KSOS 16 CO 175/2022-99

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Martina Láníčka a Mgr. Moniky Szkanderové v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená opatrovníkem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ v řízení o vydání potvrzení ⟪LB:lb_005⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. května 2022, č. j. 85 C 15/2022-72

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobkyně podala dne datum u Okresního soudu v Ostravě návrh, který následně prostřednictvím ustanoveného opatrovníka upravila dne datum (č. l. 30) do projednatelné podoby tak, že se domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost jí vydat potvrzení o tom, že v období od datum do rok pracovala na pracovišti u anonymizována tři slova územní celek v expozici chemických látek ohrožujících zdraví.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě potvrdil, že žalobkyně byla od datum do datum zaměstnankyní anonymizována tři slova územní celek, ze kterého přešly práva a povinnosti na žalovaného. Žalovaný poukázal na to, že se ze strany žalobkyně jedná o několikátou neopodstatněnou žalobu a v předchozím řízení bylo mimo jiné prokázáno, že žalobkyně netrpí nemocí z povolání.

3. Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že zákoník práce takové potvrzení nezná a soud není oprávněn ukládat povinnosti mimo rámec zákonných ustanovení. Ke stejnému závěru by okresní soud dospěl, kdyby se mělo jednat o žalobu na určení ve smyslu § 80 o. s. ř. (byť má za to, že se o žalobu na určení nejedná). Žalobě by podle závěru okresního soudu nebylo možné vyhovět ani tehdy, pokud by se v případě požadovaného potvrzení mělo jednat o doplnění potvrzení o zaměstnání ze dne datum, na které se nevztahuje prekluzivní lhůta. Potvrzení o zaměstnání ze dne datum obsahuje všechny náležitosti, které v rozhodné době vyžadoval § 6 nařízení vlády číslo 223/1988 Sb. I kdyby se snad mělo jednat o údaj podle § 6 písm. c) předmětného vládního nařízení (údaje o započitatelné době zaměstnání v I. a II. pracovní kategorii pro účely důchodového zabezpečení), tak potvrzení o zaměstnání ze dne datum je v příslušné části vyplněno (0 dnů). Nejednalo by se tak již o doplnění potvrzení o zaměstnání, ale o jeho opravu, která podléhá prekluzi.

4. Proti rozsudku podala žalobkyně (prostřednictvím ustanoveného opatrovníka) odvolání. V odvolání zopakovala, že byla v období od datum do datum zaměstnána u anonymizována tři slova územní celek, kde pracovala na pozici pomocného projektanta, plánografa a archiváře. anonymizována tři slova územní celek byl coby rozpočtová organizace zrušen ke dni datum a jeho práva a povinnosti přešly podle § 31 odst. 4 zákona číslo 576/1990 Sb. na zřizovatele (tj. žalovaného). Na pracovišti žalobkyně se nacházel průtokový stroj značky anonymizováno, který sloužil k tisku materiálů pro celý útvar. Výše uvedený stroj fungoval tak, že se do něj vkládal fotografický papír, který se namáčel do vývojky - roztoku obsahujícího chemické látky. V rozporu s předpisy však na výše uvedeném stroji nebyl umístěn odsávač par, který by nebezpečné výpary odváděl pryč z místnosti. Žalobkyně tak byla vystavena účinkům síry, dusíku, čpavkové vody, vývojky, etanolu 97, kostaru. Z důvodu nedostatku místa na pracovišti se vytištěné materiály sušily v kanceláři žalobkyně, přičemž při jejich schnutí docházelo taktéž k uvolňování chemických látek. Pracoviště, kde byl umístěn výše uvedený stroj, se podle předpisů mělo vždy po půl hodině na krátkou dobu opouštět, aby nedošlo k překročení povolené expozice chemickými látkami. Na základě rozhodnutí vedení útvaru byl však vysloven zákaz tohoto opuštění pracoviště, a to s cílem zvýšit objem vyhotovených tisků. Na pracovišti, kde byl umístěn průtokový stroj značky anonymizováno, docházelo celkem počet pracovníků, z toho žalobkyně a paní jméno příjmení (vedoucí planografie) se na něm zdržovaly téměř po celou pracovní dobu, když v rámci své pracovní činnosti tiskly na výše uvedeném stroji příslušné materiály. V průběhu roku rok bylo pracovníkem Krajské hygienické stanice v obec provedeno na pracovišti žalobkyně měření povolených limitů výskytu chemických látek, kdy bylo zjištěno jejich překročení. Krátce po provedení měření, asi 14 dnů poté, bylo na průtokový stroj značky anonymizováno nainstalováno odsávání. Žalobkyně poukázala na rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2017, č. j. 85 C 150/2016-34, ve kterém soud uložil žalovanému povinnost doplnit potvrzení o zaměstnání tak, že měl uvést skutečnosti rozhodné pro dosažení nejvýše přípustné expoziční doby. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tento údaj potřebuje pro další nároky, tak by měl soud žalobě vyhovět a rozsudek Okresního soudu v Ostravě zrušit.

5. Pro úplnost krajský soud dodává, že žalobkyně v reakci na doručení prvostupňového rozsudku podala samostatné podání nadepsané jako„ odvolání“ a směřované proti napadenému rozsudku, ze kterého se však nepodává žádný další konkrétní odvolací důvod.

6. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal na základě včasného odvolání žalobkyně napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Skutková zjištění soudu prvního stupně popsaná v bodě 3 napadeného rozsudku jsou v zásadě správná, ale pro rozhodnutí ve věci nejsou podstatná (snad jen s výjimkou ukončení pracovního poměru žalobkyně u právního předchůdce žalovaného ke dni datum), protože nedůvodnost žaloby vyplývá již ze samotných skutkových tvrzení žalobkyně a především formulace žalobního nároku, proto ani nebylo třeba provádět další dokazování.

9. V této souvislosti považuje odvolací soud za nutné zdůraznit, že předmětné řízení má povahu civilního sporného řízení, ve kterém je soud vázán návrhem, a až na výjimky jej nemůže překročit (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyní uplatněný žalobní petit přitom zní v tomto směru jednoznačně a i z vyjádření opatrovníka žalobkyně zachyceného v protokole o jednání ze dne datum je zřejmé, že se jedná právě o žalobu na plnění (vydání potvrzení) a nikoliv o určovací nárok, ani o úpravu zápočtového listu (potvrzení o zaměstnání) ve smyslu § 315 zákoníku práce (§ 60 odst. 4 zákoníku práce z roku 1965). Takto vymezeným žalobním požadavkem je soud vázán a nepřísluší mu svévolně uplatněný nárok překvalifikovávat či jinak měnit.

10. Nárokem žalobkyně se tak bylo možno zabývat pouze z hlediska toho, zda žalovaný coby právní nástupce bývalého zaměstnavatele má subjektivní povinnost vydat žalobkyni potvrzení o požadovaném obsahu, přičemž soud prvního stupně správně uzavřel, že žalovaný takovou povinnost nemá. Zákoník práce účinný v době ukončení pracovního poměru žalobkyně (datum) ukládal zaměstnavateli v § 60 povinnost vydat zaměstnanci v souvislosti se zánikem pracovního poměru potvrzení o zaměstnání a na jeho žádost pracovní posudek. Zákoník práce ani jiný právní předpis neukládal a nadále neukládá (bývalému) zaměstnavateli vydat zaměstnanci potvrzení, o které žalobkyně žádá, a protože takovou povinnost nelze dovodit ani z jiného právního titulu (žalobkyně např. netvrdila, že by se žalovaný k vydání takového potvrzení smluvně zavázal), nelze ji žalovanému uložit soudním rozhodnutím.

11. Návrhu nelze vyhovět ani z titulu doplnění potvrzení o zaměstnání. Zaměstnavatel je povinen uvádět v potvrzení o zaměstnání pouze skutečnosti stanovené právním předpisem (v době skončení pracovního poměru žalobkyně se jednalo o § 6 vládního nařízení číslo 223/1988 Sb.). Požaduje-li zaměstnanec v rozporu s právním předpisem, aby zaměstnavatel do potvrzení o zaměstnání uvedl jiné, než předepsané skutečnosti, není povinností zaměstnavatele tomuto požadavku vyhovět a nadbytečný údaj do potvrzení o zaměstnání uvádět (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2004 sp. zn. 21 Cdo 981/2004). Údaj o tom, že žalobkyně pracovala v době od datum do rok v expozici chemických látek ohrožujících zdraví, mezi takovými povinnými náležitostmi stanovenými pro potvrzení o zaměstnání uveden není a nelze jej ani ztotožňovat s údaji o započitatelné době v I. a II. pracovní kategorii pro účely důchodového zabezpečení ve smyslu § 6 písm. c) předmětného vládního nařízení. Stejně tak požadované informace nelze zaměňovat s údaji o odpracované době a dalších skutečnostech rozhodných pro dosažení nejvýše přípustné expoziční doby ve smyslu § 6 písm. d) téhož nařízení. Údaje podle § 6 písm. d) nařízení vlády číslo 223/1988 Sb. (resp. podle § 313 odst. 1 písm. d) aktuálně účinného zákoníku práce) se vztahují na zaměstnance pracující v podzemí dolu, pro které stanovila krajská hygienická stanice na základě zákonného zmocnění uvedeného v § 4 odst. 1 zákona číslo 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům, určité množství směn, po jejichž odpracování nesmí nadále tuto práci vykonávat a musí být přeřazeni na méně riziková pracoviště, což zjevně není případ žalobkyně. V tom ostatně spočívá základní rozdíl od případu řešenému v řízení u Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 85 C 150/2016, na který žalobkyně poukazovala v odvolání (rozsudek je odvolacímu soudu znám, protože mu předmětný spis byl předložen s opravným prostředkem), ve kterém se žalobce úspěšně domáhal doplnění potvrzení o zaměstnání právě o uvedení skutečností rozhodných pro dosažení nejvyšší přípustné expoziční doby, které mezi povinné náležitosti potvrzení o zaměstnání patří.

12. Odvolací soud uzavírá, že žalobou uplatněný nárok nemá oporu v hmotném právu, soud prvního stupně proto žalobu správně zamítl a odvolací soud napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně jeho nákladových částí, které odpovídají výsledku sporu a procesnímu stanovisku žalovaného k nákladům řízení přednesenému u ústního jednání (v podrobnostech k nákladovým výrokům odvolací soud zcela odkazuje na body 15 a 16 napadeného rozsudku, nad jejichž rámec nemá co dodat).

13. Shodným způsobem a ze shodných důvodů rozhodl odvolací soud také o náhradě nákladů odvolacího řízení, když procesně úspěšný žalovaný náhradu těchto nákladů neuplatňoval a s ohledem na výsledek řízení nelze žalovanému uložit povinnost k náhradě nákladů státu, které budou pravděpodobně za odvolací řízení vyplaceny ustanovenému opatrovníkovi žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Okresního soudu obec, ve lhůtě 2 měsíců od doručení tohoto rozsudku. Dovolání je přípustné, jestliže rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.