KSOS 58 A 44/2011-22

58 A 44/2011 - 22

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Gottwaldem v právní věci žalobce Ing. T. G., v řízení zastoupeného Mgr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem Ostrava, Preslova 9, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.7.2011 č.j. MSK 101575/2011, ve věci přestupku, takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 20.7.2011 č.j. MSK 101575/2011 a rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 27.4.2011 č.j. SMO/262580/10/DSČ/JeřK se pro vady řízení zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7.760,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jiřího Hartmanna, advokáta se sídlem Ostrava, Preslova 9.

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 27.4.2011 č.j. SMO/262580/10/DSČ/JeřK, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání dopravního přestupku dne 20.9.2010.

Namítá, že v řízení vznesl dne 4.11.2010 námitku podjatosti vůči všem zaměstnancům správního orgánu I. stupně; rozhodnuto však bylo jen vůči oprávněné úřední osobě, a to zaměstnancem správního orgánu I. stupně (představeným oprávněné úřední osoby), vůči němuž však námitka směřovala též. Měly-li snad správní orgány za to, že námitka podjatosti trpí vadami, měly žalobce vyzvat k odstranění těchto vad, nikoli však vyhodnocovat námitku v rozporu s jejím obsahem.

Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby, přičemž odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobce při jednání 4.11.2010 vznesl námitku podjatosti takto: „vzhledem k tomu, že pan obviněný je úředníkem ÚMOb Moravská Ostrava a Přívoz a věc je řešena Odborem Dopravně správních činností MMO, tz. řízení o přestupku jednoho zaměstnance právnické osoby je rozhodování jiným zaměstnancem téže právnické osoby. Máme tedy za to, že všichni zaměstnanci MMO, tak i jednotlivých městských částí jsou z důvodu podjatosti vyloučeni ze všech úkonů řízení. Máme za to, že všichni zaměstnanci jsou vyloučeni i z rozhodování o této námitce“. O této námitce (bez jakýchkoli dalších výzev či doplňování) rozhodl dne 19.11.2010 vedoucí odboru dopravně správní činností správního orgánu I. stupně tak, že z projednání a rozhodování věci nevyloučil Ing. K. J. (určenou oprávněnou úřední osobu). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání zamítnuté rozhodnutím žalovaného ze dne 10.1.2011. V něm žalovaný argumentuje, že účastník řízení může namítat podjatost jen konkrétní úřední osoby (zde Ing. K. J.). Proto takto byla jeho námitka vyhodnocena, ve zbytku se nejedná o námitku podjatosti, jakkoli je tak žalobcem označena. Podle žalovaného nelze pouze obecně namítat podjatost nekonkrétní úřední osoby předem (než tato do řízení fakticky zasáhne). Dále se v rozhodnutí věcně zabývá vznesenou námitkou podjatosti. Následně bylo přestupkové řízení dokončeno Ing. J. a završeno vydáním rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 27.4.2011. Proti němu podal žalobce odvolání (argumentačně totožné s žalobou) zamítnuté napadeným rozhodnutím žalovaného. V něm argumentuje žalovaný obdobně jako v rozhodnutí ze dne 10.1.2011.

Krajský soud konstatuje, že námitka podjatosti tak, jak byla vznesena, byla směřována vůči všem zaměstnancům správního orgánu I. stupně, a to evidentně včetně obslužného personálu (např. i uklízeček).

Podle § 14 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „spr. ř.“), účastník řízení může namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil. O námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení (dále jen „představený“).

K argumentaci žalovaného, že správní řád výslovně upravuje podjatost toliko konkrétní úřední osoby, nikoli správního orgánu jako takového, nelze než poukázat na to, že žalobce v podaném odvolání vznesl námitku podjatosti nikoli správního orgánu jako takového, nýbrž všech jeho pracovníků.

Považoval-li správní orgán I. stupně vznesenou námitku podjatosti za neurčitou, bylo na něm poskytnout žalobci poučeni o tom, jakým způsobem je zapotřebí námitku podjatosti uplatnit, neboť to správnímu orgánu ukládá ust. § 37 odst. 3 spr. ř., a pokusit se případné nedostatky podání obsahujícího námitku podjatosti odstranit. To však správní orgán I. stupně neučinil a přes vznesenou námitku podjatosti všech svých pracovníků bez dalšího o námitce rozhodl jen ve vztahu k Ing. J.

O námitce však rozhodoval zaměstnanec správního orgánu I. stupně, tedy ten, vůči němuž námitka směřovala též, a to za situace, kdy o jeho (ne)podjatosti dosud rozhodnuto nebylo. Postupoval tak v rozporu s § 14 odst. 3 spr. ř., podle kterého ten, vůči němuž je vznesena námitka podjatosti, provede pouze takové úkony, které nesnesou odkladu.

Správní orgán I. stupně tedy zatížil řízení vadou. Krajský soud proto zkoumal, zda – s ohledem na další okolnosti – byl žalobce zkrácen touto vadou řízení na svých právech, tzn. zda je tato vada způsobilá přivodit nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Jakkoli již před dokončením přestupkového řízení byla otázka (ne)podjatosti vedoucího odboru i Ing. J. předmětem přezkumu žalovaným, bylo žalobci uskutečněným postupem upřeno právo opravného prostředku proti rozhodnutí žalovaného o (ne)vyloučení oprávněné úřední osoby.

Žalovanému lze přisvědčit v tom, že rozhodující je především (ne)podjatost oprávněné úřední osoby určené k projednání a rozhodnutí věci. O námitce proti podjatosti Ing. J. však v posuzovaném případě nemohl rozhodovat jeho přímý představený ani vedoucí správního orgánu I. stupně (§ 148 zákona o obcích), neboť vůči nim námitka směřovala též.

Takovou situaci zákon předvídá (nikoli vylučuje, jak dovozuje žalovaný) v § 131 odst. 4 spr. ř. Toto ustanovení však stanoví, že o námitce podjatosti (jako o důvodu k rozhodnutí o tzv. delegaci nutné) rozhodne správní orgán nadřízený správnímu orgánu I. stupně. Krajský soud tedy uzavírá, že o vznesené námitce podjatosti – nebyly-li správním orgánem I. stupně shledány vady této námitky, což se však z jeho postupu nijak nepodává – měl podle § 131 odst. 4 spr. ř. v prvém stupni rozhodovat žalovaný (přičemž z důvodu hospodárnosti by bylo lze připustit možný postup – nemají vliv na zákonnost rozhodnutí – rozhodnout toliko o nevyloučení Ing. J., pokud by u něj důvody podjatosti nebyly shledány).

Proti rozhodnutí žalovaného by byl přípustný opravný prostředek (odvolání) k Ministerstvu vnitra jako ke správnímu orgánu nadřízenému žalovanému. O tento opravný prostředek byl žalobce v řízení zkrácen (jakkoli žalovaný se podjatostí pracovníků správního orgánu I. stupně zabýval, ovšem bez možnosti opravného prostředku proti jeho rozhodnutí). Žalobce tedy byl v řízení na svých právech zkrácen (§ 65 odst. 1 s.ř.s.).

Podle ustálené právní praxe (srov. např. návrh Nejvyššího správního soudu ze dne 8.10.2009 č.j. 1 Afs 7/2009-680, www.nssoud.cz), je pak mimo jakoukoliv pochybnost, že případná podjatost úředníka ve správním řízení může mít značné dopady na výsledek řízení a jeho zákonnost.

Krajský soud proto uzavírá, že řízení před správními orgány bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Proto krajský soud zrušil bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. napadené rozhodnutí a s ohledem na to, že se jedná o vadu v odvolacím řízení nereparovatelnou, i rozhodnutí správního orgánu I. stupně (§ 78 odst. 3 s.ř.s.). Současně podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém jsou správní orgány vázány právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z procesního úspěchu žalobce ve sporu, kdy žalobci tak dle § 60 odst. 1 s.ř.s. vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří:

a) zaplacený soudní poplatek 2.000,- Kč

b) náklady právního zastoupení advokátem α) odměna advokáta za zastupování v řízení ve výši 2.100,- Kč bez DPH/ / úkon při těchto poskytnutých úkonech právní služby:

1) příprava a převzetí věci § 7, § 9 odst. 3 písm. f)

2) sepis žaloby vyhl. č. 177/1996 Sb. 4.200,- Kč β) paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč bez DPH /

/ úkon při úkonech právní pomoci § 13 odst. 3 vypočtených pod písm. α) vyhl. č. 177/1996 Sb. 600,- Kč γ) DPH 20% z částek uvedených pod písm. α)-β) § 57 odst. 1 s.ř.s. 960,- Kč Celkem 7.760,- Kč

Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení tuto částku, a to dle § 64 s.ř.s. ve spojení s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a o.s.ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 17. prosince 2012 ⟪LB:lb_001⟫ Mgr. Jiří Gottwald samosoudce