KSOS 18 Az 15/2023-16

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph. D., ve věci žalobce: M. Z. státní příslušnost Tuniská republikat. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2023, č. j. OAM-4/LE-BA02-VL14-PS2-2023, o opětovné posouzení důvodů zajištění v zařízení pro zajištění cizinců, takto:

Žaloba se zamítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

I. Specifikace věci

Žalobce se domáhá přezkumu výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného, na jehož podkladě bylo k žádosti žalobce o opětovné posouzení důvodů zajištění vznesené dle § 46a odst. 10 zákonač. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) rozhodnuto tak, že žalobce je ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) téhož zákona i nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců, přičemž doba trvání jeho zajištění byla stanovena do 6. 5. 2023 (dále též jen „napadené rozhodnutí“).

II. Skutková zjištění vyplývající z obsahu správního spisu

Dne 30. 12. 2022 byl žalobce po svém převzetí ze Spolkové republiky Německo dne 29. 12. 2022 na základě readmisní dohody a v návaznosti na zjištění, že nedisponuje platným cestovním dokladem či oprávněním k pobytu zajištěn dle § 124 odst. 1 písm. b) zákonač. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), přičemž bylo rozhodnuto i o jeho správním vyhoštění. V řízení o správním vyhoštění žalobce uvedl, že pochází z Tuniska, je ženatý, má tři děti, dosáhl základního vzdělání. Cestoval z Tuniska přes Turecko a následně dalšími zeměmi jihovýchodní a střední Evropy za pomocí převaděčů; jeho cílovou zemí bylo Německo, kde hodlal vydělávat peníze na živobytí. V Německu však byl kontrolován policií. Česká republika byla toliko jeho tranzitní zemí, nemá zde žádné rodinné, sociální, kulturní či ekonomické vazby. Žalobce výslovně ve správním řízení o správním vyhoštění i zajištění za přítomnosti tlumočníka z jazyka arabského prohlásil, že se cítí zdráv, s ničím se neléčí a žádné léky neužívá.

Rozhodnutí o správním vyhoštění ani rozhodnutí o svém zajištění za účelem správního vyhoštění žalobce nenapadl opravným prostředkem.

Dne 6. 1. 2023 podal žalobce žádost o mezinárodní ochranu.

Dne 10. 1. 2023 2022 bylo vydáno („první“) rozhodnutí o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu v délce trvání 120 dnů, tj. do 6. 5. 2023. Žalovaný konstatoval, že žalobce vstoupil do České republiky neoprávněně, pobýval zde bez platných cestovních dokladů či povolení. Uzavřel, že žalobci, jenž požádal o mezinárodní ochranu až po zadržení cizineckou policií v Německu, své readmisi do České republiky, následném zajištění a rozhodnutí o správním vyhoštění, nic nebránilo žádat o mezinárodní ochranu dříve či na území jiných států Evropské unie, přes která cestoval. Usoudil, že žalobce o mezinárodní ochranu požádal pouze ve snaze oddálit, zmařit či znemožnit realizaci správního vyhoštění. Žalobce sám prohlásil, že do České republiky nehodlal cestovat a nechtěl zde žádat o azyl. Jeho cílovou zemí je Německo. Žalovaný usoudil, že z důvodu efektivní kontroly nad průběhem správního řízení je zapotřebí zajistit dostupnost žalobce v jeho průběhu, přičemž je dána obava z útěku a přerušení kontaktů s orgány veřejné správy. O neúčinnosti zvláštního opatření v případě žalobce svědčí nejen jeho vědomé nerespektování právního řádu (nejen) České republiky, ale také jeho zjevně účelové jednání spočívající v tom, že se mezinárodní ochrany začal domáhat teprve po svém zajištění, kdy se jeho vyhoštění stalo reálným. Dle žalovaného je žalobce oprávněn v průběhu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany měnit důvody své žádosti, a proto nelze vyloučit, že jeho žádost bude zapotřebí posuzovat z hlediska naplnění podmínek předpokládaných § 12 až 14b zákona o azylu, nikoliv postupovat dle § 16 odst. 1 písm. h) téhož zákona. Stanovil tak dobu zajištění v délce odpovídající základní lhůtě pro vydání rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany při respektu k § 27 odst. 1 zákona o azylu.

Rozhodnutí o zajištění žalobce nenapadl žalobou ve správním soudnictví a toto nabylo právní moci dne 11. 1. 2023.

Ze správního spisu vyplývá, že žalobce nepožádal o mezinárodní ochranu na území jiných členských států Evropské unie.

Ze správního spisu je dále patrné, že dne 26. 1. 2023 žalobce poskytl údaje k žádosti o mezinárodní ochranu, přičemž mj. sdělil, že je zdráv. O pravidelné medikaci se nezmiňoval. Správním orgánem byl výslovně poučen o možnosti zajištění lékařského vyšetření zaměřeného na zjištění známek pronásledování nebo vážné újmy, jehož výsledky budou použity jako podklad pro rozhodnutí ve věci žádosti o mezinárodní ochrany, čehož nevyužil.

Při pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu dne 9. 2. 2023 žalobce žádné zdravotní obtíže či medikaci nezmínil. Tvrzeným azylovým důvodem jsou obavy o ztrátu domu v zemi původu působením vlivných osob.

V soupisu dočasně zadržených věci žalobce ze dne 29. 12. 2022 figuruje co do medikamentů, jimiž žalobce při zajištění disponoval, toliko paracetamol.

Dne 28. 2. 2023 žalobce podal žádost o opětovné posouzení důvodů zajištění v zařízení pro zajištění cizinců dle § 46a odst. 10 zákona o azylu (dále pro zjednodušení dále též jen „žádost“), již označil jako žádost o přemístění „do otevřeného zařízení“. Uvádí, že trpí astmatem a užívá léky. Tvrdí, že se jeho zdraví zlepšoval, avšak po nástupu do zavřeného zařízení se mu zdravotní stav zhoršil kvůli „zavřenému prostředí“.

Dne 6. 3. 2023 žalobce udělil žalovanému souhlas s nahlédnutím do své zdravotnické dokumentace a pořízením výpisů.

Dne 16. 3. 2023 vypracoval ošetřující lékař výpis ze zdravotnické dokumentace žalobce, z něhož vyplývá, že u žalobce byla provedena vstupní lékařská prohlídka a radiodiagnostické vyšetření (RDG) hrudníku. Žalobce neuvedl, že trpí onemocněním dýchacích cest. Taktéž neuvedl chronickou medikaci a nebyl schopen si vzpomenout, jaké léky užíval před příchodem do zařízení pro zajištění cizinců. V případě nachlazení nedocházel na pravidelnou medikaci.

O žádosti žalovaný pojednal napadeným rozhodnutím, v němž konstatoval, že nadále trvají důvody pro zajištění žalovaného, u něhož nejsou splněny předpoklady aplikace § 47 zákona o azylu. Správní orgán se vypořádal s tvrzením žalobce, že je zranitelnou osobou odkazem na absenci palčivosti jeho onemocnění. Zdůraznil, že žalobce na své problémy nepoukazoval ani ve správním řízení o svém zajištění za účelem vyhoštění, ani v řízení o mezinárodní ochranu. Za celý svůj pobyt v zařízení pro zajištění cizinců se o astmatu či chronické medikaci nezmínil, nevzpomněl si na léky, které užíval a v případě svých zdravotních problémů, nachlazení, na pravidelnou medikaci ani nedocházel. Zařízení pro zajištění cizinců disponuje zdravotnickým zázemím, přičemž zde může být žalobci lékařská péče okamžitě poskytnuta. Zařízení pro zákonné zajištění cizinců není „zavřené zařízení“, žalobce má možnost pobytu ve venkovním prostředí. Žalovaný se obává, že žalobce v případě svého propuštění ze zajištění bude pokračovat do své cílové země, jíž je Německo. V podrobnostech odkázal žalovaný na odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 10. 1. 2023.

III. Žaloba

Žalobce namítá, že se žalovaný nezabýval dostatečně otázkou, zda není zranitelnou osobou z důvodu svého zdravotního stavu. Žalobce tvrdí, že si po celou dobu zajištění stěžuje na astma, které se mělo v průběhu zajištění výrazně zhoršit, což potvrzuje i lékař v zařízení pro zajištění cizinců. U žalobce byla zavedena farmakologická léčba. Žalobce se obává o svůj život, bude-li nadále zajištěn. Astma je chronickým zánětem, které lze mít pod kontrolou pouze při dlouhodobé a pravidelné preventivní léčbě, která v zařízení pro zajištění cizinců není možná. Žalobce má za to, že mu hrozí závažná újma na zdraví.

Dle žalobce žalovaný též nesprávně a nedostatečně posoudil možnost uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu. Žalobce poukazuje obecně i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (přepracované znění), dále jen tzv. přijímací směrnice“, ve smyslu které má využití zvláštních opatření přednost před zajištěním. Zajištění považuje s ohledem na trvalé poškození zdraví astmatem za excesivní opatření; vyhodnocení použitelnosti těchto opatření ze strany žalovaného má za nesprávné. Žalovaný se dle žalobce nedostatečně zabýval otázkou, zda existuje individuální, objektivní a oprávněný důvod zajištění žalobce. Jeho rozhodnutí považuje za formalistické.

Žalobce nesouhlasí též se stanovenou dobou zajištění. Domnívá se, že tato není náležitě odůvodněna odkazem na konkrétní situaci žalobce. Rozhodnutí je v tomto ohledu obecné a formulářové, proto i nepřezkoumatelné.

Žalobce rovněž požádal o přiznání odkladného účinku žalobě a navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.

IV. Vyjádření žalovaného

Ve vyjádření k žalobě ze dne 11. 4. 2023 žalovaný zdůraznil, že z výpisu ze zdravotnické dokumentace žalobce je zřejmé, že žalobce po celou dobu pobytu v zařízení pro zajištění cizinců nezmiňoval, že trpí astmatem či vyžaduje léčbu. Žalobce nebyl schopen vzpomenout si na léky, které před zajištěním užíval. Ani v případě svého nachlazení na medikaci nedocházel. Tyto skutečnosti nikterak nesvědčí o důvodnosti jeho problémů. Žalobce má též možnost pobývat ve venkovním prostředí. Žalobce se vyjádřil i k užití zvláštních opatření.

Navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Své rozhodnutí považuje za dostatečně konkretizované a individualizované, přičemž v podrobnostech odkázal na obsah spisového materiálu.

Přiznání odkladného účinku žalobě považuje s ohledem na zákonné lhůty za nadbytečné.

V. 3. Ad stanovení doby trvání zajištění

Účel zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je rovněž z povahy věci provázán s délkou řízení o mezinárodní ochraně. Jak konstatoval kasační soud v rozsudku ze dne 23. 1. 2019, č. j. 1 Azs 363/2017-38, zpravidla „nelze osobu zajistit na dobu kratší, než je doba řízení o mezinárodní ochraně, přičemž opačný postup by vedl ze zmaření účelu institutu zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu.“

Stanovení doby zajištění je tedy zdůvodněno předpokládanou délkou řízení o mezinárodní ochraně.

Byť by si krajský soud dovedl představit i detailnější způsob odůvodnění stanovení doby zajištění, nelze nikterak dovodit, že by žalovaný v souzené věci překročil limity správního uvážení. Nejvyšší správní soud k tomu v usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002-42, publ. podč. 950/2006 Sb. NSS uvedl, že „správní uvážení je v prvé řadě vždy limitováno principy vyplývajícími z ústavního pořádku České republiky; z nich lze vyvodit, že i tam, kde vydání rozhodnutí závisí toliko na uvážení správního orgánu, je tento orgán omezen zákazem libovůle, příkazem rozhodovat v obdobných věcech obdobně a ve stejných věcech stejně (…), tj. principem rovnosti, zákazem diskriminace, příkazem zachovávat lidskou důstojnost, jakož i povinností výslovně uvést, jaká kritéria v rámci své úvahy použil, jaké důkazní prostředky si opatřil, jaké důkazy provedl a jak je hodnotil, a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl.“ Jen z těchto hledisek tak může soud stanovení doby zajištění přezkoumat, přičemž v případě přezkumu stanovení doby zajištění patří k těmto kritériím rovněž přiměřenost délky zajištění.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí popsal aspekty řízení o mezinárodní ochraně, resp. poukázal na skutečnost, že žalobce v postavení žadatele o mezinárodní ochranu může měnit důvody své žádosti v průběhu probíhajícího správního řízení. Důvody žádosti o mezinárodní ochrany pak předurčují rozsah a způsob posuzovaní žádosti o mezinárodní ochrany ze strany správního orgánu, neboť mohou vést k nutnosti posouzení vznesené žádosti o mezinárodní ochranu z pohledu podmínek a kritérií předpokládaných v § 12 až 14 b zákona o azylu. Žalovaný též poukázal na maximální možnou délku azylového řízení ve smyslu § 27 zákona o azylu.

Žalobce v nyní projednávané věci též nenamítal žádné konkrétní okolnosti, které by žalovaný při stanovení délky zajištění opomenul zohlednit a které by činily zdůvodnění této stanovené doby nepřiměřeným či nepřezkoumatelným. Setrval z hlediska formulace žalobní námitky pouze v obecné rovině.

Krajský soud považuje zdůvodnění doby zajištění v posuzované věci s ohledem na dostupné zdroje žalovanému a vzhledem k závěrům vysloveným v rozsudku ze dne 23. 1. 2019, č. j. 1 Azs 363/2017-38, či ze dne 7. 2. 2019, č. j. 1 Azs 316/2017-43, za dostatečné.

Pro úsudek soudu o tom, že je stanovení doba zajištění v případě žalobce obstojí a není extenzivní, je podstatné i to, že za situace, kdy by o mezinárodní ochraně bylo rozhodnuto dříve, než stanovená doba zajištění uplyne, odpadne zákonný důvod trvání zajištění podle § 46 odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a zajištění tak bude ukončeno.

Závěrem není od věci poukázat na možnost periodického přezkumu důvodů zajištění. Žalobce je oprávněn v zajištění požádat žalovaného o opětovné posouzení důvodů zajištění dle § 46a odst. 10 zákona o azylu, o čemž byl řádně poučen v rozhodnutí žalovaného.

Krajský soud k tomuto bodu uzavírá, že při stanovení doby zajištění žalovaný nevybočil z mantinelů správního uvážení, napadené rozhodnutí v této části považuje soud za dostatečně a přezkoumatelně odůvodněné, přičemž jsou v něm popsány okolnosti svědčící stanovení doby zajištění.

Podle krajského soudu je stran neúčinnosti zvláštních opatření podstatné, že žalobce ve správním řízení uvedl svůj původní záměr Českou republikou pouze projíždět, přičemž za svou cílovou zemi označil jednoznačně Německo. S ohledem na nulové vazby k osobám na území České republiky a nejasné finanční poměry žalobce je pravděpodobné, že by po propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců zamířil za hranice státu, aby svůj záměr dokončil. Ostatně i ve výše citovaném rozhodnutí rozšířeného senátuč. j. 5 Azs 20/2016-38 je uvedeno, že v případě cizinců, kteří jen projížděli územím České republiky, nemají k tomuto státu žádné ekonomické nebo sociální vazby a nedisponuje dostatečnými peněžními prostředky, bude užití zvláštních opatření v zásadě vyloučeno.

S ohledem na osobní poměry žalobce, jeho minulost a záměry, se zákonem stanovené alternativy nenabízely. Tvrzení žalobce stran vážného onemocnění astmatem nebyly shledány žalovaným relevantními, neboť neměly oporu ve zdravotnické dokumentaci žalobce a spisovém materiálu. Žalovaný tak řádně odůvodnil napadené rozhodnutí i z pohledu § 47 odst. 3 zákona o azylu. Není pravdou, že by neuložení zvláštních opatření v případě žalobce bylo excesivní či obecně rozporné s přijímací směrnicí, jak tvrdí žalobce v žalobě. Již výše bylo konstatováno, že si žalobce na své vážné zdravotní onemocnění „vzpomněl“ až po dvou měsících po své prvotní interakci s českými správními orgány, přičemž je nikterak nezmínil v žádném z konaných pohovorů, jeho zdravotní omezení není objektivizováno provedeným RDG hrudníku a nemá oporu v žádné z provedených zdravotních prohlídek, nelze dovodit, že by detence žalobce byla jakkoliv excesivní z hlediska jeho zhoršeného zdravotního stavu. S ohledem na to, že do České republiky přicestoval nelegálně a výše popsaným způsobem, dále nemá v České republice a na ni žádných vazeb, přičemž jednoznačně deklaroval úmysl dostat se do Německa, nebyl zde žádný rozumný důvod domnívat se, že by se dobrovolně zdržoval na jakémkoliv místě v České republice a nepokusil se dokončit svou cestu do západní Evropy. Potřebná míra důvěry, jak o ní pojednává rozsudek Městského soudu v Prazeč. j. 5 A 33/2011-18 ze dne 28. 2. 2011, tak v projednávané věci absentovala.

Žalobce dále považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné co do odůvodnění možnosti či naopak nemožnosti aplikace zvláštních opatření v případě žalobce.

Odůvodnění napadeného rozhodnutí v otázce potencionálního uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu nelze po posouzení krajským soudem považovat za nepřezkoumatelné z důvodu obecnosti a neposouzení individuálního případu žalobce. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný shrnuje příjezdovou historii žalobce, poukazuje na jeho pobyt na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu. Rovněž je zřejmé, že důvodem nutnosti zajištění žalobce je možná účelovost žádosti o mezinárodní ochranu vznesené žalobcem teprve v reakci na jeho zajištění za účelem správního vyhoštění. Uvedená hlediska považuje krajský soud coby důvody předpokládané neúčinnosti uložení zvláštních opatření za dostačující v souladu s rozhodovací praxí správních soudů. Za všechny odkazuje kupříkladu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2021, č. j. 1 Azs 469/2020-33.

Žalobce se zabýval i osobními poměry žalobce, nově i tvrzenými zdravotními potíži, a jeho možnou budoucí spolupráci se správními orgány, přičemž z obsahu správního spisu i napadeného rozhodnutí plynou důvody pro závěr o tom, že žalobce se státními orgány nebude adekvátně nespolupracovat.

Za těchto okolností shledal krajský soud, že odůvodnění napadeného rozhodnutí s přihlédnutím k obsahu spisu za dostačující, přičemž obstojí při posouzení v testu své přezkoumatelnosti. Propuštěním žalobce ze zajištění v případě aplikace zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu není dle názoru krajského soudu předpoklad, že by žalobce spolupracoval se správním orgánem a že by tak zvláštní opatření plnilo svůj účel a propuštěním žalobce ze zajištění by byl ohrožen průběh správního řízení.

VI. Závěr a náhrada nákladů řízení

Závěrem není od věci poukázat na možnost periodického přezkumu důvodů zajištění. Žalobce je oprávněn v zajištění požádat žalovaného o opětovné posouzení důvodů zajištění dle § 46a odst. 10 zákona o azylu, o čemž byl řádně poučen v rozhodnutí žalovaného.

Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

S ohledem na meritorní rozhodnutí o žalobě v zákonné lhůtě, která je kratší, než lhůta zákonem stanovená pro rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, krajský soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku.

Podle § 60 odst. 1 věty prvnís. ř. s. nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 14. dubna 2023 JUDr. Kateřina Štěpánová, Ph. D. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I. M.