KSHKPA 27 CO 81/2022-321

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) jméno příjmení jméno, narozený dne datum ⟪LB:lb_002⟫ b) příjmení jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_003⟫ oba bytem adresa, jméno, země ⟪LB:lb_004⟫ oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul. ⟪LB:lb_010⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_011⟫ o zaplacení 638 999 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_012⟫ k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 2. 2022, ⟪LB:lb_013⟫ č. j. 23 C 167/2019-294,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce a) je povinen nahradit žalované k rukám jejího advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 14 031,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně b) je povinna nahradit žalované k rukám jejího advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 14 031,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali po žalované zaplacení částky 638 999 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uložil každému ze žalobců povinnost nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 84 776 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci těchto výroků rozsudku (výroky II. a III.). Každému ze žalobců dále uložil povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích státem zálohované znalečné ve výši 482,25 Kč do tří dnů od právní moci těchto výroků rozsudku (výroky IV. a V.).

2. V odůvodnění rozsudku uvedl, že se žalobci domáhali po žalované zaplacení pojistného plnění ve výši 638 999 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od 23. 7. 2016 do zaplacení. Tvrdili, že se dne 3. 7. 2016 stali účastníky dopravní nehody, při které byli zraněni a byla jim způsobena škoda na věcech, a to zejména na motocyklu značka automobilu anonymizováno číslo anonymizována dvě slova, jehož pořizovací cena činila v přepočtu 600 574 Kč, a na vybavení motocyklu v hodnotě 59 470 Kč. Žalovaná, u které byl viník dopravní nehody pojištěn z odpovědnosti z provozu vozidla, vyplatila pouze 277 290 Kč. Žalobcům dále vznikly náklady související s přepravou a likvidací nepojízdného motocyklu ve výši 24 656 Kč a 4 253 Kč, neboť motocykl nemohli nechat na území Evropské unie. Za škodu na oblečení a dalším vybavení ve výši 140 319 Kč jim žalovaná vyplatila jen částku 100 661,17 Kč. Za pohonné hmoty do pronajatého náhradního vozidla ve výši 1 455 Kč ani za náklady právního zastoupení v trestním řízení s viníkem dopravní nehody a v likvidačním řízení pojišťovny v celkové výši 175 678 Kč jim žalovaná ničeho nevyplatila.

3. Žalovaná učinila nesporným, že žalobcům poskytla na pojistném plnění částku ve výši 10 234 EUR jako náhradu škody na motocyklu a částku ve výši částka jako náhradu škody na vybavení. S podanou žalobou nesouhlasila a navrhla ji zamítnout i s ohledem na její neurčitost, kdy ani součet dílčích žalovaných částek neodpovídal celkové žalované částce. Žalobci nevysvětlili, proč by měli být oprávněni společně a nerozdílně, a dále nedoložili, že byl motocykl skutečně zlikvidován, jak tvrdili. Obvyklá cena předmětného motocyklu před nehodou byla vyčíslena částkou 15 900 EUR. Z toho zbytková hodnota motocyklu činila 5 666 Kč a žalobci a) byl na motocyklu a jeho příslušenství vyplacen rozdíl mezi těmito částkami ve výši 10 234 EUR (277 290 Kč). Odtah motocyklu do stát nebyl účelný a poplatky za převoz motocyklu do země by žalobci byli nuceni vynaložit i v případě, že by ke škodní události nedošlo. Na náhradě škody na oblečení vyplatila žalovaná částku obvyklou v době poškození. V případě pohonných hmot u pronajatého vozidla se nejednalo o škodu vzniklou v příčinné souvislosti se škodní událostí a účelně vynaložené náklady na právní zastoupení podle § 6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, náleží jen při uplatňování nároku na pojistné plnění vůči pojišťovně, nikoliv v adhezním řízení při uplatnění nároku proti škůdci.

4. Okresní soud poté, co shledal, že je podle čl. 11 a 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) příslušný k projednání této věci, spor rozhodl podle českého práva (srov. čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy). Okresní soud vycházel z provedených listinných důkazů, zejména z osvědčení o registraci předmětného motocyklu, dokladu o koupi motocyklu a jeho příslušenství, z inzerátů o nabídkových cenách stejných motocyklů na portálech webová adresa a webová adresa, ze stanoviska společnosti anonymizována tři slova o celkové reprodukční ceně motocyklu ve výši 15 900 EUR a jeho zůstatkové hodnotě ve výši 5 666 EUR a z emailové komunikace účastníků, ze které vyplynulo, že žalovaná sdělovala zástupci žalobců dne 3. 10. 2016, že zatím nemůže ukončit šetření a vyplatit pojistné plnění, protože pojištěný viník dopravní nehody nesouhlasil se zaviněním nehody. Žalobci předložili některé další listinné důkazy k otázkám nakládání s předmětným motocyklem po dopravní nehodě a k odhadu způsobené škody, nicméně soud prvního stupně tyto důkazy neprovedl, neboť žalobci nepředložili jejich překlad do českého jazyka. Okresní soud naopak provedl k důkazu znalecký posudek znalce titul jméno příjmení, kterého k závěru jeho znaleckého posudku vyslechl a vzal za prokázané, že obvyklá cena předmětného motocyklu činila ke dni ke dni jeho poškození 378 116 Kč a obvyklá cena příslušenství byla ve výši 23 778 Kč.

5. Po provedeném dokazování dospěl okresní soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud prvního stupně si žalované nároky rozdělil do pěti položek. Pokud jde o náhradu škody za poškozený motocykl a příslušenství, tak uzavřel, že žalobci neprokázali vznik manželství. Žalobkyně b) nebyla ve vztahu k tomuto nároku aktivně legitimována, protože veškeré poškozené věci byly zakoupeny žalobcem a). Podle § 2969 odst. 1 občanského zákoníku je rozhodující obvyklá cena v době poškození, která byla znaleckým posudkem stanovena ve výši 378 116 Kč při ceně použitelných zbytků ve výši 122 844 Kč. Se závěry znalce korespondovala i reprodukční cena společnosti anonymizována tři slova, která po přepočtu na české koruny odpovídá částce 385 000 Kč a zůstatkové hodnotě motocyklu ve výši cca 137 000 Kč, a rovněž nabídkové ceny na inzertních portálech. Okresní soud se nezabýval dalšími námitkami žalobce a) o tom, že motocykl musel být v země sešrotován a že jej nemohl zpeněžit na území Evropské unie, protože žalobce a) k těmto svým tvrzením nepředložil důkazy. Žalovanou poskytnutá částka za motocykl a jeho příslušenství ve výši 277 290 Kč ve spojení s cenou zbytků ve výši 137 000 Kč se proto jeví jako dostatečná.

6. Žalobkyně b) nebyla aktivně legitimována ani ve vztahu k náhradě škody za oblečení a další vybavení, neboť podle předložených nákupních dokladů veškeré poškozené věci zakoupil žalobce a), který se domáhal dorovnání pojistného plnění do výše, kterou za tyto věci v letech 2013 – 2015 uhradil. Žalovaná vyplatila žalobci s ohledem na stáří a opotřebení věcí částku částka (100 661,17 Kč) a žalobce a) neprokázal, že by tato náhrada nebyla dostatečná.

7. K náhradě škody za převoz motocyklu do stát a dále do země nebyla žalobkyně b) s ohledem na předložené vyúčtování znějící na jméno žalobce a) aktivně legitimována. Žalobce a) nedoložil, že skutečně za převoz motocyklu uhradil částku 910 EUR, a proto se okresní soud nezabýval důvodností převozu motocyklu do stát. Pokud jde o převoz motocyklu do země, tak vynaložené náklady ve výši částka opět zůstaly jen v rovině tvrzení, navíc přeprava motocyklu do země by se po skončení dovolené uskutečnila i v případě, že by k dopravní nehodě nedošlo.

8. K náhradě za zakoupené pohonné hmoty ve výši 53,69 EUR žalobci nedoložili ani přes poučení ze strany soudu podle § 118a občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) žádný důkaz, proto se soud prvního stupně již ani nezabýval otázkou příčinné souvislosti mezi dopravní nehodou a nákupem pohonných hmot do pronajatého náhradního vozidla.

9. Pokud jde o náhradu nákladů právního zastoupení v trestním řízení a v likvidačním řízení pojišťovny, tak žalobci jednotlivé položky nákladů řízení řádně nerozdělili a nespecifikovali. Jako přílohu svého vyjádření předložili tabulku, přičemž součet částek uvedených v tabulce nesouhlasil s částkou požadovanou na náhradě nákladů zastoupení v žalobě, na které žalobci v průběhu celého řízení setrvali. Žalobci neunesli břemeno tvrzení ve vztahu k řádnému vyčíslení nákladů právních služeb, proto se již okresní soud nezabýval účelností vynaložených nákladů. Nad rámec uvedeného však odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4112/2017), podle níž se za účelně vynaložené náklady podle § 6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. považují náklady vynaložené při uplatnění nároku na pojistné plnění proti pojistiteli, nikoliv náklady vynaložené v adhezním řízení při uplatnění nároku na náhradu újmy proti škůdci. V likvidačním řízení žalovaná postupovala podle § 9 zákona č. 168/1999 Sb. Až do ukončení trestního řízení nebylo zřejmé, který z účastníků zavinil dopravní nehodu, proto s výplatou pojistného plnění posečkala do skončení trestního řízení, o čemž žalobce informovala.

10. Okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalované přiznal proti žalobcům právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 169 552 Kč, kterou představuje odměna advokáta za 12 úkonů právní služby ve výši 12x 10 860 Kč, 12 režijních paušálů ve výši 12x 300 Kč, cestovné ve výši 3 705,48 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 2 500 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 29 426,42 Kč. Žalobci nejsou nerozlučnými společníky (srov. § 91 odst. 2 o.s.ř.), proto okresní soud uložil každému ze žalobců povinnost zaplatit jednu polovinu účelně vynaložených nákladů řízení.

11. O nákladech řízení státu za vyplacené znalečné rozhodl okresní soud podle § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že každému z žalobců uložil povinnost uhradit jednu polovinu znalečného po odečtení již uhrazené zálohy.

12. Žalobci podali proti rozsudku včas odvolání a navrhli, aby odvolací soud zrušil rozsudek a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytýkali, že je nevyzýval, aby doložili, že jsou manželé. To ostatně bylo mezi účastníky nesporné, a dokonce žalovaná poskytla žalobkyni b) pojistné plnění na účet žalobce a). Existenci majetkového společenství pak žalobci objasnili odkazem na příslušné ustanovení anonymizována dvě slova. Odvolatelé dále zpochybnili správnost znaleckého posudku znalce titul příjmení, který fakticky určoval účetní hodnotu motocyklu. O tom svědčí i nabídkové ceny z portálu webová adresa, kde byl obdobný motocykl nabízen o tři roky později za cenu o 100 000 Kč vyšší. Určení ceny zbytků motocyklu ve výši 5 666 EUR podle aukce je rovněž problematické, protože tuto cenu za zbytky vozidla reálně nikdo nezaplatil. Navíc je sporné, v jakém stavu zbytky vozidla ve skutečnosti byly. Žalobci rovněž poukázali na skutečnost, že údajná nabídka na odkup zbytků motocyklu za cenu 5 666 EUR byla ze srpna 2016, zatímco k ukončení šetření pojistné události došlo až v únoru 2017 a k vyplacení pojistného plnění dokonce až v březnu 2019. Znalec zjevně nesplnil svůj znalecký úkol, pokud ve znaleckém posudku odkazoval na spisový materiál a nepodložená tvrzení žalované a původně stanovenou hodnotu motocyklu při výslechu opravoval. Zpráva anonymizována dvě slova je velmi stručná a obecně srozumitelná, a proto mohla být provedena i bez překladu do českého jazyka, což potvrzuje i Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1656/2015. Pokud jde o nárok na náhradu právního zastoupení v adhezním a likvidačním řízení, tak žalobci připomněli, že jsou osobami s trvalým pobytem mimo území České republiky, kde se dopravní nehoda stala, a neovládají český jazyk. Žalobci nárok řádně specifikovali, když doložili podrobný rozpis právních úkonů. Zdůraznili, že nárok na náhradu škody uplatnili bezprostředně po jejím vzniku, nicméně žalovaná podmínila pojistné plnění rozhodnutím v trestní věci. Žalovaná porušila své povinnosti podle § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění ke dni uplatnění škody vůči žalované.

13. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalobci přes poučení na jednání okresního soudu dne 26. 1. 2021 nedoplnili, z jakého důvodu by jim mělo být plněno společně a nerozdílně. Ze strany žalované není nesporná existence manželství žalobců. Žalovaná nesouhlasí ani s hodnocením podaného znaleckého posudku ze strany žalobců, neboť znalec ocenil obvyklou cenu motocyklu ke dni jeho poškození. Není ani rozhodná skutečnost, zda byly zbytky motocyklu za cenu 5 666 EUR skutečně odkoupeny, neboť podle judikatury Nejvyššího soudu ČR (srov. např. rozsudek sp. zn. 1 Cz 82/88 nebo rozsudek sp. zn. 25 Cdo 347/2000) nelze výši škody činit závislou na tom, jak poškozený s věcí naloží. Nakonec žalobci netvrdili a nevyčíslili jednotlivé úkony zastoupení a neprokázali, že reálně vznikly a že byly účelné. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4112/2017 navíc nelze jako účelně vynaložené náklady podle § 6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. považovat náklady vzniklé v adhezním řízení proti škůdci.

14. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobami k němu oprávněnými (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).

15. V posuzované věci okresní soud provedl veškeré důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů odpovídající skutková zjištění, která promítl do správného závěru o skutkovém stavu. Proto na ně krajský soud pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně též srozumitelným způsobem uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, a rovněž jeho právní úvahy jsou správné. Krajský soud k odvolacím námitkám žalobců uvádí následující.

16. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále„ zákon o pojištění odpovědnosti“), nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému

a) způsobenou škodu na zdraví nebo usmrcením,

b) způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat,

c) ušlý zisk,

d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato škoda vznikla a za kterou pojištěný odpovídá, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

17. Podle § 9 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti je pojistitel povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen

a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo

b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření.

18. Podle § 9 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti šetření podle odstavce 3 nelze podmiňovat ukončením řízení podle odstavce 5, jehož předmětem není rozhodnutí o náhradě újmy. Tím není dotčeno ustanovení odstavce 2.

19. Pojišťovna je povinna poskytnout pojistné plnění pojištěnému nebo třetí osobě, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost). Právu pojištěného, aby pojistitel za něho nahradil škodu ve smyslu § 6 zákona o pojištění odpovědnosti, tak odpovídá nárok poškozeného na plnění podle tohoto ustanovení. Podmínkou plnění pojistitele je, že poškozený svoje nároky na náhradu uplatnil a prokázal. Východiskem pro určení náhrady u škody na věci je její obvyklá cena v době poškození. Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s právním zastoupením při uplatňování nároků na náhradu škody na věci nebo ušlém zisku je podmíněna marným uplynutím tříměsíční lhůty pro plnění pojistitele nebo neoprávněným odmítnutím anebo neoprávněným krácením pojistného plnění pojistitelem. Toto omezení bylo reakcí na praktické zkušenosti s uplatňováním tohoto nároku, kdy pojišťovna musela plnit tyto náklady i v případech, kdy plnila v souladu se zákonem a nebyl tedy důvod takto navyšovat pojistné plnění.

20. Ze skutkových zjištění okresního soudu je zřejmé, že žalobcům byla při dopravní nehodě dne 3. 7. 2016 způsobena mimo jiné újma na zdraví a škoda na motocyklu, jeho příslušenství a dalším vybavení. Za škodu odpovídal pan jméno příjmení, který byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 2. 2017, č.j. číslo jednací, shledán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti. Žalovaná, u které měl viník dopravní nehody sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, v tříměsíční lhůtě podle § 9 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti sdělila zástupci žalobců (srov. emailovou korespondenci na č.l. 191 a násl.), že pojištěný nesouhlasí se zaviněním dopravní nehody, a proto bude pojistné plnění uhrazeno až po určení viníka dopravní nehody. Žalovaná zároveň podle výsledků svého šetření rozepsala výši jednotlivých nároků žalobců, které hodlala odškodnit a které nakonec podle nesporných prohlášení zástupců účastníků na jednání okresního soudu dne 19. 5. 2020 odškodnila v celkové výši 575 711 Kč, a zároveň vyzvala zástupce žalobců k doložení a zdůvodnění dalších požadovaných nároků.

21. V podobném duchu byli žalobci vyzváni k doplnění tvrzení a označení důkazů podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. i na jednání okresního soudu dne 26. 1. 2021, kdy okresní soud žádal i doplnění tvrzení, z jakého důvodu má být žalobcům plněno společně a nerozdílně. Žalobci sice v podání ze dne 25. 2. 2021 (viz č.l. 166-168) uvedli, že jsou jako občané země a rezidenti státu anonymizováno manželé, nicméně toto své tvrzení žádným způsobem nedoložili. I kdyby existenci manželství prokázali, tak by to na rozhodnutí okresního soudu nemohlo nic změnit s ohledem na skutečnost, že ani žalobce a), kterého okresní soud podle předložených daňových dokladů pokládal za vlastníka motocyklu a dalšího vybavení, nebyl se svými nároky úspěšný.

22. Zásadními nároky v rámci žalobci uplatněných položek bylo ocenění předmětného motocyklu a jeho příslušenství a dalšího vybavení, které představovalo zejména oblečení a obuv žalobců. Podle § 2969 odst. 1 občanského zákoníku platí, že výše náhrady se odvozuje od ceny věci, což je podle § 492 odst. 1 občanského zákoníku hodnota věci vyjádřená v penězích. Ta se zásadně určuje jako cena obvyklá, tedy jako cena, za kterou lze v daném místě a čase pořídit věc shodnou či obdobnou. Žalovaná vyplatila žalobci a) náhradu škody na motocyklu na základě stanoviska společnosti anonymizována tři slova ve výši 10 234 EUR (277 290 Kč) poté, co použitelné zbytky motocyklu byly oceněné částkou 5 666 EUR (137 000 Kč). Závěry znaleckého posudku znalce titul jméno příjmení z oborů ekonomika a strojírenství, které znalec doplnil na jednání okresního soudu dne 5. 10. 2021, v podstatě korespondoval s žalovanou vyplacenou částkou, resp. znalec ocenil obvyklou cenu předmětného motocyklu ještě nižší částkou než žalovaná. V rozporu se znaleckým posudkem nejsou ani inzeráty z webových stránek webová adresa, neboť je třeba si uvědomit, že se jedná o nabídkové ceny a není zřejmé, v jakém stavu konkrétní nabízené motocykly ve skutečnosti byly a za jakou částku nakonec byly (pokud vůbec) jejich prodeje realizovány. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4471/2016) není rozhodné, jak poškozený naloží se zbytky vozidla.

23. Žalobci navzdory poučení ze strany okresního soudu neprokázali ani důvodnost dalších požadovaných nároků. Pokud jde o náhradu škody na oblečení a dalším vybavení, tak platí, že nelze při určení jejich obvyklé ceny podle § 2969 odst. 1 občanského zákoníku vycházet z jejich plné ceny, za kterou je žalobce a) v letech 2013 – 2015 zakoupil jako nové. Žalobci neprokázali, že by žalovanou poskytnutá částka ve výši částka (100 661,17 Kč) nebyla dostatečná. Takovými důkazy nemohly být ani daňové doklady vystavené v země a prokazující, za kolik žalobce a) jednotlivé věci jako nové zakoupil. Žalobci neprokázali ani výši nákladů na převoz motocyklu z České republiky do stát a následně do země a nákladů souvisejících se zakoupením pohonných hmot do náhradního vozidla. Žalobci v tomto směru neunesli důkazní břemeno (za důkaz nelze ve vztahu k převozu motocyklu z České republiky do stát považovat vyúčtování na č.l. 12, které neobsahovalo podstatné náležitosti daňového dokladu jako např. razítko a podpis), proto se okresní soud správně nezabýval důvodností jednotlivých nároků, i když i o ní lze v souvislosti s posledně jmenovanými nároky pochybovat.

24. Nakonec soud prvního stupně správně rozhodl o zamítnutí nároků žalobců na náhradu nákladů právního zastoupení v trestním řízení s viníkem dopravní nehody a v likvidačním řízení pojišťovny. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4112/2017 se za účelně vynaložené náklady podle § 6 odst. 2 písm. d) zákona o pojištění odpovědnosti nepovažují náklady vynaložené v adhezním řízení při uplatnění nároku na náhradu újmy proti škůdci. Pokud jde o náklady vynaložené v likvidačním řízení, tak žalobci je řádně nespecifikovali a nedoložili jejich účelnost. Z tabulky na č.l. 200 p.v., která se zčásti týká zastoupení v likvidačním řízení pojišťovny, nelze vycházet, neboť nároky v ní nejsou řádně vyčísleny, a navíc je sporná i jejich účelnost (srov. např. úkony související s telefonickou komunikací se žalovanou, když ani není zřejmé, kdy proběhla, anebo právní rozbory uplatněných nároků, u kterých rovněž není patrné, kdy byly učiněny). V této souvislosti lze poukázat i na to, že žalobci nebyli se svými nároky v soudním řízení úspěšní, proto ani náklady s právním zastoupením nelze považovat ve smyslu § 6 odst. 2 písm. d) zákona o pojištění odpovědnosti za účelné.

25. Vycházeje ze shora rozvedených skutečností a veden zásadou stručnosti krajský soud v podrobnostech dále odkazuje na logické a přesvědčivé odůvodnění rozsudku okresního soudu, který shledává věcně správným, a proto jej dle § 219 o.s.ř. potvrdil včetně správných závislých výroků o náhradě nákladů řízení, které odpovídaly zásadám ustanovení § 142 a § 148 o.s.ř.

26. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalované přiznal proti každému ze žalobců zvlášť, neboť ani v průběhu odvolacího řízení nevyšlo najevo, že by žalobci byli nerozlučnými společníky, jednu polovinu účelně vynaložených nákladů řízení. V souzené věci představuje náklady řízení na straně žalované odměna za dva úkony právní služby spočívající ve vyjádření se k odvolání žalobců a v účasti na jednání odvolacího soudu dne 15. 6. 2022 ve výši 2x 10 860 Kč (§ 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále i„ advokátní tarif“), k čemuž přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2x 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), cestovné zástupce žalované vlakem k jednání odvolacího soudu z obec do obec a zpět ve výši 373 Kč (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu), náhrada za promeškaný čas za cestu k soudu a zpět za celkem 5 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) a DPH ve výši 4 870,50 Kč Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalované dosáhly částky 28 063,50 Kč, kterou jsou žalobci povinni nahradit žalované rovným dílem ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v ust. § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).