KSOS 11 Co 79/2022-499

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: právnická osoba, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: právnická osoba, IČO IČO sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátem tituly před jménem. jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ o částku 1.470.000 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_006⟫ k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 21. 10. 2021, č. j. 113 C 3/2018-392, ve znění usnesení ze dne 3. 12. 2021, č. j. 113 C 3/2018-408

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci II. výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 23.520 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek okresního soudu se v odstavci V. výroku ruší.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 69.933 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 970.000 Kč a na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 23.520 Kč, obě částky ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. V rozsahu částky 500.000 Kč žalobu zamítl. V řízení o „vzájemné žalobě“ uložil žalobci povinnost zaplatit žalované částku 500.000 Kč a na náhradě nákladů prvostupňového řízení k rukám advokáta žalované částku 68.615 Kč, obě částky ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.

2. Proti rozsudku, vyjma jeho výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 970.000 Kč, podal žalobce včasné odvolání, v němž vyjadřoval nesouhlas s jeho obsahem. V řízení uplatnil nárok na zaplacení dvou smluvních pokut v částkách 1.400.000 Kč, vyúčtované z titulu prodlení s předáním díla, a 70.000 Kč z titulu prodlení se splněním dílčího termínu plnění; nárok na zaplacení druhé smluvní pokuty žalovaná uznala co do důvodu i výše. Podle okresního soudu žalobce uplatnil nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 1.400.000 Kč rovněž po právu. Žalovaná použila k započtení proti žalované částce pohledávku 500.000 Kč v podání ze dne 23. 8. 2021, se tvrzením, že jde o pohledávku z bankovní záruky č. 1 sjednané smlouvou o dílo v čl. V. odst. 7. Soud vzal její tvrzení za prokázána; v rozsahu částky 500.000 Kč proto žalobu zamítl. Skutkové okolnosti přednesené ke kompenzační námitce soud vyhodnotil nesprávně. K účinnému započtení pohledávek nedošlo. Žalovaná nevyzvala žalobce ke vrácení částky 500.000 Kč; splatnost pohledávky proto nenastala. Zánik žalobcovy pohledávky započtením byl tedy vyloučen z důvodu absence splatné (aktivní) pohledávky žalované. Žalobce namítl promlčení pohledávky žalované ke dni 9. 9. 2021, kdy mu bylo doručeno její jednostranné započtení. Nesprávný je rovněž závěr, že bankovní záruka č. 1 byla žalobci vyplacena neoprávněně v 10/2016; ve skutečnosti k tomu došlo již v 8/2015. Tvrzení žalované k bankovní záruce sjednané dle čl. V. odst. 7. smlouvy o dílo pod č. číslo (označované dále jako „bankovní záruka č. 1“) nebyla úplná. Okresní soud žalobci přičetl k tíži údajný nedostatek písemné výzvy k zaplacení smluvní pokuty v částce 100.000 Kč za 10 dnů prodlení s dokončením díla po datu 31. 7. 2015 trvající do 10. 8. 2015 a smluvní pokuty v částce 400.000 Kč za porušení povinností týkajících se BOZP. Žalovaná byla vyzývána k plnění povinností ze smlouvy o dílo formou zápisů z kontrolních prohlídek na stavbě a formou e-mailů. Důvody k čerpání bankovní záruky, k výzvě k plnění z bankovní záruky adresované bance a k prohlášení k této výzvě žalobce prokázal. Podání žalované doručené okresnímu soudu dne 18. 10. 2019 nebylo vzájemnou žalobou, neboť nárok tam uplatněný nepřevyšoval výši žalované částky. Tvrzení přednesená ve „vzájemné žalobě“ byla ostatně neurčitá, vykazovala rozpory a nesprávné údaje specifikující obě bankovní záruky. Žalovaná nezaplatila částky vyúčtované žalobcem ve fakturách ani poté, kdy o to byla písemně upomenuta. Neurčitost tvrzení žalované okresní soud převzal. Následně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a k vadnému právnímu hodnocení věci. Rozpory ve svých tvrzeních žalovaná neodstranila ani po poučení o koncentraci řízení. Okresní soud přesto dovodil, že žalobcova pohledávka v rozsahu částky 500.000 Kč zanikla a „vzájemná žaloba“ byla podána důvodně. Žalovaná se dozvěděla o čerpání bankovní záruky č. číslo (dále označované jako „bankovní záruka č. 2“) dne 11. 10. 2016. Proti nároku na zaplacení částky 500.000 Kč čerpané z bankovní záruky č. 2 v 10/2016 uplatnil žalobce z opatrnosti námitku promlčení, se kterou se okresní soud náležitě nevypořádal. Tříletá promlčecí lhůta přitom skončila před datem 18. 10. 2019. Žalovaná neunesla důkazní břemeno ke tvrzení, že žalobce čerpal bankovní záruku č. 2 neoprávněně. S těmito argumenty se odvolatel domáhal změny napadeného rozsudku v odvoláním dotčené části tak, že soud jeho žalobě ve zbývajícím rozsahu rovněž vyhoví.

3. Krajský soud byl vázán právními názory vyjádřenými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2024, č. j. 26 Cdo 749/2023-471. Po vydání citovaného kasačního rozhodnutí nařídil odvolací jednání na den 10. 9. 2024 a předvolal k němu řádně oba účastníky. Žalobci byla soudní zásilka s předvoláním k jednání doručena do jeho datové schránky dne 8. 8. 2024. Dne 10. 9. 2024 omluvila žalobcova pověřenkyně svou nepřítomnost u odvolacího jednání, aniž požádala o jeho odročení. Krajský soud proto věc projednal a rozhodl postupem dle § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. za žalobcovy absence. Rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející přezkoumal ve zbývající napadené části, tj. v odstavci II. výroku a v obou závislých výrocích v odstavcích IV. a V., se závěrem, že žalobcovo odvolání, jde-li o věc samu, není důvodné.

4. Krajský soud vzal za prokázána právně významná skutková zjištění okresního soudu vyjmenovaná v odstavcích 5. – 11., 13. – 19. a 25. – 27. odůvodnění napadeného rozsudku. Bylo tedy prokázáno, že strany uzavřely dne datum smlouvu o dílo, v níž si mj. ujednaly smluvní pokutu za prodlení s předáním díla a za prodlení s nedodržením dílčího plnění podle schváleného harmonogramu postupu prací. Žalovaná (zhotovitelka) původně sjednané termíny dokončení stavebních prací 30. 5. 2015 a protokolárního převzetí a předání dne 16. 6. 2015, ani změněné termíny 31. 7. 2015 a 17. 8. 2015 nesplnila, dílo bylo předáno až dne 26. 10. 2015 a vykazovalo vady a nedodělky. Strany si rovněž ujednaly vystavení bankovní záruky ve výši 500.000 Kč zřízené na příkaz žalované u právnická osoba., pod č. číslo jako záruky za řádné provádění díla v předepsané kvalitě a smluvené době plnění, nesplní-li je ani po předchozí výzvě (dále též jen „bankovní záruka č. 1“) a ve výši 500.000 Kč zřízené na příkaz žalované u právnická osoba., pod č. číslo s platností prodlouženou do 9. 10. 2016, která zajišťovala řádné odstraňování vad a nedodělků v průběhu části záruční doby (dále též jen „bankovní záruka č. 2“). Žalobci byla vyplacena částka 500.000 Kč na základě jeho výzvy k plnění z bankovní záruky ze dne 4. 10. 2016 odůvodněné porušením smluvních povinností zhotovitelkou, která prý ani po jeho předchozí písemné výzvě během záruční doby nesplnila své povinnosti vyplývající ze Smlouvy; žalovaná byla o zrušení bankovní záruky informována dne 11. 10. 2016. Na základě výzvy žalobce k plnění z bankovní záruky, kterou uplatnil pro nedodržení dílčího termínu dokončení stavebních prací (smluvní pokuta za 10 dnů prodlení ve výši 100.000 Kč) a pro opakované porušování pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (smluvní pokuta ve výši 400.000 Kč za 8 případů porušení), mu dále byla vyplacena částka 500.000 Kč, žalovaná byla o zrušení bankovní záruky informována dne 21. 8. 2015. Podáním ze dne 18. 10. 2019, označeným jako „vzájemný návrh“, požadovala žalovaná po žalobci zaplacení částky 500.000 Kč s tvrzením, že bankovní záruku čerpal neoprávněně (označila bankovní záruku č. 2, obsahově však popisovala důvody vyplacení týkající se bankovní záruky č. 1). Dne 23. 8. 2021 vznesla námitku započtení (další) částky 500.000 Kč, kterou žalobce čerpal z bankovní záruky č. 1 neoprávněně, v rozporu se smlouvou o dílo; podání bylo žalobci doručeno dne 9. 9. 2021.

5. Bankovní záruka č. 1 byla tedy žalobci vyplacena na podkladě jeho výzvy k plnění z bankovní záruky ze dne 11. 8. 2015, odůvodněné tím, že žalobce uplatňuje smluvní pokutu ve výši 500.000 Kč z důvodu nedodržení termínu dokončení stavebních prací a opětovného porušování povinností uložených zhotoviteli smlouvou o dílo ve vztahu k BOZP a zákonem č. 309/2006 Sb. Podle smlouvy o dílo byla ovšem tato bankovní záruka sjednána pouze k zajištění povinnosti provést dílo řádně a včas, nikoli k zajištění povinností ve vztahu k BOZP. Žalobce neprokázal, že žalovanou vyzval řádně, tj. písemnou formou, ke splnění jejích povinností zajištěných bankovní zárukou č. 1, podle části V. odst. 7. smlouvy o dílo. Neprokázal rovněž obdobnou výzvu ke splnění povinností zajištěných bankovní zárukou č. 2 (po dobu části záruční doby), jak mu smlouva o dílo v části V. odst. 8 ukládala. Vzhledem k žalobcově absenci u odvolacího jednání dne 10. 9. 2024 žalobce nemohl být na nedostatek důkazů k těmto svým tvrzením upozorněn, vyzván k jejich doplnění a poučen o nepříznivých následcích nesplnění výzvy, tj. o neunesení břemene důkazního, pro které se žalobou nelze uspět.

6. Žalobce nemohl být ze stejného důvodu vyzván k doplnění tvrzení umožňujících provést výklad smlouvy o dílo, zejména v článcích V. odst. 7., 8., dle interpretačních pravidel podle § 556 a 557 o. z., případně výklad jednostranných jednání účastníků. Krajský soud proto vycházel při posuzování jednotlivých úkonů vykonaných písemnou formou z jejich obsahu, z tvrzení žalované a z ostatního obsahu spisu.

7. Ze zjištěných skutečností krajský soud již dříve dovodil, že žalobci vznikl vůči žalované nárok na obě smluvní pokuty dle § 2048 odst. 1 věta první o. z. v částkách: ⟪LB:lb_001⟫ - 1.400.000 Kč - za prodlení s předáním díla v rozsahu 70 dnů (od 18. 8. 2015 do 26. 10. 2015), protože dílo nebylo předáno ve sjednaném termínu, tj. do 17. 8. 2015, nýbrž teprve dne 26. 10. 2015; smluvní pokuta byla za uvedené porušení smlouvy o dílo sjednána v čl. XV. odst.1. písm. a) smlouvy v částce 20.000 Kč/1 den prodlení, ⟪LB:lb_002⟫ - 70.000 Kč – za prodlení s dokončením stavebních prací dle dodatku č. 5 za dobu od 11. 8. 2015 do 17. 8. 2015, tj. za 7 dnů; tato smluvní pokuta byla sjednána v čl. XV. odst. 1 písm. b) smlouvy v částce 10.000 Kč/1 den prodlení s dílčím plněním dle schváleného harmonogramu postupu prací; žalovaná tento dílčí nárok co do důvodu i výše uznala.

8. Žalovaná proti žalobcově pohledávce na zaplacení smluvní pokuty v souhrnné částce 1.470.000 Kč tedy započetla své dvě pohledávky, o nichž tvrdila, že jí vznikly v důsledku žalobcem neoprávněně čerpaných bankovních záruk, které byly vystaveny dle smlouvy o dílo a měly zajišťovat žalobcovy peněžní nároky plynoucí z porušení smluvních povinností, konkrétně povinnosti provést dílo řádně a včas a povinnosti zhotovitele v průběhu části záruční doby.

9. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

10. Podle § 1982 odst. 2 věta první před středníkem, věta třetí o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

11. Podle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

12. Podle § 617 odst. 1 o. z. i po uplynutí promlčecí lhůty se strana může dovolat svého práva při obraně proti právu uplatněnému druhou stranou, pokud se obě práva vztahují k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným co do účelu v závislosti na sobě.

13. V dalších úvahách vyšel krajský soud ze závěrů NS ČR, včetně závěru o použitelnosti speciálního ustanovení, § 617 odst. 1 o. z. Žalovaná mohla použít k účinnému započtení proti žalobcově pohledávce své právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení (v souvislosti s výplatou bankovní záruky žalobci, pro kterou prý nebyly splněny smluvně sjednané předpoklady) i po uplynutí promlčecí lhůty, neboť její právo je právem vztahujícím se ke smlouvě o dílo ze dne 19. 3. 2014 (v podrobnostech viz odůvodnění rozsudku NS ČR sp. zn. 26 Cdo 749/2023 v odstavcích 33. – 35.).

14. Existenci aktivní pohledávky použitelné k započtení proti pasivní žalobcově pohledávce odůvodnila žalovaná následovně: Pro vyplacení bankovních záruk č. 1 a č. 2 nebyly splněny materiální ani formální předpoklady. Obě bankovní záruky byly podle jejích tvrzení vyplaceny v rozporu se smlouvou o dílo, tedy na jiný než smlouvou sjednaný účel, a bez předchozí výzvy ke splnění smluvních povinností zajištěných bankovní zárukou, adresované žalované. Dvě peněžní částky po 500.000 Kč obdržel proto žalobce od právnická osoba., bez právního důvodu, a to na úkor žalované, které byly stejné částky strženy bankou z jejího bankovního účtu.

15. V podání ze dne 18. 10. 2019 (č. l. 81) ve spojení s obsahem podání ze dne 23. 8. 2021 (č. l. 359) žalovaná uvedla informace, z nichž plyne, že k započtení použila pohledávku na vrácení bezdůvodného obohacení, k němuž mělo dojít v důsledku výplaty bankovní záruky č. 1 žalobci. Splatnost pohledávky žalované v částce 500.000 Kč z bankovní záruky č. 1 nastala doručením podání žalované ze dne 18. 10. 2019 žalobci, tj. k datu 29. 11. 2019.

16. V podání ze dne 12. 10. 2021 (č. l. 368) žalovaná již řádně specifikovala obě bankovní záruky, s tím, že v obou případech byla částka 500.000 Kč žalobci vyplacena právnická osoba., neoprávněně. Doručením stejného podání, s nímž byl žalobce v průběhu prvostupňového řízení seznámen, nastala splatnost druhé pohledávky žalované za žalobcem v částce 500.000 Kč, která měla žalované vzniknout v důsledku žalobci vyplacené bankovní záruky č. 2.

17. Ohledně podání ze dne 10. 8. 2020 (č. l. 253) žalovaná prostřednictvím svého advokáta u odvolacího jednání dne 10. 9. 2024 připustila, že v textu této listiny došlo k písařským chybám v časových údajích; obsahem listiny prý hodlala provést započtení své pohledávky z bankovní záruky č. 2. Podle textu listiny pohledávka 500.000 Kč z bankovní záruky č. 2 dosud započtena nebyla, a k započtení proto „žalobkyně“ v rámci své procesní obrany přistoupila. V rozporu s tímto vyjádřením se ovšem argumentace žalované upínala k námitce, že žalovaná nebyla s provedením díla (tj. s jeho dokončením a předáním) v prodlení, a žalobci proto nevznikl nárok na výplatu bankovní záruky ke krytí jeho finančního nároku založeného porušením povinnosti žalované – zhotovitele provést dílo řádně a včas, tj. bankovní záruky č. 1. Vzhledem k těmto rozporům v textu listiny, pro které se stal její obsah nesrozumitelný, nemohlo stejné podání žalované vyvolat u žalobce účinky započtení. Žalovaná v řízení nepřednesla taková tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, že úmysl žalované uplatnit proti žalobci právo na zaplacení částky 500.000 Kč z důvodu neprávem vyplacené bankovní záruky č. 2 musel být druhé straně znám, případně že o něm druhá strana musela vědět (dle § 556 odst. 1 věta první o. z.). Podle § 553 odst. 1 o. z. se nezdařilo odstranit nesrozumitelnost textu ani výkladem obsahu listiny. O právní jednání se tedy nejednalo.

18. Podáním ze dne 23. 8. 2021 (č. l. 359), v němž žalovaná obě bankovní záruky srozumitelně rozlišila, provedla započtení své pohledávky z neoprávněně čerpané bankovní záruky č. 1 proti žalované částce. Podání bylo žalobci doručeno dne 9. 9. 2021. K jeho obsahu žalovaná u odvolacího jednání dne 10. 9. 2024 poznamenala, že žalobcem tvrzený účel bankovní záruky plynul v obou případech z výzvy žalobce k vyplacení bankovní záruky adresované bance - právnická osoba. (jde o výzvy ze dne 4. 10. 2016 a ze dne 11. 8. 2015), a neodpovídal tedy účelu bankovní záruky č. 1 a č. 2 sjednanému účastníky ve smlouvě o dílo.

19. V podání ze dne 12. 10. 2021 (č. l. 368), s nímž byl žalobce rovněž v řízení před okresním soudem seznámen, žalovaná opakovala námitku započtení obou svých pohledávek proti žalované částce z důvodu procesní opatrnosti, jak rovněž vysvětlila u odvolacího jednání. Opakovaně namítala, že obě bankovní záruky byly vyplaceny žalobci neoprávněně, aniž žalobcově výzvě k jejich výplatě předcházela jeho písemná výzva adresovaná žalované, aby žalovaná konkrétní, dosud nesplněné povinnosti ze smlouvy (či ze záruky) splnila.

20. Na podkladě všech zjištěných skutečností a za použití výše citovaných hmotně-právních ustanovení krajský soud konstatoval, že k zániku pohledávky žalobce v částce 500.000 Kč započtením aktivní pohledávky žalované z titulu neoprávněně vyplacené bankovní záruky č. 1 došlo podle § 1982 odst. 1, odst. 2 o. z. ke dni 9. 9. 2021. Žaloba v rozsahu částky 500.000 Kč byla proto zamítnuta. Bankovní záruka byla pouze v rozsahu částky 100.000 Kč čerpána na žalobcův finanční nárok zajištěný touto bankovní zárukou, tj. na úhradu smluvní pokuty žalovanou vyúčtované za porušení její smluvní povinnosti provést dílo včas. Žalobce neprokázal (a ani dostatečně konkrétně netvrdil), zda a kdy zaslal žalované konkrétní písemnou výzvu, aby žalovaná provedla dílo ve smluvené době.

21. Neprávem měla být žalobci vyplacena rovněž bankovní záruka č. 2, avšak výrok o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 970.000 Kč v odstavci I. výroku napadeného rozsudku již nabyl účinků právní moci. Řízení o odvolání žalované proti tomuto výroku bylo totiž zastaveno pro nesplnění poplatkové povinnosti. Stejný výrok tedy nebyl odvolacímu přezkumu otevřen. Krajský soud se proto otázkou, zda byly splněny předpoklady pro výplatu bankovní záruky č. 2, více nezabýval.

22. S těmito závěry byl rozsudek okresního soudu v odstavci II. výroku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

23. Podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů prvostupňového řízení ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku částku 23.520 Kč. Žalobce totiž uspěl v rozsahu částky 970.000 Kč představující 66 % předmětu řízení, zatímco jeho neúspěch v rozsahu částky 500.000 Kč představuje 34 % předmětu řízení. Výsledně proto žalobci vznikl proti žalované nárok na náhradu nákladů v rozsahu 32 %. Náklady žalobce se rovnají částce 73.500 Kč zaplacené za soudní poplatek za žalobu; 32 % z uvedené částky odpovídá částce 23.520 Kč.

24. V odstavci V. výroku, tj. ve výroku o náhradě nákladů řízení o vzájemné žalobě, byl rozsudek okresního soudu podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušen bez náhrady, neboť řízení o vzájemné žalobě bylo již dříve zastaveno, a žádný z jeho účastníků neměl právo na náhradu nákladů podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Krajský soud proto rozhodl explicitně pouze o nákladech řízení (před soudy všech tří stupňů) při zohlednění tarifní hodnoty 1.470.000 Kč.

25. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku částku 69.933 Kč. Žalovaná totiž v odvolacím řízení uspěla zcela. Její odvolací náklady sestávají z odměny advokáta za 4 úkony v sazbě po 10.300 Kč, tj. 41.200 Kč (za sepis vyjádření k odvolání, za účast u odvolacího jednání ve dnech 24. 10. 2022, 10. 9. 2024 a za sepis dovolání), podle § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., z paušální náhrady za 4 stejné úkony po 300 Kč, tj. 1.200 Kč, podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., z náhrady cestovného a náhrady za promeškaný čas v souvislosti s dopravou advokáta k jednání dne 24. 10. 2022 v souhrnné částce 1.879 Kč a v souvislosti s dopravou k jednání dne 10. 9. 2024 v souhrnné částce 1.947 Kč, z 21% DPH ze součtu všech výše vyjmenovaných položek, tj. z částky 46.226 Kč, která se rovná částce 9.707 Kč, a z hodnoty soudního poplatku za dovolání v částce 14.000 Kč.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat podle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.