KSOS 71 Co 56/2024-217

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: právnická osoba, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem jméno ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne datum ⟪LB:lb_007⟫ adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky 158.940 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2023, č. j. 85 C 223/2022–182,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku ⟪LB:lb_001⟫ - co do částky 131.927 Kč spolu s 11,75% úrokem z prodlení ročně za dobu od 31. 7. 2022 do zaplacení potvrzuje, ⟪LB:lb_002⟫ - co do částky 15.673 Kč s příslušenstvím mění tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 47.576 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 13.817 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 147.600 Kč spolu s úrokem z prodlení (odstavec I. výroku), zamítl žalobu co do částky 11.340 Kč spolu s úrokem z prodlení (odstavec II. výroku) a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 61.805,85 Kč (odstavec III. výroku)

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že ve věci společnosti právnická osoba (dále jen Anonymizováno) bylo u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. spisová značka vedeno insolvenční řízení, když návrh byl podán dne datum a dne datum insolvenční soud rozhodl usnesením o zjištění úpadku. Usnesením ze dne datum bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek společnosti právnická osoba. Žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení své pohledávky v celkové výši 1.535.605,12 Kč, které byly v plné výši zjištěny a následně uspokojeny v rozsahu 1,255025 %, tj. ve výši 19.272,23 Kč. Společnosti právnická osoba, právnická osoba. (dále jen Anonymizováno) a právnická osoba. (dále jen Anonymizováno) spolu uzavřely smlouvu nazvanou Smlouva o převzetí závazků k úhradě části ceny díla, včetně zádržného a o převzetí práv z odpovědnosti za vady díla a souvisejících, a to za účelem přenesení závazků vyplývajících ze smlouvy o dílo č. číslo uzavřené dne 14. 3. 2013 mezi společností právnická osoba jako objednatelem a právnická osoba jako zhotovitelem. Společnost Anonymizováno se zavázala jako přebírající převzít závazky společnosti právnická osoba vůči právnická osoba vyplývající ze smlouvy o dílo, a to z titulu neuhrazené sjednané ceny díla ve výši 832.929,10 Kč a zádržné ve výši 281.864 Kč bez DPH. Společnost právnická osoba zaplatila dne 11. 4. 2014 společnosti právnická osoba (dále jen Anonymizováno) částku 732.929 Kč, a to z důvodu postoupení pohledávek právnická osoba vůči právnická osoba na právnická osoba. Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2021, č. j. spisová značka společně s jméno FO uznán vinným z trestného činu poškozování věřitele, a to právě v souvislosti s postoupením pohledávek, které měla společnost právnická osoba mimo jiné vůči společnosti právnická osoba vyúčtovanou ve výši 944.643,03 Kč a která byla znalcem oceněna na částku 820.000 Kč. Tímto vyvedli ze společnosti právnická osoba majetek v celkové výši 883.000 Kč, a to ke škodě věřitelů společnosti právnická osoba.

3. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok žalobkyně dle ust. § 2910 a § 2951 odst. 1 o. z. a dospěl k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. Odstavec II. výroku, kterým byla žaloba co do částky 11.340 Kč s příslušenstvím zamítnuta (týkala se pohledávky vůči společnosti právnická osoba.), nebyl napaden odvoláním a není tak předmětem přezkumu odvolacího soudu. Ve vyhovující části rozsudku dospěl okresní soud k závěru, že trestnou činností žalovaného došlo ke zmenšení majetkové podstaty společnosti právnická osoba a tímto k reálně nižšímu uspokojení věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení této společnosti. Ohledně výše škody vycházel okresní soud ze znaleckého posudku vypracovaného v trestním řízení znalcem tituly před jménem jméno tituly za jménem, který ocenil pohledávku vůči právnická osoba na částku 820.000 Kč. Znalec výslovně uvedl, že na odhadu hodnoty pohledávek by informace o insolvenčním řízení společnosti právnická osoba nemohly nic změnit, stejně jako skutečnost, že společnost právnická osoba provedla další práce v hodnotě 1.500.000 Kč, na něž nebyla vystavena faktura. Okresní soud přihlédl ke skutečnosti, že součástí majetkové podstaty by se stala částka nejméně ve výši 732.929 Kč, kterou společnost právnická osoba za pohledávku společnosti právnická osoba vůči právnická osoba zaplatila, avšak ve prospěch společnosti právnická osoba, a to ještě před zjištěním úpadku společnosti právnická osoba.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, které směřoval do odstavců I. a III. výroku. Navrhoval jeho změnu tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta. Namítal, že nebyly provedeny veškeré důkazy navrhované žalovaným, které měly sloužit k prokázání jeho skutkových tvrzení. Rovněž nebyla prokázána důvodnost žaloby, a to zejména v otázce výše škody. Trestní rozsudek v této části nevyslovuje závěr, který by byl závazný v rámci občanského soudního řízení. Znalecké odhady hodnoty předmětné pohledávky neodpovídaly realitě s ohledem na ekonomické zdraví obou zúčastněných společností. Z důvodu nedobré ekonomické situace by pohledávka ze strany společnosti právnická osoba nebyla nikdy uhrazena. Poukazoval na dohodu mezi uvedenými společnostmi a společností právnická osoba, která byla výsledkem jeho aktivit, resp. aktivit jeho společností. Pokud došlo ze strany právnická osoba k úhradě uvedené částky, bylo to z důvodu provedení dalších prací ze strany společností žalovaného. Úvahy soudu o tom, jaké finanční prostředky by přibyly do majetkové podstaty společnosti právnická osoba, jsou tak pouhou spekulací, která neodpovídá realitě. Žalovaný svou činností žalobkyni uvedenou škodu nezpůsobil. Namítal nesprávnou část pohledávky, která by měla připadnout na žalobkyni, když na ni připadlo toliko 17,79 % z hodnoty, nikoliv 18 %, jak uvedl okresní soud.

5. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku v napadené části jako věcně správného. Žalovaný nezpochybňuje průběh skutku, za který byl odsouzen. Zpochybňuje hodnotu pohledávky, která však byla zjištěna v rámci trestního řízení. Žalovaný odhlíží od skutečnosti, že dlužníkem z dané pohledávky nebyla pouze společnost právnická osoba, ale i společnost právnická osoba, která skutečně její část uhradila. Z jakého důvodu nebyla uhrazena celá výše, není žalobkyni zřejmé. Pokud žalovaný pro společnost právnická osoba realizoval další práce, tyto mají jiný právní titul. Ohledně tohoto tvrzení žalovaný nesplnil svou povinnost tvrzení, když toto žádným způsobem blíže nespecifikoval. Z tohoto důvodu není důvodná jeho námitka o neprovedení důkazů ze strany okresního soudu.

6. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek v napadené části, tj. v odstavcích I. a III. výroku a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze částečně a z jiných důvodů než namítal žalovaný.

7. Odvolací soud zcela přejímá skutková zjištění okresního soudu týkající se průběhu insolvenčního řízení dlužníka společnosti právnická osoba, přihlášení pohledávek žalobkyně do tohoto řízení a rozsahu jejich uspokojení. Správný je závěr okresního soudu ohledně prokázání existence pohledávek žalobkyně vůči dlužníkovi s ohledem na skutečnost, že žádná z přihlášených pohledávek žalobkyně nebyla v průběhu insolvenčního řízení rpopřena, a to ani ze strany insolvenční správkyně a ani ze strany samotného dlužníka. V tomto směru jsou námitky žalovaného nedůvodné a v podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

8. Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (stanovisko Cpj 35/78, ze kterého vychází další rozhodnutí např. rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 1877/2013), soud v občanském soudním řízení nemůže mimo jiné předběžně řešit jako tzv. prejudiciální otázku, zda a kdo spáchal trestný čin, bylo-li v tomto směru vydáno odsuzující pravomocné rozhodnutí trestního soudu. Výrokem o vině (nikoli odůvodněním takového rozhodnutí) je soud vázán a musí z něj vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část, která řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti je dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí o náhradě škody. Protože rozhodnutí o tom, že byl spáchán trestný čin, v sobě zahrnuje i posouzení subjektivního vztahu pachatele ke svému jednání a k jeho následkům, znamená takové rozhodnutí ve vztahu k postiženému pachateli vždy konstatování jeho zaviněného protiprávního jednání. V občanském soudním řízení však soud není vázán ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř., pokud jde o výši škody; soud si musí učinit o výši škody vlastní závěr podložený zjištěním skutečného stavu věci, lze využít podklady v trestním spise.

9. V dané věci byl žalovaný uznán vinným z trestného činu poškozování věřitele, dílem dokonaného dílem nedokonaného, a to v souvislosti s neoprávněným převáděním specifikovaných pohledávek společnosti právnická osoba za společností právnická osoba. a s vědomím, že je vedeno insolvenční řízení na majetek společnosti právnická osoba. V důsledku tohoto jednání byla snížena hodnota majetku této společnosti jako dlužníka. S ohledem na vázanost soudu tímto trestním rozsudkem co do výroku o vině a trestu, je nepochybné, že se žalovaný dopustil vytýkaného protiprávního jednání, kterým způsobil škodu.

10. Přestože byla v rámci trestního řízení zjišťována výše škody, kterou žalovaný svým protiprávním jednáním způsobil, když se jedná o pojmový znak trestného činu, za který byl žalovaný odsouzen, není soud v rámci občanskoprávního řízení o náhradu škody tímto vázán. Nic však nebrání tomu, aby byly určité závěry a zjištění z trestního řízení převzaty v rámci řízení civilního. Za této situace bylo možné přihlédnout ke znaleckému posudku vypracovanému v rámci trestního řízení, když se nejednalo o jediný důkaz, o který okresní soud opřel svůj závěr o výši škody, ke které prováděl další důkazy. Odvolací soud však přesto se závěrem okresního soudu o výši škody po doplnění dokazování nesouhlasí.

11. Odvolací soud doplnil dokazování obsahem listin obsažených v insolvenčním spise Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS spisová značka, a to zprávou insolvenční správkyně ze dne 28. 2. 2017 včetně doplňujícího soupisu majetkové podstaty ze dne 1. 2. 2017, ze které bylo zjištěno, že společnost právnická osoba uhradila do majetkové podstaty dne 30. 1. 2017 částku 225.491,20 Kč jako úhradu části zádržného dle smlouvy o postoupení závazků ze dne 30. 11. 2013. Ohledně zbylé částky 56.372,80 Kč uvedla, že bude uhrazena po splnění podmínek pro její uvolnění. S ohledem na skutečnost, že se jedná o jednu z posledních neuhrazených pohledávek dlužníka, insolvenční správkyně ji zahrnula do neuhrazených pohledávek a žádala soud o souhlas s jejím prodejem mimo dražbu.

12. Z usnesení insolvenčního soudu ze dne 7. 3. 2017 bylo zjištěno, že soud udělil souhlas s prodejem mimo jiné výše uvedené pohledávky za nejvyšší nabídku.

13. Ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 22. 10. 2017 bylo zjištěno, že výše uvedená pohledávka spolu s další neuhrazenou pohledávkou ve výši 3.551.108,61 Kč byla zpeněžena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 10. 2017 za částku 5.000 Kč, která byla zahrnuta do majetkové podstaty.

14. Shodně s okresním soudem odvolací soud neprovedl důkazy navrhované žalovaným, a to výslechy svědků, když okolnosti, ke kterým měli vypovídat, nejsou rozhodné pro posouzení dané věci.

15. Po doplnění dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, že ze strany společnosti právnická osoba byla do majetkové podstaty dlužníka uhrazena částka 225.491,20 Kč a dále byla do majetkové podstaty zahrnuta další pohledávka vůči této společnosti ve výši 56.372,80 Kč, která byla následně postoupena za úhradu 5.000 Kč. Obě tyto částky sloužily k úhradě pohledávek věřitelů v rámci insolvenčního řízení dle stanovených pravidel, tj. včetně pohledávek žalobkyně.

16. V řízení bylo nepochybně zjištěno, že závazky právnická osoba vůči společnosti právnická osoba byly ještě před zjištěním úpadku této společnosti, postoupeny na společnost právnická osoba. Ze smlouvy o postoupení závazků uzavřené mezi společnostmi právnická osoba, právnická osoba a právnická osoba jednoznačně vyplývá, že společnost právnická osoba se zavázala na místo společnosti právnická osoba uhradit závazky vyplývající ze smlouvy o dílo v konkrétní výši. Z uvedeného vyplývá, že se jednalo o úhrady za práce, které již byly provedeny. Na základě této smlouvy byla skutečně dne 11. 4. 2014, tj. před zjištěním úpadku společnosti právnická osoba, uhrazena částka 732.929 Kč. Pouze s ohledem na protiprávní jednání žalovaného v souvislosti s převodem výše uvedených pohledávek, byla tato částka uhrazena společnosti právnická osoba. Lze tedy uzavřít, že nebýt protiprávního jednání žalovaného, byla by tato částka uhrazena do majetku dlužníka, tj. společnosti právnická osoba a stala by se součástí majetkové podstaty. V této souvislosti je zcela nerozhodné, jaké byly pohnutky účastníků dohody k jejímu uzavření, popř. kdo byl zprostředkovatelem jejího uzavření, neboť podstatný je samotný její obsah a následné jednání zúčastněných stran. Jak správně uvedl okresní soud, pokud žalovaný namítá, že příslušná částka byla vyplacena z důvodu následného provedení prací ze strany jeho společností, toto z uzavřené dohody žádným způsobem nevyplývá. Žalovaný, ani žádná ze společností, ve kterých figuruje jako společník nebo jednatel, nebyly účastníkem této dohody. Z obsahu dohody vyplývá, že sjednaná a uhrazená částka představovala úhradu za již provedené práce. K zajištění odstranění případných nedodělků a vad díla mělo sloužit zádržné, které bylo ze strany společnosti právnická osoba uhrazeno z větší části do majetkové podstaty dlužnice, na základě výzvy ze strany insolvenční správkyně. V této souvislosti odvolací soud podotýká, že nedůvodná je námitka žalovaného ohledně nedobrého ekonomického „zdraví“ společnosti právnická osoba, když tato se zavázala v uvedené smlouvě o postoupení závazků k zaplacení částky 1.114.793 Kč, což představuje hodnotu postoupených závazků. Tímto nepochybně deklarovala své finanční možnosti. Pohledávky společnosti právnická osoba vůči společnosti právnická osoba za provedení sjednaného díla tak byly v převážné části dobytné, částka 732.929 Kč byla fakticky uhrazena a pouze z důvodu protiprávního jednání žalovaného se nestala součástí majetku společnosti právnická osoba. Jedná se tak o částku, která představuje škodu způsobenou snížením hodnoty majetku dlužnice a tím možnosti uspokojení pohledávek jejich věřitelů. Zbylá část závazku byla za strany společnosti právnická osoba. uhrazena (225.491,20 Kč), popř. byla zahrnuta do majetkové podstaty (56.372,80 Kč).

17. S ohledem na výši přihlášených a nepopřených pohledávek žalobkyně v rámci insolvenčního řízení, jí náleží 18 % z částky 732.929 Kč, tj. částka 131.927 Kč. V této souvislosti je nedůvodná odvolací námitka žalovaného ohledně výše podílu žalobkyně na celkové výši přihlášených pohledávek, když soud vycházel z konečné poslední zprávy insolvenční správkyně, po které následovalo usnesení insolvenčního soudu o schválení rozvrhového usnesení, ze které vyplývá podíl žalobkyně ve výši 18 %.

18. Z těchto důvodů odvolací soud dle ust. § 219 o. s. ř. rozsudek v odstavci I. výroku jako věcně správný co do částky 131.927 Kč potvrdil a ve zbylé částce dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl.

19. O nákladech řízení odvolací soud rozhodl dle ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na částečnou změnu napadeného rozsudku, měla žalobkyně v řízení úspěch v rozsahu 83 %, úspěch žalovaného byl v rozsahu 17 % a procesně úspěšnější žalobkyni tak náleží 66 % z oprávněně vzniklých nákladů řízení. Tyto představují částku 72.085 Kč (v podrobnostech odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění bodu 31. napadeného rozsudku) a žalovaný byl zavázán nahradit žalobkyni 66 % z této částky, tj. 47.576 Kč.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byla částka 147.600 Kč, žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 89 %, úspěch žalovaného představoval 11 %. Procesně úspěšnější žalobkyni tak náleží 78 % z oprávněně vzniklých nákladů odvolacího řízení. Tyto představují odměnu za dva úkony právní služby po 7.020 Kč dle ust. § 8 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhl.), tj. 14.040 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč, tj. 600 Kč, to vše navýšeno o DPH ve výši 3.074 Kč, celkem 17.714 Kč. Žalovaný byl zavázán nahradit 78 % z této částky, tj. 13.817 Kč.

21. Náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.