KSHKPA 27 CO 70/2022-360

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ⟪LB:lb_001⟫ ve věci ⟪LB:lb_002⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_003⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_004⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_009⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_010⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_011⟫ o zaplacení částky 309 210,85 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení částky 62 237 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_012⟫ k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 11. 2021, ⟪LB:lb_013⟫ č. j. 123 C 45/2019 – 267,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 25 243 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem přiznal znalci titul jméno příjmení znalečné ve výši 2 015 Kč (výrok I), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 309 210,85 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), zamítl vzájemný návrh žalovaného, kterým se domáhal po žalobci zaplacení 62 237 Kč s příslušenstvím (výrok III), žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení 269 911,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV), a konečně rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích za státem zálohované znalečné 2 015 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 309 210,85 Kč s tvrzením, že účastníci řízení uzavřeli ústně smlouvu o dílo, resp. smlouvu o provedení zemědělských prací a dodání zemědělských chemických prostředků a hnojiv, na základě které žalobce pro žalovaného provedl práce a dodávky. Tyto práce žalobce vyúčtoval celkem třemi fakturami se splatností do 29. 12. 2017. Žalovaný vyfakturované částky neuhradil a proti nároku žalobce započítával své dle žalobce neexistující pohledávky. Předně šlo o pohledávku za odebranou pšenici, k čemuž žalobce uvedl, že v minulých letech skutečně pro žalovaného obstarával prodej zemědělských plodin, kdy po sklizni vydal žalovanému potvrzení o množství plodiny a následně byla plodina uskladněna v prostorách zemědělského statku, který měl žalobce podnajatý od žalovaného. Z tohoto uskladnění pak žalobce sám nebo pomocí přepravních společností zboží odvážel do skladů odběratelů a poté žalovaný vystavil řádný daňový doklad, který žalobce uhradil. Naposledy tento obchod žalobce zprostředkovával v roce 2016. V roce 2017 žalobce žádný prodej úrody žalovaného nezprostředkovával, pouze sklizené obilí vysypal v části statku, kterou užíval žalovaný a následně jej nakládal na vozidla přepravce, které si žalovaný zajišťoval sám. Žalobce ohledně množství potravinářské pšenice, kterou sám prodal společnosti právnická osoba, odkázal na údaje o oseté ploše a průměrném výnosu pšenice dle dat Českého statistického úřadu. Z nich plyne, že průměrná sklizeň na polnostech žalobce měla činit 399,64 tun pšenice. Z dokladů společnosti právnická osoba je patrné, že žalobce prodal celkem 412,531 tun pšenice, což s mírnou odchylkou odpovídá. Je tedy vyloučené, aby prodal i 76,5 tun pšenice patřících žalovanému.

3. Ohledně druhé námitky žalovaného spočívající ve vadném provedení polních prací – osetí řepkou, žalovaný vady namítal opožděně. S odstupem času není možné zjistit, zda místa označená na polích s řepkou nevzešla z důvodu sucha, požeru řepky slimáky, povětrnostních podmínek, podmáčení, zastínění, vymrznutí či něčeho jiného. Řepka byla seta v srpnu 2017, vzejde do cca 10 dnů a nejpozději v polovině září 2017 by proto žalovaný musel zjistit, že plodina nevzešla. Bylo jeho povinností, aby vadné provedení díla žalobci oznámil bez zbytečného odkladu, což neučinil. Žalobce proto podle ust. § 2618 občanského zákoníku namítl opožděné uplatnění práva z vadného plnění. Nadto je tento tvrzený nárok žalovaného i promlčen. Fakturu na částku 275 400 Kč žalobce nikdy před zahájením soudního řízení od žalovaného neobdržel. Žalobce obdržel dopis, v něm však nebylo odkazováno na fakturu a v dopise žalovaný požadoval náhradu v rozmezí 275 544 – 290 852 Kč, což je nelogické, pakliže tvrdí doručení faktury žalobci na přesnou částku 275 400 Kč. Předmětnou fakturu žalobce nemá, nemá ji založenou ve svém účetnictví, o její existenci do doby zahájení soudního řízení nevěděl.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Potvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě níž žalobce prováděl pro žalovaného zemědělské práce a dodával chemické prostředky a hnojiva. Namítal však, že vůči žalobci má pohledávky, které proti nároku žalobce započetl. Faktury, které od žalobce obdržel, reklamoval a požadoval náhradu škody i slevu ve výši 50 000 Kč 30. 12. 2017 pak žalovaný žalobci vyúčtoval částku 275 400 Kč, kterou požadoval zaplatit z titulu prodeje 76,5 tun potravinářské pšenice. Pšenici patřící žalovanému žalobce sklidil, prodal ve výkupním skladu právnická osoba právní forma jako svoji a utržené peníze si ponechal. Žalovaný předložil vlastní výpočet, na základě něhož dospěl k názoru, že žalobce při sklizni v roce 2017 sklidil 511 tun vlastní pšenice a 75,4 tuny pšenice žalovaného. Tvrzení žalobce o vyklopení sklizené pšenice v průjezdu statku adresa žalovaný odmítl, neboť není možné, aby se do průjezdu vešlo cca 8 traktorových vleček potravinářské pšenice. V průběhu řízení pak žalovaný uplatnil vůči žalobci vzájemný návrh, jímž se domáhal zaplacení částky 62 237 Kč. Ta se sestávala jednak z částky získané žalobcem za prodej pšenice náležející žalovanému a jednak z nároku na náhradu nekvalitně provedených polních prací.

5. Okresní soud ve svých závěrech předně vycházel z nesporných tvrzení účastníků o ústně sjednané smlouvě, na základě níž žalobce pro žalovaného prováděl zemědělské práce a dodával chemické prostředky a hnojiva. Nesporné bylo i to, že žalobce pro žalovaného tyto práce a dodávky v roce 2017 provedl a fakturami vyúčtoval v žalobě uvedenou částku.

6. Okresní soud se pak dále v průběhu řízení seznámil s obsahem listinných důkazů, které účastníci označili či předkládali k prokázání svých skutkových tvrzení, se závěry znaleckého posudku znalce titul jméno příjmení vypracovaného na žádost žalobce, se znaleckým posudkem titul jméno příjmení, která vypracovala znalecký posudek k žádosti žalovaného, oba znalce při jednání okresního soudu vyslechl, dále vyslechl svědky jméno příjmení a jméno příjmení, seznámil se s vyjádřením společnosti právnická osoba (dříve právnická osoba) a při místním šetření se seznámil se situací na místě samém – bývalém statku v obec.

7. Po takto provedeném dokazování a vycházeje z ust. §§ 1744, 1746, 1925, 2586, 2618 a 2991 zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník, dále jen o.z.) dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Naopak vzájemný návrh žalovaného shledal neopodstatněným.

8. Okresní soud konstatoval, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo dle ust. § 2586 a násl. o.z. spočívající v provedení zemědělských prací a dodání zemědělských chemických prostředků a hnojiv žalobcem. Tyto práce a dodávky byly uskutečněny. Žalovaný jako svoji obranu vůči v žalobě uplatněnému nároku namítal zápočet z důvodu nekvalitního provedení těchto prací žalobcem při setí řepky. Znaleckým posudkem pak bylo prokázáno, že žalovanému vznikla ztráta v částce 21 467 Kč. Tento nárok žalovaného je pak podle okresního soudu nutno kvalifikovat jako právo z vadného plnění smlouvy o dílo, které bylo provedeno v srpnu 2017. V souladu s ust. § 1925 o.z. žalovaný nemůže své právo uplatňovat z jiného titulu, jedná-li se o právo z vadného plnění. Dle ust. § 2618 o.z. pak byl žalovaný povinen vady díla oznámit žalobci bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil, nebo při náležité pozornosti zjistit měl. Žalovaný ovšem vady nevytknul včas, neboť první reklamaci učinil až 22. 12. 2017, tedy několik měsíců poté, kdy bylo setí provedeno a jeho nekvalitní provedení se projevilo. Žalovaný tedy své právo z vadného plnění uplatnil opožděně a okresní soud k této námitce žalovaného přihlédnout nemohl.

9. Žalovaný dále namítal, resp. v rámci vzájemného návrhu uplatňoval vůči žalobci nárok na částku 275 400 Kč, představující hodnotu 76,5 tun potravinářské pšenice patřící žalovanému, kterou měl žalobce získat v srpnu 2017 a následně jí prodat ve výkupním skladu jako svou. Provedeným dokazováním ovšem bylo dostatečně prokázáno, že žalobce prodal do výkupního skladu jen takové množství pšenice, které odpovídalo plochám, na nichž hospodařil. Skutková konstrukce žalovaného zůstala zcela v rovině tvrzení, neboť nebyl předložen žádný důkaz svědčící o tom, že jeho pšenice složená v samostatné části statku byla odcizena, ani že to byl právě žalobce, kdo ji odcizil a zpeněžil. Předmětem řízení pak nebylo zjišťovat, zda pšenici žalovaného odvezl ze skladovacích prostor žalovaný či nějaká třetí osoba s vědomím či bez vědomí žalovaného. Rozhodující je zjištění, že žalobce se na úkor žalovaného neobohatil. Námitce žalovaného tudíž nelze přisvědčit.

10. Okresní soud proto uzavřel, že žalobce v souladu s ust. § 2586 a následujících o.z. provedl pro žalovaného dílo, za jehož provedení mu vznikl nárok na zaplacení ceny. Cenu za dílo žalovaný neuhradil a námitky, které vznášel vůči v žalobě uplatněnému nároku, okresní soud shledal nedůvodnými. Žalobě proto vyhověl a vzájemný návrh žalovaného zamítl.

11. Ve věci úspěšnému žalobci okresní soud ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému dále dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil povinnost nahradit státu náklady (zálohované znalečné), které České republice vznikly v souvislosti s výslechem znalce titul jméno příjmení.

12. Okresní soud současně rozhodl o znalečném titul jméno příjmení za účast na soudním jednání dne 11. 11. 2021. Znalečné bylo vyúčtováno v souladu s vyhl. č. 504/2020 a požadovaná částka znalci přiznána.

13. Proti rozsudku podal včas odvolání žalovaný. V obsáhlém opakovaně doplňovaném odvolání brojil proti všem výrokům rozsudku okresního soudu, přičemž stěžejní výtky směřoval vůči těm výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o žalobním nároku, vzájemném návrhu žalovaného a o nákladech řízení. V odvolání poskytl alternativní výklad okresním soudem provedeného dokazování, zpochybnil skutečnosti plynoucí z výpovědi svědka jméno příjmení, a to mimo jiné i s poukazem na skutečnost, že svědek ve vztahu k pšenici dle žalobce složené do průjezdu statku obec uvedl, že tam bylo„ něco naštosováno“. Podle žalovaného štosovat lze toliko konkrétní předměty, např. polena dřeva, kontejnery na lodi, když i Mistr Jan Hus byl upálen v Kostnici na hranici – na štosu. Žalovaný zdůraznil, že žalobce v průběhu řízení před okresním soudem odmítal umožnit žalovanému nahlédnout do své účetní evidence, tento postoj změnil teprve v závěru dokazovací fáze. Z účetní evidence žalobce podle přesvědčení žalovaného plyne, že žalobce za rok 2017 zdanil více, než bylo nutné, z čehož je zjevné, že pšenici žalovaného v hodnotě 275 400 Kč si přivlastnil, cenu za ni nezařadil do výdajů, ale započetl ji do svých příjmů za rok 2017.

14. Žalovaný navrhl doplnění dokazování spisem k protokolu agendy anonymizováno číslo z datum od SZPI inspektorátu, ulice a číslo, obec, z něhož by mělo vyplynout, že žalobce během dvanácti měsíců mezi 14. 9. 2021 a 3. 9. 2021 dvakrát zásadně změnil svá tvrzení o místu uložení předmětné pšenice patřící žalovanému. Z této skutečnosti dle žalovaného plyne rozpornost samotných žalobcových tvrzení o uložení pšenice žalovaného. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že žalobce v řízení před okresním soudem tvrdil, že předmětnou pšenici vysypal na igelitovou plachtu nacházející se v objektu statku obec. Současně se však žalobce v postavení vedlejšího účastníka v řízení vedeném před Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 282/2021 domáhá po žalovaném uklizení – vyklizení předmětné igelitové plachty. Ústřižek této plachty žalovaný jako důkaz krajskému soudu předložil. Podle žalovaného by řízení mělo být přerušeno do doby odstranění překážky řízení, za níž žalovaný považuje podání ústavní stížnosti do rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v obec proti odložení podnětu k zahájení úkonu z trestního řízení pro podezření spáchání přečinu podání křivých znaleckých nálezů znalcem titul jméno příjmení. Jako další důkazy žalovaný připojil k odvolání podání ze dne 28. 2. 2022 –„ vyjádření nevole“ k správním postupům Státní zemědělské a potravinářské inspekce a reakci Ministerstva zemědělství ČR na tento podnět advokáta žalovaného. Žalovaný dále navrhoval provedení dokazování listinou označenou jako návrh na petit v kontrolní věci agendy č. anonymizováno číslo SZPI anonymizováno ze dne datum, či rozhodnutím Státní zemědělské a potravinářské inspekce ze dne datum, jímž byl zástupce žalovaného vyrozuměn o tom, že inspektorát neshledal pochybení Inspektorátu státní zemědělské a potravinářské inspekce v obec a jeho zaměstnanců při výkonu kontroly a při výkonu státního dozoru a stížnost zástupce žalovaného shledal nedůvodnou. Konečně žalovaný za další důkaz označil listinu, z níž plyne, že dne datum učinil podnět k nezávislému kontrolnímu úřadu s žádostí o prověření postupu Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Z odvolání žalovaného a poukazu na listiny, které žalovaný považuje za nezbytné k doplnění důkazního řízení, lze učinit spolehlivý závěr, že žalovaný s rozsudkem okresního soudu nesouhlasí, žalobní žádání považuje za nedůvodné a navrhuje, aby bylo vyhověno vzájemnému návrhu žalovaného.

15. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že rozhodnutí okresního soudu považuje za věcně správné, neboť ten úplně zjistil skutkový stav a na skutkový stav aplikoval příslušné právní normy hmotného práva. Odvolání žalovaného tudíž nemůže obstát. Odvolání žalovaného je nedůvodné a účelové, tvrzení v něm obsažená jsou v rozporu s obsáhlým dokazováním provedeným soudem prvního stupně. Žalobce se v podrobném stanovisku vyjádřil k jednotlivým námitkám žalovaného vůči rozsudku okresního soudu, odkázal na vyjádření znalců a citoval jejich stěžejní závěry ke skutečnostem mezi účastníky sporným. Žalobce opětovně vyloučil, že by prodal pšenici patřící žalovanému a utržené peníze si ponechal. Žalobce neví, komu žalovaný svoji pšenici prodal, touto informací žalobce nedisponuje. V průběhu řízení před soudem prvního stupně však bylo bez pochybnosti prokázáno, že žalovaný měl svoji pšenici složenou v průjezdu statku v obec O tom jednoznačně vypovídal svědek příjmení. Znalecký posudek znalcem titul příjmení žalobce nechal vypracovat z důvodu opakovaných návrhů žalovaného, aby žalobce předložil svoji daňovou evidenci. Pakliže žalovaný namítá, a to teprve nyní v odvolání, že v posudku shledává podstatné rozpory, bylo by logické, aby navrhl k jejich odstranění vypracování revizního znaleckého posudku. To se však v řízení před okresním soudem nestalo. Žalovaný se o žalobci vyjadřuje nelichotivými výrazy, obviňuje jej z toho, že se spojil se znalcem, nicméně v řízení před okresním soudem bylo prokázáno, že to byl právě žalovaný, kdo obcházel třetí osoby ve snaze dohodnout se s nimi, aby proti žalobci svědčily u soudu, příp. aby na nich vymámil podpis na blíže nespecifikovaných listinách. Důkazy, které žalovaný navrhuje k provedení v odvolacím řízení, žalobce považuje za nadbytečné a nesrozumitelné. Není zřejmé, co by těmito důkazy mělo být prokázáno, nicméně žalobce ponechává zcela na úvaze odvolacího soudu, zda tyto důkazy budou provedeny. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil a žalobci přiznal náklady odvolacího řízení.

16. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

17. Předně lze k posuzované věci konstatovat, že okresní soud za účelem učinění co neobjektivnějšího závěru o skutkovém stavu provedl dostatečné dokazování, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů i obsahu spisu odpovídající skutková zjištění, která následně promítl do srozumitelného a logického závěru o skutkovém stavu a ten následně správně právně posoudil. Provedené důkazy okresní soud hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a současně všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a přihlédl ke všem podstatným skutečnostem, které v průběhu řízení vyšly najevo (§ 132 o.s.ř.) Okresní soud současně srozumitelně vyložil své úvahy, na základě nichž dospěl k závěru, že v žalobě uplatněný nárok je opodstatněný a naopak proč vzájemný nárok žalovaného, jímž se domáhal po žalobci zaplacení částky 62 237 Kč s příslušenstvím, důvodný není.

18. Okresní soud vyšel ze skutečnosti, že žalobcem uplatněný nárok nebyl v zásadě žalovaným sporován, resp. žalovaný připouštěl, že popsané zemědělské práce a dodání zemědělských chemických prostředků a hnojiv ze strany žalobce provedeno bylo a v žalobě uvedená částka byla žalobcem řádně žalovanému fakturována. Vůči v žalobě uplatněnému nároku však žalovaný započítával své údajné pohledávky opírající se jednak o tvrzení, že žalobce prodal pšenice patřící žalovanému, když utržené prostředky si žalobce ponechal pro svoji potřebu. Za druhé pak nárokoval pohledávku z titulu vadného provedení polních prací, kdy žalobce měl nekvalitně osít pole žalovaného. V části, ve které tvrzené pohledávky žalovaného převyšovaly nárok žalobce uplatněný v žalobě, se žalovaný posléze domáhal zaplacení částky 62 237 Kč z titulu vzájemného návrhu. Okresní soud obranu žalovaného, resp. jím uplatněný vzájemný návrh shledal právem neopodstatněným.

19. Ohledně tvrzeného vadného provedení polních prací žalobcem, okresní soud přiléhavě poukázal na ust. § 1925 o.z., když konstatoval, že údajné vady díla (neosetí části polností žalovaného) byl žalovaný v souladu s ust. § 2618 o.z. povinen oznámit žalobci bez zbytečného odkladu. To však neučinil. Žalovaný vady nevytkl včas a své právo z vadného plnění tudíž uplatnil opožděně. Odvolací soud se s tímto závěrem okresního soudu ztotožňuje.

20. Za správný pak lze považovat i závěr okresního soudu o tom, že v průběhu řízení se žalovanému nepodařilo prokázat, že by žalobce prodal tvrzených 76,5 tun potravinářské pšenice patřící žalovanému a že by se tak na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Okresní soud přiléhavě konstatoval, že v tomto směru zůstala skutková konstrukce žalovaného toliko v rovině tvrzení a v průběhu řízení nebyl proveden žádný důkaz, který by nasvědčoval tomu, že žalobce si pšenici ponechal, příp. ji odcizil a zpeněžil. Okresní soud důvodně námitky žalovaného, resp. jim uplatněný vzájemný návrh odmítl jako neprokázané.

21. Odvolací soud se s těmito závěry okresního soudu ztotožňuje, považuje je za odpovídající zjištěnému skutkovému stavu, učiněné na základě úplného dokazování, v rámci něhož se okresní soud vypořádal i s veškerými námitkami a výhradami, které v průběhu řízení ze strany žalovaného zazněly. Odvolací soud proto vycházeje ze zásady stručnosti v podrobnostech odkazuje na přiléhavé a výstižné odůvodnění rozsudku okresního soudu.

22. K odvolacím výhradám a navrženým důkazům žalovaného považuje krajský soud za vhodné poznamenat, že odvolání je nepřehledně a nesrozumitelně uspořádáno, není z něho zcela patrné, jaké nesprávnosti jsou okresnímu soudu ze strany žalovaného vytýkány. Žalovaný se zaměřil především na vlastní výklad zjištění, které podle jeho přesvědčení vyplynuly z provedeného dokazování a v odvolání dílem opětovně líčí svoji skutkovou verzi sporu, kterou okresní soud po provedeném dokazování považoval za neprokázanou. Argumentace a tvrzení žalovaného nejsou způsobilé vyvolat pochybnosti o správnosti skutkových či právních závěrů okresního soudu. Totéž lze uvést i ohledně snahy žalovaného zpochybnit věrohodnost svědka jméno příjmení, který ve své výpovědi, je-li v protokolu o jednání okresního soudu zachycena přesně, použil pro uskladnění pšenice slovo„ naštosováno“, jehož etymologický význam dle žalovaného má vylučovat vysypání obilí„ na kupu“. Byť v tomto směru lze se žalovaným souhlasit, že původní význam svědkem použitého slova byl jiný, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by svědek ve své výpovědi toliko vinou nepřiléhavě použitého výrazu uváděl nepravdu. Ostatně i v žalovaným předloženém vyjádření Ústavu pro jazyk český AV ČR je uvedeno, že slovo„ štosovat“ se používá i ve významu hromadit, kupit se. Důkazy označené žalovaným po provedené koncentraci řízení před okresním soudem, které dle svého tvrzení žalovaný bez své viny nemohl před okresním soudem použít, nejsou zjevně způsobilé v případě svého provedení lépe osvětlit dostatečně zjištěný skutkový stav a zejména přivodit pro žalovaného příznivější výsledek v řízení. Listiny, které žalovaný označil či předložil, s věcí buď nesouvisí či s ní souvisí toliko okrajově. Především se pak žalovaný pokouší svá tvrzení prokázat podáními, která vyrábí a zasílá na různé instituce, od nichž se domáhá stanovisek, vyjádření či ukládání sankcí ve vztahu k žalobci, příp. znalci příjmení, České zemědělské a potravinářské inspekci apod. Odvolací soud tudíž neshledal důvody k tomu, aby žalovaným označené důkazy provedl, neboť ve svém výsledku by takový postup odvolacího soudu vedl toliko k prodlužování řízení a dalšímu navyšování již tak vysokých nákladů řízení.

23. Krajský soud proto vycházeje ze shora rozvedených skutečností rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

24. Závěry o správnosti rozsudku okresního soudu pak platí i pro závislé nákladové výroky (sub IV a V), ale i pro výrok I, jímž okresní soud přiznal znalci titul jméno příjmení znalečné vyúčtované v souladu s příslušnými ustanoveními vyhl. č. 504/2020 Sb. Žalovaný proti tomuto výroku podal též formální odvolání, ačkoliv žádným způsobem nespecifikoval, jaké nesprávnosti této části rozhodnutí okresního soudu vytýká. Odvolací soud přesto i v tomto rozsahu rozhodnutí okresního soudu přezkoumal a dospěl k závěru, že okresní soud při stanovení výše znalečného a přiznání účtované částky znalci postupoval v souladu s příslušnými právními předpisy a v jeho rozhodnutí nelze shledat jakékoliv pochybení.

25. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. V souzené věci jsou náklady odvolacího řízení na straně žalobce tvořeny odměnou advokáta žalobce za dva úkony právní služby (vyjádření se k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu) po 9 820 Kč (počítáno z předmětu odvolacího řízení částky 309 210,85 Kč a částky 62 237 Kč vzájemného návrhu žalovaného), přičemž při stanovení výše odměny odvolací soud postupoval dle ust. § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb). Dále jsou náklady řízení tvořeny dvěma paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), dvěma půlhodinami za ztrátu času po 100 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovným osobním automobilem advokáta žalobce na trase obec – obec a zpět v částce 422 Kč a k součtu uvedených částek je nutno připočíst i 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalobce dosáhly 25 243 Kč. Uvedenou částku je žalovaný povinen nahradit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).