KSOS 16 CO 191/2022-153

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Martina Láníčka a Mgr. Moniky Szkanderové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_005⟫ sídlem ulice a číslo, obec, PSČ obec ⟪LB:lb_006⟫ o 68 500 Kč, ⟪LB:lb_007⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2022, č. j. 85 C 56/2021-113,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 68 500 Kč z titulu dlužné mzdy za období od listopadu rok do března rok, a to z důvodu promlčení nároku, současně rozhodl, že žádný z účastníků ani Česká republika nemají právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud shledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou s tím, že právo na mzdu podléhá promlčení, přičemž se promlčuje mzda samostatně za jednotlivé kalendářní měsíce. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce je mzda splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu. Nejpozději se tedy začala promlčovat mzda za měsíc březen rok, a to podle § 619 o. z. ode dne datum. Nárok na mzdu za měsíc březen rok se promlčel dnem datum, neboť podle § 629 odst. 1 o. z. je promlčecí lhůta tříletá. Žalobce podal žalobu až po marném uplynutí promlčecí lhůty dne datum, proto okresní soud žalobu v souladu s ustanovením § 609 věty první o. z. zamítl, aniž by se z důvodu nadbytečnosti zabýval dalšími spornými otázkami (v jaké výši vznikl žalobci nárok na mzdu za žalované období, zda a v jaké výši byl již tento nárok uspokojen či nikoli). Žalobcem předložené uznání dluhu ze dne datum na částku 107 000 Kč nesplňuje podmínky § 2053 o. z., protože v něm není uveden důvod dluhu. Navíc neodpovídá ani výše dluhu, proto nelze ani výkladem projevu vůle dospět k závěru, že předmětná listina ze dne datum představuje uznání nároku žalobce na mzdu za období od listopadu rok do března rok. Uplatnění námitky promlčení ze strany žalované neshledal okresní soud v rozporu s dobrými mravy, neboť samotný žalobce připustil, že mu nic nebránilo, aby nárok uplatnil žalobou u soudu dříve.

2. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce, který namítal, že nesouhlasí se závěrem okresního soudu o promlčení nároku na mzdu. Promlčecí lhůta běží„ od posledního úkonu ve věci vykonané“, proto s ohledem na uznání dluhu ze dne datum skončila promlčecí lhůta až dne datum, resp. s ohledem na předžalobní upomínku ze dne datum by promlčecí lhůta uplynula teprve dne datum. Žalobu přitom podal u soudu dne datum, tj. včas. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného.

4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací soud projednal odvolání u odvolacího jednání dne datum v nepřítomnosti žalobce, kdy jeho osobní účast nebyla nezbytná. Žalobce opakovaně požádal o odročení jednání, a to nejprve dne datum z důvodu výluky vlakového spojení; poté, co byl vyrozuměn o tom, že odvolací soud jeho žádosti nevyhověl, odůvodnil dne datum další žádost o odročení jednání vyšetřením u lékaře. V reakci na výzvu odvolacího soudu, aby tento důvod doložil potvrzením od lékaře, žalobce dne datum požádal o odročení jednání s odůvodněním, že je na invalidním vozíku a že mu onemocněla sestra, která jej měla k jednání doprovodit. Jelikož žalobce ani v tomto případě důvod žádosti o odročení jednání přes výzvu soudu ničím nedoložil, odvolací soud posoudil žádost žalobce o odročení jednání ve smyslu § 211 za použití § 101 odst. 3 o. s. ř. jako nedůvodnou.

6. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně, popsaná v bodě 4 odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje.

7. Odvolací soud se předně zabýval námitkou promlčení nároku na mzdu za dobu od datum do datum a dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že je důvodná. Protože zákoník práce s účinností od datum výslovnou úpravu promlčení práva neobsahuje, uplatní se v pracovněprávních vztazích úprava obsažená v ustanovení § 609 až § 653 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 29. 12. 2016 (dále jen„ o. z.“) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2020 sp. zn. 21 Cdo 2341/2019.

8. Občanský zákoník stanoví dvě promlčecí lhůty, a to tzv. subjektivní (v zásadě běží ode dne, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla – srov. § 619 o. z.), která trvá 3 roky, a tzv. objektivní (v zásadě běží ode dne, kdy právo dospělo, bez ohledu na to, zda se o tom oprávněná osoba dozvěděla, anebo se o tom dozvědět měla a mohla – srov. § 629 odst. 2 o. z.), která trvá (až na výjimky) 10 let. Tyto lhůty počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Nárok je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, neboť marným uplynutím i jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje. Okamžik, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, je určen jednak právním předpisem nebo kolektivní smlouvou anebo smlouvou (dohodou) účastníků. Počátek běhu promlčecích lhůt v posléze uvedených případech závisí na tom, jak je v právních předpisech, v kolektivní smlouvě nebo ve smlouvě (dohodě) účastníků stanovena doba uspokojení nároku, popřípadě, kdy podle nich mohlo nejdříve dojít k uplatnění jiného práva.

9. Soud prvního stupně správně konstatoval, že právo na mzdu se promlčuje samostatně za jednotlivé kalendářní měsíce, přičemž podle § 141 odst. 1 zákoníku práce je mzda splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu, proto v případě nejpozději splatné mzdy za měsíc březen rok začala běžet subjektivní tříletá promlčecí lhůta dne datum. To znamená, že tato lhůta uplynula dnem datum. Žalobce přitom podal žalobu až po marném uplynutí subjektivní tříleté promlčecí lhůty dne datum, proto soud prvního stupně žalobu v souladu s ustanovením § 609 věty první o. z. po právu v celém rozsahu zamítl, aniž by se z důvodu nadbytečnosti zabýval dalšími spornými otázkami (v jaké výši vznikl žalobci nárok na mzdu za žalované období, zda a v jaké výši byl již tento nárok uspokojen či nikoli). Odvolací námitky žalobce nejsou důvodné, protože žalobcem předložené uznání dluhu ze dne datum na částku 107 000 Kč neobsahuje náležitosti stanovené v ustanovení § 2053 o. z., jelikož v něm není vůbec uveden důvod dluhu (tj. jeho skutkové vymezení tak, aby je nebylo možno zaměnit s případným jiným nárokem žalobce jako osoby, jíž je uznávací úkon adresován). Podle § 639 o. z. tak v daném případě nedošlo k přetržení dosavadní a k počátku běhu nové desetileté promlčecí lhůty. Předžalobní upomínka ze dne datum není z hlediska běhu promlčecí lhůty nikterak právně významná, nadto ji žalobce učinil rovněž až po marném uplynutí subjektivní tříleté promlčecí lhůty.

10. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně shledal ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový jej včetně souvisejících výroků o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož procesně úspěšná žalovaná nepožadovala náhradu nákladů řízení, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.