KSOS 18 A 12/2023-61

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph. D., v právní věci žalobce: MVDr. D. H. zastoupen JUDr. Václavem Stříbrným, advokátem sídlem Ostrožná 40, 746 01 Opava proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2023, č. j. MSK 18198/2023, o dopravních přestupcích, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2023, č. j. MSK 18198/2023, se v části, jíž byl potvrzen výrok o vině za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) zákonač. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, dle rozhodnutí Městského úřadu Vítkov ze dne 23. 1. 2023, č. j. MUVI 7978/2023, ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2023, č. j. MSK 18198/2023, se v části, jíž byl změněn i potvrzen výrok o správním trestu za přestupky dle § 125c odst. 1 písm. k) a d) zákonač. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, dle rozhodnutí Městského úřadu Vítkov ze dne 23. 1. 2023, č. j. MUVI 7978/2023, ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Ve zbytku se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

I. Vymezení věci

Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného specifikovaného v záhlaví (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a (s drobnou změnou) potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Vítkov (dále též „městský úřad“) ze dne 23. 1. 2023.

Tímto rozhodnutím městský úřad shledal žalobce vinným ze dvou přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích: dle § 125c odst. 1 písm. k) a d) zákonač. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“).

Konkrétně se žalobce jako řidič motorového vozidla přestupků dopustil dne 11. 12. 2021 tím, že: - z nedbalosti nepředložil řidičský průkaz a osvědčení o registraci vozidla, doklady nutné pro řízení a provoz vozidla [§ 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu], a tímto jednáním porušil § 6 odst. 8 zákona o silničním provozu (dále pro zjednodušení též jen „přestupek 1“); - a úmyslně se na výzvu policisty odmítl podrobit vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, není-li ovlivněn alkoholem § 125c odst. 1 písm. d) výše citovaného zákona], a tímto jednáním porušil § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu (dále pro zjednodušení též jen „přestupek 2“).

Za spáchané přestupky městský úřad žalobci dle § 41 odst. 2 zákonač. 250/2016, o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) uložil správní trest: pokutu ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku.

Žalovaný napadeným rozhodnutím potvrdil rozhodnutí městského úřadu. Toto změnil pouze v části týkající se trestu co do specifikace právního přepisu, podle něhož se ukládá úhrnný trest: úhrnný správní trest uložil dle § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky (nikoli dle § 41 odst. 2 téhož zákona); konstatoval, že se jednalo ze strany městského úřadu o zjevnou chybu v psaní, bez vlivu na zákonnost.

II. Skutková zjištění vycházející z obsahu správních spisů

Magistrát města Opavy obdržel od obvodního oddělení Policie České republiky v Hradci nad Moravicí oznámení přestupku ze dne 3. 1. 2022; policejní orgán sdělil podezření ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. d) a písm. k) zákona o silničním provozu žalobcem. Žalobce dne 11. 12. 2021 ve 21: 05 jako řidič motorového vozidla na výzvu policejní hlídky nepředložil doklady potřebné k řízení a provozu motorového vozidla a odmítl se podrobit odbornému měření alkoholu v dechu a následně i lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu.

Z úředního záznamu policejní hlídky ze dne 11. 12. 2021 se podává, že téhož prováděli kontrolu nad BESIP a ve 21: 05 hodin zastavili žalobce. Žalobce nepředložil potřebné doklady pro provoz a řízení vozidla. Žalobce se rovněž odmítl podrobit na výzvu policejní hlídky odbornému měření přístojnosti alkoholu v dechu přístrojem Dräger; následně se odmítl podrobit i lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, zda není ovlivněn alkoholem. Žalobce uvedl, že před jízdou nepil žádný alkohol, jel v naléhavé situaci aplikovat injekci.

Z oznámení o přestupku ze dne 11. 12. 2021 (čl. 3 správního spisu) plyne, že žalobce policejní hlídla vyzvala dle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu, aby se podrobil orientačnímu vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, čemuž se odmítl podrobit. Po výzvě a poučení se řidič odmítl podrobit i odbornému lékařskému vyšetření. Řidič u sebe neměl řidičský průkaz a další doklady. Oznámení obsahuje (z části nečitelné) vyjádření žalobce začínající slovy: „Vzhledem k náročné situaci jsem se nemohl (dále pro soud nečitelné – viz bod 13 tohoto rozsudku, předposlední věta)“.

Z úředního záznamu ze dne 11. 12. 2023 (čl. 6 správního spisu) o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů plyne mj., že u žalobce bylo shledáno podezření z užití alkoholického nápoje a že odmítl dechovou zkoušku. Jeho chování bylo dle policistů odmítavé, nervózní, unavené, zpomalené a zmatečné a neklidné; pohyby koordinované; orientace normální; postoj a chůze nejisté; řeč nevýrazná; paměť normální; oblečení znečištěné; zápach alkoholu nebyl cítit. Proběhla výzva k lékařskému vyšetření, jemuž se žalobce odmítl podrobit; sám lékařské vyšetření žalobce nepožadoval.

Správní spis dále obsahuje fotografickou dokumentaci zachycující vozidlo žalobce, CD s videozáznamem o policejní kontrole a odmítnutí zákonných výzev na podrobení se dechové zkoušce a lékařskému vyšetření. Ve správním spise figuruje i evidenční karta řidiče/žalobce obsahující celkem 7 záznamů o přestupcích.

Usnesením ze dne 11. 1. 2022 Magistrát města Opavy věc předal věcně a místě příslušnému správnímu orgánu – Městskému úřadu Vítkov.

Městský úřad příkazem ze dne 1. 3. 2022 žalobce uznal vinným z přestupků dle § 125c odst. 1 písm. k) a d) zákona o silničním provozu a uložil mu úhrnný správní trest: pokutu ve výši 25 000 Kč a zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Příkaz napadl žalobce odporem dne 9. 3. 2022.

Dne 11. 7. 2022 žalobce v postavení obviněného z přestupku prostřednictvím právního zástupce se k přestupku 1 doznal. Upřesnil, že byl před jízdou pod velkým tlakem ze strany svého známého (Z. B.), který trpí bolestmi páteře a potřeboval akutně aplikovat injekci s analgetiky. Naléhavě mu v den přestupku telefonoval, proto žalobce sedl do auta, nevzal si ani kabát, kde měl doklady od vozila a řidičský průkaz. Za přestupek se omlouvá, lituje jej. K přestupku 2 vznesl výhrady: v oznámení o přestupku ze dne 11. 12. 2021 na čl. 3 správního spisu absentuje název analyzátoru a jeho číslo a není uvedeno, zda a splňuje podmínky stanovené právním předpisem; ani v úředním záznamu o kontrole na čl. 6 není uveden typ či výrobní číslo dechového přístroje, křížkem je pak zaznačeno „ne“ v rubrice, zda byl certifikován. Podle žalobce nebylo dáno důvodné podezření, že je pod vlivem alkoholu. Připouští, že v momentně kontroly byl nervózní, avšak z důvodu zdravotního stavu Z. B., jemuž měl aplikovat injekci. Byl rovněž unaven, od rána pracoval. Nejistá chůze byla způsobena povětrnostními podmínkami. Hlídka neměla dovodit důvodné podezření, že řídil pod vlivem alkoholu, které zakládá povinnost podrobit se kontrole. Také sdělil, že se kontrole nepodrobil s ohledem na koronavirovou pandemii. Do spisu založil lékařské zprávy o tom, že je rizikovým pacientem, trpí kardiovaskulárním onemocněním. Policisté mu při kontrole předávali dechový analyzátor s již nasazeným náustkem, nebyl v uzavřeném igelitovém obalu, neměli rukavice. Obával se infekce. Rovněž se chtěl vyhnout lékařským zařízením, kde je vysoké riziko kovidové infekce. Žalobce uvedl, že má nečitelný rukopis, proto nyní upřesňuje své vyjádření v oznámení o přestupku (čl. 3 správního spisu) takto: „Vzhledem k závažné situaci jsem se nechtěl podrobit dechové zkoušce policie, kterou nevyhovujícím způsobem požadovala“. Žalobce doložil písemné vyjádření Z. B. ze dne 30. 12. 2021, podle něhož d den přestupku večer oslovil žalobce, aby mu aplikoval analgetika, trpěl neúnosnou bolestí.

Výpověď spolujezdce svědka Z. B. (jedná se o shodu jmen s osobou, jíž měl žalobce aplikovat injekci – poznámka soudu) zaznamenal městský úřad dne 11. 7. 2022. Uvedl, že policisté přišli s nasazeným náustkem dechového analyzátoru a bez rukavic. Žalobce patří do rizikové skupiny, proto odmítl dechovou zkoušku, policisté následně lustrovali totožnost žalobce. Poté hlídka opětovně vyzvala žalobce k provedení dechové zkoušky, což odmítl. Policejní kontrola neproběhla standartním způsobem s ohledem na koronavirovou situaci.

Městský úřad prvně rozhodl dne 2. 8. 2022. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 10. 10. 2022 jeho rozhodnutí zrušil a věc městskému úřadu vrátil, aby vyslechl zasahující policisty.

Dne 5. 12. 2022 policista T. Č. v postavení svědka uvedl, že s kolegou Š. prováděli silniční kontrolu. Kolem 21: 00 zastavili žalobce, který neměl žádné doklady potřebné k řízení a provozu vozidla, provedli lustraci, vyzvali jej, aby se podrobil dechové zkoušce, což odmítl z důvodu kovidové situace, vyzvali jej proto k lékařskému vyšetření, což také odmítl. Žalobce poučili o následcích odmítnutí. Jednání nahrávali na služební kameru na oděvu a natáčeli na fotoaparát. Žalobce odmítnutí zdůvodnil pouze kovidovou situací, nic jiného neuváděl. Komunikoval bez problémů, postup policistů nenapadal, nestěžoval si na jejich chování, tvrdil, že jel podal injekci do Lesních Albrechtic nějakému zvířeti, jednalo se o naléhavou situaci. Žalobci vysvětlili, že se nejedná o krajní nouzi. Sdělil, že před jízdou vypil pouze tři sodovky. Žalobce působil, jako by byl pod vlivem alkoholu. Při kontrole měli policisté nasazený respirátor. Dechová zkouška neproběhla, neboť ji žalobce odmítl. Obecně se vyjádřil k tomu, jak probíhá dechová zkouška (používají přístroj Dräger, který je řádně a pravidelně kalibrovaný; pokud dojde k dechové zkoušce, přikládá se protokol o kalibraci, certifikát a výtisk z přístroje). V tomto případě ke zkoušce nedošlo, proto nebyl přístroj zapsán do spisu. Přístroj sám upozorňuje, pokud dochází doba jeho kalibrace, pokud by kalibrován nebyl, dechovou zkoušku by ani nezaznamenal. K dotazu správního orgánu uvedl, že náustky používají hygienicky zabalené Řidiči dávají zabalený náustek, který si sám rozbalí. Na jeho požádání náustek rozbalí jen z jedné strany a náustek nasadí z poloviny zabalený, aby nedošlo ke kontaminaci. Nikdy jej nebere do ruky. I v tomto případě by k tomu tak došlo, pokud by se žalobce dechové zkoušce podrobil. On však odmítl. Přistroj Dräger mají vždy u sebe, náustky zvlášť, buď u sebe nebo v krabici ve vozidle. Po celou dobu se žalobci snažili vysvětlit, jakým způsobem probíhá dechová zkouška a jak se náustek nasazuje. Debata probíhala asi 30 min.

Dne 5. 12. 2022 policista K. Š. v postavení svědka uvedl, že s kolegou Č. prováděli silniční kontrolu. Kolem 21: 00 zastavili žalobce, který neměl doklady potřebné k řízení a provozu vozila, provedli lustraci. Jevil známky ovlivnění alkoholem, proto jej vyzvali, aby se podrobil dechové zkoušce, což odmítl; vyzvali jej i k lékařskému vyšetření, což také odmítl. Jednání nahrávali na služební kameru a natáčeli na fotoaparát. Žalobce se nijak nevyjádřil ani na kameru, ani do oznámení. Poučili jej o postihu, který mu hrozí. Uvedl, že se bojí kovidu. Žalobce sdělil, že vypil pouze tři sodovky, je veterinář a jel k nějakému případu podat injekci, ošetření domácích zvířat. Svědek se domnívá, že pokud se žalobce nebál jet někam podat injekci, nemusel se obávat lékařského vyšetření. Policejní hlídka měla nasazený respirátor, ale řidič ani spolujezdec neměli ochranu dýchacích cest. Žalobce si na postup policistů nestěžoval, odpovídal stroze. Nebylo mu pořádně rozumět, spolujezdec pořád do konverzace zasahoval. K dotazu správního orgánu, jak proběhla dechová zkouška, uvedl svědek, že zkouška vůbec neproběhla, neboť se jí žalobce odmítl podrobit. Obecně používají přístroj Dräger, řádně a pravidelně kalibrovaný. K oznámení o přestupku přikládají protokol o kalibraci a certifikát k danému přístroji. V tomto případě k dechové zkoušce nedošlo, přestupek proto oznamovali pro odmítnutí dechové zkoušky a lékařského vyšetření. Proto nebyl přístroj zapsán do spisu. Pokud by přístroj nebyl kalibrován, dechovou zkoušku by ani neprovedl. K dotazu správního orgánu svědek dodal, že náustky používají hygienicky zabalené. Řidiči dávají zabalený náustek, který si sám rozbalí. Není povinností řidiče si náustek rozbalit sám. Pokud o to požádá, rozbalí si jej sám nebo náustek rozbalí policista vždy před řidičem jen z jedné strany a náustek nasadí z poloviny zabalený, aby si obal s foukací částí mohl sám sundat. Nikdy se nestane, že by dechovou zkoušku provedli s rozbaleným náustkem. I v tomto případě by k tomu tak došlo, kdyby se řidič zkoušce podrobil. Žalobce však odmítl, proto mu náustek ani nepředali.

Dne 2. 1. 2023 se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřil k provedenému dokazování. Poukázal na rozpory ve výpovědích svědků, dechový přístroj nebyl certifikovaný a k dechové zkoušce neexistuje certifikát. Z kamerového záznamu vyplývá, že žalobce byl vyzván k dechové zkoušce s již nasazeným náustek.

Městský úřad dne 23. 1. 2023 žalobce uznal vinným z přestupků specifikovaných výše. Vzal za prokázáno, že žalobce jako řidič porušil povinnosti na výzvu policisty předložit doklady potřebné k řízení a provozu motorového vozidla a podrobit se na výzvu odbornému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Žalobce odmítl podrobit se jak dechové zkoušce, tak i lékařskému vyšetření. O tom, že je rizikovým pacientem policisty neinformoval, naopak neměl nasazen ani respirátor. Žalobci policisté názorně ukazovali, jak probíhá dechová zkouška, a to i s nasazeným náustkem. Oprávnění policisty vyzvat k vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem, je nezávislá na podmínkách provedení vyšetření. Řidič je povinen se vyšetření podrobit již na základě samotné výzvy policisty, nemusí k tomu přistoupit další skutkové okolnosti.

V odvolání žalobce setrval na tom, že dechová zkouška nebyla provedena řádně a v souladu se zákonem. U žalobce nebylo dáno podezření, že by mohl být ovlivněn alkoholem. Dechový přístroj nebyl certifikovaný, policisté jej nepředložili správně. Nic žalobci neukládá povinnost své námitky uplatnit již při policejní kontrole. Jeho život a zdraví měl přednost před ochranou bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.

O odvolání žalobce žalovaný rozhodl dne 22. 3. 2023. Uvedl, že se žalobce k přestupku 1 doznal. K přestupku 2 poukázal na obsah kamerového záznamu, z něhož je patrná výzva policisty. Výpovědi policistů shledal věrohodnými. Zdůraznil a judikaturou podpořil, že policisté mohli žalobce vyzvat k dechové zkoušce i bez důvodné domněnky. Ta je vyžadovaná u lékařského vyšetření. Opačný závěr by vyloučil preventivní kontroly. Námitku stran necertifikovaného analyzátoru odmítl jako nedůvodnou, neboť se žalobce dopustil přestupku spočívajícího odmítnutí dechové zkoušky. K námitce nesprávného provedení dechové zkoušky žalovaný poukázal na výpovědi policistů, kteří shodně vypověděli, že se před dechovou zkouškou se snažili žalobci ukázkově vysvětlit průběh dechové zkoušky. Tato debata probíhala 30 minut. Kamerový záznam, na který odkazuje odvolatel (202_1211_22_1623_14. MOV) nezachycuje celou dobu komunikace policistů s odvolatelem, ale pouze část týkající se ukázky použití přístroje a nasazení náustku na přístroj. Součástí spisové dokumentace je rovněž kamerový záznam (MVI_2822. MOV), z něhož je prokázané, že odvolatel byl řádně vyzván k podrobení se orientační dechové zkoušce, kterou odmítl, a následně i podrobení se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu. Tím naplnil skutkovou podstatu vytýkaného přestupku. Dále zdůraznil, že čím později od skutkové události účastník řízení dotváří svou skutkovou verzi průběhu silniční kontroly, tím je jeho věrohodnost slabší. Žalobce byl řádně vyzván k podrobení se odbornému měřením, což zřetelně odmítl slovy „Odmítám v rámci nákazové situace Covid“.

III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

Žalobce proti napadenému rozhodnutí podal včasnou žalobu. Vyčítá mu nezákonnost a nepřezkoumatelnost. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému.

Namítá provedení svědeckých výpovědí s ročním odstupem. Vyzdvihuje rozpor v tvrzení policistů o ovlivnění žalobce alkoholem, které neplyne ze záznamu žurnalizovaném na čl. 6 (zdůrazňuje záznam: „zápach alkoholu – ne“). K popisu chování žalobce jako ustrašeného, nervózního a odmítavého s nejistým chováním a chůzí uvádí, že žalobce měl strach o zdravotní stav Z. B. a poukazuje i na klimatické podmínky. Žalobce se odmítl podrobit dechové zkoušce, neboť byla policisty nesprávně požadována, a z téhož důvodu i lékařskému vyšetření. Znaky jeho chování neprokazují ovlivnění alkoholem. Žalobce má výzvu policistů k podrobení se dechové zkoušce za nesprávnou, neboť u něj nebylo dáno důvodné podezření, že je pod vlivem alkoholu.

Žalobce nadále trvá na tom, že policisté žalobci předložili necertifikovaný a sporný dechový analyzátor nesplňující podmínky stanovené právním předpisem (vyhláškač. 345/200 Sb.) Nesouhlasí se skutkovými závěry žalovaného o demonstraci průběhu dechové zkoušky. Domnívá se, že policisté předložili dechový analyzátor již s nasazeným náustkem a bez rukavic hned na počátku dopravní kontroly.

Žalovaný se nevypořádal s námitkami o tom, že je rizikovým pacientem v době kovidové pandemie. Rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Lékař žalobci nařídil nenavštěvoval zdravotnická zařízení. Považuje za porušení práva na spravedlivý proces, pokud se správní orgán nevypořádal s jeho tvrzením, že absolvováním návštěvy zdravotnického zařízení by mohl ohrozit svůj život a zdraví, zejména za situace, kdy místo, kde proběhla silniční kontrola, je místo s velmi omezeným provozem.

Žalovaný rovněž nevypořádal námitku žalobce stran absence testu proporcionality ve vztahu k materiální stránce přestupku. Žalovaný neporovnal veřejný zájem na podrobení se odbornému vyšetření účastníkem silničního provozu se zájmem občana na zachování života a zdraví. Žalobce opakovaně zdůrazňuje svou tezi, že dechové zkoušce a odbornému vyšetření je povinna se podrobit osoba, u níž je důvodné podezření, že je pod vlivem alkoholu. To bylo v souzené věci sporné. Rovněž bylo sporné, zda dechový analyzátor splňoval podmínky stanovené vyhláškouč. 345/2002 Sb. a zda policisté při používání tohoto analyzátoru postupovali správně. Společenská škodlivost posuzovaného přestupku dle žalobce nedosahuje typového stupně.

IV. Vyjádření žalovaného

Žalovaný ve vyjádření ze dne 6. 6. 2023 poukazuje na to, že žaloba opakuje argumenty vznášené v odvolání, resp. v průběhu správního řízení. Odkázal proto na odůvodnění napadeného rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

Vyzdvihl, že k orientačnímu vyšetření může policista vyzvat každého řidiče preventivně, bez jakéhokoli předchozího podezření. Je bezpředmětné posuzovat, zda policisté projevy žalobce popsané v úředním záznamu o kontrole řidiče posoudili správně či mylně. Žalobce odmítl dechovou zkoušku. Dechová zkouška nebyla provedena. Je irelevantní spekulovat o tom, jak by zkouška probíhala, kdyby ji neodmítl (rozbalení náustku, kritéria dechového analyzátoru).

Odborné lékařské vyšetření spojené s odběrem krve provádí lékař, který je oprávněn posoudit nebezpečí pro zdraví vyšetřované osoby; žalobce neuvedl v průběhu kontroly nic ke svému zdravotnímu stavu, pouze obecně poukazoval na nebezpeční kovidu, přitom na rozdíl od policistů si ani nechránil ústa respirátorem. Do oznámení o přestupku se vyjádřil pouze k odmítnutí dechové zkoušky, nikoli již k odmítnutí lékařského vystření. Konkrétní důvody uvedl až před správním orgánem, ačkoli mu nic nebránilo, aby je sdělil na místě. Námitky považuje žalovaný za účelové. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

V. 2. c Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí

Krajský soud nemůže přitakat názoru žalobce, že by snad žalovaný nevypořádal jeho tvrzení o kovidové situace, čímž měl zatížit své rozhodnutí nepřezkoumatelností.

Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu i právní doktríny řízení před správním orgánem prvního stupně a právním orgánem odvolacím tvoří jeden celek. Projevem této zásady jednoty správního řízení je jednak to, že odvolací správní orgán může odstranit vady odůvodnění správního orgánu prvního stupně tím, že prvoinstanční rozhodnutí doplní či koriguje svým odůvodněním, jednak to, že není nezbytné, aby se odvolací správní orgán podrobně vypořádával s otázkami, které již byly zodpovězeny správním orgánem prvostupňovým, pokud se s jejich posouzením ztotožňuje; za takové situace postačí, pokud na konkrétní pasáže rozhodnutí správního orgánu prvního stupně s osvojující poznámkou odkáže (viz například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012-47, ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25, či ze dne 20. 2. 2020, č. j. 2 Ads 171/2019-43).

Městský úřad ve svém rozhodnutí detailně rozvedl závěry o tom, že pokud žalobce jel do domácnosti podávat injekci, nemusel se obávat lékařského vystření (viz strana 5, druhý odstavec a strana 8 rozhodnutí). Poukázal na to, že žalobce při poměrně dlouhé policejní kontrole nezdůraznil, že je rizikovým pacientem a nestěžoval si na svůj zdravotní stav. Městský úřad též uvedl, že žalobce ani jeho spolujezdec neměli chráněna ústa. Dle městského úřadu nebyl důvod obávat se dechové zkoušky na volném prostranství či ve svém automobilu. Dále uvedl, že odběr biologického materiálu provádí lékař, který posoudí rizika takového odběru. Strach z kovidu neznamená, že by žalobce nemohl ve sterilním prostředí nemocnice absolvovat lékařské vyšetření.

Krajský soud v této souvislosti odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. 1 Afs 68/2020-31, podle něhož se o nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů jedná zejména tehdy, opomene-li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64). Naopak, pokud se správní orgán podstatou námitky řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky, o nepřezkoumatelnost rozhodnutí se nejedná. Správní orgány a soudy zároveň nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí; takový postup shledal ústavně konformním i Ústavní soud (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014-43, nebo ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017–38).

Krajský soud dospěl k závěru, že obě správní rozhodnutí přezkoumatelná jsou. Argumentace přítomná ve správních rozhodnutích tvoří koherentní celek, z něhož je zcela zřejmé, jaké úvahy a důvody správní orgány vedly k učiněným závěrům. Správní rozhodnutí jsou dostatečně odůvodněna a plně srozumitelná.

Jak již však bylo uvedeno výše, podstatné je, že dechová zkouška jako taková vůbec neproběhla. Tyto námitky proto zůstávají v rovině spekulací.

Již jen pro dokreslení připomíná krajský soud ustálenou judikaturu k hodnocení věrohodnosti výpovědí. K této otázce je nezbytné přistupovat v každém jednotlivém případě individuálně, přičemž v posuzované věci žádné podezření o ovlivnění svědeckých výpovědí policistů nevzniklo. Policista v pozici svědka je stejně tak jako jiná fyzická osoba povinen vypovídat pravdu a nic nezamlčovat (viz ustanovení § 55 odst. 1 zákonač. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů). Na rozdíl od policisty, který na věci neměl osobní zájem, měl žalobce zřejmý motiv, proč vypovědět, že za jízdy nedržel hovorové zařízení. Je totiž zcela přirozené, že osoba, které hrozí postih za přestupek, není ve věci nestranná a bude tedy tvrdit pouze takové skutečnosti, které jí jsou ku prospěchu. Krajský soud tedy v souladu s názorem správních soudů v tomto směru vychází z předpokladu, že žalobce, jemuž postih za spáchaný přestupek hrozí, není na rozdíl od nezainteresovaných policistů nestranný (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2014, č. j. 10 As 108/2014-25). V případě střetu protichůdných výpovědí policistů a řidiče podezřelého ze spáchání přestupku je třeba přihlédnout i k principiálně vyšší hodnověrnosti svědecké výpovědi policisty oproti např. svědecké výpovědi osoby blízké řidiči, a o to více to pak platí v případném srovnání s vlastní výpovědí řidiče, jakožto obviněného v přestupkovém řízení. V tomto duchu judikuje i Nejvyšší správní soud (srovnej např. rozsudek ze dne 9. 3. 2017, č. j. 4 As 223/2016 – 27) a uvádí, že „řidiči z hlediska psychologického oproti policistům nijak prověřeni nejsou, policista by se křivým obviněním dopouštěl závažného úmyslného kárného provinění, a je-li vyslýchán jako svědek, navíc křivé výpovědi, zatímco řidič se případnou lží o svém jednání ničeho nezákonného nedopouští (nanejvýš jedná nemorálně), a konečně že policista zpravidla žádnou zvláštní motivaci na neoprávněném obvinění řidiče z přestupku nemá (…), zatímco řidič v takové situaci má silnou motivaci plynoucí ze snahy vyhnout se hrozícímu trestu (…), popř. i penalizaci body v řidičském hodnocení“.

Posledně karský soud odmítá i tvrzení žalobce, že se nemohl podrobit ani dechové zkoušce, ani následnému lékařskému vyšetření, kvůli svému zdravotnímu stavu, neboť by pro něj s ohledem na kovidovou situaci znamenala ohrožení života a zdraví.

Z kamerových záznamů i oznámení o přestupku, jakož i z výpovědí policistů, se podává toliko to, že žalobce upozorňoval na obecně panující kovidovou situaci. O žádném – individualizovaném – ohrožení svého zdraví z titulu kardiovaskulárních onemocnění se žalobce nezmiňoval. S touto tezí přišel až v průběhu správního řízení, což na věrohodnosti důvodu odmítnutí jak dechové zkoušky, tak posléze i lékařského vyšetření, nepřidává. Naopak, správní orgány zcela správně poukázaly na to, že žalobce, označující se za rizikového pacienta, neměl v průběhu policejní kontroly nasazen respirátor (na rozdíl od policistů), byť cestoval ve vozidle se spolujezdcem, respirátor si nenasadil ani při interakci s policisty. Rovněž neměl problém cestovat k jiné sobě za účelem aplikace injekce.

Tímto krajský soud reaguje na tvrzení žalobce ohledně absence testu proporcionality. Oba správní orgány správně upozornily na to, že žalobce policejní hlídce žádné údaje o svém zdravotním stavu, který by měl vylučovat možnost podrobit se orientačnímu, resp. lékařskému vyšetření, nepřednesl. Hovořil pouze v obecné rovině o kovidové situaci, a to ve vztahu k dechové zkoušce. Žalobce přitom neměl (na rozdíl od policistů) nasazenu ochranu dýchacích cest, cestoval se spolujezdcem (rovněž bez nasazeného respirátoru), uváděl, že jede k pacientovi (do domácnosti) aplikovat injekci, což notně relativizuje jeho tvrzení o tom, že odmítl dechovou zkoušku, resp. i lékařské měření, z obav z kovidové infekce.

Je třeba zdůraznit, že povinnost podrobit se na výzvu vyšetření na přítomnost alkoholu či jiné návykové látky, případně následnému odbornému lékařskému vyšetření, je obecně notorietou a patří mezi základní a jedny z nejvýznamnějších rysů silničního provozu k zajištění bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Nelze vůbec uvažovat o tom, že by si žalobce, vysokoškolsky vzdělaná osoba, důsledky svého jednání neuvědomil. Žalobce byl opakovaně poučen i o následcích nepodrobení se dechové zkoušce, resp. lékařskému vyšetření. Krajský soud pak již jen zcela nad rámec uvádí, že zákon neobsahuje přesnou definici toho, jak musí být formulována výzva k dechové zkoušce či lékařskému vyšetření a co všechno má být jejím obsahem. Ostatně o tom hovoří i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 4. 2014, č. j. 1 As 26/2014-41.

Tyto závěry rozvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 3. 2020, č. j. 2 As 175/2018-36, v němž vyslovil, že bude-li důvodnou žaloba do výroku o vině, bude nutné zrušit i výrok o uloženém trestu. Dále uvedl, že výrok o vině a uloženém trestu byly koncipovány způsobem umožňujícím o každém z nich rozhodnout samostatně. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2006, č. j. 4 Azs 11/2005-90, podle kterého „v případě, že ve formálně jednotném rozhodnutí správního orgánu je obsaženo více materiálních rozhodnutí, je třeba provést test jejich oddělitelnosti a rozhodnout, zda tato rozhodnutí jsou vůči sobě v závislém vztahu, nebo zda jsou (mohou být) na sobě zcela nezávislá. Jinak řečeno, zda oddělením jedné části rozhodnutí od zbytku rozhodnutí (oddělení jednoho materiálního rozhodnutí od druhého, popř. ostatních materiálních rozhodnutí) se nestane rozhodnutí jako celek (rozhodnutí ve formálním smyslu) nebo zbylá část tohoto rozhodnutí nezákonnou nebo nelogickou. Takový stav může mít s ohledem na různorodost řízení vedených před správními orgány nejrůznější podobu. Např. jeden výrok podmiňuje výrok druhý (výrok o porušení právní povinnosti a výrok o sankci); zrušením jednoho výroku by došlo k faktické změně rozhodnutí správního orgánu, což by ve svém důsledku znamenalo zavedení nového způsobu rozhodování soudu (zrušením omezujících podmínek při povolení nějaké činnosti by došlo k povolení činnosti bez omezení), apod.“. Druhý senát uzavřel, že je evidentní, že výrok o uloženém trestu je vždy závislý na výroku o vině správním deliktem, nikoli však naopak.

Ve světle výše uvedeného soud zrušil napadené rozhodnutí i v té části, jímž potvrdil a změnil rozhodnutí městského úřadu o uloženém úhrnném trestu za přestupky 1 a 2. V novém řízení bude na žalovaném, aby s ohledem na výše předestřený závěr o zániku trestnosti přestupku 1 nově uvážil „jen“ o trestu za přestupek 2. Rozhodnutí o vině z přestupek 2 totiž z posléze specifikovaných důvodů krajský soud shledává zákonným a přezkoumatelným. Žalobci žalovaný nově uloží samostatný trest za přestupek 2, přičemž jehož druh a výši náležitě odůvodní dle obsahu spisového materiálu.

VI. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení

Krajský soud dospěl ze shora uvedených důvodů k závěru, že napadené rozhodnutí je v části, jíž byl potvrzen výrok o vině za přestupek 1 nezákonné, a proto napadené rozhodnutí v této části výrokem I. zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). Současně výrokem II. zrušil i rozhodnutí žalovaného potvrzující i měnící výrok městského úřadu o uložení úhrnného trestu. Věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.

Ohledně zbývající části napadeného rozhodnutí dospěl krajský soud k závěru, že netrpí nedostatky, pro které by bylo na místě žalobě vyhovět. Ve zbytku proto krajský soud žalobu zamítl (výrok III.)

O náhradě nákladů řízení (výrok IV.) krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věta druhás. ř. s. Soud zrušil napadené rozhodnutí co do jednoho výroku o vině (a ve vztahu k s ním spojenému výroku o úhrnném trestu), žalobce tak byl ve věci úspěšný z jedné poloviny. Podle ust. § 142 odst. 2 zákonač. 99/1963 Sb., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Míra úspěchu žalobce přitom odpovídá rozdílu mezi úspěchem žalobce a úspěchem žalovaného (v nynějším případě 50 % - 50 % = 0) Žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady, které by přesahovaly jeho běžnou úřední činnost. Žádnému z účastníku proto žalobce nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 30. října 2024 JUDr. Kateřina Štěpánová, Ph. D. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J.V.