KSOS 62 Az 42/2021-91

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph. D. ve věci žalobce: Y. A. státní příslušnost Marocké království zastoupeného advokátem Mgr. Faridem Alizeyem sídlem Stodolní 834/7, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2021, č. j. OAM-420/ZA-ZA11-LE24-2021, ve věci mezinárodní ochrany, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2021 č.j. OAM-420/ZA-ZA11-LE24-2021 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 456 Kč, k rukám Mgr. Farida Alizeye, advokáta se sídlem Stodolní 834/7, 702 00 Ostrava, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Vymezení věci

Žalobce se podanou žalobou ze dne 27. 10. 2021 domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany na podkladě žádosti žalobce ve smyslu § 25 písm. i) ve spojení s § 10a odst. 1 písm. e) zákonač. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).

Žalobce se domnívá, že byl v předcházejícím řízení jako jeho účastník zkrácen na svých právech. Uvedl, že si je zcela vědom, že jde v jeho případě o opakovanou žádost, nicméně je přesvědčen, že správní orgán v daném případě nepostupoval v souladu s § 11a zákona o azylu a nerespektoval základní zásady správního řízení; namítl, že nebyl poučen o průběhu řízení o opakované žádosti. Zároveň žalovaný nezjistil dostatečně skutkový stav.

Podle žalobce se žalovaný nedostatečně vypořádal se strachem žalobce z návratu do země původu. Žalobce si je zcela vědom, že uvedené zapříčinil on sám tím, že nesdělil veškeré relevantní skutečnosti v první žádosti o mezinárodní ochranu. Bylo to zapříčiněno mnoha faktory, jako je neznalost zákona a stres; ne vždy je žadatel o mezinárodní ochranu schopen poskytnout veškeré informace a důkazy, které jsou v řízení zásadní. Žalovaný se nepokusil zasadit žalobcova tvrzení do aktuálního kontextu země. Podle žalobce nebylo postaveno na jisto, zda se situace v zemi původu změnila či nikoli, aby mohla být vyloučena hrozba pronásledování.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a uvedl, že popírá oprávněnost žalobních námitek. Odkázal na obsah spisového materiálu a dále uvedl, že žalobce v nové žádosti sice jinými slovy a barvitěji uvedl v zásadě totožné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se do Maroka vrátit. Je pouze zaviněním žalobce, že dílčí nová tvrzení uvedená žalobcem nebyla předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení. Zjištění z obsahu správních spisů

Ze správních spisů soud zjistil, že žalobce dne 16. 11. 2020 požádal o udělení mezinárodní ochrany; jako důvod uvedl, že je Berber a Berbeři jsou diskriminováni, nemůžou mezi sebou mluvit v berberštině. Musel podplatit důstojníka v armádě, aby v ní mohl sloužit. Když odcházel z Maroka, tvrdil, že jede jen jako turista do Turecka; když se nevrátil, začala se policie o něj zajímat u sestry a rodičů. Uvedl, že má strach, že kdyby se vrátil, zavřeli by jej na dlouhou dobu. Rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 2. 2021 byla žádost žalobce zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 2 zákona o azylu. Dne 21. 6. 2021 podal žalobce opětovně žádost o mezinárodní ochranu; v rámci poskytnutí údajů ke své žádosti uvedl, že důvod žádosti je stejný jako v předchozím řízení, je Berber a ti trpí na předsudky v Maroku. V pohovoru ke své žádosti uvedl, že jej několikrát policie bila, protože je Berber, bylo to v roce 2017 nebo 2018. Píše se, že Maroko respektuje práva a jazyk berberů, ale není to pravda. Žalobce se účastnil několika protestů za osvobození berberských vězňů.

Ve správním spise jsou založeny informace o zemi původu, konkrétně se jedná o Informaci OAMP: Hodnocení Maroka jako bezpečné země původu ze dne 11. 8. 2020 a Informace MZV ČR ze dne 22. 2. 2021 o situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti.

Dne 16. 7. 2021 byla žalobci dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či vyjádřit námitky proti zdrojům informací a způsobu jejich využití. Žalobce předložil fotografie, prokazující, že sloužil v armádě. Další doplnění podkladů nenavrhl a další skutečnosti neuvedl.

Následně dne 21. 9. 2021 rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Správní orgán zjistil, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je již druhou v pořadí, provedl tedy srovnání tvrzení v nynější a v předchozí žádosti o mezinárodní ochranu a dospěl k závěru, že žalobce uvádí totožné motivy svého odchodu z vlasti a zároveň neuvedl žádné nové skutečnosti, které nebyly bez zavinění žalobce předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím řízení a které svědčí o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z azylově relevantních důvodů nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Zároveň uzavřel, že od doby, co byla meritorně posuzována předchozí žádost žalobce, nedošlo v Marockém království k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Posouzení věci krajským soudem

Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákonač. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Soud připomíná, že ve věci již jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 14. 4. 2023, kterým žalobu zamítl. Tento rozsudek byl však ke kasační stížnosti žalobce zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2023, č. j. 7 Azs 111/2023-41, když NSS vytkl krajskému soudu zejména, že zcela opomněl vypořádat žalobní bod, v rámci kterého žalobce uváděl, že nebyl žalovaným poučen o důsledcích spojených s opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany.

Krajský soud se tedy v dalším řízení nejprve zaměřil na vypořádání uvedeného žalobního bodu, přičemž jej shledal důvodný.

Podle § 10 odst. 1 zákona o azylu, v rozhodném znění, žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen se na písemnou výzvu ministerstva doručenou nejméně 2 pracovní dny předem dostavit k poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Ministerstvo žadatele o udělení mezinárodní ochrany vyzve k poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany bez zbytečného odkladu po podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Ve výzvě ministerstvo žadatele o udělení mezinárodní ochrany písemně poučí v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět, o právech a povinnostech žadatele o udělení mezinárodní ochrany včetně důsledků výslovného nebo mlčky učiněného zpětvzetí žádosti o udělení mezinárodní ochrany a právu kdykoliv se obrátit se žádostí o pomoc na osobu zabývající se poskytováním právní pomoci nebo ochranou zájmů uprchlíků a na Úřad Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (dále jen „Úřad Vysokého komisaře“). Ministerstvo rovněž poučí žadatele o udělení mezinárodní ochrany o možnosti požádat o informace týkající se průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany, které se vztahují k osobní situaci žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Nelze-li poučení uvést ve výzvě, poučí ministerstvo písemně žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přiměřené lhůtě, nejpozději do 15 dnů ode dne poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

Žalobce v průběhu soudního řízení ke své žalobní námitce, že nebyl poučen o průběhu řízení o opakované žádosti, doplnil, že nebyl poučen o důsledcích svého jednání v rámci opakované žádosti. Pokud byla soudem provedena k důkazu listina obsahující předmětné poučení, namítal žalobce, že z této listiny není zřejmé, že by se žalobci takové poučení dostalo.

Žalovaný trval na tom, že žalobce byl poučen, což podle žalovaného vyplývá ze správního spisu, kdy na straně 2 spisu stvrdil, že obdržel poučení, které se žadatelům předává v příslušné jazykové mutaci. Namítl dále, že žalobce v průběhu řízení neuváděl žádné výtky, že by se mu nedostalo poučení.

Krajský soud poté, co ověřil, že na straně 2 správního spisu je uvedeno, že žalobce převzal poučení žadatele o mezinárodní ochranu a nachází se tam také jeho podpis, dospěl k závěru, že s ohledem na tvrzení žalobce nelze z uvedeného dovodit, zda žalobce skutečně obdržel poučení, resp., zda byl poučen o právech a povinnostech žadatele o mezinárodní ochranu ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o azylu. Krajský soud proto přistoupil k výslechu svědkyně, pracovnice Přijímacího střediska Zastávka, která podle údajů na straně 2 správního spisu měla žalobci předmětné poučení v písemné podobě předat.

Svědkyně S. T. při svém výslechu v rámci ústního jednání dne 30. 10. 2023 uvedla, že pracuje od roku 2007 jako administrativní pracovnice u OAMP MV ČR v Zastávce u Brna; k její práci patří zapsat všechny příchozí žadatele do systému, podle potřeby se zajišťuje tlumočník a v návaznosti na to se žadateli předává poučení s výzvou k poskytnutí údajů k žádosti. U těchto úkonů se nezjišťuje, jestli účastník umí číst nebo psát, to se zjišťuje až v rámci pohovoru. Na žalobce a jeho případ si nevzpomíná. Nemůže na 100 % říci, že žalobci předala předmětné poučení a že si jej převzal, nicméně vždy se všechny listiny včetně poučení secvaknou a účastníkům se takto předávají. Při předávání listin není přítomen tlumočník. S žadateli komunikuje nejčastěji v angličtině, kdy se snaží vysvětlit základní informace při předávání listin o tom, co je vlastně čeká.

Krajský soud po provedeném dokazování musí uzavřít, že v řízení nebylo prokázáno, zda bylo žalobci předáno poučení o jeho právech a povinnostech jako žadatele o mezinárodní ochranu při podání žádosti, či že by mu bylo poskytnuto poučení jiným způsobem.

Irelevantní v tomto ohledu je úvaha žalovaného, že žalobce v průběhu správního řízení ničeho stran nedostatku poučení nenamítal. Podstatné pro rozhodnutí ve věci totiž je, že uvedenou skutečnost namítá žalobce v žalobě.

Zbývá tedy posoudit, jaký vliv má uvedený závěr soudu na zákonnost napadeného rozhodnutí.

Jak vyplývá ze shora citovaného § 10 odst. 1 zákona o azylu, je povinností žalovaného poskytnout žadateli o mezinárodní ochranu poučení o jeho právech a povinnostech; v to lze jistě podřadit také poučení o průběhu řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu, resp. o posuzování její přípustnosti s ohledem na existenci nových skutečností či zjištění ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Jestliže žalovaný žadatele o mezinárodní ochranu, jenž podal opakovanou žádost, o uvedeném nepoučí, zatíží řízení podstatnou vadou, která může mít vliv na zákonnost následného rozhodnutí. Tak je tomu i v projednávané věci.

K tomu je třeba dodat, že žalobce u ústního jednání dne 30. 10. 2023 k dotazu soudu sdělil, že umí pouze „trochu číst a trochu psát“ v arabštině a francouzštině. Je tedy zřejmé, že za situace, kdy tato okolnost nebyla ani zjišťována před tím, než mělo být podle žalovaného žalobci předáno poučení v písemné formě, by i případně prokázané předání poučení nevedlo k závěru, že žalovaný žalobce skutečně ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o azylu poučil.

Nad rámec uvedeného se nelze než pozastavit nad praxí žalovaného při poskytování zákonného poučení žadatelům o mezinárodní ochranu. Jak bylo zjištěno, alespoň v Přijímacím středisku Zastávka, probíhá proces s žadatelem po jeho příchodu tak, že se mu pouze předají listiny mj. obsahující poučení v příslušné jazykové mutaci, avšak nikdo v tu chvíli ani nezjišťuje, zda žadatel umí číst a psát, příp. v jakém jazyce. Takto nastavený proces má, jak je vidno na projednávané věci, zcela zjevné deficity. Závěr a náklady řízení

Krajský soud tedy z uvedených důvodů napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém tento bude vázán právním názorem uvedeným v tomto rozsudku ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s. V dalším řízení žalovaný žalobce nejprve opětovně procesně přijatelným způsobem poučí ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o azylu o jeho právech a povinnostech, včetně poučení o průběhu řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu. V návaznosti na toto poučení poskytne žalovaný žalobci prostor pro sdělení důvodů, pro které žádá o mezinárodní ochranu. Až v závislosti na reakci žalobce přistoupí žalovaný opětovně k přezkoumání přípustnosti opakované žádosti.

Jelikož shledal krajský soud důvodnou žalobní námitku absence poučení žalobce o jeho právech a povinnostech žalovaným, nezabýval se ostatními žalobními námitkami, neboť při existenci zjištěné vady řízení je jejich vypořádání zcela předčasné.

O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce byl v řízení procesně úspěšný a vzniklo mu tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří: Náklady právního zastoupení advokátem- odměna advokáta za zastupování v řízení ve výši 3 100 Kč / úkon při těchto úkonech právní služby: § 7, § 9 odst. 4 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.

1) příprava a převzetí věci v řízení o kasační stížnosti

2)

3) příprava a převzetí věci v řízení o žalobě 2 x účast u ústních jednání 12 400 Kč- paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč / úkon při shora uvedených úkonech právní pomoci § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. 1 200 Kč - Celkem včetně DPH 21 % 16 456 Kč

Soud uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení uvedenou částku, a to dle § 64 s. ř. s. ve spojení s § 149 odst. 1 zákonač. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval. Vzhledem k odlišné úpravěs. ř. s. a o. s. ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s. ř. s., § 159, § 160 odst. 1 o. s. ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Ostrava 6. listopadu 2023 JUDr. Petr Hluštík, Ph. D. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje I.M.