KSOS 15 CO 181/2022-418

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovaným: 1) jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_005⟫ bytem adresa, PSČ obec ⟪LB:lb_006⟫ 2) jméno příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ 3) právnická osoba právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa, PSČ obec ⟪LB:lb_010⟫ všichni žalovaní zastoupeni advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa, PSČ obec ⟪LB:lb_012⟫ o zaplacení částky 637 351,05 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_013⟫ k odvolání všech žalovaných proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2022, č. j. 31 C 282/2017-408,

I. Usnesení okresního soudu se ve výroku II. mění následovně:

Rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2019, č. j. 31 C 282/2017-102, se ve výroku I. v části, v níž byla žalovaným 1), 2) a 3) uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 621 879,61 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 637 351,05 Kč ve vztahu k žalovaným 1), 2) od datum do datum a ve vztahu k žalovanému 3) za dobu od datum do datum, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši ve výši 621 897,61 Kč od datum do zaplacení, smluvní úrok ve výši 6,1 % ročně z částky 637 351,06 Kč od datum do datum, smluvní úrok ve výši 6,1 % ročně z částky 621 897,61 Kč od datum do zaplacení, a ve výroku III., zrušuje.

II. Usnesení okresního soudu se ve výroku III. mění následovně:

Žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 180 968 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v záhlaví označeným usnesením výrokem I. zastavil řízení v rozsahu uvedeném ve svém výroku I. (v rozsahu, v němž byla žaloba vzata zpět), dále výrokem II. rozhodl o zrušení části výroku I. rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 31 C 282/2017-102 ze dne 29. 1. 2019 (ohledně části, v níž byla žaloba vzata zpět) a výrokem III. uložil žalovaným 1), 2) a 3) společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o částečném zastavení řízení částku ve výši 14 520 Kč.

2. Okresní soud výroky I. a II. odůvodnil tím, že o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne datum, všichni žalovaní podali proti rozsudku včasné odvolání, avšak dříve, než nabyl rozsudek právní moci, vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět v rozsahu částek uvedených ve výroku I. usnesení okresního soudu, žalovaní s částečným zpětvzetím žaloby souhlasili, a proto okresní soud postupoval dle § 96 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil a ve stejném rozsahu rozhodl i o zrušení rozsudku okresního soudu.

3. Nákladový výrok III. napadeného usnesení okresní soud odůvodnil odkazem na § 146 odst. 2 o. s. ř., dovodil, že právo na náhradu nákladů řízení vzniklo žalobkyni, neboť žalovaní zavinili zastavení řízení tím, že byla na dlužnou částku po zahájení řízení provedena úhrada. Okresní soud evidentně do náhrady nákladů řízení zahrnul pouze náklady vzniklé v souvislosti s částečným zpětvzetím žaloby, uvedl, že v dané fázi byla žalobkyně zastoupena advokátem, který v této fázi řízení učinil pouze jeden úkon právní služby v podobě částečného zpětvzetí žaloby. Náklady žalobkyně okresní určil částkou 14 520 Kč, která sestává z odměny advokátovi ve výši 11 700 Kč za sepis částečného zpětvzetí žaloby, z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 2 520 Kč.

4. Proti tomuto usnesení, proti výrokům II. a III., podali žalovaní včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud napadený výrok II. usnesení okresního soudu změnil tak, že se zrušuje i nákladový výrok III. rozsudku okresního soudu. Žalovaní namítali, že okresní soud pochybil, pokud nezrušil svým rozhodnutím i svůj nákladový výrok rozsudku, neboť jakékoliv dílčí zrušení rozsudku ohledně meritorního výroku či jeho části sebou musí automaticky nést i kasaci celého nákladového výroku. V návaznosti na tuto argumentaci žalovaní dále brojili proti nákladovému výroku usnesení okresního soudu, když okresní soud pochybil, pokud rozhodoval o náhradě nákladů řízení vzniklých pouze za dílčí fázi nalézacího řízení. Pokud okresní soud zrušil částečně rozsudek a v tomto rozsahu řízení zastavoval, měl rovněž rozhodnout nově znovu o náhradě nákladů celého nalézacího řízení. Nadto žalovaní nesouhlasili se závěrem, že by zavinili zastavení řízení, naopak namítali, že by k náhradě nákladů řízení měla být zavázána žalobkyně.

5. Žalobkyně se k odvolání žalovaných nevyjádřila.

6. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích II. a III., přitom postupoval v souladu s § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř., přičemž vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal a tyto nebyly ani žádným z účastníků namítány. Odvolací soud pak rozhodl o odvolání bez nařízení jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., přičemž odvolání žalovaných shledal částečně důvodným.

7. Je nutno přitakat žalovaným, že pakliže je rozsudek soudu rušen, byť i jen částečně v meritorním výroku, a v tomto rozsahu je řízení zastavováno, je logicky soud povinen vždy odklidit kasací i nákladový výrok a poté v konečném rozhodnutí rozhodnout o náhradě nákladů řízení, a to nikoliv pouze za určitou fázi řízení, ale o náhradě nákladů celého nalézacího řízení (od zahájení řízení do doby, kdy soud konečným rozhodnutím rozhoduje).

8. Okresní soud, pakliže přistoupil k rozhodování o zastavení řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby učiněného po rozhodnutí o věci rozsudkem, ale dříve, než rozsudek nabyl právní moci, měl postupovat dle § 96 odst. 2 o. s. ř. tak, že rozsudek v části, v níž byla žaloba vzata zpět, zruší, a to včetně všech na meritorním výroku závislých výroků, tj. i včetně nákladového výroku, a řízení v tomto rozsahu zastaví a nově rozhodne o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. V rozhodovací praxi soudů není žádných pochyb o tom, že nákladový výrok je výrokem závislým na meritorním výroku, pakliže je jakkoliv do meritorního výroku zasahováno kasací, je nutno kasací odklidit i nákladový výrok a nově (originárně) rozhodnout o náhradě nákladů celého řízení a nikoliv nějaké jeho fáze či části. Je tomu tak proto, že v důsledku zásahu do meritorního výroku je nově nutno posoudit poměr úspěchu a neúspěchu ve sporu ve vazbě na tom, kdo zavinil zastavení řízení a v jakém rozsahu.

9. Odvolací soud proto postupoval dle § 220 o. s. ř. a změnil výrok II. usnesení tak, jak je ve výroku ad I. tohoto usnesení uvedeno.

10. Odvolací soud rovněž přitaká žalovaným v námitce, že okresní soud pochybil, pokud v konečném rozhodnutí nerozhodoval o náhradě nákladů řízení vzniklých za celé nalézací řízení, ale rozhodoval pouze o náhradě nákladů řízení vzniklých za určitou fázi řízení. Takovýto postup je nesprávný, jak bylo vyloženo výše.

11. V dané věci proto odvolací soud přistoupil k posouzení procesního úspěchu a neúspěchu stran sporu a k posouzení otázky zavinění v souvislosti s částečným zpětvzetím žaloby a částečným zastavením řízení.

12. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

13. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

14. Dle § 142 odst. 3 o. s. ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

15. Dle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

16. Procesní úspěch žalobkyně představuje zbylá část výroku I. rozsudku okresního soudu, jež nebyla zrušena, tj. částka 15 471,44 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení a se smluvním úrokem 6,1 % ročně z této částky od datum do zaplacení. V této části žaloby byla žalobkyně procesně úspěšná, neboť v tomto rozsahu bylo její žalobě vyhověno. Naopak její procesní neúspěch představuje výrok II. rozsudku okresního soudu, kdy co do této části byla žaloba žalobkyně shledána nedůvodnou. Nicméně jedná se o zcela marginální část předmětu řízení, kdy jako nedůvodnou byla shledána žaloba co do úroku a úroku z prodlení za cca 10 dnů. Tedy žalobkyně byla z větší části procesně úspěšná a její procesní neúspěch spočívá pouze v nepatrném rozsahu s ohledem na zbytek předmětu řízení, v němž bylo žalobě vyhověno (§ 142 odst. 3 o. s. ř.).

17. Odvolací soud se proto dále zabýval podstatnější částí, a to tím, kdo z účastníků zavinil zastavení řízení ohledně podstatné části předmětu řízení (částka 621 879,61 Kč s příslušenstvím), jež je vyjádřen ve výroku I. napadeného usnesení.

18. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 8. ledna 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, usnesení ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 4308/2013, usnesení ze dne 23. června 2014, sp. zn. 32 Cdo 587/2014, usnesení ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014, usnesení ze dne 23. října 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014) se podává, že rozhodování o náhradě nákladů řízení obecně ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se tedy v souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno.

19. Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. K tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, musí být splněny zároveň obě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního, je na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, nutno usuzovat z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce). Jde tedy o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku, či nikoliv. Přitom není významné, zda žalovaný uspokojil žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost; podstatné je, zda žalobcův požadavek byl uspokojen. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva.

20. Nejvyšší soud, jako soud dovolací, v usnesení sp. zn. 32 Cdo 5515/2016 dospěl k závěru, že pokud byla pohledávka žalobce po podání žaloby uhrazena, není důležité, kdo za žalovanou plnil a zda to bylo s jejím vědomím či zda se jednalo o pokus vyhnout se povinnosti platit náklady řízení, a je třeba aplikovat § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť v tomto případě byl pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně. Tíži tohoto jednání nemůže nést ten, jehož pohledávka byla v řízení zaplacena, tedy kdo byl ve své podstatě úspěšný. Zástavní právo má především funkci zajišťovací; zabezpečuje pohledávku zástavního věřitele již od okamžiku svého vzniku, vede (motivuje) dlužníka k tomu, aby pohledávku zástavního věřitele dobrovolně splnil, a zástavnímu věřiteli poskytuje jistotu, že se bude moci uspokojit ze zástavy, nebude-li jeho pohledávka včas splněna. Nebyla-li pohledávka zástavního věřitele včas splněna, uplatní se uhrazovací funkce zástavního práva; zástavní věřitel je oprávněn uspokojit se ze zástavy, aniž by musel spoléhat na to, že se domůže úhrady své pohledávky z majetku dlužníka. Zástavní právo je právem subsidiárním a akcesorickým. Subsidiarita zástavního práva vyjadřuje, že jde o podpůrný zdroj uspokojení pohledávky zástavního věřitele, který se uplatní jen tehdy, jestliže pohledávka nebyla dlužníkem dobrovolně splněna a ani nezanikla jiným způsobem. Akcesorickým je zástavní právo zejména proto, že vzniká pouze tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit, a že dochází k jeho zániku, zanikla-li zajištěná pohledávka. Ze zástavního práva vzniká zástavnímu dlužníku povinnost uspokojit (z výtěžku zpeněžení zástavy) zástavního věřitele (jeho pohledávku za dlužníkem), a to - jak vyplývá z jeho subsidiarity a akcesoriety - v případě, že dluh odpovídající zajištěné pohledávce nebyl včas splněn. Vzniklo-li zástavnímu věřiteli právo na uspokojení ze zástavy, má právo na plnění jak od zástavního dlužníka (z výtěžku zpeněžení zástavy), tak i od dlužníka. Zástavní dlužník tedy v tomto vztahu vystupuje jako tzv. náhradní dlužník, neboť v případě včasného nesplnění dluhu odpovídajícího zajištěné pohledávce ze strany hlavního dlužníka se zástavní věřitel bude moci uspokojit z jeho majetku (z výtěžku zpeněžení zástavy).

21. Z obsahu spisu plyne, že řízení bylo zahájeno dne datum, kdy předchůdkyně žalobkyně se vůči žalovaným domáhala, aby byli zavázáni společně a nerozdílně zaplatit částku 637 351,05 Kč jako dlužnou jistinu nesplaceného úvěru ze stavebního spoření, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení a spolu s úrokem 6,1 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení. Žalovaní 1) a 2) byli žalováni jako obligační spoludlužníci, kteří uzavřeli dne datum smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření, kterým byla dle této smlouvy vyplacena úvěrovaná částka 720 000 Kč, žalovaná 3) byla žalována s tím, že odpovídá spolu s žalovanými 1) a 2) za dluh společně a nerozdílně, neboť písemnou dohodou ze dne datum přistoupila k závazkům ze smlouvy o překlenovacím úvěru. Žalovaní sjednané splátky úvěru řádně nespláceli, pro porušení splátkové povinnosti předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila ke dni datum. K tomuto dni činil dluh 657 351,03 Kč, který byl tvořen nesplacenou jistinou úvěru 640 001,05 Kč a částkou 17 350 Kč na poplatcích. Na tuto částku byla dlužníky uhrazena dne datum částka 20 000 Kč, která byla započtena na poplatky ve výši 17 350 Kč a ve zbytku na dlužnou jistinu, jež poté činila 637 351,05 Kč. Tato částka nebyla žádným z žalovaných zaplacena ani po předžalobní upomínce.

22. Okresní soud o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 29. 1. 2019, č. j. 31 C 282/2017-102, kterým zavázal žalované 1), 2) a 3) zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 637 351,05 Kč s úrokem 6,1 % ročně z této částky od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 637 351,05 Kč, a to žalované 1) a 2) za dobu od datum do zaplacení a žalovanou 3) za dobu od datum do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 637 351,05 Kč za dobu od datum do datum, a ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 3) co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 637 351,05 Kč za dobu od datum do datum (výrok II.) a uložil žalovaným 1), 2) a 3) povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 140 094 Kč (výrok III.).

23. Všichni žalovaní podali proti rozsudku okresního soudu, a to proti vyhovujícímu meritornímu výroku I. a nákladovému výroku III., včasné odvolání. V důsledku tohoto odvolání byla odložena právní moc těchto výroků. S ohledem na to, že žalovaní nezaplatili soudní poplatek za podané odvolání, který byl splatný dnem podání odvolání, okresní soud žalované vyzval k zaplacení soudního poplatku a následně rozhodoval opakovaně o žádostech žalovaných o osvobození od soudních poplatků. O odvoláních žalovaných bylo rozhodnuto usnesením okresního soudu ze dne 11. 1. 2022, č. j. 31 C 282/2017-373, které nebylo právní moci dne datum, a to tak, že bylo odvolací řízení o jejich odvoláních zastaveno.

24. Dříve než bylo o odvoláních žalovaných proti rozsudku okresního soudu rozhodnuto, vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to podáním ze dne datum (čl. 196 spisu). Částečné zpětvzetí žaloby bylo odůvodněno předchůdkyní žalobkyně tím, že po podání žaloby a po vydání rozsudku (dříve než tento nebyl právní moci), byla žalobkyni dne datum zaplacena na dluh celkem částka 846 985,02 Kč, z čeho byla umořena jistina ve výši 621 879,61 Kč, dále úrok z prodlení 8,05 % ročně z částky 637 351,05 Kč od datum do datum ve výši 126 790,95 Kč a dále byl uhrazen i dlužný úrok 6,1 % ročně z částky 637 351,05 Kč za dobu od datum do datum, tj. částka 98 314,46 Kč. V rozsahu, v němž dluh zanikl zaplacením z výtěžku prodeje zajištění, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a navrhla částečné zrušení rozsudku v tomto rozsahu a zastavení řízení v tomto rozsahu, s tím, že nepravomocně přisouzený dluh 15 471,44 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení a se smluvním úrokem 6,1 % ročně z této částky od datum do zaplacení uhrazen nebyl.

25. To, že dne datum byla žalobkyni zaplacena částka 846 985,02 Kč na žalobou uplatněný dluh, potvrdili žalovaní ve svých podáních adresovaných soudu. Z podání žalovaného 3) ze dne datum (č. l. 203 spisu) plyne, že žalobou uplatněná pohledávka byla umořena z výtěžku prodeje zástavy a na úmor žalobou uplatněného dluhu byla žalobkyni dne datum uhrazena částka 846 985,02 Kč. Totéž namítala žalovaná 2) ve svém podání ze dne datum (č. l. 247 spisu) a žalovaný 1) ve svém podání ze dne datum (č. l. 265 spisu). Všichni žalovaní tedy potvrdili, že po zahájení řízení, dříve, než bylo pravomocně skončeno, bylo na žalobou uplatněný dluh žalobkyni z výtěžku prodeje zástavy, která zajišťovala splnění jejich závazků z předmětného překlenovacího úvěru, zaplaceno 846 985,02 Kč.

26. Odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba byla z procesního hlediska žalobkyní důvodně a byla vzata částečně zpět po zahájení řízení jen proto, že část dluhu byla po zahájení řízení z výtěžku prodeje zástavy umořena. I když nikdo z žalovaných přímo sám nezaplatil žalobkyni částku 846 985,02 Kč, zavinili z procesního hlediska zastavení řízení žalovaní, neboť je jim nutno přičítat umoření dluhu z výtěžku prodeje zástavy. Dluh byl umořen po zahájení řízení z výtěžku prodeje zástavy, která zajišťovala předmětný dluh, žalovaní se sami toho, že dluh byl umořen z výtěžku prodeje zástavy, dovolávali (viz výše). Ostatně v obdobné věci judikaturní praxe dovolacího soudu dovodila, že zavinění leží v takovéto obdobné situaci právě na žalovaných (srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 5515/2016). Rovněž lze odkázat na argument vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4097/2013, že tíži uspokojení žalobcovy pohledávky ze zajištění, k němuž došlo až po podání žaloby, nemůže nést ten, jehož pohledávka byla v řízení zaplacena, tedy kdo byl ve své podstatě úspěšný.

27. Okresní soud tedy zcela správně dovodil, že zastavení řízení zavinili z procesního hlediska žalovaní a uplatní se ohledně částky, o níž bylo řízení zastaveno, ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Okresní soud pochybil pouze v tom, že vyčíslil a přiznal náhradu nákladů řízení jen za určitou fázi řízení, ačkoliv měl zohlednit všechny náklady řízení vzniklé od počátku řízení do doby, kdy rozhodoval.

28. Odvolací soud uzavírá, že žalovaní byli ohledně té části řízení, v níž nabyl rozsudek okresního soudu odděleně právní moci, procesně neúspěšní, neboť jim bylo uloženo tam uvedenou částku zaplatit, v té části, v níž bylo řízení zastaveno a rozsudek byl zrušen, to byli žalovaní, kteří zavinili zastavení řízení. Pouze v marginální části předmětu řízení (viz výrok II. rozsudku okresního soudu) byla žalobkyně procesně neúspěšná, avšak tento neúspěch je zcela nepatrný s ohledem na zbytek předmětu řízení, v němž měla úspěch, či ohledně něhož leží zavinění na zastavení řízení na straně žalovaných. Uplatní se tedy § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Žalobkyni tak náleží právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení vzniklých od zahájení řízení až dosud.

29. Účelně vynaložené náklady žalobkyně činí celkem částku 180 968 Kč, která je tvořena: ⟪LB:lb_001⟫ -) zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 25 495 Kč, který nelze žalobkyni vrátit; ⟪LB:lb_002⟫ -) náhradou za odměnu advokáta za celkem 12 účelně vykonaných úkonů právní služby, z toho 10 úkonů právní služby za odměnu ve výši 10 860 Kč za jeden úkon a dva úkony za poloviční odměnu; ⟪LB:lb_003⟫ -) plná odměna ve výši 10 860 Kč za úkon náleží za celkem 11 úkonů právní služby, a to za sepis předžalobní upomínky ze dne datum (obsahující základní skutkový a právní rozbor, u níž bylo doloženo odeslání), za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne datum, účast u jednání soudu dne datum, datum, datum a datum, vyjádření k odvolání žalovaných proti rozsudku, sepis částečného zpětvzetí žaloby, to vše dle § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“!; ⟪LB:lb_004⟫ -) poloviční odměna ve výši 5 430 Kč náleží za dva úkony právní služby, a to vyjádření k žádosti žalovaných o osvobození od soudních poplatků a úkon advokáta v podobě sepisu vyjádření ze dne datum (čl. 226 spisu) k odvolání žalovaných proti procesnímu rozhodnutí, to vše dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu; ⟪LB:lb_005⟫ -) odměna advokátovi tak činí celkem částku 119 460 Kč; ⟪LB:lb_006⟫ -) dále z náhrady hotových výdajů po 300 Kč, tj. ke 12 úkonům náleží 12 náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 3 tarifu, tj. na této náhradě částka 3 600 Kč; ⟪LB:lb_007⟫ -) dále z náhrady ve výši poloviční odměny za dostavení se advokáta žalobkyně k jednání soudu dne datum, které bylo odročeno bez projednání věci, a to k žádosti účastníků za účelem pokusu o smírné vyřešení věci, náhrada činí 5 430 Kč dle § 14 odst. 2 tarifu; ⟪LB:lb_008⟫ -) náhrada za 21 % DPH činí 26 983 Kč (daň se zaokrouhluje vždy nahoru).

30. Náklady v celkové výši 180 968 Kč žalobkyni prokazatelně vznikly a jedná se o náklady účelně vynaložené k řádnému uplatnění jejich práv před soudem. Odvolací soud shledal neúčelně vynaloženým nákladem odměnu za vyjádření advokáta žalobkyně ze dne datum, když tam uváděné skutečnosti měly být uvedeny již v žalobě, za kterou byla odměna přiznána.

31. Odvolací soud proto změnil dle § 220 o. s. ř. výrok III. napadeného usnesení a uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 180 968 Kč tak, jak ve výroku ad II. tohoto usnesení uvedeno.

32. Výrok III. tohoto usnesení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení většinově procesně úspěšná, avšak dle obsahu spisu jí žádné náklady odvolacího řízení nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti výroku I. tohoto usnesení je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka jinak.

Proti výrokům o nákladech řízení (výroky II. a III.) není dovolání přípustné.