KSOS 75 Co 230/2024-118

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci ⟪LB:lb_001⟫ zástavní věřitelky: právnická osoba., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ zastoupena advokátem tituly před jménem jméno FO ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ zástavnímu dlužníkovi: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_007⟫ Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_008⟫ o nařízení soudního prodeje zástavy, k odvolání zástavního dlužníka proti usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 14. 8. 2024, č. j. 4 C 234/2023-102,

I. Usnesení okresního soudu se ve výroku II. potvrzuje.

II. Zástavní dlužník je povinen zaplatit zástavní věřitelce na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1.270,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce zástavní věřitelky.

1. Shora označeným usnesením okresní soud zastavil řízení dle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť zástavní věřitelka vzala žalobu v celém rozsahu zpět podáním ze dne 4. 7. 2024 (výrok I.), zástavnímu dlužníkovi uložil okresní soud podle § 146 odst. 2 o. s. ř. povinnost zaplatit zástavní věřitelce na náhradu nákladů řízení částku 8.804,50 Kč (výrok II.), rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši 4.000 Kč zástavní věřitelce (výrok III.) a vyzval zástavní věřitelku, aby do 10 dnů sdělila číslo účtu, na které má být část soudního poplatku vrácena (výrok IV.).

2. Proti výroku II. tohoto usnesení o nákladech řízení účastníků podal zástavní dlužník včasné odvolání a domáhal se změny napadeného výroku tak, že zástavní věřitelce právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebude. Odvolatel namítal, že okresní soud měl vzhledem k okolnostem případu aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř. ve prospěch odvolatele a požadované náklady zástavní věřitelce alespoň zčásti nepřiznat. Důvody zvláštního zřetele spočívají v tom, že zástavní dlužník po skončení dědického řízení dobrovolně pohledávku uhradil a sám nezavdal příčinu pro zahájení řízení, k němuž došlo za okolností, které nemohl odvolatel nijak ovlivnit. Nebylo by tedy spravedlivé, aby nad rámec pohledávky po jeho otci, kterou odvolatel dobrovolně včetně příslušenství zaplatil, byl nucen platit i náklady řízení, jehož zahájení nezavinil. I pokud by byla výše uvedená argumentace týkající se existence důvodů zvláštního zřetele hodných pro úplné nebo částečné nepřiznání nákladů řízení zástavní věřitelce shledána jako nerelevantní, namítá odvolatel, že výrok II. napadeného usnesení je nepřezkoumatelný, když z něj není zřejmé, z jaké výši tarifní hodnoty nalézací soud při určení výše nákladů právního zastoupení vycházel a za jaké úkony právní služby zástavní věřitelce náhradu nákladů právního zastoupení přiznal. Odvolatel má navíc za to, že ve vztahu k nákladům právního zastoupení zástavní věřitelky na sepis tzv. kvalifikované předžalobní výzvy se nejedná o účelně vynaložené náklady právního zastoupení, a jako takové by tedy neměly zástavní věřitelce být soudem přiznány. Neúčelnost těchto nákladů spočívá v tom, že řízení o nařízení prodeje zástavy, jež zástavní věřitelka svým návrhem iniciovala, není standardním řízením o splnění povinnosti, v němž je dle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. nutné k přiznání náhrady nákladů řízení před zahájením řízení protistranu o splnění povinnosti upomenout. Navíc nelze odhlédnout od skutečnosti, že zástavní věřitelka požaduje náhradu nákladů právního zastoupení za sepis téže předžalobní upomínky duplicitně i v řízení, které je vedeno u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 3 C 236/2023, v němž se zástavní věřitelka domáhá vůči odvolateli zaplacení pohledávky, pro niž požadovala nařízení soudního prodeje zástavy.

3. K odvolání zástavního dlužníka se písemně vyjádřila zástavní věřitelka s tím, že odvolací argumentace zástavního dlužníka důvodná není, a navrhla potvrzení napadeného výroku usnesení okresního soudu. V prvé řadě nesouhlasí zástavní věřitelka s tím, že by napadený výrok usnesení okresního soudu byl nepřezkoumatelný, neboť okresní soud postupoval v souladu s § 169 o. s. ř. a uvedl, podle jakých zákonných ustanovení řízení zastavil a podle jakých zákonných ustanovení a z jakého důvodu rozhodl o nákladech řízení účastníků. Pokud jde o výši nákladů řízení, tak okresní soud správně do nákladů řízení zahrnul soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, tj. část soudního poplatku, která nebyla zástavní věřitelce vrácena. Dále okresní soud, pokud jde o náklady právního zastoupení, vyšel správně z tarifní hodnoty 10.000 Kč dle § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy hodnota jednoho úkonu právní služby činí 1.500 Kč. Byly správně přiznány 4 úkony právní služby, z toho 3 v plné sazbě (příprava a převzetí včetně první porady, předžalobní výzva a žaloba) a 1x v sazbě poloviční – zpětvzetí návrhu. K tomu byly správně okresním soudem přiznány 4 režijní paušály a 21 % DPH. Stran tarifní hodnoty postupoval okresní soud v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3403/20 ze dne 31. 8. 2021. Pokud jde o argumentaci odvolatele aplikací ustanovení § 150 o. s. ř., s tímto zástavní věřitelka nesouhlasí, má za to, že ustanovení § 150 o. s. ř. je ustanovením zcela výjimečným a v daném případě se žádné speciální okolnosti případu nepodávají. Zástavní dlužník ani žádné vlastní majetkové, osobní, sociální či zdravotní poměry netvrdí ani nedokládá, přičemž je nutno zdůraznit, že zástavní dlužník se stal univerzálním právním nástupcem (dědicem) předchozího zástavního dlužníka, dědictví neodmítl, a je tak povinen přijmout stav řízení jako jeho nový účastník. Původní zástavní dlužník byl v prodlení ke dni podání žaloby více jak 2 roky, přičemž po celou tuto dobu měl zůstavitel, zástavní dlužník jako jeho syn a dědic možnost dobrovolně dluhy uhradit, avšak nestalo se tak. Pouhá skutečnost, že zástavní dlužník zahájení řízení nezavinil a nezpůsobil, k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. nepostačuje.

4. Po zjištění, že odvolání zástavního dlužníka je přípustné, podané včas a oprávněnou osobou, krajský soud přezkoumal usnesení okresního soudu v napadeném výroku II. o nákladech řízení, a dospěl k závěru, že odvolání zástavního dlužníka důvodné není.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že zástavní věřitelka (žalobkyně) podala dne 27. 10. 2023 žalobu, kterou se domáhala nařízení soudního prodeje zástavy vůči žalovanému jméno FO, rodné číslo: č. účtu, narozenému právnická osoba. Anonymizováno, trvale bytem adresa. Žalovaný – zástavní dlužník dne 28. 12. 2023, tedy po zahájení řízení zemřel. Usnesením ze dne 11. 7. 2024, č. j. 4 C 234/2023-100, rozhodl okresní soud dle ustanovení § 107 o. s. ř., že na straně zástavního dlužníka Jméno zainteresované osoby 0/0, narozeného právnická osoba. Anonymizováno, zemřelého dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno, bude pokračováno s jméno FODatum narození zainteresované osoby 0/0, bytem adresa, když tento je jako nabyvatel nemovitosti procesním nástupcem zemřelého účastníka řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 13. 8. 2024. Ještě před vydáním tohoto usnesení zástavní věřitelka podáním ze dne 4. 7. 2024 vzala návrh na nařízení soudního prodeje zástavy v celém rozsahu zpět s tím, že po zahájení řízení došlo k zaplacení dluhu novým zástavním dlužníkem a k zániku zástavního práva. Dne 14. 8. 2024 pak okresní soud rozhodl napadeným usnesením. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud dle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., když dovodil, že zavinění na zastavení řízení nese zástavní dlužník, a přiznal zástavní věřitelce právo na náhradu nákladů řízení.

6. Odvolací soud v prvé řadě nesouhlasí s odvolací argumentací zástavního dlužníka, že rozhodnutí okresního soudu je nepřezkoumatelné. Okresní soud správně, pokud jde o odůvodnění, postupoval dle ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř., ve výroku uvedl, podle jakých zákonných ustanovení řízení zastavil a že důvodem zastavení řízení bylo zpětvzetí návrhu ze strany zástavní věřitelky, uvedl, proč bylo zpětvzetí učiněno, tedy co bylo věcným základem tohoto procesního podání (uhrazení dluhů zajištěných zástavním právem), a pokud jde o napadený výrok, uvedl okresní soud, že postupoval podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. včetně toho, že věcným důvodem pro zpětvzetí žaloby bylo chování zástavního dlužníka.

7. Pokud jde o vlastní rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení účastníků, s ohledem na dispozitivní úkon zpětvzetí žaloby, kdy nebylo rozhodnuto ve věci samé, ale řízení skončilo zastavením, bylo třeba prioritně posuzovat podmínky pro náhradu nákladů řízení účastníků podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., a to podle míry zavinění některého z nich. Zavinění je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska podle procesního výsledku a je třeba posuzovat, zda byla žaloba podána důvodně a zda ke zpětvzetí žaloby došlo jen pro chování zástavního dlužníka. Nejsou-li splněna kritéria ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. pro rozhodnutí o nákladech řízení při zpětvzetí žaloby podle míry zavinění některého z účastníků, je třeba postupovat podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., podle kterého žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

8. V daném případě okresní soud zcela správně rozhodl o náhradě nákladů řízení dle ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., když dovodil zavinění na zpětvzetí důvodně podané žaloby na straně zástavního dlužníka, který po podání žaloby zástavní věřitelce dlužnou částku uhradil. Tento závěr odvolací soud v celém rozsahu akceptuje a konstatuje, že okresní soud nepochybil ani při určení celkové výše nákladů řízení, když přiznal úspěšné zástavní věřitelce náklady řízení v celkové výši 8.804,50 Kč. Okresní soud správně přiznal zástavní věřitelce část nevráceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a dále náklady právního zastoupení, a to za tři úkony právní služby á 1.500 Kč dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení včetně první porady s klientem, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby), jeden poloviční úkon právní služby zpětvzetí žaloby, 4x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 1.354,50 Kč.

9. Pokud odvolatel namítal, že okresní soud nesprávně přiznal úkon právní služby předžalobní výzvu k plnění, odvolací soud tuto námitku neakceptuje.

10. Podle § 142a o. s. ř. odst. 1 žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu, výzvu k plnění, odst. 2 jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal.

11. Odvolací soud v prvé řadě s odkazem na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 3403/20 připomíná, že předmětem řízení o soudním prodeji zástavy je „nárok realizovat zástavní právo“, čemuž odpovídá povinnost zástavního dlužníka strpět realizaci zástavního práva. Uvedené řízení je tak nepochybně řízením o splnění povinnosti, přičemž s ohledem na ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., je třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení jako ryze procesním nároku, mají-li být tyto přiznány zástavnímu věřiteli, zvažovat i splnění podmínek právě ustanovení § 142a o. s. ř. Předžalobní výzvu k plnění vzhledem k jejímu obsahu je třeba považovat za zcela účelně vynaložený úkon právní služby, za který přísluší zástavní věřitelce náhrada.

12. Pokud zástavní dlužník argumentoval ustanovením § 150 o. s. ř., uvádí krajský soud následující.

13. Podle ustanovení § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V některých případech povinnost nahradit náklady řízení by se mohla jevit jako nepřiměřená tvrdost, proto ustanovení § 150 o. s. ř. umožňuje, aby ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele soud tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznal. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení. Je třeba vzít zřetel na poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale musí se také zvážit, jak by se takovéto rozhodnutí dotklo majetkových poměrů oprávněného účastníka, v daném případě zástavní věřitelky. Okresní soud také přihlíží k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku a k postoji účastníků v průběhu řízení. Odvolací soud neshledává v daném případě podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. ve prospěch zástavního dlužníka, neboť tomu neodpovídají zejména okolnosti projednávané věci. Pokud se týká osobních, majetkových či jiných poměrů hodných zvláštního zřetele na straně zástavního dlužníka, tyto zástavním dlužníkem nebyly tvrzeny, natož pak prokázány. Úvaha soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Jak již dovodil Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 2862/07, základní otázkou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci vyjádřená v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Totéž platí při aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. Rozhodnutí, v souladu s nímž si ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se bude jevit spravedlivým především s ohledem na existenci okolností souvisejících s předprocesním stadiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod.

14. V daném případě odvolací soud žádné okolnosti odůvodňující aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. ve prospěch zástavního dlužníka neshledává, když tyto z obsahu spisu ani nevyplývají. Sama skutečnost, že zástavní dlužník po svém vstupu do řízení jakožto dědic po původně žalovaném zástavním dlužníku pohledávku zástavní věřitelky uhradil, aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. neodůvodňuje. Jak správně ve vyjádření k odvolání argumentuje zástavní věřitelka, zástavní dlužník jakožto univerzální právní nástupce, dědic původně žalovaného zástavního dlužníka, ve smyslu ustanovení § 107 o. s. ř. vstoupil do řízení, a převzal tak stav řízení. Podstatné pro posouzení je, zda se zástavní věřitelce dostalo toho, čeho se žalobou domáhala, což se v daném případě stalo, když zástavní dlužník po podání žaloby dlužnou pohledávku uhradil. Je tedy zřejmé, že žaloba zástavní věřitelky byla podána zcela důvodně, a sama okolnost, že zástavní dlužník jako univerzální dědic pohledávku zástavní věřitelce po svém vstupu do řízení uhradil, aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. ve prospěch odvolatele neodůvodňuje.

15. Ze shora uvedených důvodů krajský soud usnesení okresního soudu v napadeném výroku II. dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když zástavní dlužník nebyl se svým odvoláním úspěšný, a je povinen zaplatit zástavní věřitelce náklady odvolacího řízení, které představují náklady právního zastoupení za jeden úkon právní služby (podání odvolání) ve výši 750 Kč dle § 7 bod 5, § 11 odst. 2 písm. c) AT, počítáno z tarifní hodnoty 8.804,50 Kč, z náhrady jednoho režijního paušálu 300 Kč za uvedený úkon právní služby dle ustanovení § 13 odst. 1, odst. 3 uvedeného předpisu. K těmto nákladům přísluší 21 % DPH ve výši 220,50 Kč. Celkem tedy náklady odvolacího řízení představují částku 1.270,50 Kč, přičemž místo plnění náhrady nákladů řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce zástavní věřitelky s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvod pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva exekucí, popřípadě výkonem rozhodnutí.