KSOS 15 CO 211/2022-105

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa, PSČ obec a číslo ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa, země anonymizováno ⟪LB:lb_008⟫ zastoupené advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky 90 686 EUR s příslušenstvím, ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 9. 2022, č. j. 24 C 299/2021-85

Usnesení okresního soudu se potvrzuje.

1. Okresní soud v záhlaví označeným usnesením rozhodl, že se mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Novém Jičíně neprohlašuje.

2. V odůvodnění rozhodnutí okresní soud uvedl, že žalovaná namítla v podání ze dne datum nedostatek mezinárodní příslušnosti českých soudů. Tuto námitku odůvodnila tím, že strany sporu učinily volbu soudní příslušnosti ve smyslu článku 25 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“), publikované v Úředním věstníku Evropské unie L 351/1 dne 20. 12. 2012 Okresní soud námitku mezinárodní nepříslušnosti vznesenou žalovanou posoudil jako nedůvodnou. Okresní soud dospěl k závěru, že dohoda o mezinárodní příslušnosti ve smyslu článku 25 odst. 1 a 2 Nařízení Brusel I bis mezi stranami prokazatelně nebyla uzavřena, a to ani v písemné a ani ústní formě s písemným potvrzením. Zdůraznil, že mezi stranami nebyla prokazatelně zavedena ani jiná forma, která by byla založena na vzájemných zvyklostech nebo obchodních zvyklostech zachovávaných v daném obchodním odvětví. S ohledem na absenci dohody o příslušnosti odpovídající požadavkům článku 25 odst. 1 a 2 Nařízení Brusel I bis okresní soud vyslovil, že se mezinárodní nepříslušnost neprohlašuje, když mezinárodní příslušnost okresního soudu je dána v souladu s článkem 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel I bis dle místa plnění závazku.

3. Proti tomuto usnesení podala žalovaná včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a vyslovil nedostatek pravomoci a na ni navazující nedostatek místní příslušnosti českých soudů, případně aby rozhodnutí zrušil a vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že k dohodě stran o mezinárodní příslušnosti nedošlo. Namítala, že okresní soud odvodil svou mezinárodní příslušnost z čl. 7 Nařízení Brusel I bis, avšak toto ustanovení se uplatní pouze tehdy, pokud není účastníky provedena volba soudní příslušnosti a pokud je tato učiněna, je takto určená příslušnost výlučná. Žalovaná argumentovala, že obsah smluv, které byly mezi stranami uzavřeny, byl založen objednávkami žalované, které žalobkyně akceptovala, což ostatně sama potvrdila i v textu žaloby. Součástí každé objednávky žalované byl odkaz žalované na všeobecné obchodní podmínky žalované (dále jen„ VOP“), které obsahují zmíněnou prorogační doložku zakládající mezinárodní příslušnost rakouských soudů, konkrétně soudu v Dorbirnu. Tím, že žalobkyně objednávky žalované akceptovala, aniž by učinila jakoukoliv výhradu k jejich obsahu, akceptovala tím rovněž i předmětné VOP žalované a tím byla uzavřena mezi účastníky dohoda o mezinárodní příslušnosti rakouských soudů. Komunikace mezi stranami včetně odsouhlasení a potvrzení objednávek probíhala elektronickou formou prostřednictvím e-mailu, která je rovnocenná písemné formě. Pokud by měl soud za to, že k akceptaci objednávek žalované došlo ze strany žalobkyně pouze konkludentně, pak takovýto způsob uzavírání smluv je v mezinárodním obchodu častý. Z komunikace stran a jejich chování plyne vůle se smlouvou s konkrétním obsahem řídit, přičemž základem smlouvy je právě objednávka žalované obsahující odkaz na VOP, v nichž se prorogační doložka nachází. Dohoda o volbě soudní příslušnosti tak byla ujednána ve formě dle čl. 25 odst. 1 písm. a), případně dle písm. c) Nařízení Brusel I bis. Sjednání příslušnosti soudu a rozhodného práva ve VOP je zcela běžnou praxí mezi podnikateli jak na vnitrostátní tak i mezinárodní úrovni. Způsob, jakým je na VOP odkazováno, tj. na hlavičkovém papíře žalované, na kterém je každá z objednávek učiněna, je v mezinárodním styku, respektive v odvětví, v němž strany obchodují, běžným a zavedeným jednáním a lze jej tak považovat za ustálenou zvyklost. Jurisdikční doložku obsahují například Všeobecné obchodní podmínky Hospodářské komory České republiky nebo Rakouské hospodářské komory. Text VOP žalované byl a je stále dostupný na internetových stránkách žalované a žalobkyně měla možnost se s nimi kdykoliv seznámit, což je dle rakouského práva podmínkou jejich platného sjednání.

4. Žalobkyně v rámci svého vyjádření k odvolání žalované navrhovala potvrzení napadeného usnesení jako správného. Namítala, že mezi stranami žádná dohoda o volbě mezinárodní příslušnosti soudu uzavřena nebyla, žalovaná se žalobkyni nikdy nezmínila o existenci VOP žalované, nikdy žalobkyni tyto VOP nepředložila a ani je nikdy neuvedla nic o jejich existenci ve vzájemné elektronické komunikaci mezi účastníky a žalobkyně prorogační doložku nikdy neodsouhlasila, odsouhlasila pouze druh a cenu zboží. Pokud se žalovaná odvolává na odkaz na VOP, jež byl skryt v objednávkách žalované dole v zápatí, pak k tomu žalobkyně uvádí, že tento odkaz se nachází ve spodní části listiny, na níž je obsažena objednávka žalované, tento odkaz je skryt mezi údaji obsahujícími identifikátor žalované o zápisu registračního čísla společnosti a údaji o bankovním spojení na žalovanou a označením její banky, to vše je psáno navíc německým jazykem, ačkoliv samotná objednávka zboží, jeho specifikace a cena je psána anglickým jazykem. Rovněž písmo na spodní části hlavičkového papíru je milimetrové. Žalobkyně nikdy neakceptovala tyto VOP žalované a ani to, že by se smluvní vztah účastníků měl řídit těmito VOP žalované, a proto žádná dohoda stran o volbě mezinárodní příslušnosti obsažená v těchto VOP učiněna účastníky nebyla. Zaslala-li žalovaná dne datum žalobkyni objednávku, pak do té doby nebyla mezi účastníky zavedena žádná obchodní praxe, naopak již existovaly obchodní zvyklosti na straně žalobkyně. Žalobkyně akceptovala objednávky ohledně specifikace předmětu koupě a ceny. Dodávky objednaného zboží se řídily dodací podmínkou anonymizována dvě slova, když po celou dobu spolupráce mezi žalobkyní a žalovanou dodávala žalobkyně žalované zboží s doložkou anonymizováno, kdy žalovaná sama vlastním jménem a na vlastní náklady zajišťovala objednání mezinárodní přepravy a vyzvednutí zboží v sídle žalobkyně a dodání zboží do místa konečného určení prostřednictvím tohoto dopravce. Je tak založena mezinárodní příslušnost českých soudů.

5. Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, přezkoumal napadené usnesení v souladu s § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), přezkoumal i řízení vydání napadeného rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné a jsou splněny podmínky pro potvrzení napadeného usnesení jako ve výroku věcně správného dle § 219 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.).

6. Z dosavadního obsahu spisu odvolací soud zjistil, že řízení bylo zahájeno dne datum žalobou podanou u Okresního soudu v Novém Jičíně. Žalobkyně se vůči žalované domáhá zaplacení částky 90 686 EUR s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky za dobu od datum do zaplacení, a to jako nezaplacených kupních cen. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tak, že tvrdila, že žalovaná si u ní objednala čtyřmi samostatnými objednávkami zaslanými elektronickou poštou zboží specifikované v objednávkách za tam uvedenou cenu, žalobkyně zboží žalované objednané zboží řádně dodala s doložkou anonymizována dvě slova, tj. zboží bylo žalované dodáno přímo na adrese výrobního závodu žalobkyně v provozovně žalobkyně na adrese adresa, na této adrese si zboží převzali dopravci, kdy přepravu zboží si objednala sama žalovaná (viz CMR listy). Žalovaná však sjednanou kupní cenu žalobkyni nezaplatila, a to ani po předžalobní výzvě. Namítala, že nikdy žádnou dohodu o mezinárodní příslušnosti a ani volbě práva s žalovanou neučinila. Závazkové vztahy z takto uzavřených smluv o dodání zboží se řídí právem místa, kde je sídlo prodávajícího nebo zhotovitele díla, tedy právem České republiky. Je dána mezinárodní příslušnost českých soudů dle čl. 7 Nařízení Brusel I bis, neboť ke splnění závazku došlo na území České republiky, když zboží bylo dodáno žalované v provozovně žalobkyně na adrese adresa.

7. Žalovaná ve svém prvním vyjádření k žalobě ze dne datum (č. l. 71 spisu) vznesla námitku absence mezinárodní příslušnosti (pravomoci) českých soudů. Namítala, že účastníci při sjednávání smluvních vztahů, z nichž je žalováno, učinili volbu práva, kterým se vztahy budou řídit a také volbu příslušného soudu pro rozhodování sporů. V závěrečné části každé objednávky žalované, k níž žalobkyně neuplatnila žádnou výhradu, je německý text, který stanoví, že součástí smlouvy jsou a pro daný závazkový vztah platí VOP žalované. V těchto VOP je v článku 11 stanoveno, že veškeré spory, které přímo či nepřímo vyplynou ze vzájemného smluvního vztahu, budou rozhodovány soudem ve městě Dornbirn v Rakousku (sídlo žalované). V tomto článku VOP je rovněž sjednáno použití rakouského práva. Text těchto VOP byl a stále je dostupný na internetových stránkách žalované a žalobkyně měla možnost se s nimi kdykoliv seznámit. Volba rozhodného práva a volba soudu pro řešení případných sporů je standardní a běžnou záležitostí, nejede o jakékoliv překvapivé či neobvyklé ujednání ve VOP.

8. Žalobkyně námitku mezinárodní nepříslušnosti vznesenou žalovanou považovala za nedůvodnou a uplatnila proti ní stejné námitky, které jsou obsaženy rovněž jejím vyjádření k odvolání.

9. Odvolání žalované vyhodnotil odvolací soud jako odvolání včasné, přípustné, avšak nedůvodné. Napadené usnesení je ve výroku věcně správné (§ 219 o. s. ř.).

10. V dané věci je zcela zřejmé, že řízení v sobě obsahuje cizí prvek, který je dán osobou žalované, jež je zahraniční právnickou osobou se sídlem v Rakousku.

11. Nařízení Brusel I bis je podle čl. 66 odst. 1 použitelné jen na řízení zahájená dne datum a později. Okresní soud proto zcela správně posuzoval pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů podle Nařízení Brusel I bis.

12. Podle čl. 4 nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.

13. Již nyní je zcela zřejmé, že mezinárodní příslušnost českých soudů ve vztahu k žalované nemůže být dána dle čl. 4 bod 1 Nařízení Brusel I bis, neboť žalovaná neměla ke dni zahájení tohoto řízení své sídlo v České republice, ale v jiném členském státě EU, a to v Rakousku.

14. Rovněž se ze skutkových tvrzení týkajících se žalovaného nároku nepodává, že by byla dána výlučná příslušnost českých soudů (čl. 24 Nařízení Brusel I bis). Dle skutkových tvrzení, na nichž je založen uplatněný nárok, se podává, že se nejedná o věc pojištění, či o spor ze spotřebitelské smlouvy, a proto nelze příslušnost založit ani dle oddílu 3 či oddílu 4 Nařízení Brusel I bis.

15. Žalovaná ihned při prvním úkonu uplatnila námitku absence mezinárodní příslušnosti českých soudů, a proto nemůže být příslušnost českých soudů založena ani postupem dle čl. 26 Nařízení Brusel I bis.

16. Žalovaná se v námitce dovolávala existence dohody o příslušnosti dle čl. 25 Nařízení Brusel I bis.

17. Dle čl. 25 Nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena:

a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením;

b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo

c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát, a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí.

18. Článek 25 Nařízení Brusel I bis stanoví toliko formální náležitosti dohody, které musejí být splněny pro její platnost. Nijak však nezasahuje do podmínek její materiální platnosti. Materiální platnost dohody je třeba posoudit podle rozhodného práva (rozsudek SDEÚ ve věci Coreck Maritime GmbH proti Handelsveem BV and Others, C -387/98. Neplatnost smlouvy samotné však nemá vliv na platnost dohody o volbě soudu (rozsudek SDEÚ ve věci Francesco Benincasa v Dentalkit Srl, C -269/95).

19. Ohledně prorogačních doložek se z judikatury Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ SDEÚ“) podává, že prorogační doložka musí být smluvními stranami skutečně odsouhlasena, a to jasným a konkrétním způsobem (srovnej zejména rozhodnutí C -387/978 Correk, bod 13, rozhodnutí C -543/10 Refcom, bod 27).

20. SDEÚ k doložce o mezinárodní příslušnosti uvedl, že její výklad za účelem určení sporů, které spadají do její působnosti, přísluší vnitrostátnímu soudu, před kterým je tato doložka uplatněna (srov. rozsudek SDEU ze dne 10. 3. 1992, ve věci C- 214/89, Powell Duffryn plc proti Wolfgangu Petereitovi, body 33 a 35-37, ze dne 3. 7. 1997, ve věci C -269/95, Francesco Benincasa proti Dentalkit Srl., bod 31, a ze dne 21. 5. 2015, ve věci C -352/13, Cartel Damage Claims Hydrogen Peroxide SA (CDC) proti Evonik Degussa GmbH a dalším, bod 67).

21. ESDU dále přijal ve své rozhodovací praxi doktrínu oddělitelnosti dohody o volbě soudu od smlouvy, v níž je tato dohoda uzavřena. Právní režim prorogační doložky se podle SDEU podřídí Nařízení Brusel I bis, zatímco zbytek smlouvy se řídí právem rozhodným (srov. rozsudek SDEU ve věci Francesco Benincasa proti Dentalkit Srl., citovaný výše, body 24-25). Pouze otázky (týkající se prorogační doložky), které nejsou Nařízením Brusel I bis upraveny, se posuzují podle lex fori (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2626/2014).

22. Při interpretaci prorogační doložky je proto třeba vycházet v první řadě z úmyslu stran a z formulace doložky. To vyplývá ze samotného čl. 25 nařízení Brusel I bis, zejména z důrazu na přednost úmyslu stran („ pokud se strany nedohodnou jinak“). Vodítkem pro interpretaci jsou tak v souladu s čl. 25 nařízení Brusel I bis zejména znění prorogační doložky, úmysl stran, předpokládaný výlučný efekt prorogační doložky, ale i jakékoliv relevantní ustanovení nařízení Brusel I bis a judikatura SDEU k němu (srov. MAGNUS, U., MANKOWSKI, P. a kol. Brussels I Regulation. Second Revised Edition. Mnichov: Sellier European Law Publishers, 2012, s. 501–502).

23. Odvolací soud v souladu s výše uvedenou judikaturou posuzoval nejprve otázku, zda byla prorogační doložka vůbec mezi stranami odsouhlasena, a to jasným a konkrétním způsobem, jak vyžaduje judikatura ESDU (C -387/978 Correk, bod 13, rozhodnutí C -543/10 Refcom, bod 27).

24. Odvolací soud dospěl k závěru, že strany spolu neujednaly, že by se jejich vztah měl řídit VOP žalované, v nichž je prorogační doložka obsažena.

25. Odvolací soud dospěl k závěru, že z předložených listin dosud se nacházejících ve spise je osvědčeno, že žalovaná elektronicky objednala předmětnými čtyřmi objednávkami u žalované dodání či výrobu zboží uvedeného v textu objednávek, kde je uvedeno zboží, požadované opracování a cena zboží (objednávka z datum, datum, datum a datum), v objednávce ze dne datum je například i tučně uveden požadavek, že musí být dodrženy všechny evropské standardní normy v oblasti potravin/plošin, že všechny šrouby musí být z ušlechtilé oceli, že platební podmínky jsou 30 dnů apod. V samotném textu objednávek je obsažen projev vůle objednat tam uvedené zboží za uvedenou cenu. Na těchto listinách je dole až v zápatí„ hlavičkového“ papíru žalované psán německým jazykem text, že platí všeobecné obchodní podmínky žalované. Písmo textu odkazujícího na VOP žalované je podstatně menší, nežli velikost písma samotného textu obsahujícího projev vůle objednat zboží a nežli je psán text s pokyny o dodržení standardů, či platebních podmínek, text odkazu na VOP je zakomponován mezi údaje o soudu, u něhož je žalovaná v zemi původu registrována a pod jakým číslem a mezi čísla bankovního spojení IBAN.

26. Soudu byla předložena elektronická komunikace mezi účastníky, která vždy předcházela učinění objednávek ze strany žalované, přičemž z těchto e-mailů plyne, že mezi účastníky byla vyjednávána cena, termíny výroby a dodání. V této komunikaci nikde žalovaná neprojevila vůli, aby se smluvní vztah stran řídil všeobecnými obchodními podmínkami žalované, nikde není hovořeno o prorogační doložce či o volbě práva. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že VOP žalované žalovaná k předmětným objednávkám nepřipojila.

27. Objednané zboží bylo za ceny, které jsou uvedeny v objednávkách žalované, žalované dodáno v provozovně žalobkyně v anonymizováno, kdy žalovaná si sama objednala přepravce, který zboží v závodě žalobkyně vyzvedl a přepravil do místa určeného žalovanou (viz CMR list ze dne datum na čl. 23 spisu, CMR list ze dne datum na čl. 22 spisu, CMR list ze dne datum na čl. 21 spisu a CMR list ze dne datum na čl. 20 spisu).

28. Odvolací soud z VOP žalované zjistil, že v čl. 1 těchto VOP je uvedeno, že právnická osoba anonymizována dvě slova (žalovaná) prodává zákazníkovi nabízené specifikované zboží za níže uvedených dodacích a prodejních podmínek. V čl. 11 těchto VOP je uvedeno, že pro všechny spory, které přímo nebo nepřímo vyplývají ze vzájemného smluvního vztahu, je věcně a místně příslušný soud pro číslo anonymizováno. Dále je zde uvedeno, že strany sjednávají, že budou aplikovat rakouské právo; to platí zejména pro všechny spory vyplývající přímo nebo nepřímo ze vzájemného smluvního vztahu, jakož i pro všechny vzájemné právní vztahy. Odvolání se a další odkazy na jiné právní řády jsou vyloučeny.

29. Odvolací soud se z důvodu procesní ekonomie před zkoumáním materiální platnosti namítané dohody o volbě příslušnosti zabýval nejprve tím, zda jsou splněny formální náležitosti dohody příslušnosti, které stanoví odstavec 1) písm. a) a c) článku 25 Nařízení Brusel I bis. Smyslem formálních náležitostí je zajistit, aby dohoda o volbě soudu byla skutečně založena na souhlasném projevu vůle stran a aby souhlas stran s dohodou byl vyjádřen jasně a jednoznačně (srovnej rozsudek ESD ve věci Galeries Segoura SPRL proti Société Rahim Bonakdartian 25/76).

30. Odvolací soud má již z čl. 1 a čl. 11 těchto VOP za to, že dle čl. 1 VOP se tyto VOP vztahují jen na takové smlouvy a smluvní vztahy, kdy žalovaná vystupuje jako dodavatel a druhá smluvní strana je zákazníkem. V daném případě však se jednalo o situaci zcela opačnou, kdy to byla žalovaná, kdo vystupoval v postavení zákazníka a žalobkyně byla ve vztahu k žalované dodavatelem či zhotovitelem. Již z tohoto důvodu se předmětné VOP a tam uvedená prorogační doložka na vztahy, jež jsou předmětem tohoto řízení, neuplatní.

31. Avšak i pokud by se neuplatnil výše uvedený závěr, není námitka mezinárodní příslušnosti českých soudů vznesená žalovanou důvodná, neboť dohoda o příslušnosti obsažená v čl. 11 VOP nesplňuje formální náležitosti, které na dohodu o příslušnosti klade čl. 25 v odstavci 1 v písm. a), b) a c) Nařízení Brusel I bis.

32. Dle čl. 25 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel I bis musí být dohoda o příslušnosti (dále jen„ prorogační dohoda“) uzavřena písemně nebo ústně s písemným potvrzením. Smyslem tohoto požadavku je, aby obě strany dohody vyjádřily svůj souhlas písemnou formou tak, aby nemohlo být o existenci dohody pochyb. Prorogační dohoda je uzavřena ústně s písemným potvrzením tehdy, pokud je navržena ústně jednou ze stran a druhá ji následně písemně potvrdí. Odborná praxe zastává názor, že pokud by prorogační dohoda byla obsažena v objednávce a druhá strana podle objednávky plnila, aniž by prorogační dohodu akceptovala, nebyl by požadavek písemné formy splněn, což odvolací soud akceptuje a s tímto názorem souhlasí.

33. Aby byl naplněn formální požadavek dle čl. 25 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel I bis, musela by být prorogační dohoda uzavřena ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi stranami. Z ničeho neplyne, že by mezi účastníky byly nějaké vzájemné zvyklosti, neboť tyto strany spolu dříve neobchodovaly a neměly před předmětnými spornými dodávkami žádný déle trvající vztah. Dle judikatury SDEU by o případ prorogační dohody dle čl. 25 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel I bis mohlo jít tehdy, pokud by jedna ze stran v průběhu déle trvajícího obchodního vztahu trvale odkazovala na své obchodní podmínky obsahující prorogační dohodu a druhá strana, aniž by tyto VOP výslovně akceptovala, podle nich postupuje a proti prorogační dohodě ničeho nenamítá, (rozsudek ESD ve věci Galerie Segouras SPRL proti Société Rahim Bonakdarian 25/76). O takový případ však v této věci nejde, ostatně ani žalovaná se aplikace čl. 25 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel I bis nedovolává.

34. Žalovaná se naopak výslovně dovolávala toho, že u prorogační dohody obsažené ve VOP byl naplněn formální požadavek na prorogační dohody stanovený v čl. 25 odst. 1 písm. c) Nařízení Brusel I bis, tj. že prorogační dohoda byla uzavřena v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát, a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí. Dle judikatury SDEÚ (rozhodnutí ve věci Mainschiffahrts-Genossenschaft eG (MSG) proti Les Gravières Rhénanes SA, C -106/95), je třeba toto ustanovení vykládat tak, že se v případě ústně uzavřené smlouvy v oblasti mezinárodního obchodu bude považovat dohoda o volbě soudu za platně uzavřenou tehdy, jestliže jedna ze stran smlouvy nereagovala na akceptační dopisy zasílané jí druhou stranou smlouvy nebo opakovaně bez námitek hradila faktury, pokud tyto dopisy obsahovaly předtištěný odkaz na příslušné soudy, jestliže je takové jednání v souladu s obvyklou praxí v oblasti mezinárodního obchodu, ve které se dotčené strany pohybují, a jsou si nebo si mají být dané praxe vědomy. V tomto ohledu je třeba za praxi v oblasti mezinárodního obchodu považovat to, kdy smluvní strany, které se v této oblasti pohybují, při uzavírání určitých smluv obecně postupují určitým způsobem. Skutečnost, že si strany byly této praxe vědomy, je založena především tím, že spolu již dříve obchodovaly nebo že obchodovaly s jinými osobami pohybujícími se v předmětné oblasti nebo kde se v předmětné oblasti obecně a zpravidla postupuje určitým způsobem v případě určitých smluv, pokud lze takový postup považovat za společný.

35. Dle názoru odvolacího soudu nebyla prorogační dohoda uzavřena ani formou dle čl. 25 odst. 1 písm. c) Nařízení Brusel I bis. Je pravdou, že v mezinárodním obchodě je běžnou praxí, že smluvní vztahy strany podřizují na základě vzájemné dohody všeobecným obchodním podmínkám, je rovněž obvyklé, že součástí obchodních podmínek bývá ujednání o volbě rozhodného práva a prorogační doložky, rovněž však platí, že podřízení smluvního vztahu režimu obchodních podmínek musí být učiněno shodnou vůlí stran, která je nepochybná a jasná. Musí být odsouhlasena jasným a konkrétním způsobem (C -387/978, C -543/10). Žalobkyně potvrdila pouze zboží a cenu navrženou v objednávkách, nikdy žádným jasným a konkrétním způsobem neakceptovala podřízení smluvního vztahu obchodním podmínkám žalované, které jí nebyly zaslány, nebylo na ně jasným a konkrétním způsobem upozorněno ze strany žalované, a to ani v komunikaci před zasláním objednávek a ani v objednávkách, kde je odkaz na podmínky skryt v zápatí, je psán malým písmem. Nadto z textu VOP, i pokud by byly žalobkyni známy, je hned z j čl. 1 zřejmé, že tyto mají dopadat na vztahy, v nichž vystupuje žalovaná jako dodavatel a nikoliv jako zákazník. To, že by bylo obvyklé v mezinárodním obchodě sjednávat prorogační doložky konkludentní formou za situace, kdy je odkaz na VOP obsahující prorogační doložku psán jiným jazykem než samotná objednávka, je psán menším písmem než samotná objednávka, a je skryt v zápatí dokumentu evokujícího jen uvedení údajů, o nichž se nevyjednává, ale které jsou vždy u objednatele dány (číslo evidence subjektu v obchodním rejstříku a IBAN čísla účtů) žalovaná v řízení jakkoliv neosvědčila. Odvolací soud má naopak za to, že taková forma je netransparentní a neobvyklá.

36. Za těchto všech okolností nelze uzavřít jinak, než že žalobkyně s žalovanou pro spory o nárocích, jež jsou předmětem tohoto řízení, dohodu o příslušnosti rakouských soudů neujednaly.

37. Mezinárodní příslušnost českých soudů je založena dle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel I bis, když zboží (či výrobky) měly být a byly žalované dodány v anonymizováno v provozovně žalobkyně, kde si je žalovaná prostřednictvím svého dopravce vyzvedla.

38. Odvolací soud proto napadené usnesení jako ve výroku věcně správné v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil.

39. O náhradě nákladů řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť řízení se v dané věci dosud nekončí.

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.