KSHKPA 27 CO 304/2021-142

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ trvale bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 127 515 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_009⟫ k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. 8. 2021, ⟪LB:lb_010⟫ č. j. 9 C 58/2021-117,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 127 515 Kč s úrokem ve výši 10,8% ročně z částky 70 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 570,48 Kč a úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 76 177,50 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Okresní soud uvedl v odůvodnění rozsudku, že se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 127 515 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou se žalovaným uzavřela dne 26. 1. 2018 předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Na základě této smlouvy měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 19 600 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 15 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 23 800 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný uhradil pouze 37 285 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila ke dni 8. 7. 2020 pohledávku žalobkyni, která se kromě dlužné jistiny ve výši 70 000 Kč domáhala úroku ve výši 6 177,50 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 4 865 Kč, poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 10 472,50 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek ve výši 36 000 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 10,8% ročně a zákonného úroku z prodlení, který žalobkyně zčásti kapitalizovala.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a namítal, že předmětnou úvěrovou smlouvu neuzavřel a že podpis pod smlouvou není jeho. Připustil, že v minulosti úvěrovou smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně uzavíral a že žalobkyně může mít osobní údaje žalovaného právě ve spojitosti s dříve uzavřenou úvěrovou smlouvou.

4. Okresní soud při jednání dne 8. 4. 2021 nesprávně poučil žalovaného, že jej tíží důkazní břemeno ohledně prokázání pravosti jeho podpisu na předmětné úvěrové smlouvě. Z tohoto důvodu informoval žalobkyni přípisem ze dne 10. 6. 2021 o nesprávnosti shora uvedeného právního názoru, která vyplývá z § 565 věty prvé občanského zákoníku, podle níž je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Okresní soud se zároveň dotázal, zda-li v této situaci bude i žalobkyně navrhovat k důkazu vypracování znaleckého posudku k prokázání pravosti podpisu žalovaného na předmětné úvěrové smlouvě. Žalobkyně odvětila přípisem ze dne 24. 6. 2021, že podpis žalovaného na smlouvě z 26. 1. 2018 je jeho pravým podpisem, což prokazuje skutečnost, že se žalovaný prokázal občanským průkazem s platností do 1. 10. 2018, který ověřila pracovnice právní předchůdkyně žalobkyně, paní jméno příjmení. Žalobkyně při této příležitosti poukázala na jiné řízení vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 31/2021, ve kterém žalovaný rovněž argumentoval tím, že smlouvu o úvěru nepodepsal. V tomto dalším řízení již soud prvního stupně rozhodl a podané žalobě vyhověl, aniž by vyžadoval zpracování znaleckého posudku, poté, co dospěl k závěru, že při uzavření smlouvy byla totožnost žalovaného ověřena z občanského průkazu. Žalobkyně proto s poukazem na zásadu hospodárnosti řízení požádala o zvážení provádění důkazu znaleckým posudkem.

5. Okresní soud provedl dokazování smlouvou o úvěru číslo ze dne 26. 1. 2018, transakční historií vypovídající o částečné úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru 18 splátkami v různé výši v období od 28. 2. 2018 do 31. 7. 2019, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 s přiloženým seznamem postoupených pohledávek a výzvami k zaplacení dlužné částky. Okresní soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že smlouva o úvěru není dostatečným důkazem pro závěr o uzavření předmětné úvěrové smlouvy a vyplacení peněžních prostředků žalovanému, který sice tvrdil, že v minulosti s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu uzavřel, nicméně se nejednalo o předmětnou smlouvu, ze které žalobkyně v tomto řízení dovozuje oprávněnost svých nároků. Verzi žalovaného o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně znala identifikační údaje žalovaného a číslo jeho občanského průkazu z dříve uzavřené smlouvy, nelze vyloučit. Znalecký posudek z oboru písmoznalectví, který by mohl odstranit pochybnosti, žalobkyně nenavrhla k provedení důkazu. Stejně tak nenavrhla ani nabízející se svědeckou výpověď paní jméno příjmení, která měla při uzavírání předmětné smlouvy o úvěr vystupovat jako zprostředkovatel. Předloženou transakční historii nepovažoval okresní soud za relevantní, protože není problém vyhotovit takový důkaz ad hoc pro potřeby konkrétního řízení. Přestože žalobkyně z přípisu soudu prvního stupně ze dne 14. 6. 2021 věděla o povinnosti navrhovat důkazy k prokázání svých tvrzení, tak se absencí u jednání okresního soudu dne 17. 8. 2021 připravila o možnost poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) Žalobkyně neunesla důkazní břemeno o tom, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 70 000 Kč Okresnímu soudu tak, aniž se dále zabýval tím, zda žalobkyni svědčí aktivní legitimace ve sporu, nezbylo než žalobu zamítnout, protože žalobkyně neprokázala ani samotné poskytnutí finančních prostředků, které by bylo možné pokládat za bezdůvodné obohacení žalovaného.

6. Žalobkyně podala proti rozsudku včas odvolání, které následně podáním ze dne 27. 9. 2021 odůvodnila. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. Žalobkyně se neztotožnila se závěrem soudu prvního stupně o tom, že se jí nepodařilo prokázat uzavření předmětné smlouvy o úvěru ze dne 26. 1. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným poté, co soudu prvního stupně předložila kopii občanského průkazu žalovaného. Připomněla, že žalovaný po uzavření smlouvy uhradil celkem 37 285 Kč. I přes případné námitky žalovaného ohledně pravosti smlouvy o úvěru jako soukromé listiny je třeba hodnotit důkaz soukromou listinou v souvislosti s ostatními důkazy (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/01). Žalobkyně měla za žalovaným i další pohledávku, která jí v řízení před Okresním soudem ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 31/2021 byla s poukazem na předložení občanského průkazu žalovaného přiznána, ačkoliv žalovaný podobně jako v tomto řízení tvrdil, že smlouvu o úvěru nepodepsal.

7. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř. a contr.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).

9. V posuzované věci okresní soud provedl veškeré důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů odpovídající skutková zjištění, která promítl do správného závěru o skutkovém stavu. Proto na ně krajský soud pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně též srozumitelným způsobem uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a proč neměl prokázáno, že předmětná úvěrová smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena a žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 70 000 Kč.

10. Krajský soud souhlasí se správným závěrem okresního soudu o tom, že se žalobkyni nepodařilo prokázat uzavření předmětné úvěrové smlouvy a poskytnutí částky 70 000 Kč Okresní soud sice při jednání dne 8. 4. 2021 poučil žalobkyni o povinnosti doplnit žalobu tak, aby bylo zřejmé, z čeho se žalovaná částka skládá, kdy a jakým způsobem žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru plnil a jak tyto platby byly započteny oproti nárokům ze smlouvy o úvěru, nicméně znalecký posudek z oboru písmoznalectví navrhl žalovaný k prokázání svého tvrzení o tom, že podpis na smlouvě o úvěru ze dne 26. 1. 2018 nepatří jemu. Až poté, co okresní soud usnesením ze dne 13. 5. 2021, č.j. 9 C 58/2021-71, ustanovil znalce titul jméno příjmení k vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a žalovanému uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady důkazu ve výši 12 000 Kč, správně s ohledem na znění ustanovení § 565 věty prvé občanského zákoníku revidoval svůj právní názor o břemenu důkazním a přípisem ze dne 10. 6. 2021 vyzval žalobkyni, zda bude navrhovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví k prokázání pravosti podpisu žalovaného na úvěrové smlouvě ze dne 26. 1. 2018, s čímž by byla spojena povinnost zaplatit zálohu na náklady znaleckého posudku ve výši 12 000 Kč. Žalobkyně se k přípisu soudu prvního stupně vyjádřila v podání ze dne 22. 6. 2021, ve kterém poukázala na skutečnost, že žalovaný se při podpisu úvěrové smlouvy dne 26. 1. 2018 prokázal občanským průkazem, který ověřila zaměstnankyně právní předchůdkyně žalobkyně, paní jméno příjmení. Žalobkyně pro srovnání podpisů žalovaného předložila jeho daňové přiznání, zároveň však požádala okresní soud o zvážení dokazování znaleckým posudkem s ohledem na hospodárnost řízení. V této souvislosti připomněla, že má za žalovaným další pohledávku, která jí v řízení vedeném u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 31/2021 byla přiznána s odůvodněním, že totožnost žalovaného byla při uzavření smlouvy ověřena z jeho občanského průkazu, jehož kopii má žalobkyně k dispozici. Žalobkyně se následně z jednání okresního soudu nařízeného na den 17. 8. 2021 omluvila.

11. Zákon stojí na zásadě předvídatelnosti rozhodnutí soudu. Předvídatelné může být jen takové rozhodnutí, kterému předchází předvídatelný postup soudu při jednání a dokazování. Smyslem poučovací povinnosti podle § 118a o.s.ř. je postup, aby účastníku řízení nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení, aniž byl poučen, že takové břemeno má. Povinnost důkazní úzce navazuje na povinnost tvrzení, protože povinnost tvrzení bez prokázání rozhodných skutečností (unesení důkazního břemene) nevede k procesnímu úspěchu účastníka jen tehdy, byl-li účastník výše naznačeným způsobem řádně poučen, a přes poučení nesdělil svou skutkovou verzi rozhodné skutečnosti. Rozsah důkazního břemene, tedy okruh skutečností, které konkrétně musí účastník prokázat, zásadně určuje hmotněprávní norma, která je na sporný vztah aplikována. V řízení o zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku je stěžejní prokázat, že vůbec k uzavření této smlouvy došlo. Podle § 565 věty prvé občanského zákoníku je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. V situaci, kdy žalovaný tvrdil, že se společností právnická osoba v minulosti smlouvu uzavřel, nicméně se nejednalo o předmětnou smlouvu o úvěru ze dne 26. 1. 2018, bylo na žalobkyni, aby se s obranou žalovaného, že na předmětné smlouvě o úvěru není jeho podpis, vypořádala. Okresním soudem byla v tomto smyslu poučena přípisem ze dne 10. 6. 2021 a poučení při ústním jednání před soudem prvního stupně se vyhnula tím, že se k tomuto jednání nedostavila. Žalobkyně sice předložila fotokopii občanského průkazu žalovaného, nicméně ani v této situaci nelze vyloučit obranu žalovaného, který tvrdil, že žalobkyně měla k dispozici jeho osobní údaje včetně čísla občanského průkazu právě z doby, kdy žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavíral dřívější smlouvu. Důkazem o pravosti podpisu žalovaného na smlouvě o úvěru ze dne 26. 1. 2018 nemůže být ani předložení přiznání k dani z příjmu fyzických osob žalovaného za rok 2016, neboť soud nemá odborné znalosti k posouzení pravosti podpisu na základě srovnání s jiným podpisy téže osoby na různých listinách. Podle smlouvy o úvěru ze dne 26. 1. 2018 se smluvní strany měly dohodnout, že žalovaný bude hradit sjednané splátky v hotovosti. Žalobkyně však k důkazu nepředložila nic jiného než transakční historii s uvedením jednotlivých plateb, kterou nebylo prokázáno, že žalovaný skutečně jednotlivé splátky zástupci předchůdkyně žalobkyně hradil. Z transakční historie ani nevyplývá, kdo měl splátky od žalovaného vybírat, přestože svědecká výpověď tohoto zástupce předchůdkyně žalobkyně by se rovněž nabízela jako důkaz prokazující výběr splátek od žalovaného, což by ve vzájemných souvislostech všech provedených důkazů mohlo následně vyústit v komplexní závěr o uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Podle smlouvy o úvěru ze dne 26. 1. 2018 měl sice žalovaný podpisem smlouvy potvrdit i převzetí finančních prostředků ve výši 70 000 Kč, nicméně v situaci, kdy žalovaný podpis této smlouvy činil sporným, nemohlo být při absenci jiných důkazních prostředků zřejmé ani převzetí této částky žalovaným.

12. Vycházeje ze shora rozvedených skutečností a veden zásadou stručnosti krajský soud souhlasí se správným závěrem soudu prvního stupně o tom, že se žalobkyni nepodařilo prokázat uzavření předmětné úvěrové smlouvy a poskytnutí částky 70 000 Kč žalovanému. Odvolací soud v podrobnostech dále odkazuje na logické a přesvědčivé odůvodnění rozsudku okresního soudu, který shledává věcně správným, a proto jej dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídal zásadám ustanovení § 142 o.s.ř.

13. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu náklady odvolacího řízení nevznikly, proto krajský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v ust. § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).