KSOS 22 Af 58/2010-26

22 Af 58/2010 - 26

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce J. J., v řízení zastoupeného JUDr. Markem Křížem, Ph. D., advokátem se sídlem Karviná-Fryštát, Masarykovo nám. 91/28, proti žalovanému Celnímu ředitelství Ostrava se sídlem Ostrava-Přívoz, nám. Sv. Čecha 547/8, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28.5.2010 č.j. 3675/2010-140100-21, ve věci spotřební daně, takto:

I. Rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava ze dne 28.5.2010 č.j. 3675/2010-140100-21 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7.760,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Marka Kříže, Ph. D., advokáta se sídlem Karviná-Fryštát, Masarykovo nám. 91/28.

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu Frýdek-Místek ze dne 23.10.2009 č.j. 9302/09-046100-024, kterým byla žalobci vyměřena spotřební daň ve výši 4.066.425,- Kč na základě závěru, že žalobce skladoval vybrané výrobky ve větším množství.

Namítá, že žalovaný vycházel zejm. z výpovědí osob M., H. a B. v rámci podání vysvětlení, zatímco v trestním řízení (z něhož pocházejí i tyto výpovědi) byla shromážděna řada dalších důkazů, navíc uvedené osoby byly v dále pokračujícím trestním řízení vyslechnuty znovu v procesním postavení svědků. Žalovaný tak hodnotil jen některé důkazy, a to výhradně důkazy pro žalovaného výhodné.

Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Provedené dokazování má za dostatečné. Žalobce shromážděné důkazy nijak nevyvrátil ani nezpochybnil (zejm. výpovědi osob M. B., L. B., M. a H.). Co do trestního řízení zdůrazňuje, že to bylo vedeno jiným orgánem, s jinými procesními mechanismy, nejednalo se ani o řízení ve věci daňového trestného činu. S ohledem na hodnocení již zajištěných výpovědí uvedených osob je jejich výslech v tomto řízení nadbytečný. Žalobce podle žalovaného pouze – bez předkládání důkazů – setrvává na opačném hodnocení než celní orgány. Žalobce byl navíc jako skladovatel vybraných výrobků označen i v usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 31.3.2008 č.j. X, na které sám odkazuje.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)].

Z obsahu správních spisů soud zjistil, že napadené rozhodnutí je vystavěno na hodnocení výpovědí osob M. B., L. B., M. a H. při jejich zadržení, kdy tyto osoby vypovídaly ke svému zadržení v pozici podezřelého před sdělením obvinění. S ohledem na dobu a okolnosti jejich výpovědi krajský soud uzavírá, že vypovídaly-li tyto osoby v procesním postavení podezřelého před zahájením trestního stíhání, jednalo se o podání vysvětlení podle § 158 odst. 3 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu), ve znění pozdějších změn a doplnění.

Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že závěr o skladování vybraných výrobků žalobcem učinil i Okresní soud v Benešově v žalobcem odkazovaném usnesení, pak žalovaný učinil tuto zmínku jen jako vypořádání se s odvolacími námitkami, neboť sám uvádí, že rozhodné pro posouzení věci jsou právě výpovědi osob M. B., L. B., M. a H. při jejich zadržení, z nichž učinil celní úřad a žalovaný vlastní závěry (srov. str. 11 napadeného rozhodnutí).

K otázce použitelnosti vysvětlení podle § 158 odst. 3 trestního řádu se vyslovil zdejší soud již v rozsudku ze dne 3.4.2008 č.j. X, v němž vyslovil, že při těchto úkonech není postupováno podle ustanovení o výslechu svědka (§ 97 až 104 trestního řádu), tyto po zahájení trestního stíhání slouží státnímu zástupci a obviněnému pouze ke zvážení návrhu, aby osoba, která vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Nic jiného účelem podání vysvětlení dle § 158 trestního řádu není, přičemž zásadně k obsahu těchto vysvětlení v řízení před soudem nelze jakýmkoliv způsobem přihlížet při provádění dokazování ani při rozhodování ve věci, pokud však trestní řád nestanoví jinak. V daném směru, tj. ve vztahu k přihlížení k těmto vysvětlením v daňovém řízení, trestní řád jinak nestanoví. Platí-li shora uvedený zákaz ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení, vztahuje se tím spíše na daňové řízení, což má za následek, že vysvětlení podaná dle § 158 trestního řádu nemohou být v daňovém řízení důkazními prostředky a jejich obsah nelze ani osobám, jež vysvětlení podaly, předestřít. Tyto mohou zejména finančním orgánům (ale i daňovému subjektu) sloužit jen ke stejnému účelu jako státnímu zástupci a soudu, jak uvedeno shora.

Krajský soud neshledal ani v nyní posuzované věci žádné důvody, které by jej vedly ke změně uvedeného závěru, zejm. poté, co obdobný závěr vyslovil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9.9.2010 č.j. 1 As 34/2010-73, Sb. NSS č. 2208/ 2011, dostupné na www.nssoud.cz.

Krajský soud proto uzavírá, že žalovaný vystavěl své rozhodnutí na procesně nepoužitelných důkazech, a proto zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. To je důvodem pro zrušení jeho rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.

Krajský soud pokládá za nutné též korigovat závěr žalovaného o tom, že žalobce bez předkládání důkazů toliko setrvává na svém hodnocení.

Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobce již v odvolání i dříve (srov. např. protokol z 24.9.2009) namítal skutečnosti zjištěné v trestním řízení vedeném proti němu, kdy zdůrazňoval svědecké výpovědi osob M. B., L. B., M. a H. Zcela zjevně tak označil důkaz způsobilý vyvrátit důkazy, na nichž jsou vystavěna rozhodnutí celního úřadu a žalovaného – trestní spis Okresního soudu v Benešově sp. zn. 2 T 154/2007.

Nebylo přitom povinností žalobce tento důkaz (trestní spis) zajistit a celním orgánům předložit, neboť tento nebyl v žalobcově držení (stejně není povinností daňového subjektu přivést ke správci daně svědka, jehož výpověď je navrhována). Ze spisu neplyne ani žádná skutečnost, která by žalovanému či celnímu úřadu bránila v zapůjčení uvedeného spisu od Okresního soudu v Benešově.

Žalobce ve svém odvolání navíc k uvedeným osobám uvedl, že žijí a není problém je v daňovém řízení vyslechnout, čímž zjevně učinil důkazní návrh na výslech těchto osob. S ohledem na tento důkazní návrh krajský soud upozorňuje žalovaného pro jeho další řízení, že listiny, z nichž je patrný obsah výpovědí svědků podaných v jiných řízeních o právech a povinnostech než v daňovém řízení, v němž má dotyčná listina sloužit jako důkaz, mohou být podkladem pro rozhodnutí jen, není-li to na úkor práva daňového subjektu být přítomen výslechu svědka a klást mu otázky, byly-li pořízeny i v jiných ohledech v souladu se zákonem a dostaly-li se do sféry správce daně zákonným způsobem (§ 31 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků). Uvedené listiny musí být daňovému subjektu zpřístupněny, aby se mohl seznámit s jejich obsahem a případně navrhnout další důkazy, které by zjištění z nich vyplývající upřesnily, korigovaly či vyvrátily. V případě, že výpovědi svědků zaznamenané v listinách jsou v rozporu s jinými důkazy provedenými v daňovém řízení, je třeba tento rozpor odstranit, a to zpravidla výslechem dotyčných svědků (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.1.2008 č.j. 2 Afs 24/2007-119, Sb. NSS č. 1572/2008, www.nssoud.cz).

S ohledem na to, že žalovaný a celní úřad zatížili řízení vadami, které jsou způsobilé přivodit nezákonné rozhodnutí o věci samé, krajský soud napadené rozhodnutí bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. zrušil a věc podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm jsou správní orgány vázány právními názory vyslovenými v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z procesního úspěchu žalobce ve sporu, kdy žalobci tak dle § 60 odst. 1 s.ř.s. vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří: a) zaplacený soudní poplatek 2.000,- Kč b) náklady právního zastoupení advokátem α) odměna advokáta za zastupování v řízení ve výši 2.100,- Kč bez DPH / úkon při těchto poskytnutých úkonech právní služby: § 7, § 9 odst. 3 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb.

1) příprava a převzetí věci

2) sepis žaloby 4.200,- Kč β) paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč bez DPH / úkon při úkonech právní pomoci vypočtených pod písm. α) § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. 600,- Kč γ)

DPH 20% z částek uvedených pod písm. α), β) § 57 odst. 2 s.ř.s. 960,- Kč Celkem 7.760,- Kč

Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení shora uvedenou částku, a to dle § 64 s.ř.s. ve spojení s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o.s.ř.“) k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a o.s.ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 17. května 2012 ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Monika Javorová ⟪LB:lb_002⟫ předsedkyně senátu