne 20. 9. 2004 ohlásili Odboru výstavby stát. instituce drobnou stavbu, kterou představovalo nahrazení stávajícího drátěného pletiva za dřevěný tyčkový plot s betonovým základem a zděnými pilíři. Oplocení budovali na pozemku parcelní číslo podle vytyčené hranice. Žalovaní od počátku pečlivě kontrolovali, aby nedošlo k zásahu do jejich pozemku. Žalobci na jaře 2019 zpozorovali, že se na západní straně u jejich plotu objevil vytyčovací kolík. Žalovaní jim následně oznámili, že si kvůli stavbě vlastního oplocení nechali vytyčit zahradu a zjistili, že žalobci vybudované oplocení nesouhlasí s hranicemi parcel. Žalobci navrhli žalovaným z důvodu zachování přijatelných sousedských vztahů, že na vlastní náklady zajistí nové zaměření parcel. V případě, že by byl zjištěn rozdíl, tak se účastníci dohodli na vyhotovení geometrického plánu a uzavření kupní smlouvy s cenou 500 Kč za m² plochy. Po zaměření právnická osoba a vyhotovení geometrického plánu s oddělením pozemků pozemková parcela číslo o výměře 31 m² a pozemková parcela číslo o výměře 9 m² z pozemku parcelní číslo však žalovaní odmítli předmětné pozemky prodat. Žalobci mají za to, že od 29. 11. 1999 užívali předmětné pozemky s přesvědčením a v dobré víře, že jsou jejich vlastníky a že jako poctiví držitelé vydrželi vlastnické právo k předmětným pozemkům již dne 29. 11. 2009.

3. Žalovaní navrhli žalobu zamítnout. Namítali, že žalobci nenaplnili zákonné podmínky vydržení vlastnického práva k části pozemku, a to nakládání s věcí jako vlastní podle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále„ obč. zák.“). Poukázali na skutečnost, že kupní smlouvou ze dne 21. 4. 1981 nabyli do společného jmění manželů (tehdy bezpodílového spoluvlastnictví manželů) vlastnické právo k pozemkům v katastrální uzemí včetně pozemku parcelní číslo. Tento pozemek slouží žalovaným k výjezdu na hlavní ulici. Žalovaní za tento pozemek platí po celou dobu, co jej vlastní, daň z nemovitosti. Jsou přesvědčeni, že žalobci neužívali část jejich pozemku v dobré víře, o čemž svědčí jejich opakovaná snaha uzavřít s žalovanými kupní smlouvu. Pokud by žalobci věděli, že vlastnické právo k předmětným pozemkům nabyli vydržením, pak by od žalovaných nechtěli část pozemku odkoupit. Žalobci nenaplnili ani tvrzenou dobu nepřetržité držby předmětných pozemků.

4. Okresní soud provedl dokazování listinnými důkazy, ohledáním na místě samém, které proběhlo dne 9. 9. 2021 a ze kterého byla pořízena fotodokumentace, a rovněž výslechy všech účastníků řízení. Z účastnického výslechu žalobce a) zjistil, že to byl žalovaný 1/, kdo žalobce a) oslovil s tím, že plot vede nesprávně. Účastníci se proto dohodli, že žalobce a) zajistí zaměření hranice pozemků. Vytyčenou hranici předával účastníkům pan příjmení, který pracoval na anonymizováno obec. Žalovaný 1/ v průběhu své účastnické výpovědi připustil, že žalobci přesně podle tohoto vytyčení postavili asi v roce 2004 plot. Žalovaní chtěli stavět plot v roce 2019 a potřebovali k tomu zaměření. Po jeho vypracování zjistili, že se geodet obec zřejmě v roce 1999 spletl. Z ohlášení drobné stavby ze dne datum a ze sdělení Odboru výstavby stát. instituce ze dne datum soud prvního stupně zjistil, že odbor výstavby neměl námitek k ohlášené drobné stavbě, která se měla nacházet na pozemcích ve vlastnictví žalobců. Z vytyčení vlastnických hranic pozemků geodézií obec ze dne datum bylo mimo jiné prokázáno, že hranice byla vytyčena i mezi pozemky číslo číslo v katastrální uzemí a že vytyčená hranice pozemku byla v přírodě označena mezníky. Geometrickým plánem zhotoveným dne datum právnická osoba měl okresní soud za prokázané, že po zaměření pozemků byl zjištěn rozdíl, a proto byly z pozemkové parcely parcelní číslo v katastrální uzemí odděleny pozemky parcelní číslo o výměře 31 m² a parcelní číslo o výměře 9 m².

5. Další žalovanými navrhované důkazy, zejména výslech svědka příjmení k otázce důvodu vzniku odchylky v roce 1999, již soud prvního stupně neprováděl, protože zjištění tohoto důvodu nemůže mít vliv na otázku dobré víry žalobců.

6. Okresní soud měl po provedeném dokazování za prokázané, že s ohledem na tvrzené vydržení vlastnického práva mají žalobci naléhavý právní zájem na podání žaloby o určení vlastnického práva, které bude v případě úspěchu žaloby zapsáno v katastru nemovitostí.

7. Jak je zřejmé z provedených důkazů, tak žalobci nabyli pozemek parcelní číslo v katastrální uzemí s právními účinky ke dni 7. 6. 1999. Žalovaní už v té době byli vlastníky sousedního pozemku parcelní číslo. Účastníci řízení po vzájemné dohodě požádali v roce 1999 o vytyčení hranice anonymizováno obec. K tomu došlo dne 29. 11. 1999. Žalobci začali v rozsahu vytyčení pozemek užívat jako jeho vlastníci a v letech 2004 – 2005 vybudovali podle vytyčené hranice pozemku oplocení. Až na jaře roku 2019 zjistili nesrovnalosti ve vytyčení hranice mezi pozemky, které byly potvrzeny geometrickým plánem právnická osoba s tím, že žalobci fakticky užívají i předmětné pozemky. Žalobci byli od 29. 11. 1999 až do jara 2019 v dobré víře, že jsou vlastníky celého oploceného pozemku podle hranic vytyčených právě dne 29. 11. 1999. Podle toho se i chovali. Vyrovnali svažitost terénu a upravili zahradu. Jejich dobrá víra byla narušena až na jaře 2019. Žalobci se tak nejpozději ke dni 29. 11. 2009 stali vlastníky předmětných pozemků. Na jejich dobré víře nic nemění ani ochota se s žalovanými finančně vyrovnat po zjištění nesrovnalostí v roce 2019.

8. Okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) a přiznal úspěšným žalobcům právo na požadovaný soudní poplatek ve výši 5 000 Kč poté, co se práva na náhradu ostatních nákladů řízení výslovně vzdali.

9. Žalovaní podali proti rozsudku okresního soudu včas odvolání a navrhli jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Okresnímu soudu vytýkali, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy. Na základě nesprávných skutkových zjištění pak dospěl k nesprávnému právnímu závěru. Žalobci neprokázali dobrou víru potřebnou k vydržení předmětných pozemků, a rovněž neprokázali, že by do vybudování plotu předmětné pozemky drželi a užívali. Vzhledem k tomu, že plot postavili až v letech 2004 – 2005, pak by k vydržení muselo dojít až za účinnosti nového občanského zákoníku v roce 2014 nebo 2015. Na projednávanou věc by tak měl být aplikován institut mimořádného vydržení. U toho sice není nutné prokazovat právní titul držby, nicméně musí uplynout dvojnásobně dlouhá vydržecí doba, která u nemovitých věcí činí 20 let. V takovém případě by k vydržení mohlo dojít až v roce 2024 nebo 2025, když plot byl vybudován až v letech 2004 – 2005. Podle žalovaných je rovněž otázkou, zda někdo s vytyčovacími kolíky nemanipuloval. Žalovaní se domnívají, že žalobci celou dobu věděli, že záležitost s předmětnými pozemky není v pořádku. Právě výslech geodeta by mohl napovědět, zda byl geodet obec strůjcem chyby při zaměření, anebo zda chyba nastala jinak, např. posunutím vytyčené hranice. Žalobci podle žalobců neprokázali dobrou víru, že jim předmětné pozemky patří.

10. Žalobci navrhli napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit. Připomněli, že běh lhůty pro vydržení počal běžet již vytyčením hranice pozemků a jejím předáním účastníkům dne 29. 11. 1999. Ze strany žalobců nikdy nezaznělo, že by předmětné pozemky začali užívat až od roku 2004. Zcela bezpředmětný je odkaz žalovaných na institut mimořádného vydržení podle § 1095 občanského zákoníku, neboť žalovaní zcela pomíjí institut řádného vydržení.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobami k němu oprávněnými (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek okresního soudu z podnětu odvolání přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).

12. V posuzované věci okresní soud provedl veškeré důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů odpovídající skutková zjištění, která promítl do správného závěru o skutkovém stavu. Proto na ně krajský soud pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně též srozumitelným způsobem uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a na věc podle § 3028 odst. 2 občanského zákoníku aplikoval správnou právní úpravu § 130 odst. 1 a § 134 odst. 1 obč. zák. Rovněž právní úvahy soudu prvního stupně o dobré víře žalobců a o vydržení vlastnictví k předmětným pozemkům jsou správné.

13. Krajský soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že existuje naléhavý právní zájem žalobců na určení, že jsou vlastníky předmětných pozemků parc. číslo o výměře 31 m2 a parc. číslo o výměře 9 m2, které byly odděleny geometrickým plánem číslo rok ze dne datum, vyhotoveným právnická osoba, se sídlem adresa, z pozemkové parcely číslo v katastrální uzemí, neboť rozhodnutí ve věci může mít zásadní vliv na evidenci v katastru nemovitostí (srov. § 80 o.s.ř.).

14. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Předpoklady vydržení podle tohoto ustanovení byla existence věci způsobilé k vydržení, subjektu vydržení, oprávněné držby a vydržecí doby (lhůty). Předpokladem pro existenci držby je kromě vůle držitele nakládat s věcí jako s věcí vlastní také faktický výkon panství nad věcí. Nemovitosti z povahy věci nelze fyzicky držet. Jejich faktické ovládání závisí na tom, zda s nimi držitel nakládá s ohledem na zvyklosti, zkušenosti a obecné názory (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 204/2013). Dobrá víra držitele je založena na omluvitelném omylu o existenci či neexistenci právně významné skutečnosti, popřípadě práva. Oprávněný držitel je ten, kdo je v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem. Dobrá víra zaniká až v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří.

15. Krajský soud souhlasí se správným závěrem okresního soudu o tom, že žalobci od převzetí vytyčené hranice mezi pozemky parc. číslo parc. číslo v katastrální uzemí od anonymizováno obec dne 29. 11. 1999 drželi předmětné pozemky v dobré víře po dobu delší než deset let a k 29. 11. 2009 se stali vlastníky částí pozemku parc. číslo které byly odděleny shora uvedeným geometrickým plánem právnická osoba ze dne datum a označeny jako pozemky parc. číslo parc. číslo. Vytyčení hranice anonymizováno obec ze dne 29. 11. 1999 bylo vyznačeno mezníky. Žalobci přesně podle těchto mezníků postavili v letech 2004 – 2005 po ohlášení drobné stavby na odboru výstavby stát. instituce oplocení. Žalovaný 1/ potvrdil v průběhu své účastnické výpovědi, že žalobci zbudovali plot přesně podle vytyčení hranice provedeného panem příjmení z anonymizováno obec. Žalobci však, jak mimo jiné vyplynulo i z účastnické výpovědi žalobkyně b), užívali předmětné pozemky v dobré víře, že jim patří, již od roku 1999, a nikoliv až od roku 2004, kdy začali se stavbou oplocení. Pochybnost o vlastnictví předmětných pozemků u žalobců vzbudilo až objevení nového vytyčovacího kolíku v dubnu 2019 a sdělení žalovaných, které bylo následně potvrzeno novým zaměřením, že v roce 1999 byla hranice nesprávně zaměřena.

16. Krajskému soudu se jako nadbytečný jeví i žalovanými opakovaně navržený výslech geodeta příjmení, který v roce 1999 prováděl zaměření sousedících pozemků parc. číslo parc. číslo protože z hlediska dobré víry žalobců není rozhodné, proč k odchylce při zaměření došlo. V souvislosti se závěrem o nadbytečnosti výslechu pana příjmení krajský soud odkazuje i na část účastnické výpovědi žalovaného 1/, ze které vyplynulo, že pan příjmení žalovanému 1/ při druhém zaměření hranice mezi pozemky v roce 2019 řekl, že to v roce 1999 bohužel špatně zaměřil.

17. Nakonec je nedůvodná odvolací argumentace žalovaných institutem mimořádného vydržení podle § 1095 občanského zákoníku, jehož smyslem je povolit vydržení i v těch případech, kdy je (až na případy jednoznačné zištnosti) vyloučeno řádné vydržení, a to za cenu uběhnutí dvojnásobně delšího času oproti řádnému vydržení. O takový případ se však v projednávané věci nejedná, protože, jak bylo vysvětleno výše, byly splněny podmínky vydržení podle § 134 odst. 1 obč. zák.

18. Vycházeje ze shora rozvedených skutečností a veden zásadou stručnosti krajský soud v podrobnostech dále odkazuje na logické a přesvědčivé odůvodnění rozsudku okresního soudu, který shledává věcně správným, a proto jej dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil včetně správného závislého výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídal ust. § 142 o.s.ř.

19. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobci a žalovanými rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení ve věci samé úspěšným žalobcům oprávněným společně a nerozdílně přiznal proti neúspěšným žalovaným, kteří jsou povinni nahradit náklady odvolacího řízení společně a nerozdílně, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které představuje pouze cestovné žalobců za cestu vlakem na jednání odvolacího soudu dne 27. 4. 2022 ze obec do obec a zpět ve výši 256 Kč Lhůta splatnosti náhrady nákladů odvolacího řízení byla stanovena jako zákonná třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v ust. § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).