KSOS 71 Co 82/2024-1124

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ b) Jméno zainteresované osoby 1/0, narozené dne datum ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: právnická osoba, IČO adresa ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa zainteresované osoby 1/1 ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_010⟫ o náhradu majetkové újmy ve výši 25.000.000 Kč ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. listopadu 2023, č. j. 17 C 172/2009-1056,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na zaplacení částky 25.000.000 Kč (odstavec I. výroku), zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalované (odstavec II. výroku) a rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku).

2. Okresní soud zamítl nárok žalobců s tím, že žalovaná řádně odstoupila od uzavřené smlouvy o nájmu nebytových prostor, žalobci nereagovali na výzvu žalované k vyklizení a předání předmětných prostor, proto byl na pronajaté místnosti za přítomnosti svědků vyměněn zámek a žalobce byl vyzýván k převzetí svých věci, což neučinil. Žalovaná popírala, že by v pronajaté místnosti při jejím uzamykání zůstaly spisy, přístroje či zařízení. Nebylo zjištěno, že žalovaná znemožnila žalobci podnikání v pronajatých prostorách a žalobci neprokázali, že by měli potřebná povolení a oprávnění k uváděnému podnikání. Žalobci podali žalobu na určení neplatnosti uvedené výpovědi z nájmu, která byla zamítnuta. Žalobce a) byl pravomocně uznán vinným z pokusu zločinu Anonymizováno v souvislosti s jeho jednáním vůči žalované. V nyní projednávané věci žalobci požadovali po žalované peněžité plnění z titulu náhrady škody dle ust. § 420 obč. zák. a mají tak povinnost důkazní k prokázání všech skutečností odpovídající skutkové podstatě této právní normy. Žalovaná odstoupením od smlouvy od nájmu neporušila žádnou svou povinnost a nebylo prokázáno ani tvrzení žalobců, že jim neoprávněně zadržovala jejich věci, což vyplynulo z vedeného trestního řízení. Přes výzvy ze strany okresního soudu žalobci neuvedli veškeré nezbytné a podstatné skutečnosti k prokázání svého uplatněného nároku

3. Proti rozsudku podali žalobci obsáhlé odvolání, ze kterého je zřejmý jejich nesouhlas se zamítnutím žaloby. Poukazovali na výpovědi svědků v rámci trestního řízení, ze kterých vyplývá, že soud lže ve svém závěru, že nedošlo k zadržení jejich věcí. Žalovaná zneužila situaci, kdy byl žalobce a) po vážné dopravní nehodě, činila na něho nátlak a zcela bezdůvodně na základě vymyšleného dluhu odstoupila od smlouvy o nájmu. Není pravdou, že nedisponovala žádnými jejich dokumenty, zařízeními a přístroji, když toto jasně vyplynulo v trestním řízení. Namítali neplatnost právního jednání žalované s tím, že tímto postupem došlo k diskriminaci žalobců. Požadovali, aby žalovaná předložila soudní rozhodnutí o vyklizení prostor a řádně sepsaný protokolu o inventarizaci.

4. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

5. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Žalobci nesouhlasili s nařízením jednání odvolacího soudu s tím, že toto nemůže proběhnout dříve, než bude ze strany soudu zajištěno rozhodnutí o vyklizení prostor a řádný protokol o inventarizaci. Žalobci rovněž opětovně požadovali ustanovení zástupce z řad advokátů a postoupení věci k jednomu ze soudů v Praze. Této žádosti o odvolání jednání odvolací soud nevyhověl a tuto skutečnost žalobcům sdělil. Na to žalobci uplatnili vůči soudcům Krajského soudu v Ostravě podjatost, ke které nebylo přihlíženo, když žalobci neodstranili vady této námitky. Neuvedli, proti jakým konkrétním soudcům námitka směřuje a v čem spatřují podjatost soudců. Skutečnost, že nesouhlasí s postupem odvolacího soudu v dané věci, není důvodem pro podjatost soudců tohoto soudu. K žádostem žalobců o ustanovení zástupce a postoupení věci jinému soudu odvolací soud nepřihlížel, když tyto je nutno vyhodnotit jako obstrukční jednání. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobcům byl v úvodu zástupce z řad advokátů ustanoven, s ohledem na jednání žalobců došlo ke zrušení jeho ustanovení s tím, že další již žalobcům nebyl ustanoven, neboť tito svým chováním zapříčinili zrušení ustanovení a nevyužili tak dobrodiní zákona v souvislosti s využitím tohoto procesního institutu. Rovněž bylo opakovaně rozhodováno o námitkách podjatosti vůči soudcům okresního soudu s tím, že pokud bylo těmto vyhověno, bylo to z důvodu, že žalobci na tyto soudce podávali trestní oznámení, popř. byly opakovaně jejich námitky shledány nedůvodnými. Rovněž bylo opakovaně rozhodováno Nejvyšším soudem o navrhované delegaci vhodné a žádosti žalobců byly vždy shledány nedůvodnými. Z tohoto důvodu proběhlo odvolací jednání v nepřítomnosti účastníků, když rovněž zástupkyně žalované se k jednání nedostavila.

7. Žalobci ve svém upřesnění žaloby založeném na č. l. 228 a zejména č. l. 256 spisu jednoznačně uvedli, že částku částka požadují zejména jako ušlý zisk, když jednáním žalované jim bylo znemožněno propracovat a dokončit započaté označené projekty. Toto mělo být způsobeno zamezením přístupu do pronajatých prostor, znehodnocením, případně odcizením listin, dokumentace a plánů, které měli v předmětné místnosti shromážděny.

8. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná dala žalobcům řádnou a oprávněnou výpověď z nájmu nebytových prostor, a to z důvodu neplacení nájemného. Tato skutečnost byla jednoznačně zjištěna v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 11 C 258/2006 a rozsudek v této věci byl potvrzen odvolacím soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 15 Co 293/2014. Žalovaná postupovala v souladu se zákonem a nelze v tomto postupu spatřovat jakoukoliv diskriminaci žalobců, a to ani za situace, kdy se žalobce a) léčil po zranění, které utrpěl v rámci dopravní nehody. Nelze po žalované spravedlivě žádat, aby poskytovala dobrodiní v podobě tolerance neplacení nájemného. Po ukončení nájmu bylo povinností žalobců pronajaté prostory vyklidit a poté je předat žalované. Pokud tak neučinili, přestože k tomuto byli vyzýváni, nemohou se nyní dovolávat nemravného či diskriminačního jednání žalované, která postupovala v rámci ochrany svého vlastnického práva. Jak správně uvedl okresní soud, ze strany žalované nedošlo k neoprávněnému zadržení věcí žalobců, když tito byli vyzývání k jejich převzetí a k vyklizení nebytových prostor, čehož nevyužili. Naopak z jejich postoje je zřejmé, že k tomuto nebyli ochotni přistoupit za žádných okolností, a to přes rozhodnutí soudů, ze kterých vyplývá, že ukončení nájemního vztahu bylo po právu.

9. Jak vyplývá z ust. § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti s tím, že pokud tato tvrzení nejsou obsažena v žalobě, mohou je uvést v průběhu řízení. Dále jsou povinni k prokázání tvrzených skutečností navrhovat důkazy. Nesplnění těchto povinností má pro účastníky zpravidla následek v podobě neúspěchu ve věci. Jsou to tak žalobci, kteří jsou povinni tvrdit veškeré rozhodné skutečnosti pro posouzení oprávněnosti jejich nároku na uplatněnou částku a k těmto navrhnout relevantní důkazy, které tyto skutečností prokazují. Žalobci sice uváděli označení a podstatu projektů, na kterých měli pracovat, z jejich tvrzení však není zřejmé, v jaké fázi se tyto projekty nacházely, kdo a v jakém rozsahu se na těchto projektech podílel, jaké zisky žalobcům přinášely, z jakého důvodu nebylo možno pokračovat v jejich realizaci, jak dospěli k žalované částce. Pokud žalobci poukazovali na činnost či jednání třetích osob (jméno FO, tituly před jménem jméno FO, není zřejmá jejich spojitost s jednáním žalované v souvislosti s pronájmem nebytových prostor. Pokud žalobci ve svých následných podáních uvádí, že mělo dojít k zadržení či snad ukradení dokumentů, zdravotní dokumentace, zařízení, hotovosti, k tomuto neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by jednoznačně a jasně vyplývalo, o jaké konkrétní věci se mělo jednat, kde a z jakého důvodu měly být v místnosti umístěny a uschovány (tvrzená částka v hotovosti), jakým způsobem je žalobci nabyli, tj. že byli jejich vlastníci, jaká byla jejich cena a jak se promítla do žalované částky. K těmto, byť neúplným tvrzením, nebyl navržen jediný důkaz, když žalovaná přítomnost jakéhokoliv hodnotnějšího vybavení a zařízení v předmětné místnosti popírá. Zcela nedůvodný je požadavek žalobců na přenesení důkazní povinnosti o přítomnosti konkrétních věcí v místnosti na žalovanou, když to jsou žalobci, kteří mají povinnost tvrzení a důkazní. Jsou to právě žalobci jako vlastníci, kteří musí mít přehled o tom, jaké věci, zařízení a přístroje měli mít v uvedené místnosti a jaké jim měly být poškozeny, pokud se domáhají náhrady škody.

10. S ohledem na skutečnost, že se žalobci nedostavili k nařízenému jednání, zbavili se možnosti poučení ze strany soudu o splnění výše uvedených povinností. Okresní soud zcela správně jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, když jejich omluva z jednání nebyla včasná ani důvodná. Přestože okresní soud přihlédl k bydlišti a zdravotnímu stavu žalobců a nařídil jednání formou videokonference, žalobci se k soudu nedostavili a z jejich postoje v průběhu řízení je zřejmé, že by se k soudu nedostavili, i kdyby bylo jednání odročeno.

11. Odvolací soud nepřihlížel k návrhům, které žalobci uváděli ve svém přípise ze dne 10. 7. 2024. Z uvedeného podání je zřejmé, že toto se týká z převážně části trestního řízení, které není a nemůže být jakýmkoliv způsobem přezkoumáváno v rámci občanskoprávního řízení. Jakékoliv přistoupení dalšího účastníka či uplatnění nového nároku navíc není v rámci odvolacího řízení možné. Byť se jedná o obsáhlé podání, nelze z něho ani jednoznačně dovodit, čeho konkrétně se žalobci vlastně domáhají a na základě jakých skutečností. Z úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že žalobci v souvislosti se svým podnikáním podávají řadu žalob proti různým osobám, domáhají se nedůvodných vysokých nároků, často uvádí stejnou argumentaci vůči různým osobám, aniž by byla zřejmá jejich souvislost s uplatněnými nároky a v případě nespokojenosti s postupem soudů podávají vždy námitky podjatosti, návrhy na delegaci vhodnou či opakované žádosti na ustanovení zástupce, se kterým následně vyslovují svou nespokojenost. Ze strany žalobců se tak jedná o ryze obstrukční jednání na bázi kverulantství, kterému nelze přiznat právní ochranu.

12. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnosti, že ze spisu nevyplývají žádné náklady, které by procesně úspěšné žalované vznikly.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.