KSOS 16 CO 168/2022-1652

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Martina Láníčka a Mgr. Moniky Szkanderové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 4. 2022, č. j. 14 C 34/2006-1549

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. výroku mění takto:

Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 90 635,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám titul jméno příjmení, advokáta, se sídlem adresa.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 10 336 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám titul jméno příjmení, advokáta, se sídlem adresa.

IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum u Okresního soudu v Šumperku jednak domáhala náhrady ušlého výdělku a naturálních požitků, na které jí měl vzniknout nárok poté, co byla Okresním soudem v Šumperku rozsudkem ze dne 22. 7. 2004 č. j. 14 C 13/96-386 (potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2005 č. j. 16 Co 26/2005-424) určena neplatnost její výpovědi z pracovního poměru ze dne datum a dále se rovněž domáhala určení neplatnosti výpovědi ze dne datum (z téhož pracovního poměru); usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 9. 2006 č. j. 14 C 27/2005-34 byla věc náhrady ušlého výdělku a naturálních požitků vyloučena k samostatnému projednání.

2. Žalobkyně podáním ze dne datum navrhla, aby na místo žalovaného vstoupila do řízení právnická osoba, IČO, na niž přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů. Jelikož žalovaný se záměnou nesouhlasil, Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 2. 1. 2012 č. j. 14 C 34/2006-428 návrh žalobkyně na záměnu účastníků zamítl.

3. Žalobkyně podáním ze dne datum navrhla, aby byl na straně žalované dále uveden jako druhý žalovaný právnická osoba, který je od datum právním nástupcem žalovaného, a proto je podle žalobkyně tento subjekt společně a nerozdílně s žalovaným zavázán k úhradě nároků z jejího neplatného rozvázání pracovního poměru (nároky vzniklé do datum uplatňovala žalobkyně nadále po prvním žalovaném).

4. Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 4. 12. 2015 č. j. 14 C 34/2006-804 připustil, aby do řízení na straně žalované jako další účastník přistoupila právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, neboť došel k závěru, že k tomu byly splněny podmínky ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř.

5. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. 3. 2016 č. j. 16 Co 17/2016-820 potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

6. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 31. 7. 2017 č. j. 21 Cdo 5929/2016-904 usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2016 č. j. 16 Co 17/2016-820 a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 4. 12. 2015 č. j. 14 C 34/2006-804 zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Šumperku k dalšímu řízení. Dovolací soud konstatoval, že v posuzovaném případě žalobkyně podala žalobu dne datum proti anonymizována dvě slova obec a podáním ze dne datum navrhla, aby byl na straně žalované dále uveden jako druhý žalovaný právnická osoba Žalované anonymizována dvě slova obec ve vyjádření k žalobě ze dne datum uvedlo, že v roce rok u něj došlo k organizačním změnám spočívajícím ve zrušení zemědělské výroby (a zrušení pracovních míst s ní souvisejících). K podání ze dne datum žalované anonymizována dvě slova obec předložilo zápis číslo z jednání jeho představenstva ze dne datum, prohlášení žalovaného jako vkladatele do základního jmění právnická osoba ze dne datum, zápis číslo z jednání jeho představenstva ze dne datum, a dohodu o vypořádání nároků oprávněné osoby (mezi žalovaným a právnická osoba) ze dne datum, z nichž jednoznačně vyplývá, že ke dni datum došlo k ukončení hospodářské činnosti žalovaného a z tohoto důvodu také k ukončení pracovního poměru zaměstnanců žalovaného dohodou (s žalobkyní nemohl být v té době rozvázán pracovní poměr, protože se vedlo řízení o neplatnost její výpovědi), a že nemovité věci tvořící farmu obec byly jako nepeněžitý vklad vloženy žalovaným do základního jmění právnická osoba (na základě prohlášení vkladatele ze dne datum). Žalobkyně v podání ze dne datum poukázala na to, že„ všechna její zaměstnanecká práva přešla na právnická osoba“. Z protokolu o jednání ze dne datum vyplývá, že soud prvního stupně sdělil účastníkům, že na základě dosavadního dokazování posuzuje věc tak, že došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů žalobkyně na právnická osoba Přechod práv a povinností z žalovaného anonymizována dvě slova obec na právnická osoba vyplývá také z obchodního rejstříku, neboť v roce rok byly u právnická osoba zapsány nové předměty podnikání, které do té doby vykonávalo anonymizována dvě slova obec (a které u něj byly vymazány v roce rok).

7. Z výše uvedených skutečností podle dovolacího soudu jednoznačně vyplývá, že v posuzovaném případě nejpozději ke dni datum, v němž došlo k ukončení hospodářské činnosti žalovaného, přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů ze anonymizována dvě slova obec na právnická osoba, a proto žalobkyně byla poté, co Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 22. 7. 2004 č. j. 14 C 13/96-386 (potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2005 č. j. 16 Co 26/2005-424) určil neplatnost její výpovědi z pracovního poměru ze dne datum, nadále zaměstnaná u právnická osoba, na níž měla žalobou podanou dne datum uplatňovat všechny nároky plynoucí z jejího pracovního poměru, a to včetně nároků vzniklých před přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů (srov. § 249 odst. 2 zákoníku práce). Jestliže tedy žalobkyně podáním ze dne datum navrhla přistoupení právnická osoba na straně žalované, obcházela tím institut záměny účastníka, neboť - jak vyplývá z výše uvedených skutečností - při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení bylo zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalované příjmení družstvo obec již v době zahájení řízení nebylo pasivně věcně legitimováno, a proto nebyly splněny podmínky k tomu, aby soud prvního stupně (a odvolací soud) připustil přistoupení právnická osoba na stranu žalovanou.

8. Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 24. 1. 2018 č. j. 14 C 34/2006-971„ žalobu, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady mzdy a naturálních požitků“ zamítl a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 206 201 Kč Okresní soud zdůraznil, že žalobkyně podala žalobu dne datum proti anonymizována dvě slova obec, přičemž ze zjištěných skutečností vyplývá, že nejpozději ke dni datum, v němž došlo k ukončení hospodářské činnosti žalovaného, přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů ze anonymizována dvě slova obec na právnická osoba, a proto žalobkyně byla poté, co Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 22. 7. 2004 č. j. 14 C 13/96-386 (potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2005 č. j. 16 Co 26/2005-424) určil neplatnost její výpovědi z pracovního poměru ze dne datum, nadále zaměstnaná u právnická osoba, na níž měla žalobou podanou dne datum uplatňovat všechny nároky plynoucí z jejího pracovního poměru, a to včetně nároků vzniklých před přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Žalované anonymizována dvě slova obec proto není ve věci pasivně legitimováno, z tohoto důvodu okresní soud žalobu zamítl.

9. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 1. 2019 č. j. 16 Co 167/2018-1180 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že v rozporu s ustanovením § 155 odst. 1 o. s. ř. formuloval výrok napadeného rozsudku tak, že„ žaloba, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady mzdy a naturálních požitků, se zamítá“, aniž by konkretizoval výši požadovaného peněžitého plnění a specifikoval„ naturální požitky“ (nepeněžité plnění). V daném případě nebylo nejen z výroku, ale ani z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmé, v jaké výši a za jaké období se žalobkyně domáhala náhrady mzdy a jaké konkrétní„ naturální požitky“ a za jaké období požadovala. Odvolací soud v tomto směru konstatoval, že žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala jednak určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne datum a jednak, aby„ žalovaný od datum uhradil mzdu s valorizací a s úroky z prodlení, s naturálními požitky člena“. V podání ze dne datum sepsaném tehdejší ustanovenou zástupkyní titul jméno příjmení (dříve příjmení) žalobkyně požadovala, aby„ žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni náhradu mzdy, jejíž výše bude vyčíslena dodatečně“. V podání ze dne datum konstatovala, že požaduje„ mzdu za období od datum společně s naturálními požitky, a to do doby, než žalovaný žalobkyni přijme do zaměstnání na její původní pracoviště, tj. na farmu v obec jako ošetřovatelku dojnic“, s tím, že„ výši mzdy a naturálních požitků není schopna sama vypočítat a za tímto účelem navrhuje jako důkaz vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomie – účetnictví. V dalším podání ze dne datum sepsaném opětovně tehdejší ustanovenou zástupkyní titul jméno příjmení (dříve příjmení) žalobkyně upřesnila, že se domáhá„ náhrady mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru ode dne datum zatím do datum“ ve výši 15 000 Kč měsíčně, tj. celkem 2 077 500 Kč, a následně u jednání dne datum specifikovala„ k tomuto dni“ požadované naturální požitky –„ 14 ks prasat o váze 150 kg, 42 q obilí a 42 q brambor“. Posledně uvedenými podáními tedy žalobkyně odstranila vady původní žaloby z hlediska údaje o tom, čeho se domáhá (tzv. žalobního petitu), který musí být určitý a srozumitelný, přičemž vymezení práv a jím odpovídajících povinností v něm obsažené musí být provedeno tak přesně a jednoznačně, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výrok rozhodnutí, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, žalobní petit musí svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej překročit. Lze uzavřít, že žalobkyně žalobou uplatnila nárok na náhradu mzdy za období od datum do datum ve výši 2 077 500 Kč a nárok na nepeněžité plnění za roky rok až rok („ naturální požitky“) představující„ 14 ks prasat o váze 150 kg, 42 q obilí a 42 q brambor“.

10. Další vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, odvolací soud spatřoval v tom, že soud prvního stupně věc projednal a rozhodl, aniž by předtím opětovně rozhodl o návrhu žalobkyně ze dne datum na přistoupení dalšího účastníka, neboť předchozí rozhodnutí prvostupňového soudu a odvolacího soudu, kterými bylo připuštěno, aby do řízení na straně žalované jako další účastník přistoupila právnická osoba, byla zrušena usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2017 č. j. 21 Cdo 5929/2016-904 a věc byla vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Procesní vadu konečně odvolací soud shledal i v tom, že soud prvního stupně nereagoval odpovídajícím způsobem na podání ze dne datum sepsané tehdejším ustanoveným zástupcem žalobkyně titul jméno příjmení ve spojení s podáním samotné žalobkyně ze dne datum, ve kterých uvedla, že požaduje náhradu mzdy ve výši 25 000 Kč měsíčně, a to vůči anonymizována dvě slova obec jako prvním žalovaném za období od datum do datum celkem ve výši 1 869 250 Kč a vůči právnická osoba jako druhé žalované za období od datum do datum celkem ve výši 4 375 000 Kč a„ pokračování po tomto datu“. Z tohoto podání nebylo podle názoru odvolacího soudu zcela zřejmé, co ve skutečnosti tento návrh vlastně obsahoval. Zda se jednalo o částečné zpětvzetí žaloby o náhradu mzdy vůči anonymizována dvě slova obec za období od datum do datum ve výši 1 095 000 Kč (73 měsíců po 15 000 Kč), o rozšíření (změnu) žaloby o náhradu mzdy vůči anonymizována dvě slova obec za období od datum do datum o částku 10 000 Kč měsíčně (požadováno 25 000 Kč měsíčně na místo původních 15 000 Kč měsíčně), o uplatnění dalšího samostatného nároku na náhradu mzdy vůči právnická osoba za období od datum do datum celkem ve výši 4 375 000 Kč, zda„ pokračováním po tomto datu“ měla žalobkyně na mysli, že požaduje náhradu mzdy vůči právnická osoba i za období od datum do budoucna ve výši 25 000 Kč měsíčně, zda rovněž naturální požitky požadovala vůči anonymizována dvě slova obec jako prvním žalovaném za roky rok až rok (tj.„ 6 ks prasat o váze 150 kg, 18 q obilí a 18 q brambor“) a vůči právnická osoba jako druhé žalované za roky rok až rok (tj.„ 8 ks prasat o váze 150 kg, 24 q obilí a 24 q brambor“), anebo žalobkyně shora uvedeným podáním sledovala něco jiného. Soud prvního stupně se proto měl o odstranění vad tohoto podání pokusit postupem podle § 43 o. s. ř. s poučením, že nebudou-li vady odstraněny, soud v dalším řízení nebude ve smyslu § 43 odst. 2 věty druhé o. s. ř. k takovému podání přihlížet. Z uvedených důvodů odvolací soud předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, aniž by se zabýval„ věcným“ přezkumem prvostupňového rozsudku. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se po odstranění vytčených procesních vad opětovně zabýval mj. otázkou pasivní věcné legitimace s přihlédnutím k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu ČR.

11. Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 8. 7. 2019 č. j. 14 C 34/2006-1291 nepřipustil, aby do řízení na straně žalované jako další účastník přistoupila právnická osoba, IČO, vycházel přitom ze závazného právního názoru vyjádřeného v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2017 č. j. 21 Cdo 5929/2016-904.

12. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 3. 2020 č. j. 16 Co 224/2019-1340, které nabylo právní moci dne datum, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud zdůraznil, že prvostupňový soud v souladu se závazným právním názorem vysloveným v citovaném usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým je vázán i odvolací soud, návrhu žalobkyně ze dne datum na přistoupení právnická osoba do řízení jako dalšího účastníka na straně žalované nevyhověl, neboť žalobkyně obcházela institut záměny účastníka. Při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení totiž bylo zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalované anonymizována dvě slova obec již v době zahájení řízení nebylo pasivně věcně legitimováno, a proto nebyly splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení právnická osoba na stranu žalovanou.

13. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady mzdy za období od datum do datum ve výši 2 077 500 Kč a nepeněžitého plnění ve formě naturálních požitků za roky 1995 až 2008 představujících 14 kusů prasat o váze 150 kg, 42 q obilí a 42 q brambor, a současně žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 265 571 Kč do 3 dnů od právní moci k rukám jeho zástupce. Vady podání ze dne datum sepsaného tehdejším ustanoveným zástupcem žalobkyně titul jméno příjmení ve spojení s podáním samotné žalobkyně ze dne datum byl soud prvního stupně připraven – s ohledem na dosavadní problematickou komunikaci – odstranit s žalobkyní přímo u jednání nařízeného na den datum, ke kterému se však žalobkyně nedostavila, proto nemohla být řádně poučena podle § 43 o. s. ř. Co se týče věci samé, tak soud prvního stupně dospěl opětovně k závěru, že žalované anonymizována dvě slova obec není ve věci pasivně legitimováno, neboť nejpozději ke dni datum přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů z žalovaného anonymizována dvě slova obec na právnická osoba, proto z tohoto důvodu žalobu zamítl. Vycházel přitom ze závazného právního názoru vyjádřeného v již mnohokrát citovaném usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, od něhož neshledal jakýkoli důvod se odchýlit.

14. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně, která namítala, že napadené rozhodnutí je zmatečné, protože prvostupňový soud opsal své předchozí rozhodnutí, které bylo odvolacím soudem zrušeno. Vytýkala soudu prvního stupně, že jednal v její nepřítomnosti a že nerozhodl o její žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. anonymizována dvě slova obec není účastník řízení, neboť všichni jeho členové (tedy i žalobkyně) ke dni datum ukončili svou činnost a od datum je žalobkyně zaměstnankyní právnická osoba Její pracovní poměr dosud trvá. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V podání ze dne datum uvedla, že zaplacení náhrady nákladů řízení by pro ni bylo likvidační, poukázala přitom na svůj věk, nepříznivý zdravotní stav a sociální poměry, s tím, že není schopna se adekvátně hájit a že o ustanoveného zástupce přišla z důvodu psychického nátlaku svého manžela.

15. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznil, že žalobkyně podala žalobu v roce rok proti anonymizována dvě slova obec, přesto v odvolání tvrdí, že není účastníkem řízení. Napadané rozhodnutí pokládal za naprosto srozumitelné a řádně odůvodněné. Žalobkyně se k jednání nedostavila, přestože byla řádně předvolána, okresní soud proto jednal v souladu se zákonem v její nepřítomnosti. Dále se obšírně vyjádřil k předpokladům vzniku nároku na náhradu mzdy, s tím, že žalobkyně tyto předpoklady jednoznačně nesplňuje, neboť přes výzvu k nástupu do zaměstnání žádnou nabídku zaměstnání nepřijala a do práce nenastoupila. Dle žalovaného nebyla žalobkyně ochotna ani schopna konat práci podle pracovní smlouvy. Požadavek žalobkyně na naturální plnění je neoprávněný již jen z toho důvodu, že žalovaný neposkytoval naturální požitky jako část mzdy za práci, ale tyto naturálie si mohl každý zaměstnanec – člen anonymizována dvě slova podle vnitřních předpisů odkoupit za předem stanovené ceny. Soud rovněž v souladu se zákonem nepřipustil záměnu ani přistoupení dalšího účastníka na straně žalovaného a pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalobu zamítl. Žalovaný nesouhlasil ani s částečnou moderací náhrady nákladů řízení, kdy poukázal zejména na délku řízení a s tím související vynaložení nemalých prostředků na obranu svých práv. Skutečnost, že na žalobkyni měl vyvíjet nátlak její manžel, nelze ve vztahu k žalovanému nikterak zohlednit, byť si je žalovaný vědom, že manžel žalobkyně psal převážnou většinu podání a vystupoval v řízení za svoji manželku. Dle žalovaného neodůvodňují aplikaci § 150 o. s. ř. ani poměry žalobkyně, neboť je vlastníkem nemovitostí.

16. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné pouze ohledně výroku o náhradě nákladů řízení.

17. Odvolací soud se předně zabýval otázkou, zda soud prvního stupně napravil vady řízení, které byly důvodem zrušení předcházejícího rozhodnutí ve věci samé. Soudu prvního stupně je třeba vytknout, že v rámci přípravy jednání nevyzval žalobkyni postupem podle § 43 o. s. ř. k odstranění vad podání ze dne datum sepsaného tehdejším ustanoveným zástupcem žalobkyně titul jméno příjmení ve spojení s podáním samotné žalobkyně ze dne datum Odvolací soud si je vědom, že komunikace s žalobkyní je poněkud problematická, to ovšem nemění nic na tom, že soud prvního stupně měl žalobkyni vyzvat k opravě jejího nesrozumitelného a neurčitého podání usnesením ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto v tomto směru zjednal nápravu a usnesením ze dne datum, které bylo žalobkyni doručeno dne datum, ji vyzval, aby ve lhůtě 14 dnů odstranila vady podání ze dne datum, tj. zejména konkrétně specifikovala, jaký konkrétní procesní úkon hodlala tímto podáním učinit; současně ji poučil, jakým způsobem je třeba opravu provést, s tím, že nebudou-li vady shora uvedeného podání odstraněny, soud nebude podle § 43 odst. 2 věty druhé o. s. ř. v dalším řízení k tomuto podání přihlížet. Žalobkyně přes toto poučení vady předmětného podání neodstranila. Za této situace je třeba vycházet z tohoto, že žalobkyně v projednávané věci řádně uplatnila („ pouze“) nárok na náhradu mzdy za období od datum do datum ve výši 2 077 500 Kč a nárok na nepeněžité plnění ve formě naturálních požitků za roky 1995 až 2008 představujících 14 kusů prasat o váze 150 kg, 42 q obilí a 42 q brambor. Lze proto uzavřít, že formulace výroku napadeného rozsudku v souladu s ustanovením § 155 odst. 1 o. s. ř. odpovídá výše specifikovanému předmětu řízení. Konečně soud prvního stupně vyčkal i pravomocného rozhodnutí o návrhu žalobkyně ze dne datum na přistoupení dalšího účastníka (viz body 11 a 12 odůvodnění). Došlo tak k nápravě procesních vad vytýkaných v předcházejícím kasačním rozhodnutí odvolacího soudu.

18. Důvodnými odvolací soud neshledal ani další procesní námitky žalobkyně, neboť jí bylo opakovaně vysvětleno (naposledy v usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2021 č. j. 16 Co 274/2021-1522), že je v posuzované věci osvobozena od soudních poplatků (na základě usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 1. 2. 2006 č. j. 14 C 27/2005-27), a z jakého důvodu jí nebyl ustanoven (další) zástupce z řad advokátů. Žalobkyně neuvádí žádné nové skutečnosti a odmítá vzít rozhodnutí o neustanovení zástupce na vědomí. Opakovanými žádostmi o ustanovení zástupce z řad advokátů se žalobkyně podle názoru odvolacího soudu dopouští zjevného zneužití práva na soudní ochranu, proto k nim ve shodě se soudem prvního stupně nepřihlížel. Pokud z důvodu neustanovení zástupce z řad advokátů okresní soud nevyhověl žádosti žalobkyně o odročení jednání nařízeného na den datum a jednal v její nepřítomnosti, postupoval zcela v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Ze stejných důvodů odvolací soud nevyhověl žádosti žalobkyně o odročení odvolacího jednání dne datum.

19. Přisvědčit nelze ani argumentaci žalobkyně, že žalované anonymizována dvě slova obec není účastníkem řízení. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalobkyně podala dne datum žalobu o„ náhradu ušlého výdělku a naturálních požitků“ proti anonymizována dvě slova obec, tj. právnické osobě, která má v obchodním rejstříku od datum zapsáno IČO. Skutečnost, že v posuzovaném případě nejpozději ke dni datum, v němž došlo k ukončení hospodářské činnosti žalovaného anonymizována dvě slova obec, přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů ze anonymizována dvě slova obec na právnická osoba (viz níže), nemá sama o sobě vliv na okruh účastníků tohoto řízení, jak byl vymezen podle § 90 o. s. ř.

20. Skutková zjištění popsaná v bodu 3 napadeného rozsudku odvolací soud přejímá jako správná. Po skutkové stránce považuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za podstatné, že ke dni datum došlo k ukončení hospodářské činnosti žalovaného a z tohoto důvodu také k ukončení pracovního poměru zaměstnanců žalovaného dohodou (s žalobkyní nemohl být v té době rozvázán pracovní poměr, protože se vedlo řízení o neplatnost její výpovědi), a že nemovité věci tvořící farmu obec byly jako nepeněžitý vklad vloženy žalovaným do základního jmění právnická osoba (na základě prohlášení vkladatele ze dne datum).

21. Soud prvního stupně věc správně posoudil – vzhledem k tomu, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z žalovaného na právnická osoba došlo ke dni datum – podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 5. 2001 (dále jen„ zákoník práce“). V souladu s právním názorem vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2017 č. j. 21 Cdo 5929/2016-904 dospěl soud prvního stupně k závěru, že z výše uvedených skutečností jednoznačně vyplývá, že v posuzovaném případě nejpozději ke dni datum, v němž došlo k ukončení hospodářské činnosti žalovaného, přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů ze anonymizována dvě slova obec na právnická osoba, a proto žalobkyně byla poté, co Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 22. 7. 2004 č. j. 14 C 13/96-386 (potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2005 č. j. 16 Co 26/2005-424) určil neplatnost její výpovědi z pracovního poměru ze dne datum, nadále zaměstnaná u právnická osoba, na níž měla žalobou podanou dne datum uplatňovat všechny nároky plynoucí z jejího pracovního poměru, a to včetně nároků vzniklých před přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů (srov. § 249 odst. 2 zákoníku práce). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci není dána pasivní věcná legitimace žalovaného anonymizována dvě slova obec, neboť nejpozději ke dni datum přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů z žalovaného anonymizována dvě slova obec na právnická osoba, okresní soud z tohoto důvodu žalobu po právu zamítl. Rovněž odvolací soud neshledal důvod odchýlit od závěru vysloveného v citovaném usnesení Nejvyššího soudu ČR. Z důvodu nadbytečnosti se soud prvního stupně oprávněně nezabýval dalšími hmotněprávními předpoklady pro vznik uplatněných nároků z neplatného rozvázání pracovního poměru.

22. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrdil.

23. Oproti tomu změnu odvolací soud provedl u nákladového výroku. Nadále sice platí, že žalovaný byl v řízení procesně úspěšný a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení, odvolací soud však přistoupil k její částečné moderaci podle § 150 o. s. ř. Odvolací soud v tomto směru zohlednil jednak nepříznivé sociální poměry žalobkyně (žalobkyně byla od roku rok evidována na úřadu práce, naposledy doložila potvrzení Úřadu práce z roku rok, nyní je již v důchodovém věku – má anonymizováno let) a dále okolnosti zahájení sporu a jeho dalšího vedení, kdy je zřejmé, že žalovaný s žalobkyní neplatně rozvázal pracovní poměr výpovědí. Žalobkyně tak mohla být v legitimním subjektivním přesvědčení, že jí z tohoto důvodu vůči žalovanému náleží nárok na náhradu mzdy, případně další nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru. Důvodem zamítnutí žaloby byl nedostatek pasivní věcné legitimace, neboť došlo k přechodu práv a povinnosti z pracovněprávních vztahů z žalovaného na právnická osoba, což ovšem představuje složitou právní otázku. Na délce řízení se velmi významnou mírou podílel role v řízení žalobkyně jméno příjmení, kdy odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 18. 12. 2019 č. j. 70 Co 255/2019-2770 byl role v řízení žalobkyně omezen ve svéprávnosti z důvodu anonymizováno poruchy s rozsáhlými anonymizována dvě slova a anonymizována dvě slova. Tato jeho výrazná porucha osobnosti vedla k dlouhodobému narušování průběhu řízení a navýšení nákladů řízení, přičemž žalobkyně se zjevně ocitla pod vlivem svého role v řízení. Na druhou stranu odvolací soud zohlednil skutečnost, že Nejvyšší soud se již v roce 2017 vyjádřil jednoznačně k otázce věcné legitimace, jakož i k nemožnosti přistoupení přejímajícího zaměstnavatele do tohoto řízení, současně z důvodu nesouhlasu žalovaného byla již dříve pravomocně zamítnuta záměna účastníků. Přesto žalobkyně dále pokračovala v řízení. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným okolnostem pokládá odvolací soud za spravedlivou částečnou moderací nákladového výroku v rozsahu 50 %. K účelně vynaloženým nákladům řízení žalovaného patří náklady právního zastoupení, jejichž náhradu odvolací soud přisoudil žalovanému ve shodě se soudem prvního stupně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Konkrétně náklady právního zastoupení sestávají z odměny advokáta za 9 úkonů právní služby po 16 620 Kč (1. -převzetí a příprava zastoupení, 2. - vyjádření k žalobě ze dne datum, 3. - účast u jednání dne datum, 4. - účast u jednání dne datum, 5. – dovolání ze dne datum, 6. - účast u jednání dne datum, 7. – vyjádření k odvolání ze dne datum, 8. - účast u jednání před odvolacím soudem dne datum, 9. - účast u jednání dne datum - celkem 149 580 Kč) a z odměny za 3 úkony ve výši jedné poloviny sazby, tj. po 8 310 Kč (1. -vyjádření k odvolání ze dne datum proti usnesení o nepřipuštění vstupu role v řízení žalobkyně jako vedlejšího účastníka, které není rozhodnutím ve věci samé, 2. -odvolání ze dne datum proti usnesení o připuštění přistoupení právnická osoba, které opět není rozhodnutím ve věci samé, 3. -účast u jednání datum, u něhož došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí - celkem 24 930 Kč). Dále náleží žalovanému náhrada hotových výdajů advokáta v paušální výši 3 600 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za ztrátu času v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu, náhrada jízdních výdajů ve výši 561 Kč (viz bod 8 odůvodnění napadeného rozsudku okresního soudu) a náhrada za zaplacený soudní poplatek za dovolání ve výši 2 000 Kč Celkem činí výše nákladů řízení žalovaného 181 271 Kč a odvolací soud z nich přisoudil žalovanému 50 %, tj. 90 635,50 Kč.

24. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů spojených s písemnými podáními ze dne datum, datum, datum a datum. Na žalobu žalovaný reagoval prostřednictvím zástupce vyjádřením ze dne datum a náklady spojené s tímto vyjádřením jako úkonem právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu odvolací soud žalovanému přiznal. Zástupce žalovaného sice i v dalších podáních reagoval na výzvu soudu k vyjádření, jednalo se však vesměs o tvrzení, které byly nebo měly být součástí již jeho původního vyjádření k žalobě, případně o vyjádření k procesním návrhům žalobkyně a jejího role v řízení. Za další písemná podání žalovaného přiznává odvolací soud ve své rozhodovací praxi náklady jen výjimečně, a to zpravidla pouze tehdy, pokud se jedná na reakci na zcela novou situaci (např. po změně žaloby nebo zásadních doplněních skutkových tvrzení po poučení soudem, pokud na ně nebylo objektivně možné reagovat u jednání). Naopak za vyjádření k dokazování nebo k některým dílčím doplněním skutkových tvrzení protistrany nebo vyjádření k procesním otázkám odvolací soud účastníku zpravidla náhradu nepřiznává. Odvolací soud přezkoumal shora uvedená písemná podání zástupce žalovaného a neshledal v nich, že by byly reakcí na novou situaci ve shora naznačeném smyslu, aby je bylo možno považovat za písemné podání nebo návrh ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.

25. Částečnou moderaci ve stejném rozsahu odvolací soud uplatnil i při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud sice vyšel z písemného vyúčtování ze dne datum, ovšem jako účelně vynaložené náklady řízení žalovaného vyhodnotil toliko odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 16 620 Kč, a to za účast u jednání před odvolacím soudem dne datum, dále náhradu hotových výdajů advokáta v paušální výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za ztrátu času v rozsahu 12 půlhodin po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu a náhradu jízdních výdajů ve výši 2 552 Kč (za cestu k jednání před odvolacím soudem osobním motorovým vozidlem o průměrné spotřebě 7,96 l nafty na 100 km, cena paliva 47,10 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč, ujeto ze obec do obec a zpět 302 km). Celkem činí výše nákladů odvolacího řízení 20 672 Kč a odvolací soud z nich přisoudil žalovanému 50 %, tj. 10 336 Kč.

26. Naopak nepřiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení spojených s převzetím a přípravou zastupování podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, neboť advokát má nárok na odměnu za tento úkon pouze jednou. Žalovaný nemá právo ani na náhradu nákladů spojených s nahlížením do spisu dne datum včetně náhrady za ztrátu času a cestovních výdajů. Nahlížení do spisu či studium spisu zástupcem účastníka v průběhu občanskoprávního řízení totiž nelze obecně posuzovat jako samostatný úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. f) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Prostudování spisu při skončení vyšetřování v rámci trestního řízení nelze svou povahou a účelem srovnávat s prostudováním spisu v civilním řízení. Prostudování spisu v rámci trestního řízení je samostatným procesním úkonem, kterým se končí vyšetřování, tj. jedná se o závěrečnou fázi přípravného řízení. Smyslem tohoto institutu je realizovat právo na obhajobu v tomto důležitém okamžiku trestního řízení. Zároveň tento institut slouží k prověrce dodržování procesních předpisů v přípravném řízení jako samostatné fáze trestního řízení před případným zahájením další fáze, a to řízení před soudem. Naproti tomu civilní řízení nemá obdobné samostatné fáze jako trestní řízení. Odvolací soud připouští, že by nahlížení do spisu v konkrétní procesní situaci mohlo být výjimečně podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu analogicky považováno za obdobu prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, ovšem pouze u takového prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 4012/18). Odvolací soud má za to, že nahlížení do spisu dne datum takovou povahu nemělo a nebylo z hlediska uplatňování zájmů žalovaného účelné. Za neúčelné náklady odvolacího řízení považuje odvolací soud i náklady žalovaného spojené s písemným vyjádřením k odvolání, které zástupce žalovaného předložil až u jednání dne datum, za které je zástupce účastníka honorován bez ohledu na rozsah svého přednesu, proto nebylo ničím jiným než prostředkem k zajištění přesné protokolace či usnadnění protokolace přednesu zástupce žalovaného u jednání před odvolacím soudem.

27. Jelikož v řízení byl úspěšný žalovaný, nemá stát podle § 149 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů, které spočívaly v odměně a náhradě hotových výdajů postupně ustanovených zástupců žalobkyně.

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.