KSHKPA 27 CO 55/2022-464

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ ulice a číslo, PSČ obec ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 87 326 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 10. 2021, č. j. 6 C 155/2018-417,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení 5 953 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 87 326 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení 105 599,35 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného (výrok II) a dále žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení 10 930 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky z titulu mezi účastníky uzavřené smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla oprava motoru vozidla anonymizována čtyři slova. Ústní smlouvu o dílo žalobce uzavřel se žalovaným přibližně v první polovině srpna roku 2015 v bydlišti svého bratra jméno příjmení. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný dne 17. 9. 2015 zahájil provádění díla. Vlivem nesprávného postupu žalovaného však došlo k poškození obalu převodovky, předního diferenciálu a poškození kardanové hřídele vozidla. Ačkoliv žalovaný přislíbil žalobci výměnu zničených součástí vozidla a posléze finanční kompenzaci, ke smírnému řešení nedošlo. Žalobce následně zajistil opravu u pana jméno příjmení, neboť žalovaný odmítl opravu dokončit. Žalobce nechal vypracovat znalecký posudek znalcem titul jméno příjmení, který určil, že ke vzniku škody došlo výlučně vlivem nesprávně provedené demontáže motoru vozidla při žalovaným prováděné opravě. Náklady nezbytné na uvedení vozidla do původního stavu znalec vyčíslil na 87 326 Kč a zaplacení této částky se žalobce domáhal.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Předně odmítal, že by se žalobcem uzavřel jakoukoliv smlouvu, neboť žalobce nezná a nikdy se s ním nesetkal. Ve věci opravy vozidla anonymizováno se na žalovaného obrátil bratr žalobce jméno příjmení a s ním byla uzavřena dohoda týkající se opravy vozidla. jméno příjmení se naopak zavázal provést zednické práce na rekonstrukci rodinného domu žalovaného. K provedení zednických prací však fakticky nedošlo, a protože jméno příjmení nesplnil svou část dohody, žalovaný přerušil opravu vozidla anonymizováno. V té době byla na předmětném vozidle provedena toliko demontáž motoru, přičemž během tohoto úkonu k žádnému poškození vozidla uváděnému žalobcem nedošlo. Rozebrané vozidlo si následně jméno příjmení odvezl. Žalovaný tedy prioritně namítal nedostatek aktivní legitimace žalobce, a i pro případ, že by podle soudu k uzavření smlouvy o dílo mezi účastníky došlo, má žalovaný za to, že tato smlouva nemůže být platná, neboť smluvní strany se nedohodly na podstatných náležitostech smlouvy. Žalovaný konečně odmítl i závěry znaleckého posudku znalce příjmení, který vycházel z nepravdivých tvrzení žalobce a bez objektivního znaleckého zkoumání určil údajný chybný postup žalovaného při demontáži motoru. To žalovaný odmítá, neboť použil správný technologický postup, demontáž byla provedena standardním způsobem a nedošlo při ní ke vzniku žádných škod.

4. Okresní soud po provedeném dokazování, výslechu účastníků, svědků jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení a po seznámení se s obsahy znaleckých posudků znalce titul jméno příjmení, titul jméno příjmení a titul jméno příjmení, zpracovatele revizního znaleckého posudku, a po výslechu všech jmenovaných znalců, dospěl k závěru, že žalobu nelze považovat za důvodnou.

5. Okresní soud současně vyložil, z jakého důvodu neprovedl další účastníky označené důkazy, včetně doplňku č. 2 znaleckého posudku znalce příjmení a výslechu tohoto znalce.

6. Nárok uplatněný v žalobě okresní soud posoudil podle ust. § 2894 a násl., zejména pak ust. § 2944, § 2951 a § 2969 zák. č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník).

7. Okresní soud uzavřel, že předpokladem pro vznik povinnosti k náhradě způsobené škody, které se žalobce po žalovaném domáhal, je protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení zákonem stanovené povinnosti, vznik škody, která je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním a zavinění škůdce. Okresní soud poznamenal, že žalobce sice tvrdil, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla oprava motoru vozidla žalobce, avšak svého nároku se domáhal z titulu náhrady škody. Okresní soud se tudíž nezabýval námitkou nedostatku aktivní legitimace vznesenou žalovaným, neboť v případě odpovědnosti za škodu, je oprávněným subjektem poškozený. V posuzované věci tedy žalobce jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla.

8. Mezi účastníky pak nebylo sporu o tom, že dne 17. 9. 2015 provedl žalovaný demontáž motoru vozidla žalobce. Sporné bylo, zda žalovaným zvoleným a realizovaným demontážním postupem došlo k poškození motoru vozidla žalobce v tvrzeném rozsahu. Žalobce na podporu a k prokázání svých tvrzení předložil znalecký posudek znalce titul příjmení, k němuž žalovaný vznesl řadu připomínek a námitek. Okresní soud proto ustanovil k posouzení sporných skutečností znalcem z oboru doprava, ekonomika a strojírenství titul příjmení. Ze závěrů znaleckého posudku jmenovaného znalce i jeho výslechu před soudem vyplynulo, že k poškození obalu i celé rozvodovky předního diferenciálu a k poškození kardanové hřídele nemohlo dojít při popsané demontáži motoru. Žalovaný podle závěru znalce vznik tvrzené škody na motoru vozidla žalobce nezapříčinil. K námitkám žalobce okresní soud následně ustanovil znalce titul jméno jméno, kterému uložil vypracovat revizní znalecký posudek, přičemž znalec jméno se vyjádřil nejen k obsahu a závěrům znaleckého posudku znalce příjmení a znalce příjmení, ale současně dospěl k přesvědčivému závěru, že při demontáži agregátu vozidla v září roku 2015 nemohlo dojít k poškození rozvodovky a poškození kloubového hřídele tak, jak je deklarováno. Při žalovaným provedené demontáži nemohla podle znalce vzniknout na vozidle žalobce žádná škoda. Okresní soud konstatoval, že titul jméno při svém výslechu obhájil závěry znaleckého posudku, podrobně se vypořádal s námitkami a dotazy účastníků a vyčerpávajícím způsobem se vyjádřil k předmětu celého sporu.

9. Okresní soud za takto zjištěného skutkového stavu uzavřel, že žaloba není důvodná. V případě soudně uplatněného nároku na náhradu škody je nezbytné naplnění všech prvků odpovědnostního vztahu, tedy uvedení a prokázání, jaká právní povinnost byla porušena, jaká vznikla škoda, která je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním, a zavinění škůdce. Žalobci se však nepodařilo prokázat, že by v souzené věci byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu a okresní soud proto žalobu zamítl. Ve věci úspěšnému žalovanému okresní soud přiznal právo na náhradu nákladů vůči neúspěšnému žalobci. Dále žalobci uložil povinnost nahradit České republice ve smyslu ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení státu.

10. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. Okresnímu soudu vytýkal, že neúplně zjistil skutkový stav, neprovedl všechny navržené důkazy, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc i nesprávně právně posoudil. Okresní soud své závěry opřel zejména o znalecké posudky titul příjmení a titul příjmení, kteří dospěli k opačnému závěru než znalec titul příjmení. Závěry posudků znalců titul příjmení a titul příjmení sporoval titul příjmení i ve svém doplnění znaleckého posudku, který však okresní soud k důkazu neprovedl. Ve shodném duchu posudek titul příjmení hodnotil v písemném vyjádření i znalec titul příjmení. Nesprávnosti posudku titul příjmení pak mohou dle žalobce mít vliv i na závěry posudku titul příjmení, který sám poškozené díly neviděl a do značné míry vycházel právě z tvrzení titul příjmení. Takový postup žalobce považuje za nesprávný. Neprovedení důkazu dodatkem č. 2 posudku titul příjmení je pochybením soudu prvního stupně, a pakliže se okresní soud objektivními zjištěními jmenovaného znalce nezabýval a nekonfrontoval s jeho závěry oba předchozí znalce nebo minimálně titul jméno, nemohl dospět ke správným skutkovým zjištěním, které jsou pro rozhodnutí ve věci stěžejní. Okresní soud podle žalobce nesprávně hodnotil i některé další v řízení provedené důkazy, zejména skutečnosti podávající se z výslechu svědka jméno příjmení, který dostatečně popsal to, co viděl, a pořídil i fotodokumentaci. Jeho výpověď přinesla ucelený pohled na situaci, která nastala během opravy. Přesto okresní soud založil své rozhodnutí především na znaleckých posudcích titul příjmení a titul příjmení. Žalobce je přesvědčen, že doplněním znaleckého posudku č. 2 znalce příjmení jsou závěry obou uvedených znalců vyvráceny, a naopak je podpořen závěr znalce příjmení o tom, že žalovaný pochybil při provádění opravy, čímž došlo ke vzniku škody v žalované výši. Žalobce proto navrhl změnu rozsudku okresního soudu a vyhovění žalobě, příp. zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

11. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že sdílí skutkové a právní závěry rozsudku okresního soudu a navrhuje jeho potvrzení. Okresní soud ve věci provedl obsáhlé dokazování, vycházel ze závěrů dvou znalců, kteří vyvrátili žalobcova tvrzení. Naproti tomu znalec příjmení toliko opakuje tvrzení zadavatele posudku, tedy žalobce. Svědci označení žalobcem pak nepřinesli žádné podstatné skutečnosti, ve svých výpovědích si navíc vzájemně odporovali. O účelovosti žalobcových tvrzení nakonec svědčí i doba, po které žalobce svůj tvrzený nárok vůči žalovanému uplatnil, tedy po více než roce, i způsob jeho jednání před podáním žaloby, kdy žalovanému pro případ nevyhovění požadavkům žalobce vyhrožoval různými oznámeními.

12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání nelze považovat za opodstatněné.

13. Okresní soud v posuzované věci dospěl k závěru, že ačkoli v řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla oprava motoru vozidla žalobce, tak s ohledem na skutečnost, že žalobce se svého nároku domáhal z titulu náhrady škody, je v řízení prioritně nutno posoudit naplnění předpokladů pro učinění závěru o odpovědnosti či neodpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou v majetkové sféře žalobce. Okresní soud následně po provedeném dokazování vycházel ze závěrů znalce titul příjmení a znalce titul příjmení, zpracovatele revizního znaleckého posudku, kteří shodně vyloučili, že by při demontáži motoru z vozidla žalobce žalovaným mohlo dojít k žalobcem tvrzenému poškození motoru.

14. Ačkoli odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu v tom směru, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena v ústní podobě platná smlouva o dílo, je na rozdíl od okresního soudu přesvědčen, že újma vzniklá žalobci spočívající ve vadnosti (vadném postupu žalovaného při demontáži motoru) je napravitelná jen v rámci odpovědnosti za vady a nelze ji odčinit cestou odpovědnosti za škodu, jak se žalobce v řízení domáhá (k tomu srov. např. R 12/1989). Judikatura soudů vyšších stupňů je dlouhodobě ustálena (a bylo tomu tak již v době účinnosti zák. č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, občanský zákoník, dále jen obč. zák.) v závěru, že nároků, které vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady, se nelze domáhat z titulu náhrady škody (k tomu srov. ust. § 655 obč. zák.). Ust. § 510 obč. zák. při uplatnění nároku z odpovědnosti za vady nevylučovalo nárok na náhradu škody, která z vady vznikla, byla-li tato odpovědnost za škodu naplněna v případě vzniku jiné újmy než samotným vadným provedením díla, jeho opravou či úpravou. O vadu jde totiž tam, kde újma spočívá ve vadném provedení díla. Škodou naproti tomu je újma, jež vznikla jako následek tohoto vadného plnění.

15. Obdobně chápe vztah z vad díla a odpovědnosti za škodu i zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník, dále jen o.z.), který je v posuzované věci namístě aplikovat, jak okresní soud správně učinil. Z ust. § 1925 o.z. plyne, že právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu. Platí tedy, že čeho lze dosáhnout skrze úpravu vadného plnění, toho nelze dosáhnout jinak a při uplatňování tvrzeného nároku je nutno využít postup a dodržet lhůty práv z vadného plnění dle ust. § 1925 a násl., příp. dle speciálních ustanovení příslušného smluvního typu. Práva z vadného plnění je proto třeba chápat jako úpravu speciální, tudíž se nelze kupříkladu domáhat odstranění vady skrze náhradu škody uvedením v předešlý stav.

16. Poukaz žalobce na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 23 Cdo 5237/2016 odvolací soud ve skutkových poměrech posuzované věci nepovažuje za přiléhavý. V označeném rozhodnutí Nejvyšší soud shledal, že i když na řešený případ nelze aplikovat ustanovení o odpovědnosti za škodu porušením smluvní povinnosti, neboť mezi účastníky nebyla existence smluvního závazkového vztahu prokázána, je chybný závěr o tom, že nedošlo ani k porušení žádné ze zákonných povinností zhotovitelky. Nejvyšší soud proto shledal, že na řešený případ lze aplikovat ustanovení zakotvující obecnou prevenční povinnost subjektů počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám. V nyní posuzované věci však ze skutkových zjištění okresního soudu vyplynulo, že účastníci uzavřeli v ústní formě smlouvu o dílo dle ust. § 2586 a násl. o.z. a tvrzené nároky žalobce je tak nutno posoudit dle příslušných ustanovení týkajících se práv z vadného plnění.

17. Žalobce svá tvrzení této skutečnosti nepřizpůsobil a přes poučení okresního soudu při jednání dne 24. 9. 2018 o nutnosti tvrdit vady díla, prokázat, jaké nároky z titulu vad díla vůči žalovanému uplatnil, jaké právo z titulu vad zvolil, kdy je u žalovaného uplatnil apod., setrvale argumentoval ve prospěch svého tvrzení, že se po žalovaném bez ohledu na uzavřenou smlouvu o dílo domáhá náhrady škody. Jak již odvolací soud výše vysvětluje, práva z vadného plnění mají vůči všem ostatním zákonným a v zásadě i smluvním reparačním, kompenzačním i sankčním mechanismům exkluzivní vztah a čeho lze dosáhnout skrze úpravu vadného plnění, toho nelze dosáhnout jinak. Žalobce tudíž se svým nárokem na náhradu škody vůči žalovanému za okresním soudem zjištěného skutkového stavu nemůže být úspěšný a jeho žaloba byla správně zamítnuta, byť na základě jiného právního posouzení věci okresním soudem.

18. S ohledem na skutečnost, že z ust. § 1925 o.z. plyne, že právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody (kupříkladu vzniklé jako následek samotného vadného plnění), poučil při odvolacím jednání krajský soud žalobce o tom, že takové případné škody by se žalobce mohl domáhat a pro ten případ je povinen tvrdit a prokazovat vznik škody, která není kryta nároky z odpovědnosti za vady díla. Pro případ prokázání příčinné souvislosti mezi existencí vady a vznikem možné škody v majetkové sféře žalobce, by totiž její náhrada byla možná za podmínek plynoucích z ust. § 2913 o.z. Žalobce na výzvu a poučení odvolacího soudu sdělil, že v průběhu řízení poskytl všechna relevantní tvrzení, a to již před okresním soudem, a nebude uvádět žádná tvrzení a označovat další důkazy k posouzení nároku žalobce dle škodní odpovědnosti.

19. Odvolací soud za takto zjištěného skutkového stavu proto dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by při uplatňování práv z vadného plnění postupoval dle ust. § 1921 a násl., či § 2615 a násl. o.z., a proto lze uzavřít, že rozhodnutí okresního soudu, jímž byla žaloba zamítnuta, je věcně správné.

20. Odvolací soud považuje pro úplnost za vhodné k věci poznamenat, že posoudil-li okresní soud nárok v žalobě uplatněný dle ust. § 2894 a násl. o.z., tedy stručně řečeno z titulu odpovědnosti žalovaného za škodu, pak i z tohoto pohledu by rozhodnutí okresního soudu obstálo. Z provedeného dokazování v řízení před okresním soudem totiž přesvědčivě vyplynulo, že tvrzení žalobce o„ škodě“, která měla být v majetkové sféře žalobce způsobena vadným postupem žalovaného při demontáži motoru z vozidla žalobce, nebyla prokázána, resp. tvrzení žalobce byla vyvrácena zejména závěry znaleckého posudku titul příjmení, výpovědí tohoto znalce a závěry revizního znaleckého posudku a výpovědí znalce titul příjmení. Oba znalci bez jakékoliv pochybnosti jednoznačně a kategoricky vyloučili, že by způsobem popsaným žalobcem, resp. na základě tvrzení žalobce znalcem titul příjmení mohlo dojít k poškození motoru vozidla žalobce vinou žalovaného. Oba znalci své závěry přesvědčivě při jednání před okresním soudem obhájili, okresní soud tudíž neměl důvodu jakkoliv důkazní řízení doplňovat, a to ani o doplněk č. 2 znaleckého posudku znalce příjmení předkládaného žalobcem. Odvolací soud tyto závěry okresního soudu sdílí a sdílí i přesvědčení okresního soudu o nadbytečnosti dalšího dokazování ve věci, které by vedlo toliko k prodlužování řízení a navyšování již tak vysokých nákladů řízení. Závěry znaleckého posudku, které byly v průběhu dokazování před okresním soudem znalci ustanovenými okresním soudem odmítnuty a hodnoceny jako nesprávné, nemohou být podkladem pro rozhodnutí ve věci, což platí i pro dodatek znaleckého posudku téhož znalce reagující na závěry pozdějších znaleckých posudků.

21. K výhradě žalobce o nesprávném hodnocení skutečností plynoucích z výpovědí svědků odvolací soud toliko poznamenává, že hodnocení důkazů je věcí soudu (§ 132 o.s.ř.) a z podrobného, srozumitelného a logického odůvodnění rozsudku okresního soudu naopak plyne, že okresní soud se s jednotlivými důkazy dostatečně vypořádal, ve svých úvahách zohlednil skutková zjištění plynoucí z provedeného dokazování a ve věci dospěl ke správnému závěru o skutkovém stavu, byť jej hodnotil po právní stránce odlišně od soudu odvolacího.

22. Odvolací soud tudíž z důvodů shora rozvedených rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

23. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci. V posuzované věci jsou náklady odvolacího řízení na straně žalobce tvořeny toliko odměnou zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby, spočívající v účasti při jednání odvolacího soudu, v částce 4 620 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb), jednou paušální náhradou hotových výdajů 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ze součtu uvedených částek (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalovaného dosáhly 5 953 Kč. Uvedenou částku je žalobce povinen nahradit žalovanému ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).